Terka17 komentáře u knih

Žítkovské bohyně bych označila jako román neobvyklý, protkaný mystikou a tajemstvím. Popisy krajiny Bílých Karpat nejsou nijak časté ani zdlouhavé, dokonale ale přenáší na čtenáře atmosféru zapadlé Žítkové. Nechybí zajímavá práce s archivními prameny. Místy je čtení trochu zdlouhavé, ale pátrání po tajemstvích svého rodu nepochybně je rovněž zdlouhavé. Třešničkou na dortu je šokující epilog. Až na občasnou zdlouhavost výborné čtení.

21 17.11.2023

Tak tohle je síla. Přečteno během tří dnů, což svědčí o spádu a napětí. Kapitoly ubíhaly úplně samy. Kniha nechá v každém alespoň malý šrámek, jizvu pod okem, která bude připomínat, že z bludného kruhu lži a zla lze vystoupit právě jen tehdy, budeme-li konat a „moc mluvit".

18 10.02.2024

Knížku jsem četla několikrát, neomrzí! Je velmi povedená, ve čtenářkách kterým je věkově určena probudí spoustu emocí tak, že se nebudou chtít od knížky odtrhnout. Další skvělá bomba od Jacqueline.

Nádherná knížka, velmi silný příběh, stojí za přečtení.

Nádherná knížka s velmi poutavým dějem, ke kterému jsem se vždy ráda vracela. Úplně jsem se do ní začetla, vždy jsem zvědavě a netrpělivě obracela stránku za stránkou. Za mě další velmi povedená knížka od Wilsonové.

Přečteno během 2 dnů. Silný příběh mě zaujal natolik, že jsem se téměř nedokázala soustředit na nic jiného a musela jsem pořád číst. Oba hlavní hrdinové mi byli velmi sympatičtí, i když v některých názorech a životních postojích jsem s nimi nesouhlasila. Hold, jinak ten svět vidí zdraví a jinak nemocní...Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak se Hazel a Gus vyrovnávají se svou nemocí. Vznikla mezi nimi opravdová láska, silné pouto založené především na přátelství. Nebýt jejich nemoci, byla by to naprostá idylka, na druhou stranu právě díky ní se ti dva dali dohromady.

Je to silný příběh, nutí čtenáře k zamyšlení. Ne, že by mi kniha vyloženě změnila pohled na život, ale pomohla mi znovu si uvědomit, jaké máme vlastně my zdraví obrovské štěstí. Knížka je čtivá, autorův styl se mi líbí. Zajímavý byl pro mě i styl, kterým hlavní hrdinka popisovala svou nemoc a věci s ní spojené. Používala při tom vysokou dávku ironie. Jestli je skutečně nemocný člověk schopen brát svou nemoc takhle, tak lépe pro něj.

Celkově se mi kniha moc líbila, v podstatě nemám co vytknout. Určitě si přečtu i jiné knihy od Johna Greena.

Oproti jiným knížkám od Wilsonové se mi zdá "To nejhorší na mé sestře" trochu slabší, ale i tak je to bez pochyby velice povedený příběh pro dívky tak do deseti let, starší už to asi bavit nebude.

První knížka, kterou jsem od Jacqueline četla. Pro cca. desetileté čtenářky je úžasná, mnohokrát jsem se u ní zasmála a celý příběh jsem plně prožívala spolu s Floss. Doporučuji všem menším čtenářkám, to se prostě nemůže nelíbit :-)

Osobně se mi více líbil první díl, nicméně tento jsem také přečetla s chutí a nadšením, knížka je skutečně povedená.