terimila komentáře u knih

Coby někdo, kdo na Velký pátek pravidelně podniká pouť ke hrobu otce Toufara, tuhle knihu nezbytně potřebuju. Stejně je zvláštní, jak se můj život motá kolem toufarovských míst; pocházím z Vysočiny, žiju na Praze 8 v docházkové vzdálenosti od ďáblického hřbitova, kde otec Toufar desítky let nuceně odpočíval v neoznačeném hrobě, a za odpočinkem jezdím do míst kousek od Číhoště. Je ten svět malej. Ráda si proputuji i místa další.

Náhodou jsem na to narazila v Levných knihách, vypadalo to dobře brakově a přitom originálně, tak proč to nezkusit. Už když mi to slečna na kase markovala a spiklenecky pravila, že to je dobrá volba, začala jsem se těšit. Ale takovou jízdu jsem nečekala.
Je v tom snad všecko, co od dobrýho thrilleru chci. Hodně krve a ošklivejch vražd. Sonda do myslí vadnejch osob. Několik podezřelejch. Dostatek stop, které čtenář může zkoumat. Ale nejen to. Pro mě, kterou od dětství fascinují záhady, mýty, jungiánské motivy, božstva, děsivé události a činy a další podivnosti... tohle je knížka pro mě jako stvořená. Místy jsem v tom viděla nesmírně silné odrazy děl, která mě dost fascinovala a ovlivnila - hlavně Twin Peaks a Holdstockova série o Ryhopském lese.
Navíc je to skvěle napsané. Pomalej rozjezd má jen prvních pár stran, jak se člověk zanoří do klidnýho starosvětskýho světa... ale pak se to rozjede. Oceňuju zasazení do předválečného období, ta všeobecná tíseň v tom je cítit a docela i věřím tomu, že to takhle nějak mohlo být. Dobré postavy. Podezřelí... Přiznám se, že jsem tipovala někoho jiného, ale proč a jak se to dělo, to jsem vydedukovala. Takže skvělý, v závěru ve mně hrál ten příjemnej wow-pocit z překvapení i z obstojně odvedený čtenářskodetektivní práce. Jediný, co tam trošku nemuselo být, byl ten závěrečnej "happyend" (i když...) a fantastickej útěk a záchrana na poslední chvíli. Otřepaný.
Ale stejně je to skvělý. Ano, je to brak, co se navíc tváří jako něco víc, protože to obstojně pracuje se společenskýma vědama... ale je to skvělej brak a přidávám ho do své knihotéky a mediatéky skvělého braku, z něhož lze vybudovat jednu obrovskou brakovou teorii všehomíra. :-)

11 17.12.2021

Tohle byla, jedním slovem, bejkárna. Což o to, já mám bejkárny někdy dost ráda a umím si je užít, ale všecko má svý meze a tohle byla... ultrabejkárna. Pořídila jsem si to jen proto, že se snažím udělat si sbírku knih, kde se zmiňuje Djatlovova výprava.
Jediná dvě pozitiva tohoto veledíla jsou: 1) je to extrémně čtivý. Na to, jaká je to bichle a jaká je to blbost, jsem to celkem s chutí zblajzla za tři večery. 2) Celkem přijatelně to kreslí možné nálady a průběh samotné Djatlovovy výpravy (tedy než se setkali s problémem, co odstartoval jejich konec) i některé možné reakce během kritické noci.
Jinak je to bída. Protivné postavy v současném ději, které ve mně za celou dobu nevyvolaly žádný sympatie, bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Divné motivace jejich chování - všecko působí tak jaksi povrchně, hurá, hrrr. Vycmrndlej nesympatickej Disco - to má být někým obdivovaná hvězda? Nesmyslný chování hlavního hrdiny a Olivie. Nesmyslný pitvání se v osobních historiích a ptaní se na vysoce osobní věci lidí, který znáte pár hodin. Extrémně stupidní dialogy. Jedeme dál v ději... dobře, pak teda akceptuju existenci určitých tvorů, to ke sci-fi patří. Ale fakt bylo nutné na ně nabalit ještě sovětský gulagový experimenty, hledání uprchlíků a tajný zbraně? Auuuu. Nic se nesmí přehánět.
Dlouho jsem dumala, zda přece jen nedám tři hvězdy, ale pak jsem dohltala ten závěr... a usoudila, že ten konec s vršením nechutností, kde chvíli vidíte záblesk logiky a soudržnosti, aby se pak zase rozmetal na cucky, si to nezaslouží. Spousta věcí není dořešená. Není vysvětleno, proč se různí *** chovali tak různě, to se v divočině křížili? Proč *** neodklidili těla mrtvých a nechali je ležet jako upozornění, že se tam stalo něco divného? A ještě tristnější je závěr současné linie, zejména to "objednání" bojového vrtulníku mě odbouralo. Tohle si prostě lepší hodnocení nezaslouží. Škoda, téma Djatlovovy výpravy se dá zpracovat čistým, důstojným a logickým sci-fi pojetím, jak to udělala třeba Stehlíková. Ale tohle je povrchní sprsk.

PS: O pár měsíců později čtu TERROR od Dana Simmonse. Taky záhada zániku výpravy do mrazivejch odlehlejch končin. Taky si autor do historickejch kulis dostavěl vlastní vysvětlení a nadpřirozený rozuzlení (teda zatím - v polovině knihy - to vypadá, že je to nadpřirozený). Ale je to uvěřitelný, nepřekombinovaný, postavy jsou propracovaný, chovají se pochopitelně, logicky... takhle to má vypadat. Modlím se, abych si jednou mohla přečíst beletrii na téma Djatlovovy výpravy, zpracovanou podobně kvalitně.

11 06.12.2021

Tohle bylo strašně zvláštní čtení. Anihilace mě dostala, i když nehltavě, ale pomalu a plíživě, takže po Autoritě jsem sáhla hned, jak jsem ji dostala. Začátek, respektive skoro první polovina, je děsně divná. Šéf divnej a nesympatickej, ostatní zaměstnanci Jižní zóny stejně tak. Zajímavé útržky, co by mohly navnadit (myš, květina, kresby) zůstávají skoro nevyužité. Hovory s bioložkou úplně o ničem. Půlku knihy se vlastně vůbec nic neděje. No... a pak se cosi stane (i když vlastně ani nevím, co byl ten zlomovej okamžik - poslední rozhovor s Bioložkou u jezera?) a já to vlastně ani nemohla odložit. Ten závěr je fascinující - ta, jež přišla za Grace se smaragdovým závojem, se mi bude zjevovat ještě dost dlouho... a pro Šéfovo čekání, sledování zpráv a útěk a odchod nemám slov. Pořád to nechápu, nechápu většinu motivů (jak v tom všem sakra figurovala šéfova matka a proč?), jsou to dílky mozaiky, která pořád není složená. Ale dojem to vyvolalo zatraceně silnej. Takže za mě velice dobrý, určitě si chci pořídit i poslední díl... a pak si to celé začnu číst pomalu znova.

11 01.12.2021

Průměr. Příjemné a dobře utíkající čtení, ale že by mě samotná zápletka nebo někdo z postav nějak výrazně vtáhly, to se říct nedá. Vypovídá o tom i to, že jsem to četla vlastně vždy jen u oběda, takže se mi kniha vlekla několik týdnů. Není to špatné, ale paní Agatha uměla mnohem zajímavější a originálnější věci.

11 16.09.2021

Další krásná kniha. I když jinak krásná, než Raději zešílet... . Doplňuje se s ní, vypovídá o zúčastněných pohledem autora (a vlastně dost i o autorovi)... a samozřejmě ty nádherné fotky. Obvykle mi obrazové a fotoknihy tolik neříkají, ale tahle byla výjimkou, listovat v ní byla čistá radost. Možná i proto, že radost ze života a za život je vlastně jakýmsi spojujícím motivem celé knihy... a je patrná jak ze slov, tak z obrazů. Nádherná věc.

11 03.03.2021

Nejčastější myšlenkou, která mi u čtení Nádherného dobrodružství neustále lezla na mysl, bylo takový to vysmátý a nevěřícný "TO JE VŮL!" Ale takový to hezký "to je vůl". Takový to, který říkáte se smíchem, když přihlížíte skopičinám svýho nejlepšího kamaráda z mládí.
Halliburton byl strašný pako. O tom žádná. Protože vyrazit na maraton, nevzít si kapku vody a skončit tím, že se zlištím v nejbližší taverně, to dokáže jen pako. Ale to pako dovedlo mít nápady, který 95% dalších lidí ani nenapadnou a těch zbylejch 4,99 je odmávne jako neproveditelný a nesmyslný šílenosti. A pak zbývaj paka jako Halliburton, který se umí nadchnout, jít do toho po palici a pak o tom ještě dovedou poutavě napsat a přenést svý nadšení i na ostatní. A funguje to dodnes, jinak by se jeho knížky nečetly.
Halliburton dovedl v životě i v díle zkombinovat sny, touhu po ulítlých a šílených akcích, jakousi laskavost k lidstvu... a nekonečnou odvahu, která teda někdy až hraničila se šílenstvím (výstup na bouřící sopku mi teda už přišel jako hodně blbej a hodně šílenej nápad). Kdybych o autorovi už něco nevěděla a nevěděla, jak skončil, přemýšlela bych, zda mu to všecko mám věřit. Jestli to opravdu je takový bezstarostný pako, se kterým se prostě musíte smát radostí nad životem a jeho nápadama... nebo jestli je to z jeho strany jen obrovská póza. Ale když vím, že zemřel stejně tak, jak žil... tak mu to věřit musím. To póza nebyla, on takovej cvok fakt byl. :)
Takže čtyři hvězdy, poslední nevěřícný zakroucení hlavou a pozdrav někam tam do Hádu, Dickáčku. Vsadím se, že tam někde zkoušíš kutálet balvan se Sisyfem a píšeš reportáž, jak dlouho se to dá praktikovat. :))

11 18.10.2020

Tak tohle bylo strhující. Pohledy tří aktérů tomu dávají živost, střídání vyprávění a časových úseků budujou perfektně napětí. Tápu, čí vyprávění mi bylo bližší, hodně mi seděl otec i dcera. Matka trochu míň, ale díky jejímu pohledu některé věci nakonec zapadly dohromady a daly skutečný smysl.
Co se kriminální zápletky týče, držela mě v napětí vlastně až do poslední stránky, a to je co říct. Už od začátku příběhu dcery jsem tušila, kde bude zakopán pes, a taky byl... ale jak se odhalovaly další dílky, byla jsem čím dál víc na vážkách. A ani vlastně nevím, jestli me ten závěr překvapil nebo ne.
Ono nakonec o tu kriminální zápletku vlastně ani tolik nešlo, nakonec z toho bylo víc drama než krimi. Je to krutá a jaksi hrozně smutná knížka - já celou dobu pod tou obrovskou a neustále projevovanou láskou rodičů k sobě i k dceři cítila cosi nevyřčenýho, smutnýho, bolavýho, i když nikdy nevyslovenýho... vlastně následky života, protože i když děláte pro svý blízký to, co považujete za nejlepší, často se vám to nepovede a nemá to ten efekt, kterej jste tím sledovali. A vy koukáte, nechápete, kde se vlastně stala chyba... a tak se radši jen dal objímáte, říkáte si "miluju tě" a tu nejistotu umlčíte. Pokrytectví se tomu vlastně říká. Ale jakýsi zvláštní pokrytectví, neúmyslný, bezděčný... a o to smutnější.
Zatraceně silná knížka a velice příjemný čtenářský překvapení.

11 04.09.2020

Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :)
Před pár roky, když jsem usoudila, že potřebuju udržet angličtinu na nějaké rozumné úrovni, jsem si pár příběhů SP stáhla v angličtině... a co na tom bylo nejlepší, ono to fungovalo a mně se to líbilo pořád. Některé věci ani rokama neztratí kouzlo. Anebo s sebou prostě přinesou zpět to kouzlo, který tehdy vyvolaly v dětství? :)

11 06.07.2020

Jedna z nejsilnějších knih, co jsem četla v dětství. Četla jsem ji několikrát a dodnes si pamatuju většinu jmen, událostí, výjevů, motivů. Ta knížka je psaná neuvěřitelně živě a poutavě. Doteď mám v paměti, jak jsem si představovala rozervanou mizející vzducholoď v dáli, pruhy anilinové fialové na ledu, poučku, že je třeba na pitnou vodu používat co nejstarší a nejošklivější kry, z nichž už sůl snad sklesala dolů či co... sněžnou slepotu... představovala jsem si odpornou, bobtnavou chuť pemikanu a dalších nouzových potravin...
Tohle bylo nesmírně silný čtení, když po více než dvaceti letech takhle sázím z hlavy tolik výjevů. Skvěle napsáno, neuvěřitelně napínavý, uvěřitelně to líčí vztahy mezi jednotlivými trosečníky... fakt, život někdy píše lepší dobrodružný příběhy než sebelepší autor (čímž nechci říct, že by Běhounek psát neuměl, ba naopak! Na to, že to byl vědec, fyzik, je kniha velice čtivá a Běhounek měl očividně i buňky literární). Ale ty zvraty v ději - zejména ten při Lundborgově příletu a jeho ztroskotání... to prostě je jako vystřižené ze struktury klasického antického dramatu. Nu.. tahle knížka je skvělá. A stojím si za tím i po přečtení teď v roce 2020 v e-verzi. Musím to vyhrabat doma ve věcech u rodičů a vzít si ji k sobě.

11 06.07.2020

Půvabná knížka s půvabnýma příhodama půvabných děvčat. Gabra a Málinka povyrostly, sešly se v jedné třídě a já si pamatuju, jak jsem děsně držela palce Málince, aby to všecko dohnala a zapadla. A taky že jo, holka jedna vzorná. Je to dávno, co jsem to četla, ale pár věcí mi utkvělo a vyvolávají příjemný vzpomínky.
Jo a nesmírně se mi zaryla říkanka, kterou jsem neskonale ocenila později na gymplu a dokonce i na vysoké v hodinách latiny - ego, mei, mihi, me, kam pospícháš, Martine?
Jo. Tohle bylo hezký.

11 15.06.2020

Moje velikonoční klasika. Zabývá se právě tím, co mě na historii náboženství spolu s reáliemi zajímá nejvíc - psychologie, prožívání, motivace, vnitřní souboje hlavních aktérů. Pro nevěřícího to může být zajímavý vhled do historie, pro věřícího je to úžasné seznámení s lidskou stránkou Ježíše - s jeho strachem, hrůzou, bolestí. Po přečtení téhle knížky člověk snad možná dovede docenit oběť - nejen oběť Ježíšovu, ale oběť všech, kteří vědí, co je čeká, ale přesto to udělají, protože vědí, že to tak je prostě správně.
Knížka je poutavě psaná, vysvětluje i hodně z dobových reálií, prostě jak to má být. Velice zajímavé je to, že celý proces s Ježíšem byl vlastně jedna velká politická hra. A mě osobně s podstatou Velikonoc a s lidstvem malililinko smířilo to, že ti bastardi, co na nádvoří ječeli "ukřižuj, ukřižuj", ten odpad všeho lidstva, to že byli zaplacení, zmanipulovaní zmetci z okolí chrámových kněží, a ne povětšinou obyčejní lidé, kteří Ježíše znali jako dobrého člověka, který nehlásal nic zlého.
Výborné dílo.

11 11.05.2020

Dlouho jsem autorovi odolávala, přišlo mi, že jeden čas koukal Zibura úplně odevšad; aspoň na člověka, který rád chodí, i když samozřejmě ne na takovéhle profi úrovni. Až teď mi knížku půjčila kamarádka. Musím uznat, že Zibura psát umí, to se musí nechat. Čte se to pěkně, kombinuje humor, nadhled a občas nějakou tu vážnější úvahu, jak už to k tomu putování taky patří. Však jsem si do výpiskové knihy přepsala pěkných pár stránek, což je příznak dobrého čtiva, to jo. Dobrý to bylo. Ale... vybledne to. Jakmile už člověk sám obul poutnický boty... tak číst jakýkoli zážitky z putování je nic proti tomu, co jste zažili sami. Asi jako kdyby vám někdo ukazoval přes sklo báječné a nádherné zákusky, ale vy na ně jen koukali. To už je mnohem lepší se s chutí a požitkem zakousnout do obyčejnýho čerstvýho rohlíku... ale na vlastní smysly.

Pod spoustu věcí se může člověk s poutnickou zkušeností podepsat - ano, pouť vás učí hledat malé krásy a vážit si jich. A když zvládnete obtížnosti cesty, zvládnete pak už skoro cokoli. Některá kouzla poutnictví vám naopak zůstanou utajena a vám nezbyde, než závidět - když Ziburu čtete coby žena, navíc žena po ne-úplně-příjemné zkušenosti právě na pěší pouti, zbyde vám jen upřímně závidět tu svobodu a volnost roztáhnout spacák kdekoli u cesty nebo v sadu. V tomhle mají muži-poutníci obrovskou výhodu a snad si to ani neuvědomují. Važte si toho, vy holomci, ani nevíte, jak moc se máte.

Knížka mi strašně moc připomněla a taky ve mně vyvolala dost závisti. Číst ji během koronavirové karantény a krásnýho jara, kdy sedíte doma na piheli, a přitom dlouhé pěší výpravy a poutě jsou vaší možná největší zálibou... to se skoro rovná čistému sebemrskačství. Já už chci jít. Musím.

11 06.04.2020

Překrásná a užitečná knížka. Stála mi v knihovničce snad sedm let a pořád jsem čekala, až přijde její chvíle... Teď v karanténě na ni došlo. A dobře, že jsem si počkala. Krásně mi zapadla do současného rozpoložení, zarezonovala, měla jsem na ni dost času a vychutnala si ji od začátku do konce.
Nádherná věc. I ne-buddhistovi a člověku, který nehledá novou víru, má co říct, může na některé věci poukázat a může je připomenout. A mně jakožto kočkomilovi a spolubydlící kočky také poskytla pěkný vhled do kočičí duše a vnímání. O prosté radosti ze čtení o krásné, vtipné a originální kočce ani nemluvě.

11 23.03.2020

Ze všech tří linií (vymaštěný namyšlený šlapkoidní slepice z pracáku s kriminálníma sklonama vs. mstitel; vraždy žen v parku; Rose) byla jednoznačně nejzajímavější Rose. Brrr, z jejích stavů a minulosti člověku celkem mrazilo. Nebýt jejího příběhu, dala bych bez debat tři hvězdy, ale díky Rose není co řešit, ta to vytáhla nahoru. Doufám, že ten dojemnej závěr přinese to, v co oba parťáci doufali, a tý holce to pomůže jít dál.
Hodně se mi líbil i pohled na postavu staré paní Zimmermannové ze dvou stran. Zatímco z pohledu rodiny působila jako protivná zlá megera, co by furt jen někoho sekýrovala, z pohledu Rose to byla vlastně celkem milá, i když svérázná paní ze sousedství. A tak to v životě mnohdy bejvá.
Samotný příběh je výrazně míň strhující než předchozí díl a drobínek přitažený za vlasy (hlavně ta "čisticí akce" sociální referentky :)), ale jo, pořád dobrý, je to beletrie. Opět to mělo Olsenovy klasické kvality. Skvěle odvyprávěno, prodchnuto situačním humorem a vtipem, přitom ubylo laciných Asadových vtípků a přeřeků, což je ku prospěchu věci.
Stálým pozitivem jsou skvěle vykreslené postavy, které u mě vyvolávají neskutečně živé emoce. Přemýšlím, jestli někdo jiný než Olsen dovede udělat postavu, která se mi tak vysoce oškliví, protiví a přeju jí spoustu věcí včetně těch hnusných... nebo vraha, kterého naprosto chápu a částečně mu i "fandím"... no, myslím, že tohle jinej autor nedovede. :)
Sečteno, podtrženo: tohle je dobrá detektivka. Sice vysloveně nenadchne, ale rozhodně neurazí a z řemeslného hlediska je to dobře odvedená práce.

11 31.12.2019

Výborná kingovka. Pozvolná, plíživá; podobně jako to, co se děje Edgarovi. Chlapík se rozhodne dát si oraz a vzpamatovat se po škaredé nehodě, odjede na malý ostrůvek, pronajme si krásnej domek, nachází nové přátele, pustí se do nových zájmů... a najednou zjistí, že se stal rukou jakýchsi jiných sil. Zprvu to vypadá jako dar, tak nádherně a kouzelně malovat... ale později už to tak krásné není. Ostatní stále žasnou, ale něco není v pořádku. A pak to nabírá spád a ONA se blíží. Když Edgarovi vezme to, co je mu nejdražší, rozhodne se s pomocí přátel udělat s tím konec... Závěr je fascinující a úžasnej - pokud si dobře vzpomínám a je to ten závěr v cisterně... tak ten naprosto, totálně a absolutně ale neměl chybu. U Kingových knih se mi to občas stává - superskvělý závěr se mi jakoby oddělí od zbytku knihy a já si pak roky lámu hlavu, kde jsem to krucinál četla. Ale myslím, že to je ono. A Když si na to vzpomenu, musím dát pět hvězd (i když jsem původně měla nastavené čtyři... ale to by se Perse zlobila. A to nejde.)

11 10.11.2019

Ó, tak tohle je moje nejoblíbenější Kingova povídková sbírka. Čtyři hvězdy má jen proto, že to je Pan King, kterej umí takový dechberoucí věci jako To, Řbitov nebo Temná věž. Napsat to kterejkoli jinej autor, je to pětka jako vyšitá, ale na svý nejoblíbenější autory jsem holt drobet přísnější. :-)
Dobrá povídková sbírka se pozná u mě tak, že se celkově příjemně čte (SPLNĚNO)... a je v ní aspoň jedna věc, co mi utkví, nepřestane se vracet a občas se i připomene (SPLNĚNO). U Kinga to znamená, že mi ji občas připomene nějaká obyčejná věc nebo zážitek... a mně vytane ten úžas, podivná hrůza nebo hnus, který jsem při čtení zažila. Obvykle si to pak musím přečíst znovu.
A v týhle sbírce taková "špičatá perla" je. ŠROŤÁK - to je něco, co asi už nikdy nedostanu z hlavy. Hnus, hrůza, bolest a příšernost, nevěřícnost (a úžas, že jako King fakt s naprostou samozřejmostí jde touhle uhozenou a lacinou duchařskou cestou a zcela přirozeně to prodává jako zlatej poklad? Jo! A člověk mu to musí žrát! :))) ... špetka naděje, odhodlání a pak zase hrůza a hnus... a beznaděj z konce, pěkně žádný happyendy, pane Kingu. :)))
Noční směna - podivný, ale vtahující. Jo a velice dobré byly i Náklaďáky. Ty narozdíl od ostatních povídek jen neděsí, ale dost důrazně i varují. Dodnes si vzpomínám na jejich zoufalej a přitom jaksi dojemně nadějnej závěr - něco jako "nahoře vidím světla letadel. Strašně si přeju, aby v nich byli lidé." Uf.
Skoro plná palba a dík.

11 09.11.2019

Špatný to nebylo, četlo se to fajn, pár výpisků do knížky úryvků jsem si pořídila... potud dobrý. Ale... nic z toho mi neutkvělo, což u Kinga je tak trochu zklamání. Jeho dobrá povídková knížka se pozná tak, že z toho něco i po delší době ční, připomíná se, děsí a vrací se to znovu a znovu. Tady taková vyčnívající špičatá perla scházela, takže jen průměr. Ale nejsou tři hvězdy jako tři hvězdy. Zatímco u někoho znamenají, že mě dobrá knížka něčím pekelně s*ala (například čínská trilogie od Petera Maye, jako příklad z poslední doby), tak u někoho je to příznak toho, že to byla dobrá knížka, ale autor umí mnohem, mnohem, mnohem líp, což je Váš případ, Sai Kingu. Holt na hvězdné autory jsem přísnější. :-)

11 09.11.2019

Série z ostrova Lewis nezklamala ani ve druhým díle. Super. Zápletka je dobrá, zase člověka zavede do vzpomínek a do historie... tentokrát o to zajímavější, že to jsou vzpomínky starého člověka, kterému už se to v hlavě plete.
A jak na jednom místě říká hlavní hrdina - člověk by nevěřil, že se něco takového mohlo dít ještě v celkem nedávné době ve 2. půli 20. století. Děj je zatraceně napínavej, místy docela drsnej (bolely hlavně ty rány, kterými Johnny ztrácel důvěru ve svět - ztráta prstenu, večeře po návratu z nemocnice... brrrr). Odhalení vraha není tak šokující jako ve Skále, tušila jsem, odkud vítr vane, už chvíli před závěrem... ale vůbec to nevadí.
Vývoj hlavních postav dává smysl, všecko je celkem logický a zapadá to do sebe. Ani pokračování vztahu Fina a Marsalie mi nevadí, nějak to sem patří a absolutně to neruší.
Jo a velkej plus za přemýšlivý dialogy hlavního hrdiny ateisty s kamarádem pastorem. "Ty tomu vážně věříš, viď?"

11 19.09.2019

Se sérií Temná věž to nejlepší od Kinga. Tisíc stran uteče jako nic. Skvěle propracované postavy, s nimiž se lze skvěle sžít, děj s perfektním spádem, postupně odhalované a odhalující se zlo. A boje s ním, kdy jednotliví členové podivné dětské party odvádějí to nejvíc, co můžou, riskují vše, ztrácejí nevinnost, dětskost a snad i víc... ale nacházejí neskutečnou sílu, odvahu, odhodlání a hlavně přátelství a sounáležitost... a pak to zase ztrácejí, aby to po dlouhých letech znovu našli. A taky zjišťují, že ne všecko zlo je to odvěké v kanálech, ale že někdy bohatě stačí i to v lidech. Ne, na TO slova nestačí. Je to naprosto skvělá věc se strhujícím dějem, velkolepou zápletkou, neuvěřitelně živě vylíčenými postavami a prostředím (Derry jsem úplně přesně viděla, viz komentář Oxiduji)... prostě tam je všecko. I pokud jste viděli film a ten vás nenadchl, nenechte se odradit a do té knížky jděte. Ani to nechci srovnávat, nemůžete srovnávat jízdní kolo (byť dobře vyrobené) a mercedes.

11 19.08.2019