Terva komentáře u knih

„Jsem zasranej zkurvenej
vyjebanej hrdina z Istambulu.
Je to moje práce.
Vždycky je to moje práce!“
(Rázová vlna)

Je ještě vůbec někdo Čechem, kdo neochutnal Kotletu?

Rusko – Ukrajinská válka stála za zrodem tohoto omnibusu. Příběhy ze série Spad totiž trochu naznačují jak tato válka vznikla a jak by také mohla dopadnout. František Kotleta by mohl být prorokem z Mohameda, ale asi o to nestojí. A tak jsem měl šanci si tyto čtyři příběhy opět přečíst. Jen je strašná škoda, že nejsou použity ty původní knižní kresby. Mě se zdály chytlavější, než ty nevýrazné dvojstrany v tomto svazku. A možná mohl pan spisovatel přidat nějakou povídku, aby měl čtenář pocit, že si koupil „znovu“ i něco navíc.

Citát: Jste armáda beze zbraní a bez žvance. Za chvíli budete mrtvá armáda. (Řetězová reakce)

Spad *****
Poločas rozpadu *****
Rázová vlna ***
Řetězová reakce *****

To, co vidíte nahoře je mé hodnocení příběhů, respektive samostatných knih, ze série Spad, tak, jak jsem je četl za sebou. Ano, Rázová vlna tam nějak klesá. Až na jen tři hvězdy. Tady se potvrzuje pravidlo, že když čtete nějaký příběh, hodně záleží na tom v jakém jste rozpoložení. Faktem je, že knihy jsem četl tak, jak vyšly. Tak že po přečtení Poločasu rozpadu jsem pak na Rázovou vlnu nějaký čas čekal. A když jsem se dočkal, nebylo to, co jsem od toho očekával. Teprve po přečtení tohoto omnibusu jsem tak trochu změnil názor a dávám Rázové vlně o hvězdu více, tedy čtyři. Teprve v kompletu všech čtyř příběhů je vidět, jak do toho tento příběh zapadá.

Citát: Jestli je tohle konec světa, proč to trvá tak dlouho? (Spad)

Opět a rád jsem se ponořil do příběhů plukovníka Michálka, Nacumi, Alice a dalších. Celá tato postapokalyptická quadrologie je pravděpodobně nejlepším Českým výtvorem v tomto žánru. A je škoda, že si jí Putin nepřečetl. Věděl by, že se do toho nemá pouštět a že to pro něj nedopadne dobře. Perfektní počin a až na některé výše uvedené „nedostatky“, si to zaslouží plný počet hvězd a obrovské doporučení pro toho čtenáře, který ještě neochutnal Kotletu.

Citát: Věřím, že Bůh chtěl zničit svět ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za Něj.... (Poločas rozpadu)

120 31.12.2022

Profesor Vondruška:
„Já vám budu dávat pokyny,
kdy budete tleskat.
Aby v tom byl
konečně pořádek.“

Cimrman v říši hudby - Hra o zlatých českých ručičkách, cukru a pivu.

Na můj vkus bylo na pódiu moc lidí a někdy tam zaznělo až moc hudby. Trochu … dost (skoro furt) jsem se u toho nudil. Ještě štěstí, že jsem se pobavil u předcházejícího semináře. Zajímavostí této hry je fakt, že je o hodně kratší, než perfektní a vtipný seminář, který si před hrou poslechneme. Hra samotná však trvala jen asi dvacet pět minut a ještě, že tak. Toto je nejrozdílnější dílo Járy Cimrmana. Za seminář jsem dal pět hvězd, za hru (Tyhle Český ručičky zas tak zlatý nejsou) jen tři až dvě. Ano, hádáte správně, dal jsem dva a půl Hetešákovo hudebních houslových motýlků sedajících na ječmen.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Komentář k semináři Cimrmanova činnost operní která předcházela tuto hru najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/cimrman-v-risi-hudby-79801

Citát: Mělo to vyrábět cukr!

120 09.11.2022

„My se tady s vámi moc mažeme.
A to je chyba. Člověk s vámi jedná
jako otec a vy si toho nevážíte.
Vždyť já vás mám rád!
Proč myslíte, že na vás řvu?!“

Vyšetřování ztráty třídní knihy – činohra

Stejně jako předcházející seminář, tak i hra „Vyšetřování ztráty třídní knihy“ není nic světoborného. Ano, pravda, je tam pár chvil, kdy se zasmějete, ale také pár nepěkných výrazů, kterým možná ani nebudete rozumět. A to nejste žádný dřeva. Všechno opět zachrání příchod zemskýho školního rady Miloně Čepelky. Ten herec chodí ve správnou chvíli a zachránil celou třídu.

Komentář k semináři „Cimrman-pedagog“, který proběhl před hrou, najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/vysetrovani-ztraty-tridni-knihy-79791

Citát: ...je to takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, zlý, pane řediteli, nepěkná věc.

120 30.10.2022

Jediné
rozumné
využití počítače
je hraní her.
(Eugene Jarvis)

V příběhu jsou dva, dosti dramatické, obraty. Já to moc nemám rád. Ale, protože příběh je čtivý, je v něm spousta hudby, má spousty odkazů na filmy, kterými já žiju, tak se to dá odpustit. Ovšem, ta základní myšlenka příběhu, videohry a jejich využití, mě dost překvapilo. Možná i zamrazilo, a právě tomu prvnímu obratu jsem nakonec musel zatleskat. V poslední době už hry nehraju. Nedokázal bych vše zvládnout. Filmy, knihy, komiksy, seriály...a ještě si večer sednout k videohrám...to už by bylo na mě moc. Možná proto jsem byl ochuzen o ten pocit, vědět, jaké to je v herním světě.

Malá ochutnávka:
Víte, už od prvního dne ve školce jsem čekal a doufal v nějakou ohromující, fantastickou, světobornou událost, která konečně otřese nekonečnou monotónností mé povinné školní docházky. Strávil jsem stovky hodin tupým zíráním na poklidnou, ochočenou předměstskou krajinu, která obklopovala naší školu, a v duchu toužil po příchodu zombie apokalypsy, nějakém bizarním incidentu, který by mne obdařil nadpřirozenými schopnostmi, nebo aspoň nenadálém objevení party kleptomanských trpaslíků cestujících časem.

Těch popkulturních odkazů je tam docela dost. Dokonce jsem tady našel i filmy, o kterých jsem vůbec netušil, že existují. Například film Ocelový (železný) orel jsem nikdy neviděl. A i když má celkem slabé hodnocení, mám v plánu se na něj podívat. Je tu i spousty hudby. Příkladem třeba Rush, které poslouchám při psaní tohoto komentáře. Shrnuto a sečteno: Četlo se to skoro samo, plné překvapení, plné odkazů, spousty postav, které mají nějaké to image, sem tam i sranda. Bavil jsem se, bavilo mě to, a protože jsem ještě nečetl Ready Player One, mám co dohánět.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: V realitě videohry neožívají a smyšlené vesmírné lodi vám nesviští nad rodným městem.

120 28.08.2022

„Dozvědět se,
že vás zradili dva lidé,
kterým jste věřil,
to člověka pěkně
psychicky odrovná.“

Bolí to, tak že žiju.

Po přečtení šedesátého pátého dílu v sérii Mark Stone, (Adarhargský jed – Štěpán Kopřiva 2003) jsem se rozhodl pořídit si nějaké ty knihy od počátku vzniku této série. Což je vlastně už rok 1991. Zatím jsem koupil čtyřicet prvních příběhů. A rozhodl se, je pomalu přečíst, krok za krokem. A byl jsem vlastně překvapen hned první knihou v té velmi dlouhé sérii. Série čítá 85 možná 86 knih. Rozdíl v tom čísle je všude stejný. Jakoby jedna kniha chyběla, ale byla přeskočena a číslování pokračovalo ob jednu knihu. Pravou podstatu se mi nepodařilo vystopovat.

Malá ochutnávka:
Nevěděl jsem to, ale existuje základní pravidlo, které je třeba ctít při průzkumu neznámého světa: Nikdy nedůvěřovat tomu, co se podobá pozemskému výtvoru. Obrovská zrůdná obluda nemusí být nebezpečná a naopak, krásná květina ano.

V zelené pasti Rhulů je béčkové, akční, dobrodružné a vlastně i velmi zajímavé. Faktem je, že to není počátek hlavní postavy. Mark Stone už v této první knize je docela dlouho agentem společnosti pro dohled nad primitivními planetami. A zrovna v tomto prvním příběhu už má nějaký průser a celou dobu je vlastně na dovolené, protože byl na tři měsíce suspendován. Tak že všechny ty vylomeniny, co provádí na planetě Naxa, jdou mimo jeho aktivní službu. Je to jednoduché, přímočaré a plné divných mimozemských bytostí. Tak že přesně to, co já vyhledávám. Musím však přiznat, že nějaké ty logické postupy jsou podivné, výroky jednoduché a někdy jsou i v rozporu. Tři a půl Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Buď opatrný! Cítím, že provedeš nějakou hloupost.

120 23.08.2022

„Ale jedna věc nebude
před vámi skryta,
že jeden den u Pána
je jako tisíc let
a tisíc let jako jeden den“.

Kniha 2 Ultava Assa Albha 2017

OBSAH:

Banán přiletěl z kosmu.
Něco o Blaníku.
Nebiru (Nibiru) Hvězda smrti nebo hvězda bohů?
Teorie relativity podle Zdeňka Patricka.
A mnoho dalšího....v knize, která má 164 stran.

KOMENTÁŘ

Já to věděl!!! Vím to už několik desítek let! Banán je mimozemského původu. A nejenom banán, ale i jiné rostliny. Jenže mě potěšil ten banán. Taková bylina prostě na naší planetě nemá co dělat. (ano, banán není ovoce) Vymyká se normálu, který nemohl vzejít klasickou evolucí. Banán prostě přiletěl nákladní kosmickou lodí (možná ho přinesl vlečný člun „Dlouhý“ se zásobovacím tažným kosmickým člunem „Široký“ a měli palubní počítač „Žárooký“. který jim určil místo přistání) a byl vysazen. Možná tenkrát zakladatelé Země nedoufali, že se zde banánovník uchytí, ale zkusili to. A vida, dokonce se dá i jíst. Možná byl banán virus? Něco jako Vetřelec na vlečné lodi Nostromo. (toto je jen má soukromá poznámka – mistři Šmitmajerovi tak dalece nešli)

Malá ochutnávka:
Nikterak nelze opomenout ani zajímavou hypotézu, že pásmo asteroidů mezi Marsem a Jupiterem bylo kdysi, v dávných časech, nedílnou součástí životodárné planety pokryté vodami oceánů. Právě té, jež byla zničena „bohy“ přebývajícími na pohybujícím se kosmickém objektu zvaném Marduk, či Nébiru.

Poslední část této druhé knihy je věnována originální teorii relativity obou autorů této knihy. Albert Einstein by se musel stydět. Jak dalece a hluboce svou teorii rozvinuli oba tvůrci vám nepovím. Za prvé jsem se v těch grafech totálně ztrácel (má nevzdělanost je snad omluvou?) a za druhé, tvůrci zakázali jakékoliv zveřejnění matematických a geometrických vztahů této originální teorie, bez autorizování jedním z autorů. Ale proč žádat o zveřejnění, když si knihu můžete sami přečíst...

Citát: Kdysi dávno, v dobách, kdy náš vesmír ještě neexistoval, panoval zcela jiný čas, na nějž si nikdo ze smrtelných nepamatuje.

120 29.06.2022

„Začneme
u peří.
Protože
s tím bývají
velké problémy.“

Tato kniha se ke mně vrátila asi po čtyřech letech. Znáte to: Už svou knihu nechceš? Tak jí někomu půjč. Já to udělal a skoro se tak stalo. Je zpět, vrátila se jako tažný pták, i když jí to trvalo čtyři roky. Ale k obsahu. Tohle je naprosto jednoduchá, leč vyčerpávající příručka, jak pěstovat exotické ptactvo. Od andulek, přes Aru až po páva. (Pěkně abecedně seřazeno) Ano, na konci knihy jsou i podrobnosti kterak pěstovat na zahradě Páva korunkatýho. Zvýrazňuji to „na zahradě“, nejlépe na hradě nebo v podzámčí. Tohle do žádné klece nedávejte.

Malá ochutnávka:
Co asi cítil John Gould, když pronikal do nitra kontinentu Austrálie a seznamoval se s neznámými zvířaty, tvořil jejich popisy a maloval je? S jakou láskou asi obdivoval překrásné amady, (Amada Gouldové) že je pojmenoval po své manželce?

Já kdysi začínal s andulkama. Nejsou zrovna moc náročné, ale je důležité vědět, co jedí a hlavně, jaký potřebují prostor. Později jsem měl Papoušíka Fischerova, ale toho v této knížečce najdete pod Agapornis fišeri. Ten měl rád Zlaté stránky. Když tohle dostal do klece k narozkám nebo na Vánoce, měli jste od něj měsíc klid. To zapomínal i jíst a pít, dokud celou tu bichly nerozkousal. Zároveň s ním jsem vlastnil Papouška zpěvavého (Psephotus haematonotus) Živej papoušek, kamarádskej, má jen jeden problém – fixuje se na jednu osobu v domácnosti, ostatních se tak trochu bojí. Nutno jen dopsat, že každej papoušek žil ve svém pokoji. Klec byla nutná jen na noc.

Citát: Počet vajec snesených jednou samičkou kolísá od jednoho k několika desítkám.

V této knížce najdete opravdu základní, ale potřebné věci k pěstování nějakého exotického ptáčka. Pokud vám v prodejně prodají ptáka, koupíte klec a dostanete nějaké umělohmotné žrádlo a budete tomu opravdu věřit, že mu to stačí, brzy zapláčete. Tak že tuto nebo podobnou knížku je nutné si opravdu pořídit, například místo malé klece. A pamatujte spousta těchto zvířátek má ráda čerstvé zelené a spousty ovoce. Nějakou tu směs pro papoušky. A někteří mají rádi i červi, terminty – něco pro holky. Hlavně nekrmit jen slunečnicí – ta je v malém množství dobrá, ale ve velkém škodí. A nebo nechat slunečnici vyklíčit a podávat jen to zelené. Tak papouškům zdar. ...a pávům taky.

Citát: Tuto knihu věnujeme našim stejně „postiženým“ kamarádům.
(Martin a Lea Smrčkovi)

120 25.06.2022

„...uvědomění, že jste
...prokletím
...jednou nebudete
...myšlenkou na smrt
...od smrti a budeš žít“

Bohužel, absolutní nepochopení nebo neznalost otrokářského systému udělalo tento příběh naprostou fraškou. Věřím, že ta spousta uživatelek, co se sem přihlásila a hodnotila pouze knihy paní Stehlíkové (kamarádky z FB?) jsou naočkováni současným „trendem“ pochopení a rovnosti všech ras a tak jsou z příběhu nadšený. Bohužel, ti co četli, nebo znají pravidla budou zklamáni. Já osobně jsem, a to jsem dal šanci i třetí knize v sérii. Spousta nelogických frází a výroků mě v prvních knihách nutilo dát čistý odpad.

Citát: Třeba nepochopí hned, ale časem...

Tady je znát určitý posun. Nevím, zda je to díky editorovi nebo snad paní spisovatelka pochopila, že to píše moc „růžovoučce“. Já už jsem zklamán a další knihu si nekoupím. Možná si jí půjčím, ale rozhodně lepší jak za jedna to asi nebude. Knihu tentokrát nedám do knihobudky na Palmovku, protože si jí zažádal jeden místní uživatel. Tak mu jí věnuji. Asi mu k tomu přidám nějaké to varování. Například ten poslední citát, tady dole, co bude následovat. Je sice vytržen z konceptu, ale sledujte tu nádheru:
(A věřte, že takových je tam víc)

Citát: Z těch osmi, co tam strážilo, nakonec se mnou šli tři.

Ty čtyři PS jsou oslovení uživatelé s dotazem, zda by větu dokázali napsat lépe.

PS – Z těch osmi, co tam strážilo, se mnou šlo nakonec jen trio.
PSS – Z těch osmi, co tam strážili, se ke mně přidali tři.
PSSS – Jen tři z těch osmi, co tam strážili, šli se mnou.
PSSSS – Osm jich bylo na stráži, ale jen tři šli se mnou.

120 13.01.2022

„Do prdele.
Tohle mohl vyřešit jenom
kvantový počítač,
nebo velký panák
Jacka Danielse“.

Hlavní hrdina se dostane do velmi zajímavé situace. A jako „bejvalej“ policista, který má ještě k tomu podmínku, se musí s touto situací poprat. Tak že, i když záporná postava, přeci jenom se rozhodl vzít na sebe roli kladného hrdiny a snaží se to dohrát až do konce. Sem tam udělá nějakou tu chybu, ale už je to dospělý člověk a tak „sem tam“ nějakou tu chybu udělat může. Pravda je, že těch chyb udělá hodně, a místo, aby našel řešení, dostává se do čím dál větších potíží. Navíc se objeví žena. Tedy, možná ne jenom jedna. Tady už jde o život.

Citát: Voněla magickými kuřidly amazonských kmenů, anebo možná vypáleným křesťanským kostelem.

Příběh je hned od začátku zajímavý. Vtáhne vás to do děje, nenudíte se, v příběhu je akce, spousty humoru, ironie a také smrti. Smrt je prostě důležitým faktorem. A také nesmím zapomenout na Jacka a Camel. Jack Daniels a Camel, to jsou pomocníci našeho „záporněkladného“ hrdiny. Bez nich by nezvládnul skoro vůbec nic. Tak že jednoho panáka Jacka, vykouřit Camelku, a jdeme … pro druhého panáka....nesmíme nic nechat náhodě.

Malá ochutnávka.
Jsem likvidátor elektronické pozůstalosti. Volají mě většinou ti, kdo mají rádi ve všem pořádek a chtějí mít všechno srovnané a vypořádané. … Posadí mě k počítači po zemřelém manželovi nebo manželce a já bych pak měl upozornit všechny, kdo s ním byli v jakémkoliv elektronickém kontaktu, ať už mu nic nepíšou a neposílaj, že je po smrti.

Je tu krásně vidět, jak se pan Heteša posouvá. U těch několik málo knih, co jsem od něj četl, je vždy třetí čtvrtina příběhu celkem nuda. Hlavní hrdina se tam vždy zamotává do svých vlastních teorií a pak mu stejně nic nevyjde. Náš hlavní hrdina si sice pár teorií udělá, ale dlouho nad nimi neuvažuje. Od začátku až do konce jsme udržováni v napětí, nejsou tu hluchá místa, čtenář se nenudí. Možná mě tu trochu překvapil konec příběhu. Mám pocit, že jsem ho moc nepochopil. Ale na celkovém dojmu z příběhu to vůbec nic nemění. Deset Hetešovo půlmotýlků.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ)

Citát: Kurva, Terminátor nekecal, když říkal, že se vrátí.

120 28.05.2021

V akademickém světě
náhodami pohrdáme,
ale ve skutečném životě se dějí pořád.
Vlastně až tak často,
že si jich mnohdy ani nevšimnete.

Tento díl se rozjíždí velmi pomalu. Jen trochu krve na počátku, ale jinak plné hledání sama sebe, plné otázek, plné dohadů. Každý tu spíše hledá sám sebe a tápá, co se to vůbec děje. I hlavní hrdina Nicolas Lash se již rok trápí hledáním indícií o Josephině. Říkejme jí Jo, jo? Začínáme v různých časových liniích a hlavní postavy se teprve teď dostávají o další stupeň výše. Ďábelské záležitosti začínají nabývat na důležitosti.

Malá ochutnávka:
Občas jí napadlo, že teď ztělesňuje ten horší druh hollywoodských klišé. Když se sem přestěhovala, chvíli zvažovala vstup na stříbrné plátno, ale pak se ukázalo, že v San Francisku nezískala skutečnou svobodu. Přinejmenším její prokletí stále trvalo. Takže se nestala sladce nevinnou dívkou, ale tou podivínskou starou dámou, která nikdy nevychází z domu, a každý večer tráví sledováním filmů pro pamětníky. Až na to, že staře nevypadá, jen se tak cítí.

Není to tak krvavé jako předchozí kniha, ale je tu opět spousty tajemna a magie. Také se tu dost vysvětluje, a to, co čtenář jen tak koutkem oka vytušil, se tu potvrdí. Napříč časem, hnána snahou nebýt viděna, se tu Jo opět úplně náhodně dostává do problémů. Ale jak ona sama tvrdí, nic není náhodné. Ovšem zakončení je luxusní. Dokonce jsem se snad poprvé upřímně zasmál.

Citát: ...ale neměl tušení, že se modlí ke špatným bohům...

120 16.04.2021

Kdybyste narazili na sebe sama
a setkali se s dvojníkem
vedoucím vaší existenci,
cítili byste účast,
nebo nutkání kopii zničit?

Po Anihilaci a Autoritě je tu třetí a poslední příběh o podivné Oblasti X, kterou pravděpodobně ovládá mimozemská forma života. Adaptace je vlastně finální zpráva o událostech, které předcházely zrození Oblasti X, Jižní zóny, osudu strážce majáku, Šéfa a Ptačího ducha, respektive bioložky z dvanácté expedice. Jeff VanderMeer tu splétá nitky, jako pavouk svou pavučinu a posledním vláknem, které všechno stáhne, dojdeme prozření a pochopení.

Citát: Pokud si na otázku, zda je skutečně naživu, hodlala odpovědět kladně, vyvstávala pro změnu otázka toho, KDO vlastně je.

Dostáváme se tu až do časů, kdy byl Saul obyčejným strážcem majáku a jak podivným osudem se stal středobodem Oblasti X. Zjistíme jeho první kontakt a budeme žasnout nad tím, jak to je krásně zapletené. Opět je tu spousty slov, které pan spisovatel umí nádherně dávkovat. Navíc tu sledujeme spousty postav, vlastně všech základních, jak z minulosti, tak přítomnosti, a některé i z budoucnosti. Co jsem ocenil, zjistíte tu, jak se do Jižní zóny dostala ta podivná rostlina a telefon. To aby to nebylo tak jednoduché.

Malá ochutnávka:
Těsně mimo tvůj dosah, těsně za zády; valící se zpěněný příboj, ostrá vůně moře, racci jako křížky, jejich náhlé, uši rvoucí skřeky. Obyčejný den v Oblasti X, neobyčejný den – den tvojí smrti – a ty tu sedíš opřená o pahorek z písku, napůl krytá hroutící se zdí. Na tváři tě hřejí paprsky slunce a nad tebou se ve vlastním stínu závratně tyčí maják....

Jako poslední a vševysvětlující kniha se tímto pro mne stala tím nejlepším z celé trilogie. Nechal jsem se vtáhnout do všech dějů, všech situací a všech možných konců. Jako nejkrásnější a zároveň nejsmutnější bych označil symbiózu bioložky a výra. Výr je sova. Bioložka z dvanácté expedice stále hledá svého manžela, který byl součástí jedenácté expedice. Cestou na ostrov se k ní přidává tato sova. Je to prostě nádherný příběh. Celá trilogie možná působí moc složitě, ale když vás to bude bavit a pochopíte sledy událostí, zjistíte, že je to vlastně jednoduché.
Dávám pět žlutočerných anihilovaných motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Dostala se na ostrov někdy nějaká expedice?

120 12.04.2021

To, čeho se tak děsila,
nebylo to, co viděla.
Daleko víc
jí děsilo to,
co neviděla.

Šestý příběh o Charity, pilotce raketoplánu, která se díky hibernaci probere o několik desítek let později, kdy Země strádá pod náporem Moronů, mravencům podobných tvorů, kteří terraformují naší planetu k obrazu svému. Opět nám pan spisovatel předkládá dvě i více linií, a přeskakuje z jedné na druhou. Linie se na konci příběhu opět protnou. Tento systém už známe z předešlých knih. A já musím přiznat, že se mi tento styl psaní líbí.

Citát: Řekl jsem vám, že je to past!

Opět zde nechybí napětí, akce, sem tam nějaký ten vtípek a co mě tedy totálně dostalo je pointa příběhu. To, co tu pan Wolfgang Hohlbein provedl na konci tohoto příběhu mě nejdříve rozesmutnilo, pak zmátlo a nakonec rozesmálo. Tolik pocitů najednou, co jsem prožil při čtení posledních asi třiceti stran, to jsem snad nikdy nezažil. A když už jsem se s tím smířil, a probral se z šoku, musel jsem zatleskat.

Malá ochutnávka:
Jsem vášnivý hráč počítačových her. To je bezvadný výcvik. Řídit tuto kraksnu, to není nic proti jednomu kolu INTERCEPTORU nebo RETALIATORU. Měla byste to někdy zkusit.
Charity s takřka neslyšným povzdechem obrátila oči v sloup.....

Opět velmi povedené dobrodružství, ve kterém budete mrznout a zároveň vás bude pálit oheň. A bude záležet jen a jen na vás, zda budete stát ohni zády a mrazu čelem, nebo obráceně. S obrovským monstrem, které se zde objevuje toho zažijete velmi mnoho. V knize je zmíňka o legendárních a od 11.září již neexistujících budovách WTC. Je to taková zvláštní situace, když se pohybujete v budově, o které víte, že už není. Šestému příběhu dávám plný počet motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jaký je rozdíl, prožije-li člověk o pár let více či méně, jestliže na něho pak čeká věčnost?

120 24.02.2021

BUDIŽ ROCK!
Budiž zvuk, a byl zvuk.
Budiž světlo, a bylo světlo.
Budiž bicí, a bylo bicí.
Budiž kytara, a byla kytara.

HEAVY METALOVÝ STYL:
Jako metalový fanoušek jsem se vždycky snažil vyhnout „škatulkování“. Nesnášel jsem jej, a možná do dnes nesnáším. Jenže svět se snaží neustále něco škatulkovat a tak i vše kolem Rocku a Metalu musí do krabic. Svět by si totiž tak připadal o něco ochuzen. Rockových a metalových směrů je už tolik, že se možná ani nedají zaškatulkovat. Všechny ty odnože, různé barvité rify, oblečení, nové druhy nástrojů, přibírané do základní hudební škály a neustále nové a mladé skupiny, které se snaží něčím vyniknout, to vše je metal, ať už tomu dáme konkrétní název a nebo to necháme, tak jak to je...

ZNAMENÍ ĎÁBLA:
Mnozí jistě vědí, že takzvaného „PAROHÁČE“, základní metalový znak, poprvé na světová pódia uvedl Ronnie James Dio, co se však už nějak zapomnělo, je fakt, že se jedná o obranné znamení zvané Malocchio – obrana proti zlému oku. J.R.R.Tolkien to určitě věděl. Jeho Sauronovo oko je velmi nebezpečné a ochrana proti němu byla velmi důležitá. Zavání to nekromantiky a černokněžníky. I když, i ti se už do metalových „krabic“ určitě dávno dostali. Black metal by mohl vyprávět. Avšak, ještě jsem neviděl žádného Hobita dělat paroháče...

MALÁ OCHUTNÁVKA:
Přestože se akademický svět už několik let zabývá tak opovrhovanými či přehlíženými tématy jako jsou pornografické časopisy a transsexualita, teprve v roce 2015 zavedly Finsko a Anglie Heavy metal jako téma studia na univerzitách...

KOŘENY ZLA:
Hard Rock je ve své podstatě Evropským názvem, jen Američané vždy potřebují něco jiného, a tak jej přejmenovaly na Heavy Metal. A z toho také vznikla lehká změna v oblečení. Zatím co Evropské „Hard metalové“ publikum spíše upřednostňuje kožené bundy, jak křiváky, tak motorkářské oblečení, po dědovi, Americká „divácká scéna“ nekompromisně sáhla do svých věznic a utečeneckých táborů a vytáhla z nich, tak populární džínové bundy. Byly levnější než ty kožené, a daly se odnést z věznice po odpykání trestu :-)...

ZPÁTKY V ČERNÉM...DO BUDOUCNOSTI:
Možná se ptáte, proč opisuju knihu, ale není to pravda. Vzal jsem si z knihy jen pár důležitých znalostí a doplnil je svými poznatky. Tahle Kapesní Heavy Metalová příručka mi totiž nedala nic nového. Je to jen papouškování již napsaných, a v úvodu příručky zmiňovaných, jiných knih od jiných autorů. Vesměs se přikláním jen ke dvou škatulkám. A tím je hudba, KTERÁ SE MI LÍBÍ, a hudba, KTERÁ SE MI NELÍBÍ.

CITÁT:
Festivaly jsou hlavní událostí „Metalové komunity“, setkáním všech kmenů a generací.

120 20.02.2021

Byl jsem v pokušení
prostě jen sejít dolů,
vstoupit do výčepu
a dát si jedno nebo klidně devět piv.
(Záludné léto)

POZOR! KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY K CELÉ SÉRII.

Jako celek to není špatné, pohodově se to čte, vícekrát se zasmějete, ale to tvrdé jádro příběhu vám stále nějak uniká. Postavy si pořádně nemůžete zapamatovat a pak vlastně zjistíte, že si spíše pamatujete ty vedlejší a nebo ty záporné. A, což je pro pana spisovatele Bena Aaronovitche nejdůležitější, budete stoprocentně vědět, která z daných přítomných postav má hnědou, černou nebo bílou pleť a z jaké země pochází.

Citát: Budeme kout jeden prsten? (Prokleté domovy)

Jedna z těch nejzajímavějších vedlejších postav je Molly. Jakýsi duch domu zvaného Nezmar. Mlčenlivá postava, která svým jednáním a postojem dokáže zjednat pořádek nebo dát jasně najevo, co je pro koho nejlepší. Což je v mnoha případech jídlo, na které si nikdo netroufne povznést kritiku a tak raději všechno sežere. No a když je pak Molly na pár dní indisponována jinou postavou a nevaří, všichni si stěžují, že si jídlo musí kupovat.

Citát: Co se stane, když se nezastavitelná kuchařka setká s nenaplnitelným žaludkem? (Šepot podzemí)

Základní postavou je konstábl Peter Grant. Ten zjistí, že možná umí čarovat a že by mu to mohlo pomoci k vyšetřování některých zajímavých duchařských případů z Londýna. Objevuje se tajemná kouzelnická postava Nightingale a začne to pravé tóčo. Že při tom Peter pozná i několik bohů a vládců místních řek, to už je takový bonus. A že se do něj jedna z těch Řek zamiluje, to už je třešnička na dortu. Také tím vzniká pár zajímavých a humorných situací. Mě nejvíce zaujala ta s tím závazkem, když si od někoho vezmete nabízenou věc. Byť je to třeba jen anglický čaj. „Zbavuji tě závazku“.

Citát: No to mě poser. Já umím kouzlit. (Řeky Londýna)

Jedinou takovou divnou věcí je situace kolem hlavní záporně postavy Muže bez tváře. Tady to trochu skřípalo, hlavně v druhé polovině všech příběhů. A když se k němu později přidává i jedna z postav od které jste to nečekali, řeknete si, možná to chtělo i druhého, jiného záporáka a ne jen přidat číslici. Samotný fakt, proč Muž bez tváře všechno činí, mě také docela neseděl a vlastně mě osobně to připadalo až banální a nevěrohodné. Ale každý si má své vrtochy a fakt, že při střetech s Peterem Grantem oba bourají Londýn a jeho čtvrtě, vás rozhodně pobaví a zasmějete se.

Citát: A je to, pomyslel jsem si. Všichni umřeme. (Strom viselců)

Když se tak zamyslím nad všemi těmi osmi knihami (snad jsem to napsal správně, pane Koubek), tak si nejvíce vybavuju situaci s ukradenou sanitkou. Tento čin vnesl do příběhu spousty srandy a dobrodružství na které si nejvíce pamatuju. Příběh se odehrává v knize „Měsíc nad Soho“. Matka Temže je taky skvělá a nejlepší situace s ní je počítání mostů, ze kterých chtěla skočit. To najdete v prvním příběhu „Řeky Londýna“. Naopak, co mě moc nesedělo je pro některé nejmrazivější scéna o „událostech v oblasti Elephant and Castle točících se kolem věžáku navrženého bláznem, postaveného šarlatány a obývaného těmi největšími zoufalci“. Scéna z knihy „Měsíc nad Soho“ je jako vystřižená z Temného rytíře a mě prostě nesedla.

Citát: Už ho můžete přestat kopat, je tady sanitka. (Měsíc nad Soho)

Navíc, jako velký bonus pro ty, které to ovšem zajímá, je fakt, že se v každé knize dozvíte něco víc o Londýnské architektuře, druhů staveb a použitých materiálů. Vím, že pro mnohé jsou to úplně zbytečné informace, ale když jsou součástí příběhu a děje, tak tam ty informace prostě patří a někdy se jim i zasmějete. Faktem je, že jsem se snad nikdy v životě nedozvěděl o Londýně tolik informací, jako z těchto knih. Bohužel, jako laik však nemohu říci, kolik z toho je pravda a kolik je výmysl pro potřeby tohoto příběhu.

Citát: Jen málokteré stavby evokují zlověstnou hrůzu městské architektury padesátých let minulého století nápadněji než hospody s plochou střechou. (Zvony Londýna)

Nebudu to moc prodlužovat a shrnu to. Celá série čítá osm knih v tomto boxu, a zatím dva komiksové příběhy s Peterem Grantem. Pozor, neplést do toho „Stíny nad Trevírem“, které nepatří do série a dokonce v nich ani nevystupuje Peter Grant. Když pominu nějaké ty nepřesnosti a věci, které se spíš nelíbí mě, než ostatním čtenářům, je tohle povedená série, u které se nebudete nudit, pokud nebudete vyhledávat nelogické situace. Lehce se to čte a samostatné knihy jsou sice jako na vlnách, kdy se vám jedna líbí víc než jiná, ale jako celek je to prostě dobré.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Co vám mrtví můžou říct, kromě toho, že nechtějí být mrtví? (Nejodlehlejší stanice)

120 25.01.2021

Moudrý muž věnuje
náležité množství času
péči o své věci
každodenní potřeby.
I neživé předměty mají duši.

Tohle je zatím nejtenčí knížka v sérii Řeky Londýna. Má pouhopouhých 120 stran. V obsahu tohoto příběhu nenajdete žádnou akčnější scénu, dokonce tu není ani nějaká ta zapamatovatelná situace, která by ve vám rozvířila krev a dokonce tu není ani Muž bez tváře. Pramálo humoru a málo napětí. S těmito chybějícími aspekty a s faktem, že knihu přečtete za pár hodin (párem myslím dvě hodiny), se rozhodně řadí mezi nejhorší a nejodfláknutější příběh v této sérii.

Citát: Jen to, že najdete tělo, neznamená, že o pár metrů dál nenajdete další.

Jeden zajímavý aspekt jsem však našel. Je tu podezřele moc bílých kladných hrdinů. Což mě vede k myšlence, že nejenom čtenáři, ale pravděpodobně i vydavatelé si všimli, že Ben Aaronovitch až moc upřednostňuje černé a hnědé hrdiny a běloši jsou v jeho knihách jen zlí a záporní padouši. S takovým předsudkem by se možná mohlo i někomu zdát, že je to rasistické vůči lidem bílé pleti. Tak asi někdo řekl Benovi tytyty. A tak vznikla sice kniha v sérii Řeky Londýna, ale s opačnými záporáky. Možná proto se tu nevyskytuje ani „Muž bez tváře“ a ani další záporní hrdinové rozjetého příběhu.

Malá ochutnávka:
Ukázalo se, že máme ještě teplé taštičky plněné pečeným masem a ledvinkami, které doplňovala zavařovačka nakládaných cibulí, jež na nás kolektivně civěly jako oční bulvy. Taštičky jsme snědli, ale společně jsme dospěli k závěru, že konzumace cibulí na veřejném místě by se podle zákona o protispolečenském chování, potírání zločinu a policejní práci z roku 2014 dala klasifikovat jako případ veřejného pohoršení.

Nejdříve jsem chtěl dát jen dvažluté motýlky, ale pro některé humorné narážky z toho mála humoru, které tu najdeme, jsem se rozhodl pro tři. Párkrát jsem se přeci jenom zasmál. Jenže se nejednalo o obsah příběhu jako takový, ale spíš vedlejší narážky, které nás zavedou do filmového světa. Zajímavé a úsměvné jsou tak narážky na Hulka, (nejsilnější scéna v této knize) Pytlíkův „lembas“ (chleba, který si sebou vzal na cestu) a hlavně narážka na Vetřelce (Facehugger). To mě donutilo dát o jednu hvězdu (motýlka) navíc.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Co vám mrtví můžou říct, kromě toho, že nechtějí být mrtví?

120 04.01.2021

„Titul z Oxfordu není zárukou
ničeho jiného než faktem,
že jeho držitel chodil
na Oxford a několikrát se
dostavil na vyučování“.

Tento příběh bych označil jako lehký úpadek. Dobrodružství neobsahovalo tolik humorných scén, ironické narážky skoro žádné a napětí vesměs nulové. Sice je tu jedna scéna v obchodním domě, ale žádné překvapení se tam nekonalo. Všechno to ztratilo na akci a vtipu. Zatím nejhorší a nejnudnější příběh v této sérii. Navíc jsem získal pocit, že pan spisovatel je tak trochu rasista na bílou rasu. Těch narážek je v příběhu celkem hodně. Ovšem to nezastírá fakt, že zatím píše celkem dobře...až na tento příběh.

Citát: Při čtení hned poznám rasistické žvásty.

Ať byly získané informace důležité nebo ne, pořád je bylo třeba zapsat, protože
a) z empirického hlediska je negativní výsledek pořád výsledek.
b) někdo chytřejší než vy by mohl zahlédnout spojitost, která vám uniká
c) v případě přezkoumání případu je prozíravé alespoň napsat, že jste kompetentní.
Na základě těchto faktů jsem knihu dočetl, abych byl kompetentně prozíraví a neušla mi nějaká spojitost.

Malá ochutnávka:
Rezidence One Hyde Park trůní vedle hotelu Mandarin Oriental jako kupa kancelářského nábytku a vyznačuje se elegancí a šarmem útrob kopírky. Byť kopírky zbrusu nové, s faxem i skenerem. Na architekturu mám „názor“. Ale jsou i moderní věci, které se mi líbí. Okurka, budova pojišťovny Lloyd´s, dokonce i Střep, i když se nemůžu zbavit dojmu, že na vrcholu by měl sedět Nazgůl.

A ano, jedna důležitá spojitost tu je, ale vyskytla se až ve třetí třetině knihy. Tak že, čtenář vlastně je strašně rád, že to přečetl, protože se „možná“, zdůrazňuji slůvko MOŽNÁ, dozvěděl základní informaci. Bohužel si nemůžeme být vědomi toho, zda je získaná informace opravdu důležitá a tak nám nezbývá nic jiného, než si přečíst další příběh.
A doufat....

Citát: Řád přírody byl dlouho tmou noci obestřen. Bůh řekl: Budiž Newton! A jasný září den.

Dojem z celkového příběhu kazil i fakt, že nakladatelství ARGO v čele se sazečem Petrem Tiechmanem natropila v knize spousty překlepů a chyb.
Abych napsal pravdu, jedna chyba na deset až patnáct stránek. Chybějící písmena, čárky a opakování slov. Možná jsem dostal jen špatný průzkumný svazek, ale o tom se dá s úspěchem pochybovat.

Citát: Kdo se nechá varovat, může se pak radovat.

120 29.11.2020

Podle tohoto kuchařského díla
dělala moučníky moje bábi.
Budiž jí zem lehká,
jako mě byly lehce stravitelné
její laskominy.


Malá ochutnávka:
TŘEŠŇOVÁ BUBLANINA
V mléce rozmícháme cukr, žloutky, rozpuštěné máslo nebo rostlinný tuk, mouku smíchanou s práškem do pečiva, strouhanku a nastrouhanou citrónovou kůru. Z bílků ušleháme tuhý sníh a zlehka přimícháme k těstu. Připravené těsto rozetřeme na vymazaný a moukou vysypaný plech, posypeme vypeckovanými třešněmi a ve vyhřáté troubě pomalu upečeme.

No, sakra, začínám slintat jako bernardýn. Tohle se nedá jen tak někde koupit. Asi začnu experimentovat :-)

Citát: Někteří rodiče nevhodným moučníkem nahrazují oběd nebo večeři, což je nesprávné a především nezdravé.

Tak kdy mám ten moučník, sakra, SEŽRAT!!!!!!!!!

120 18.04.2018

Dana Scullyová:
„Návštěva mimozemšťanů není teorie,
kterou bych přijala
bez přesvědčivých důkazů.“
(Stefan Petrucha - Milovat vetřelce)

Jonathan Maberry svolal několik spisovatelů, aby mu napsali povídku na téma Akta X. Nakonec je z toho patnáct, vesměs dobrých příběhů. Ačkoliv je patnáct povídek, podílelo se na tomto svazku celkem sedmnáct spisovatelů. Dvě povídky jsou napsány dvěma tvůrci. A pro doplnění, ve svazku najdeme také dvě ženy. Ano, smutné, že z celkového počtu patnácti povídek, zde najdeme jen dvě napsané ženami. Jsou to Gini Koch s povídkou „Stoky“ a Heather Graham z příběhem „Všechno je to v očích.“

Citát: Muldere, jak by se vám líbil několikanásobný únos spáchaný vymyšleným upírem, který balí středoškolačky? (Paul Crilley - Soumrak)

Keith Robert Andreassi De Candido napsal do tohoto svazku jeden velmi povedený příběh. Jmenuje se „Zpátky v El Pasu nebude mít můj život cenu.“ Tento spisovatel má co do činění s příběhy Supernatural a například s knihou Vetřelec: Isolation, která nevyšla v Českém překladu. Ovšem v tomto příběhu se pojednává o sériovém vrahovi, který mění podobu. Tak že žádný mimozemšťané, ale krimi. Velmi napínavé, brutální a smutné.

Citát: Naznačuješ snad, Scullyová, že některé z těch věcí, na které se díváme v televizi, snad nejsou tak úplně autentické? (Ray Garton - Hledání nevysvětlitelného)

Ještě se vrátím k povídkám, které pro tento svazek napsaly ženy. Zjistil jsem, že ne dvě, ale hned tři ženy se podílejí na těchto povídkách. Tou další je Gayle Lynds. Její povídka "Čas a příliv" je až moc Kingovská, ale je dobrá. „Stoky“ od Gini Kochové je nejhorší povídka v tomto svazku. V jednu chvíli jsem jí chtěl dát i odpad. Zato povídka Heather Grahamové „Všechno je to v očích“ je jedna z těch nejlepších v této knize. A vlastně proč to nenapsat natvrdo – Je to nejlepší povídka v této sbírce. Proč tomu tak je? Přečtěte si mé komentáře k povídkám v sekci „Části díla“ u této knihy. Snad pochopíte a budete mi věřit.

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/akta-x-spisy-x-akta-x-nikomu-never-325698

Citát: Panenky nemluvily. Ani se nesmály. Jen seděly v regálech jako dekorace. Jako strach nahánějící předměty, které mají navodit senzační atmosféru na Halloween. (Heather Graham - Všechno je to v očích)

Vesměs se jedná o velmi povedené příběhy. Vlastně jen jedna povídka mi nesedla. Jinak jsem dal šesti povídkám plný počet, pět povídek jsem hodnotil osmdesáti procenty, a tři povídky jsou mezi 50 až 60 procenty a jen jedna dostala méně než třicet procent. Tak že se z toho dá usoudit, že se mi tato sbírka, kterou pro čtenáře zkompletoval Jonathan Maberry, velmi líbila. Pro milovníky světa Akt X je tohle povinnost a pro ostatní čtenáře je to dobrý začátek se s agenty Foxem Mulderem a Danou Scullyovou seznámit. I když pevně věřím, že je znají všichni.

Citát: Ani za nic na světě by nám to nikdo nevěřil. (Gayle Lynds a John C. Sheldom - Čas a příliv)

119 19.04.2024

Červenější rajče, kulatější broskev,
létající velryby a co přijde dál?
Krásnější ženy a poslušnější manželky?
Postaví si nové lidi?
(Sousedská láska – Michaela Merglová)

Nejsem si jist, zda výběr tématu byl nějakým dobrým tahem. Je sice hezké si připomenout nějaké to výročí, ale někdy je třeba nad tím i trochu popřemýšlet. Upřímně, komu svitlo, když uslyšel jméno Gregor Mendel? Já jsem si třeba vzpomněl na periodické tabulky. Ups . . . to nebyl Mendel, ale Mendělejev. Tak že místo železa (Rus) je tu fauna a flora (Čech) a její genové mutace. Po delší době musím po přečtení antologie prohlásit, že snad nejlepší jsou předmluvy, než povídky samotné. Na svědomí je mají pánové RNDr, Jiří Grygar, CSc. A profesor RNDr. Jan Konvalinka, Csc. Už jenom podle zkratek před a za jmény je jasné, že tady se genový fond vyřádil v kladném slova smyslu.

Malá ochutnávka:
V duchu se otřásl. Všechna ta barevná nádhera kolem, všechna ta zraku lahodící fauna a flóra . . . Nic než drápy a jed. A pod povrchem neviditelné, vysoce infekční podhoubí. Zákeřná genetická chiméra nenávidící vetřelce. Cizí DNA se tu netrpěla. Cizí DNA bylo třeba zlikvidovat. Zlikvidovat nebo podmanit.
(Pláž – Pavel Fritz)

Ovšem i zde se najdou nějaké povedené příběhy. Jeden takový povedený mě doslova uchvátil. Svým provedením by si možná zasloužil celou knihu. Jednoznačně pro mě nejlepší povídku napsal Pavel Fritz. Jmenuje se Pláž a je prostě perfektní. Dalším krutým a povedeným příběhem je Sousedská láska. Precizně napsaný smutný příběh s jistou dávkou ironie do této antologie dodala Michaela Merglová. Čtyři hvězdy jsem přidělil povídkám Ztraceno z paměti od Lucie Lukačovičové a Mendelovy včely, kterou napsal pan Jan Hlávka. Nejsou dokonalé, ale velmi dobré. Ostatně, antologii jsem koupil díky třem spisovatelům. Pan Hlávka byl jedním z nich.

Malá ochutnávka:
Kolem viděl dřevěné stěny – nějaká chatrč. Na stole ležely plechové misky a mezi nimi hrozivě zabodnutý dlouhý bodák. O zeď byla opřená puška. V malých kamnech v rohu praskal oheň a na nich se ohřívala očazená konvice. Komín netěsnil, byl tu cítit kouř. Za jediným oknem vládla úplná tma.
Všechno se pořád lehce třáslo.
(Mendelovy včely – Jan Hlávka)

Ale . . . Bohužel, tohle jsou jen čtyři příběhy, které opravdu za něco stojí.
Jinak jsem udělil příběhům (celkem jich je 16) převážně jednu až dvě hvězdy. Dalším spisovatelem, kvůli kterému jsem si tuto knihu pořídil je pan Ondřej Neff. Jeho povídka je strašná. Ostatně jsem tu našel, tuším, čtyři povídky, kde se mluví o soudruzích a Sovětském Svazu, nebo o komunismu. Jest-li je tohle opravdu nějaký krutý žert o genech, tak se rozhodně nesměji. Poslední povídka dala jméno celé této antologii. Napsal ji můj oblíbenec František Kotleta. Jak to dopadlo z jeho příběhem se dozvíte v sekci „části díla“ u této knihy, kde najdete komentáře a hodnocení všech povídek.

Citát: Evidentně je tu každý příbuzný s každým, jako ve všech podobných prdelích okolo Brna. (Zákon genu – František Kotleta)

119 19.03.2024

Dinosaurus na obálce:
Jedna z možných podob
velkého dravého dinosaura,
který zanechal otisky svých stop
na území současného Polska.

Kolikrát jste četli o dinosaurech a vzpomněli jste si na Evropu? Já ani jednouu, tedy snad jen jednou, ale to bylo v době, kdy jsem viděl Český film Cesta do pravěku. V jedné vědecké studii z roku 1992 autor tvrdí, že „dinosauři“ jsou nejvíce americkými zvířaty, která kdy žila. (Je to samej Crichton nebo Spielberg – to nejsou dinosauři, ale umělci.) Faktem však zůstává, že pojem „dinosaurus“ vznikl v Evropě. Přišel s ním přírodovědec a anatom Richard Owen (1804 - 1892) roku 1842. Těch „Evropských“ dinosaurů jsme si moc neužili. A přeci nám díky této knize svitla naděje, že snad i tady u nás byl nějaký ten dinosaurus.

Torvosaurus gurneyi:
Zřejmě největší zatím známí dravý dinosaurus z Evropy, a to z kteréhokoliv období. Původně vědci předpokládali, že mohl dosahovat délky přes 12 metrů, přesnější odhady ji však snížily asi na rovných 10 metrů . . .

Tak například zjistíte, že dokonce máme i jednoho s Českým názvem. Jmenuje se Burianosaurus augustai. Pojmenoval ho tým dvou Čechů - Daniel Madzi a Martin Mazuch. Dostal samozřejmě jméno po nejslavnějším Českém „brontosaurovi“ Zdeňku Burianovi. (1905 – 1981) Dinosaurus od Kutné hory tak konečně našel své označení. Jinak v Evropě bylo samozřejmě víc druhů. Například Maďarsko má také dinosaura a jmenuje se Hungarosaurus. Ostatně dinosauři po celou éru (asi 300 milionů let života) „zalidnili“ určitě celou planetu. Tak proč ne Evropu? Času na to měli dost. Celkem 52 zemí světa má na svém území formálně popsané druhy dinosaurů s oficiálním vědeckým jménem.

Compsognathus longipes:
Dlouhou dobu byl považován za jednoho z nejmenších známých dinosaurů, kterému byla přisuzována délka kolem 60 cm a hmotnost pouhý jeden kilogram . . .

Průserem pak zůstává jeden krutý fakt. Dinosauři žili dost dlouho a dost hluboko v minulosti naší planety Země a mi „lidé“ o nich zdánlivě víme vše. Alespoň se všechny knihy o těchto impozantních zvířatech tváří, jako že je to pravda. Jenže lidstvo ani netuší, co se například stalo v roce 3114 před Kristem. Ale přesto si troufnou zmapovat život dinosaurů. A tak i tato kniha, jako všechny knihy o dinosaurech, je plná slov tipu: Asi, možná, se domníváme, zhruba, pravděpodobně, odhadujeme, mohli a podobně. Tato slova najdete ve své podstatě na každé stránce. A také v malých ochutnávkách, které provází tento komentář.

Plateosaurus engelhardti:
Délka 4,8 až 10 metrů, hmotnost dle různých odhadů 600 až 4000kg . . .

Vše je totiž závislé jen a jen na představivosti paleontologů a dalších logů, kteří dokážou z jedné kosti, stopy, klu nebo zubu vytvořit celé zvíře. Věřím tomu, že kdyby malíř pan Vladimír Rimbala měl možnost kreslit barevně, máme tu škálu ne nepodobnou akváriu s rybičkami. Všechno by to hýřilo barvami se slovy – pravděpodobně. Je ale jasné, že pan Vladimír Socha o této tématice ví hodně a tohle je jedna z těch velmi povedených studií. Ale i tak tento komentář musím zakončit slovy, že vlastně jediné, co víme je, že o dinosaurech nevíme zhola nic.

Tervus Databazus:*
Pravděpodobně holohlavý, možná s tvrdým čelem, kterým asi mlátí do stromů, aby z nich získal sladké plody. Měří možná až sto osmdesát centimetrů a mohl by vážit asi 90 až 120 kilogramů. Domníváme se, že jeho zálibou jsou sladkosti, ale odhadujeme, že má rád i maso. Sem tam prý chodil okolo pivních lázní. Žije zhruba na území Prahy.

*Fiktivní vymyšlené zvíře.

119 13.03.2024