Terva komentáře u knih

„V dobách,
kdy ještě neexistoval čas,
Bůh stvořil anděla
a dal mu jméno
Lucifer.“

Příběh se velmi pozvolna rozjíždí, ale konec mě velmi překvapil. Už jsem jednou v komentářích použil slovo cukumogami. Zrcadlo, které má Sofiina máma doma pověšené mi to trochu připomínalo. Ale nejde o to, zda to pojmenovat japonsky, nebo zůstat u klasického českého ducha. Tento je ovšem dost krutý a tak trochu mi současné rodiny bylo líto. Příběh má vše, co by měla duchařina mít. Napětí, krev, lásku, smrt a jistou dávku brutality.

Malá ochutnávka:
OPAVA Pohřešovaná Drahoslava Kejřová byla naposledy viděna svou matkou v pátek 13. září, jak v 7:30 vychází z domu na ulici Stalková a míří do školy. Tam ovšem nikdy nedorazila. „nechápu, co se mohlo přihodit. Nikdy by neutekla,“ říká její plačící matka.
Jako o zodpovědném dítěti hovoří o dívce také její třídní učitelka.

Ovšem, co mi na příběhu samotném dost vadilo, je přemíra německého jazyka. Nechce se mi moc číst nějaký příběh a v tom spousty cizích slov, bez vysvětlení pod čarou. A hledat v nějakém slovníku, co jaké slovo znamená – inu, do toho se mi nechtělo a nevím hlavně proč bych to vůbec dělat měl. Uvítal bych například na konci knihy místo Playlistu třeba nějaký slovník. Chtěl jsem dát průměr, šedesát procent, ale ten super konec si vysloužil o dvacet víc. 80%

Citát: Dneska se na ženy všechno šije tak nechutně úzké, že nevzhledné boule dělá i zastrčená pětikoruna.

123 24.03.2024

To nejsmutnější
na mých výpravách je,
že musím opouštět lidi,
kteří mi darovali své přátelství
a se kterými jsem sdílel radost i smutek.

Strašně mě to baví. Víte, když jste přesvědčeni, že už vás spisovatel nemůže překvapit, žasnete nad tím, jak to zase dokázal! Jean-Pierre Garen opět zabodoval. Sice se tu opakují některé věci a činy, ale čtenář (i já) má pocit, že něco je jinak. Říkám si, sakra, je to již třicátá druhá (32) kniha ze života Marka Stonea, tak co je tady jinak? Víte, co je jinak? Všechno! Sice tu je sekretářka generála Knova, Peggy, ale ještě se neusmívá (a Mark jí nepozval na večeři), Ray, osobní robot Marka Stonea je divný, není tu Neptun II., ale jen Neptun a to nemluvím o Else Svenssonové, Markovo dlouholeté partnerce. Jako bonus zde poznáme Johna Estebana, majitele továrny na jídelní automaty. Ty automaty na které si Mark neustále stěžuje (bude stěžovat), že jídlo v nich se skoro nedá jíst.

Malá ochutnávka:
Kapitán Mark Stone vešel do gigantické budovy Služby pro dohled nad primitivními planetami. Byl to statný mladý muž v polovině třicítky, energických rysů, s krátce ostříhanými hnědýni vlasy.
Hned se k němu přisunul bezpečnostní robot oviod s mnoha chapadly, jež se velice snadno mohla změnit ve smrtící zbraně a Stone mu do otvoru zasunul identikartu.
Pokračujte; pravil robot. . .

Ne, nebojte, vše se dá vysvětlit, není to konec. Je to vlastně začátek. Tuhle knihu bych klidně zařadil pod číslem 1 (jedna) v této sérii. Tady se totiž teprve formuje celá ta osnova kolem Marka Stonea, kapitána pro dohled nad primitivními planetami. Zde potká Elsu, zde se mu naskytne možnost mít dokonalého robota se kterým bude sdílet přátelství, tady ani nemá svou osobní loď Neptuna II. Tohle jsem si tedy užíval plnými doušky. Dokonce tu zjistíte i zajímavou (a možná pro někoho i krutou) informaci o tom, jak a za jakých okolností se Mark setkal s Elsou. Perfektní. Doporučuji všem magorům do této série.

Citát: Primitivní planeta není park oddechu a kultury.

123 08.10.2023

Tento grafický román
V horách šílenství (2017)
je založen na příběhu
Howarda Phillipse Lovecrafta
který byl napsán v roce 1931

Tato první výprava k Jižnímu pólu jistě změní směřování dějin.

Sakra, málokdy se mi do ruky dostane kniha v tvrdých deskách a ještě ke všemu je to manga. Úplně vás to láká začít číst klasicky a ne obráceně. Tak že otočte knihu jako manga a začněte od konce. Příběh V horách šílenství je japonským mistrem Gó Tanabem rozdělen na dvě knihy. (Nebo to rozdělila Crew?)Toto je kniha první. Jenže, co je na tom nejšílenější, že kresba tohoto japonského tvůrce mě doslova uchvátila. Hned v epilogu následuje po sobě několik nádherných temných dvojstránek. Až mě z nich zamrazilo. Fakt síla.

Malá ochutnávka:
S ledovými poli, která nás teď čekají, budou trochu problémy. Teplota taky klesne. Dlouho jsme se plavili v tropech, tak to člověk dost pocítí. Ale drsné počasí na Jižním pólu, to nebude taková legrace. . .
. . . Ty hory připomínaly místa popsaná ve starých legendách, a nedokázal jsem potlačit pocit, že se dívám na něco zlého.

Obsahově je to až do šesté kapitoly dobrodružství, objevování a dobývání. Důležité geologické objevy, dychtivost a sem tam i neposlušnost některých členů výzkumné výpravy. Pak dojde k objevu vskutku unikátnímu. I když nejdříve badatelé netuší, zda to obrovské je rostlina nebo živočich . . . avšak záhy tomu přijdou na kloub. Prý Prastaří. Prováděná pitva nalezeného organizmu není zrovna moc povedená. Absence barev pokazilo kouzlo řezání a průzkumu orgánů. Průser však je fakt, že tohle je, jak již bylo napsáno, kniha první. Tak že tohle vlastně začíná, místo, aby to bylo ukončeno. A tak jen dychtivě čekám na ledové pláni na knihu druhou. . .

Citát: Antarktida je skutečně pokladnice plná překvapení a záhad. Kdo ví, co ještě objevíme.

123 06.08.2023

1940 Hans Ruedi Giger
se narodil 5. února v Churu
jako druhé dítě
Melly Giger-Meierové
a lékárníka Hanse Richarda Gigera.

Na zámku Hluboká nad Vltavou probíhá až do listopadu roku 2023 výstava Hanse Ruediho Gigera na téma Proměna Metamorphoses. Jako milovník série Vetřelci a filmů Mutant, jsem prostě nemohl odolat a na zámek se vypravil. (Jen prosím nezaměnit Mutant Mimic, jedná se o filmy Mutant Species.) A rozhodně nelituju. Teprve na této výstavě jsem pochopil ty černé noční můry, které mistr měl. A když jsem viděl ty obrazy a sochy z jeho snů, bylo mi hned jasné, že Aliens byl jen lehký odvárek jeho hororového života.

Citát: 2012 - H.R.Giger se na pozvání Ridleyho Scotta účastní premiéry filmu Prométheus v Londýně.

V souladu s touto výstavou byla vydána tato kniha. Jedná se vlastně o stručný životopis v Českém a Anglickém jazyce a hlavně o soubor jeho uměleckých děl vpravených do fotografické publikace. U každé fotografie je stručný popis z čeho je dílo vytvořeno a jaký má název. Temný vizionář, (jak jej nazval Jonathan Davis, zpěvák, bubeník a dudák skupiny Korn) H.R.Giger pro tuto skupinu vytvořil podstavec pod mikrofon, který skupina dlouho používala. Dále Giger spolupracoval na několika obrazech pro vinylové desky různých interpretů. Také měl rád dveře průchody, jak je nazýval. (Stephen King by mohl o dveřích vyprávět) Tento mistr vytvořil mnoho uměleckých děl, která ve vás vzbudí ty nejtemnější vize a hrubé distopické sexuální vzrušení.

Citát: 2014 12. května H.R.Giger umírá ve svém domě. 25. května je pohřben na hřbitově Gruyéres, na dohled od svého muzea.

123 22.07.2023

Mně přijde, že toho
máme společného dost.
Zájem o BDSM je slušnej základ.
"To ale neznamená,
že se máme o čem bavit."

"Jsi připravená překročit hranici zvrhlosti?"

Po pětidílné Pragocalypse a zatím dvojdílné fantasy Věčné mlhy, se Honza Urban rozhodl zavítat do kriminálního světa brutálních vražd. V tomto případě se jedná o příběh vraha, který zabíjí ve stylu BDSM. Ale to jste si určitě přečetli v anotaci u této knihy. Osobně mám pocit, že do čeho se pan spisovatel vrhne, to dokáže zpracovat s poklidem a s přehledem, ať už se jedná o jakýkoliv žánr. V tomto případě se skoro podstatná část děje odehrává v okolí Prahy a tak jsem mě i dobrý pocit z toho, že lokality znám a vím jak to v nich vypadá. Bonusem pro mou maličkost je pak pevnost Josefov a zde konaný metalový festival Brutal Assault.

Citát: Někdy ty krásné věci, co vás tolik lákají, jsou vašemu zdraví a životu opravdu nebezpečné.

Zpracování tohoto vážného a brutálního příběhu se mi líbilo. Vraždy jsou si skoro podobné, ale jejich styl se u každé z nich mění. Tak že nedochází k jakýmsi "rutinám" a pokaždé je nám nabídnuta jiná smrt. Zní vám to moc morbidně? Inu, tak to prostě je. Vraždy mají jen malé stejné aspekty, ale vždy jiné provedení. Po této stránce je to prostě propracované. Mně osobně lehce vadilo, že se v některých dialozích objevují humorné hlášky alá Vyvyan (Pragocalypsa). Ale naštěstí jich tam není moc. Možná by se dalo říci, že je to spíš známka nebo osobní styl pana spisovatele. Naštěstí v tak vážném příběhu jsou ty ulehčující hlášky spíše vítané.

Malá ochutnávka:
Kurva, proč musí být dneska každý, komu ještě teče mlíko po bradě, na všech sociálních sítích, co to je za novou módu? Nestačila by jedna, maximálně dvě? Ty mladý pořád vyžadujou nějakou pozornost . . . a v tom je možná zakopaný nejen pes, ale i pořádný plejtvák našeho problému.

Zajímavý je také styl psaní. Nejdříve se seznamuje s vyšetřovacím týmem a první vraždou. Vše je psáno ve třetí osobně, nikdo nemá prim. Po několika kapitolách přichází osoba, která začíná o sobě mluvit (psát) v ICH formě. Změna stylu se zpočátku zdá divná a nehodící se. Ale to po několika odstavcích přejde a čtenář tento styl prostě přijme. Dá se říci, že to je taková zvláštní změna, kterou moc spisovatelé nepoužívají. V tomto případě tuto formu používá jeden z vyšetřovatelů Tobiáš Říhal. Proč tomu tak je je vlastně jedno, ale ve výsledném vyúčtování zjistíte, že to má svůj účel.

Citát: . . . jsem si říkal, jestli vůbec existuje někdo normální.

Ovšem, co mě překvapilo a velmi nadchlo je vyústění vyšetřování a odhalení vraha. Vlastně do toho v jednu chvíli doslova skočíme po hlavě a někteří při čtení tento aspekt celkem možná přehlídnou. Za pár sekund jim to dojde. Naprostá bomba je pak pointa příběhu samotného. Takové konce já prostě miluju. Když už to jsou brutální, smutné a kruté vraždy, tak proč tomu nedodat nějaký perfektní zakončení. Tady, alespoň pro mě to bylo perfektní zakončení.
Tak že už jen dvě otázky:
Bude pokračování?
A co na to Nesbø?

Citát: Vsadím se, že o tomhle případu někdy někdo natočí film, trochu si ho podle sebe upraví a přitáhne na něj do kina spoustu diváků, kteří se budou chtít bát a budou chtít být zhnusení.

123 03.06.2023

Holka, do které jsem se
virtuálně zamiloval by klidně mohla
být ve skutečnosti nějaký blb
středního věku jménem Chuck
s chlupatými zády a plešatou palicí.

Této knize jsem se velmi dlouho vyhýbal. Viděl jsem totiž dvakrát stejnojmenný film, který natočil Steven Spielberg. A nutno dodat, že tento úžasný režisér dokázal z knihy vyždímat to nejlepší, a to nejhorší si předělal k obrazu svému. Příkladem tak může být Chucky. V knize je to úplně něco jiného, než geniálně pojatý Spielbergův Chucky. A takových věcí je tu víc. Prostě filmové zpracování přináší víc popkulturních odkazů, než tato kniha, která by o nich měla pojednávat. A na můj vkus je příběh zbytečně prodlužovaný. 500 stran na jejichž obsah vlastně skoro určitě zapomenu.

Citát: Posouvej se levou rukou, střílej pravou a snaž se zůstat naživu, jak dlouho to jenom půjde.

V tomto příběhu je moc věcí, které se spíš opakují (počítačové souboje), než aby bylo přidáváno víc a víc věcí, které čtenáře zaujmou. V knize jsou pasáže, které mě vysloveně nebavily. Například to neustálé zamilování do Art3mis. Pasáže, kdy nad ní Perzival doslova onanuje (kapitola 0017), byly příšerný. UberBetty by mohla vykládat. Tak že monotónnost, absence napětí, nevhodný sex a jednoduchost pozadí udělali z tohoto příběhu jen průměrné dobrodružství. Jediné, co jsem tak na příběhu vítal je poslech skupiny Def Leppard a jejich alba Hysteria (Epic Records, 1987)

Citát: Není po všem, dokud není opravdu po všem. A zatím ještě není po všem.

123 15.05.2023

Ve středu 15. září 1976
zemřel
Josef Sudek
a jeho dílo
se tak uzavřelo.

Je to už strašně dávno, co jsem se s dílem toho mistra fotografa seznámil. Když jsem koukal na fotografii zasněženého dřevěného baráčku, ještě jsem netušil, kdo jej vyfotil. Až později jsem zjistil, že to je dílo Josefa Sudka. A světe div se, ta má nejoblíbenější fotografie je i v této knize. Tak že i já jsem vlastně touto biografií ukončil své určité životní putování. Vím, že bych si tuto fotku mohl snadno obstarat díky dnes již všudypřítomnému internetu, ale není nad originální dílo. Fotografii můžete najít pod číslem 5. A dokonce jsem k tomu získal i vysvětlení, že se jedná o mistrův ateliér zvenku z jeho zahrádky. Jinak ke každé fotografii zde najdete malý komentář, plus rok pořízení (pokud je známo) a její rozměry.

Malá ochutnávka:
5 Můj ateliér, kolem 1963
(z cyklu Procházka po mé zahrádce), 24 x 30 cm.
Fotografický ateliér, ve kterém se zhotovovaly snímky vojáků u Újezdských kasáren, získal Sudek v době, kdy zrušené ubikace vojska zaručovaly na dvorku ticho.
Nikdo ti sem nepůjde, řekl Sudkovi jeho předchůdce.
Proto to kupuju, řekl Sudek.
(Mimochodem, je to jediná fotografie v této sbírce na které je sníh. Terva)

V poslední době zjišťuji, jaké kouzlo mají staré poctivé fotografie. Čím starší, tím hezčí. A proto jsem byl rád, že jsem si tuto knihu fotografií pana Sudka pořídil. Tedy, znovu pořídil. Už jsem jí totiž kdysi vlastnil a půjčil. Znáte určitě to staré pořekadlo: co nechceš to půjč. A já to udělal. Samozřejmě, že už se mi kniha nikdy nevrátila. Při posledním stěhování jsem jí hledal a nenašel. Pak mi to došlo. Tak že už se teď opět mohu kochat uměním, které je dnes již díky digitalizaci skoro ztracené. Pan Josef Sudek je pro mne mistrem největším a věřím, že jeho fotografie nikdy nezestárnou.

Citát: Růže měla pro Josefa Sudka mezi květinami jistě mimořádný význam.

123 11.05.2023

„Vodička si přál:
zajít do Národního divadla.
dát si smažák, hranolky a tatarku,
zapálit svíčku u hrobu svý ženy,
koupit si větrník v Labužníku.“

„Chtěl bych letět na Zemi.“

Když jsem si přečetl všechna Vodičkovo přání, asi nejvíc jsem se zarazil nad tím cituji: pomilovat Marušku z účtárny. Tak že hned na začátku tohoto příběhu jsem měl nad čím přemýšlet. Za prvé; jak Marušku z účtárny vůbec najdou, a za druhé; Kdo ji jako pomiluje? Moravec, Aga nebo snad Giuseppe? Nachcat do kopírky, tohle bude zapeklité. Rozhodně jsem se už od začátku tohoto dobrodružství strašně bál.

Malá ochutnávka:
„Budeme chtít kompenzaci,“ prohlásila babička, jako by právě k ničemu nedošlo.
„A dostanete ji,“ slíbil jí kulšeš unaveně. Když ho posílali na Zemi, nejspíš si představoval lepší kariéru než řešit v havířovském Labužníku, proč na někoho spadla plechovka, místo toho, aby tu všechny nechal postřílet.

Avšak při delším čtení mě napadalo i spousta dalších otázek. Například jsem nějak nemohl pobrat, že Havířov a jeho cukrárna skoro nejsou dotčeny invazí mimozemšťanů a výrobky nabízené jsou snad ještě pestřejší než v dnešní době. A tak ve mně začal hlodat ten negativní šotek, který mě neustále vykládal o tom, že takhle by to asi po „obsazení planety“ rozhodně nefungovalo. Už by to chtělo nějakou pravou mimozemskou invazi.

Citát: Nezapomeň, že mám veškeré rutašské znalosti a udělat z čehokoliv cokoliv je pro mě maličkost.

A pokud se tedy ptáte, jak to dopadlo s Vobornovic Mařenou a kdo jí nakonec? Odpovím vám jen, se neptejte, není to logické. A protože jsem byl už od začátku, nepřesvědčilo mě vůbec nic od toho, aby vzal tento příběh jako nejhorší v sérii Legie. A ani nostalgie z cesty Ostrava – Praha, mě nepřesvědčila a dávám tomuto nevěrohodnému příběhu jednu hvězdu. K tomu připočtěte znechucení nad tím, že Danka Krasincki do svého deníku nenakreslila Fifinku.
Převedeno na Hetšáky:( Ƹ̵̡ )

Citát: Bohudíky aspoň za to, že byl hřbitov prázdný, tedy až na ty, co tu odpočívali navěky.

123 22.01.2023

„Čubka nafoukaná
pojebaná mrcha.“
„Kozy, kozy, kozy.“
„Prdel, prdel. . .“
„Vrazit jí ho tam. . . .jednou.“

„Za tu krev to nestálo.“

Zaujala mě hned šerifova úvodní řeč. Nebo spíš bych to označil za zpověď? Rozhodně to za zamyšlení stálo. Je v tom, krom sraček, cítit ještě trochu lásky, smutku, krve a sebezpytování. Možná si šerif uvědomil sám sebe. Což tak trochu dokazuje při dalším ději. Další drsný příběh z jihu, který přináší nějaká ta překvapení, jednu (sebe) vraždu, trochu fotbalu a nějaké ty zpovědi. Vlastně děj se skoro nikam neposouvá, ale to co tu je za to rozhodně stojí.

Malá ochutnávka:
Čím jsem blíž ke čtyřicítce, tím silnější mám dojem, že většinu života tvoří sled bezvýznamných okamžiků. . . .jíme, spíme, šukáme, makáme, koukáme na telku, mluvíme a mluvíme a mluvíme. Některá ta chvíle může působit významně, ale nakonec je v tom víc chrupavky než masa. Kraviny, co děláme, protože jsme jednou naživu a čas se nějak ubít musí. Skutečně důležité okamžiky přijdou jednou za uherský rok. . . . . .takže by tyhle chvíle jeden neměl posrat...

Scénář je v tomto příběhu opět svérázný. Od začátku je tu plno pravdy, sprostých slov, sexu a fotbalu. A všechno to vždycky spěje ke špatnému konci. Tohle není spoiler, tohle je kurva pravda! Asi nejlepším vyvrcholením „pravdy“ je ta podle Esawa. Jeho drsnou zpověď si můžete prohlédnout a přečíst v druhé kapitole, (respektive v desáté kapitole celého příběhu) tohoto svazku. Kurva drát, to je fakt góóól. A hlavně, vedlejší postava bibložrouta mě fakt dostala do kolen. Zda měl pravdu nebo neměl, to nechám na vás. Ale jistota je, že mu jeho Pán řekl, aby se odstěhoval.

Citát: Do prdele! Fotbal nejsou žádný pojebaný piškvorky! Jde v něm o to, kdo víc chce vyhrát!

Co se týče kresby . . . inu, není to zrovna vrchol sezony. Ale k tomu krvavému a temnému jihu se to prostě hodí. Obrazy neposkytují zrovna moc detailů, jde tu spíš, a hlavně, o postavy samotné. Tak že minimum detailů, maximum tmavších barev. Červená je jenom krev, černá jsou jen postavy, to hnědé kolem je . . . ale to už je jen na vaší představivosti. Pro ty, co mají barvičky rádi je tu kapitola 4 (tedy 12), tam si jich užijete :-) A kupodivu se mi tento svazek líbil nejvíc ze všech zatím vyšlých třech knih.

Citát: Kurva drát. No konečně. Je to tu. Nejvyšší čas rozpoutat peklo.

Ale tohle není konec, to je začátek. „Správnej hráč je voják. A když máš dost vojáků, tak se výsledku říká vojsko.“ Já tomu říkám ohromná snaha. Bavil jsem se, bavilo mě to a ta krev, která kokem teče, to je řeka, řeka jihu, řeka sráčů, kteří chtějí jen jedno a tím je přežít. Rozhodně se tu přežívá velmi těžko. Z tohoto příběhu jsem vybral docela dost citátů. A věřte, kurva, že to jsou sakra dobré myšlenky. Přečíst si je můžete v sekci „oblíbení - citáty“ na mém profilu.

Citát: Vidím positivně, že seš vypatlanej debil.

Ještě mě hodně zamrazilo na konci tohoto svazku. Nemyslím tím absolutně nádhernou Galerii obálek a skicář, ale na mysli mám dovětek Jasona Latoura s názvem „Pod rebelskou vlajkou . . .“ Víte vůbec, vy co tuto knihu čtete, co pro USA znamená být „JIŽAN“? Jako mladý jsem jezdil na čundry v černé košili a s jižanskou vlajkou vyšitou na levém rameni. To pro mě tenkrát byla „rebélie“. Co však bylo na tomto proslovu mistra Jasona Latoura velmi mrazivé jsou dvě věty, který zazní skoro na konci proslovu: „Rasismus je o emocích a ne o barvě kůže“. „Všichni běloši začali pochybovat o svém místě“. Zbytek nechám na vás.

Citát: Neslyšels nikdy o síle positivního myšlení, kurva!?

123 19.11.2022

Vězeň: (Strauss – Netopýr)
To je směšné, cha – cha – cha,
tuze směšné, cha – cha – cha,
odpusťte mi, cha – cha – cha,
že se směji vám.

Hospoda Na mýtince – opereta.

S touto hrou jsem si nikdy nevěděl rady. Na jedné straně mě fascinoval způsob života Hostinského v hospodě na bezlidnaté, až, ano, nebojme se to vyslovit, pusté mýtince ...a trocha toho šafránu. Na druhé straně, a to jsou hned dvě věci. Jednak slovo „děvka“ použité ústy Hraběte, které mi ve hře absolutně nesedělo a pak závěr hry samotné a tím je příchod policejního vyšetřovatele Trachty. Ti všímavější si všimli, že to vlastně ani nebyl příchod. Jakoby to celé nebylo dořešené, ale herci si s tím přeci jenom poradili. Jen škoda, že z Vnučky byla vidět jen ruka, ...děvka jedna.

Odkaz na komentář k semináři s názvem „Nad operetním dílem Járy Cimrmana“, zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/hospoda-na-mytince-84280

Citát: No, no, celou dobu nikdo a teď takový nával.

123 05.11.2022

„Dokážu se jedním problémem
zabývat celé roky,
ale čtyřiadvacet hodin
nečinně čekat,
to by mě zabilo“.

Jednoho dne jsem si zapomněl do práce vzít záložní knihu a tak jsem musel navštívit knihkupectví. Při výběru ( nic moc toho neměli) jsem narazil na klasiku od H. G. Wellse. Klasiku myslím to, že se tak tomuto příběhu začalo říkat. A ta klasika stála 278kč. Nikdy jsem to nečetl, ale viděl jsem oba filmy. A tak se stalo to, že kdysi v minulosti jsem nabyl dojmu, že knižní předloha je dobrá. Paradoxem je fakt, že mě se nejvíce líbil film Stroj času z roku 2002. Guy Pearce se tam vydává do hluboké budoucnosti. Tohle pojetí, Měsíc a píseční mutanti – to mě bralo.

Malá ochutnávka:
Ale jednoho dne se nám to všechno podaří zorganizovat líp a později ještě líp. Takovým směrem, navzdory drobným turbulencím, se ubírá vývoj naší planety. K bystrému, vzdělanému a spolupracujícímu lidstvu, jež bude stále rychleji směřovat k ovládnutí přírody a jež nakonec rovnováhu živočišstva a rostlinstva moudře a pečlivě přetvoří k obrazu svému.

Jenže v knize je to trochu jiné. Pan spisovatel vždycky vytváří nějakou domněnku, hypotézu, kterou pak odvolá, vyvolá tím jinou myšlenku, která pak také neplatí a pak...no prostě byl jsem z děje v této knize hodně zklamaný. Moc povídání kolem, skoro žádná akce a mdlé pojetí cestování časem mě zklamalo. Navíc jsem pochopil, že H. G. Wells v době, kdy tuto knihu psal (1895) nemohl vůbec tušit, co se stane za několik desítek let, a tak se raději vydal o několik tisícíletí vpřed. To asi proto, aby nebyl porovnávám moc brzy po napsání tohoto příběhu. Slabé dvě hvězdy.

Citát: Připadá vám to jako nesmysl? Jenže já to myslím smrtelně vážně.

123 18.09.2022

Kde budeš matičko,
matičko pramáti,
až vichry zadují
a Zemi převrátí?
(Ultava Assa Albha)

Tato kniha je svazkem tří knih v jednom (3 v 1). Bohužel, na Databázi knih potřebuje mít každá kniha své jedinečné BDSM/ISBN aby se mohla v klidu zařadit mezi své kolegyně a „zařádit si“ na hlavních stránkách. Nezbylo mi nic jiného než prostě napsat tři komentáře a vložit je k jedné knize. Chtěl jsem všechny tři knihy vložit do sekce /části díla/, do podsexe (ano připadá mi to jako místní sexuální úchylka) „povídky“, ale nejsou to povídky, jsou to tři knihy v jednom svazku. Možná jsem to mohl dát do sekce „básně“, což by také šlo. Básní je v knihám opravdu hodně. Do šuplíku pod „pohádka“ by to také šlo, protože se v těchto knihách mistři Šmitmajerovi zaobírají rozborem některých pohádek/bájí/legend, jako je Sněhurka a sedm trpaslíků/horníků, Šípková Růženka nebo Dlouhý, Široký a Bystrozraký/Žárooký, není to pohádka. Kdo si chce přečíst komentáře k samostatným knihám, tak prosím někde tady u této /trojknihy/ v sekci „komentáře“.

Jen pro pořádek:

Kniha 1 Za onoho dávného dne (156 stran)
Kniha 2 Ultava Assa Albha (164 stran)
Kniha 3 Odkud vzešli Slované (161 stran)

Malá ochutnávka: (Kniha 1 Za onoho dávného dne)
První ženou Adama, jak již dobře víme, nebyla Eva, ale dobře utajená hadí žínka Lilith, pocházející z prastarých hadích struktur. Had Lilith, jež byla smetena cenzory kvůli nečistým stykům s Archonty, s nimiž plodila stvůry, nikoli nepodobné hadům a štírům. Kvůli čemuž byla také uvržena do bezrozměrné nicoty nebytí, aby tam, na marném místě nebytí, spoutána řetězy mrákot, podobně jako Nijevna ze slovanských legend, setrvala až do konce věků. Společně s padlými strážci nebes.

Přiznám se, že knihy jsem si rozdělil na tři části /šokující/, protože těch informací na mě bylo v jednom sledu moc. Musel jsem si mezi knihami udělat pauzu a přečíst něco jiného. Mezi tím jsem vždy přemýšlel nad informacemi/vědomostmi/pravdou, která je mi/nám tímto dílem podávána. Je mi jasné, že spousta skeptiků/nevěřících/pokrytců a zastíračů pravdy, tedy Vlastíků a Vlastiček, (Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta) by z těchto knih dostali pořádný infarkt. Já ne. Šel jsem na jistotu. Dostal jsem to, co jsem si koupil. A hltal informace jako žížnivá houba. Doslova jsem jimi nasákl. Tohle se rozhodně bude líbit lidem/čtenářům/milovníkům pravdy, kteří čtou knihy od Ludvíka Součka, Ericha von Dänikena, Jacquese Bergiera a jim podobným borcům.

Malá ochutnávka: (Kniha 2 Ultava Assa Albha)
V knize Tutenchamonova proroctví jsou do popředí našeho zájmu kladeny spojitosti mezi zánikem mayské kultury a neobyčejnou nedostatečností slunečního svitu. Přesněji výsledné polarizace magnetických polí Slunce. Vše v nasílené podobě souvztažnosti mezi obrácením polarizace zemských pólů a neplodností mužů a žen, rizikových těhotenství, neobyčejné kojenecké úmrtnosti.....

„Autoři „Dne Mluvících Kamenů“ pro Vás zaznamenali jevy i zvláštní setkání, jež jsou ve své podstatě nadmíru nesdělitelná, jiná záda mrazící, provokující i tajemná, další jen zdánlivě v úrovni sci-fi, aniž se kdy autoři DMK (Den Mluvících Kamenů) úmyslně uchýlili od Pravdy....“ Na druhou stranu však musím přiznat, že některé grafy, tabulky nebo výpočty na mě byly moc složité. Přeci jenom jsem už z té generace „záměrné snižování inteligence obyvatelstva“ a tak to raději nechám na chytřejší. Tedy pokud už tu někdo takový vůbec zůstal. Rozhodně jsem si obsah všech tří knih absolutně užíval, slintal u něho, obdivoval a žasnul nad /možnostmi/teoriemi/pravdy z informací vyplývající.

Malá ochutnávka: (Kniha 3 Odkud vzešli Slované)
Našim velkým problémem je nejen časování dějů, ale i možné dopady planetárních katastrof, vnějšího vměšování se do genetického kódu a odvozeně i vynucená falzifikace poznaných i cíleně nepoznaných dějin lidstva, potažmo Slovanů. Českého národa zejména.

A pak mě postihl totální šok. Ještě než jsem dočetl tyto tři knihy zhlédl jsem film Rolanda Emmericha „Moonfall“. Znáte ty akční klíšé, obsazení herců všech národností a barev, (chyběli snad jen Eskymáci) spousta plků a lásky...bla...bla...bla. Ale jedna věc je tam perfektní – vysvětlení, kde se tu vzal náš Měsíc a miliony/miliardy let staré civilizace – tohle se opravdu povedlo a dost to potvrzuje/vysvětluje/doplňuje teorie/pravdy Zdeňka Patricka. Ten film už jsem viděl dvakrát, stejně jako dám znovu/časem/věkem, tyto tři knihy, ke kterým se určitě vrátím/přečtu/dám znovu.

123 31.07.2022

„Jiskřivá geniální myšlenka
může právě tak úspěšně
prospívat
jako škodit.“
(Pán vzduchu)

Jen škoda, že tak nádherný box, ve kterém je celá trilogie uložená, není alespoň ze dřeva, když už není z kovu. Takto se čtenář a sběratel musí spokojit „jen“ s tvrdým papírem. Ale i tak je to velmi povedený. Navíc, jako bonus si na přední straně můžete zatočit s kolečkem a projít si některé trasy, které jsou v příbězích. Knihy uvnitř boxu jsou Pán vzduchu, Pán země a Pán moří. A zatím co mě „Pán vzduchu“ velmi nadchnul, u „Pána země“ už to nadšení celkem povadlo. Pán moří byl důstojným ukončením celého dobrodružství po pěti kontinentech, cestou na Měsíc i na kometě.

Citát: Jak to tak bývá, nakonec vše dopadlo jinak, než jsem si představoval. (Pán země)

Také ilustrace uvnitř knih jsou jiné. V knize první je nakreslil Milan Fibinger (a jsou úchvatné), v knize druhé je vytvořil Lubomír Kupčík (tady mi to nesedlo) a ve třetí knize je vytvořil Petr Kopl, ty naopak vypadaly velmi povedeně. Měl jsem s tím lehký problém, ale je to dáno hlavně tím, že Julese Verna jsem nikdy moc nečetl. Tohle je však povedené dílo a určitě si Ondřeji Neff zaslouží potlesk za tak obsáhlé dílo.

Citát: Zničení nějaké nepodstatné Hirošimy by nemělo žádoucí efekt. (Pán moří)

123 31.07.2022

„Jsem na tvrdo přesvědčen,
že lidská bytost je, skrze svého ducha,
součástí i vyšších dimenzí,
se kterými lze, za jistých podmínek,
bezprostředně komunikovat.“

Kniha 1 "Za onoho dávného dne" 2017

OBSAH:
Chcete/potřebujete nové Slunce pro svojí planetu?
Dlouhý, Široký a Žárooký – kde má kořeny tato lidová pohádka/báje?
Letecká bitva nad Gor Rayetou (Šumavou) před miliony lety!
A mnoho dalšího v knize, která má 156 stran.

KOMENTÁŘ:

„Ten, kdo si zde lehne, zůstane z vůle Osudu.“

Tato kniha je úžasná v tom, jakou hloubku jí mistři Zdeněk „Patrick“ Šmitmajer a Zdeněk Šmitmajer dali. Hlavní částí příběhu se totiž zaobírají vznikem naší Sluneční soustavy, posunutí Země do správné pozice a také tím, kde se tu vzal Měsíc. Když si člověk, tedy čtenář, uvědomí, do jaké hloubky, o kolik miliard let se dostane, musí mu z toho zákonitě naskočit husí kůže. Další „šokující“ teorií/myšlenkou/pravdou je kapitola nazvaná „Falešné Slunce, oprava nebo výměna?“. Aneb, chcete nové slunce pro svojí planetu? Žádný problém.
Když se pak pustí do /rozebrání/ pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký/Žárooký, to už jsem byl ve svém živlu. Tohle prostě musí napadat jen lidi z širokým rozhledem/vědomostmi/talentem a odvahou. A já, jako hltající čtenář jsem si příběhy/báje/legendy/pravdy, prostě užíval v plné míře.

Malá ochutnávka:
Kdo a jak očistí naši, již nikoliv vždy krásnou oblohu a zářící slunce. Naše lesy od nakažených klíšťat, naše ptáky od ptačích chřipek, naši drůbež od slepičího moru, naše prasata od moru prasečího a naši populaci od rakoviny. Kdo zastaví výrobu a prodej nepoživatelných potravin, zeleniny, ovoce i nápojů?

123 18.06.2022

„Proč musíte
neustále vše
kazit tím,
že mezi nás
berete smrtelníky?“

„Člověk, kterého nezajímá umění, je svým způsobem mrtev.“

Jo, příběhy Mike Mignola prostě umí. Jenže, tím, že má několik osobnostních linií příběhů, mi celkem nadzvedává mandle. Tak že, než se vlastně dostanu ke třetí a závěrečné knize o válce s žábami a ohrožení světa, (Spálená země) musíme se nejdříve „opět“ přesunout do minulosti. Tentokráte do roku 1947. Ten samozřejmě nepřímo přímo navazuje na děj z knihy „1946“. A kniha „1948“ zase bude navazovat na tuto. Ale nepředbíhejme, ať to nevypadá, že se na to těšíme.....

Citát: Má něco do sebe....je mužný, drsný a podle očí to není žádný hlupák.

Vzhledem k tomu, že jsem zase o pěkný kus v minulosti, je jednotka z Ú.P.V.O poněkud jiná. Se scénářem tentokrát pomáhal Joshua Dysart. Mike Mignola si jej přizval spolu s kreslíři Gabrielem Bá a Fábio Moonem. Kresba mi moc neseděla, nevím přesně co mi na ní nesedělo, ale je tak trochu jiná, než v ostatních příbězích. Ovšem scénář, který nás zavedl až o 200 let zpět z daného roku 1947, je bravůrní.

Citát: Všichni jsou mrtvi.

Vše má nádech tajemna, krve a zrození zla. Nemohu se moc rozepisovat o ději, byl by to asi spoiler. Ovšem výlet do tak hluboké minulosti se mi líbil. Vybral jsem několik citátů a vložil je mistrům na jejich profil. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal Českou black metalovou skupinu Sukkhu a jejich album z roku 2021 „Labyrinths“. Vzhledem k lehce podivné kresbě dávám čtyři hvězdy. Na konci příběhu je ještě vložena malá povídka.

Citát: Abych byl upřímný, nejsem si jist, zda jsem kdy věřil, že něco opravdu najdu (Prvotní strach)

123 17.05.2022

„Díky První světové válce
jsme zjistili, že skutečnost
může být mnohem děsivější
než nejtemnější představy...“
(Kim Newman)

„Pane, jste opravdu lovcem upírů?“ (O tanku)

Předem přijměte pár zajímavostí: Mike Mignola věnoval tuto knihu Rayi Harryhausenovi. Americký filmař, režisér, animátor a průkopník speciálních vizuálních efektů zemřel 7. května 2013. Natočil třeba filmy Jáson a argonauti nebo Sindibád a tygří oči. V povídce „Hra“ je použito básně E. A. Poea „Červ dobyvatel“. A dle mého názoru je to jeden z nejpropracovanějíš a nejzajímavějších příběhů v tomto svazku.

Citát: Ti, kdo onemocněli, jsou už vlastně mrtví. Nezbývá než doufat, že mrtvými zůstanou. (Hra)

Systém povídek je tu dán tak, že Lord Baltimore při honbě za upírem Haigem projde napříč Evropou. Dostáváme se do Anglie, Francie, Německa, Itálie, Chorvatska a Rakouska-Uherska. Vše v letech 1916 až 1917. V poslední povídce, „Inkvizitor“ se naopak podíváme na muže, inkvizitora, soudce Duvice, který pronásleduje lorda Henryho Baltimora. Těžko říci, kdo z těchto dvou postav je šílenější a krvežížnivější.

Citát: Jste šílenec. Zatímco plýtváte časem a pronásledujete ho, on sám je tam venku a zabíjí skutečné zrůdy. (Inkvizitor)

Všech šest povídek bylo vesměs perfektních. Je tam jedna, která mi moc nesedla, ale většina je nádherně a mistrně nakreslena. O scénáři se snad ani nemusím zmiňovat. Mike Mignola prostě umí, má vše připravené a mnohdy plánuje několik kroků dopředu. Komentáře ke všem povídkám a jejich hodnocení si můžete „zkontrolovat“ zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/baltimore-tajemny-poutnik-a-dalsi-pribehy-385620

Citát: Ó Bože, považuješ mě snad za svého cínového vojáčka, že mi neustále stavíš do cesty takové běsy? (Medikament Dr. Leskovara)

123 27.04.2022

JOHAN KRAUS – Médium
LIZ SHERMANOVÁ – Pyrokinetička
ABE SAPIEN – Obojživelný člověk
ROGER – Homunkulus
DR. KATE CORRIGANOVÁ – Specialistka na folklor a okultní historii

Dave Stewart ty barvy proste dokáže „vykouzlit“, což se přesvědčíme hned v první povídce, po které je pojmenovaná tato sbírka. V dalším příběhu se zase činí Guy Davis. Jeho kresba, plná detailů je uchvacující. Přidejte opět Stewartovo krásné barvy a máte vizuální zážitek na dlouhou dobu. Ostatně, snad krom jednoho příběhu si tu barvy neskonale užijeme.

Citát: Když jsem tu byl minule, bylo to zlé, ale tohle je mnohem horší. (Duše Benátek)

Scénáře i náměty u všech povídek jsou povedené, strašidelné, akční, plné okultismu a starých bohů i duchů. Všechno pěkně rychle odsýpá, nuda tu nemá místo.
Jsou tu i slabší příběhy a scénáře, ale samozřejmě se nad tím podepsal ten fakt, že kresby, scénáře a náměty u každé povídky měli na starosti různí tvůrci. Mike Mignola si tu dal trochu voraz a upřednostnil nové adepty, kteří se chtějí podílet na Hellboyovském světě.

Citát: Spoutané a zatížené řetězy byly vhozeny do vody. A protože se potopily, byly nevinné. A samozřejmě také mrtvé. (Temné vody)

Čtenáři a fandové „Univerza Hellboy“ se zde musí smířit s tím, že skoro každá povídka je vložena do jiného časového úseku. A tak se dost často stává, že u některých vět a vyjádření najdeme hvězdičku, a na spodní straně listu najdeme od redakce upřesňující informaci ve které knize či povídce se událost odehrála. Inu prostě musíte mít načteno všechno.

Citát: Řekni mi, co máš v úmyslu, nebo pocítíš Humrovo klepeto! (Noční vlak)

Celkově však nadprůměrné příběhy a které určitě každého fandu potěší. Při čtení jsem poslouchal opět Pink Floyd. Tentokrát jejích album „Animals“ z roku 1977 Ke všem povídkám jsem napsal samostatné komentáře a přidal nějaký ten citát. Můžete si je přečíst buď v sekci „části díla“ i této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Je důležité rozlišovat, kdo jen jako příšera vypadá a kdo se jako příšera chová. (Něco je pod mojí postelí)

123 13.03.2022

„Nikdy jsem se tě
kurva neprosil o nic,
ty ubohej pojebanej vole.
Bóóže, jak jsem byl rád,
když jsi umřel.“

Jedině Jason Aaaron si může dovolit hned na první stranu svého příběhu použít psa, který vykonává potřebu přímo před nápisem „Církev Svobodné vůle – Boží v Kristu“. PLESK. VRRR. HAF. Celkem „fekální“ začátek neveselého příběhu. Příběhu z Jihu, kam se po čtyřiceti letech vrací hlavní hrdina následujících událostí. Jeho návrat není zrovna jednoduchý. Komplikace se mohou očekávat, a také přijdou.

Malá ochutnávka:
A je to. Poslední krabice. Celej barák spakovanej. Teď už jenom zbejvá z tohohle kraje vypadnout a už nikdy, za žádnej okolností, se sem už kurva nevracet.

Již předmluva obou aktérů této začínající série, nás utvrdí v tom, že to bude plné buranů, krvavých střetnutí, několika parchantů a plivání na hroby. Jason Aaron (scénář) i Jason Latour (kresba) přiznávají, že Jih milují a nenávidí zároveň. Což vlastně může čtenáře těšit. Klady přebíjejí zápory, ale výsledek je nejasný. Scénář, děj tohoto příběhu z Jihu, je ponurý, zajímavý, přesvědčivý a zahalený tajemnem. Tak že napětí a akci můžeme v klidu očekávat.

Citát: Čím má asi jeden ubít čas v okrese Craw v Alabamě, když je pátek večer?

Mě moc nesedí kresba. Je jednotvárná, bez větších detailů a spíše v hnědo-červené barvě. R. M. Guéra ve Skalpech byl rozhodně přesvědčivější. Jason Latour se drží při zemi, i když by se zde mohl více odvázat. Bohužel, a při Kristu, mu to tady zas tak moc nejde. Jednoduché obrazy, bez nějakých větších šoků, to tak nějak ukolébá čtenáře. A když přijde nějaké to překvapení, je to spíše díky scénáři a náhlému zvratu v ději, než přesvědčivou kresbou.

Citát: Pokud jste chtěli, abych odjel, asi jste mi neměli prořezat pneumatiky. Dementi pitomý.

POZOR – VAROVÁNÍ:
Recept na Smažené jablečné koláčky od Betty Aaronové, Jasonovy mámy, jsou zabijáckým receptem. Obsahují tuky, cukry a strašně moc mouky. Kdo to upeče a sní, má jasně zaděláno na nadváhu a infarkt.

123 05.03.2022

„Všechny ty příběhy se staly.
A jestli se nestaly,
tak se určitě stanou.
A v tom nejhorším případě
se právě teď dějí.“

Komentáře k povídkám zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/stavy-nestavy-bytosti-nebytosti-229903
A nebo na mém profilu v sekci "části děl".

Citát: Už jsi to někdy dělala na trávě v přívalovém dešti? (Porno)

Tato kniha se tak netváří, ale věřte, že je povídková. Obsahuje čtrnáct příběhů. Že je to soubor povídek jsem vlastně zjistil, až když jsem vzal knihu do ruky. Naštěstí je to všechno od mistra Heteši a tak jsem neviděl problém v tom, si to přečíst. Jedná se vesměs o velmi vyrovnané příběhy, které snad jen třikrát klesnou na 60%. Jinak je to perfektní jízda, kterou jsem si neskonale užíval.

Citát: Dáš si panáka? Seš nějakej přešlej. (Konkurenční doložka)

Ze všech těch povídek jsem vybral velkou spoustu citátů. Některé jsem použil v tomto komentáři, další zase v komentářích k samostatným povídkám a všechny dohromady jsem vložil panu spisovateli na jeho DK profil. Nejvíce citátů jsem vybral z povídky „Femme Fractale“. Je to jedna z nejzajímavějších povídek v tomto svazku. Jako nejhezčí povídku bych označil detektivní „Porno“, za nejhorší povídku mám tu první „Neznámá známá“. A jako nejsrandovnější bych zvolil příběh správce chrámu Notre Dame, která nese název „Znamení: Váhy, Barva: Černá“
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Mutanti, mimozemské organismy, na Zemi zakázané genové experimenty, klonování...to je Scimarine. (Úchylka dálkového spoje)

123 29.09.2021

Baníčku my jsme s tebou
Neopustíme tě
Nikdy tě nezradíme
Bo my ti věříme


Ač Pražák, mám Baník rád. Kdysi jsem tam pracoval a nenechal jsem si ujít skoro žádný zápas. Horší to bylo, když hráli se Spartou. To jsem vždycky tiše seděl v koutku a fandil jen v duchu. Snad každý ví, co by se stalo, kdybych mezi "baníkovci" zatleskal pěknému Lafatovu góóĺu :-) My jsme Baník je povedený pohled do historie klubu od FC Slezká až do dnes. Po první knize Bohemka je a bude je tohle opět perfektní sportovně fotbalový počin. 100 let si tento klub zaslouží. Druhý díl "Bohemka je a bude..." bohužel nevyšel a tak jsem rád. že tvůrci a nakladatelství CPres zbytečně knihu nedělilo. Ale přeji Baníku dalších 100. let.

Věříme a věřit budem
Že jsi klub nejlepší
Bojovat za tebe budem
Bo jsme tví fanoušci

123 12.09.2021