terimila komentáře u knih

Takovej českodetektivní průměr. Běžnej Exner v běžné kondici, jeho parťáci též, k tomu atraktivní prostředí ZOO a zajímavý exkurz mezi jednotlivá zvířátka (kianga si asi budu chvílí pamatovat)... ale ostatní postavy, oběti a podezřelí mi přišli naprosto nezajímaví. Moc postav, podobné, pletly se mi, splývaly dohromady do jedné masy (až na pár výjimek). No a odhalení pachatele... zvláštní, trochu uspěchané, ale přitom nijak překvapivé.
Nic moc, přiznám se. Četla jsem to skoro týden, což je na moje poměry a krátkou detektivku hodně. Nebýt toho prostředí ZOO, byla by tohle tak trošku šeď a nuda. Takhle to jde do průměru.

6 28.05.2024

Naprostý průměr, co nenadchl, ale ani neurazil. I na Erbenovy/Exnerovy poměry průměr. Exner v dobré formě, zamotaný chuchvalec vztahů obětí a podezřelých, vlákna vedoucí do tragické minulosti, která tehdy ještě byla nepříjemně živá.
Nicméně zavraždění byli líčeni tak z odstupu, že mi vlastně nikoho z nich nebylo líto. Co mnou na téhle knize hýbalo nejvíc, byly totálně nechutné životní podmínky, kde se na pár metrech v hnusné nedůstojné vestavbě v cizím bytě maťhalo několik rodin, a to, co z lidí takový nucený soužití dělá. (Naprosto přesně jsem tam pochopila, proč za totáče kdo mohl, utíkal na vlastní chatu.) Nejsilnější dojem z týhle knihy je neurčitej smutek nad všeobecným plíživým rozpadem společnosti. Šeď, zima, přirozkrádání toho a onoho... Naprostý souhlas s komentářem Pebry.

6 15.05.2024

Dobré, ale nikoli výjimečné, natožpak skvělé. Po dlouhém dumání nakonec dávám jen 3 hvězdy - proto, že je to King. Být to jiný autor, má asi 4, ale na mistra hororu jsem prostě přísnější...

Talisman pro mě má význam jen jako dávná předehra fantastického, božského a uctívaného Černého domu. Jenže Talisman je spíš dobrodružná, lehce hororová pohádka, než plnohodnotná mysteriózní děsivost. Četla jsem to dvakrát či třikrát, koupila jsem si to... ale pořád to není ono. Proskakování nadaného dítěte z jednoho světa do druhého, ano. Touha toho dítěte zachránit to, co je mu nejdražší, ano. Propojení těch světů, ano. Ale dral mě ten důraz na pohádkovost a výjimečnost - proč musí být jeho maminka, kurňadrát, hned královnou paralelního světa? Jaksi mi neseděl i celý Jackyho útěk a jeho samotné putování napříč Státy. A podobných, více či méně neladících věcí tam je víc. Některejm motivům v téhle knize se nedá věřit - a to ani v rámci fantasy.

Prostě... to míchání stylů mi tu nesedí. Buď dospělá fantasy série se vším všudy (protože Černý dům), anebo dětská dobrodružná fantasy (Talisman). Ale nekombinovat, prosím.

6 13.12.2023

Nenadchlo, neurazilo. Hodně souhlasím s komentářem kateriny4564 - už se to hodně opakuje. V sérii se neustále řeší to samé - Eričiny vztahy nevztahy a uzavřenost, se kterou nedovede nic udělat a už to trošku nudí. A trošku i její drzost až arogance, divím se, že jí tenhle přístup k nadřízeným stále prochází... I ty vraždy jsou pořád na jedno brdo - oběti skoro výhradně krásné mladé ženy, které se v noci vracejí a někdo je někam zatáhne v temném zákoutí...
Navíc mě tentokrát hrozně tahal za oči překlad, dialogy byly totálně uměle šroubované a děsně nešikovně přeložené z angličtiny. Místy jsem dost trpěla.
No, taky si asi musím od Eriky dát pauzu. Už jsem od Bryndzy nakousla i Kate Marshallovou a musím se přiznat, že ta mi sedla víc. Nic, no, uvidíme. Jsem ráda, že to XXX přežil, ale další setkání s touhle detektivní partou trošku odložím a nechám vyvětrat.

6 28.08.2023

Tohle bylo děsný trápení. Kdysi jsem Strauba čítávala a celkem mi seděl, a Černej dům, co napsal ve spolupráci s Kingem, naprosto miluju... ale tohle... to bylo zlý.

Přitom námět dobrej. Škola s vyjevenýma dětma, šikanujícíma mazákama a lhostejnejma nebo přímo zákeřnejma učitelema skýtá super prostor na seznámení s hlavními hrdiny... a připravila by půdu pro rozjezd v tajemné kouzelné zemi. Ale je to naprosto šíleně napsáno. Postavy mě nepřitáhly a nezaujaly, byly jaksi divně ploché... děsivé věci, co mají být děsivé, vlastně nejsou vůbec děsivé... a hrozně brzy jsem se začala ztrácet v tom, co je něčí vidina a co realita. Neříkám, v určitých chvílích je fajn prožívat ztrácení spolu s hrdiny... ale pak to chce vysvětlit, co bylo co, jinak se čtenář ztratí úplně a je v pytli. Blbě se to pak čte, čtenář nedrží nit, nechápe, co se děje... a absolutně nemůže dělat to, co je na dramatické literatuře od detektivek až po thrillery a horrory nejkrásnější, tj. nemůže se snažit pochopit, co se tam vlastně děje a o co komu jde. A takhle strašně selhává i Stínozem. Straub vlastně celou knihu jen vrší podivné události a vize a celé se to vůbec nikam neposouvá. Fajn, Coleman jim ukázal, jak se zrodil kouzelník. Ale to, co ho provázelo, bylo co a jak a proč to "na něj" sedlo? A podle čeho si "to" vybírá, koho si to vybere dál? Tisíc nejasností, žádný nebo děsně mlhavý odpovědi. Chlapci nic neodhalují, nepoznávají pravdu, motají se na místě a vlastně ani neví, co chtějí... a neví to ani čtenář.

Jako jo, dočetla jsem to a stále mě trošku zajímalo, co se s chlapci stane, takže dávám dvě hvězdy... ale když jsem to dočetla, byla jsem fakt ráda, že to můžu zahodit a vrátit do knihovny. Trápila jsem se s tím snad 3 týdny, což je na horor prostě strašně mizerný vysvědčení. Dobrej horor má člověk jako já zhltat za dva dny.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy (kniha autora zemřelého 2022).

6 05.06.2023

Auuuu, mám chuť kvílet se starou Creel. Měla jsem chuť na pořádnej krvavej horor, což slibuje už obálka.... a dostala jsem bejkárnu (moje osobní kategorie hororů a fantasy, které jsou tak nesmyslně pitomé, že si je neužije ani jedinec, co v dobře napsané fantasy akceptuje skoro cokoli). Přitom... začátek mě namlsal. Hodně namlsal. Než ke Kat domů přišla nezvaná návštěva, vypadalo to celkem slibně. Dokonce to vonělo obstojnou lovecraftovinou, což je pro mě vždycky ingredience chutnosti.

Jenomže jakmile přišla návštěva, zvrtlo se to do laciný, nechutný, nesmyslný splácaniny. Jsem zvyklá na leccos, takže se mi aspoň nedělalo šoufl... ale letěla jsem tím rychle, jen abych měla dočteno a věděla, jak to skončí (to jediný mě zajímalo). Jinak to nedávalo smysl. Nelogický chování postav, nesympatická Kat, které jsem nevěřila ten strach a hrůzu, ukňouraná Helene, které jsem nevěřila to hrdinství... a naprosto nezajímaví rudí. V závěru jsem sice dostala víc, než jsem se odvážila doufat - cosi jako vysvětlení toho, co se dělo a proč se to dělo... ale to už bylo jen rozhodování mezi jednou a dvěma hvězdičkama.

Navíc je to strašně pitomě, šroubovaně a komplikovaně napsaný (nebo přeložený). Hodně vět jsem musela číst dvakrát, abych vůbec pochopila, co mi mají říct. Sorry jako, ale věty typu "Panebože, zamumlala občas, o mnoho víc toho znečištěnému vzduchu nabídnout stodoly nabídnout nemohla. Tohoto znaku jejího traumatu si ale nikdo nevšímal." do hororu nepatří. Tomu se musíte smát nebo kroutit hlavou, ale bát se u toho nelze. A smích, jak známo, je jeden z nejlepších odháněčů strachu a úzkosti.

Prostě... tohle dílo je názornej příklad toho, jak obstojnej námět totálně zničit mizerným zpracováním - pitomýma postavama a šíleným jazykem a překladem. Samotnej námět - existence čehosi děsivýho hluboko pod zemí a realitou, kam lze proniknout jen někdy a nějak a kde se prolínají všechny časy a prostory... ten je skvělej. Stejně je postavené i To, Temná věž, Twin Peaks a další věci, které nekonečně uctívám. Ale tohle... tohle je hřích proti kvalitní brakové literatuře.

6 25.02.2023

Upachtěné čtení. Sáhla jsem po ní ve svém vrcholném okouzlení starýma peckama S+G, abych se konečně dozvěděla aspoň něco o jednom ze svých nejoblíbenějších muzikantů.
To "aspoň něco" jsem se dozvěděla, ale čekala jsem víc. Přijde mi, že kniha klouže po povrchu, sice hezky shrnuje známé informace o Simonovi a jeho kariéře, navnadí k poslechu pár věcí, co člověk zatím neznal... ale o moc hlouběji nejde. Čekala bych detailnější pohled na okolnosti vzniku těch nejlegendárnějších písní. Čekala jsem bližší pokus o vhled do vztahu s Artem a proč se začali tak štvát. To jsem nedostala.
Od dobrý biografie čekám, že po jejím přečtení budu muzikantovi o něco víc rozumět. Ale Simonovi po téhle knize rozumím míň... a proto je hodnocení takový, jaký je. Poctivá práce, ale s nejednoznačným přínosem.

6 21.12.2022

Dobrý, ale že by mě to bůhvíjak strhlo, to ne. Četlo se to teda skvěle, zhltnuto za jeden večer. Ale od thrilleru čekám asi trochu něco víc vtahujícího, mrazivějšího. Překvapilo rozuzlení s poměry v rodině, nicméně samotné vysvětlení smrti holčičky už skoro vůbec.
Postavy starý dobrý známý, místy mě vytáčely, místy jsem hluboce soucítila (Lenka s famílií okupující Eričin byt, a udatně přemoživší vetřelce, no ty vo*e... vs. Amanda Bakerová). No... sečteno, podtrženo, tady to na víc než průměr nevytáhnu. Myslím, že mi to hodně brzy zapadne, splyne s jinejma knihama... ale aspoň si to zase budu moct přečíst znova a budu mít další fajn večer. :)

6 28.12.2021

Krásná knížečka, lehkým a snivým (nebo až halucinujícím) způsobem vyprávějící o nelehkých věcech. Rozhodně to není dílko na jedno přečtení, ale myslím, že když se k ní člověk čas od času vrátí, bude mu stále mít co dát. Už se těším na návrat. Krásné a působivé jsou i ilustrace.

6 03.12.2020

Sáhla jsem po ní po letech kvůli čtenářské výzvě - kniha, jejíž název vystihuje vaši náladu nebo povahu. Sedí to skvěle. Celoživotně se přelévám od vytrvalého poutníka (obrazně i doslovně) k lenochovi, přemýšlejícímu a zapisujícímu si o věcech smyslu majících i nemajících. Nu a čtení mě opět potěšilo a pohladilo po duši. První, cestopisná část je převážně legrace, druhá - úvahová sice působí odlehčeně, ale mnohé z myšlenek jdou do hloubky a mají svou platnost i dnes, po spoustě let od sepsání knihy. Což myslím potvrzuje jejich platnost a nadčasovost. Co je oběma částem knihy společné, je geniální postřeh a talent autora zdůraznit ty droboučké absurdity každodenního života... a rozebrat je tak, že si vlastně řeknete, že to je úplná pravda a jak to, že jste na to nepřišli sami. :-)
Krásná, milá a příjemná knížka. A moudrá, jak trefně podotýká kolegyně přede mnou. :)

6 27.07.2020

Nu, tohle nějak nezafungovalo tak, jak mělo. Od začátku mě moc nechytila linie s přisouzeným pohádkovým osudem děvčeti, které o něj až tak moc nestálo... a pak už se to nezlomilo. Občas byly okamžiky humorné, zejména během cesty trojice čarodějek. Občas byly lehce napínavé až vážné - při rozplétání vztahů mezi čarodějkami z Genovy a při závěrečné konfrontaci. Ale toho zajímavého bylo pomíň. Hodně toho bylo zamotaného - těch odkazů na klasické pohádky tady bylo strašně moc. Jo a ukrutně mě štvala Bábi Zlopočasná - ač ji jinde mám fakt ráda, tak tady mě tou věčnou buzerací Magráty fakt už docela vytáčela. Tady to prostě na nic lepšího, než je průměr, dát nemůžu. Špatné to nebylo, ale kdovíjak dobré taky ne.

6 20.07.2020

Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :)
Finnistonská farma byla super, ale na tajemné tunely a vlaky v Pětka jede tábořit to přeci jen nemělo. Dávám tedy krásné čtyři.
Před pár roky, když jsem usoudila, že potřebuju udržet angličtinu na nějaké rozumné úrovni, jsem si pár příběhů SP stáhla v angličtině... a co na tom bylo nejlepší, ono to fungovalo a mně se to líbilo pořád. Některé věci ani rokama neztratí kouzlo. Anebo s sebou prostě přinesou zpět to kouzlo, který tehdy vyvolaly v dětství? :)

6 06.07.2020

Já na poezii nemám buňky. Ale když mě letošní knižní výzva ke knize básní přímo dokopala, prozkoumala jsem rodičů knihovnu a objevila tam tuhle útlou, půvabnou knížečku. Přečtena na dvě krátká ponoření. Básně v próze jsem jaksi vždycky měla radši než ty veršované, přijdou mi přirozenější, méně sešněrované.
Takže se mi to četlo bez obvyklého básňového trápení, celkem s radostí a chutí, připomnělo mi to krajinu a chvíle domova a dětství, které se ale nevrátí... a navnadila mě na budoucí chvíle klidu, jednou snad na okraji Vysočiny na chatě, kde budu jako stará babka sedět u kamínek ve vytopený seknici, za okny bude ťukat déšť a foukat vítr, já budu pít mátovej čaj a uždibovat sušící se jabka z plotny, číst staré knihy a tvářit se jako stará čarodějnice. :)) Budu pálit ohně, péct brambory, užívat si kočičího ticha (jak krásný obrat, pane Halasi!)... pak se tam vrátím.

6 06.07.2020

Jediný Hailey, který mi fakt moc nesedl. Zatímco jindy jsem se u něj s radostí začetla a pustila do poznávání prostředí, která mi vůbec nic neříkají, a zjistila jsem, že to je moc fajn...
...tak tady to moc nešlo. A to by mi prostředí médií mohlo být blízké, když jsem to vystudovala. Ale jaksi ne. Zprvu nic moc zajímavého, postavy nijak sympatické, pořád mě to ne a ne vtáhnout. Pak jsem z nějakého hnutí mysli otočila skoro na konec a narazila na scénu mučení uneseného dítěte. Jakože já teda vydržím dost, ale tady to bylo napsáno tak divně hnusně, že se mi málem otočily útroby horem dole, já knížku zacvakla a od té doby ji neotevřela. Nějak mě to neláká.

6 06.07.2020

Tohle je jediná Hrabalova věc, kterou jsem přečetla celkem s chutí a u níž jsem viděla smysl, proč ji číst. Jiné jeho věci mi bohužel nejdou. Nesedí mi jeho styl vyprávění, fakt nemusím dlouhé věty přes celou stranu, kde se vlastně nic moc pořádného neuděje... a ani jeho hrdinové, každodenní osůbky, mě nedovedou tolik strhnout. Tady mě strhlo alespoň prostředí a období, kdy se to odehrává, a konflikt mladého kluka a jeho touha po vybití a udělání něčeho velkého... Takže tohle šlo. Nebylo to úplně to fascinující a ohromující, co bych musela číst znovu... ale špatné to nebylo. Pěkné a zasloužené tři.

6 06.07.2020

Čteno kdysi v dobách gymnaziálních, kdy jsem Beatles a zejména Lennona nesmírně milovala a obdivovala. Měla jsen tedy velkou motivaci tohle dílko ocenit, užít si, vychutnat... už jen pro ten pubertální pocit, že jsem na stejné vlně jako kdysi můj oblíbenec. A to, že chodím po našem okresním městě a čtu Lennona, ach, jak originální. :)
Jenže ono to fakt nešlo. Samozřejmě musím smeknout před Lennonovou jazykovou kreativitou, citem a fantazií, stejně jako před neskutečnou prací překladatele... ale to je tak všecko. Já u psané literatury prostě potřebuju aspoň špetku děje nebo poselství (proto většinou moc nemusím poezii a čisté jazykové hrátky). Takovýhle srandičky se dají číst pět minut pro pobavení, ale dál to pro mě ztrácí smysl. Požitek dál už není, protože opakovaný vtípky nejsou vtipem.
A když se na to dívám zpětně, mám trochu kacířskej pocit, že něco podobnýho by uměl vytvořit kdejakej sečtělej a jazykovým citem nadanej puberťák. Vím, vymýšlet to a číst to piclým kamarádům je fakt psina, ale funguje to v kouzle dané chvíle a pak to ztratí půvab. Prostě... promiň, Johne, snaha byla, ale neklaplo to. Byls lepší vypravěč příběhů v písních, než autor podivnejch textů.

6 05.07.2020

Neskutečně silná knížka. Skvěle se četla, povídkami se prolínají motivy ryze naturalistické a příšerné (těhotná žena ve válce na Balkáně) se skoro až pohádkovými (mytický Nasreddin přinášející mouku těm nejubožejším, dětem války, a ten strašlivý konec s jejich polévkou z lidských ostatků). Skoro neustále jsem přemýšlela, kde Štětina čerpá z vlastních prožitků válečného zpravodaje a kde už fantazíruje. Modlila jsem se, aby tam té fantazie bylo hodně... ale nějak jsem tomu nevěřila.
Ale vší tou hrůzou se jaksi prolínají špetky naděje, stejně jako říká v titulní povídce ten starý Armén, když vzpomíná na všecky hrůzy 20. století - "VŠECKO JSME TO PŘEŽILI. NENÍ TO SNAD STOLETÍ ZÁZRAKŮ?"
Jo, když se na to díváme touhle optikou a připustíme, čeho všeho je člověk schopen, pak ano, je zázrak, že stále ještě lidstvo existuje. Ale pak to znamená, že za všema těma příšernejma viditelnejma hrůzama musí být ještě větší masa pomoci a dobra... protože jinak už by se svět převážil na špatnou stranu a zhroutil se do temnoty a nicoty. Akorát že zlo je vidět, kdežto dobro ne.
Tahle knížka je vlastně tedy takovým poselstvím neviditelnýho dobra.

6 15.06.2020

Tohle jsem nedávala ani v tom krásným období raný dospělosti, kdy jsem beatniky fakt hodně mohla a snad celý čtvrťák jsem žila na referátech na beatnickou klasiku. :)) Ale... Nahej oběd mi nejel. A to jsem se k němu odhodlala až ve chvíli, kdy jsem o BG už něco věděla, takže jsem měla šanci některý věci chápat líp a rozhodně jsem měla motivaci a chuť dát tomu šanci.
Ale ne, ne, ne. Neučesanej sprsk nechutných útržků, představ, prožitků a halušek, nemožnost se zorientovat v čemkoli, nikde ani špetka něčeho, co by vyvolávalo pozornost a zájem, nedejbože snad touhu zažít to taky (ten kontrast s Kerouacem, kdy jsem četla a tak strašně toužila se sebrat a jet bez cíle do dálek!) Výsledkem byla absolutní otupělost a nezájem číst dál. Jedna z mála knih, co jsem kdy nedočetla.
A když jsem to nedočetla tenkrát, v ideální konstelaci (obávám se, že teď po dalších 18 letech už mě za srdce nevezme ani tehdy tak uctívanej Kerouac a Na cestě), tak dnes už fakt nemá smysl tu knihu ani brát do ruky. Možná mi v ní něco proplynulo mezi prsty... ale jaksi mi to nechybí.

6 15.06.2020

Příjemná oddychovka. Strach se tedy v žádném případě nekonal, ale napětí se občas dostavilo, hlavně u historické linky se Sárou. Ale ani maminčina překvapení nebyla špatná. Vtáhlo to rychle, děj odsýpal, četlo se fajn, postavy mě neštvaly. Občas však pokulhávala logika - zejména Sářina tetička mi nepřišla příliš věrohodná, celý život má Sáru tak ráda, stará se o ni jako o vlastní, a nakonec tohle, jen kvůli tamtomu, za co dívka nemohla? Nevím, to mi nesedělo. Také ten závěr s Alicí v podzemí mi teda i na duchařinu přišel malilinko přitaženej za vlasy, ale co už.
Naopak závěrečná linka s Katherine se povedla. Kdoví, kdo vlastně udělal to, co se stalo...
Akorát jsem se celou dobu nemohla zbavit toho, že čtu něco těžce neoriginálního. Střídaly se ve mně vlny, zda tam víc cítím Karikův Strach nebo Kingův Řbitov zviřátek... a nebo Kodžiho Kruh? Prostě čistě originálních nápadů a motivů tam bylo pomálu, ale namícháno to bylo slušně. Dávám čtyři, hlavně za tu oddychovost a čtivost.

6 15.06.2020

Kdysi jsem ji objevila v knihobudce a protože mi to bylo povědomé jako dost velká klasika, vzala jsem si ji. Jo, přečetla jsem. Ale že by se mi to líbilo, to bohužel fakt ne.
Co je povedené, je prostředí. Hospoda na blatech, kde se za ponurých nocí scházejí podivní lidé, dělají podivné věci a do toho je vržena mladá dívčina... jo, dobře rozehráno.
Ale dál už nic. Napětí se u mě téměř nedostavilo, sympatie k postavám taky ne. No a ten závěrečnej happyend... nic schematičtějšího a kýčovitějšího snad s tím udělat nešlo. Já vím, vznikalo to v jiné době, ale přesto... achjo.
Obecně mám ráda dlouhé a tlusté knížky. Jsou ale výjimky, kdy jsem ráda, že knížka je útlá, protože to neprodlužuje čtenářský diskomfort. Tahle k nim patřila. Bohužel. A samozřejmě putovala do další knihobudky.

6 04.06.2020