Terva komentáře u knih

Já za to nemůžu,
zlatíčko.
To ty.
Němělas zářit.
Donutila jsi mě k tomu.

A Harper vykročí do jiné doby

V tomto komentáři jsem se rozhodl porovnávat seriál vs. kniha. Ke knize jsem se dostal díky vynikajícímu seriálovému zpracování. Scénáristi, kteří se třpytivě vrhli do zpracování příběhu, který napsala Lauren Beukesová, zaslouží potlesk. Sice bych jim vyčinil výběr hlavní postavy Kirby Mazrachiové - Elisabeth Moss (měla i režii u seriálu) protože se z ní snažili udělat spíš chlapa než krásnou ženu, ale zpracování brutálních vražd se jim velmi povedlo. Paní spisovatelka totiž spíše řeší rasovou podstatu obětí a jejich životní styl, což je někdy při čtení velmi nudné a otravné. Navíc tam na několika místech napadá i podstatu americké společnosti. (poslední citát) Kdežto v seriálu je vše přímočařejší, akčnější a přehlednější.

Citát: Už skoro měsíc nikoho nezabil.

Navíc předměty, které jsou u obětí nalezeny, a nepatří do jejich doby, jsou v knize jen pohozeny, kdežto v seriálovém provedení jsou tyto předměty tak trochu vloženy někam jinam. I tento aspekt mluví spíše o lepším seriálovém zpracování než o tom knižním. Navíc konec knižního příběhu je bezduchý a chabí. V seriálu je konec, který si hlavní hrdinka zaslouží a vlastně to vede a nabádá k dalšímu pokračování. Tak že jednoznačně je seriál perfektní a ten knižní příběh je jen takový slabší podprůměr.

Malá ochutnávka:
Upocenou rukou svírá v kapse sportovního saka oranžového umělohmotného poníka. Uprostřed léta je na takové oblečení příliš horko, ale on se za podobných okolností naučil oblékat nenápadně, nosí džíny. Vykračuje si dlouhými kroky, jako někdo, kdo někam míří, i když napadá na jednu nohu. Harper Curtis není žádný somrák. A čas na nikoho nečeká. Až na výjimky.

K tomu také hovoří některé pasáže, o kterých si nejsem jist, co si o nich myslet. (viz Malá ochutnávka) Dost si protiřečí například hned první odstavec této knihy. V něm se nám Harper Curtis (vrah v čase) snaží vysvětlit, že se snaží oblékat tak, aby nebudil pozornost, ale hned na to nám je řečeno, že na oblečení, co má na sobě je příliš horko . . . to je nenápadný? Pak je tam pasáž, kdy spisovatelka tvrdí, že dveře jsou zamčené, ale hned nato je nám předloženo, že -někdo- šahá po klice a dveře otevře . . . A takových rozporů je tam víc.
A jen tak na okraj, zatím, co zde knihu někteří uživatelé nabízejí za 120 kč plus poštovné, sehnal jsem jí v Knihobotu za 21 korun (slovy: dvacet jedna)

Citát: Je to o Americe a o tom, jak si všichni myslí, že proti smrti se musí bojovat, což je v křesťanské zemi, kde lidé věří v život po životě, zvláštní.

118 30.07.2023

Neuvěřitelná . . .
Nesnesitelná . . .
agónie . . .
Žhnoucí jehly v mozku . . .
tak silná bolest . . .

Zatím, co se první příběh odehrával v minulosti, druhý nás provázel současností, je děj této Legendy situován do budoucnosti. Čas a prostor jsou sice též iluzí, ale řekněme, že se podíváme do jedné možné alternativy a tou je rok 2058. Jenže ono to není jen tak jednoduché. Všechny ty paralely a dimenze navštívíme i zde. Tak že budeme krásně cestovat i do minulosti. Třeba do roku 1842, kdy na Měsíc společně vstoupili muž a žena . . . Jo, to vše je s Arkwrightem možné.

Citát: Díky, kurva, Bohu!

Příběh je celý bez barev. Ale černobílá okna jsou plná zajímavých detailů. Tak že si na absenci barev snad nikdo nemůže stěžovat. Obsahově je to velmi zajímavé. Začínáme v Mezopotámii PARA 01-23-18 ST23. LED. 2058 V 16:19. Luthera něco nebo někdo do této země láká. Když pak on i čtenář zjistí, o koho se jedná, dojde mu, že tohle ještě bude zajímavé. A také že je a bude to i bolet. Opět plnohodnotné dobrodružství, trocha černého humoru, napětí a překvapení. Rozhodně si tohle další drama nenechte ujít. Vřele doporučuji.

Citát: Strávil si s těmi opicemi příliš mnoho času!

Proteus (První) je rozhodně nebezpečný záporák. Je šílená a představuje zlo. Úplně jsem se obával, aby v tom tvůrci nenechali Arkwrighta samotného. Ke konci začínáme zběsile skákat z jednoho místa na druhé až se mě z toho točila hlava. Do příběhu je vložena opět spousta známých osobností. Příkladem může být třeba William Shakespeare, William Blake, George Orwell nebo John Lennon. Jen škoda, že do knihy nejsou vloženy nějaké ty bonusy.

Citát: Udržuji projekci reality, ale už to nevydržím, musím s tím přestat.

118 27.07.2023

Jeho poslání je ničit.
Nebyl mu dán cit lásky,
cit porozumění,
cit pochopení.
Nechápal smysl Života.

Sólové album Černý krystal není zrovna nejmladší. Jiří Big Boss Valter je ve studiu Shaark nahrál již v roce 2004. Avšak Kärgeräs: Ztracený národ je pro mě novinka. Tato kniha byla poprvé zveřejněna až v roce 2021. Jako bonus k tomuto příběhu bylo v boxu k mání ještě CD Equirhodont Grandiose Magus a CD Černý krystal. Tak že při čtení tohoto bájného příběhu jsem neodolal a pustil si je k poslechu. Jako kulisa je to perfektní. Celá ta sranda stojí 666 kč, což je číslo nejmocnější. A taky vám udělá v peněžence peklo.

Citát: Nikdo nevěděl, co je skutečnost a co pouhá představa. Nic neexistovalo a současně všechno existovalo v jednom místě. Vše se rozpadalo.

Nechci se moc rozepisovat o obsahu, protože jej každý zná. Je to snad nejstarší legenda v dějinách vesmíru. Stvoření světa si žádá lidstvo. Je tak stvořen první národ Kärgeräs. Ten se tak trochu za několik věků vymkne kontrole a začne dělat neplechu. Další neprozradím. Snad jen to, že je to tajemné, mrazivé a smrtící. Možná se ptáte, co to tedy je? Je to fantasy, sci-fi a soubor básní a textů. Všechno se to prolíná s hudebním tématem.

Citát: Jestli hledáš Pravdu, hledej ji tam, kde skutečně je. A víš, kde je? Leží na dně bezedné propasti!

Těžko říci, co měl Big Boss jako první, zda příběh a podle něj vytvořil hudební skvost a nebo byla nejdřív hudba a pak vznikl tento poutavý příběh. Rozhodně jsem rád, že jsem si toto velkolepé dílo pořídil. Na konci knihy najdete ještě bonusovou povídku Legenda Nizostratio. Dále pak texty v Češtině i v Angličtině k CD Equirhodont - Grandiose Magus i k CD Black Crystal. K těm jsou i další informace. Například sestavy na albumech, studia, kde se nahrávalo a mnoho dalších detailnějších informací. Komentář k povídce Legenda Nizostratio, najdete v sekci část díla u této knihy.

Citát: Proroctví se naplnilo, tak to je konec, to je konec.

118 05.07.2023

Když vykonám rozkaz dřív,
než ho dostanu, tak šetřím čas.
Je v tom ale jeden háček.
Člověk musí vědět,
že ten rozkaz dostane brzo.

Další z těch brutálnějších a krvavějších příběhů. Umře zde strašná spousta nevinných lidí. Jejich osud je krutý. Dokonce i Markovo přátelé, Tor a Amazonka Raxi (jiný příběh jiná situace) se dostali do nebezpečné situace. A Mark Stone, místo aby si užíval zaslouženou dovolenou, letí na souřadnice LA 94-71-57, v neznámé Galaxii, aby svým přátelům pomohl. Avšak i on je polapen neznámou silnou psychickou pastí a je ovládán, jako loutka. Tedy, byl by, kdyby neměl jednu rostlinnou přítelkyni na velmi vzdálené planetě, která mu pomohla zvýšit jeho telepatické schopnosti.

Malá ochutnávka:
Strčili do těžkých dveří a vešli do prostorné místnosti s nízkým stropem, kterou osvětlovaly jen olejové lampy. Bylo tam několik stolů, ale pouze jeden byl obsazen pěti hosty, kteří házeli podivnými osmihrannými kostkami.
O bar z hrubého, neopracovaného dřeva se opíraly tři dívky a pozorovaly hráče. Byly mladé, hnědé, v krátkých halenkách s rozparkem na boku, takže jim byla vidět stehna.

Opět musím napsat, že příběh je formulován tím stylem, že se zde základní informace prostě opakují. Tak že, kdokoliv začne tuto sérii číst, není vůbec nutné mít načtené předcházející díly. Pan spisovatel Jean-Pierre Garen vám to pěkně polopatě všechno zopakuje, a tak můžete začíst číst, jakýkoliv příběh a o nic nebudete ochuzeni. Svým způsobem je to geniálně vymyšlené. Jen ti, co to čtou od prvního dílu, si musí v prvních dvou třech kapitolách projít tím, co už dávno znají. No a pak každého překvapí ten příběh uvnitř. A že se tento opět povedl, až jsem musel zatleskat.

Citát: Musíme vydržet, za hodinu bude noc a můžeme se vrátit do hospody. Mám žízeň jako trám.

Trošku se ještě rozepíšu. V tomhle příběhu je opět jedna zajímavá poživatina paštika. Letíte přes celou galaxii, úplně do neznámých končin, a nejen, že tam narazíte na krásné chtivé ženy, které neváhají roztáhnout své údy a dát vám . . . na talíř kus paštiky. Sakra, paštika je universální mezigalaktická pochoutka. K tomu sex a pívo a hurá do Vesmíru!!!!

Citát: Klidně se napij, je to tvoje oblíbená whisky.

118 30.06.2023

Rok 1531.
V této nejisté době
se temnota středověku
pokouší zadusit první záblesky renesance . . .
Brzy se zrodí nový svět.

Když už člověk nemá nic, čest je to jediné, co mu zbývá.

Ponořil jsem se do temného středověku a nasál atmosféru. Je to brutální, leč živočišný svět plný zrady, krve a hlavně soubojů o vládu a život. Musím uznat, že souboje meči jsou opravdu velmi výstižné. Pravděpodobně je to proto, že tvůrci jako poradce k tomuto příběhu vyzvali odborníka na historický šerm. Tím je Lutz Horvart z HEMA. (Více v zajímavosti u této knihy.) Je fakt, že souboje jsou hodně realistické a čtenář si je užívá. Avšak nejde jen o souboje. Historický příběh má i jiné, horší souboje. Tím myslím souboje mezi lidmi. Náboženství je mocné, ale začíná se rozdělovat.

Malá ochutnávka:
Pochopil jsem, že všechny pravdy, které nám předkládají na tomto světě, pocházejí z Bible. Dokud zůstane v latině, budou si ji moci přečíst jen ti nahoře! Ve Vatikánu, na Sorbonně nám budou dál lhát o tom, co se v ní píše! Dál nám budou tvrdit, že Bůh si přeje, aby oni byli bohatí a my žili v bídě. . .

Vše se děje jménem boha. Tvrdý příběh o víře, která pomalu slábne a mění se na jinou . . . víru. Jöel Parnotte příběh nejen, že nakreslil, ale sám si ho i vybarvil. A všechno jsou to povedené kresby. Barvy nejsou křiklavé. Výraznější je jen krev, která z příběhu přímo teče. Xavier Dorison se snažil zachovat historickou podstatu příběhu o cestě do Ženevy s překladem bible, která by tam měla být ve francouštíně vytisknuta. Nakolik to souhlasí s historickou skutečností, to už asi nikdo nezjistí. Avšak toto dobrodružství by mohlo býti i pravdivé. Rozhodně jsem se u něj nenudil a doslova hltal každé slovo a velebil všechna komiksová okna.

Citát: Naše Matka církev, musí vyvolávat strach. Pro jejich dobro.

Pár věcí by se však knize dalo vyčíst. Například absence Skicáře nebo Alternativních obálek. Se svými 100 stranami je příběh prostě velmi krátký. Jeho cena je také diskutabilní. Ale protože jsem komiks koupil na Světě knihy o něco levněji, než se současně prodává, mám tuto starost už za sebou.

Citát: Vy učenci jste všichni stejní. Kdykoliv namočíte brk do inkoustu, pak teče krev chudáků.

118 15.05.2023

Dávná krevní msta,
zahájená před stovkami let
mezi Vetřelci
a Ellen Ripleyovou,
dosud neskončila.

Vetřelec Probuzení (Tim Lebbon) ***
Píše se rok 2159 37 let od událostí na vlečném člunu Nostromo. Neptejte se jako, ale Allen Ripleyová bojuje proti těmto broukům z hlubokého vesmíru i v době, kdy by si měla vesele dávat šlofíka v kryoboxu záchranného člunu z Nostromo. Ale Tim Lebbon jí probudil a vrhnul jí zpět do krutého světa, plného smrti, řevu a Vetřelčí kyseliny. A tak mě trochu zarazil fakt, že v tomto příběhu si půjčuje snad ze všech filmových zpracování. Čtenář tak dostane jen to, co už měl. Je to škoda, strašně jsem se na tento příběh těšil, ale nakonec je to jen průměr.

Citát: Tady těžební stanice hlubokého vesmíru Marion společnosti Kelland, registrace HGY-64678, žádáme okamžitou pomoc!

Vetřelec Odplata (James A. Moore) ****
Časově se posouváme opět o několik let do budoucnosti. Terraformace planety LV178 neprobíhá zrovna ideálně. Vetřelci se dostanou i sem. Tohle je lepší než Lebbonovo Probuzení. Je to akčnější, krvavější a je tu i více novinek, které neznáme z filmové tvorby. Alan Decker, hlavní aktér tohoto dobrodružství v sobě skrývá netušenou minulost. Byl jsem z něj nervózní a nakonec jsem byl i překvapen.

Citát: Kdyby jejich žhavý vztek skutečně žhnul, byli by spálili celou planetu.

Vetřelec Peklo (Christopher Golden) *****
4.června 2122 další historické datum. Jak vidíte, jsme už zase kousek zpět v minulosti. O to je však příběh překvapující a poutavější. Rozhodně je nejlepší v tomto boxu. Měl jsem a stále mám z něj mrazení. Xenomorfy se to tu jen hemží, Ripleyová řve a bojuje a já opět musel uctít památku H. R. Gigera, za jeho prozřetelnost, obrazotvornost a umění, vytvořit tak nebezpečné dílo. Tím myslím Vetřelce a jeho podstatu.

Citát: Byl to kus skály uprostřed nicoty, jeden z měsíců planety zvané Calpamos.

Po delší době jsem se znovu pustil do čtení této trilogie. Nebyl to náhodný výběr, ale spíš cílený tah. Knihy jsem doma už měl, ale dostal jsem pak darem ty samé, akorát vložené v pěkném tvrdém boxu. Box je v černé barvě s modrým základním obrázkem. Na obrázku je v popředí, jak jinak, Vetřelec. Zadní strana boxu pak obsahuje tři obrázky. Ty jsou vybrány, každý, z jednoho knižního příběhu. Box působí strašidelně a umělecky zároveň. To co je uvnitř boxu na vás zaútočí, rozemele vás a vrátí o několik let do budoucnosti. Stručné komentáře jsem již napsal a co dodat?

Citát: Ve vesmíru nikdo neuslyší váš křik!

118 01.05.2023

"Když jeden uprostřed noci
vidí jak se ve vzduchu vznáší
svítící kvádr,
tak určitě dostal
ránu do hlavy."

Po tom velmi ponurém a smrtícím začátku, kdy nám tvůrci tvrdí, že všichni jen bojujou a umíraj nastane zlom, kde vlastně dokazují, že to, co bylo řečeno na počátku příběhu, zas taková pravda není. Tak že jsem se připravil na to, že se v příběhu budou neustále objevovat nové a nové věci, kdy vlastně zjišťuje čtenář, že to zas tak ponuré není. Proto se připravte na další překvapení, které jsou jakoby vycucány z prstu. Jinak klasický příběh, kdy se z otroka stane otrokář a začne věřit v Boha. V tomto případě je to pán a tvůrce světů z vznášejícího se kvádru alá Planeta opic. (dobrá: Vesmírná oddysea 2001 :-) :-) :-) ale s více opicema)

Malá ochutnávka:
Poslouchej mě dobře, ty tam nahoře! Dávám ti poslední šanci jak mi dokázat, že existuješ a jen sis ze mě neutahoval. Pokud chceš, aby vykonal svoje poslání, musíš mi přece trošku pomoct. A začít můžeš například tím, že mě nakrmíš.
U Veliké Moci! Chci brenneka pečeného na čarnech, k tomu čapaty a hodně vína, a hned prosím!
TAK CO JE!?

A protože hlavní hrdina je taková malá opička, ne moc inteligentní, každý čtenář se do něj zamiluje. A když pak potká kočku G´wel, je jasné, že nejedno čtenářské srdíčko zaplesá. Další rozpor je třeba v tom, že si J´on stěžuje na pána a stvořitele světů, protože ho prý díky němu nepřijmul jeho vlastní, svobodný lid (mimochodem z úvodu vyprávění tento lid ani neměl existovat) Jenže ten lid ho vyhodil proto, že maj nějakou úmluvu o nepřijímání uprchlých otroků. Pán a vládce světů za to rozhodně nemůže.

Citát: Mám dojem, že mě ta svoboda začíná bavit.

Kresba není nijak oslňující, ale je zde použito spíše teplých barev. V oknech je spousta detailů a tak je neustále co si prohlížet. Příjemně se to četlo. Jen mi bylo hlavního hrdiny docela líto. On si chtěl furt za*ukat a
G´wen mu stále nechtěla dát. Možná, že kdyby došlo k sexu, ukázalo by se kolik síly v sobě J´on má. Bohužel, docela dlouho jen fňukal a litoval sám sebe. My chudáčci Šninkové. No, a když jsem došel na konec příběhu, tak jsem si řekl, jestli to vůbec za to stálo. Pro mně průměr.

Citát: Dnes je po všem, moje potomstvo vymřelo . . .

118 05.03.2023

„Jsem ještě vůbec sám sebou?“
„Jsem snad mrtvý?“
„Je tohle posmrtný život?“
„Tahle nicota?“
„Věčnost?“

„Pro jednoho masový vrah, pro druhého vizionář.“

Příběh v této knize je divný. Tak trochu mi to připadalo jako počítačová hra. A ty já moc nemusím. Hlavní hrdina vyfasuje novou práci a spolu s dcerou a nejlepším přítelem odlétají na jinou vesmírnou základnu. A pak to začíná být rozkouskované. Něco se stane, a aby se mohl někdo někam dostat musí plnit úkoly. Tak že se nám pak hlavní hrdina například dostane horko těžko do nějaké místnosti a pak spolu s ním pět šest stránek řešíte, jak se z ní zase dostat. Další věcí jsou divné děje a chování. Hlavní hrdina slíbí svojí dceři, že jí přinese Brumlu, což je její hračka, medvídek. Ale jen za sebou zavře dveře, okamžitě prohlásí, že „Brumla bude muset počkat.“

Citát: To, že má někdo koloniální zbraně, eště nemusí znamenat, že je Kolonista. („eště“ je tak opravdu napsané)

Další věcí je, že třeba dceru zamkne do pokoje, aby jí ochránil, udělá to několikrát. Ale zrovna, když se děj rozjíždí se najednou Flora (to je ta dcera) objeví, protože někdo jí zapomněl zamknout v pokoji. Samozřejmě vidí to, co by vidět neměla, ups. A úplně nejhorší na tom všem je, že se tu strašně prolíná současnost, budoucnost a minulost. A to v takovém množství, že s tím má čtenář problém. Já ho tedy měl. Pan spisovatel nám to velmi pomalu dávkuje, vrací se zpět a pak zase hodně dopředu až se v tom, mám pocit, ztrácí i on sám. Navíc ten svět „budoucí“ je vypravěčským stylem spíše fantasy než sci-fi, ale to je jen můj osobní pohled. Třeba to tak není.

Malá ochutnávka:
Za tu dobu, co jsem tuhle práci dělal, jsem si skutečně užil svoje: evakuoval jsem několik orbitálních stanic, které se dostaly do problémů ať už díky poklesu oběžné dráhy či selhání hlavního reaktoru, bitevník, co ztroskotal v atmosféře hnědého trpaslíka u hvězdy Nu Ophiuchi, a před dvěma měsíci dokonce nákladní loď patřící pomatené sektě, jež uvízla v gravitačním poli černé díry. Jenže nic z toho mě nemohlo připravit na to, co se dělo tady . . .

První dvě třetiny, krom tedy povedeného začátku, jsem se trápil. Dokonce jsem uvažoval, že to ani nedočtu. Do děje jsem se nemohl dostat a vlastně jsem skoro až do konce netušil, komu vlastně fandit. Nakonec musím napsat, že se povedl konec. Tak že začátek, konec – dobrý. To co je mezi je nejasné. Mám všech pět knih v sérii „Vesmírná asociace“. Dám se do čtení dalšího dobrodružství, „Záře supernovy“, protože jsem jednak zvědav, jak lidé z knihy první budou pokračovat, pokud tedy budou pokračovat a nebude tam úplně někdo jiný a taky proto, že má druhá kniha vyšší hodnocení. Což je jakýsi příslib. Pokud to bude pokračovat v podobném stylu, jako je „Světlo pulsaru“, tak od celé série upustím a vrhnu se na jiné světy.

Citát: Jsem jejich stroj na zabíjení.

118 22.02.2023

„Vstal,
přešel k ledničce
a vytáhl lahev
Jacka Danielse.“
(Nezvratný osud)

„Já věděla, že mimozemšťan musí být Francouz.“ (Holky z bombardéru)

Jsem ten druh čtenáře, který si nerad rád nebo rád nerad, přečte úvodní „seminář.“ Někdy tam najdete i zajímavé názory. Ani tady jsem tedy nevynechal „Varování na úvod.“
Zde je to skoro úplně stejné, jak to u všech úvodů bývá. Je to jen samá chvála. První část je o tom, co čtenáře čeká. Prý vzorem, pro příběhy do této sbírky, byla Ripleyová a její plamenomet na Vetřelce. Střední část „úvodu¨ smrdí. Smrdí samochválou. Ale není se co divit, jak jinak by mohla chvála znít z úst samotného šéfredaktora, že jo, pane Fajkus. Třetí část je věnována některým pohledům na díla samotná. A tady někde je „zakopaný pes.“

Citát: Správný žánrový protagonista se přece musí občas probudit lapající po dechu a zbrocený potem. (Nemůže pršet věčně)

Krásky a vetřelci totiž nejsou jen o boji s „nějakým vesmírným vetřelcem“. Škála spisovatelů je velká a ještě větší je jejich rozdílný pohled na brakovou „pulp“ literaturu. Tak že na úvod musím přiznat, že tuto knihu jsem si koupil jen díky tomu, že je v ní povídka z Baltimore. Ty chápavější určitě ihned poznali, o jakém spisovateli píšu. Pro statní: hledejte šmudlové. Já vám napovím, je to totiž hned ta první povídka. A teď ten „pes“ – protože je první, už se mi dál moc číst nechtělo. Je v tom totiž spousta spisovatelů, kteří mi zas tak „nevoní.“ To je ten „Nezvratný osud“, který se teď budu snažit zvrátit a pokračovat ve čtení. Bude to „můj boj.“

Citát: Neprotahuj to a vysyp, co chceš říct, každá minuta znamená kyslík. (Slizka)

Určitě jste si všimli, že jsem o povídkách samotných ještě nic nenapsal. Avšak, určitě jste zjistili, kolik hvězd „a Hetešáků“ jsem této sbírce dal. Podle hodnocení „nahoře i dole“ jste trochu vyvodili, nakolik se mi toto dílo líbilo či nelíbilo. Přiznávám bez mučení, že tento komentář jsem napsal ihned po dočtení „Varování na úvod.“ Pokud vás zajímá můj názor na všechny povídky, respektive všechny příběhy, v této sbírce, klikněte na odkaz „Části díla.“ Ten najdete na pravé straně „z vašeho pohledu“ u této knihy. Musíte chvilku počkat, než se „usadí“ naskakující reklamy a hleďte, je to tam. A nebo, pro usnadnění, klikněte zde a nebojte se, ve vesmíru stejně váš klik nikdo neuslyší:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/krasky-a-vetrelci-pulp-stories-480295

Tak, a to je konec. Teď si jdu přečíst ty povídky.
Bylo by nefér nepřidat „tradičně netradiční“ hodnocení Hetešáky:
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Každý mrtvý člověk byl problém. Z mrtvých se dají dost dobře udělat nemrtví. (Matka jižních hvězd)

118 07.02.2023

„Mimozemští tvorové
nebyli zrůdami o nic víc
než jakákoliv pozemská šelma
a to označení jen
prohlubovalo hrůzu z nich.“

Třetí příběh „Měst“ mě moc nepřesvědčil. Po naprosto rozjeté dvojce „Země v troskách“, je „Svět v bouři“ celkem pokles. Míchání skupin, podivné vynoření Islandu a ještě podivnější cesta do Říma. A to ani nemluvím o konci – nekonci. Jako absolutně nesmyslné mi připadalo to setkání s lidma z vesnice. Pět jich jde požádat o pomoc, oni jim čtyři vesničany půjčej, ale odchází s nimi jen jeden z té expedice. Nemuseli vůbec nikam chodit, když jich ve finále na vyproštění auta bylo méně!!!!
Ano, trochu se tu formuje další „nutný“ příběh, ale proč je tohle tak nepřesvědčivě a rychle ukončené, nad tím si lámu hlavu ještě dva dny po dočtení.

Malá ochutnávka:
Do ochranného pásma to od vládní budovy daleko nebylo. Einar si mohl zkrátit cestu a popojet jedinou tramvajovou linkou, která městem vedla, ale ta byla často přeplněná a z dusného vzduchu uvnitř ho většinou rozbolela hlava, a tak pokračoval po svých.

Z druhé strany je tohle celkem napínavé akční dobrodružství. Jenže chvilkama jsem tak nějak zapomínal, kam tento příběh patří. Zdánlivě jsem si myslel, že čtu samostatnou knihu, která s „Městy“ nemá skoro nic společného, až na pár jmen z různých „výškových“ skupin. Ano, užíval jsem si to, ale jako plnohodnotné dokončení trilogie to neberu. Tak že po mírném nadšení, a podivném útlumu radosti, dávám jen 50%. Což se tady, na DK, dá vyjádřit jen třemi hvězdami u mého hodnocení tři a půl Hetešáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jakmile je na povrchu „něco“ špatně, bude brzy „špatně“ všechno.

118 05.01.2023

„Toto je příběh naší matky!
… ani zdaleka není šťastný.
Její příběh začal krví a slzami.
Začal . . . když naši rodiče zemřeli.
Začal tehdy, když jsme zůstali sami.“

„Neplačte, prosím.“

Hned první strana příběhu mě překvapila a zarazila. Přemýšlel jsem, proč je ve čtyřech komiksových oknech krvácející postava, plující vesmírem a zcela jistě mrtvá, a vypráví nám příběh. Tento paradox je velmi zajímavý a působí dost mrazivě. Rozhodně protiřečící si scéna v tomto hodně zvláštním příběhu. Navíc mě uhranula kresba, nejen tvary, ale hlavně barvy. Všechno je to vesměs v hnědo-zelené a se spoustou odstínů těchto dvou jmenovaných barev.

Citát: Pssst . . . uslyší tě. A pokud tě uslyší . . . pak nás všechny zabije . . .

Pravdou však je, že postavy samotné nejlépe poznáte, když jsou nakreslené z profilu. Přímé záběry na obličeje to někdy zkreslovaly a byl trošku problém majitele konkrétního obličeje rozeznat. Ale šlo jen o zvyk. Ten, co sleduje děj, ví, kdo je kdo. A děj je strhující. Je v něm celkem hodně mrtvol. Drama se krásně přelévá. A to tak, že čtenář ke konci netuší, zda se U.I. (Umělé inteligenci) dá věřit a nebo je lepší se obejít bez ní. Rozhodně pak fandíte spíš Valarii než . . . toto byl příběh naší matky.

Citát: A teď je čas na náš příběh a ten teprve začíná.

Rozhodně stojí za to, si příběh přečíst a zamyslet se nad ním. Zamyslet se hodně. Uvnitř příběhu pak najdete spousty mouder. Hlavně ten fakt, že vlastně nevíte, jak najít ty kladné a záporné postavy. Jak je odlišit. Není to vůbec jednoduché. Nechám si příběh proležet v hlavě, ale mám pocit, že až ho budu číst znova, budu stát na jiné straně „dobra“. Jsou tu lidé proti lidem, umělá inteligence proti lidem, lidé proti umělé inteligenci a v neposlední řadě i umělá inteligence proti umělé inteligenci. Parádní kousek.

Citát: Je šílenství sem kohokoliv posílat, natožpak podělaný děti.

118 25.11.2022

FARÁŘ: ...tvůj záchod je plnej bobků.
HAJNÝ: Choděj mi tam srny.
FARÁŘ: ...a tvou ženu ...Makovče, že tys ji zabil?
HAJNÝ: Je na malinách.
PAPOUŠEK: Cos to udělal, Pepíku?

Seminář i hra se jmenují: Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Seminář je v tomto případě hrou. Nebo hra je seminářem? Nevím. Ale co vím, je, že se seminář s hrou samotnou prolínají od začátku až do konce. Proto tu vznikla taková divná situace a nedá se zde samostatně hodnotit seminář a vlastně ani hra jako taková. Došlo tu k zajímavému jevu, kdy je potřeba se na věc podívat očima Járy Cimrmana a to tak, že vše je jedno. Proto nebudu rozebírat seminář ani hru, a to proto, že to vlastně ani nejde.
Rozhodně musím napsat, že takovéto pojedí mě velmi pobavilo a bavilo. Zvláště ty situace, kdy herci odehrají jednu pasáž hranou s odhrnutou oponou a posléze, kdy se opona zatahuje, začíná část „seminářská“, a obráceně, v době kdy se opona roztahuje začíná část „hráčská“.

Citát: Cos to udělal, Pepíku?

Jenže musím přistoupit k jednomu kroku. A tím je fakt, že by teď komentář k semináři a komentář ke hře, ..že by prostě oba komentáře byly stejné. A to nechci dopustit. Proto na tomto místě napíšu nejlepší moment v „semináři“ a u komentáře u hry, napíšu nejlepší moment ve hře. A tím snad uspokojím všechny své čtenáře. Zde následuje nejlepší moment ve hře:
A tím je moment, kdy na scénu přícházejí parohy, a divák si myslí, že přijde jelen. Ale místo toho přichází Bobeš, a již viděné parohy drží v ruce. Fakt silná scéna.

Zde následuje odkaz k semináři, za zataženou oponou, a nejlepší rozhovor, který v tomto díle zazněl (tedy jen jeho kousek):

https://www.databazeknih.cz/povidky/nemy-bobes-aneb-cesky-tarzan-79802

Citát: Tak takové to tedy bylo...

118 09.11.2022

„Chtěl bych pouze dokázat,
že na Zemi existují věci,
které jsme dodnes
nepochopili.“
(Erich von Däniken)

Tato kniha je strašně zavádějící. Nejen tím, že dle informací zde na DK, to mají být memoáry, tak i tím, že to vlastně není ucelený příběh. Všechno píše sám pan Miloš Jesenský. Tak že vše, co je zde řečeno o devatenácti spisovatelích, je formou informací a dokumentu. Spisovatelé jsou zde jen jmenováni, ale nijak do tohoto svazku „nepromlouvají“. Vlastně všechny jejich odpovědi na otázky pana Jesenského, jsou jen výběrem z jejich knih a nebo předmluv k jejich knihám.

Malá ochutnávka:
I případ Bermudského trojúhelníku dokazuje, do jaké míry si moře pečlivě střeží svá tajemství. Stojíme na prahu kosmické éry, toužebně očekáváme vystoupení člověka na Mars, hrdě si myslíme, že naši vlastní planetu již dostatečně známe. Tento pocit však ani zdaleka není opodstatněný, neboť tři pětiny povrchu Země pokrývají mořské hlubiny, které známe asi tak jako krátery na Měsíci.

Tohle opravdu spíše pro začátečníky. Ti, kteří mají rádi všemožné záhady zde mají možnost seznámit se s devatenácti spisovateli, kteří se zaobírají vším možným, na co si vzpomenete. Duchové, mimozemšťani, katastrofy, zaniklé civilizace, možná historie planety nebo třeba kruhy v obilí...a mnoho dalšího. Výběr je obrovský. Mě tato kniha přinesla jen fakt, že jsem zde našel jednoho spisovatele, kterého jsem neznal... ...o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Také jsem zde byl udiven, kolik existuje případů USO (Unidentified Submerged Object), což jsou vlastně něco jako lítací předměty na obloze, akorát se pohybují pod vodou.

Citát: Setkání s jiným světem není pouze imaginární skutečnost. Může se přihodit i zvířatům. (Ludvík Souček)

Dokonce i obrázek na přebalu této knihy je mystifikací. Jedná se sice o pravou sochu, leč prý přidanou na katedrálu ve španělské Salamance jako forma vtipu. Pokud v minulosti žili takový srandisti, kdoví, kolik věcí na katedrálách, kostelech nebo hradech je srandovní vtípek nějakého architekta.
Jinak, co se mi v této knize strašně líbilo, jsou kresby každého zmiňovaného spisovatele. Jsou vloženy vždy na úvod ke každému tvůrci. Pravděpodobně je nakreslila Zuzana Jesenská, protože jiné jméno jsem u ilustrací nenašel. Pro mě tato kniha nepřinesla nic nového, ale musím uznat, že neznat zmíněné spisovatele, byl bych velmi překvapen a potěšen, že mám z čeho vybírat. Jako dvacátého spisovatele, který v této knize není si klidně napište – Miloš Jesenský.

Citát: Miloši, nebýt faktu, že jsi tuhle knihu napsal, trval bych na tom, abys v ní byl taky. (Pavel Meszáros - nakladatel)

118 10.10.2022

„První známkou
začínajícího poznání
je touha zemřít.
Proč je ale na cestě k smrti
tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“

„Jedinou jistotou tohoto světa je smrt.“

Příběh, ze kterého jsem byl zprvu docela zmatený. Vlastně jsem nevěděl, co se děje, kde jsem a kdy jsem. Ale nebyl jsem v tom sám, i hlavní hrdinové Franz, Cecílie, Kristina, Vítek i Řehoř v tom byli se mnou. Situace střídá situaci, sen, realita, skutečnost, přání – to zde bylo celkem nepochopitelné. Až později jsem zjistil, že to bylo spíš – nepochopené. Čím víc jsem se do románu začítal, tím víc jsem chápal. I když některá část mého mozku se s tím nechtěla vyrovnat, nakonec musela propadnou tušení, že vše je vlastně v naprostém pořádku. Alespoň v tom pořádku, který chtěl pan spisovatel tímto dílem vyvolat.

Malá ochutnávka:
„Chceš se napít, Franzi?“ zeptala se Otýlie a natáhla se pro sklenici čisté vody.
Stála na bílé plechové skříňce, kam si do šuplíku schoval pár poznámek z doby, kdy měl ještě sílu psát. Už několik týdnů nerozezněl symfonii na psacím stroji, která vždy proměnila bílý papír v něco víc než jen hořlavý materiál. Dnes byl první den, kdy se cítil tak unavený, že neměl nutkání psát ani přemýšlet, jen kontrolovat dech, aby trpěl co nejméně.

Ke konci to měl být krutý horor. Jenže průser nastal, když si čtenář uvědomil komu že má vlastně fandit. A dle „dobrého“ výběru pak zjistíte, že konec není horor, ale velký smutek. Při vší té krutosti jsem se zapomněl bát a místo toho jsem brečel. Brečel jsem pro to, čemu jsem fandil, čemu jsem věřil a vlastně si ani nejsem jistý, zda to bylo správně. Emil Křížka si opět zahrál z lidskou myslí, ukázal nám tu bestialitu v našem srdci, tu bezmocnost, kterou si každý nosíme s sebou a tu krutost, když to z nás všechno vylétne a začne otravovat své okolí.

Citát: Když nemám tělo, proč ho cítím?

Emil Křížka je ten člověk, který „našel“ román Mysterium Tremendum od Sebastiana Rainera. A po svém jej předložil veřejnosti. Tak že jsem vlastně věděl, do čeho jdu. Příběh plný smrti, násilí a beznaděje. Sice to není nejlepší horor tohoto roku, jak hlásá přebal knihy, ale je to rozhodně nejbrutálnéjší příběh, který jsem tento rok četl. Našel jsem tam jednu chybu. Není sice nějak významná, ale i tak. Na straně 25 se píše, že Francz kouká ze třetího patra, ale na straně 39 je psáno že bydlí ve čtvrtém patře. A už jsem dlouho nedal žádné Hetešáky. Tak že dávám čtyři a půl temných motýlů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Poslední dobou mám pocit, že píšu jinak, než mluvím, mluvím jinak, než myslím, myslím jinak, než bych myslet měl a tak to jde pořád dál až do té nejhlubší temnoty.

118 01.10.2022

„Znáš rozkazy:
usadit se daleko od lidí,
abychom neriskovali,
že si nás domorodé
obyvatelstvo všimne“.

„Občas je třeba plnit rozkazy ještě dřív než je dostanete.“

Jednoduchost těchto dobrodružství totálně nabádá k dalšímu čtení. Když odpustíte panu spisovateli jeho neustálé opakování věcí, které jsou každému čtenáři, po přečtení dvou příběhů, úplně jasné, zjistíte, že vás to prostě baví. Surové, sexuální, akční, sem tam i nějaký ten vtip, děj běží někdy až závratným tempem vřed – prostě rychlečtoucí a pohodové.

Malá ochutnávka:
Ray podal Markovi kalhoty z hrubé hnědé látky, pár kožených bot, košili z umělého lnu a nakonec tuniku sahající do půli stehen. Byla vyrobena z koženky, vyztužené na několika místech kovovými destičkami. Toto vybavení bylo doplněno kulatým štítem, přilbou, mečem s dvojitým ostřím a dýkou. Nakonec se agent S.D.P.P. * opásal ochranným opaskem **, který vypadal jako silný pás kůže....

Piráti na Sylwě nejsou výjimkou. Navíc, po tom všem ději, bitvách a řešení problémů, zjistíte, že není vše dořešené a ke konci to ještě nabere dramatický spád. Mnozí si určitě všimnou, že primitivní planety maj jakýsi zadaný řád a děj se stále opakuje, ano, to je sice pravda, ale ten vnitřní „úkol“ vždycky nabere na obrátkách a směřuje do dramatického konce. Je to jednoduché, přímočaré a zábavné. Pravda, nikdy nedám plný počet, ale vždycky to zatím bylo minimálně na 70%.

Citát: Je to druh piva s nízkým obsahem alkoholu. Nebezpečí poškození jater nehrozí.

* (S.D.P.P.) - Služba pro Dohled nad Primitivními Planetami.

** Ochranný opasek vytváří silové pole kolem celého těla. Chrání proti střelám, laserům a mnohým sečným zbraním proniknout až na (do) těla.

118 04.09.2022

„Je to fotbal, pane. To za tu krev stojí.
A nejsem ani kluk, ani váš syn.
Jmenuju se Boss. To jméno
si radši zapamatujte, trenére,
od podzimka ho budete říkat často.“

„Takovej to byl sráč.“

Jason Aaron (scénář) i Jason Latour (kresba) se tentokrát nezdržují nějakou předmluvou a jde se rovnou na věc. Zase mám, co jsem chtěl a trochu toho, co moc nemusím. Je to drsný, sprostý a krvavý. Za tu trochu peněz to stojí. Jediné, co mu tak trochu vadí je Americký fotbal. Nikdy jsem se v něm pořádně nevyznal, nikdy mě nebavil, tak že s některými názvy jsem měl problém. „Kurva, co je to za fotbal, když se tam furt válej na zemi a míč berou do ruky?“ Ale dobře, nějaké to pozadí přece trenér mít musí. Tak tedy obrnit se proti Americkýmu fotbalu a užívat si příběh.

Malá ochutnávka:
Tady tvůj tatík si myslel, že bude dobrej nápad jít ukrást strejdovi Tutwilerovi celou fůru kohoutů na zápasy. Asi měl dojem, že nikdy nezjistíme, že to byl von.
Ale když se pak sebral a koupil si novou káru... no, kde by asi tak Olis Boss, ten nejmizernější neschopnej sráč v okrese Craw, sebral škváru na novej bourák?

Eulessim Boss a vše, co by jste o něm měli vědět. Na můj vkus tam toho fotbalu bylo až moc. Tak že za mě jen tři hvězdy. Na konci tohoto svazku najdete ještě příjemnou Galerii obálek a Skicář. A samozřejmě na konci knihy najdete pozvánku na třetí příběhy, tentokráte s názvem „Návrat domů“.

Citát: Já na fotbal seru, chlapče. A na tebe taky.

118 17.07.2022

„Od téhle chvíle dělejte
všechno po mně.
Nenápadnost, obratnost, mlčení.
Naše těla jsou liány.“
(Temná mračna, bílý závoj)

Kniha druhá ze série Azimut obsahuje dvě povídky. „Temná mračna,bílý závoj“ z roku 2018 a o rok starší „Poslední zimní námrazy“. Jedná se o poslední dva svazky uzavřené pětidílné série. Komentáře k oboum povídkám najdete v sekci „Části děl“ u této knihy. Tvůrci zůstali stejní: scénář Wilfrid Lupano a kresba Jean-Baptiste Andréae. Tak že, co se týče kresby, očekávejte to, co bylo v prvním svazku.

Citát: A teď, protože očividně přesně to se ode mě čeká, půjdu až na krev. Úplně na krev! (Temná mračna, bílý závoj)

Co se týče scénáře, mám dojem, že volba slov a používaných výrazů tak trochu hraničí z výroky mistra Jodorowskyho. „Pohlavní přeborník“ vede. Ale což, možná to tomuto příběhu dodalo tu správnou vizáž a možná proto mně to také bavilo. Možná časem přehodnotím a přepíšu dějiny, ale zatím to nechám tak, jak to je. Dvanáctá hodina ještě neodbila. Na konci každé knihy opět najdeme Encyklopedii Chronopter. Tak že čtěte, ať vám ten čas neutíká tak rychle.

Citát: Musela se stát nějaká chyba. Měl přece žít do konce času. „Tak to asi přišlo“. (Poslední zimní námrazy)

Z těchto dvou příběhů jsem těžko, přetěžko určoval, který z nich je lepší. Zatím, co čas letěl já váhal, zda byl lepší první příběh a nebo ten druhý. Nakonec, ještě než „vyletěl ptáček“ jsem se rozhodl. První příběh je akčnější, vtipnější a mysterióznější. Ve druhém díle tohoto svazku mě překvapila jen Anachronda. Ano, ano, vězte mí pohlavní přeborníci. Temná mračna rozhodla a já ve skrytu duše víc fandil Manipu Le (i když její máma také není špatná partie) a Evženovo rozhodnutí. „ Zemřeme si v náručí, má lásko.“

Citát: Dohoda je jasná: Aby jste vy dlouho žila, musejí jiní umírat. A to rychle. (Poslední zimní námrazy)

118 25.06.2022

„Pokud na světě
existuje výtisk
Manethova pojednání
o kultu Rudého krále,
pak ho najdeme právě zde“.

Lord Baltimore:
„Není mrtvý, ale ani doopravdy živý. Není tak úplně člověkem...“

Kresbu tohoto šestého svazku, lord Baltimore, má na svědomí Peter Bergting. Musím uznat, že jeho kresba se mi moc líbí. Je rozvážná, komiksová okna jednoduchá, nic extrémního a všemu tomu image dodává svou barevnou krásou mistr Dave Stewart. Scénář, který dělají dva tvůrci, Mike Mignola a Christopher Golden, vás nepřekvapuje a je to přesně to, co čtenář očekává. Smutek, spousta smrti, upíři a skoro beznadějné cestování po širém světě. Prostě radost pohledět a užívat si.

Malá ochutnávka:
...byl to svět, kdo začal válčit. Nebesa se chvěla výstřely z pušek a děl. Krev třísnila zem po celé Evropě. Říká se, že sám Haigus prohlásil, že kvůli tomu se Rudý král začal probouzet ze svého spánku. Pradávné zlo si našlo cestu zpět na svět vinou zla, které je v nás samých. Vlastně jsme upíry mezi nás přímo pozvali...

Celý svazek je jedna dlouhá akce. Krev teče, čarodějky zabíjí a jsou zabity, Lord Baltimore je hnán stále v před a rozsévá smrt mrtvým. Střídají se tu dvě hlavní linie – Petrohrad vs. Kartágo a to tak rychle, že vás děj žene neustále dopředu a vy sledujete události jak na běžícím pásu. A když se na konci nedokážete zastavit – nevadí, ještě je tu skicář. Tak dobrou zábavu.

Citát: Já se vrátím.

118 29.05.2022

„Akademie
se světu
uzavřela proto,
že venku
číhají nepřátelé.“

Mám pocit, že doba vydání mezi jednotlivými knihami se nebezpečně prodlužuje. Jak dlouho jsem čekal na další, v pořadí již patnáctý díl, si ani netroufám spočítat. Za pár hodin jsem jej přečetl a teď nastala opět ta dlouhá čekací pauza. Ale k příběhu. Začínáme v Londýně. Celková situace je čím dál dramatičtější a vyhrocenější. Přijde dokonce i na zbraně a ochranné amulety. Příběh je opět napínavý od počátku až do konce. Tedy, do konce této knihy, protože vše stále pokračuje.

Citát: A vážně si tu odměnu rozdělíme půl na půl?

118 14.05.2022

„Uměla muže
do hrobu pouze dostávat.
Neví, jak je zase vykopat.
Věci uměla jen
a pouze ničit“.

„Nejsem si jistý, co vlastně vidím, když zjistím, že už nejsem mrtvý“.
Trocha klasiky neuškodí. Příběh začíná citátem od Nietzscheho: Proklít démona. Ostatně, tak se jmenuje i tento poslední příběh ze série Fatale. A je to peklo hned od samého začátku. Tady se bude hodně umírat. Jo, jasně, umírá se tu už od samého počátku, ale tohle je vrchol a krev bude potřeba na staré rituály. Pro své bohy uděláme vše. Já si dal za cíl dočíst tuto sérii, ale začínají mi písmenka tancovat před očima a mé sny jsou čím dál tím brutálnější. Ale již není cesty zpět...

Malá ochutnávka:
...a už vůbec nebyla připravená na všechny ty oči, ty ruce, které nikdy nebudou mít dost. Nesnášela, že to musí být zrovna takhle. Nesnášela fakt, že knihovník měl pravdu, když cítila, jak v ní roste síla prokletí. Nahlížela zhluboka do srdcí mužů, které ničila, na jejich křehké naděje, na rodiny, které odkládají stranou, když jejich chtíč přeroste v hlad, který jim vymete hlavy...

Opět tu přeskakujeme v čase. Začneme někdy na sklonku roku 2014 a podíváme se i jak Jo spáchala první sebevraždu. Psal se rok 1935. Pak s hrůzou v srdci pochopíme, kolik těch sebevražd vůbec Josephine spáchala. Opět plné násilí a smutku. Parádní scénář pokračuje. Ani kresba nezaostává a mistr Sean Phillips dokazuje, že prostě umí. Krásné zakončení celé série. Vřele doporučuji, ale jen pro silné povahy. Je tu spousty krve, sexu a monster z dávných dob.

Citát: Chtěla ho vyrvat smrti, aby ho mohla znovu zabít.

Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal skupinu Dead Sun a jejich studiové album „The Clockwise Charade“. Z celé série jsem vybral spousty citátů a vložil je Edu Brubakerovi do jeho profilu. Jsem rád, že jsem byl svědkem tohoto dobrodružství, rozhodně si z něho odnesu temnotu a spousty otázek, zda je toto vůbec možné. Zda existuje něco tak temného za hranicí světla, tak krutého, že to pohltí vaše tělo, váš chtíč a sklony k sebevraždám....Jděte na to, FATALE je tu pro vás. Nezavírejte před ním oči.

Citát: Když zavře oči, ocitá se na místě, kde její sny zdivočí.

118 01.05.2021