Terva komentáře u knih

Létat
v heecheeských lodích
vyžadovalo mnoho odvahy,
ale v podstatě nic dalšího.
(Asteroid Gateway)

I Když se tu píše, že svazek obsahuje deset povídek, není tomu tak trochu pravda. Vlastně je tu jen jedna plnohodnotná povídka. Tou je část druhá nazvaná Obchodníci z Venuše. Ostatních devět částí jsou spíše dokumenty, cestopisy, zaobírající se ekonomikou, mírem, potravinama a dalšíma aspektama vlivu Heechee na planetu Zemi a lidi na ní žijící. Vlastně je to skoro všechno jen opakování. Kdo má načtené všechny čtyři knihy v této sérii se v podstatě nedozví nic, co by už z této qudrologie nevěděl. Je to vlastně celkové shrnutí poznatků.

Citát: Při patřičné shodě okolností se dá zemřít prakticky kdekoli. (Obchodníci z Venuše)

Druhá část, ta o níž píšu výše s názvem Obchodníci z Venuše, zabírá skoro polovinu této sbírky. Je to příběh o penězích a riziku, který je člověk schopen podstoupit, aby mohl žít. Více najdete v sekci části díla u této knihy. V podstatě mi to nic nedalo, ale je dobré, že je vše podstatné shrnuto v této knize. Ti, kdo nečetli by však mohli mít s obsahem některých částí problém, protože neznají hloubku všech příběhů. Já, jako ten, jenž má načteno jsem nebyl moc spokojený a tak se tento svazek stal pro mě jen průměrným dílem.

Citát: Nikdo nezemřel hlady, dokud jeho čas nevypršel a zanedlouho se stalo skutečností, že vlastně nikdo neumíral. (Zlatý věk)

119 08.08.2023

Po zuby ozbrojená
zmutovaná želva
bude v tom davu
nenápadná jako
saně na Sahaře.

Po otevření jsem si připadal jako Tříska. Všechno jsem musel náležitě očichat, olízat a prozkoumat. Kniha nádherně a lákavě voní. Jen vstoupit do pasti. Formát opět trochu větší, ale to už je u Comics Centra skoro tradicí. Velký formát slibuje velký dobrodružství. Předmluvu má Robert Rodriguez. Znáte ho například z filmové tvorby Od soumraku do úsvitu nebo Machette. Nikdy nenatočil Želvy ninja, tak nechápu, proč se tady tak rozplývá nad tvůrcovskou dvojicí. A možná je to dobře, že z tohoto světa nic nenatočil. Komedie by dopadla špatně stejně jako SPY Kids.

Citát: Můžeš dostat želvu z kanálu, ale kanál z želvy nikdy.

Překvapila mě Vrána a absolutní nedostatek píč...pizzi a humoru. A náznaky jiných příběhů a životů mi taky moc síly nedodaly. Nějak se mi zdá, že naši mutanti se díky tvůrcům posunuli někam úplně jinam, než by si čtenáři přáli. Kde je ten humor, co známe ze starých příběhů, kde je ta veselá akce, co jsme viděli ve filmovém zpracování? Podle mého už mutanti nejsou to, co bývalo. Kde jsou ančovičky na pizze z mikrovlnky? Kde je ta pohoda soubojů? Proč zrovna Michelangelo!?!? Je to drsný příběh plný soubojů a krve, ale já si nejsem jistý, zda je to to pravé kanálové.

Citát: Odhoď zbraně a vyčkej na likvidaci!

Avšak jistý respekt je tu potřeba. Cesta rónina je drsná, plná smutku, pomsty a krve. Kresba je místy úchvatná, jindy vás překvapí svou jednoduchostí s absencí barev. Najdeme tu i pár povedených celostránkových kreseb, ale spíše až ke konci příběhu a samozřejmě i v Galerii obálek na konci knihy. Tam je na co koukat, čím se pořádně kochat a co obdivovat. Obsahově je to cesta pomsty plná smutku s hektickým finále. Mám z toho podivné dojmy, čekal jsem něco více veselejšího, ale tady šlo vysloveně do tuhýho. Ale i tak je to zajímavý a povedený příběh.

Citát: Jseš poslední z nás. Jedinej, kterej přežil. To je sakra těžký břemeno.

119 25.04.2023

Vetřelci a Predátoři,
dvě největší hrozby lidstva
se pustily do boje.
Ať vyhraje kterákoliv u nich,
my prohrajeme.

Každá legenda obsahuje zrnko pravdy. (Stará tajemství)

O tom sedmiletém cyklu už jsem psal v předcházejících omnibusech. Tak to všechno platí i pro tuto sbírku. Je to sedm let, co jsem tento svazek četl naposledy. Všechno je to jen o symbolice. A opět jsem se podíval na své staré komentáře k této knize hrůza, děs a běs. Celé to musím překonfigurovat a upravit. Za těch sedm let mám už také jiné pohledy a jiné priority. Ty původní komentáře zanechám jako historickou stopu a důkaz změny a posunu.

Citát: Všechno je to o tom, jak se rozhodnete. (Souboj)

Hned první příběh v tomto svazku nese stejný název, jako celá tato kolekce sedmi příběhů. A musím uznat, že povídka Vetřelci vs. Predátor má i perfektní kresbu titulního listu. Na svědomí ji má kreslíř Phill Norwood. Ale pojďme k příběhům samotným. Faktem zůstává, že pokud lidská rasa musí udělat něco, aby přežila a nižší formy života nemají sílu nás zastavit, pak zvítězíme. Není to dobré ani špatné, je to jenom způsob, jak věci fungují. A v tomto svazku brzy zjistíte, že lidská rasa je spíš tou nižší formou života. Ale faktem zůstává, že se strašně snaží, aby nebyla vyhubena.

Citát: Jsi jenom tak dobrý, jako tvůj poslední boj. (Válka část 2)

V příběhu první figuruje Mačiko Noguči jediný člověk, který bojuje po boku Predátorů proti Vetřelcům. Je to tak trochu divoška. Druhý příběh je nejkratší v tomto svazku, ale na síle neztrácí. Ve třetím příběhu se vracíme na planetu Rjuši z prvního dobrodružství, ale dějí se zde úplně jiné věci. V příběhu nazvaném Válka (4) se opět setkáváme z Mačiko. A budete se divit, kam to až dotáhla. Její boj po boku Predátorů pokračuje. A oblečení jí sekne. Opustit Rjuši a přidat se k lovcům se zdálo být logickou a správnou volbou. Příběh Válka je rozdělen na dvě odlišné části.

Citát: Abyste zabili bestii, musíte jí znát. Abyste jí poznali, musíte se jí stát. (Síť)

Další příběhy jsou takové skoro spin-offy ke všem příběhům. Jednou sledujeme osud Mačiko Noguči (ové), pak příběh draka z Bulharsa a zjistíme jak dopadl jeden přeživší z prvního příběhu v tomto svazku. Všechny ty povídky na sebe tak nějak navazují, někdy dějově jindy je spojují postavy. Jako celek je tento svazek perfektní a dá se říci i unikátní. Ke všem příběhům jsem napsal komentáře, které najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo klikněte sem:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dark-horse-omnibus-vetrelci-vs-predator-1-26426

Citát: Oblast je čistá a klidná. Vedlejší ztráty sto procent. (Věčný)

119 18.03.2023

„Pro mne je malování prostředkem, jak souznít se světem,
jak alespoň tušit úžasná tajemství života a jak v sobě
i v lidech povzbudit radost z bytí a jak eliminovat zoufalství
z bytí a jak při tom plně vnímat velkolepé dílo Boží
i rozporuplné dílo člověka.“ (F. K. Foltýn, Býchory, 1. prosince 1992)

Ještě snad nikdy mě nezamrazilo při čtení „úvodního slova“ ke knize. Tím myslím k jakékoliv knize. U této knihy je úvodní slovo, u kterého jsem skoro brečel. Ale k věci. Dozvíte se z něho, že pan mistr malíř František Karel Foltýn (Fank Foltýn), si v klidu a v ústraní žije ve své chaloupce v Býchorách, straní se lidem, jezdí na kole, na kánoi a toulá se přírodou. Co víc si přát? A pak za nim přijede ziskuchtivá banda a donutí ho dělat na „své“ knize, což on z počátku odmítá a to rezolutně. „Však jakápak kniha, jakýpak soupis díla, vždyť ještě žiju . . .“ Tak že ho nakonec tahle banda donutila dělat na něčem, co on ani nechtěl a on jim během té práce umřel. Komu mám poděkovat? A pak to ještě pyšně vytrubujou ve svém úvodním slově!!! Je to skoro NeŠťastný!

Citát: Tož narodil jsem se v říjnu 1937 na Moravském Slovácku.

Dílo pana Foltýna jsem poprvé viděl někdy chvilku po revoluci. V Kolíně měl výstavu a já se na ní s několika lidma vydal. (Teprve z této knihy jsem se dozvěděl, že pan umělec v Kolíně začínal jako malíř divadelních kulis) Byl jsem okamžitě uhranut. Musím nejdřív přiznat, že ne všechna jeho díla se mi líbí. Mám nejraději ty, kde nejsou postavy, nebo nejsou ty postavy tak výrazné. Nejlepší obraz pro mě, hned od začátku, byla olejomalba „Zrcadlení“. Motýlci, jablko, ulity od šneků, stromy, tráva, odraz malíře v zrcadlení (kapka vody) a hlavně mě strašně fascinují ty bílé čáry kolem. Mám pocit, že toto dílo bylo použito v té době na reklamním poutači. Možná taky proto mi tak utkvělo v paměti.

Citát: Horší bylo, že mě soudruzi zařadili do seznamů, které jménům v nich zapsaných prakticky znemožňovaly jakékoli veřejné aktivity. (F. K. Foltýn)

Ale nemyslete, že je to jen „Zrcadlení“. Podobné náměty má mistr F. K. Foltýn na vícero svých obrazech. Geniální dílo je olej na plátně „Legenda o řece“ z roku 1985. To je prostě bomba. A pak také musím přiznat, že raná i pozdější tvorba mě neuhranula tolik jako jiná díla. Jedná se o obrazy někdy kolem let 1967 respektive 1990 až 1997. To pan malíř do svých děl vkládal náboženské motivy a postavy. Tady už mi to zas tak nesedělo. Tvorba kolem let 1980 až 1989 byla prostě z mého hlediska nejlepší. Ale nejsem znalec a tak nemohu soudit. Přesto jsem rád, že část tvorby vlastním díky této knižní sbírce obrazů. Pan František Karel Foltýn navždy zůstane v mém srdci.
Terva

Citát: Obraz by měl vybízet ke svobodné meditaci. (F. K. Foltýn)

119 25.02.2023

CELNICE:
„Nikomu ani muk . . .
pašuju do Německa
budoucí
mistry světa!“

„ . . . červená je tráva, fotbal to je hra!“

Navštívil jsem jeden antikvariát v Nuselské ulici. Sháněl jsem knihu od pana Černého „Kejda“. A protože jsem nechtěl, nebo se styděl, spíš mi to bylo blbý, koupit si jen jednu knihu, vybral jsem si pár knih k tomu „velkému“ nákupu. Pivrncovy fotbalový pecky zas nebyly tak náhodnou koupí. Právě totiž začal nový ročník České fotbalové ligy a tak to byl nákup, tak říkajíc „od věci.“ Ostatně, proč se po těch všech sci-fi a hororů trochu nepobavit, i když fotbal sám o sobě je také někdy horor.

Citát: Od zítřka jste zas moje jednička, Pivrnec . . . (ti dva fotbalisti) začnou hrát a extraligu už tady budete chlastat jen vy.

Hned obal knihy a vtip bezeslov o výměně dresů mezi fotbalisty, určitě spoustu čtenářů a nejednoho sportovce, rozesměje. Je tu trochu problém s citáty. Jsou to vlastně doplňky ke kreslenému vtipu. A tak vám zprostředkuji jen půlku celého vtipu. Když budete chtít vědět, ke kterému fóru ten citát patří, musíte si pořídit tuto knihu. Obsahově je tam dost narážek na „kapříky“. Kniha těchto kreslených vtipů vznikla v roce 2006. Tak že narážky na úplatky a Karla Kapra jsou tu ve velkém přečíslení.

Citát: ROZHODČÍ PŘI ÚVODNÍM VÝKOPU: . . . a chcete vědět, jak to dopadne, nebo se necháte překvapit?

Samozřejmě, že je tu i spousta sexu, nahotinek, paniček i šlapek a kopaček.
Na každé straně jsou dvě kreslené anekdoty, (někdy je i celostránková výjimka) tak že každé otočení listu znamená další veselí a radost ze zajímavých situací, gegů nebo humorných konců. Těžko vybrat nejlepší či nejhorší vtip. Každému se bude líbit něco jiného. Komu nesedne jeden vtip, ten zas sedne druhému čtenáři, a pak se to může otočit, stejně jako skóre při fotbalu. Osobně už jsem některé Urbanovo fóry viděl nebo jsem snad dokonce už tuto knihu někdy četl, ale jako celek je to pohodička, paráda, góól a hurá!!!!

Citát: Úspěchu jsme podřídili vše – hráči přešli na vegetariánskou stravu . . . žrali trávu z hřiště!

119 13.02.2023

FRY:
Kryogenicky zmrazený
poslíček z 20. století,
rozmrazený
v roce 3000!

Tento vědecko-fantastický komiksový sešit je první část šokující, mezigalaktické, mnohorozměrné, výpravné vědecko-fantastické historie, která mě osobně připadá naprosto boží! Je to hold sci-fi a dělá si legraci ze zaběhlých absurdit žánru a neuráží pozorovatelovu inteligenci. Je to plné emzáků, robotů, paprskometů a dalších divných bytostí, ale hlavně je v tom legrace a spousta lidských citů. A tak mi polibte můj naleštěnej zadek a koukejte si to přečíst!

BENDER: Chlastem a doutníky poháněný ohýbací robot!

Čtyři povídky obsažené v tomto svazku vás totálně rozloží, nakopou vám prdel a donutí vás se smát. Obsahuje i naprosto první prémiové číslo Futurama komiksů #1 Hrozba mořských opiček. Svazek obsahuje i objednávací kupon na naprosto nový úžasný vynález: ŽROUTOVAČ. Za pouhých 100$ se můžete zbavit mozkožrouta. Nečekejte na ponižující kritiku nebo mozkovou smrt a kupte tento vynález! 10 dní na vyzkoušení.

LEELA: Kyklopka kapitánka vesmírné lodi a znalkyně bojových umění.

Zcela nadržen a potěšen zprávou, že v roce 2023 vyjde nová seriálová řada FUTURAMA, jsem si pořídil několik svazků komiksové stejnojmenné řady. A protože jsem původní seriály viděl několikrát, věděl jsem do čeho jdu. Tak že pivo a doutník, trochu česneku, jednoho mozkožrouta a hurá na to! Tady nebylo co řešit, tak že další sešit! Žjóva!

PROF. FARNSWORTH: Potrhlý vynálezce a majitel doručovací firmy Planet Express!

Sečteno, přečteno a podtrženo: Všechny čtyři příběhy vás pobaví. Některé méně, ale spíš více. Tak že jsem si to užíval. Je to sice trochu něco jiného, než to vidět na televizní obrazovce ve 4K, ale i tak to 2D na papíře dokáže pořádně rozesmát. A tak jsem se bavil.

Komentáře k povídkám:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát. To je konec? Ach jo.

119 29.01.2023

„Ať už jste jakkoliv opatrní
a vaše úmysly jsou sebelepší,
skříňka s knoflíky
si vždycky vybere svou daň.“
„V krvi.“

Třetí kniha v sérii Gwendy už skoro vypadá jako kniha. Dvě předešlé, zvláště ta první, to byly jen šikovně natištěné povídky v rouše knižním. A ani z třetí knihopovídkou mě vydavatelé nepřesvědčili, že se jedná o knihu. Velké okraje nahoře, dole i po stranách, velké mezery mezi kapitolama a v neposlední řadě i volená, větší, forma tisknutého písma – to všechno s povídkou dokáže „velkoformátové“ divy.

Malá ochutnávka:
Druhá od konce jde žena s dlouhými, teď již šedivými vlasy svázanými do culíku ukrytého z větší části pod vysokým límcem přetlakového skafandru. Tvář má hladkou a stále krásnou, i když se jí kolem očí a v koutcích úst už objevují jemné vrásky. Jmenuje se Gwendy Petersonová, její čtyřiašedesát a za necelou hodinu se stane první úřadující americkou senátorkou, která vzlétne v raketě k nové vesmírné stanici....

Ale je to přece King, Pan King a to prostě Kingofilové musí mít. A tak jsem zas tak moc neremcal a povídku si koupil. Chtě, nechtě, jsem si při tom vzpomněl na jednu filmovou řadu. První film se jmenoval „Machette“, druhý film „Machette se vrací“ a třetí, ten se měl jmenovat „Machette ve vesmíru“, ale k jeho realizaci ani nedošlo pro neúspěch prvních dvou filmů. Naší „Gwendy“ to vyšlo a odletěla do vesmíru...jupí. Jenže, zas tak velká sláva to nebyla. Ale, je to opravdu nejlepší příběh z těch tří povídek.

Citát: To je na stavu beztíže hezké – nikdo tě neslyší přicházet.

V této knize je pár maličkostí, které dokáží pobavit. První bude spíše to záporné „pobavení“. Gwendy si s sebou do raketoplánu nemůže vzít mobilní telefon, protože, prý, ve vesmíru nebude signál. Ale na druhou stranu tam „ve vesmíru“ vesele posílají a dostávají e-maily.
Za druhé, z té positivní stránky, mě tam zaujal jeden člen posádky. Jmenuje se Boris a je to opravdu borec. Ve filmové verzi by tento tvor opravdu zazářil. A ano, Boris není člověk. Za své představení ode mě dostává čtyři žluté Hetešovo motýlky …. k jídlu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Hluboký vesmír si přece jen obtížně spletete s autobusovým nádražím v Castle Rocku.

119 13.11.2022

„Šok,
pocit dušení,
bolestivé chřupnutí
a pak –
konečně sladké nic.“

Co ještě napsat o této sérii? Kdo si zvykl, ten jí má rád. Komu to nesedlo, ať nečte dál. Opět jednoduchý příběh, jednoduchá osnova. Vlastně vás už skoro nic nepřekvapuje. Jen ty bytosti na vzdálených planetách jsou prostě jiné. Děj je vesměs stále stejný, osnova je daná. Zde jsou to chobotnice a nějací dinosauři. Opět zajímavá zápletka, trochu strachu o hlavního hrdinu, vrcholné překvapení a zasloužený odpočinek. Jednoduché, rychle čtivé a dobrodružné.

Malá ochutnávka:
„Tak mluv, kde držíte Stonea?“ zeptal se už maximálně vytočený Ray tím stále stejně klidným hlasem. Pro Marka mohla být každá vteřina tou poslední.

Vybral jsem pět citátů, což je na tak krátký románek celkem hodně. Ale nejsou to nějak světoborné citáty a do dějin asi nevstoupí. Už je má pan spisovatel Jean Pierre Garent na zdejším profilu. A opět jsem nedal pět hvězd. Na straně 60 si totiž pan spisovatel spletl Stonea s Rayem. Není to nic význačného, ale trochu vás to zasekne ve čtení. Ale - nikdo není dokonalý a tak hurá na další příběh.

Citát: I když jsem teď generál, ještě jsem nezapomněl, co kde v domě je.

119 16.09.2022

Kosmický truck Kobe Tai.
Pravidelný pendl
Tchaj-Wan, Země – Madison B, Mars.
Středa 6. prosince
17:54

„Na to nemáš“.

Tuhle knihu, tento komiks jsem totálně propásnul. Nějak mi to těžce proteklo. Když jsem viděl, že za ní někdo chce 2 300,- kč, musel jsem se zamyslet. A nakonec jsem si jí sehnal v elektronické podobě. Elektronické komiksy mají jednu velkou výhodu, vejdou se do telefonu. A ačkoliv nerad čtu elektronické knihy a tištěné komiksy vůbec nenosím do práce, Nitro těžkne glycerínem splňuje obě podmínky. Tak že cestou do práce, v práci a cestou zpět jsem to přečetl ...dvakrát.

Malá ochutnávka:
Slyšel jsem, že Milton teď liftuje na Mars zlato.
„Kulový. To budou diamanty. Určitě diamanty.“
(Junker Fild Multimlask)
Co to jako je!?
„Nejprodávanější hračka sezóny. A víte, co máme za čtrnáct dní?“
„Co?“
VÁNOCE!

Co vás na knize uhrane hned poprvé, je přebal. Nádherné zrcadlení, ze kterého jde chvilku strach a chvilku máte zase chuť se smát. Tvorbu Jiřího Gruse jsem nikdy neviděl. Tohle je mé první setkání a hned ta úvodní stránka mě přesvědčila, že tohle mu prostě padlo. A když tak koukám na jeho tvorbu, asi potřeboval něco víc „brutálnějšího“, což mu Štěpán Kopřiva umožnil.

Citát: Jedna a jedna je dvanáct.

119 11.08.2022

Před šesti týdny
to bylo veliké
asi jako můj palec.
Stavbou je to běžná
houba podobná pýchavce.“

Slyš teď dobrou zprávu, bohové přicházejí.

Třetí kniha v sérii Ú.P.V.O. nám, po dvou povídkových svazcích, přináší kompletní příběh. Konečně si můžeme pětici vyšetřovatelů (Kraus, Shermanová, Sapien, Roger a Corriganová) vychutnat v plné „celovečerní“ akci. Žabí mor začíná útěkem houby, podobné pýchavce. „Mistr poroučí.“ Ale to je teprve začátek tohoto dobrodružství.

(Dr. Kate Corriganová) – Leze to do otvorů po kulkách.

V tomto příběhu se seznamujeme i s neduhy a vznikem všech pěti vyšetřovatelů. Poznáváme jejich minulost, divoké sny a další detaily z jejich života. Pro úplný přehled jejich minulosti tu dost často najdeme odkazy „pod čarou“ na další knihy, příběhy a povídky. Redakce CC jimi nešetří a hvězdičky * s odkazy nacházíme snad na každé druhé stránce.

(Liz Shermanová) Všechno je tak trochu znepokojující, než si člověk dá svoje první kafe.

Se žabím morem už se čtenáři a fandové Hellboye setkali. ** Tak že pro Ú.P.V.O. žádná neznámá síla. A to je na tom možná to nejhorší. Příběh je o to napínavější, protože se tohoto případu všichni obávají. Vědí, do čeho jdou a nemusí to dopadnout dobře. Jistý strach a obavu o základní pětku (a nejen ji) tak získá i čtenář samotný.

(Roger) – Dneska v noci jsem měl taky sen. Byl jsem dítě, měl rodiče a takovou kulatou hračku.*** Pak do mě uhodil blesk.

Malá ochutnávka:
Ten, jenž poslední upadne do spánku, první procitne a věci nečisté na zemi zanechá. Nerušte je v jejich skrýších a žalářích, především a namnoze, varujte se JEHO, neboť číše jeho jest lebkou skutou z hřebů rakví, a z kteréž pak vyřine se mor žabí. ****

Crab Poimt v Michiganu, kde se vlastně všechny ty události odehrávají, je ponuře nakreslené místo. Všechny ty scenérie v místě „Nového chrámu mystérií“ jsou úchvatné, vzbuzují ve vás skoro až klaustrofobii, a když přijdou žabí obludy, je to prostě hororové prostředí. Opět jsem musel zatleskat umění, které svou kresbou předvádí Guy Davis.

(Johann Kraus) – Uvědomuji si, že má unikátní podoba může být znepokojující.

Mike Mignola zase předvádí své umění. Umění tvořit příběh, který je napínavý, strašidelný a nepostrádá, ve všem to božstvu, mystérií, výbuchů a snahy o přežití, logickou stránku. Příběh je perfektní akční jízdou. Na konci knihy ještě najdete Doslov, Skicář a Galerii obálek. Prostě spousta dalšího dobrého materiálu.

(Abe Sapien) - Slyšíš, to potopené zvony za tebe zvoní. ***** Zní z jeskyní Num-Yabiscu, z temných a děsivých hlubin. To děti své oceán volá.

* - Jen zkouška :-)
** - Bratři Cavendishové – Hellboy 1: Sémě zkázy.
*** - Kopací míč.
**** - Hans Schlegel, Norimberk 1632
***** - Hellboy 2: Probuzení ďábla.

119 18.03.2022

„Dadaistický artefakt.
Ovšem pro člověka,
který neměl smysl pro umění,
to tam vypadalo jako
na městských jatkách minulého století.“

Když jsem nedavno četl příběh „Zelené šupiny, střepy a rubíny“, bylo na počátku knihy varování, že se nedoporučuje kardiakům a citlivým povahám. Ale přitom to byl nenáročný akční příběh, kde k zástavě srdce vůbec nic nedalo podnět. V Morphin red je to jiné. Sice tu varování není, ale já osobně bych ho zrovna před tento příběh dal. Rozhodně ho nedoporučuji melancholickým a ani romantickým povahám. Budete u toho zvracet.

Citát: Dnes je tomu dvacet let, co zahynula tragickou smrtí moje maminka Emily Laughlinová, novinářka z BalTime. Kdo jste jí znali, věnujte jí tichou vzpomínku. Pokud si vzpomene i Wendy Talleyová, budu ráda.

Další Hetešův sci-fi příběh z nedaleké budoucnosti. Opět tu není moc srandy - vlastně skoro žádná tu není. Příběh čtyř postav u kterých sice úplněk hraje dost významnou roli, ale rozhodně se nejedná o lykantropii. Navíc vložený deníkový záznam Wendy Talleyový je dost brutální a dělalo si mi při jeho čtení i celkem špatně od žaludku. Některé pasáže jsou fakt krvavé a brutální.

Malá ochutnávka:
Melina matka byla jednou z mnoha svobodných matek, které otce svého dítěte ani neznaly. Byla aktivní (až zapálenou) členkou Církve Jupiterova kříže, což byl především kult vysokých škol. Jejich učedníci dohlíželi na myšlenkové pochody nových členů, jež směřovaly výhradně ke studiu Nové bible, podle které vznikl svět nepovedeným experimentem mimozemšťanů, a tudíž i lidé jsou poněkud nepovedení.

Příběh je spíše dramatický, se spoustou kousanců, ale z perfektním koncem. Přesně tak, jak jsem si u mistra již zvykl. Rozuzlení přijde až na poslední chvíli. Vlastně ono je rozuzleno už od začátku, jen ke konci to dostane to správné vyúčtování. Trocha ironie se tu najde, ale jinak je to fakt vážný příběh. Humor by se sem nehodil. Za tento počin dávám plný počet red Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Chcete namíchat drink? Registruji zvýšený tep. Možná Jacka Danielse?

119 23.08.2021

„Jako že teď mě teda fakt nasrali
a rozhodně to tak nenechám.
Protože oni vůbec netuší, koho nasrali...
Já jsem totiž velký Chris Yanton,
se kterým si není radno zahrávat.“

Nečekal jsem od pana Heteši novější knihu, jejíž děj a logiku nebudu moc chápat. Tento příběh života mezi realitou a virtuálem je zatím nejtěžším dobrodružstvím, co jsem od mistra četl. „Hlavně mám trochu problém s logikou celé věci. Jestli je něco takového (vůbec) možné“. Ale pak jsem si vzpomněl na jeden profil místní uživatelky (zdravím do Mostu), která má na svém profilu citát jednoho místního uživatele (nebo uživatelky), kde se píše „je to fantasy, takže tam nic nemusí dávat smysl“. Hmmmm.....to chce panáka.

Citát: Neřekl jsem nic a došel si k ledničce pro panáka. Potřeboval jsem ho. Dost nutně.

Hned od začátku jsem tušil, že tohle bude náročný. Po dvou camelkách a dvou panácích jsem se do toho pustil. (ve skutečnosti to byly dvě piva a nekouřím) Pan spisovatel dost šetřil humorem a ironií. Sem tam jsem se sice zasmál, ale nebylo toho k smíchu tolik, než bych očekával. Navíc dějově je to spíše drama, kde umírá dost pštrosů. V celém tom příběhu je jen jedna kapitola, kde jsem se málem pochcal smíchy a musel jsem si do ledničky pro jednoho dvojitého panáka (vzal jsem to přes záchod). Hledejte, a pozor ať se vám ta kapitola neztratí jako ti pštrosy.

Malá ochutnávka:
V přízemí ovšem ještě pořád funguje obří prodejna potravin. Sortiment je sice dost omezený, takže je třeba třicet metrů regálu zarovnaných jedním druhem jogurtů a dvacet metrů jedním druhem housek. Nicméně tu najdete všechno, co je třeba k přežití, včetně láhve Jacka Danielse (padesátimetrový regál) a camelek, dvacet metrů, (zatímco marlboro má jenom patnáct)

Jenže ta „srandovní“ kapitola, jakoby se do tohoto příběhu vůbec nehodila. Možná nám jí tam jen někdo z virtuálu nasadil, aby trochu odlehčil, již tak dost vážné situaci. Vlastně po přečtení knihy jsem přemýšlel, jest-li jsem se někde mezi tím čtením (a hledáním pštrosů) v reálu nepřipojil do virtuálu. Protože ten konec příběhu byl prostě perfektní s krásnou pointou. Sakra, byla to vůbec pravda? „Trochu jsem to přestával chápat a dost mě to štvalo. Přece nemůžu být tak natvrdlý“. Jdu do ledničky....sakra, piju Jacka nebo vodu? A jsem to vůbec ještě já?
Dávám tři a půl pštrosa:
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Kdo vidí motýlky, a ke všemu žlutý, tak už je dávno odpojenej. (jen o tom neví)

Citát: Nikdy nemysli na budoucnost. Přijde i tak dost brzy.

PS – Musím se podívat, co je to za ten film „Tanec na sopce“ japonského režiséra Yetera Heteshy.

119 13.07.2021

Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii...
zuří vesmírná občanská válka.
Aliance odvážných bojovníků za svobodu
se vzepřela tyranii a útlaku děsivého Galaktického Impéria.
Toto jsou jejich příběhy:

Síla budiž pochválena...
Svazek obsahuje povídky ze série Star Wars #28 až #49
plus speciální číslo #1 Dlouhý lov z roku 1979
Komentáře ke všem povídkám si můžete přečíst v kolonce povídky u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: „Nemožné“ by mohlo brzy následovat! (Princezna o samotě)

Nevím, jak vám, ale mě to připadá jako Hvězdné války. Všechny ty povídky mají společného jmenovatele. Ale i tak se tam najdou skvosty, které stojí za to si poznamenat a časem znovu přečíst. Mezi nejlepší povídky řadím tu s označením #38. Nese název „Letci z prázdnoty“. Velmi povedený scénář a zajímavá „živá“ loď. Někdy se fakt najdou střípky perfektních projektů a tohle mezi ně patří.

Citát: Luku, vypadá to...jako živé! (Letci z prázdnoty)

Jako upozadněné a ty „horší“ příběhy bych označil všechny, kde se vyskytuje Darth Vader. Jsou to příběhy plné strachu a smutku. Umírá v nich víc postav, než normálně. Jsou to příběhy bez humoru a špetky nějakého překvapení. Příkladem je příběh #35 „Gambit Temného pána“. Celkem nuda. Ale i tak je to lehčí průměr a sem to prostě patří. A bez předsudků, nebýt Darth Vadera...kdo ví, kam by se Hvězdné války vůbec dostaly.

Citát: Řekni mi jeho JMÉNO!! (Gambit Temného pána)

Je to samozřejmě velká škála příběhů z různých částí Galaxií a různorodých planet. Překřižujeme spousty vesmírných míst, zažijeme několik soubojů „na život a na smrt“, prožijeme lásku, strach, nenávist a spousty vítězství. Ale nemá smysl to tu rozvádět, podrobnosti najdete v komentářích u samostatných povídek.

Citát: Jak se opovažuješ říct, že moje paměťové okruhy nefungují, Artoo! (Návrat na Tatooine)

Samostatnou kolonku si určitě zaslouží příběhy od #39 - #44 Impérium vrací úder. Začátek oficiální komiksové adaptace. Podle námětu George Lucase.
Hned poznáte ty inovace. Prvním a základním krokem pro filmovou tvorbu je výměna kreslířů. Zatím, co se Carmine Infantino, Gene Day a Bob Wiacek celou dobu snaží všechno někam posunout, jsou naopak teď oni posunuti do pozadí a na jejich místo nastupuje dvojice Al Williamson a Carlos Garzon. Musím jen napsat, že jejich kresba už není tak podařená. Je moc módní. Ale to filmové tvůrce vůbec nezajímá, stejně si to udělají po svém.

Citát: Tak se uvidíme v pekle. (Impérium vrací úder)

119 06.04.2021

Ať přijde cokoliv,
budeme tomu čelit.
Varovali jsme tě.
Tady hlídáme my.
Jsme Liga Spravedlnosti.

Komiksový příběh, který bych si dobrovolně nikdy nekoupil. Dostal jsem jej jako dárek pod stromeček. Já jsem Groot a díky za ty dary :-) Pravda je taková, že příběhy z DC mi prostě nesedí. A nemusím ani moc tu partu kolem Batmana. Ale když už jsem to dostal, tak proč ne. Darovanému komiksu na obsah nehleď. Na obalu knihy je napsáno: Ideální start pro nové čtenáře! Tak hrrr na ně!

Citát: Jsem Diana, princezna Amazonek. Někteří mě nazývají hrdinkou.

Musím uznat, že kresba je prostě nádherná. Temnější barvy, zajímavě vsazovaná okna a krásné celostránkové kresby vás prostě uhranou. V této části je to dobré. Tony S. Daniel prostě umí. Ale celek v tomto svazku kazí i přítomnost jiných kreslířů. Ten rozdíl v knize a samostatných číslech vždy poznáte. Například takový Jesus Merino už tam moc kreslit neumí. Nebo, abych ho nehanil, kreslit umí, ale mě se jeho kresba prostě moc nelíbí. Příkladem je čtvrtá část svazku Vyhlazovací stroje.

Malá ochutnávka:
Liga Spravedlnosti dnes opět zabránila mimozemské a strašlivé hrozbě hromadného ničení. Další neznámá síla se pokusila náš svět vyhladit, zničit nebo zotročit, ale my jsme odolali. Členové Ligy Spravedlnosti jsou naší první a poslední linií obrany proti tomu nejhoršímu, co proti nám temná místa dokážou vrhnout.

Osobně jsem spíš na Marvelácké postavy, ale když se nad tím čtenář zamyslí, jde vlastně stále o ty samé boje, děje a situace, jen se v nich vyskytují jiní superhrdinové. Mezi těmito z DC je pro mě asi nejlepší postavou Superman. Je to snad jediný mimozemšťan, který se musí převlékat za člověka, aby žil klasický lidský život, a svým způsobem je to jediná přirozená bytost. Velká část dalších superhrdinů jsou vlastně jen lidé, kteří se musí za superhrdiny vydávat Viz: Batman.

Citát: Jsme Green Lanternové, jsme součástí Ligy Spravedlnosti. Je to naše práce.

Celkově je to akční, s minimem humoru, ale souboje jsou povedené a někdy i uchvacující. Není to zas tak špatné, jak jsem si zpočátku myslel. Nenechám se však nalákat na další pokračování, toto mi stačilo. Na konci svazku je Galerie obálek a ta určitě za to stojí. Je to nádhera. A ačkoli odpůrce DC, musím se poklonit a dát za čtyři hvězdy. Což je v přepočtu tři a půl žlutého motýlka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Tady Flesh, hned jsem zpátky.

119 10.03.2021

Hluboká rezonance
jako elektrony neúprosně
přitahované k jádru
síla přitažlivosti mezi uhlíkem
a vodíkem. Moje srdce k tvému.

Kampus Nottinghamské univerzity, Anglie 2039

Čekal jsem od příběhu víc. Hlavně víc cestování časem. Jenže, ono tady ani tak nejde o cestování časem, jako spíš o přeskakování v dějinách do jiných časů. Ano, aktéři jsou stejní, žijící v jiném období, ale nejde o klasické cestování časem. Navíc, příběhy z těch různých dob nejsou tak přitažlivé a vlastně se zaobírají jedním základním aspektem a tím je láska. Pravda, pokaždé se jedná o jiný směr a čas lásky, ale ve své podstatě JDE o červenou knihovnu bez erotických scén.

Southamptonský přístav, Anglie, 1854

Citát: Nejsme nejvíc cool děcka v laborce, pokud nás nevyhodí za sexuální obtěžování psacího stolu.

Taky, co by jste očekávali od spisovatelky, která tento román napsala v osmnácti letech. Tato „dívka“ neprožila ani dvacetinu svého života, je vám jasné, že vlastně o životě neví nic. Tak se drží toho, co zná – měla asi dobré známky z dějepisu. Budoucnost jí moc nejde a je závislá na internetu a dalších spisovatelích, kteří se budoucností zaobírají. Ačkoliv je námět dobrý, celkové zpracování už takové ambice nemá. Postrádám tu akci, humor a vlastně i sex, který dle mého názoru, do tohoto žánru patří.

Carlisle, Anglie, 1745

Malá ochutnávka:
Když se její ruka dotkla Mattovy, přísahala by, že se něco... Že tam něco bylo. Zamrkala a pokusila se vybavit si, co se přesně stalo. Měla divný pocit, jako by najednou prožívala sen předchozí noci, sen, který už dávno zapomněla. Co byl tenhle kluk zač? Zdál se jí tak povědomý, ale nedokázala si ho zařadit. Neměla za to, že by ho někdy potkala,,,,,,,,,

Celkově se jedná o průměrný příběh, který vás zavede do čtyř časových rozměrů, kde se vlastně odehrává stejný děj. V jedné části se dokonce i sama slečna spisovatelka ztratí a v článku určeném pro rok 2019 vnese děj, odehrávající se v roce 2039. (str. 123) Možná to není její chyba, ale jen chyba překladatele, ale i to je důkazem, jak jednoduchý děj dokáže rozházet logiku. Vybral jsem osm citátů a vložil je do profilu Lauren Jamesové. Napsala pokračování, ale dost se ho bojím, i když ho vlastním. Pustím se do něj, ale....hmmm.

Kampus Nottinghamské univerzity, Anglie 2019 (Chyba?)

Citát: Miluju tě v každém životě!

119 15.03.2020

Věřím na starou teorii,
že vyloučíme-li vše, co nepřichází v úvahu,
zůstane potom pravda,
i když vypadá jakkoli nepravděpodobně.
(Berylová korunka)

Knihu povídek, kterou zde čtu jsem tady na Databázi ani nenašel. Od mistra Conana toho vyšlo nespočet a pořád se to opakuje. Knihy dostávají jiné názvy, ale povídky jsou dané a neměnné. Toto je kniha s názvem Dobrodružství Sherlocka Holmese, vydaná v letech 1971, 2010 a 2016 společnosti Garamond. Je tu jen dvanáct povídek oproti stejnojmenné knize s čtrnácti povídkami. Hmmm?

Citát: Můj milý příteli, lidská fantazie dovede vytvářet divy, ale život je vždycky nekonečně složitější. (Případ totožnosti)

Nutno dodat, že příběhy jsou již strašně staré a někteří mladší čtenáři si už snad ani nedovedou představit, co je to pro detektiva lupa, prášek na snímání otisků, nebo tři lulky do vyřešení případu. Je to prostě zastaralé, a i když mnozí tvrdí, že Holmes je legenda, jsou tací, kteří raději přesunou Sherlocka do naší doby ať si pátrá s notebookem a mobilním telefonem. Pro milovníky retra a staré klasické Anglie je tohle však stále legenda. A já se k ní rád vracím. A i když se většina ani zločinem nezabývá, alespoň ne v jeho právním smyslu, stále v příbězích nacházím nové skutečnosti a detaily.

Citát: Víte, Watsone, člověk založený jako já je ustavičně pronásledován prokletím, že se na všechno na světě umí dívat jen z hlediska vlastního speciálního zájmu. (Dům u Měděných buků)

Z dvanácti povídek jsem vybral dvacet šest citátů a vložil je mistru Conanu do jeho profilu. Celou sbírku jsem ohodnotil z průměru hvězd všech dvanácti povídek, což je 38,41666. Zaokrouhleno na 4****. Přidal jsem komentáře, ochutnávky, citáty a hodnocení. Vše můžete najít zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Jen z milosti boží tu kráčí Sherlock Holmes. (Záhada Boscombského údolí)

119 29.12.2019

„Ještě nikdo nikdy
v životě nepotkal
tak ukecanýho němýho,
jako je
Dědek Čuchák.“

Hu. Tahle kniha mi tedy dala zabrat. Já myslel, že to bude samostatný příběh ze světa nazvaném spisovatelem Ondřejem Neffem Arkádie, ale ono je to trošku jinak. Ona je tohle skoro až chronologie, která nás doprovází světem na Měsíci v délce trvání několik desítek let. Vlastně začínáme někdy v roce 2043 a konec příběhu nás zastihne někde kolem roku 2145 (2212) Máme tu tedy tři linie příběhu oddělené asi padesáti lety. Je to prostě taková rychlovka. Jakoby ani pan spisovatel naplánoval nějakou další knihu napsat. Pak se to však podařilo a dnes už je v této sérii osm knih. S tím, že například příběh Reparátor navazuje na tuto knihu, ale je už bez Jakuba Nedomého a Dědka Čucháka.

Citát: Podíval se na mě tak vážně, že já vážně pochopil, jak vážně to myslí.

Osobně se mi líbila první a druhá část v této knize. Příchod Jakuba Nedomého na Lunu, jeho práce a důvod proč na Měsíci zůstal. Druhá část, kdy se potkává s Dědkem Čuchákem je klasika. Třetí díl už je divný a to, co se z Dědka stalo je . . . Hu. Na to vše pak navazuje již zmíněný Reparátor. Ale naštěstí jsou tu velké časové skoky a tak se mezi tyto vešel například příběh Rock mého života. Na ten se chystám právě teď. Předpokládám, že další příběhy se budou odehrávat právě v těch časových kapsách, které tady jsou. Napůl jsme netušil do čeho jdu, byl jsem překvapen kvapíkem, který proběhl časově velmi rychle a jsem vlastně naštvaný, že vím, jak to celé dopadne, i když je k tomu napsáno dalších šest mezoknih.

Citát: Pravá starožitnost je taková, u který se nedokáže podvod.

Na konci knihy najdete „Doslov místo předmluvy (a naopak)“ Zde si můžete přečíst všechny základní časové údaje, tak jak jdou chronologicky za sebou. Jsou tu roky a události, které se v nich dějí. Jen poslední dva údaje napadl tiskařský šotek a změnil jedničky na nuly. Místo let 2125 a 2145 tu máme podivně vkloubené roky 2025 a 2045. Hu. Vlastním knihu vytisknutou v roce 2007 Mladou frontou. Jinak to byla paráda, lehce se to četlo a neodradilo mě to od dalších příběhů HU rá na ně.

Citát: Tak pojď, život není jenom rybaření. Je tu taky pivo.

118 11.07.2024

„Nesmí se mi nic líbit.
Nesmím cítit lítost.
Nesmím být rád.
Nesmím si nic představovat.
Nesmím mít strach.“

„Jakmile mám jistotu, že mě nikdo nevidí, tajně se usmívám.“

Také jsem si říkal, „co mají asi společného osoby z let 1941, 2017 a 3023?“ Fakt mě to strašně zajímalo! A když jsem to nakonec zjistil, byl jsem nadmíru překvapen a neméně spokojen . . . byl jsem rád. Přepnul jsem na zelenou, protože už jsem byl zase svobodný.
Druhý příběh od Rosany Zvelebilové, který jsem četl a opět je to paráda. Pravda, humoru je trochu méně, a o zábavu se nejvíce stará Blbeček, respektive číslo 68, z roku 2017. Jeho kecy jsem si užíval. Nejakčnější je příběh z Druhé světové války, vinoucí se od roku 1941. Nejpodivnější byl ten z roku 3023. Ten jsem zprvu nechápal. Celkově je to spíš drama.

Citát: „Úchyl a Blbeček v jedný cele . . .“ „Úchyl?“ ukážu na něj. „Jop. Tak mi tu říkaj.“

Ale jak jsem si zvyknul již v první spisovatelčině knize „Bedny – zabít sráče“ bylo mi jasné, že na rozuzlení si budu muset nějaký čas počkat. A vůbec nezáleží na tom, že mi na obojku svítí červená!! Ubyla i sprostá slova a kupodivu tu nefiguruje ani žádná báseň o ježcích. Ovšem najdeme tu i pár známých postav z knihy o Sráčovi. Tři linie příběhu se střídají tak nějak nedefinovatelně a čím víc a víc se blížíte ke konci, začínáte být překvapeni. Je v tom spousta překvapení, napětí a dobrodružství. Nejděsivější a nejbrutálnější scéna se odehrává 9.5.2019. Je to fakt brutální pasáž. Jenže díky ní se zase o kus posuneme a více žasneme.

Malá ochutnávka:
„Blbeček je pejorativní označení pro hlupáka, ňoumu či obecně omezeného člověka,“ odpovím na jeho předchozí otázku. „A ano, jsem z přezdívky nadšený, protože mám pocit, že jsem se stal něčím víc než jen číslem 68.“
Přestane se smát a chvíli si mě prohlíží. „Jak moc seš poškozenej?“
Vyjmenovávám poranění a on mě u čtvrtého zarazí.
„Prostě mi řekni, jak dlouho by trvalo, než bys byl zase v cajku.“
„Patnáct dní . . . “

Nenechal jsem se překvapit Brutustánem, protože jsem se na to místo těšil a bylo mi od začátku jasné, že se tam dostanem. Pravda, co mě překvapilo, byl styl příjezdu do této země. Bylo to k popukání a Pekelně se to zamotalo. Šedesát osmička mě několikrát totálně rozesmál a scény s ním jsou ty nejlepší v tomto příběhu. A protože dostal nejvíc prostoru, smál jsem se každou chvilku. A i ta scéna s Jaromírem Jágrem mě dostala do puku. Spousta perfektních hlášek, napětí a zábava. Ke konci se objevuje ještě jedna velmi zajímavá linie. „Nikde, nikdy“ je tajuplná a vnáší do příběhu jiný pohled a dokáže i měnit názory čtenáře. Chvilku jsem přepnul na červenou, protože se mi poprvé tato linie nezamlouvala. Pak jsem pochopil a . . . zase zelená.

Citát: Vnitřně se zaraduji. Ne proto, že přežil, ale proto, že mu zlomyslně přeji vše nejhorší. A moc dobře vím, že žití je pro něj největší možné utrpení!

Do knihy jsou opět vnesena malá a jednoduchá komiksová okna. Tentokrát obsahují i delší zdělení, než jen BUCH, BUM nebo KŘŘŘ! a DŽŽŽ!. Určitě si tyto malá komiksová okénka užijete u scén v masokombinátě. A ty delší sdělení jsou například ty, které jsem použil na začátku tohoto komentáře. Jsou tu i větší kresby, ale není jich moc, jsou spíš sporadické. Co jsem pochopil, tak si je paní (slečna?) Zvelebilová nakreslila sama. Obojek, opět jako Bedny, mohu vřele doporučit. Pokud máte rádi tajemno, a pomalá, leč překvapivá překvapení, a neradi se nudíte, tak je to příběh pro vás. Po delší době jsem našel něco, co mě opravdu zaujalo, pobavilo a uspokojilo. Zelená na Obojku mluví za vše.

Citát: „Už mi lezeš krkem!“ zasyčím. „Doslova. I když jsi tak vychrtlý, už tě mám plné zuby, lednici, mrazák, udírnu i chladicí box!“

118 18.05.2024

„Nejhorší na práci zabijáka
je odklízení mrtvol.“
„Jak by řekl klasik – co s nimi?
Zbavování se mrtvol bylo
obzvláště ve městě skutečným kumštem.“

Další, v pořadí druhý, příběh ze světa Nathaniela Darnsworna. Jedná se vlastně o fantasy, se špetkou humoru, a velkou nadílkou gore scén. Příběh trochu tlumí fakt, že zde vlastně sledujeme tři linie příběhů. Tři dvojice pan spisovatel prostě střídá podle potřeby. Až jsem měl někdy pocit, že si nabral velké sousto a sem tam to nezvládal. A díky tomu se tak ve své podstatě konec příběhu neustále oddaluje. Někdy to bylo i částečně nudné, nebo spíš otravné. Příběhu by sedla tak o třetinu menší gramáž. Něco vynechat, něco urychlit a vše zkrátit o osmdesát stránek.

Malá ochutnávka:
„Úkol zněl – sebrat bankéře Potterova gangu,“ pokračoval velitel Archer. „A vy jste z toho udělali jatka! Víte vůbec, vy dva, jak dlouho trvalo, než vynosili mrtvoly a jejich části a vytřeli krev!? A to se ani nechci zmiňovat o tom, že než jsme zjistili, která z uťatých rukou je toho bankéře, nedokázal mu ji ani náš nejlepší léčitel přihojit zpět! Nechci se zmiňovat, ale musím, protože teď nemůže ani podepsat doznání!“
„Tři křížky levou rukou snad zvládne,“ poznamenal Nathaniel.

Ve všem tom ději se ztrácí i humorné scény, které si myslím čtenáři očekávají nejvíc. Avšak faktem je skutečnost, že pan spisovatel Jakub Hoza se rozjíždí. Okovy osudu jsou jeho teprve druhým příběhem, který napsal. A protože jsem četl i některé novější, je mi jasné, kam se bude jeho cesta ubírat. Ovšem tato kniha, tento příběh, opět naznačuje, že dokáže použít litry prolité krve a k tomu přidat humorné scény. Rozhodně však Okovy osudu doporučuji, protože svět Nathaniela Darnsworna je velmi zajímavý a propracovaný. Jsem zvědav na jeho další osudy. V tomto příběhu se totiž dost posunul a jeho sebevědomí rozhodně vystoupalo a pár příček výše.

Citát: Přijde mi, že v rámci těch nejvypečenějších akcí pravidelně končím v kanálech.

118 30.03.2024

„Neskutečný.
Ať se vrhnu
kamkoliv,
furt se mě někdo
pokouší zabít.“

Když jsem přečetl všechny tři knihy o Strašákovy, furt mi v hlavě strašila jedna věc. A tou byl fakt, že Strašák sice vládne jakýmsi plamenem a nevadí mu „oheň“ Nikde však nebylo pořádně vysvětleno, jak k tomu sakra přišel. No a pak jsem na to přišel. Jedna z předcházejících spisovatelovo knih „Projít ohněm“, (to je ona) je právě tím chybějícím puclíkem ve formátu. Jen jí nikdo tak nějak nezařadil do série „Strašák“. Je to hlavně dáno faktem, že sem všichni vkládají knihy, nikdy je nečetly a navíc jen okopírují anotaci z nakladatelství. (Já dělám to samé) No a tam o nějakém Strašákovi není ani zmíňka. (tak jsem to napravil)

Malá ochutnávka:
Nakonec jsem jeho tělo potopil pod hladinu v korytě říčky a zatížil pořádným balvanem. Hlavu jsem vrazil pod jiný kámen o kus dál.
No dobře, přiznávám, že jsem mu pro jistotu probodl srdce zahroceným klacíkem. Když to mělo podle pověstí zabírat na upíry . . . Jeden nikdy neví. Ale česnek jsem mu do pusy necpal (hlavně proto, že jsem ho neměl).

Projít ohněm, jak už nám tvrdí název knihy samotné, je tedy prvním Strašákovo příběhem. Nastal tedy čas nejsvětějšího rituálu. A Strašák to zvládnul. (Neptejte se jak, přečtěte si knihu) Není to taková sranda, jako pozdější knihy, ale i tak jsem se u některých scén řezal smíchy. Třeba scéna s hlavou, oddělenou od těla – to jsem fakt brečel – slzel. (neplést s jedním nejmenovaným Stronciem) Další veselou vložkou je ta o jednom nejmenovaném spisovateli, který zabil svého kritika. Shodou okolností (že jo pane Hoza) si na jednom nejmenovaném záchodě Strašák do jedné jeho knihy pustí. A prý je to docela dobrý. Jmenuje se to „Theatre Macabre“. Tak necháme reklamu reklamou, než mě spisovatel umlátí, v sebeobraně, svou novou devítiset stránkovou knihou a letíme dál.

Citát: I nesmrtelného chlapa zpomalí, když kolem sebe musí plivat štětiny z notně opoužívané záchodové štětky.

Je to celé akční, dobrodružné se spoustou ironických poznámek a sem tam i černého humoru. Opět tu najdeme spousty popkulturních odkazů na filmy, postavy i hudbu. Příkladem je třeba správný návod na doskok při dopadu. „Na jednom koleni, jednu ruku opřenou o zem, druhou nataženou za sebe a do strany. Hlavu skloněnou. Zkuste přistát jinak a jste za kokota, a ne za hrdinu“. Je toho tady spousta. A jsou tu i ženy, to ne že ne. Dokonce i na ty mimozemšťany přijde (zase). Pardon, já jen, že jsem nejdřív četl ty pozdější příběhy, tak se mi to trochu motá. Snad to nebudete brát jako spoiler. Tak že u mě dobrý. Za plný počet Hetešovo plamenných žlutých . . .
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Sáhnout poslepu řezníkovi do zásuvky s noži bývá stejně bezpečné, jako ponořit ruku do akvária s piraňami.

PS – Ta nová devítiset stránková kniha se z logiky věci bude jmenovat zajímavě. Když vezmeme pořadí knih Strašák1 (plamenný) přichází, Strašák2 Do pekla a zpět, Strašák3 se vrací (kniha první), Strašák4 se zase vrací (kniha druhá) no a pak asi ten logický postup (nebo vzlet) Strašák5 ve vesmíru. Prosím vás, tu poslední jmenovanou nikde nehledejte. Pravděpodobně je ještě od krve jednoho kritika (dostal s ní přes hlavu - opakovaně) a je schovaná v důkazním archivu na Pankráci. Možná tedy nejdřív na Pankrác? Budoucnost je nejistá.

Citát: Pokusil jsem se zvednout pohled k její tváři, ale bohužel jsem to vzal přes prsa. Další zdržení.

118 04.02.2024