TaNya_ komentáře u knih

Konečně jsem se dostala k jednomu ze základních kamenů dnes už obsáhlého žánru. Nevěřila jsem svým očím, když jsem zjistila datum vydání, no jenom to potvrzuje, že kniha je někde o level výš. A s klidem můžu prohlásit, že za takových sto let (pokud ještě někdo bude číst knihy) bude pořád aktuální.

Knížka kterou jsem přečetla nejvíckrát za život a ještě s ním nekončím. Umím citovat i zpaměti! Nelze cokoliv vytknout, pro mě je to útěk do světa humoru a nestárnoucí klasika.

Poirot je můj oblíbenec a od autorky čtu spíše jenom jeho vyšetřování, ale toto je klasika. Tohle by měl přečíst každý nadšenec pro detektivky.

Tak opět jedna z těch, co jsem četla opakovaně. A ta obrazová verze byla opravdu užitečná. Jsem hrdý ateista a ač velmi tolerantní (život ve Vídni naučí respektovat úplně vše) tak tady jsem si vrněla blahem. Jojo i náboženství musí občas dostat na frak a nejlepší na tuto práci bude náš symbolog.

Jako cokoliv severskýho to v sobě nese špetku Nesba, ale jinak to bylo opravdu dobrý. Kdo je zločinec mě napadlo ještě před půlkou, jenže to neznamená že to bylo na škodu. Mørck s Assadem jsou fajn dvojka a celý to bylo dost čtivý. Fajn střídání perspektiv co kapitola nebo dvě.

Nadčasový mindfuck! Skoro bych to zavedla jako povinnou četbu, ale s tím na jaké jsem byla základce by to na některý omezence mohlo mít spíš opačný vliv. Četla jsem to jenom jednou a i tak zvládám určité pasáže citovat zpaměti.

Tak Brown si to bere pěkně spatra. WHO by mu měla udělit nějaký vědecký ocenění, protože nápad je to neskutečnej. A všechno to pobíhání a detektivní pátrání mi tady dělalo mráz po zádech. Navíc v opět nádherném prostředí - viz verze knihy s fotografiemi. A na konto Inferna jsem si přečetla Dantovu Božskou komedii.

Všechny čtyři stály za to. Klasický King, kvalita zde zaručena. Morbidní je každá, ale kupodivu mi nejzajímavější přišla Fair Extensions, taková se špetkou Gaimana.

Byla jsem natěšená a ačkoliv mi hraní Witchera připravilo sem tam nějaký spoiler, tak mi to nebránilo si zaklínačský svět bez zaváhání vychutnat. Možná o to víc jsem si mohla všímat drobností a vodítek. Sapkowski jimi opravdu nešetří ;) . Skákání mezi rovinami jednotlivých postav, proplétání se mezi zajímavými nebo odpornými charaktery lidí a uvedení do známého příběhu - čtenářské blaho.

Podobné jako první část povídek, takže naprostá spokojenost. Sapkowski má úžasnou fantazii a jeho zaklínačský svět je obrovský.

Toto by měla být povinnost číst ve škole, protože už jsem potkala několik lidí, co vůbec nevěděli, kdo to byl Zeus nebo třeba Athena (a to máme prosím i to město!).

Ojojoj zase jeden mrazivý skandinávský skvost. Hlavní postavy jsou tak moc neobyčejné jak jenom to jde. Není na škodu. Zhltala jsem všechny tři díly během chvilky.

Morbidní King, co nikoho nešetří. Asi nejbrutálnější knížka co jsem od něho četla. A to nejděsivější, držela jsem palce Annie abych se taky dozvěděla jak to s tou otravnou Misery dopadne.

Skoro 1200 stránek a hltala jsem to! King je Pán. Prý sám neví, proč tuhle knížku lidi tolik zbožňují... Randalla Flagga jsem už znala a tady vznikl, takže zaručená slast. Všechny části, každá úplně jiná a přitom se skvěle prolínají, byly tak moc trefný, že člověk by ani nepotřeboval kolem tu naši současnou pandemii.

Krásné a trošku dojemné zakončení dlouhé ságy. Tím vůbec nechci říct, že by Sapkowski vytvářel nějaký patos, jenom popisuju ten pocit, kdy člověk dočte poslední díl a ví, že tím to končí. Za mě Geraltova linka dostala logický a i snad správný závěr. Musíme to brát reálně a jenom pohádky končí tak, že všichni dostanou úplně vše, co chcou. No nic, teď si asi půjdu zahrát Witchera III. A zabít u toho pár monster ;)

Kdysi na střední mě češtinář nadobro od podobné literatury odradil. Po letech jsem se přes nechuť zapříčiněnou jeho výkladem přenesla a Mistr a Markétka je dalším klenotem, který jsem si mohla sama v klidu užít. Není třeba rozebírat všechny nadčasové roviny příběhu, zapíšu si tu jenom, že po přečtení mi zůstal skvělý pocit, který stále trvá (přečteno před několika měsíci) a tak si nejspíš knížku ještě někdy vytáhnu.

Není možné, ale příběh se ještě oproti prvnímu dílu zlepšuje. Stejně jako postavy nabírá Sapkowski sebevědomí a ukazuje nám svou ohromnou fantazii. Hltala jsem jak rychle plynoucí, tak rozvláčnější pasáže, protože každá část měla svůj podstatný význam a děj nás vede směrem, který by většina neočekávala. Jednorožec byl vlastně jenom špičkou ledovce.

Tak v porovnání s hrou a seriálem to Sapkowski napsal trošku jinak, ale jako zastánce všech předloh a knížek držím při něm. Originální a napínavé povídky s Geraltem jsem přečetla víceméně během chvilky a už se chystám na další.

Tak tuhle jsem četla opravdu hodněkrát, myslím že to vlastně byla první knížka, kterou jsem přečetla anglicky a od té doby už jsem se k překladům nevrátila. Zbožňuju ten příběh, pokaždý v něm najdu něco, co mi zabrní u srdce.

Knížku jsem si chtěla přečíst ještě předtím, než se vůbec začalo uvažovat o filmu, jenže jsem se k ní dostala až potom, co film vyšel. Ohlasy na něj jsou dobré, no moje spokojenost s četbou také. Je to potom velká challenge to překonat. Zajímavě, osud Paula mě moc nebral. Na to že byl hlavní postavou, je to zvláštní, ale já si oblíbila snad všechny ostatní. Těším se na další díl a moc si přeju abych nebyla zklamaná, protože úroveň prý klesá.