TaNya_ komentáře u knih

Opět velmi zajímavé postavy a začátek knihy soustředěný spíše na ně. Vraha i motiv jsem uhodla celkem brzo, což se mi u královny Agathy stává málokdy.

Delší a táhlejší detektivka než na co jsem zvyklá, no mrazivá atmosféra a zajímavá skupinka vyšetřovatelů udržovali mou pozornost, i když se zrovna nekonala žádná velká akce. Jak jsem si už od půlky knížky říkala, všechno závisí na rozuzlení. Díkybohu se mi celkem líbilo, nějaké ty nevysvětlené otázky zůstaly, ale suma sumárum se to povedlo. Nejspíš se kouknu i po dalším dílu.

Zdaleka to nebylo tak ohromující jako samotná Duna, ale i tak jde zde poznat autorův rozsáhlý styl stavící především na náznacích a komplexnosti. Musím uznat, že jsem se při čtení musela soustředit o malinko víc než u běžné četby, ale stálo to za to. V žádném případě nejsem zklamaná, už na začátku jsem si byla vědoma toho, že první díl nebude překonán.

Ze začátku jsem se trochu lekla, že celý díl bude pohledem Ciri. Ač je to jedna z hlavních postav, tak mě její linka tolik v předchozích knížkách nechytla. No nejenom, že jsem jí tady přišla na chuť ale všechny ty vedlejší linky a odbočky posouvají celý svět na tak vysokou úroveň, že nezbývá než stránky hltat. Mimochodem celá Geraltova družina je partička k popukání.

Částečně cestopis a částečně lehká groteska. Knížku jsem četla, když autor nebyl ještě tolik známý a hodně se mi líbila. Po pár měsících ale nastal nějaký boom s různými interview a propagacemi a když jsem si přečetla část další knihy, tak už mi přišla trochu podobná této.

Normálně komiksy nečtu, ale dlouho jsem o tomto přemýšlela právě kvůli Gaimanovy. Nečekala jsem to, no Dream se mi zalíbil a jdu shánět další díly. Vůbec mi nevadí drsnější momenty, naopak když už nějaký ten komiks čtu, tak ať mě trochu šokuje.

Tak tady jsem uhodla motiv i vraha víceméně na začátku. Agatha nepřestane udivovat propracovaností svých knih a zápletek. Horká atmosféra Egypta na mě sálala a to když nám venku mimo barák mrzlo.

Už jsem se lekla, že se Nesbo rozhodne věnovat něčemu jinému, ale díkybohu neprávem. Desátý Harry Hole má všechno co má mít. Tím myslím naprosto zamotaný příběh a qantum úžasně zajímavých postav.

Panebože! Rozhodně si to budu chtít přečíst ještě někdy jednou. Nejsem filosof, ale toto je tak dokonalý mindfuck, tak perfektně popsaný rozpad osobnosti, že to jde jenom těžko vyjádřit. Absolutně nesmyslné dialogy postav dávají naprosto smysl a Dick si pěkně pohrál s tím koncem, kde nechal čtenářům víc otázek než odpovědí. Bylo mi smutno, ale tak to bohužel je.

Podle mě to spousta lidí nepochopí a proto to odsuzuje. Stačí se zamyslet a ta genialita vás praští přímo po hlavě.

Ajajaj, ještě dlooouho budu mít strach z ovocných koláčů.

(SPOILER) Opět jedna z mých mega oblíbených od něho. To skákání v čase bylo boží. Konečně zase jedna pořádně strašidelná, fakt jsem se bála. Malý zaškobrtnutí pro mě bylo konečný setkání s "It", to už mi mo strach nenahánělo, ale King vynahradil to obětováním postav. Nikdo jinej to neumí s takovou grácií, bez citovýho vydírání a se skálopevnou logikou.

Pěkný mindfuck. Jedna z prvních, co jsem od něho četla. Bavilo mě.

Tenhle díl by dost dobrej, v cestě za věží jsme se vůbec neposunuli, zato ale Roland vyprávěl jak poznal Susan Delgado. A příběh to byl nádherný.

Začala jsem to číst v angličtině, ale ten slang byl tak moc silný, že jsem si zahanbeně zaběhla do knihovny pro český překlad. Ze začátku jsem byla trochu vyjevená, ale jak ono je to bizární, tak bylo čtení až návykové. Vím, že film končí s předposlední kapitolou, tak jsem byla zvědavá jak to dopadne ale zpětně můžu říct, že oba konce mi přišly dostatečně vyhovující. Teď se rychle budu muset kouknout na Kubrickovu verzi!

Před samotnou knížkou jsem si přečetla nějaké recenze a zněly celkem zklamaně. Za sebe můžu říct, že já byla naopak nadšená, protože ve všech povídkách tady King ukazuje svou jemnější stránku a místo silného tahu tady pomrkává jen v určitých nuancích. Doporučila bych všem, kteří se s Kingem bojí začít kvůli jeho "hororové" pověsti.

Kratší příběhy, které potěší jenže na samotné delší novely nedosáhnou. I tak jsem je ale přelouskala s chutí.

Musím říct, že mi četba dala dost zabrat. Dávám tedy do éteru, že kniha neobsahuje jedinou přímou řeč a z devadesáti procent se tu jedná o popisy toho, co vypravěč viděl. Zhruba ve třetině, jsem to i chtěla vzdát, ale zařekla jsem se a nakonec jsem opravdu ráda. Závěr byl výborný a vybudování atmosféry probíhalo tak pozvolným tempem, že jsem si ho všimla, až když se mi tajil dech. Takže koho toto sdělení odradí, neměl by raději s jeho knihami začínat. Já si určitě ještě něco přečtu.

Já se bavila! V tomhle případě to považuju za onen šibeniční humor, protože on třeba Huxley nemusí být tak daleko od pravdy. Jen by mě strašně zajímalo, jak se hraje takový "elektromagnetický golf"?

Úžasné, Gaimanova fantazie nezná meze. Posunul laťku o další level a já dostávám chuť si přečíst i jeho Lucifera. Možná až dokončím Sandmana a s tím jak úroveň stoupá to nebude nijak dlouho trvat.