Terva komentáře u knih

ABE SAPIEN – Obojživelný člověk
LIZ SHERMANOVÁ – Pyrokinetička
DR. KATE CORRIGANOVÁ – Okultní historie
PANYA – Egyptská mumie
JOHANN KRAUS – Médium

Teď poznáte neúprosný hněv spravedlnosti!

Do druhého dílu trilogie „Spálená země“ se na počátku vetře Humr Johnson. Vlastně on sem jakoby patří, protože tým Ú.P.V.O. pátrá po Humrově partě, unesené Liz a po jejím únosci s podivným jménem Memnan Sa. Každý v tom vidí souvislost se žabím národem a věcmi, které se odehrávají po celé planetě, které zatím vedou ke zkáze.

Malá ochutnávka:
Jakutsko-Amurská hranice:
CANTWELL: Nemůžu říci, že bych byl zrovna nadšenej z toho, že se váš hoch pouští takhle daleko napřed. Je to nebezpečný.
ABE: Johann pracuje rád sám, plukovníku. A co se týče nebezpečí, můžeme maximálně přijít o jeho oblek.

Ve čtvrté kapitole tohoto svazku je nádherná zimní bitva. Úplně jsem si to užíval. A naopak mě zamrazilo, když Johann Kraus udělal jeden čin, při hledání Liz. „Netušil jsem, že něco takového dokážu. Tak snadno a tak tiše“. Právě ve čtvrté kapitole se toho stalo nejvíc. Opět velmi povedená specifická kresba (ve Skicáři na konci knihy Guy Davis přiznává, že si kresbu nepředstavitelně užíval) a propracovaný scénář. Hurá na třetí díl.

Citát: Je mi líto, synku, ale jsme neodvolatelně v prd€łi.

122 02.05.2022

„Dne 24. listopadu o půl sedmé
se bude v sídle
lorda Minnbrougha v Baywateru
konat veřejné snímání obvazů
z thébské mumie“.

Londýn, listopad 1859

Z úvodní stránky při seznamování agentů z Ú.P.V.O. zmizel Roger. Tohoto chlapíka jsme vlastně ani moc nepoznali, a ani nedostal moc prostoru. Musíme jen doufat, že se tento homunkulus snad někdy vrátí. Protože věřím, věřím, že mrtví se někdy vracejí. Ostatně v tomto příběhu by to zas nebyla taková výjimka. A ani ten tucet růží mu na hrob nikdo nedal.

Citát: Tak že, celou tu dobu, cos byla marod, jsi si objednávala knížky na internetu?

V tomto příběhu jde převážně o věc Abe Sapiena a možná tak trochu o věc Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany. Záleží na úhlu pohledu. Zde navštíví ostrov, který já bych popsal jako ostrov dr. Moreaua. Rozhodně tam najdeme pár zajímavých „experimentů“. Odhalení Abeho minulosti je jen taková zajímavá třešinka na dortu. Rozhodně velmi povedený příběh a opět nádherná kresba.

Citát: Přiznám se, že se mi ještě nikdy případ pohřešované osoby neproměnil v něco tak napínavého.

Zajímavý je doslov od Johna Arcudiho. Opět se zde dovíme pár maličkostí, které vedou k vytvoření příběhu Zahrada duší. Zjistíte, kdo měl být původním vypravěčem a postavou původního dobrodružství. No a na samotný závěr zde se zase můžete pokochat skicami, které vedly k vytvoření příběhu. Při čtení jsem poslouchal projekt U.D.O. a Dirkschneiderovo album z roku 1991 „Timebomb“.

Citát: Dnes vskutku nevděk světem vládne.

122 03.04.2022

Tak mě napadá,
jestli psaním nevyvoláváme
k životu události,
které se pak stanou.
(Joan Aikenová)

„Duch je přeci svatý“

Tato sbírka „pověstí“ a povídek na mně moc velký dojem neudělala. Příčinou je fakt, že všichni, kdo sem něco vložili, jsou spisovatelé narození někdy v letech 1910 až 1950. Dnešní moderní mládež v době sociálních sítích a dalších vymožeností, jejich historky moc nepoberou, nebo je budou brát jako povídání prababiček a pradědečků, které v dnešním světě už nemají moc velký prostor. Kdo z vás dnes žije v domě postaveném například v šestnáctém století? A ta starší, paneláková, generace neměla skoro žádnou možnost se z duchy setkat. Mě akorát straší sousedka, která chce vynést odpadky, a ta je ještě dost živá.

Citát: Svým způsobem mě matka asi opravdu strašila. Nápis na pomníku pod jejím jménem totiž hlásá: KONEČNĚ JSEM NAŠLA DOMOV. (Ramsey Campbell: Tak blízko duchovi jako nikdy dřív)

Dalším problémem pro mou čtenářskou „dychtivost“, je fakt, že tohle vlastně nejsou povídky jako takové, spíše jen „historky“ nebo „události“ z druhé ruky a jsou ze života spíše kamarádů, příbuzných a „z doslechu“, než přímo těchto spisovatelů. Většinou se jedná o skeptické výpovědi, než o to, že by opravdu někdo z nich věřil. Jo, jsou tam výjimky, ale převažuje to první. Tak že po přečtení této sbírky „povídek“ jsem byl spíše rozmrzelý.

Citát: Byla za vším telekineze? Nebo domácí duchové? (Basil Copper: Strašidelný hotel)

Na těch, skoro, tři sta stránek se vešlo sedmdesát „životních“ příběhů. Dokážete si určitě představit, jak „dlouhé“ to jsou povídky. Velká většina se vešla na jeden list a to někdy víc prostoru zabírá výpis z životopisů a napsaných povídek a knih u jednotlivých „vkládajících“ spisovatelů. Mám pocit, že můj komentář je delší, než nejdelší „povídkopříběh“ v tomto svazku. Jak jsem již psal, skoro vše se motá kolem duchů. Domy a hotely , sem tam nějaká venkovní příhoda, paralelní vesmíry, voodoo, jeden z nich uznal i mimozemské civilizace a jen dva spisovatelé narazili na UFO.

Citát: Nepochybuji, že každému z nás už někdy někdo tvrdil, že spatřil cosi nezemského a byl svědkem něčeho nadpřirozeného. (Terry Dowling: Svěřit se někomu cizímu)

Co se týče jediného příběhu, kvůli kterému jsem knihu koupil, tak to jsem se musel opravdu pousmát. Strýček Clayton od Stephena Kinga je unikát. Není totiž vůbec strašidelný, spíš jen „ze života“. Sledování včel až do úlu i proutkaření je pro nás Čechy skoro denním chlebem. Tedy „byl“ pro naše pradědy a prababičky. Ještě i můj děda byl celkem úspěšný proutkař, a když někdo potřeboval najít vodu na svém pozemku, šel za dědou a ten převážně vodu našel.

Citát: Kdyby mi v roce 1961 nebylo šest a kdybych tak dychtivě nehltal sny Stana Leeho, nikdy bych po komiksech ani nevzdechl. (Scott Edelman: Asi... snad... (možná) - rád)

Napsal jsem deset komentářů k povídkám. Měl jsem sice za cíl napsat komentáře ke všem sedmdesáti příběhům, ale nešlo to. Jeden den jsem přečetl asi třicet příběhů a věřte, že jsem večer nebyl schopen si vzpomenout o čem každý byl. Tedy ve velkém množství o setkání z duchy, ale škála byla pestrá a já jí nedokázal zařadit ke konkrétnímu spisovateli. Měl jsem z toho takový zmatek až mi začalo strašit ve věži. Tak že jen deset komentářů. K prvním devíti povídkám a plus bonus Strýček Clayton.
Komentáře najdete v sekci „část díla“ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Život na ulici je dnes mnohem nebezpečnější než v šedesátých letech. Koneckonců, celý svět je rok od roku hrubší a hrubne čím dál rychleji... (Charles De Lint: Dům ve Spadina Street)

122 25.02.2022

„Každý příběh
má své
pokračování
a každý zločinec
svou minulost“.

Všechna použitá sprostá slova jsou citáty z příběhů.

Na rozdíl od prvních dvou omnibusů Criminalu, které obsahovaly pokaždé tři grafické romány, je tento svazek sbírkou kratších prací. Obsahuje dvě novely a čtyři povídky. Podrobnější komentáře k samostatným povídkám si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/criminal-nocni-rozhodnuti-480441

Citát: Kdyby některý z nás měli opravdu rozum, nebyli bysme zavřený v okresním vězení.
(Divošský meč)
Hned první příběh, Divošský meč, vás nenechá na pochybách, že tohle nebude pohádka. Ne, tohle je čisté peklo, samá krev, smrt, brutalita a boj o holý život. Co na tom, že jsou v tom kozy, ty jdou stranou, přežití je nejdůležitější. Nádherný příběh Lawlesse ve vězení. I nějaký ten sex v tom byl, ale to není podstatné. No možná pro někoho jo, ale pak vrátí časopis zapatlaný mrdkou a to se knihovníkovi nelíbí. No prostě nádhera.

Citát: Jako kdyby to byl komiks pro děti, co předstírá, že je pro dospělý. (Smrtící ruce)
Příběh druhý byl, až na vložený komiks o Tesákovu, co umí kung-fu a je vlkodlakem, velká nuda. Možná tak trochu (ne)překvapí ani pointa.

Citát: Všichni feťáci jsou svým způsobem lháři.
(Mí hrdinové byli vždycky feťáci)
Další z těch příběhů, kde se strašně moc mluví, převážně o blbostech a jen na konci samotné je jakási „šokující“ pointa. Nemůžu si pomoci, ale mě to prostě nebavilo. Příšerná kresba a to je půlka příběhu pokažená. Mám pocit, že tvůrci prostě chtěli vydat další omnibus, s tím, že si každý bude myslet, že to bude stejně dobré, jako ty dva předcházející.

Citát: Má chuť ho vyhrabat a zabít ještě jednou.
(Noční rozhodnutí)
Další příběh, Noční rozhodnutí už za to zase stojí. Poctivá noirovka s perfektním koncem. A ještě trochu málo proroctví do budoucnosti, ale o tom Lawless ještě neví.

Citát: Skuteční fanoušci nikdy neopouštějí potápějící se loď.
(Zlý víkend)
Tohle se velmi povedlo. Komiksové a umělecké prostředí, zajímavá zápletka a úkol hlavní postavy je perfektní. Sice se to jmenuje Zlý víkend, ale i tak se každý fanoušek musí zasmát.

Citát: Teprve když trpíš pořádnou spánkovou deprivací, uvidíš další úrovně existence.
(Sirotci)
Poslední příběh v tomto omnibusu je jen takovou třešinkou na pomyslném drogovém dortu. Navíc, lehce otevřený konec dává naději....

Na konci najdete spousty doplňkového materiálu, jako jsou skici, dovětky, komentáře, rozhovory a přetisky navržených obálek.

Citát: Všichni, kdo píšou, vkládají do postav něco ze sebe samých....

122 18.02.2022

„Klíč ke
„Krajině půlnočních stínů“
máte ve vlastních rukou.
Co s ním uděláte,
je jen a jen na vás“.

…........všichni zažijeme ještě alespoň jeden nádhernej den.........

Tohle je síla. Surový příběh. Kresba nádherná až mystická. Scénář je dokonalost sama. Pan J. Michael Straczynski toho, podle úvodu, dost prožil. Do tohoto příběhu doslova vložil celou svou duši. Myslel jsem si, že tento příběh budu mít tak na dva tři dny a … ne. Na jeden den mě to totálně pohltilo. Trošku jsem si nechal na druhý den. A to jsem nikterak nespěchal. Komiksová okna jsem prohlížel až do detailů – prostě jsem se propadl na druhou stranu.

Malá ochutnávka:
V šesti případech z deseti je první člověk, kterej nám dá slušnou informaci, vrah. Ze všech mejch nejlepších svědků se nakonec vyklubali vrazi. Navykládají spoustu nesmyslů, jen aby vás svedli ze stopy. Řeknou, že se něco stalo ve dvě, jen abyste se neptali, co dělali v jednu. Jasný?

Myslím si, tedy vím, že jen tak nezapomenu. Ale jedna scéna se mi neustále přehrává před očima. Nevím, proč je to zrovna tato scéna. Odehraje se někdy v půlce příběhu. Laurel se tam pořeže, venku je zima a ona odchází do toho mrazu. Krev na ruce jí zamrzne a ona celý ten strup odhodí, ...jako sněhovou, krvavou kouli. Fakt netuším, proč mě zrovna tato scéna pohltila. A nebojte, to nebyl spoiler, protože jsem prozradil jen nepodstatnou část toho celého incidentu.

Citát: Zahrajeme si, jen chvilku, na to, že jsi bůh.

Zajímavou a zároveň mrazivou skutečností je fakt, že jsem v podstatě nevěděl, co příběh obsahuje a kam nás (mě) zavede. A proto jsem ani nepřemýšlel, co si pustím k poslechu, až budu příběh číst. Tak že s otevřením první stránky jsem si pustil Cattle Decapitation. Vím, mnozí ani nevědí, že nějaká taková skupina existuje. Pro mnohé je to skupina „na druhé straně“, nebo chcete-li, „pod chodníkem“. Mrazivé na tom je to, že se jedná od Eko-Death Metal. Skupina zpívá o ekologii, a o tom, že z lidí se stávají stíny, které jsou pohlceni okolní realitou.

Citát: Další dneska odpoledne propadl skulinou v chodníku.

Stále mám takový divný pocit, že mi něco uniká. Napsal jsem toho o tomto příběhu dost, ale myslím si, že jsem vlastně nenapsal nic. Četl jsem celý den. Bojím se noci? Nevím. Měl bych se bát? Možná ano. Bát se krve a monster, co se mění v lidi? Nebo se mám bát lidí, co se mění v monstra? Kdy poznám monstrum a jak poznám člověka? Den po dni, kousek po kousku jdem vstříc svému životu. Sakra, jsem se málem rozbrečel u vlastního komentáře.

Citát: ...a infarkt nikde, když ho potřebujete.

122 15.11.2021

„Robot nesmí
ublížit
lidské bytosti
a ani odmítnout
přátelské gesto“.

Třetí setkání detektiva Baleye a robota Daneela nás tentokrát zavede trochu dál, než dvě předcházející vyšetřování. Na samotnou Auroru. Pravda však je, že tento příběh se mi moc nelíbil a vlastně mě ani moc nebavil. Má moc protikladů a rozporů. Asi to je i tím faktem, že jej Isaac Asimov napsal s obrovským odstupem, než předešlé dva detektivní příběhy.

Citát: Aurora? A co za průšvih to bude tentokrát?

V tomto příběhu je zmíněna i doktorka Calvinová, s níž jsme se mohli setkat v povídkové sbírce „Já Robot“. Opět to má vše společné se třemi zákony robotiky a jejich výjimkami a roboty, které z podivných důvodů dokážou tyto tři zákony obejít nebo si je pozměnit. Poprvé je tu také zmíněno odvětví Psychohistorie, nové matematické vědy, která nás bude doprovázet celou sérií „Nadace“.

Citát: ...uznej, že je hrozně těžké chodit po trávě tak, aby to rámusilo.

Je tu pár věcí, které mě zaráželi a nesedli mi. Například Baley už na planetě Zemi opouští ocelové jeskyně a prochází se na Zemském povrchu. Avšak, když se dostane na Auroru, má s tím problémy a omdlí. Další chybu vidím v tom, že když Baley pátrá po vrahovi na Auroře, bylo mu zděleno, že žádný Solarián či pozemšťan na planetě není. Ale o pár stránek dále, zjistíme, že to není pravda. Kazí to napětí v příběhu.

Citát: Kolik máte doma robotů? Jenom pár... -padesát sedm.

Ovšem, co je zde geniální a na svou dobu, kdy Asimov žil, i dost odvážné, je myšlenka manželského svazku člověka s robotem. A tím nemyslím nějakýho robertka na baterie nebo jinou pomůcku. Ale robota v lidské podobě. A tím se dostávám k dalšímu rozporu v příběhu. Všichni se schodují v tom, že R. Daneel Olivaw je dokonalý robot, ale nemá přirození ani ochlupení mezi nohama. A najednou se na scéně objevuje robot, který to má a dokonce má i lidskou podobu. Tak proč není dokonalejší než R. Daneel?

Citát: Prvek náhody je nedílnou součástí Vesmíru.

122 20.09.2021

„Vždycky stojím
a budu stát
na straně zvířat,
i kdyby to mělo být
proti lidem“.

Jsem toho názoru, že pokud má někdo rád psi, nemusí o nich číst knihu, jak poznat jejich duši. Myslím si, že neustálá psí přítomnost vám sama ukáže cestu, jak se o svého psa nejlépe postarat. Co má rád, co naopak nesnáší, kde se rád toulá a kde jsou místa, která nemusí. Rudolf Desenský na přebalu knihy píše, že pes je hrdý, vlídný, tolerantní a přátelský. Hrdý je jen na svou smečku, tedy rodinu, vlídnost je pomíjivá, stejně jako u lidí. S tolerancí je to skoro to samé. Pokud ho naučíte, nebrat si nic od „cizích“, máte možná problém, aby na „cizí“ nezačal útočit. Pokud ho naučíte tolerovat „všechny“ nebude vědět, koho poslouchat. A určitě se mnou bude spousta lidí souhlasit, když napíšu, že nevychovaný tolerantní pes udělá za buřta cokoliv, co po něm budete chtít. (pokud buřt nebude napuštěn jedem) Podle mého názoru, je to jen zvíře a jeho instinkty, pokud nejsou už moc dlouho tlumeny konzervama pro psy, jsou stále stejné. Území, smečka, žrádlo, boj a láska.

Citát: Všechno to začalo náhodou. V dětství jsem měl silnou alergii na zvířecí srst.

Kniha vám toho o psech řekne sice hodně, ale je to jen spisovatelova výchova, pohled a postoj. Stejně jako člověk, je i pes různých názorů a zvyků a každý se podvoluje tomu druhému. Vždycky, když potkám páníčka a jeho psa, vidím v nich tu podobnost. Pokud je páníček tlustý, je tlustý i pes, pokud má panička krysí obličej, pořídí si krysaříka, pokud je to Fatman, má tlustého boxera Jacka, jen hubené černovlásky si pořizují borderkolii a policajti v Německu Rexe, co má rád housku se salámem, zlostná korpulentní panička si pořídí čivavu, vzteklou jako prase, kterou krmí prosem.......atd. Možná by nějaký pes mohl napsat knihu „Jak poznat páníčkovu duši“. Kniha vám sice řekne spousty postřehů, ale určitě sami posoudíte, co u vašeho psa „nehrozí“ a nebo „že se chová jinak“. Ano, každý pes je osobnost a je ovlivnitelná „majitelem“. Hnusný slovo, ten „majitel“, protože být pes sám v přírodě, dá si člověka k obědu.

Malá ochutnávka:
Po několika měsících zmizela moje alergie na psy. Tato nemoc se totiž mnohem častěji projevuje u lidí, kteří jsou ve stresu. Strach posiluje alergické obtíže a dokáže vyvolat i astmatický záchvat. Protože jsem s alergenem přicházel denně do styku, tělo si vytvořilo protilátky. Zpočátku jsem si musel umývat ruce v horké vodě třikrát za sebou, ale po půl roce jsem zjistil, že už mi neopuchá obličej a nemám problémy, když mě pes olízne.

Prostě se vašemu miláčkovi věnujte, sledujte a nechte se ovlivnit – pak uvidíte, co pro vás váš pes bude schopen udělat. Pokud na něj budete tolerantní a vlídní, dokáže vám, že může být hrdý a přátelský V této knize se pan spisovatel – chovatel – pozorovatel, zaobírá převážně špatně vychovanými psi a pokud jsou špatně vychovaní, je to jen tím, že je někdo špatně vychoval. Ano, možná se dají převychovat, ale základní otázkou je, proč se vůbec do takového stavu dostali? Je to jen člověkem.
Dávám tři a půl Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Osobně mám raději papoušky :-) Nepůlit!

Citát: Pokud chce někdo věnovat něco mým psům, neodmítám.

122 03.06.2021

Zkáza již přichází třeste se tvorové
To Satan otevřel své brány dokořán
Až do vás zatne své drápy krvavé
Nebude nikomu klid již dopřán.
(In Nomine Satanas® Heritage of Satanas© 2011)

Toto je kniha, která dokazuje, jaký je čas „Démon®“. A že je v poslední době vše až moc rychlé. Vyrážíme na „Cestu zkázy®“. Kniha vyšla v roce 2017 a mě se dostalo do rukou „Znamení®“ až teď, v roce 2021! Ačkoliv sem na DK ve své podstatě jezdím s „7 černými jezdci®“ každý den, teprve nedávno jsem na ní narazil. Do tří dnů, s vědomím, že „Zjevení®“ knihy nebylo náhodné, jsem provedl „Výslech®“ jedné místní uživatelky („666®“Jitka) a do šesti dnů od „Intra“ jsem zpíval „Píseň pro Satana®“ (Rootana), s touto biblí v ruce. „Aralyon®“ se otřásl po celém těle, protože „Upálení®“ se nekonalo.

(Názvy písní © v textu ® jsem použil s nevědomím svého Pána – Rootana ‡)

Citát: (1987 – 1988) Právě jsem byl vyhozen z kapely...tak jsme založil svou a vzal je všechny tři zpátky...hehe.

Kniha váží bezmála pět kilogramů, je ve formátu A4, a o počtu 932 stran. Budiž psána dvojjazyčně. Česky – Anglicky. Kromě zpovědi zakladatele skupiny Root a pobočky Církve Satanovy, Jiřího BigBosse Valtra, zde najdeme spousty historek z života nejen celé blackmetalové skupiny, ale i dalších Českých i zahraničních hudebních tvůrců. Přítomny jsou také veškeré texty písní skupiny Root. Svou velikost pak „Rootanbible“ doplňuje ohromným množství fotografií, jak z dob dávných, tak dob současných.
Rozhodně to není na šest večerů, nebo šest dní, nebo nedejSatane, snad jen na šest hodin – to nééé. Přístup vyžaduje studium.

Malá ochutnávka:
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
Toto číslo nosí Rootan hrdě na prsou
je to číslo nejmocnější the Beast
jej všichni zvou!
Utvořme kruh s pěti body, skloňme dolů hlavy
uvidíme věci mocné
žádné bludy, žvásty, klamy...
Je to Mocnost nejmocnější, bez konce, ach, bez konce
uvnitř křišťálové koule
končí všechny hranice.
Prohlédne vás jednou pro vždy,
ruka temnot, mocný pán
neskryjete před ním nic,
nejste pro něj hlavolam!
Tam pomněte, že tuto Sílu, z hlubin země prýštící
nezastaví nikdy nikdo,
je to síla smrtící!
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666
6-6-6-6 je 666

Byl jsem v Pardubicích na prvním veřejném koncertě skupiny Root. Respektive koncert byl v Mikulovicích v září 1988. Pamatuju si; spalo se venku, byla zima, málo piva, hodně zmrzliny, ale koncert zahřál. Je pravda, že Root nesklidili moc dobré ovace, ty patřily spíše skupině Asterix. A když jsem si o tomto vystoupení přečetl i v této knize – hřeje mě dodnes vědomí, že jsem byl u „Zrození“. Rozhodně mě tato kapela uhranula. Její definitivní brutálněblackmetalový nástup se odehrál o dva měsíce později, tedy v listopadu 1988 v Praze. Vlasta Henych s(z) Törr tam pořádal Death Metal Session, druhý ročník. A zde se stalo Zjevení, které trvá do dnes. Musel jsem pak absentovat, odjel jsem na dva roky na vojnu do Plzně. Byl jsem blíže Asterixu... Po návratu to však celé opět začalo. A bylo to Peklo.

Citát: Dema jsme nahrávali ve zkušebně na kazeťáky nebo kotoučové magnetofony a pak ve studiích na široké analogové pásy až do roku 1999.

Spousty fotek zde jsou ještě „analogové“ Tenkrát to ani jinak nešlo a po vyvolání fotografií z negativu se prostě negativ dal do „oběhu“. Sdílel se, jak se tak říká, osobněji. A kolikrát se už ani nevrátil. Jó, to ještě u nás neexistovala mobilní digitální fotka. ale negativ z ruky do ruky. A když jste někomu chtěli napsat, museli jste mít tužku, papír a obálku se známkou. To je Peklo, co? SMS, e-mail ...ha,ha hehe. Jak říkám, všechno to vyžadovalo čas a trpělivost a čekání.

Citát: Digitální zvuk, to je něco, jako když mrdáte přes trenky.

Jsem za tuto knihu rád. Root sleduji do dnes. Naposled jsem je viděl i slyšel na Rock of Sadská roku 2019. Pak nás napadlo to „NĚCO®“ z Číny a od té doby už zase bigbít zakazujou. Snad to není uzavření pekelného černého kruhu. Naštěstí mám velkou škálu vinylových desek s touto temnou kořeněnou hudbou. Poslouchám i teď při studii této temné knihy. Doufám, že rok 2021 bude lepší a, že to BigBoss ještě dá, aby si se svou skupinou vyjel na další brzké koncerty. „Jsem nevinen, to vím, stojím tváří tvář své přítelkyni Smrti“!!!!

Citát: Obžalovaný je vinen tím, že za pomoci temných sil a Černé magie, scházel se za nocí s veleknížetem Pekla, zvaným Lucifer, a s jeho pomocí se snažil snížit význam učení Církve Svaté. A proto se odsuzuje k trestu smrti upálením.

122 02.04.2021

Za matičku Zemi.
Za Prahu stověžatou.
Za Českou republiku.
Audi, vide, tace a kurva occide.
Naslouchej, dívej se a mlč a kurva zabij.

Nezlobte se, ale s výroky některých uživatelů, že „to byla jízda“ nebo „já se bavil“, nemohu souhlasit. Poprvé jsem se zasmál až někdy okolo strany 230. A u knihy, která má cca 328 stran, je to trochu pozdě. Od mistra, který napsal Hustý nářez a kdy se o prvních třech knihách této série dá říci, že „to byla jízda a sranda“, jsem tedy rozhodně čekal víc. A co si budem nalhávat, další pokračování už bylo jen placebo pro čtenáře. (Vlci)

Citát: Sakra, začněte už s námi mluvit vy mimozemský zmdri!

Stokrát omleté situace, klišé scény a absence napětí udělalo z tohoto počátku příběhu jen průměrné dobrodružství. Mimozemšťani jsou po příletu tvrdí a krutí, a proto nechápu ten obrat o 360° a jakési následné „polidšťování“ jejich chování a jejich obrovské změny v myšlení. Nevěřím tomu, že by mimozemšťané, kteří tisíce let likvidují a přepadávají planety, měli nakonec takové tupé chování alá člověk. To vyvrací jejich tisícileté úspěchy.

Malá ochutnávka:
Dobře, zrekapitulujeme si to ještě jednou. Když tam ta pravěká základna nebude, jsme mrtví. Když tam bude, ale nedostaneme se dovnitř, jsme mrtví. Když se dostaneme dovnitř, ale nebude fungovat, jsme mrtví. Když ta stovky let zastaralá technologie už bude enlily (mimozemšťané), jsme mrtví. Zapomněl jsem na něco?
„Doufám, že ti tam zachráním život a pak tě budu moci zabít“

První kniha z následných dvanácti !!!! ano, prý jich bude dvanáct a napíše je napůl s paní v domácnosti, která se stará o jedno dítě. Nebo dvě? (Brno) Už vidím, jak to dopadne. Stejně jako série JFK, kdy vše dopisovalo několik spisovatelů, pak se to zaseklo a od dílu, tuším 21, už to jde úplně někam jinam. A nebo, co je horší, se to zasekne na jednou ze spisovatelů. Příkladem tak je série Kladivo na čaroděje, kdy už skoro dva roky leží Martinu D. Antonínovi v šuplíku pokračování.

Citát: Rozmrdají mi planetu a teď chtějí vyjednávat?

Nezbývá nic jiného než jen doufat, že druhá kniha, kterou napsala paní Sněgoňová bude lepší. Obávám se však, že příběh půjde směrem podobným jako je třeba Star Trek a bude se jen jednat o samostatná dobrodružství, kdy sem tam někdo odpadne a někdo naopak přibude, ale vše se pak zamotá v následném patosu, neporozumění a opakování. Jako obrovský fanda pana Kotlety jsem tedy první knihou strašně zklamán.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ - dva a půl motýlka = 50% )

Citát: V jeho hrudi se objevila díra jako Brno.

122 29.01.2021

Patnáct let výzkumu
a sbírání materiálů
na jedné jediné planetě
a oni to seškrtají do dvou slov:
PŘEVÁŽNĚ NEŠKODNÁ.

Poslední pátý příběh Stopařova průvodce do kterého jsem se pustil. Už jsem neočekával nic nového a tak jsem počítal spíš s klasickým dojezdem, bez nějakých zástav srdce nebo akčních scén. Prostě myslel jsem, že to bude pohoda. No, nedá se to tak nazvat. Spisovatel sice opět zapadnul do některých zbytečně dlouhých pasáží, vy se nudíte a čekáte kdy to už konečně z něho vyleze ven. Jste zpocený z dlouhé cesty, ručník promočený a on si furt kecá nějaký nesmysli. Jenže nevím, jak to dělá, ale vždy, skoro vždy, tedy skoro vždy je kapitola krásně vypointovaná a vám to dojde až při přetáčení na tu další. Než otočíte list, dojde vám to, nevěříte tomu a tak se vrátíte. Přečtete si znovu poslední odstavec, pochopíte konečně to, co už jste pochopili, ale nevěřili a...zase ručník. Brečíte do ručníku smíchy a říkáte si, to je ale blázinec.

Citát: Ano, určitě je to ta správná planeta. Správná planeta, nesprávný vesmír.

Zase je tu pár postav, které za to stojí. Tím nemyslím Arthura nebo Forda, tím myslím další vedlejší postavy, které dokážou zaujmout svým chováním, přesvědčením nebo mlčením. Jedna taková osoba mi přirostla k srdci. Vlastně ona to není osoba, spíš postava, nebo vlastně ne postava, ale spíš koule, ne, ne koule, prostě je to robot. A ne, není to Marvin. Tento robůtek se jmenuje Emily Saundersová. Fajn, tak ne Emily, říkejme mu pes Emily Saundersový. To je dlouhý. Její pes se jmenuje Kolina (není to ten rozhodčí) Kolina je kulatý robůtek, který vyzařuje a hlásá lásku, pohodu a štěstí. Jeho eskapády s Fordem v budově redakce a nakladatelství Stopařova průvodce Galaxií jsou nezapomenutelné a nikdy na ně nezapomenu.

Malá ochutnávka:
Cokoliv se stane, se stane. Cokoliv, co přitom, jak se děje,
způsobí, že se stane něco dalšího, způsobí, že se stane něco dalšího.
Cokoliv, co přitom, jak se děje, způsobí, že se samo stane znovu,
se stane znovu.
Nemusí však k tomu nutně docházet chronologicky.

Další šíleností je situace kolem Arthura a Trillian. Postava, a teď už je to opravdu postava z masa a krve se jmenuje Čira. Neptejte se, kde se vzala, prostě jednoho dne přiletěla raketou, neptejte se, kdy se vzala, bylo to před ukončením existence planety o které Stopařův průvodce Galaxií říká – PŘEVÁŽNĚ NEŠKODNÁ...no prostě Čira je síla. Její situace s kosmickou lodí, jejím ptákem a Arthurovo hodinkama – to je prostě bomba. Nechci spoilerovat a tak, kdo chce vědět, co se stalo, že jsem se málem pochcal smíchy, přečtěte si Převážně neškodná.

Citát: Tak strašný den nezažila od té doby, co Země vyletěla do povětří.

Doprovodné ilustrace má opět na svědomí Dan Černý. Už jsem si na jeho poČešťovací obsahy zvykl a tak nějak je respektuji. Ovšem, čím mě pan kreslíř překvapil a zaujal je obrázek na straně 39. Představuje NVM. Tak jo, vysvětlím zkratku: Naprostý a Všeobecný Míšmaš. Chvilku jsem na ten obrázek kukal a točila se mi z něho hlava. Grafické znázornění v reálu je prý složitější a tohle musela být fuška nakreslit. Jako nejvíc se mi tam líbila čajová konvička a sněhulák. Je tam toho hafo a určitě si každý v Mišmaši vybere to své.

Citát: ZÁKAZ VSTUPU. PLATÍ I PRO OPRÁVNĚNÉ OSOBY. ČEKÁTE ZBYTEČNĚ. BĚŽTE PRYČ.

122 07.04.2020

Nonstop knihkupectví.
Hledáme výpomoc..
Noční směny.
Specifické požadavky.
Zaměstnanecké výhody.

Knihkupectví navštívil arogantní debil . . .

Podle anotace jsem si říkal, že tohle možná bude větší bomba než Potter. A musím se paní Rowlingové omluvit, protože je to lepší než Potter. A proč je to lepší než Harry Potter? Protože jsem Harryho Pottera nikdy nečetl. Viděl jsem jen filmové zpracování. A pan Penumbra nikdy zfilmovaný nebyl. Zatím. V této knize najdete spousty popkulturních odkazů. Například na knihy Douglase Adamse, na již zmíněného Harryho Pottera a mám pocit, že kolem prošel i Vetřelec. Ale to všechno je jen taková třešinka na dortu. Jen takový doplněk k hlavnímu příběhu.

Malá ochutnávka:
Ztrácím se ve stínu regálů a málem jsem spad z žebříku. Jsem přesně v půli cesty nahoru. Hluboko pode mnou je podlaha knihkupectví, povrch planety, kterou jsem nechal pod sebou. Vysoko nade mnou se tyčí vrcholy regálů, tady nahoře je pěkná tma knížky jsou napěchované jedna vedle druhé a vůbec sem nepustí světlo. Asi je tu i řidší vzduch. Myslím, že jsem zahlédl netopýra . . .

Příběh je vlastně příběhem sám o sobě. Hledání kódu, hledání nesmrtelnosti, hledání Harryho . . . ne tak Harry se nám tam zase nějak připletl, už o něm nebude řeč . . . hledání existence. Jenže všechno se hroutí použitím počítačové technologie a firmy Google. Ta rozcupuje všechno a všechno jde do kopru. Pět set let práce a jen několik minut trvá zničení. Tma, nic není horší, než, že nic není. Abych přiznal barvu (není to černá) nějak jsem ten princip kódu nepochopil. Ale podstatou je fakt, že jsem se neskonale bavil a kód netrpělivě hledal s hlavním hrdinou.

Citát: Předměstská mysl nemůže porozumět nevyzpytatelné spletitosti newyorských chodníků.

Z příběhu jsem si odnesl spousta mouder. POZOR ZAČÍNÁ SPOTTER - S některými se vám teď svěřím. Tak čtěte pozorně, ať víte, do čeho jdete. Neexistuje žádná nesmrtelnost, která by nebyla založená na přátelství a poctivé práci. (zní to jako komunismus, já vím), Všechna tajemství na světě, která stojí za to poznat, se skrývají přímo na očích. Vylézt na žebřík vysoký jako tři patra trvá jednačtyřicet vteřin. Není snadné představit si rok 3012, ale to neznamená, že byste se o to neměli pokusit. . . správná kniha přesně ve správnou chvíli. KONEC SPOILERU - Plný počet Hetešovo zelených knižních motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Jemná práce, tak stará a nemoderní, že se už brzy dostane znovu do módy.

121 27.09.2023

Veličenstvo,
stalo se cosi
neuvěřitelného!
Vězňové si dovolili
uprchnout!

Jean-Pierr Garen mě skoro vždycky dokáže překvapit. Nevím, zda má v pořadí příběhů zmatek a vyndavá je ze šuplíku tak, jak mu padnou do ruky, a nebo to dělá schválně. Ti, kdož příběhy čtou tak, jaké mají pořadí, se v tomto příběhu trochu podiví. Již několikrát se v příbězích Marka Stonea vyskytl mimozemšťan se jménem Tor. Ten se několikrát objevil po boku své družky Raxy. Nikdy o nich nebylo moc řečeno. Tak tedy vězte, že tento příběh nám setkání Marka s Torem konečně vysvětlí a ujasní. Akorát, jak jsem již napsal, se divím, že až tak pozdě. Těžko říci, kdo určuje pořadí těchto příběhů.

Malá ochutnávka:
Dívka přistoupila k nevysokému stromu a chtěla z něj ulomit větev. Nedařilo se jí to, a tak jí Ray podal nůž. Radostně hvízdla, větev odřízla a udělala si z ní hůl s vidlicí. Potom šla opatrně napřed s očima upřenýma do trávy. Z čista jasna prudce přirazila vidlici k zemi. Polapila asi metrového hada! Jedním seknutím nože mu oddělila hlavu a se smíchem zvedla ještě se svíjející tělo. K Markově zděšení si je oloupala jako banán a s chutí se do něj pustila.

Jinak je to opět klasika. Opakování již známého se stalo totální rutinou, ne-li až rituálem a vlastně mi to ani nevadí. Je to vždycky takový malý rozjezd před samostatným příběhem. Opět je tu sex, hodně sexu, také jak jinak. Kam Mark vleze, tam čekají nahé ženy, aby mu da . . ukázali tu správnou cestu. V tomto příběhu se snad zamiluje i Ray. Markův osobní android. Zda se může robot zamilovat? To už nechám na vašem posudku. Ale v těchto příbězích je možné všechno. Tak že opět jsem se dvě hodinky pořádně bavil a smál.

Citát: Bude to klidná akce, bez nějakého šermování. Využijte toho a relaxujte.

121 15.08.2023

(SPOILER) Weyr je tam,
kde je drak
a vůbec nesejde
na tom,
z čeho je postaven.

Druhá kniha v sérii Drakeni z Pernu je dalším perfektním dobrodružstvím. Dějově navazujeme na události v předchozím příběhu, ale časově se zase posuneme trochu do budoucnosti. Respektive o sedm oběhů. V tomto příběhu jsou nalezeny zajímavé předměty vydolované z jednoho starého weyerského sklepení. Najdou se vlastně úplně náhodou, díky rebelii pana Ruathské držby Jasona. Ostatně i na konci této knihy se stane zvláštní věc, kterou má na svědomí právě tento zmiňovaný pan Jason.

Malá ochutnávka:
Nepředvídatelný spad Vláken, ohňový dráčci v rukou držebníků, drak znechucený vlastním jezdcem a další drak, který předvídá otázky, jež mu jeho jezdec hodlá položit! A to si před těmi sedmi oběhy F´lar myslíval, jaké že to má velké starosti!

Tuto sérii už čtu po třetí nebo po čtvrté. První trilogie Dračí let, Dračí skok a Bílý drak je v mém vlastnictví už od nepaměti. Skoro jsem už na ní zapomněl, stejně jako Pernský lid zapomněl na svou minulost. V tomto díle se k minulosti opět vrací, aby nalezli staré, leč účinné prostředky proti padajícím Vláknům. Je tu krásně popsáno, jak staré ale účinné prostředky jsou zapomenuty v minulosti. Drakeni i jejich lid se má ještě hodně co učit. Minule zvládli dokonce v mezimezí skočit časem zpět. A já byl zvědav, co dokáží v tomto příběhu.

Citát: Písek lidské pamětí vysychá až příliš rychle.

Pravda je však trochu dále. Prvních asi sto dvacet stránek je věnováno opakování a připomínání již prožitých událostí. Teprva pak se to rozjede. Cestování časem už je skoro běžná cesta pro každého schopnějšího drakena. Ale zde pan F´nor se svým drakem Canthem uskuteční další nebezpečný skok. Ale nejedná se o skok časem. Nebudu prozrazovat, ale tento skok opět posouvá děj do nekonečných možností. Objevuje se nový druh draků a celkově se celý Pern hodně mění. Nové myšlenky pomalu zdolávají staré přemýšlení a to je pro všechny dobře. Další povedený dobrodružství.

Citát: Taková spousta znalostí se nenávratně ztratila!

Tys mi
usekla hlavu.
Sťalas mě.
Jak to,
že furt žiju?

Hlavně teď neztrácej hlavu!

Po rozbalení přišlo očuchání. Tento komiks slušně voní. Ovšem uvnitř na vás začne stříkat krev hned od začátku. A to nemluvím o těch mluvících hlavách a vikingské sekyře. Jenže to je pro hlavní postavu jen takový vedlejšák. Opravdový příběh je pak ukrytý v celém ostrově. Jeho detaily jsou čtenáři dávkovány kapitolu po kapitole. Na svět vylézají nové skutečnosti, nové cíle a furt se divíte, kdo všechno je v Brody Islandu vrah nebo magor, nebo obojí. Také, co chcete, když je to Maine. Kdo by chtěl žít v Maine?

Malá ochutnávka:
Skoro padesát let sem se modlil za znamení věčnýho života v Kristu, zatímco sem hřešil proti jeho slovu. A teď jsem za to potrestanej . . . přesně tím, za co sem se modlil! Věčným životem, uvězněnej ve svý vlastní zvrhlý hlavě!
(Existuje něco víc ubohýho, než drogovej dealer závislej na Bohu?)

Kresba je taková normální. Příjemná a líbivá. A ani žádné velké úlety, co se týče barev. Jsou spíš tlumený a dokonce i krev není tak vřískavá. I když useknuté hlavy vřískají celkem dost nahlas. Zajímavé jsou i úvodní listy k samostatným kapitolám. Vždycky na nich najdete něco jiného i něco, co vás rozesměje. Lehce černého humoru, to jen pro odlehčení situace. Joe Hill se zase jednou vrhnul na komiksový příběh a ten se mu povedl. Tedy, scénář je jen půlka příběhu, že jo. Tak že kresba k tomu a máte zběsilou, totálně šílenou jízdu.

Citát: Nikdy si neber sekyru do přestřelky.

Na konci je ještě pár bonusů. Tím prvním jsou alternativní obálky. Málokdy se mi stane, že se mi líbí všechny. A tady je do doslova nádhera. A pak následují rozhovory. Promluví k vám hlavy vykutálený, syn krále, Joe Hill osobně a kreslíř Leomacs. A v těch rozhovorech se ještě můžete kochat náčrtky. Na přebalu knihy zazní celé jeho jméno Massimiliano Leonardo. A abych byl úplný, barvy má na svědomí Dave Stewart. Košík plný hlav je slovy Joea Hilla: napínavý, vtipný a neodolatelně odporný. Tohle dílo je fakt bravůrní a vřele jej každému doporučuji.

Citát: Je zajímavý, že i smetí vypadá pěkně, když na něj dopadá správný světlo.

121 05.07.2023

Upřímně řečeno
si pořád nejsem jistý,
co je horší
- pamatovat si svoji smrt,
nebo se na ní dívat na videu.

Zpočátku jsem nechápal proč musí mít vesmírná kolonizační výprava Postradatelného člověka. Proč to nemohl být Postradatelný robot. Pak je to však stručně a jasně vysvětleno. Tak že ano, chápu. Lidské tělo vydrží víc, než robot. Ale pak mě zase hlodal fakt, proč, když si dokážeme na tiskárně vytvořit nové lidské tělo robota proč mu musíme vracet myšlenky, když je to vlastně jen Postradatelný. Inu, pár nelogických věcí, a dost možná ještě víc, bych v tom našel. Můžu se ptát, proč se zrovna Nasha zamilovala do muže, jenž může každou chvilku zemřít a to i několikrát za sebou. A proč nám třeba pan spisovatel neumožnil posoudit i myšlenkové pochody Mickeye8 z jeho pohledu.

Citát: Za posledních osm let jsem umřel šestkrát. Jeden by čekal, že už si na to zvyknu.

Avšak, pokud přehlédneme tyto skutečnosti, je Mickey7 ve své podstatě velmi klidné, místy vtipné, z části zaláskované drama. Tedy, ono to zas tak vtipné není, spíš je to vážné. Setkat se sám se sebou a být sám proti sobě není žádná slast. Akorát mám pocit, že příběh by mohl být víc rozvinut, mohlo v něm být i více dramat a v neposlední řadě i nevyužitý mimozemšťané, kteří vlastně spíš zabírají na čtenáře jako nějaké páté kolo u vozu. Čekal jsem od Mickeye7 rozhodně hodně víc. Čekal jsem srandu alá Spasitel, inteligentní mimozemskou formu a více dramatu. Dostal jsem jen lehký románek na který ve své podstatě skoro ihned zapomenu.

Citát: Takhle pitomě jsem ještě neumřel

121 10.06.2023

Tma, ta je v kosmu
vlastně pořád
a mrtví jsou
prostě mrtví.
(Jan Hlávka: Vrak)

Tato knížka s nádherným přebalem je svazkem deseti povídek. Jsou to všechno příběhy věrné této edici, tedy Space opera. Z těch známějších spisovatelů jsem se nejvíce těšil na povídky pana Hlávky (Vrak) , mistra Heteši (Vesmír z druhé strany), Vladimíra šlechty (Nájezdníci) a na povídku legendy Českého psaní Jiřího W. Procházky (Poslední bitva). První dva jmenovaní jsou hned na začátku této knihy. Jan Hlávka nezklamal a jeho dílo je opět perfektní. Směs space opery, dobrodružství a hororu.
Mistr Heteša znovu dokázal, že napíše věc, která vás dokáže rozesmát v těch nejhorších dobách, kdy si hlavní aktéři myslí, že už to nemůže být horší. Za vším hledejte drogy a sex. Tak že, výběr padnul na tyto dva spisovatele a ti dali opravdu laťku hodně vysoko.

Citát: Já vím, že v havarijních manuálech nic takového nemáme, ale prostě jí musíš ošukat. (Petr Heteša: Vesmír z druhé strany)

Pak už kvalita začala klesat. Třetí povídka Julie Novákové: Odvrácená strana ještě jakž takž šla. Čtvrtý příběh toho svazku od Jana Kotouče byl podle mě moc zdlouhavý. Pátý příběh, povídku podle které je pojmenovaný celý svazek tedy Capricorn 70 napsala Petra Neomillnerová. Ten příběh jsem totálně nepobral a je pro mne nejhorší povídkou v této sbírce. Dalším počinem je příběh Prospektoři z Coranu. Napsal jej Pavel Obluk. Z počátku jsem to nějak nechápal a vadilo mi nestálé opakování jo, vy nevíte co je to . . . Ale pak se to celkem rozjelo a má to zajímavou pointu. 7 - Jaroslav Mostecký Sloužím vlasti, kurva! To byl jen průměrný počin.

Citát: Zasloužíme si vyhlazení. Ale není tu kromě nás nikdo, kdo by to udělal. (Julie Nováková: Odvrácená strana)

Osmou povídku napsal Anton Stiffel a nazval jí Cesta do hlubin UI mysli. Tento příběh je jedním ze čtyř nejlepších povídek v této knize. Poslední dvě povídky, na které jsem už upozorňoval, to bylo opravdu zvláštní. Povídka pana Šlechty mě moc nešla, je plná divných rozporů. Více v komentáři u této povídky. Poslední příběh v tomto svazku to byla opravdu Poslední bitva. Buldozer (jak jen nazval Robert Pilch, tvůrce této sbírky), Jiří W. Procházka hodil Černou perlu do vesmíru a tam jí nechal bojovat. Vše podstatné, důvody proč . . . , poznámky k ději a hodnocení všech povídek najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo rovnou zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/capricorn-70-233488

( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Však já tam vlezu, ale musím tam jít najisto. (Pavel Obluk: Prospektoři z Coranu)

121 07.04.2023

„Roboti
jsou nemocní
jen v pitomých
sci-fi povídkách.“
(#11 – Lék na obyčejnou rýmu)

Už přebalový obrázek dokáže rozesmát a zamrazit. Bender kouří Slunce, Fry žere Zemi a Leela sebrala prstenec Saturnu a pravděpodobně i Jupiteru. Zatím, co se však člověk a kyklopka tváří celkem spokojeně, Bender má vražedný pohled. Z toho nekouká nic ušlechtilého. Ale nebudeme předbíhat, nechte se překvapit obsahem.

Citát: Meteorický déšť! Všichni umřeméééééé! (#10 – Ledově ostré zametání)

Tento svazek obsahuje pět příběhů, z toho čtyři v linii. To znamená od #10 až po #13 A také jeden mezi příběh. Mezi příběhy je vloženo trochu bonusů. Například na Kapitánskou kládu, což je tyčinka, která skvěle chutná, zasytí a přitahuje opačné pohlaví. Funguje i na mimozemšťany, tvrdí kapitán Brannigan. Najde tu také kurz kreslení. Jak například nakreslit Fraye nebo Bendera. Nevypadá to těžce, ale živte se tím. Protože „dobrodružství se odehrává ve vašich ústech a ne ve vašich rukou!“

Citát: Kdo nám bude krást srdce a peněženky, když tu není Bender? (#12 – Zrůdný Fry)

Jinak z těch čtyřeh, respektive pěti příběhů jsou dva celkem podprůměrné, dva dobré a jeden perfektní. Jako celek to však funguje a tak dávám 80%. Avšak musím přiznat, že úroveň příběhů tak nějak trochu klesá. Vše se potvrdí v dalším dobrodružném svazku, který následuje po krátké reklamě. A polibte mi můj nalešťeněj zadek!

Citát: Míň keců víc rabování! (#13 - S Benderem nejsou žerty)

121 14.02.2023

Jméno?
Hans Kloss.
Jméno?
Stanislav Moczulski
(Agent J-23 – sešit první)

Zajímavé. Těch 20 příběhů je tu shrnuto do jednoho svazku. Opravdu velký formát a asi 650 stran. Jenže, víte v čem je průser? Tvůrci se rozhodli, že vstoupí do textů u některých dialogů a změní !!ZMĚNÍ!! tak autentičnost těchto příběhů. Jako by se báli, že čtenář není soudný a věřil by i na ty nejkřiklavější nepravdy. Mám pocit, jako by tvůrci „urazili mého soudného ducha“. Nemám moc v oblibě knihy, které jsou „přepisovány“ k obrazu „současnosti“.

Citát: Jsou i takoví Němci, kterým je možno věřit. (Přísně tajné)

Ještě bych chtěl uvést na pravou míru obsah k tomuto svazku. Někdo tam píše, že kniha neobsahuje ty krásné úvodní obalové kresby. Není tomu tak. Naopak, kresby všech obálek, původních malých knih, jsou zde, akorát ve větším formátu. A když už jsme u toho formátu, je to trochu nešťastné, protože ta stará kresba tím trpí a ve zvětšené formě vypadá trochu rozmazaněji, než v originálech. Co je naopak povedenější, jsou ty velké úvodní titulní stránky ke každé knize. Těm to zvětšení prospělo.

Citát: Snad se vodka stačila vychladit. (Železný kříž)

Jinak, co dodat k obsahu? Kapitán Kloss se v každém příběhu dostává do prekérních, skoro neřešitelných událostí. Vždycky však z toho velkou šťastnou náhodou „vybruslí“ a ještě je za to buď pochválen nebo odměněn. Většina příběhů je akčních a napínavých, v některých najdeme i lásku. V těch pár konečných sešitech na sklonku války roku 1945 už přibývá mrtvých a jsou akčnější a jde víc o život. Až na dvě tři výjimky jsem si toto dobrodružství užíval.

Citát: Dám do rukou Němců zbraň, která zajistí jejich vládu nad celým světem! (Tajemství profesora Riedla)

121 27.01.2023

„Pokud by s námi chtěla
nějaká mimozemská inteligence
navázat kontakt,
pak by bylo možné, aby to udělala
pomocí zpoždění rádiových signálů.“

Abych napsal pravdu, podle anotace jsem očekával větší vzrušení. Tak že, zatím co nám tu spisovatelé slibují obsáhlé informace ze zakázané Číny, musel jsem se například prvních padesát stran prokousávat fenoménem UFO, a únosy lidí mimozemšťany. Až v druhé půlce knihy se dostáváme do Číny samotné. Zklamáním však je fakt, že spousta věcí zůstává nevysvětlených a to buď díky nevědomosti badatelů nebo nepřístupnosti místních čínských zákonů a zákazů vstupu. Hartwig Hausdorf se několikrát pokusí tyto zákazy porušit a přesto, že mu hrozí i trest smrti, provedl něco nepatřičného. Jenže . . . Výsledky, které pak přinesl mi nepřipadají tak závratné, aby kvůli tomu musel riskovat svůj život.

Malá ochutnávka:
Bylo to naprosto fantastické, až nám přecházel zrak. V okolí bylo 25 až 30 pyramid a celkový počet těchto staveb v širokém okolí města (Si-anu) mohl dosáhnout až celé stovky.
V každém případě je v Číně více pyramid než v Egyptě, který byl až dosud považován za klasickou vlast těchto staveb. Je třeba změnit pohled na svět!

A když připočtu fakt, že se tvůrci tohoto příběhu několikrát odvolávají na Ericha von Dänikena, perfektního astroarcheologa, nepřinesl mi obsah této knihy v podstatě nic nového. Vědomí, že jsou v Číně pyramidy je sice úžasné, avšak ne šokující. A krom rozměrů pyramid samotných a několik fotografií, se čtenář nic víc nedozví. Jediné, kladné, z tohoto příběhu jsou pro mě pak jen dva Čínské znaky. Jedním je znak „Nebe“, který se kdysi spíš pyšnil názvem „Ten, co z nebe přichází“ a druhým je znak, který by se nejvíc líbil Arnoldu Schwarzeneggerovi. Jedná se o znak „návrat“, kdysi označován jako „Já se vrátím.“ I já se vrátím ke knihám Hartwiga Hausdorfa, protože věřím, že mě tento spisovatel ještě dokáže později překvapit. Tohle byl však jen průměr.

Citát. Nebojte se odvážných myšlenek.

121 26.12.2022

„Já jsem Juro,
ty jsi Juro,
ostatní
ať nám políbí
ďuro.“

Tuto knihu bych mohl okomentovat jednou větou. A ta by zněla:
„V příběhu se furt jezdí, žere, chlastá a šuká a ne zrovna v tomto pořadí.“
Jenže cítím, že bych měl ještě něco málo dodat. Tváří se to jako kyberpunk a streampunk, ale v některých fázích je to skoro sci-fi. Hlavně podivné možnosti některých zbraní. To bylo tak strašně přehnané, až jsem kroutil hlavou. A bohužel, tyto věci dost ovlivňují chod příběhu, tak jsem to panu spisovateli moc nežral.

Malá ochutnávka:
Můj vznešený manžel včera poslal všechno služebnictvo ze zámku pryč, jako by tušil, že přitáhnete. Jsem tu teď úplně sama. A samota vede k hříchu.
Jánošík neměl mnoho zkušeností v hovoru se vznešenými dámami, a tak volil slova opatrně.
„Stejně jako odříkání, Vaše Milosti.“
(Dál už nebudu pokračovat, zkušený čtenář pozná, co následovalo)

A teď k tý úvodní větě – trochu jí rozeberu. Jezdí se tam na divných strojích nazvaných kempelen, jejich princip jsem nějak moc nepochopil. Když někam dojedou, nejdřív se zajímají o jídlo, tak že čtenář skoro na každé druhé stránce dostane spousty informací o tom, co právě žerou. Poté to zapijou, tím, co jim přijde pod ruku. No a když pánbu dá, tak si pak zasouloží. A že pánbů a vnadné ženy dávájí furt, to brzy poznáte. A tohle se opakuje až na úplně samotný konec příběhu. Po zralé úvaze a několika pivech jsem se rozhodl, že další knihu si nekoupím a peníze si nechám do nevěstince.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Pokus o vraždu se plynule překlopil do bouřlivého milování.

121 16.10.2022