talonym talonym komentáře u knih

☰ menu

Dárce Dárce Lois Lowry

Jonas žije ve světě, kde neexistují barvy a city. Je spíše klidným chlapcem, kterému závisí na ostatních. Jelikož je zvídavý, touží po více vzpomínkách a více se dozvídat o nějakém Jinde. Na konci knihy se hodně projevuje jeho odvážnost a nebojácnost tím, že poruší pravidla společenstva a unese Gabriela.

10.01.2019 5 z 5


Válka proti superkrávám Válka proti superkrávám A. Audhild Solberg

Anne Bea je dvanáctiletá dívka, která trpí vrozeným albinismem. Nosí velmi silné brýle, má výborný smysl pro humor, umí zpívat a dobře se učí. Všechny své dobré stránky ale nemá šanci ukázat, protože je stydlivá. Zároveň se jí ve škole smějí či litují kvůli vzhledu, nejvíce tři "superkrávy" Thea, Ronja a Širin. Vlivem jejich posměchu si myslí, že je taková, jak ji nazývají: zrůda, pošahaná albínka, lúzr... V té chvíli se cítí hrozně, nemůže se nadechnout a chce zmizet do svého vymyšleného světa.
Naštěstí má velkou oporu v rodině a kamarádí se s jedním klukem - s Nilsem. Díky němu má možnost se alespoň jednou za den zasmát, být šťastná a taková, jaká je. Také se mu svěřuje. Třeba to, že se zamilovala do Magnuse, spolužáka z vedlejší třídy. Stačí, aby jí podal přilbu a dotknul se jí, dokáže zapomenout na všechno zlé.
Anne Bea si někdy přeje být normální holkou a ne albínkou. Ví ale, že nic nezmění. Musí se s tím smířit.

07.03.2019 5 z 5


Podivuhodný nosorožík Podivuhodný nosorožík Maya Gabrielle Leonard

Darkus Cuttler žije normální život polovičního sirotka. Maminka mu už sice zemřela, je ale rád, že má alespoň tatínka. Ale ten jednoho dne zmizí z Přírodopisného muzea a nikdo neví kam. Darkus je zoufalý, rozhodne se však, že záhadě přijde na kloub. V tom mu pomůžou Virginie s Bertoltem, jeho noví kamarádi, brouk Baxter, který mu dělá ochránce, a poté i strýček Max. Mají podezření na Lukrécii Cutterovou - módní návrhářku zajímající se o brouky. Při pátrání se zjistí mnoho věcí nejen o ní, ale i o starém projektu Fabre, který už dávno upadl do zapomnění.
Darkus, náš hlavní hrdina, je dvanáctiletý, citlivý kluk. Má hnědé vlasy, černé oči a snědou pleť. Na svůj věk se chová dost vážně a uzavřeně, od doby, kdy ztratil maminku, se nikomu moc nesvěřuje a stal se úplným introvertem. Se všemi dobře vycházel, jenže nikdy si nenašel takové kamarády, se kterými by si rozuměl. Má však velkou odvahu splnit či uskutečnit své sliby a přání, např. najít svého tatínka nebo zachránit brouky. Věří, že všechno dobře dopadne, protože jak řekl: ,,S trochou kuráže a odhodlání jsme neporazitelní.“
Mně se tato kniha velmi líbila. Je to sice beletrie pro děti a mládež, mohou ji samozřejmě číst i dospělí. Příběh je napsán srozumitelně a místy i vtipně. Začátek mi připadal smutný, ale pak se začalo všechno "vyjasňovat". Kromě toho jsou v knížce vyobrazeny zářné příklady spolupráce, přátelství i věrnosti - třeba, když Baxter ochránil Darkuse. To nejlepší však bylo neobvyklé téma - brouci. I když k těmto tvorům pociťujete nechuť, kvůli tomu neodkládejte tuto knížku. Opravdu stojí za to si ji přečíst.

29.09.2019 5 z 5


Kniha apokryfů Kniha apokryfů Karel Čapek

Kniha apokryfů by se dala nazvat jako soubor příběhů, které se mohly, ale nemusely stát (ať už v reálném nebo literárním světě). Ne všechny apokryfy se zde týkají náboženství (Bible), mnohé z nich také hovoří o jiných slavných postavách, např. o Prométheovi, o Romeu a Julii atd. Jak se dá očekávat, odevšad vyzařoval styl psaní Karla Čapka, který si nemůžete s ničím splést. Většina apokryfů byla vyvedena jako rozhovory, jiné však jako dopisy, nebo jako divadelní scénáře. Opravdu se mi líbily tyhle "dodatky" k různým slavným dílům, někdy si i říkám, kolik fantazie se na to vlastně potřebovalo.

V porovnání s knihou "Čtení z Biblí kralické" od Ivana Olbrachta mě apokryfy, které se právě týkaly Bible, více bavily a přišly mi i zajímavější. Postavy v nich žijí jako opravdoví lidé, něco pociťovaly a byly u nich vidět nejen dobré, ale i špatné stránky. K tomu mě hned zaujal jiný pohled do biblických textů, co by se stalo, kdyby se to odehrálo takhle, a ne jinak. Apokryfy byly z mého pohled také hovorovější, dramatičtější, obsahovaly větší zápletky, připadaly mi více jako knihy objevující se všude kolem nás. Musím však podotknout, že kdyby "Čtení z Biblí kralické" bylo stejným způsobem napsáno, ztratilo by to svoji vážnost, přímočarost a navíc by bylo o dost delší (což nevím, zda by čtenáři povinné četby moc rádi uvítali).

28.02.2020 4 z 5