terimila komentáře u knih

Dobrý to je, čte se to kingovsky skvěle... ale něco tomu chybí. Chce to víc šťávy. Postavy mi přišly trošku odosobněný, dramatický chvíle jaksi sterilní... V Ústavu tentokrát není ta pravá kingovská úzkost a hrůza, pořád jsem čekala něco pořádně kingovsky děsivýho a šokujícího a ono nic. Ani ten finální konflikt nebyl až tak moc dechberoucí, moc mě nevtáhl. Prostě... na Kingovy poměry průměr. Porovnání s opusy jako Temná věž nebo To nastavuje laťku hrozně vysoko a člověk se mu neubrání.

12 11.07.2021

Konečně se mi povedlo uhnat Kruh do svojí knihovny a hned jsem si ho musela dát. Přečteno během několika hodin, takže stále to je absolutní špička. Přiznávám sice, že už to nebyla taková fascinace jako tenkrát poprvé; napětí bylo výrazně menší, když už víte, jak to dopadne... :-) a navíc mi knižní verze nepřišla tak odpudivě vlezle nepříjemná jako film (viděla jsem teda jen americký remake, ale díky, stačilo). Knížka však je výrazně propracovanější, logičtější, lepší. Suzukiho svět je na pohled stejnej jako ten náš, ale pod povrchem v něm bublají temné vody, které v sobě drží věci, které radši nikdy neměly vzniknout, ale které mají své zákony a logiku.
Teď drobná negativa - některé posuny v ději mi přišly dost uspěchané, některé vývody Asakawy a Rjúdžiho dost vypálené od boku a ono to všecko vychází, žádná slepá ulička... ale tak holt když vám běží sedm dní, tak vám asi zostří intuice, nebo tak něco. :) A také mi přijdou dost zvláštní postavy. Trochu odtažité, zvláštní, občas dost iracionální. Asi je to i jinou kulturou. Ale najednou se přistihnete, že jim strašlivě přejete, aby to dobře dopadlo...
Kdysi po prvním přečtení jsem nasolila jasnejch pět. Teď to jsou tak 4,5, takže tu pětku s klidem nechávám. Tohle se povedlo (a podotýkám, že dobrý jsou i pokračování, i když už v nich schází ten prvotní děs a originalita s pátráním po záhadné S.).

12 28.05.2021

Zkombinujte Lovecrafta a bratry Strugacké a máte Anihilaci. Je to moje první setkání s VanderMeerem a vůbec ne špatné. Naopak, dost dobré. A že já jsem ve fantasy a sci-fi docela vybíravej čtenář. Ale tohle mi sedlo. K Anihilaci jsem se vrátila podruhé (už i to je vypovídající) a opět jsem si čtení dost užívala. Napodruhé, kdy mám načteného Roberta Holdstocka (který píše také o vzájemném vlivu podivného, živoucího místa a lidí, co tam přicházejí) mě to vtáhlo ještě víc než poprvé.

Uznávám, postavy jsou velice zvláštní a k srdci moc nepřirostou. Těžko se jim rozumí. Čtenář něco ví vlastně jen o vypravěčce Bioložce... a je těžké naučit se ji mít rád. Divná ženská, vlastně docela bezcita, co těžko projeví kousek emocí a přitom o ně stále škemrá, jak se šťourá ve své neutěšené minulosti. Divná hlavní hrdinka. Její kolegyně působí podobně. Tak trochu (dost) strojové osobnosti. Jenže právě proto, myslím, právě ony do Zóny byly vyslány.
A tyhle strojové osobnosti poznávají, pátrají... a hlavně se mění. Celá kniha je o vzájemném působení prostředí a postav. Zvraty a dramata, i když se v knize dějí, jsou podané jaksi mimoděk, flegmaticky, s nepřirozeným klidem. Jenže ono to sem jaksi patří. Na mě nejvíc působily ty drobné, jakoby mimoděk zachycené záblesky poznání a nakonec to finální prohlédnutí Bioložky a její rozloučení.
Je to zvláštní a není to pro každého, ale rozhodně to není špatné. Není to Piknik u cesty, není to Lovecraft a není to Holdstock, ale stojí to za přečtení. A jsem velice zvědavá na druhý díl.

12 14.03.2021

Taková pohodovka z knihobudky na odpočinkový odpoledne, když chcete zabít čas a nechce se vám rozečítat nic dlouhýho. Od bratrů Strugackých jsem čekala víc, asi jako každý rozmlsaný Piknikem. Tohle bylo něco jiného. Trosku naivní scifi zabalená do detektivního hávu s překvapením v závěru. Něco se tušit dalo (prostinká krásná dáma), něco překvapilo víc. A přiznám se, že některé věci jsem tak docela nechápala, kupříkladu mi unikal smysl té mystifikace s Děťátkem. Ale což. Špatné to nebylo, no a že si z toho člověk hned nekecl na zadek, to nevadí.

12 03.12.2020

Strašně těžký hodnocení. Když se na to podívám jen trošku objektivně, tak je to dobrý. Příběh má spád, objevují se tam fajn postavy (Stříbrná horda a jejich Profi jsou skvělí!), člověka to drží v lehkém napětí, je tam plno úsměvných momentů a semtam i nějaké ty vážnější, které tomu dodávají to, co má dobrá knížka mít.
Všecko je to fajn. Jenže... mě to ukrutně nebavilo. Asi jsem přezeměplochovaná a musím si dát pauzu. Konzumace audioknihy se mi vlekla snad dva měsíce a já se přistihla, že se vlastně těším, až to budu mít z krku. Úsměvný momenty mě moc nerozesmívaly, ty zajímavý jsem si sice screenshotla, aby mohly jít do sešitu výpisků, ale bylo to spíš jen tak z povinnosti, aby mě jednou nemrzelo, že jsem to zanedbala. Všecko mi to jaksi přišlo opakovaný, nastavovaný, prostě pořád na jedno brdo. Mrakoplaš pořád plaší, pořád prchá, pořád se brání, že on nic. Furt má někoho v patách a furt se mu nic nestane. Zavazadlo je opět komické a jaksi dojemné, ale to taky není nic nového. Shledání s Dvoukvítkem - jo, uznávám, to potěšilo. Nové neotřelé pohledy na kultury zeměplošské, které jsou vlastně celkem aktuální i v horizontu zeměkoulském... jo, fajn, ale té originality už během předchozích snad 15 dílů bylo tolik, že už i ta originalita je otřepaná. Vlastně jsem měla strašnou chuť dát tomu trojku, ale musím uznat, že slabotě v podobě Erika nebo Pyramid se to neblíží. To bych pak musela předělat celý hodnocení i z dřívějška a to se mi nechce. Ale.... od Zeměplochy si fakt asi dám pauzu, nic se nesmí přehánět.

12 13.11.2020

Švejk mi nikdy nesedl. Zkoušela jsem ho na konci základky (byla jsem čtenářsky dost vyspělé dítě), zkoušela jsem ho na gymplu... ale nikdy jsem se nedohrabala dál než na konec prvního dílu. Dostat se přes cestu vlakem s poručíkem Lukášem (myslím?), kterej mele držkou a mele a mele a mele... bože, to ta kniha fakt má z pekla štěstí, že v tu chvíli neletí oknem. :)
Prostě mi to nic neříkalo. Válečnou literaturu miluju, ale taková ta válečná humoristická za každou cenu... to prosím ne-e. To fakt nedávám. Podobně těžce mi nesedlo Ryanovo Jak jsem vyhrál válku. Švejk i Goodbody jsou totální mimoni, kteří sice svou existencí poukazují na totální selhání a nekompetentnost armádních struktur a jedinců, to ano, a humor je vlastně nejlepší způsob kritiky... ale jen o tom válka není a já to jaksi fakt blbě nesu. Válka je hlavně místo, kde se lidi mění a bojujou i sami se sebou. A v těchhle čistě humoristických válečných knihách mi to schází.
Takže díky, určitě je to dílo významné a povedené, ale ne pro mě. Určitě tomu ale ještě někdy budu chtít dát šanci, třeba Švejkův čas přijde.

12 06.07.2020

Tenhle díl se mi líbil moc. Líbily se mi pokusy o "sabat" tří čarodějek, z nichž každá je úplně jinak pošahaná, ale každá svým způsobem milá... a strhl mě nevyhnutelný běh věcí vedoucí k nalezení nového krále. Přiznám se, že skorozávěrečný překvapení bylo překvapení, to tedy jo. :) I vrchol celého díla na jevišti byl super - zejména po několika předchozích knihách, kde už to vyvrcholení v meziprostorech mezi "věcmi" a démony tak děsnými, že nesmí vkročit do normálních světů, začínalo přece jen být trošku nuda. A na druhou stranu - zbabělý vévoda a jeho kariéristická vévodkyně tomu dodali špetku vážnosti a snad i realističnosti. Perfektní díl. Jak se tak pozoruju, tak mi nejvíc sedí díly s Bábi Zlopočasnou. Ta stará staropanenská ironická čarodějka je boží. :)

12 18.05.2020

Super od začátku do konce. Kyselá Prdel, Bábi, Esk, její výuka na čarodějnici a moudra Bábi Zlopočasné, i mimo Zeměplochu platná díky Bábině znalosti hlavologie... zase mi do knihy výpisků pár věcí přibylo, což je vždycky znamením dobré knížky.
S samozřejmě Eskiny sny, úlety a to hlavní, proč by děvčata nesměla dělat to, co chlapci? A nakonec tom jsou možná i lepší. Jako třeba Esk v závěrečným souboji s příšerami. Ten byl byl krásnej, vpravdě lovecraftovskej - děs lízlej filozofií a odvahou, jo, to můžu! Tenhle díl mě chytil. Pořádně a naplno. Myslím, že jsem Zeměplochou definitivně polapena.

12 12.04.2020

Tak tohle se hodně povedlo. Děj mě strhl hned od začátku, dvě zoufalé unesené děti ze sektářské rodiny... no a pak už to jede. Tady se neskutečně povedlo prolínání a postupné rozplétání snad tří linií ze současnosti (u nichž snad ani nejde říct, která je napínavější) a jedné z minulosti... Opět jsem zuřila vzteky a odporem nad osobností vraha. Jasně, člověk chápe, že tak podělaný dětství se na člověku podepíše, ale má se, kura, mstít na těch, kteří to zavinili, a ne na těch nejnevinnějších a nejslabších. Kdyby to byl co k čemu bojovník proti sektám, bude unášet a mučit šéfy spolků, ne usmrkaný malý děcka, co za nic nemůžou a jsou stejný oběti, jako byl kdysi on. Fuj.
Honička vlaku, auta, obou odhodlaných žen a balíku s penězi a únosce/vraha byla naprosto dechberoucí. Ohromně mě držela v napětí také linka s Miou. Co si ta nešťastná holka musela vytrpět s takovým hnusným haj-lem, to je taky něco... Nepochopím, jak je vůbec možný člověka 20./21. století tak vypatlat, aby si ani sám nedovedl nabít mobil a nepřišlo mu to divný. Fuj, fuj, fuj. To, jak vrah skončil, mě nakonec potěšilo, ale klidně bych mu to ještě přisolila. Představovala jsem si jeho konec mezi těma rozdupanejma hnusnejma slimákama na zemi a naprosto mi mezi ně zapadal. Uspokojivej konec.
Zajímavým okořeněním celého perfektně a napínavě vystavěného příběhu byla událost s Rose a Irsou. Jsem velice zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, protože tohle by určitě stálo za další zapátrání a vysvětlení...
Sečteno, podtrženo, tady nejde dát jinak než plnejch pět hvězd. Osvědčené fajn postavy, výborně vyprávěno, dokonalá detektivní zápletka a dechberoucí rozplétání a sbírání střípků a stop... Dokonalost sama. Váhám, zda to nakonec možná nebyl vůbec nejlepší díl ze série, co jsem zatím četla (zatím jsem se dostala k 5.).

12 21.12.2019

Nádherná, hladivá knížka. Krásné i dobrodružné vyprávění pro děti, které to učí rozumět a milovat svět zvířat, a snad i trošku chápat vztah mezi zvířaty a lidmi... Moc pěkná knížka, jako malé se mi dost líbila a někdy se snad zavřu na pár hodin do knihovny, abych si ji znovu proletěla... :-)

12 13.11.2019

Jo, tak tohle se zatraceně povedlo. Zraněnej spisovatel ve spárech fanatické a šílené fanynky, která kvůli svý lásce k postavě dokáže naprosto cokoli. Skoro jsem cítila bolest, námahu a úzkost, prožívala s Paulem všecky jeho pokusy, nápady a snahy o osvobození... a pár scén mi občas dodnes zpestřuje noci ve snech. Paradoxně nikoli ty, v nichž figuruje přímo Paul; nejvíc mě pronásleduje příšerná smrt nešťastného mladého policisty. Brrrrrr. Silná knížka o obrovském šílenství a neméně obrovské touze žít.
PS: Výjimečně dobře hodnotím i film. A to se, prosím, fakt nestává často.

12 21.08.2019

Jedna z mých prvních verneovek, které jsem v dětství přečetla, a nechala ve mně celkem výrazné vzpomínky. Už i tenkrát mi ten kluk přišel až příliš kurážný a schopný, zatímco ostatní připodělaní a neschopní (ale OK, u mnoha postav to dejme tomu dávalo smysl, u žen a otroků v té době asi odvaha a rozhodnost nebyla tím, co by se pěstovalo a nosilo). Jak to tak hodnotím zpětně, je to u Vernea jedna z nejvýraznějších charakteristik a výrazně zjednodušujících prvků. Ale když si vzpomenu na svoje dětský okouzlení drsnou zemí a drsnými příběhy (zejména obětováním u domorodců, "ubohá dobrá Nan!")... měla ta knížka velký kouzlo.

12 21.08.2019

Pistolníkem to u mě všecko začalo, celá moje dechberoucí cesta k Temný věži a jejímu nekonečnýmu uctívání. Ale drhlo to. Nejvíc to drhlo právě tady, u Pistolníka - a proto ty 4 hvězdy.
Poprvé jsem ji četla na gymplu, když jsem Kinga objevila. Přečetla... ale odložila a dál v sérii nepokračovala. Nějak moc mě to nestrhlo, moc specifickej svět, moc odtažitá postava, kterou je těžký mít rád (zejména v tomhle díle).
Ale po dlouhejch letech jsem se k tomu vrátila... a byla jsem už někde jinde. Se znalostí několika jiných fantasy světů a schopností hledat v nich paralely a návaznosti, s načteností Kinga, se schopností dát knize trochu víc času na rozvinutí. A sedlo to neskutečně. Tehdy jsem se už neodtrhla, sáhla po dalším díle a tam jsem si Rolanda neskutečně zamilovala... a jakmile přišli i jeho spoluputující, bylo hotovo. A cesta k Temné věži mi nakonec dala takový zážitky, jako do té doby snad žádná knižní série.
Takže já říkám díky, Pistolníku, i kdyžs mi to nedal zadarmo.

11 13.12.2023

Špičkovej thriller, ovšem na Carterově fantastické úrovni to řadím k těm malinko slabším. Trochu překvapilo odhalení vraha - hodně dlouho jsem si myslela, že to bude někdo, kdo se už objevil dříve. To měnění podob, bohorovný klid jistého zadrženého a jeho pár slov poté, co konečně začne mluvit... hodně velký deja-vu. Anebo tak trošku opakování (viď, Chrisi, i ti nejlepší z nás holt mají každý svou drobnou slabinu...).

Je to hrozný, ale trošku mě zklamalo to provedení vražd, stále hnusných na pohled, ale od předchozích dílů poněkud odlišných. A taky výsledek střetu a střelby v odlehlé končině (zase, viď, Chrisi, já vím). Takový to, jak čtete a mělo by to bejt děsně napínavý... ale vlastně není, protože už jste něco podobnýho četli několikrát. A též mi přišel poněkud nudný a nezajímavý sám vrah, to vysvětlení jeho obsese bylo takové neuspokojivé.

Ale abych jen nekritizovala, pač to u čtyřhvězdový knihy vypadá trochu divně... jinak je to velká paráda. Čtivý, strhující, propracovaný. Skvěle napsaný, kvalitní postavy... super. Jinej autor by za tohle měl těch hvězd pět. A samozřejmě cliffhanger jako kráva - hned frčím dál na Nenávist.

PS: Čtenářská výzva 23 - kniha s místností v názvu. Těší mě to, jak si pěkně Carterem zaplňuju letošní výzvu, z knižního hlediska je rok 2023 rokem Chrise Cartera. Může bejt. :)

11 11.12.2023

Na Carterovy poměry slabší díl, skoro možná nejslabší. Hodně věcí se tu opakuje: sledování vraždy na dálku, zapojení dalších osob, no a pak hlavně samotná motivace vraha. Hernajs, ta mě fakt naštvala tak, že jsem si poprvé u Cartera myslela, že dám snad jen tři hvězdy. Jako když jsem to četla poprvé, kecla jsem na zadek. Podruhé už jsem si připadala malinko ošizeně. Ale potřetí??? Jestli to ještě jednou uvidím, Chrisi, tak tu trojku fakt dostaneš.
Hodně vyhaluzený mi přišel i závěr. Odhalení vraha bylo hoodně narychlo a dost haluzácky náhodou metodou. Nicméně stále to mělo většinu carterovských pozitiv - neuvěřitelně skvělá čtivost, hnusné vraždy (hlavně druhá, ou) a tradičně kvalitní hlavní postavy. Takže nakonec čtyři, ale slabší. Ale nic to nemění na tom, že velice doporučuju celou sérii.

11 27.11.2023

Ideální detektivka na dovolenou - tedy něco čtivýho, tak trochu domáckýho, po čem se nebudete bát chodit sami po lesích jako já (takže Chris Carter zůstal doma :-D).
Oproti jiným dílům Bergmanna je tohle slabší. Nějak mi tady neseděly postavy - buď svou dominancí, arogancí, nablýskaností a okázalým úspěchem, anebo poddajností a ústupností. Na každý druhý stránce jsem přemýšlela, jestli mě víc štve arogantní Anna a její přicmrndávači, nebo uťapaná Ester. A vůbec i to povrchní a uštvaný prostředí podprůměrné televizní tvorby mi bylo krajně protivný (a to jsem novinařinu dělala a o scenáristice uvažovala).
Jako pozitivum se musí nechat, že to opět bylo fantasticky čtivý. A zajímavá zápletka s odhalením vraha a zapojení pátravé zvědavé Agáty. Vyprávět a zápletky Klevisová umí, ale občas má trochu schematický postavy (a ty u mě dělají výslednej dojem z detektivky, když mi sedí a jsou věrohodný, knihu to obrovsky vytáhne nahoru). Jiné díly byly lepší.

11 10.07.2023

Tohle bylo fakt divný. Nějak mě to pořád ne a ne vtáhnout. Linka z roku 1993 byla jaksi odosobnělá, stručná, obětí vraždy mi nějak vůbec nebylo líto, přišly mi divné a že svému osudu vlastně šly naproti... a nějak jsem nepochopila ty šaty k přijímání. Spousta motivů jako by tentokrát neměla logiku.
Linka ze současnosti byla snad ještě divnější. Motivace vraha/vrahů nejasná, propojení dalších postav nevěrohodné, jejich jednání nedávalo smysl. A ten závěr... achjo. Vyumělkovaný, přehnaný... Teda, on Minier obecně rád některý věci přehání a dovádí do krajnosti. Ale většinou mu člověk na tu hru může přistoupit a užívá si to. Tady to nejde. Bída, bída.
Vychází mi tady z toho dvě možnosti: buď je to tak nepoutavě a divně psáno, že jsem nedokázala vnímat souvislosti (odfláknutá forma zabila obsah), anebo jsou postavy tak pitomě prokreslené, že člověk nedokáže pochopit jejich motivace a jednání (obsah je odfláknutej). Tak či tak, za mě dobrá knížka takhle fakt nevypadá.
Když to srovnám třeba s Kruhem, nebo třeba i s Údolím, ať zůstanu u těch novějších věcí, tak by jeden nevěřil, že to stále je jedna série jednoho autora. Dlouho jsem dumala, jestli dám hvězdy dvě nebo tři, ale když si vezmu, jak těžce mě to nebavilo... tak se nedá svítit. Snad příští setkání se Servazem bude lepší.

11 13.01.2023

Sáhla jsem po ní hlavně kvůli čtenářské výzvě končícího roku, ale výzva výběr jen urychlila, jednou bych se k tomu stejně dostala, protože Příběh služebnice mě kdysi hodně zaujal. A bylo to parádní počtení - strhující jako ďas, zhltla jsem to během jednoho klidného odpoledne a ještě klidnějšího dopoledne v práci.

Souhlasím s gladyou, že to v něčem je ještě lepší než Příběh služebnice. Perfektně to vykresluje fungování gileádské diktatury, líčí ji to mnohem komplexněji a uceleněji než Příběh služebnice. Potěšilo mě i to, že se tam najednou všecko nemotá jen kolem potomstva, plození a rození, uf. Samozřejmě nejzajímavější byl vhled do rezidence Ardua a příběhy jednotlivých tet. Příběh hlavních hrdinek děvčat, hlavně ten Daisyin/Jadein/Xxx, mi přišel trošku přepjatý a přetažený (proto ta jedna ubraná hvězda). Já holt na ty akčňárny, udatné skutky superhrdinů a dokonale spolupracujících sítí tajných agentů moc nejsem, no... Mnohem víc mi sedí tiché spřádání střípků a dlouhé vyčkávání tety Lydie a tichý vzdor a nekonečná statečnost mladé Beky.

Spokojenost veliká.

11 29.12.2022

Skvělý, skvělý, skvělý. Za jednoho předpokladu - že připustíte, že existuje skoro dokonalá podobnost a že během pár dní lze nasát a naučit se dokonale napodobovat jiného člověka, jeho chování, myšlení, řeč. Pokud ten předpoklad přijmout nedokážete, vůbec tohle nečtěte. Pokud to dovedete, čeká vás dechberoucí jízda. Zhltala jsem to za dvě jízdy vlakem, jeden večer a další odpoledne. V ten večer jsem nepokračovala, protože jsem nechtěla číst na noc, tak tísnivý to v určitý chvíle bylo. A ve dne jsem dočítala v práci, protože jsem prostě nemohla jinak. Větší důkaz toho, že mě nějaká knížka fakt strhla, asi nenajdu.

Frenchová je fantastická. Její detektivky jsou vlastně komorní psychologický dramata z policejního prostředí, kde se taky stane vražda. Umí vystavět dokonalou, tísnivou, stahující se atmosférou, která vás vtáhne. Umí skvěle prokreslený postavy, který dovedou vyvolat vaše sympatie i hnus. Cassie mě v tomhle díle pohltila a já ten příběh sledovala s ní, skoro jejíma smyslama. Skvělá knížka tohle umí, že cítíte vůni oblečení, whisky a višňových palačinek spolu s postavama. A tohle skvělá knížka je.

V podstatě celou knihu jsem trnula, co přijde v závěru. Ani vlastně nešlo tak moc o to, kdo zabil Lexie, ale o to, co se tam nakonec stane. Trnula jsem a v hlavě se mi honila spousta šílenejch scénářů, který se přelévaly podle toho, co se zrovna dělo. Čekala jsem horší psycho. Ale stejně ten závěr bolel a mrzel. Jak za tu, co to všecko způsobila, tak za tu, co na to navázala, tak (a asi nejvíc) za ty, co hrozně chtěli něčemu věřit a ze všech sil se snažili... ale některý věci prostě neurvete, ani když sebevíc chcete. A tohle na tý knížce bolelo asi nejvíc.

Pět hvězd a teď už vím, že tuhle sérii si pořídím do svý domácí brakový knihovny.

11 30.08.2022

Trochu slabší než ostatní díly s Erikou, hlavně díky obrovské koncentraci fakt divných postav. Zavražděná mi byla od začátku vysoce nesympatická, což mívá ten následek, že mi vlastně je tak trochu i jedno, zda vraha dopadnou. Divní byli i ostatní. Podezřelí, co páchají sebevraždy skoro jako na běžícím páse? Další svědkové praštění, nespolupracující, alkoholici, chroničtí nevěrníci a cojávím co ještě? Ani Eričino a kolegů řešení rodinných záležitostí mě neoslovilo, kromě linie se starým Eričiným tchánem, ta se tam jaksi hodila. Rozuzlení záhady fantoma v plynové masce mi přišlo ušité dost horkou jehlou, akce Mossové taktéž. A finální tečka mi přišla naprosto absurdní. K postavě to sice sedělo, že je někdo něčeho takovýho schopen, to beru. Ale jinak... jako... fakt?
No nic, tohle mi moc nesedělo, ale číst se to dalo a na takový ty letní podvečery dobrý. Tři hvězdy, průměr.

11 03.08.2022