Terva komentáře u knih

„Lobo má rád
držkobití,
chlast a ženský,
a to přesně v tomhle pořadí.“
(Gauneři)

Tento svazek obsahuje pět, respektive čtyři příběhy. On je ten poslední „LOBO: Kostěj Nesmrtelný“ rozdělen na dvě části. To jen tak pro upřesnění. Jinak v prvním příběhu je menší parodie na Vetřelce, ve druhém příběhu se paroduje taky jeden známej film. Třetí příběh je jen o filmech. Tenkrát na záchodě je fakt trhák, Lobo tam trhá, každýho, kterej mu přijde pod jeho háček. Masakr jak v tom nejbrutálnějším westernovým hororu.

Citát: Stačí, když přihodíš pár desítek kartonů piva a každýmu hajzlovi, kterej se bude snažit vetřít mezi kočky, urvu koule! (Pěkně prsatý propadák)

Čtvrtý příběh, nejen, že je kulinářsky rozdělený do dvou částí, část 1 a část 2, ale dokonce obsahují příběhy, respektive bonusový dobrodružství. V části č.1 je Casbo - Agresivní duch. A ten po vzoru Loba, se s tím taky neser...páře. V části první nazvané Seance v mokrém odpoledni je ke konci nádherná dvojstrana. Skoro by se to dalo použít na stěnu jako plakát. Nádhera. Ale je tam moc krve. Taky jak jinak, že jo.

Citát: Tak dělej, vyklop to, nebo tě zabiju ještě jednou! (Seance v mokrém odpoledni)

Druhá část Kostěje Nesmrtelného nese podnázev Vodnatější svět a je to také nářez. Pokud někdo z vás četl komentáře k povídkám samotným, tak si určitě vzpomene na můj povzdech nad chudáčky masožravými šnečky. Lobo je na začátku jedničky pěkně zmasakroval. Jenže šneci úder vrátili. Asi to neměli dělat. Páč Kosťej „Lobo“ Nesmrtelný chce !něco“ zpět. Jako bonusy jsou v tomto příběhu podpříběhy s názvy Sammy do masa udělanej šnek. Vystřídaly ducha Casba z jedničky. Vše to krásně ladí s Lobem. Sammy taky.

Citát: Žádný holky, žádnej chlast a tipuju, že nemůžu ani kouřit, páč nemám plíce! (Vodnější svět!)

Tak a je konec. Byla to jízda, to vám povím. Při čtení jsem dostal chuť na kočičky, nějaký to pití, měl jsem chuť pustit si Vetřelce, zastřílet si, zaplavat si s piraněma, sníst nějakýho šnečka a pak v klidu odkráčet vstříc osudu. Byla to pekelná jízda a já si jí od začátku do konce užíval. A na poslední straně jsem si ještě detailně prohlédl původní obálky všech čtyř komiksů. Jen škoda, že přes ně teče ta krev. . . A pokud máte zájem dozvědět se více o samostatných povídkách, tak hledejte v sekci „Části díla“ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Během vraždění Lobo ironicky komentuje dění za doprovodu speed metalového rachotu. (Lobo dobývá Hollywood)

124 17.02.2023

„Proč končíme s pistolí v ústech
nebo s bezmocnýma rukama?
Vyroste vůbec někdo bez úhony,
nebo jen dokáže skrývat
jizvy líp než ostatní?“

Ponurý detektivně noirový příběh, který vám vleze pod kůži. Správně nadávkované informace, zajímavá zápletka a šokující vyvrcholení. I když jsem se dočetl, že to je Brubakerův raný komiksový příběh, je v tom vidět začínající potenciál, který později rozvine do dalších děl. Kresba je střídmá a jen doplňuje tu ponurou atmosféru tohoto příběhu. Na konci knihy najdete nádhernou „Galerii původních obálek.“ A na samotném konci je vložen ještě jeden menší příběh nazvaný „Bůh a hříšníci“ Komentář k němu najdete v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Kdyby věděl, jak jsem rozesranej, možná by se tak nesmál.

124 22.01.2023

„Taky máte od rána
takovou chuť na pivo?“
„Škoda,
že není žádný kámen,
co by mi přičaroval pivo.“

Družina zatracených je sice druhá kniha v sérii Věčné Mlhy, ale podle pana spisovatele je to vlastně jen druhá část knihy první. Jenže pro svůj obsah bylo nutné první díl rozdělit na dvě knihy. Přeci jenom, kniha o tisíci stranách už je pořádná bible a možná by i některé čtenáře odrazovala už jen svou tloušťkou. Abych řekl pravdu, možná tímto krokem trpí kniha první. Protože až teprve tady se to celé rozjede. Zatím co „Zloději osudů“ maj nejvíc za úkol nás seznámit se všemi postavami a úkoly, je „Družina zatracených“ už slušně rozjetá.

Malá ochutnávka:
Bohové . . . a proti tomu všemu stojí jen jedenáct vycvičených bojovníků s jedním bylinkářem a skupinou téměř odrostlých děcek, co nebyla od města dál než pár kroků za hradbami a maj zkušenost jen teoretickou. S dřevěnými atrapami mečů. Kurva!

Je to napsané klasickým stylem pana Urbana. Kdo četl sérii Pragocalypsa, ví, že spisovatel dokáže pracovat s velkým množstvím postav. U některých netušíte, zda je hlavní postavou příběhu, nebo brzy příběh opustí . . . Je pak vždycky docela těžké najít si oblíbenou postavu. Nejlepší je tedy sympatizovat se všemi a teprve až někdy později udělat „třídění“. Například skupina, které já osobně říkám „Ti, co nesou deník“, dokazuje přesně to, o čem píši. Už maj nalezeno několik náramků (nebudu spoilerovat o množství nalezených z celkových dvanácti náramků) a už se mění charakter některých postav. Je potřeba k nim přistupovat s opatrností. A já jen doufám, že ta má oblíbená Jodele nezačne moc blbnout.

Citát: Nedělají to proto, že chtějí být mocní, cítí povinnost ke své zemi, chtějí ji ochránit.

Co se týče dalších postav v příběhu, osobně jsem zvědav, co „vzroste“ z Kaldura, který se začíná jevit jako záporná postava a podle mého příběhem ještě pěkně zamíchá. Další tajemnou skupinou je „Bratrstvo dvanácticípé hvězdy“. Tady si člověk, tedy čtenář, taky nemůže být moc jistý, co provedou. A protože je jich dvanáct, jak nám oznamuje jejich název, je jasné, že i tady budou později rozpory mezi kladem a záporem. Osud Paulíny je také nejistý. Tak bych mohl pokračovat, ale to by bylo na delší dobu. Prostě si to přečtěte a pak můžete vyprávět. Jediná věc, co mě tak při čtení rušila jsou sprostá slova. U některých postav mi to i vadilo. Ale jde jen o zvyk. Jinak je to perfektně rozjetá sága a těším se na pokračování.

Citát: K čemu bude člověku z Bratrstva všech dvanáct náramků?

124 06.12.2022

LÁĎA – Takové jako čtverečky
ŽÍLA – A teď se podívejte na tohle! Co vidíte?
LÁĎA – Takové jako čtverečky.
PEPA – To je ovšem brachiální agresivita.
ŽÍLA – To je normální palička na maso!

Akt – Rodinné drama se zpěvy a tanci

Divadelní hru Akt mám sice rád, ale rozhodně to není nejlepší z Cimrmanových her. Má jen privilegium, že je první z Cimrmanových her. A vlastně, po pravdě, nebýt Miloně Čepelky v roli sexuální alkoholičky mamky Markéty Žílové se čtverečkama na čele, moc by mě to nebavilo. Tak že jsem se sice smál, ale rozpičky jsem z toho neměl.

Citát: Pepa (Zdeněk Svěrák) - My sexuologové máme takovou zásadu: ničemu se nedivit.

Komentář k semináři „Život a dílo Járy Cimrmana“, který proběhl před touto hrou, najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/akt-79790

124 30.10.2022

„Druhý článek generátoru
mimo provoz...
Požár prvního motoru...
Pokles tlaku v podpalubí C...“
„Veliteli, co se děje?“ ječel nějaký šílený hlas.

Příběhy jsou stejně primitivní, jako planety, které Mark Stone a jeho přítel android Ray, navštěvují. Jednoduchá zápletka, děj i vyvrcholení, které je vždy očekávané a jasné. Jsem si myslel, že mě to po několika knihách přestane bavit. A ono nee.

Malá ochutnávka:
„Pane, do hradu nás nepustí dříve, nežli skončí tato podívaná. Dnes mají být popraveni tři nešťastníci posedlí ďáblem“.
„Zase to nešťastné čarodějnictví,“ povzdechl si Mark. „Ať jsme na kterékoliv planetě, vždycky někdo za pověry zaplatí životem.“

Tohle je už sedmý příběh v sérii a já to furt hltám a hltám. Po pravdě, je to čtivé, a sice se tu spousta věcí opakuje, ale samotná zápletka v každém příběhu je trochu jiná a čtenář je zvědav, co pan spisovatel Jean-Pierre Garen zase vymyslí. Tak že přečteno a spokojenost. Opět to není za plný počet, ale za tři a půl démonických Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Už vidím, jak strávím noc hryzáním antracitu. Přiznávám, že pro robota, jako jsem já, je ponižující, když se dostane na úroveň starého sporáku na uhlí

124 08.10.2022

„My dvě jsme spolu měly šukat,
Randy a Mark měli šukat Jennu,
Soul měl šukat Normu a Camesis,
Grim měl šukat Tobyho... „
(Porno v srpnu)

Pozor! Někteří čtenáři budou přesvědčeni, že komentář obsahuje vulgarity, ale není to pravda, jsou to citáty. Nevhodné pro děti do 16-ti let!

Strašidelná vagina – cítíte, jak to zní strašidelně? A to mě vystrašila jen jsem z ní vylezl - tedy, než jsem jí vyndal z balíčku. Dostal jsem jí od jedné místní, dobré, chápavé, uživatelky z Mostu. A tím ti díky, L.Vílko, jak jsi mě vystrašila. Tohle jsem si ani nemohl dát na palubku v tramvaji, protože by si cestující mysleli, že řidič je úchyl. A ne že by tahle sbírka tří povídek byla nějaká normální. Opak je pravdou. Musel jsem se obrnit, tím očekáváním, co že to na mě z vaginy vybafne.

Citát: Kdo ví, jaké podivné potvory žijí v přítelčině pochvě... (Strašidelná vagina)

Tři příběhy, které vás v tomto svazku čekají jsou svým způsobem zajímavé a možná i výjimečné. Jsou hodně bizarní, brutální a dost sexuální. Příběh první mě odrazoval, druhá povídka mě dostala svou dokonalostí a třetí příběh to už bylo docela maso, a hodně perverzní. Ale nakonec jsem byl spokojen. Je to vyvážené, hodně sexuální a krvavé. Navíc ke dvoum povídkám je od pana spisovatele doslov a hlavně ten k třetí povídce mě rozesmál. Ale více se dozvíte v komentářích u samostatných povídek v sekci „Části díla“ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Já mám Mluvící frndu nebo Mluvící píču nebo jak by se tomu mělo říkat u holek. (Fantastické orgie)

Nejzajímavější na tom všem je fakt, že i dnes, asi po pěti dnech, co jsem knihu přečetl, si všechny tři příběhy pamatuju, vybavuju a vím o čem byly. Je to vlastně docela silné, i když to bude hodně čtenářů odrazovat. Jenže nakonec asi zjistíte, že tohle všechno jsou vaše skryté tužby, láká vás to a něco podobného by jste chtěli prožít. Po přečtení této sbírky asi zjistíte, jak jste na tom se svými tužbami. Například já bych chtěl cestovat do jiných světů, šukat zezadu žraločici s kozama a prožít super krvavou swingers party, kde získám adamantiové drápy po sexu s Wolverinem.

Citát: Vždyť je to jen blbá povídka. Neber ji zas tak vážně. (Doslov k povídce „Porno v srpnu“.)

124 28.09.2022

„Jako lípa mezi poli,
v bouři k zemi hlavu skloní,
kořeny pevně vpletla v zem,
svá záda ohýbá, hlavu kloní,
do větru volá JSEM.“

Kniha 3 Odkud vzešli Slované

OBSAH:

Chromozón Y
Strom života
Tabulky osudu (Chaldejské)
Baba Jaga
A mnoho dalšího v knize, která má 161 stran.

KOMENTÁŘ:

Tato kniha opět začíná těžce. Spousty grafů a tabulek, spíš pro matematiky a fyziky, než klasického zvědavého (nevzdělaného) čtenáře. Ale vše jsem překonal a začal si užívat ty naprosté detaily, které umí tvůrci vyvodit z tak dávné minulosti. Hodně mě zaujala pasáž, která se zaobírá Chaldejskými tabulkami osudu. Všechno to kolem matičky Země a genetiky je obzvlášť zajímavé. S chromozónem Y už jsem se setkal. Na planetě Fiorina 161. Na této těžařské trestanecké planetce jsou umístěni muži s chybějícím chromozónem Y. Jejich inteligence není moc vysoká a jsou to vlastně skoro roboti.

Malá ochutnávka:
Souhvězdí Velkého a Malého vozu (též souhvězdí Přemysla Oráče), souhvězdí Lva a Kasiopea, jsou širo širé prostory vesmíru, z jehož směru přicházeli na zem velcí duchové slovanské inspirace.
Entita Rassy, které v čase galaktické války, probíhající před jednou miliardou let, našla na Zemi útočiště a kolonizovala ji.
Přicházeli ze čtyř slunečních soustav a navzájem se lišili barvou duhovky, v přímé závislosti na světelné spektrum hvězdy jejich někdejšího domovského planetárního systému.

Ale jako v každé knize jsem si i zde našel jednu obzvlášť velkou bombu. Vysvětlení, jak to vůbec bylo s Jeníčkem a Mařenkou (Mořenou), Perníkovou chaloupkou a Jadži babou (Baba Jaga – ježibaba). Vím, že lidové pohádky mají kořeny někde dost hluboko v minulosti a jsem schopen věřit. Už v minulé knize jsem žasnul nad pravou podstatou Dlouhého, Širokého a Bystrookého – Žárookého. Ani tady jsem nebyl zklamán. Pasáž o obalení dětí do těsta a takzvané „dopékání“ – moc zajímavé. Pro zvědavce i nevěřící opět knihu doporučuji.

Citát: ….i začala potopa.

124 17.07.2022

„Fotografiím scházel
už jen pach,
i když nedalo
moc velkou práci
si ho představit“.

Někde tam venku na ně čekají Akta X.

Další malá knížečka v sérii Akta X nás zavede do Nového Mexika. Kousek od Roswellu se odehrává drama několika lidí, kteří na první pohled spolu nemají nic společného. Všichni umřou podivnou smrtí, zbavení kůže. Mám rád příběhy, ve kterých figurují indiáni. Slibuje to totiž magické obřady plné přírodních jevů a mysteriozních postav. Ani v tomto případě tomu není jinak.

Malá ochutnávka:
Hromádky kostí se bouře dotkla jenom svým okrajem a umyla je, až se blýskaly.
Vodu vysály listy, kořeny a porézní povrch pouště – nikde nezůstaly žádné louže, vzduch se ani nezachvěl.
I přesto se písek pohnul.

Agenti Mulder a Scullyová se dostávají do víru (a to doslova) událostí vzniklé v indiánské rezervaci. A i když by si čtenář mohl myslet, že od počátku ví, o co jde, nakonec ho překvapí konec samotný. Brutální vraždy, indiánský rituál, Scullyové pochybování a Mulderova „moudrost“ to vše najdete v tomto příběhu z roku 1995. Smrtící šepot asi nepobere pár skeptiků, ale my, co věříme, že tam venku je někde pravda, budem neskonale spokojeni.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jsem přece indián. Nejsem žádný divoch.

124 09.02.2022

„Vrána se směje
ve světle lamp.
Má úsměv zombie.
Úsměv toho, kdo žil a zemřel.
A přesto žije dál“.

VELKÝ FORMÁT

Vrána... vrána říkala ať se nedívám.

Výše napsaný citát vás trochu donutí se zamyslet nad faktem, jaký je rozdíl mezi formátem malým a velkým? Rozdíle je: velikost. Již tak mýty a legendami zastřený příběh zde máte možnost prožít velkoformátově. Navíc jsou kresby zremastrované a některé dialogy trochu jinak přeložené. Což mu ve všech směrech dává zase trochu jiný pohled. A že je to v tomto formátu opravdu nádhera.

Malá ochutnávka:
Bolest? Já znám bolest na molekulární úrovni. Tahá za moje atomy, zpívá mi abecedu strachu, jenž přichází zlámat kosti tvým hříchům, ty ubohá loutko...

Co napsat o tak známém příběhu? Už snad ani nemá smysl se vyjadřovat k hlavní postavě, k jeho lásce a jeho strachu z osamělosti. Tak že to vezmu z trochu jiné strany. Příběh je protkán texty a básněmi The Cure, Joy Division a třeba Rose Fylemanové. Možná jsem se i trochu zamyslel na tím, co bylo dřív. Vrána nebo The Cure? To první začalo vznikat v roce 1981 obě skupiny vznikly v roce 1976. V tomhle máme jasno. Až teprve časem to všechno do sebe zapadlo. „Králíčci již nehrají si, ptáčata znavena usínají“

Citát: Nechápu to, ale vím, že jste ji musel moc milovat.

„Vrací se domů,
kde může být stínem v šeru
a malovat si tvář barvama radosti.
Dnes v noci
posílá anděla s dary...“

MALÝ FORMÁT

Na památku Brandona Lee.

Tohle je klasika. Kdo neviděl film, měl by se po přečtení první Vrány na něj podívat. A taky zjistit, proč je kniha „z lásky věnována“ zrovna Brandonu Lee. Tento temný příběh o lásce má již několik podob, ale podstata je stejná. Když zemře někdo, koho milujete, poznáte prázdnotu. A pokud jste čtenář, který nemá již co ztratit...čeká vás mnohem těžší ponaučení.

Malá ochutnávka:
A tak se na město snáší noc, jako když děvka padá na kolena a domy se hrbí jako prázdné stříkačky. Tady se zlo odstřeďuje ve víru krutosti a jediní, kdo ještě dýchají, jsou mrtvé duše.

Tento příběh jsem již četl dvakrát, možná už i třikrát. Vždycky si však uvědomuju, že tohle nikdy neskončí. To šílenství a beznaděj tu bude vždycky. Toto je příběh Shelly a Erika, příběh o lásce a smrti. Příběh o pomstě. Při čtení tohoto komiksového příběhu jsem poslouchal skupiny The Cure a Joy Division. Taky co asi jiného pro dokreslení atmosféry tohoto temného příběhu. Vybral jsem několik citátů a vložil je do profilu Jamese O´Barra.

Citát: Má leopard skvrny i v očích?

124 02.01.2022

„Ráno bylo jedním z těch,
kdy víte, že nejpozději za dvě hodiny
přijde armagedon,
a tak už máte dopředu
blbou náladu“.

Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v Pekle!

Další ze série knih pana Heteši opět nezklamala. Sice tu není tolik srandy, jako v některých předcházejících příbězích, ale je to další pecka. A musím uznat, že i brutálnější. Smrt v tomto příběhu je opravdu krutá a asi není pro všechny čtenáře. Navíc tu umírá i dost zvířat. A tím nemyslím jen lidi. Krvavé a bolestné vraždy jsou tu skoro na denním pořádku. Jedná se vlastně o detektivní sci-fi nářez z nedaleké budoucnosti.

Malá ochutnávka:
„S ničím podobným jsem se ještě nesetkal. Možná by stálo za to zjistit, jestli tu nemáme zbrusu nový krysí spolek. … Ale spíš než na drogový gangy bych hádal na gangy magický. Černý svíčky, kresba křídou na podlaze... Nepřipadá mi to jako válka o teritoria drogové distribuce. Spíš to vypadá na bitvu o teritoria astrálních entit.“
...Co to je? Vyvalil na mě oči Steward.
„Démoni, andělé, víly a čerti“
...Běž do prdele, Chrisi.

I zde můžeme očekávat vtipné situace s Jackem Danielsem, sem tam nějakou tu camelku a spousty krve. Dokonce je tu i jistý nádech mimozemšťanů. Nebudu to však rozvádět, mohl by to býti spoiler. Opět jsem se bavil, smál, a příběh s hlavním hrdinou doslova prožíval. Několik krásně vypointovaných kapitol a i konec je miloučký. Nebudu se rozhodovat, tady je to jednoznačně deset půlek žlutých Hetešovo motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Nevěřím na démony. Do prdele, co s tím?

124 09.11.2021

„Odpuštěno?
Vždyť jsem jednoho z nás zabila.
Učinila ze sebe před smrtelníky boha.
A stvořila život k obrazu svému.“


Kniha obsahuje sešity #29 - # 32 jižanské gotické pohádky.

Situace kolem Emmetta mě skoro rozbrečela. Tvůrci se rozhodli, že poslední díl této pohádky pojmou velkoryse. Ba skoro až negoticky. Tak že kůže Emmetta už má své „odpracováno“. Nádherná je kresba (Tyler Crook) dvojstrany v sešitě #30. Jmenuje se „velký oheň na vrcholu kopce“. Jen jsem se tak zasnil, jaký by to byl krásný obraz na mé stěně. Obsahově je to opět plné krve. A finální souboj? No, radost pohledět. A na druhou stranu mě tu trošku zklamala Priscila. „Má bojení“.

Malá ochutnávka:
Poradní sídlo se zjevovalo jednou za dekádu, kvůli shromážděním...případně v dobách výjimečně dobrých či nepokojných. Avšak opravdu mocná bytost dokázala do sídla svolat rodinu, kdykoliv se jí zachtělo. Hesteřino první setkání s rodinou se odehrálo právě v něm. A proto jej symbolicky přivolala, aby se v něm dnes setkala s rodinou. Avšak tentokrát naposledy.

Tak a už jsme na konci. Byl o to temné, ale příjemné čtení, i když někdy kolem třetího dílu jsem to chtěl vzdát. Neudělal jsem tak a jsem tomu rád. Tohle dílo jsem si užíval a přečtu jej určitě víckrát. Vybral jsem několik citátů a vložil je scénáristovi (Cullen Bunn) na jeho profil. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal gotickou skupinu Devilment a jejich studiová alba The Great and Secret Show (2014) a The Mephisto Waltzes (2016)

Citát: Neradujte se... … já se vrátím...

124 14.09.2021

„Řeknete mi už konečně, co se děje?“
„Neslyšel jsi tu reportérku?
Někde tady vraždí ten šílený maniak. To se děje.“
„No jo… To jo. To vím… Ale co s tím máte vy?“
„Jdu ho zabít,“

Pan Heteše nás opět napíná. Nejen, že známe potenciálního zloděje (Červené rubíny) hned od začátku, ale pro složitější pojetí je tu ještě jedna zavražděná (ten zloděj to neudělal), detektiv (pije hnusný kafe), specialista na šupiny (neptejte se) prokázaného vraha (Zelené šupiny) a pak je tu Darla Langeová (Střepiny) To vše se dozvíte v prvních pěti kapitolách. A pak to začne být mazec.

Citát: A hele…,“ zase zaváhala, „…a nenašli tam zelenou šupinu?

Později se příběh soustředí jen na dva lidi (pokud to jsou lidi). Střídavě je sledujem, (Šupina a Střepy) jak se vlastně chtějí k sobě dostat a jeden druhému udělat něco moc zlého. (nejlépe se zabít) Dva bojovníci na hřišti plném nepřátel, kteří se je snaží zničit, přičemž zároveň oni dva se snaží zničit sebe navzájem. Možná by ten scénář šel prodat firmě Playstation. Jenže zábavní park StarWorld je obrovským bludištěm, tak to nebude jednoduché. (ne pro Playstation) Ostatní postavy jdou trochu stranou, ale napětí se stále zvyšuje. Jen škoda, že tu není skoro žádný humor. Tak nějak je to spíš (nabušená) akce. Dal jsem si panáka vodky a přinesl si pivo. (a česnek) Tohle bude ještě drámo.

Malá ochutnávka:
Monika Nikleová (zdravotní sestra, 22 let, malá postava, trochu silnější, rovné odbarvené vlasy) se sešla s Robertem Heynou (25 let, ještě menší a navíc s krátkýma nohama, prodavač mobilních telefonů ve filiálce Amcom) na čtvrté galerii pasáže Delta. Monika pro Roberta přišla těsně po skončení jeho pracovní doby, když před tím dvě a půl hodiny seděla v Cinestaru na filmu Démoni jsou věční. Poté, co film skončil (dopadl dobře) a Monika vyšla ven, zjistila, že celý StarWorld je uzavřen, což bylo špatně. (Obě postavy však pro příběh nejsou důležité – šlo jen o ten film)

Všechno to bylo nádherně zamotané. Pan spisovatel nám tu střídá postupně všechny zainteresované postavy (kladné i záporné) a poukazuje na jejich situaci. (někdy i krátký život) Někde se něco kazí, jinde to zase vychází, ale nic dohromady nedává naději na dobrý konec. Obsahuje to vše, nač jsem od mistra zvyklej: Sex, alkohol, krev, lásku, smrt, povedené dialogy (pokud právě nemluví třetí osoba coby vypravěč) některé dobře vypointované konce kapitol (jen škoda, že humoru je málo) a všechno se to rozuzlí (jak je zvykem) až na konci celého příběhu.

Citát: Něco se s ním stalo, protože tohle určitě nemůže být realita. Viděl Zeleného šupinu.

Tohle je jedna z mála elektronických knih, kterou jsem četl. Prostě jsem jí knižně nesehnal. Je to jedna ze dvou knih z toho kompletního seznamu Hetešovo knih, které mám jen v PC. (Druhá se jmenuje Tekuté krystaly) A protože čtu doma, poslouchám u toho i hudbu. Chtěl jsem, na doporučení jedné postavy z tohoto příběhu ( Darla Langeová), si pustit Toma Waitse, ale po prvním songu jsem to musel vypnout. (To prostě nedávám). Tak jsem si pustil Cradle of Filth a bylo dokonáno. A kdybych kouřil (což nekouřím), tak bych si určitě ke čtení zapálil Camelku. Po přečtení se dívám do slunce a věnuji tomuto příběhu čtyři a půl Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Ne, nezajímají mě rubíny. Jak jsem řekla, zajímají mě zelené šupiny.

124 17.08.2021

„Slanina šustí jako jemný hobliny
nádherně voňavýho dřeva.
Vejce krvácej žloutek,
když do nich bodnu nožem.
Pivo chutná jako život.
Panák jako smrt“.

Už z předešlého příběhu Organická oprátka, jsem pochopil, že se pan Koubek bojí.
Stáří,
Zapomnětlivosti,
Malého důchodu.
A toho, že bude jako ostatní důchodci jezdit taxíkem po obchodech, kde maj slevy. Bohužel, je to úděl každého v této republice a kór spisovatelů, kteří se nepodobají panu Kingovi a jím podobným, kteří se opravdu psaním živí. U nás by to možná zvládnul jen mistr Kulhánek. Ale to by musel draze prodávat své knihy :-) Tak, toliko k osobnostem a teď posmrtná predace. (Nebrat jako název knihy)

Citát: Noční můry jsou taky sny, víte?

Důchodci,
důchodci
a důchodci.
Komu tato část České populace nenahání hrůzu. Už třeba jako obyčejní sousedi dokážou být mnohdy dost nepříjemní. A pan Koubek je situoval do samostatného „skoro“ státu. Něco jako Slušovice, ale o hodně větší. Říkají tomu svému území Odpočinek. A tam také míří základ tohoto příběhu. Najít a zabít určitou důchodovou osobu – základní úkol. Trochu jsem se bál chaosu, protože se hlavní hrdina dostává do stále více podivných situací, které zdánlivě s hledaným důchodcem nemají nic společného.
Ale zdání klame.

Malá ochutnávka:
Zoufalství má spoustu podob. V mým životě – stejně jako na časový ose každýho tuctovýho detektiva – je ale vždycky převlečený za práci, která smrdí průserem.
Třeba za takovou, při který po vás klient chce, abyste mu sejmul otce.

Navíc, jako bonus jsou nám dopřány perfektní slovní lahůdky, přestřelky, dialogy a vhodně umístěné hlášky. Také, kdo jiný by si měl umět hrát se slovy, když ne
Korektor
Student Českého jazyka.
Spisovatel.
Navíc vše je šmrncnuto noirem a detektivní zástěrkou. O mrtvoly není nouze, o zábavu i o chlast taky ne. Perfektní a k zasmání je i konečná pointa příběhu. Nechci pana Koubka nějak mystifikovat, ale dostane za tento příběh deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. Taky za ten Tuzemák a Startky.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jakkoliv jsou historický detektivky lehký čtení, tak když jich na vás vypadne celá police...

Jenže, ještě jsem nenapsal všechno. Musím vyzdvihnout i kresbu na obalu tohoto příběhu. Ti, kteří umí číst a hledat v zápatích, zjistí, že jí nakreslila Jana K.l.anová (Kilianová). Určitě jí znáte, nejen, z komiksové knihy Hustý nářez. Kresba k Posmrtné predaci je zvláštní a tím i krásná. Už jen tím, že má ten noirový nádech černé barvy s červenými detaily. Vlastně, to tato kresba rozhodla ke konečné fázi, že jsem si knihu koupil. A teď je na místě
dotaz na tvůrce:
Co komiks?
(Posmrtná predace.)

Citát: ...život má smysl, jen když ti hrozí konec.

124 01.07.2021

„S ničím podobným
jsem se nesetkala
ani v tom
nejvzdálenějším vesmíru“.


Začalo to Láskou až za hrob. Seminární práce, která však zvedla FBI ze židle. A Cameron Sodenbererová, říkejme jí Žirafa, která svou studentskou práci napsala, se stala středobodem vyšetřování. To je asi tak zhruba základ děje. Příběh se odehrává, klasicky u pana Heteši, v Baltimore. V příběhu není moc humoru, vlastně snad skoro žádný. Ale není se co divit, po delší odmlce je to teprve druhý příběh, který pan spisovatel napsal. Jeho humor se ještě nestačil probudit. Možná k tomu potřebuje nějaký mimozemský LWT.

MALÁ OCHUTNÁVKA:
Vlastně mě ani to, co se tehdy stalo, moc nezajímá, víte? Tentokrát mě spíše zajímá, jestli se s vámi během posledních deseti měsíců nesetkala jistá Cameron Sodenbergerová.
„Proč vás to zajímá? Má podobné schopnosti, jako já?“
Jaké schopnosti?
„Neříkejte, že FBI si už nemyslí, že za to všechno jsem tenkrát mohla já. Pořád si myslíte, že jsem jako Sigourney Weaverová přitáhla na Zemi nějaké vetřelce, že ano? Nebo už jste přišli na něco lepšího? Nebo někoho?
Ne. Ostatně žádné další pátrání jsme v tomto směru už nerozjížděli....

Zatím jsem od tohoto spisovatele nečetl moc knih a když už, tak převážně tu novější tvorbu. Ale tato kniha jen dokazuje, že už tady se to všechno formovalo. Najdete tu skoro všechny ty pozdější znaky, které ve svých knihách používá. Baltimore je základ, skoro ve všech knihách, skládka, krvavá střetnutí, démoni, žlutá barva (sice tu nejsou motýlci, ale žlutá je základ), tak jo, tady to jsou dívčí kalhotky – žluté :-) ledničky, chlast a další aspekty, které se později objevují. Není to sice humorné, jak jsem již psal, ale je to napínavé, má to parádní průběh a tajemno nás vlastně doprovodí až do poslední věty této knihy.

Citát: Takže jestli jste posledně mluvil o masakru, tak je to tady.

Možná si leckdo řekne, že by v tuto chvíli bylo vhodné seznámit se zmiňovanou seminární prací „Láska až za hrob“ i čtenáře tohoto komentáře. Ovšem struktura příběhu to nedovoluje, páč by to byl spoiler. A proto je potřeba si knihu sehnat a přečíst. Ale věřte, že i kdyby jste v tuto chvíli seminární práci „Láska až za hrob“, přečíst mohli, vězte, že na pravý důvod nervozity baltimorské FBI byste stejně nepřišli. A tak vám musí jen stačit patero motýlků. Žlutých. Je to láska až za hrob.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jestli tohle dobře dopadne, tak se ožeru.

124 15.04.2021

Debilové.
Démoni debilové.
Mám dojem, že jsem
jediný člověk na Zemi,
který o nich ví celou pravdu.

Už jsem od pana Heteši jednu knihu přečetl a strašně se stydím, za to, že jsem na tohoto upřímně, ironicky veselého spisovatele narazil teprve nedávno. Byl jsem z první knihy nadšený, odnesl jsem si z ní žlutý motýlky (osm jich bylo) a předsevzetí, že si pořídím další mistrovo knihy. A tak jsem ta učinil a mám doma asi devět jeho knih. Démoni jsou věční je druhý příběh v pořadí, který jsem četl.

Citát: Měl jsem strach, aby se nesložila. Ženské jsou ve vztahu ke krvi trochu labilnější, zvlášť když je rozmazaná na stěně.

Musím uznat, že styl je prostě skvělý. ICH forma tomu sluší. Začne to vlastně smrtí a pak už se jen smějete a někdy nechápavě kroutíte hlavou, co všechno se dá vymyslet. V tomto případě je to bezedná díra na odpadky, tak trochu nechápavě věční démoni a rozpůlený citróny. Citróny na kozách, tedy na tričku ve kterém jsou kozy. Tak že k motýlkům přidávám i citróny, i když nejsou létavci, ….ale jsou žlutý. Ty citróny, ne ty v tom tričku.

Malá ochutnávka:
Ostatně, co se mi může stát? Jsem hlavní hrdina tohoto příběhu, takže nehrozí, že by mě oddělali hned na sedmatřicáté stránce. To by bylo skutečně velmi nestandardní. Přijít o hlavního hrdinu takhle brzy. A navíc jsem taky vypravěč příběhu. Kdo by vám to pak dovyprávěl místo mě?

Opět jsem se nenudil, tedy, abych pravdu řekl, tak trochu jsem se nudil. Poslední část knihy a rozhovory hlavního hrdiny s jednou dívkou, se mi zdál až moc zbytečně prodlužovaný a některé opakované pasáže tomu také moc nepřidají. Možná to chtělo trochu ubrat, třeba padesát stránek. Hlavního hrdinu by to určitě nezabilo, protože je to hlavní vypravěč a tudíž nemůže umřít. I když.....

Citát: Našel jsem v ledničce Jima Beama, kterého jsem na chvíli odloučil od jeho věrného přítele Jacka Danielse, a nalil si panáka.

Nejvíce jsem se nasmál u pasáže „Démoni a lidé“. Anabáze v Českých Budějovicích (to je někde v Čechách) je úžasná a já se u ní bavil. Tedy, bavil jsem se u celé knihy až na ten konec, ale ČB je proste paráda. Pak jsem narazil na žlutý citrony na prsou a už jsem od nich nemohl spustit oči. Nakonec to málem skončilo s otevřeným koncem. Ale i ten nejpitomější čtenář, si už musí odvodit, jak to nakonec dopadne. „Křížovka pro debily“.

Citát: Hovno... (žádný jiný argument mě nenapadl)

124 10.12.2020

Everything Dies - Všechno umírá
Decieve, Inveigle, Obfuscate - Podvod, klam, zastírání.
E pur si muove – A přece se točí
Believe The Lie – Věřte lži
I want to believe – Chci věřit

TAM NĚKDE VENKU JE PRAVDA

Tato řada se vyznačuje podtitulem „Všechno umírá“ a je pravda, že hned první příběh, navazující na ten poslední ve třetí řadě je toho důkazem. Ale opět musím připomenout, že se zde objevuje jak vyšetřování Mulderovo sestry a jejího údajného únosu, tak se zde vyskytuje i muž zvaný „Kuřák“. Což jsou příběhy plné politiky a skoro nic v nich není vyřešeno. Jsou to však příběhy, které nás posunují do další level výše.

Kniha má trochu jinak formovaný obsah. Je tu více fotografií, více zajímavostí a dalších detailních informací. Pro mě je dokonce i přehlednější, než ty dvě předcházející. Jediným, a to celkem obrovským problémem, je překlad do češtiny. Je tu spousty chyb a divných překladů. Příkladem je tak nehorázný překlad LIGHT SWORD – světelný meč, v příběhu kde vystupuje Luk Skywalker, (04x20) který Lucie Pilátová přeložila jako „lehkou šavli“ – kdejaký rytíř Jedi by jí za to asi přefiknul svým světelným mečem (lehkou šavlí :-) :-) :-))
A to je jen jeden příklad – prostě a jistě, překlad je jedna obrovská příšernost!!!!

Tak to je asi tak vše. Následuje TOP 5 nejlepších příběhů čtvrté řady podle mého názoru. Jinak, čtvrtá řada nebyla nějak moc extra. Těch pět příběhů, co jsem vybral jsou opravdu nejlepší, protože ostatní příběhy za to zas tak moc nestojí. Ale to si vše můžete přečíst v sekci „povídky“ u této knihy a nebo na mém profilu ve stejné sekci:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

TOP 5

(04x03) „Domov“, je jeden z těch hororových příběhů, které mám rád. Deformovaná, retardovaná, rodina, incest, zohavené dítě. To vše vám připomene klasické hororové příběhy z osmdesátých a devadesátých let. Při sledování této epizody si vždy vzpomenu na filmy Krvavé stopy, Karanténa nebo Muzeum voskových figurín.

Citát: Scullyová, bude z tebe dobrá matka.

(04x05) „Pole, na kterém jsem zemřel“ – to je fakt velmi silný příběh. Skoro pokaždé u něho brečím. Vím, že to zní šíleně, ale mě tohle vždycky dostane.
A teď si představte, že jsem to prožil dvakrát. Nejdřív jsem si to přečetl v této knize a pak pustil na DVD. Tato povídka začíná krásným Mulderovo proslovem. Pokud si ho chcete připomenout, najdete jej v mém komentáři u této povídky.

Citát: (Melissa mluví k Mulderovi) Já tu byla. Na tomto poli jsem tě viděla umřít. Bylo to roku 1863....

(04x14) „Leonard Betts“ tuto epizodu obdivuju. Tedy obdivuju ten námět, kdy je vlastně Leonard Betts jedna velká rakovinová buňka, která umožní jeho tělu k nárůstu všeho o co přijde. Třeba i o hlavu.. Mrazivý příběh. Leonard Betts je vlastně rakovina nakažená lidským tělem a ne obráceně.

Citát: Volné víkendy trávil s pacienty, nemocnými rakovinou a pomáhal jim v jejich těžkém údělu.


(04x19) „Synchronicita“ Opravdu velmi povedený příběh. Scénárista Howard Gordon prostě umí. Jeho příběhy jsou tím nejlepším, co v Aktech X najdeme. Tento příběh je o cestování časem, vývojem originální zbraně a je v něm pár mrtvol, které tak nějak - slovy Foxe Muldera – chladnou.

Citát: On zemře, přesně v 11:46!


(04x20) „Nýmand“ U tohoto příběhu jsem brečel smíchy. Eddie Van Blundht (ano to H, tam opravdu patří) je borec. Jeho schopnost (krom toho ocasu na zadku) přeměny obličeje je prostě nepřekonatelná. Když se pak promění za jednu z vyšetřujících postav a svádí Scullyovou – tady jsem brečel až jsem se za ocas popadal.

Citát: Je to Van Blundht s nečteným h. Spousta lidí to píše špatně.

124 14.08.2020

ÉÍ ´AANÍÍGÓÓ ´ÁHOOT´É
Řečí indiánského kmene Anasazi:
Oni přicházejí



Začalo to posledním dílem druhé řady (02x25) nazvaným Anasazi. Jak jsem již psal dříve, všechny příběhy, kde se vyskytuje „kuřák“, maj obrovský politický podtext, převážně se v nich dějí sice šokující, ale nijak doložené situace, a jsou to většinou velmi nudné příběhy. Ne jinak je tomu i v prvních dvou dílech třetí řady. Povídky 03x01 – 02 jsou pokračováním Anasazi. Proto jsem si to jen přečetl v této knize a přetočil dvd až na třetí příběh. Pak to teprve začíná. V Aktech X mám rád spíše hororové příběhy a psychotrilery. Protože vždycky, když se objevují mimozemšťané jsou příběhy neprůkazné a beznadějné.

Zásadní věc, která vás potěší je fakt, že v této knize je oproti předcházající, více informací a zajímavostí. Je to hlavně tím, že předcházející kniha obsahovala jak první, tak i druhou řadu. Tato kniha má stejný počet stran, ale zaobírá se jen řadou třetí. Proto je tu tolik prostoru. U této knihy jsem se rozhodně bavil více. Střípky z natáčení, vysvětlení spousty jmen použitých v příbězích, taky se dozvíte, kdy a v čem ten který herec či herečka hráli. Například Glynis Daviesová si v Aktech X zahrála už třikrát. A mnoho dalšího.

A nejenom to. Obecně mám třetí řadu za nejlepší v celé sérii. Jsou to unikátní příběhy, plné strachu, humoru, satanismu a krve. Mezi ty nejlepší, které nepočítám do TOP5 bych jmenoval povídky 03x07 Cesta (Willie Garson je borec), 03x08 Hladomorna (Tracy Ellis mě bylo líto), hororově naladěné Zjevení (03x11) a krásně humorné sci-fi Válka Koprofágů (03x12) – posílám pozdravy z planety Země......a další velmi povedené povídky.

Následuje seznam TOP5 mých nejoblíbenějších příběhů ve třetí řadě:

Povídka D.P.O. (03X03) je první v této řadě, která mě velmi zaujala. Má tak trochu romantický nádech (hudba na začátku příběhu) a hororový podtext. Příběh Darina Petera Oswalda vám tak trochu připomene film Bělásek. V příběhu muže, jenž ovládá blesky si vedlejší roli zahrál ještě mladý Jack Black.
Citát: Já vám neublížím!

Následující povídka (03x04) Poslední odpočinek Clydea Bruckmana je vtipná a zároveň mrazivá. Někdo vraždí jasnovidce a to dost brutálně. Jasnovidec Bruckman a oba agenti FBI hledají vraha. Příběh je smutný a veselý zároveň.
Citát: Ten vrah má pocit, že nemá kontrolu nad svým životem.

Hororový nádech má příběh 03x06 nazvaný Dva cíle. Pojednává o muži jménem Virdil Incanta, který k životu potřebuje tuk. Ten si obstarává vraždami silnějších (obéznějších) žen, ze kterých si tuk obstarává vstřebání přes látku, kterou vylučuje ústy. K tomuto příběhu je tu spousty vedlejších informací. Úplně jsem je hltal.
Citát: Jste víc než zrůda.

Příběh u kterého si jistě zasmějete se jmenuje Jose Chung – Z vesmíru (03x20) Vtipně pojatý příběh únosu dvou mladých lidí. Povídka je spíše něco jako speciál protože se vlastně jedná o parodii. Příběh obsahuje i zcela nefalšovanou pitvu mimozemšťana, kterou provádí Dana Scullyová.
Citát: Muldere, je to zip?!

Příběh „Bažina“ (03x22) obsahuje hodně mrtvol, jak lidí tak i zvířat. Je napínavý, srandovní, smutný i veselý. Ale je to možná jediný příběh, který mě nejvíc bavil. Big Blue jsem fandil, i když měla na svědomí tolik mrtvol. Bylo mi líto Queequega, ale Scullyová „tu věc neměla brát sebou“.
Citát: Myslím, že jsem chtěl, aby Big Blue existoval.

124 03.08.2020

Pozemšťané! Věnujte pozornost tomuto hlášení. Hovoří k vám Prostetník Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy. Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové hyperprostorové dálnice, která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určeny k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvě minuty. Děkuji vám.

124 24.03.2020

Město vidím veliké,
jehož sláva hvězd se bude dotýkat.
Tam v lese je místo,
třicet honů odtud vzdálí,
Vltava řeka je obíhá.

Oproti první knize je tohle mírné zklamání. Je zde totiž víc míst, nebo spíš objektů, které nemůže z různých důvodů, čtenář navštívit. Například, pokud chcete navštívit Podolskou cementárnu, která jakoby z oka vypadla filmům Julese Vernea, uvidíte už jen plavecký bazén, který stojí na jejím místě. A třeba se vám nikdy nepodaří navštívit tajnou nemocnici v Krči. Je tu více takových míst, které jen tak nejdou navštívit. Tak že procházky Prahou musíme trochu zrevidovat.

To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem,
na pohlední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova.

Naopak mě tu velmi zaujal příběh první Pražské pohřební tramvaje. Je to fešanda a umřela v potěšeném věku. Dokonce jsem si její fotku dal na chvilku do svého profilu. Čest její památce. Černá Máry v naší paměti nikdy nedojezdila. Naštěstí v naší době existuje internet a tak není problém se o ní dozvědět více a prohlédnout si zrekonstruované fotografie.

Malá ochutnávka:
Tramvaje v té době zajišťovaly pro město i řadu dalších služeb, jako byly přeprava uhlí, svoz odpadu či rozvoz potravin. Bylo rozhodnuto, že původně běžný motorový vůz č. 152, který Elektrické podniky zakoupily v roce 1900, bude přestavěn pro pohřební účely. V pondělí 22. října 1917 v 15:00 se Prahou poprvé rozjela pohřební tramvaj. Černá Máry jezdila až do 17. června 1919.....v roce 1936 byl tento vůz definitivně zrušen.

Kniha poukazuje i na pár zvířat. O dvou se ve své podstatě ví a není problém je zahlédnout. (Pepík a Ledňáček) Třetí zvíře, sova jako nejstarší dopravní značka, byla pro mě novinkou. Tady je jeden z těch příběhů, který mi ukázal cestu k výletu v letním počasí. Rozhodně se do paláce Platýz na Národní třídu 37 vydám a osobně se o jejím bidýlku přesvědčím. Určitě udělám i pár foteček.

Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu.

Co mi však na knize vadí je nedostatek informací. Čekal jsem opět obšírněji pojaté příběhy a mezi tím je kniha spíše psaná jako lehká reklamní se spoustou fotek. Pravda, některé fotky jsou unikátní a spousta jich je krásných. Když už vás nezaujmou tajemství v této knize, rozhodně si pozorně prohlédněte fotky. Ty nejlepší fotila Lenka Petruželová. I když oproti první knize je to mírné zklamání, přesto dávám čtyři hvězdy.

I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou. (Libuše)

PS – Mám rád ponurá místa, tak se chystám navštívit nejponuřejší místo v Evropě. A tím je hřbitov bláznů v Bohnicích.

124 02.03.2020