Ťapulka komentáře u knih
Když jsem přečetla autorčinu prvotinu Člověk Gabriel, byla jsem neuvěřitelně nadšená, čtení bylo pohlazením po duši, sladkým zákuskem a s románem jsem se až "mazlila". Proto jsem plná velkých očekávání sáhla po knize Dcery. Bohužel tady čtení bylo pro mě utrpením, kniha mi připadala nekonečná, chvílemi jsem se ztrácela v tom množství postav, všechno šlo jakoby přes kopírák, každý chlap je tu prevít a basta. Proč??? Stavba vět, popisy, charakteristiky, připodobnění, to vše je na pět hvězdiček, ale obsahově mi to přijde tak zbytečně zapšklé a monotónní a nudné, že to sráží na hvězdičky tři. Měla jsem co dělat, abych knihu v půlce nevrátila do knihovny nepřečtenou.
Kniha se četla úplně sama, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Napíná čtenáře až do poslední stránky, pořád předkládá něco nového, napínavého, zajímavého... Měla jsem radost, že pachatele jsem odhadla dobře hned na začátku. Možná je styl, kterým je kniha psaná, trošku jednodušší, ale jde přece o to, že člověka kniha baví a že ji těžko čtenář odloží, dokud ji nemá přečtenou.
Kniha se četla sama, byla jsem napnutá, přitom ne zbytečně vystrašená. Byl to zajímavý výlet do různých lidských duší. Z některých osudů mě až mrazilo a opět jsem si připomněla, jak blízko můžou být chvíle, které změní během vteřiny život člověka.
Jedna z nejhezčích dětských knížek, hlavně pro kluky a copatá děvčátka toužící po dobrodružství :-). Krásné pohlazení, napětí, ponaučení, povzbuzení k odvaze, tajemno, legrace... Když jsem četla svému malému lyžaři tuhle knížku s čelovkou brzičko ráno v autobuse cestou na sjezdovku, pomalu se k nám začala natahovat ušiska ostatních dětí, až jsme jimi byli obsypáni :-). No prostě Pavel Šrut!
Hezká kniha s příběhem zasazeným do středověku, do tajemných lesů a příběhů, mezi zajímavé lidi. Bohužel mi konec přišel také zrychlený, překombinovaný a umělý. Jinak ale pohodové čtení a v něm pár zajímavostí z té doby.
Kniha se četla velice snadno, chvílemi jsem se pravda ztrácela v postavách, ale dalo se to srovnat v hlavě. S méně postavami by to, podle mého názoru, ztratilo na zajímavosti. Bohužel mi kniha přišla silně depresivní, na jejích stránkách je hodně smutných příběhů, jako by život nenabízel nic hezkého a pozitivního.
Ke knize jsem se dostala díky synovi a jeho učitelce češtiny, které tímto strašně moc děkuji! Zajímalo mě, jakou knihu bude syn číst. Chtěla jsem si s ním o knize a jejím příběhu a o druhé světové válce povídat, a tak jsem se také pustila do jeho povinné četby. Je to moc těžká knížka, která mě stála spoustu slz, často jsem jen tak koukala do prázdna a přemýšlela, kde se to v těch lidech bralo, jak jim mohlo jejich svědomí dovolit ubližovat dítěti. Naštěstí je v knize i pár milých lidí, pohlazení a hezkých chvil.
Běž, chlapče, běž je kniha, která ve mně navždy zůstane zapsaná, jejíž příběh nezapomenu... Kéž by se ale tento příběh nikdy neodehrál....
Krásná kniha, která člověka vrátí do svého dětství a rozsvítí vzpomínky na jeho babičky a dědy, kamarády, lumpárny a pohlazení od mámy... Je to milé pohlazení po duši, které vyloudí na čtenářově tváři úsměv, ale i pár slziček dojetí a stýskání.
Grafické zpracování je přímo luxusní a úžasně originální. Několikrát jsem díky němu vykřikla "Jo, tohle si pamatuju."
Nádherná kniha, takové malé pohlazení pro duši! Památné stromy obdivuji, ráda se procházím pod jejich korunami a objímám jejich kmeny, takže příběhy o některých z nich mě moc potěšily. Byly zajímavé, poučné a přinesly mi krásné chvíle. Kniha je napsána s láskou a obdivem.
Dojemná a velmi zajímavá kniha, která na pár stránkách popisuje 2.světovou válku v Dánsku, statečnost lidí, přátelství, lásku a útrapy Židů. Mladší čtenáři se mohou bez drastických podrobností dozvědět něco víc o této době a dospělejší čtenáři cítí mezi řádky a písmenky hrůzu toho všeho.
Tato kniha by rozhodně měla být povinnou četbou, neměla by minout nikoho bez rozdílu věku!!!!
Další z úžasných Bryndzovo knih. Eriku a další postavy jsem si velmi oblíbila. Příběh opět přinesl něco nového, nenechal mě chvilku nadechnout a nutil mě otáčet stránku za stránkou a hltat každé písmenko! Ale jak to teď vydržím do dalšího dílu? :-)
Krásná, i když děsivá kniha. Romantická, i když strašně temná. Je hrozné, jak chyby a hříchy jedněch lidí poznamenají životy těch druhých.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla tak nějak začíst. Ale pak jsem ji nemohla zase odložit. Tolik ráda bych Sisi obejmula, pošeptala jí, že bude dobře, chytla ji za ruku a pomohla udělat krok sice do neznáma, ale k lepšímu. Naštěstí se vše vyvinulo, tak jak se vyvinulo, já udělala hlasité UF, knihu zavřela a běžela do knihovny rychle pro další!
Kéž by takové příběhy zůstaly jen v knihách....
Knihy Roberta Bryndzy si moc užívám! Mají spád, jsou napínavé, lehce děsivé a Eriku nelze jinak, než obdivovat. Tento příběh byl sice jedním dalším ze série, ale přesto jiný než ty předchozí. I když jsem závěr čekala trošku jiný, musím mu opět zatleskat. Nelze jinak, než se těšit na další.
Tuhle knihu jsem si hodně vychutnala! Je krásné nahlédnout do života zajímavých lidí, zamyslet se nad jejich myšlenkami, názory, životy a je také krásné nahlédnout do tajů šumavských samot. Nejvíce mě asi zaujala dvojčata, to bylo i veselé počteníčko, a rozhovor s R. Szpukem, který opravdu donutil k zamýšlení. Při čtení jsem si zároveň říkala, jaké by to asi bylo, kdyby autor knihy udělal rozhovor se mnou? Co všechno bych o sobě zjistila a do čeho bych nahlédla?
Roztomilá knížka, která by neměla minout žádného mrňouska, ani malého čtenáře. Já si ji přečetla znovu jako dospělák, abych si vylepšila náladu a opravdu mě zahřála na srdíčku a pohladila dušičku!
V této malé knížce je tolik lásky a dobra! Pro malé děti a jejich plyšáčky je kniha milým pohlazením na dobrou noc. Přiznám se, že jsem se k ní vrátila i teď jako dospělá a přečetla si ji sama pro sebe a svého medvídka, protože se mi po chvílích strávených s mými dětmi nad krásnými dětskými knihami prostě šíleně zastesklo...
Moje první kniha od této autorky a moc se mi líbila. Tématika puberťačky, která je ctižádostivá, silná a přitom moc citlivá a lidí, kteří žijí zajímavé životy se mi moc líbila. Možná byl místy děj trošku zdlouhavý, ale přesto mě bavil a přinášel zajímavý vývoj příběhu. Zároveň jsem se dozvěděla i pár zajímavých informací ze světa koní.
Krávy mám ráda odmalinka, je to taková naše rodinná tradice navštěvovat kravíny s každým maličkým pokračovatelem našeho rodu. Takže po knize jsem v obchodě sáhla závodní rychlostí a nelituji. Je to zajímavá knížka, jejíž slova jsou důkazem toho, co dnes už snad lidé i začínají vnímat a uvědomovat si - kráva není jen "živou konzervou", ale je to zajímavý tvor, který má duši, pocity, srdce a který potřebuje vlídné slovo. Některé příběhy byly hodně zajímavé, některé mi přišly trošku "ujeté", ale věřím každému písmenku. A moc ráda bych jednou takovou farmu, která je v knize popisovaná, navštívila a pozorovala její dvou- i čtyřnohé obyvatele. Poklonu autorce za krásný přístup a vytvoření Kravího Ráje na Zemi.
Mně se kniha moc líbila! Přinesla mi spoustu zajímavých informací o zeleném světě, některé jsem si i vypsala. A líbil se mi i závěrečný nápad se zasazením vlastního stromu, který půjde naším životem a se kterým se můžeme vzájemně obdarovávat. Jestli někomu vadí množství informací o stromech - tak to asi bylo jasné a nemusel tedy knihu otevírat. Já naopak bych takových informací uvítala ještě mnohem víc, a to nejsem žádný biologie znalý človíček. Díky této autorce se můžeme dozvědět nenásilnou cestou toho o stromech moc a moc. A paralela mezi životem lidským a rostlinným je určitě na místě, tak to prostě v přírodě funguje. Autorce děkuji za krásné chvíle strávené čtením této knihy a doufám, že napíše ještě nějakou další.
Knihu jsem dostala k Vánocům od své kamarádky spolu ještě se soškou bílé kočičky - asi jako legraci, neboť, jak se píše v knize, jsem vlastněna dvěma černými kocoury, každého z nich jsem našla na ulici a dohodli jsme se, že si budeme vzájemně dělat svět hezčím.
Kniha se mi moc líbila! V tolika věcech jsem dávala autorovi za pravdu (také jsem si např. myslela, že když náš kocourek miluje vodu a tráví s námi společně koupel, tak je výjimečný a přitom to dělá asi většina koček), v tolika věcech jsem autora obdivovala a z tolika věcí jsem byla šokovaná, že jsou lidé schopni ublížit zvířatům, ale také jsem byla ráda, že jsou lidé, kteří se snaží tyto hrůzy odčinit. Kniha mi kromě úsměvů a příjemného čtení přinesla také informace o Fondu pro zvířata a o vývoji boje proti týrání zvířat, o kočičích celebritách a o holubích osobnostech apod. Určitě sáhnu i po pokračování této roztomilé knihy.