Terva komentáře u knih

Aťsi to byla
třeba kosmická loď,
současně to nebylo
nic jiného než jedno
obří mraveniště.

Černá pevnost už je sedmá kniha v sérii Charity. A nutno dodat, že opět velmi dobrý příběh, který nijak nestrádá a stále udržuje vysokou laťku, kterou si pan spisovatel Wolfgang Hohlbein dal. Dokonce i technické sci-fi věcičky, které jsou zde popisovány, jakoby přeskočily svou dobu. Znáte ten pocit, když začnete číst knihu, příběh svého mládí, který se vám strašně líbil, a najednou zjistíte, že věci v něm už jsou zastaralé, nevěrohodné a vy s tím máte problém? Kolikrát knihu odložíte v půlce a do komentáře napíšete. „to jsem četl/a kdysi a bylo to dobré“. Toto je něco jiného. Technické věci jsou i dnes monstrózní a nepřekonatelné. Stále je se v tomto příběhu čemu divit a nic není zastaralé. Tohle jsem četl kdysi a je to stále dobré.

Malá ochutnávka:
Nejistě a namáhavě se obrátila na záda a otevřela oči. Nad ní se jako obrovský modrý míč vznášela Země; ještě nikdy jí ten pohled nepřipadal tak nádherný a uklidňující jako v tuto chvíli. Náhle již rozuměla tomu, proč French a jeho lidé věří tomu, že duše zemřelých odcházejí na Zemi.

Jak jinak než, že příběh má opět dvě linie. Krásně a plynule mezi nimi přeskakujeme, sledujeme všechny hlavní hrdiny a čekáme, jak to dopadne. Jedna linie je Charity a French na oběžné dráze kolem Země a její strasti se skupinou lidí, kteří již několik generací přežívají na jednom místě orbitální stanice, druhá linie je kapitán Hartman a Kyl pokoušející se na Zemi dostat k mimozemskému transmitéru. Všechno je to napínavé, plné překvapení a zvratů. Vše se pak promění ve dvě obrovské „kosmické“ bitvy. Kdo a jak přežije? To je už součástí další knihy. Rozhodně za plný počet.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Nikdo nechodí ven. Jen mrtvý.

118 18.03.2021

„Mistře, musíte nás zachránit!
Obyvatelé Země se nacházejí
ve smrtelném nebezpečí.
Já vidím jen jedno jediné řešení...
To se musí obrousit“.

Na tento příběh jsem byl velmi zvědavej. Pravdou je, že jsem nebyl ani zklamaný ani nadšený. Proč? Tento druh humoru je pro mě tak trochu nestravitelný. Jo, jako je to sranda, je to spousty akce a nečekaně čekaných scén, ale druh použitého humoru já prostě nějak nemusím a možná ho i nechápu. Zasmál jsem se, ale jen díky tomu, že se předpokládalo, že se zasměju.

Citát: Češi jsou kabrňáci, ti dokážou úplně všechno.

Asi jsem v tom udělal zmatek. Trochu to napravím. Jedná se o ten zvláštní druh humoru, který bych hledal třeba u Švejka (Sraly na něj mouchy) nebo v Černých Baronech (My se nějak dohodnem) a trochu z toho Kocourkova (To bude fungovat, i když by vlastně nemělo) A tak jsem se sice zasmál třeba situaci, kdy Vesmírná betonová míchačka dostane smyk a řidič moc strhne volant...chápete, volant ve vesmíru a to je ta část, kdy se všichni smějí a já volám Spocka a ptám se ho: „Je to logické“?

Malá ochutnávka:
Zatímco Země byla zmítána panikou, dorazila na Armabetton parta brusičů. Dílo jim šlo pěkně od ruky. Jiskry jen létaly. Solární panely dodávaly elektrickým bruskám dostatek energie a všechno vypadalo nadějně. Bohužel pak technologové oznámili, že tímto tempem bude rozbroušení Armabettonu trvat 256 let plus minus tři roky.....

Tak že, abych to moc neprodlužoval. Dobrodružství a katastrofický podtext je perfektní, logické situace zde moc nehledejte a prostě se smějte. Naštěstí jsou oba díly celkem v přijatelné velikosti, tak se do cíle k planetě Zemi dostanete za několik hodin. Zda náraz přežijete nebo ne, je jen a jen na vás. Za mě jsou to tři hvězdy, ale ti, co tento humor stráví, nechť si hvězdu nebo dvě, klidně přidají.

Citát: Jenom broušení vás může spasit.

118 20.12.2020

Snad je zbytečné znovu opakovat dávno známou skutečnost,
že legendy a mýty nejsou a nemohou
být historickými prameny pro dobu,
na niž se vztahují, nýbrž jsou daleko spíše
doklady doby, v které vznikly.

Je tomu již dávno, co jsem tuto knihu četl. Pamatoval jsem si jen to, že se jednalo o výřez z války Sever proti Jihu a, že to bylo o lodích. A vlastně jsem zjistil, že jsem si to pamatoval dobře. Rakve útočí je o dvou absolutně rozdílných lodích, které měli rozhodnout válku. Samozřejmě, že každá byla na jiné straně barikády. Jednalo se o jakési první předchůdce ponorek, hlavně tedy severský Monitor, jedna z plujících rakví měla obrovskou část své paluby pod hladinou. Ale jako správný Jižan jsem spíše fandil Mirramaku, jižanskému plavidlu s větší palebnou silou.

Citát: My z jihu, dodáváme Americe bavlnu a důstojníky.

Muselo to být strhující, když se tyto plavidla utkali v námořní bitvě ve vodách Hampton Roads. Tedy rozhodně bylo, ale Ludvík Souček do toho ještě vložil spousty detailů a tím to vše učinil napínavějším. Sice pan spisovatel na začátku tvrdí, že není kdovíjaký historik, ale když vám do příběhu starého skoro 160 let přidá nejen časové údaje i doplňující údaje o počasí, úplně plesáte. A vrcholem je, když vám ještě popíše, jak se před bitvou chovali ptáci, poletující nad připravenými loděmi. No, prostě, tohle je paráda.

Malá ochutnávka:
Smůla byla prostě ve vzájemném nepochopení. Majitelé bavlníkových plantáží chtěli i nadále zachovat vlastní plemenný chov otroků, jenž byl od federálního zákona o otroctví z roku 1808 (nehledíme-li ovšem na nějakou tu čerstvou nelegální dodávku ze zámoří) jedinou zárukou zdárného množení pracovních sil, a starat se o otroky se vší osvědčenou péčí. Totéž chtěli gründeři severního průmyslu a dopravy, pociťující vzrůstající nedostatek nejlevnějších pracovních sil.

Jako malý, tedy už větší, natolik, abych mohl jezdit sám na čundry, jsem byl vždy projižanského smýšlení. Nosil jsem černou košili s jižanskou vlajkou a široký klobouk s liščím ocasem (kojotí se tu nedal sehnat) a zpíval jsem u táborových ohňů ...za nás, za JIŽANY!““ Vlastně dodnes tak nějak uznávám, že nejlepší politické uspořádání je otrokářství, ale ne takové, jak se nám ho snaží někteří historici znechutit, ale to fungující otrokářství. Dokonce je v knize i naznačeno, že někteří samotní průmyslníci Severu si postěžovali, že už nejsou k mání otroci a ti stávající už jim nechtějí robotit ani za dolary.

Citát: Kdyby...pro historika není většího provinění než pouštět se do úvah tohoto druhu.

Pokud chcete zažít trochu toho pohledu na doby dávno zaniklé, kdy se Amerika ještě dávala do kupy a kdy občanská válka Severu proti Jihu rozdělila zem na dva tábory, vřele doporučuji. Ale pozor, není to celkový pohled, je to pohled právě na bitvu dvou plujících rakví Monitoru a Mirramaku se spoustou přiléhajících detailů jak o výzbroji, zbraních, politickém rozhodování a o vůdcích té doby. Neřeknu vám, jak bitva skončila, ale nebyla rozhodující. Unie a Konfederace pak zápolili na jiném bitevním poli. Ale bitva těchto lodí tak nějak naznačila, co se bude dít dále.

Citát: Neděle 9. března 1862 byla pro Unii černým dnem obav a zoufání, ba dokonce, jak se později vyjádřil sám Abraham Lincoln, „nejhorším dnem celé války“.

PS: Podle historických záznamů prý sever vyhrál celou válku :-)

118 25.06.2020

Patřím do kolonky
nadepsané cedulkou Bakly,
zabiják opancéřovaný svaly
jako těžkooděnec brněním.
(Návrat zabijáka)

Tohle je ten svět, který mistr Žamboch umí a má ho pod palcem. Bakly není sympaťák, ale každý si ho oblíbí. Sice tam, kde se objeví teče krev, ale i pacifista si tu krev zamiluje. Bakly není idiot a není ani zas tak moc chytrý, ale ve své podstatě dělá dobré skutky. Není moc dobrý člověk. Vlastně není vůbec dobrý člověk. Ano, když něco dělá vždycky u toho stříká krev a létá mozková hmota, ale na to vám kašlu. Já HO mám rád. Dostal mě i tím, že rád pije pivo. A vlastně má dost jiných kladných i záporných vlastností a kdo chce, najde si tu svou.

Citát: Až přijde na lámání chleba, přežijí jen ti, co se rozhodnou správně. (Anděl bez slitování)

Svazek obsahuje pět samostatných ukončených povídek. Příběhy na sebe sice nenavazují v takové míře, ale jsou chronologicky seřazené. Všechny ty příběhy jsou plné krve, střev a bolesti. Bakly se s ničím nepáře. První, druhá a čtvrtá povídka jsou ty, co u nás vyšly jako samostatné knížky o rozměrech 8,5 x 9,5 centimetru. Třetí povídka „Krátká zastávka na dlouhé cestě“ vyšla samostatně v časopise Pevnost a poslední povídka „Inkognito“ je nová, dopsaná pro tento svazek. Bakly se v ní snad poprvé ocitá na moři. Svým způsobem je to velmi specifická povídka, ve které Bakly použije i trochu černého humoru...víc neprozradím.

Citát: Bylo ještě tolik práce, kterou bylo nutné udělat, a tolik lidí, které jsem musel zabít. (Krátká zastávka na dlouhé cestě)

Je zajímavé, že ačkoliv mistr Žamboch měl nejdříve postavu Koniáše, který se s Baklym setkává až po delší době, stal se Bakly vlastně populárnější než Koniáš. To samé by se dalo říci i o dalším Žambochovo hrdinou a tím je Lancelot. Ten však nepředčil ani Koniáše a svou povahou a skutky nikdy nedožene brutalitu a přímočarost Baklyho. Bakly je fenomén, který se nezapomenutelně vryl do podvědomí Českého čtenáře. Doufám, že pan spisovatel Miroslav Žamboch nehodí tohoto hrdinu do koše a ještě nějaké to dobrodružství s ním přidá.

Citát: Já se pivem opít nedokážu. Jsem na to příliš těžký. (Holýma rukama)

Jinak, pokud máte zájem si o samostatných povídkách přečíst více, přidal jsem komentáře k nim do kolonky „povídky“ u této knihy. Všechny jsem hodnotil plným počtem a neskonale jsme si je užíval. K povídkám „Návrat zabijáka“, „Anděl bez slitování“ a „Holýma rukama“, v době, kdy u nás vyšly knižně a samostatně, mám i samostatné komentáře. Kdo má zájem, ten si je určitě najde v sérii Bakly pod čísly 2,3 a 4. Je to perfektní dobrodružství, spíše pro otrlejší čtenáře, ale jinak si to v klidu může přečíst každý, kdo má rád v příbězích lásku, zradu, krev a smrt.

Citát: Nezbyl nikdo, kdo by si chtěl užívat s vražednou ocelí. Užívat si se mnou. Užívat se smrtí, užívat si smrt. (Inkognito)

Komentáře k povídkám také zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

118 04.05.2020

Pojďte se podívat, kůlna je úplně zbořená, fíha.
Fíha? Jak jsem řekl, konec světa přichází.
Proč mě vy dva dokážete vždycky tak rozesmát?
No, lásko, tobě stačí málo....
(Mlha 2007)

Co se týče zfilmovaných knih a povídek od mistra hororu Stephena Kinga, nepřinesla mi tato kniha nic nového. Všechny seriály a filmy natočené na motivy knih Stephena Kinga jsem viděl a s jejich historií i různou kvalitou jsem obeznámen. Co je obrovským přínosem, je fakt, že konečně někoho napadlo napsat knihu ve které jsou filmy i seriály seřazené podle data vzniku. Můžete tak s přehledem od prvního až po zatím poslední film sledovat, jak vznikají, kdo je režíroval, kdo v nich hrál a mnoho dalších zajímavostí.

Citát: Ozor na ana Edého!! (Pavučina snů 2003)

Teď, když to má čtenář černě na krvavém sepsané, dojde mu, jaká doba uplynula od prvního natočeného snímku. Tím byla Carrie, natočena již v roce 1976, která se i stala druhým filmem Johna Travolty. Dodnes má ten film své kouzlo. Posledním filmem se tak stává TO Kapitola 2 z roku 2019.Tady si například zahrál Stephen King prodavače ve Vetešnictví.!!! 43 LET!!! Vlastně jsem si také uvědomil jeden zásadní fakt – můj život je spjat s Kingovo tvorbou a to jak knižní, tak tou filmovou. A tomu jsem rád. To je mé KA-TEH.

Citát: My se tady všichni vznášíme (TO 2019)

King dokáže mistrně vytvořit zlé postavy a jejich činy. Vlastně ani nemusí moc improvizovat. Lidé jsou zlí sami o sobě, jen Stephen jim to dokáže ukázat v plné a kruté míře. Krom příběhů o mimozemšťanech, tam se na to čtenář/divák musí podívat trochu z jiného úhlu. Jediné, co bych vytknul panu Ianu Nathanovi, je jeho celkem podivný výběr nejlepších filmů, které sepsal na konci knihy. Trochu mě zklamal v tom, že na první místo dal „Stůj při mě“, až na sedmé místo umístil film „Zelená míle“ a až na místo 63 z 84 filmů a seriálů, dal „Pavučinu snů“.

Malá ochutnávka:
Minulou noc, to když jsem ještě spal,
Tommyknocker, Tommyknocker na dveře zaklepal.
Chtěl bych jít ven, ale nemám odvahu,
bojím se, že Tommyknocker na mě čeká na prahu.
(Monstrum alias Tommyknockeři 1993)

Já, jako ctitel vetřelců z jiných planet mám na to trochu jiný pohled. Na mé první místo v TOP5 filmů nebo seriálů o mimozemšťanech se řadí „Pavučina snů 2003“, „Mlha 2007“, „TO 2019“ „Pod kupolí 2013“ a „Monstrum 1993“ Vím, že jsou Tommyknockeři špatně zfilmovaný, ale i tak se mi líbí. Je to perfektní námět, leč nešťastně zpracovaný. V klasické lidsko-hororové části filmů se do mé TOP5 řadí „Zelená míle 1999“, „Osvícení 1981“, „Nadaný žák 1998“, Misery nechce zemřít 1990“ a „Hřbitov domácích zvířátek 1 1989“ Naprostým krachem považuji film „Temná věž 2017“

Citát: Možná si myslíš, že jsi pro ty lidi nějakým Bohem. Ale myslím, že oba víme, co jsi zač. (Pod kupolí 2013)

Přeci jenom jsem našel jeden snímek, (vlastně tři) který tu není. Jedná se o film „Ve vysoké trávě“ z roku 2019. „In The Tall Grass“ je jakási forma Kukuřičných dětí, jen je tu mimozemský artefakt, vysoká tráva, víc smrt, časová smyčka a více napětí. Ve své podstatě až jednoduše geniální děj, který nás místo do kukuřice zavede do pole vysoké trávy. King zde porušil snad všechny zásadní pravidla pro současný trend. Jak již kdysi řekl Quentin Tarantino, „vždycky mě lákalo bořit bariéry, kdy v příběhu (filmu) nesmí zemřít pes, dítě a nebo těhotná žena“. Stephen King ve svých dílech dokazuje, že nic není nemožné.

Citát: Ten kámen má sílu. A všechna tráva se promění v maso.... (Ve vysoké trávě 2019)

Tím druhým a třetím snímkem je „Trávníkář“ 1992 a „Trávníkář 2: Odvrácená strana vesmíru“ 1996. Filmy od kterých se Stephen King distancoval a zažaloval výrobce prvního Trávníkáře. Požadoval odstranění svého jména z titulků. Druhý snímek už s Kingem vlastně nemá nic společného. Mě se například ten první Trávníkář líbí. Ale pravda je, že se s povídkou vůbec, ale vůbec neshoduje.

Citát: Už takhle jsem zodpovědný za spoustu špatných věcí. (Trávníkář 1992)

118 05.01.2020

Purpurfargade ansiktet - podstata cikánského zaklínadla započne celkem kruté hubnutí hlavní postavy. Od pana Kinga jsem četl snad úplně vše, co u nás vyšlo. Nemohl jsem tedy vynechat ani tuto knihu, kterou napsal pod pseudonymem Richard Bachman.
Jako vždy se tato celkem hubená kniha snadno a rychle čte
Kniha má 238 stran a byl podle ní natočen i film.
Malá ochutnávka:
Já nevěřím v Boha, ale kdybych ho viděl, věřil bych. Neříkal bych :
"Sakra, to ale byl slušnej zvláštní efekt."
Pro mě je blbec jasně definovanej tím, že nevěří tomu, co vidí.
A můžeš mě citovat.

118 18.04.2015

Víly dokážou
očarovat lidi,
aby udělali to,
co chtějí.
(Dvojník – Kelley Amstrongová)

John Doggett - Vděčím mu za život. Proč bych mu neměl věřit? (Sněžný muž – Sarah Stegall)

Jonathan Maberry složil již druhou sbírku povídek ze světa Akta X. . . A začal pěkně divoce. První povídku nejen, že napsala žena (Kelly Amstrongová), ale je to jedna z nejlepších povídek v této sbírce. Až jsem se obával, že je laťka hodně vysoko. Druhá žena, která přispěla do této sbírky, nenapsala sice tak působivý příběh, ale zato jsem v něm našel šest celkem slušných výroků, které jsem paní Kami Garsiaové vložil do jejího profilu. Další velmi úspěšnou povídku napsala Rachel Caine. Její „Hlas zkušenosti“ je snad jediný příběh, který perfektně zapadá do složek Akta X. A dobrá je také povídka „Sněžný muž“ od Sarah Stegallové.

Citát: Je to nejchytřejší osoba jakou znám, a mluví plynně Klingonštinou, což z ní dělá dívku mých snů. (Syn černé díry – Kami Garcia)

Hank Phlillippi Ryanová naopak napsala jednu z nejhorších příběhů v této sérii. Její povídka „Měli bychom si poslechnout něco od Šostakoviče“ patří spíš do série Dana Browna o šifrách. Do kategorie „horší ženské povídky“ řadím i povídku „Srdce“. Napsala jí Kendare Blake. Je to stokrát omletý příběh o darovaném lidském orgánu. Nezáživné. Avšak myslím, že ženy v kvalitě povídek v této antologii mají převahu. Rozhodně i v menším obsazení se více činily.

Citát: Nevím, jestli se zabití jednoho a toho samého člověka třicetkrát počítá jako jedna vražda nebo jako třicet vražd. (Chvíle útoku – Jon McGoran)

Když to teď vezmu z té druhé stránky spisovatelů, tedy té mužské, tak musím prohlásit, že nejhorší povídku v tomto svazku napsal Hank Schwaeble. Pokud se ptáte proč se mi příběh nazvaný „Mužská výsada“ nelíbil, najděte si můj komentář v sekci „Části díla“ u této knihy a přečtěte si ho. Poslední povídka od Davida Farlanda „Když jdou krávy domů“ sice není zas tak špatná, ale je hodně nepřesvědčivá. A pro tu neuvěřitelnost jsem jí dal jen průměr.

Citát: I kdyby něco z toho byla pravda, jak by ses mohl vydržet na to dívat? Opravdu bys chtěl vidět svůj život, svou budoucnost, jako nějaký televizní program? (Pilotní díl – David Liss)

Naopak nejlepší příběh, nebo spíše jeden z těch nejlepších napsal David Liss. Má název „Pilotní díl“. Jedná se o cestování časem a o informacích z budoucnosti. Dobrý je také příběh, který Bec Vincent nazval „Fázový posun“. Dalším dobrým počinem je „Nalezenec“. Napsal jej, u nás skoro neznámí, spisovatel se jménem Tim Waggoner. Jedná se o jedno městečko, kde se ztratili obyvatelé a nikdo netuší kam. Je to mrazivý příběh. Více naleznete v sekci „Části díla“ u této knihy. Dobrým počinem je také příběh nazvaný „Mumie.“

Citát: Eddie měl vždycky o kolečko víc. Když se tu noc ukázal a tvrdil, že ubodal mumii, nebrali jsme to zrovna moc vážně. (Mumie – Greg Cox)

Když se na to zpětně podívám, na příbězích mají podíl ženy v počtu šesti a mužů přispělo do této sbírky devět. Rozhodně je to více, než v předcházejícím počinu Jonathana Maberryho. (Tam byly ženy jen tři a z toho jen jedna měla dobrou povídku) Zde mají ženy rozhodně „skoro“ lepší příběhy. Píšu „skoro“, protože i u mužů se zde dají najít skvosty, které mě potěšily. Po sečtení všech bodů, které činí 58 za všechny povídky, jsem jej vydělil patnácti. Vyšlo mi 3,8666666667. Hmmm . . . tak že za 80%.
Nebo za čtyři Hetešovo Akťácký Xmotýlky.
( X ƸӜƷ X ƸӜƷ X ƸӜƷ X ƸӜƷ )

Citát: V Mulderově světě platilo, že kdykoliv si myslel, že věci už nemohou být podivnější, než právě jsou, zpravidla se to stalo. Skoro už prohodil „no, to to trvalo.“ (Nalezenec – Tim Waggoner)

117 11.05.2024

Pradávné temné legendy
hovoří o tom, že dlouho předtím,
než vzniklo lidstvo,
vládly planetě Zemi
úplně jiné bytosti.

Přílet skulptur Prastarých z Vesmíru na naší planetu je na počátku tohoto příběhu zvěčněn několika celostránkovými kresbami. A jsou to krásné, temné kresby v odstínech šedé a černé. Také jak jinak, když je tento příběh nakreslen černo-bíle. Musím uznat, že celkově je celý příběh perfektně nakreslený. Lahoda pohledět. I když děs, který se vytváří na stránkách přímo před očima čtenářů, se nedá nazvat nádherným. Přinejmenším jej můžete nazvat hrůzným. Každé okno vytváří děsivější a děsivější pohled na území, kde se dějí divné věci. Tak že napětí je vzrůstající.

Malá ochutnávka:
Musím se přiznat, že moje vzrušení z toho, že vidím svět, kam lidská noha ještě nevkročila, v sobě skrývalo i špetku nejistoty.
Ryk větru, jenž vanul podél naší trasy, a zvuk motoru, který postrádal tlumič . . . v letadle naplněném ohlušujícím hlukem jsem zvláštně pociťoval existenci jakéhosi druhu vědomého zla.
A pak jsme konečně uviděli onu zemi.
Spatřili jsme bezvěké tajemství pradávné země, jež se té dnešní vůbec nepodobala.

Tento příběh hlavních aktérů začíná na konci. Na konci jak knihy, tak na konci předešlého příběhu. Skupina badatelů v čele s Dyerem, profesorem geologie a velitelem této polární expedice z Miskatonické univerzity, chtějí zjistit, co se stalo s Godneyem, který z tábora utekl. Cestou za ním nalézají čím dál víc podivnější skulptur vytvořených ve skalách severního kontinentu neznámou rasou. Město, megalopole, které najdou v sobě nese nádech tajemna. Má v sobě jistou logiku, ale to je jen od pohledu z letadla – co se ukrývá uvnitř, to musíte probádat sami. Nebudu spoilerovat.

Citát: Při takovém počtu obětí nemůžu prostě opustit tento kontinent bez toho, abych znal příčinu.

Obrovským přínosem do historie Prastarých, je fakt, že do této knihy byly přidány Ztracené epochy jejich vzniku. Hlavně souboj s dalšími mimozemskými rasami, které probíhaly před miliony a miliony lety. Boj s plemenem zvaným Cthulhu, s vlastními „roboty“ jménem Shoggothové nebo třeba s rasou Yetti (Mi-Go). Všechno je to hodně mrazivé, ale ve skutečnosti je to vyprávěno s jistou sílou pravdy. Vyzní to všechno věrohodně, ať už jsou tyto rasy skutečné nebo jen mýtem. Vezmeme-li v potaz, že Howard Phillips Lovecraft čerpal z opravdu pradávných knih a nebyl nijak vystavěn lžím současného internetu, dá se těmto legendám rozhodně věřit. Kdo si moc nepotrpí na čtení knih, tomu tento kreslený příběh doporučuji.

Citát: Když se nad tím zamyslím, tak se ani nedá říci, že by byli krutí.

117 16.11.2023

Generační ryba -
pohlavně dospělá,
zdravá, geneticky kvalitní
a dostatečně silná ryba
vhodná k dalšímu rozmnožování.

Už se tak pomaličku připravuji na důchod. Volný čas, který tak nastane bych rád věnoval rybám. A tak jsem si pořídil knihu o základech života ryb, jejich území a způsoby jejich odchytu. Tato kniha je trochu starší, už z roku 2010, ale dostal jsem na ní doporučení. Prý podle ní získám informace, které opravdu k rybám a jejich chytání potřebuju. A to je důležité, hlavně u člověka, který nerozezná Kapra obecného od Karase obecného. Mám spíš v merku akvarijní ryby, a volná příroda, to je pro mě absolutně neznámé území.

Citát. Úhoři putují z našich vod za rozmnožováním až k americkým břehům Atlantského oceánu.

Musím uznat, že v této knize je spousta informací. A také jsou tyto informace podpořeny podrobnými popisky a hlavně je tu spousta fotografií, kdy i ten nejméně zkušený rybář pozná, co že to vlastně na tom vlasci má. Položená, plavená, přívlačí nebo muškaření, to vše je tu krásně a podrobně popsáno. Přidáno je i něco o ekologii a kuchyni. Ano, jsou i tací rybáři, který si své úlovky nosí domů a zpracovávají si je k večeři po dlouhém dni stráveném u vody. Jídelní lístek je tu velmi obsáhlej. Obsah knihy by dal hodně informací, ale vím, že se mám ještě co učit.

Citát: Sen mnoha rybářů je rybolov na mongolských řekách.

117 14.10.2023

Je normální,
že na cestě k cíli
budete dělat chyby.
Důležité je,
abyste se z nich poučili.

Tahle knížka se mi do rukou dostala skoro až náhodou. Mé dítě si jí koupilo, ale protože se kniha nevešla do batohu, zůstala u mě doma asi týden. Tak jsem se rozhodl, že se do ní podívám. Psy moc nemusím, jsem spíš přes rybičky a papoušky. Ale zvítězila zvědavost. Je dobré vědět jak se o dalšího domácího mazlíčka starat, kdyby na to náhodou došlo. V této knize není nic výjimečného, než už vlastně znám z chovu ryb a papoušků. Stavy, jako rozumějí nám, vzájemná domestikace, rodinná struktura nebo bezpečnostní faktor to je u veškerého chovaného zvířectva vlastně stejné. Jde jen o to, kolik nohou chované zvíře má. Vím, je to trochu zjednodušené, ale kdo zná, ten ví o čem píšu.

Malá ochutnávka:
Pes musí vědět, že lovit se nesmí, ale na druhou stranu je třeba mu dopřát, aby učinil radost svým instinktům. Potřebuje tedy místo a prostor. Proto je tak důležité, aby tedy i při procházkách ve volné přírodě věděl, že honit cyklisty a při každém zašustění zmizet v lese je zakázáno.

Pocit štěstí a radost ze života nemusíte mít jenom ze svého psa, ale třeba i kočky nebo krysy. Tak že v této knize je zásadní kapitola ta o tom, kdo ke komu se hodí. Rozmanití psi patří každý do různých rodin nebo různým páníčků. Při této kapitole jsem si vzpomněl na jedno rčení, že se po delší době začne páníček podobat svému psu. Tak že boxer bude mít za chvilku tlustou paničku a u chrta je možnost obrovského zhubnutí :-) Charakteristiku různých plemen najdete hned na začátku a po jejím důkladném přečtení a po velkém rozmýšlení se do toho můžete vrhnout.

Citát: Váš pes se musí naučit rozeznat vás a zbytek rodiny od všech ostatních lidí.

Kniha je prošpikována spoustou rad, informací potřebných pomůcek, rad k výcviku, rad k jídlu a nebo povinností vůči tomuto čtyřnohému členu rodiny. Ano, povinnost je u páníčka dost důležitá, protože starat se o psa je základem dobré pohody. Nestačí mu dát jen nažrat, je v tom o mnoho víc. Spousty rad najdete v této knize. Najdete tu i velké množství celkem příjemných a někdy i naučných fotografií. Tak že, přečíst a hurá k chovatelům, a najít si svého spřízněného pejska. HAF, HAF!!

Citát: U štěněte z dobrého chovu můžete (v závislosti na plemeni) počítat s cenou cca od 10 do 20 000 Kč, někdy i více.

117 18.09.2023

Utábořil se v salonu
a cílevědomě mi likviduje
zásoby whisky.
Kdyby si ji aspoň neředil vodou!
Takový nevkus!

Ačkoliv se jedná o dvacátý devátý příběh v sérii Mark Stone: kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, zase mě pan spisovatel Jean-Piere Garen, dokázal překvapit. Tohle je totiž úplně něco jiného, než na co je sériový fanoušek a čtenář těchto příběhů, zvyklej. Jedná se totiž o příběh, který je noirovou detektivkou a navíc je vyprávěn v ICH formě. Jako bonus bych vyzvedl fakt, že hlavním hrdinou, který nám příběh vypráví, není Mark Stone, nýbrž agent a Markův kolega, Randal Gardner.

Malá ochutnávka:
Události se dávají rozhodně do pohybu. Nevím, jestli mi šestnáct hodin bude stačit, abych zachránil aspoň sám sebe.
Ještě se třesu rozčilením a popálená noha se mi připomíná.
Dobelhám se k pokladně, pod níž mám lékárničku.
Bota to vydržela, ale vycházková kombinéza ne. Popáleniny třetího stupně by byly sranda, kdybych mohl do špitálu . . .

Jsem nadmíru spokojený s touto změnou. A dokážu plně ocenit snahu, dát zase svým čtenářům něco jiného, co jej vytrhne od daného stereotipu, ač se nám ten stereotip stále líbí. Tak že teď si odpočinem od klasiky a dostáváme něco jiného. Ale i to něco jiného je perfektní a příběh jsem si hodně užíval. Škoda, že byl opět tak krátký.

Citát: Jen žádnou paniku.

117 04.09.2023

Lidé jako Hex
nemívají přátele,
ale jen oběti a komplice,
z kterých se oběti snadno stávají.
(Gothamský řezník)

Zjistil jsem, že všech pět knih v této sérii maj v jednom knihkupectví doslova za pár dolarů. A tak jsem si je všechny pořídil. A hned v tomto prvním svazku je několik povídek ze života Jonaha Hexe. První dva příběhy maj obyčejnou kresbu bez fantazie tvůrců. Naštěstí to plně vyvažuje scénář. Sice se tu dost kopíruje od jiných tvůrců, ale Hexe mám rád. Zvláště ty jeho ironické a suché hlášky. Vlastně mám rád i tu jeho přímočarou akci.

ARKHAM: Já snad spadnu!
JONAH HEX: Tak padejte potichu. (Kanalizace)

Další dvě povídky v tomto svazku jsou už o někom jiném. Jonah Hex v nich prostě nevystupuje. A je zajímavé, že obě ty poslední povídky se mi líbily víc, než ty dvě hlavní. El Diablo přináší indiánská kouzla a duchy. Barbary Ghost je zase pomsta po Čínsku. Obě povídky jsou kresleny lépe než ty předcházející a i obsahově se mi zdají aktuálnější než třeba zabiják prostitutek.
Na úplném konci najdete Náčrtky kreseb. Bohužel je tu jen práce kreslíře, co si říká podivně Moritat. Jeho kresby mi moc nesedí.

Citát: Jste skutečná? Tedy jste člověk nebo duch? (Barbary Ghost)

PS - Komentáře k povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy.

117 30.07.2023

President spoléhá
jen a jen na vás.
Doufám,
že nezklamete jeho důvěru.
Hodně štěstí.

Další z příběhů Kapitána Marka Stonea, kapitána služby pro dohled na primitivními planetami nám toho zase hodně přinesl. Nejen zamotanou zápletku, ale i spousty nových a nebezpečných zvířecích druhů. A vlastně i jednu nebezpečnou novinku a tím je kov nazvaný Narium, který dokáže udělat v kosmické navigaci pěkný nepořádek. Narušuje naváděcí systémy vesmírných raket. Tak že na řadu po delší době opět přicházejí Solané. Protože to by snad ani nebyli oni, kdyby tento kov nechtěli.

Malá ochutnávka:
Jestli tomu dobře rozumím, stala se z mé soukromé lodě bitevní jednotka Vesmírné policie, poznamenala jedovatě Elsa.
Řekněme, že jsme si ji na čas pronajali, opáčil Mark.
V Elsiných očích se mihl svůdný záblesk.
Souhlasím pod podmínkou, že si vyberu půjčovné v naturáliích, a přitiskla se k Markovi.
Jak tomu mám rozumět?
Vysvětlím ti to v kabině.

Tak že opět povedená akce, hodně nebezpečí, nějaký ten sex, vyvrcholení (ne zrovna sexuální), závěrečná bitva, která je tentokrát trochu delší. Přeci jenom narium je nebezpečný a díky jemu se do příběhu dostalo více napětí, než je čtenář zvyklí pobrat. Opět jsem se nenudil a příběh si užíval. V jednoduchosti je stále síla.

Citát: Před čestnými lidmi se člověk musí mít na pozoru.

117 07.06.2023

"Když si uvědomím,
jakou práci mi to dalo
všechno vymyslet!
A nakonec jde všechno do pytle.
Já snad chcípnu vzteky!"

Tohle je první Mark Stone v novém formátu. Najáda předala štafetu vydávání Ivo Železnému a ten hned několik věcí předělal. Knížky jsou útlejší a vyšší, hřbety nejsou barevné. Také jsou odstraněny listy, které dělily každou kapitolu v příběhu. Místo toho se šetří místem, kapitola končí, pak dva centimetry mezera a ihned začne kapitola další. Knížka je tak minimálně o dvacet stránek tenčí. Největší změna, která mě osobně docela štve je fakt, že v původní Najádovské éře byl telepatický rozhovor mezi Rayem a Markem vždy výrazně odlišen skloněným písmem. Ivo Železný to nedělá a tak se trochu zhoršila přehlednost. Snad to později napraví.

Malá ochutnávka:
PEGGY - Nechte si těch srandiček, kapitáne Stone. Naposled vás varuji. Mohlo by se stát, že bych vaše pozvání nakonec přijala. Přišel byste o veškerou reputaci, kdyby nás dva viděli spolu. Vaše přítelkyně by pukly smíchy a vaši kolegové by se divili, co se to stalo.
MARK STONE - Klidně to risknu. Věnujete mi celý večer?

Obsahově je to klasika. Mark Stone na planetě Elsa opět v ohrožení. Tentokrát má na mále málem i Ray. Protivníků je hned několik. Hlavně podivní a nebezpeční krystaličtí tvorové, a pak Solanské intriky a nebezpeční lidé. Opět jednoduše napsané se spoustou zajímavých myšlenek a nebezpečných situací. Vše to, skoro jako vždy, vyvrcholí vesmírnou bitvou a je zničeno pár kosmických korábů. Tak že vše, co vám chybělo při čekání na další příběh je tady znovu. Tohle dobrodružství se jen tak neomrzí a kdo se do toho začetl, bude číst dál a dál, dokud to všechno nepřečte.

Citát: Na rozdíl od tebe si nerad hraju na návnadu.

117 03.04.2023

„Nemusím Potemníkům říkat,
co mají dělat.
Nemusím na to ani myslet.
Jen mi to bleskne hlavou.
A to stačí.“

„Když seš nesmrtelnej, tak doživotí v lochu není zrovna dobrá vyhlídka.“

Čtvrtá, respektive osmá kniha, osmé kompendium, ze série Artefakty je na světě. Po rozbalení jsem se několik vteřin kochal vůní barev. Fakt síla. Dílo samotné pak obsahuje sebrané díly Darkness #67 až #89 a tři povídky. Lodbrokova ruka, Ve stínu ohně a Řezník. Tak že kniha opět nadupaná materiálem. A to si nepřejte vidět galerii obálek na konci kompendia. Já jsem doslova slintal. Nejdřív jsem si užil příběh samotný. Byl jsem zvědav, kam se Oscuro alias Jackie posune, koho potká, co bude řešit. Pak tři povídky, které jsou svou kvalitou nejsou zas tak dobré, ale které příběh samotný doplňují. No a na konec ta galerie. 99,9% spokojenost.

Malá ochutnávka:
Říká se, že před smrtí vám před očima proběhne celej život. Myslím, že ze mě je Smrtka asi dost otrávená, protože už se dávno neobtěžuje pouštět mi ho celej. Jen některý střípky. Třeba teď se vrhám přímo na mušku nejlíp vyzbrojenýho vrtulníku na celým světě, kterej pilotujou profesionální zabijáci . . . ale před očima vidím jen ten střípek o tom, jak jsem se do týhle sračky dostal.

Vždycky, když čtu tyto příběhy, přemýšlím, koho mám vlastně víc rád. Zda Sáru Pezzini (Witchblade) nebo Jackie Estacada (Darkness). Jasně jsem muž, Sara je sexy kočka, ale víte vy co? Jackie má POTEMNÍKY! A ti, i když nedostávají zas tak moc prostoru, jsou hybatelé příběhu a vnášejí do něj humor. Pravda, sice černý, ale i tak. Je s nima sranda. Tak že vždycky netrpělivě očekávám jejich příchod. A většinou nejsem zklamán. Ani zde jim to netrvalo moc dlouho. Jenže . . .“ a kurva!“ Příběh je od začátku samé překvapení. Navíc, každý scénárista, co se podílel na vzniku těchto sešitů, má jiný přístup k Darkness i Estacadovo chování. Někdo ho má rád, někdo zase ne. A je to jen a jen na čtenáři. Já byl spokojen.

Citát: Jsem dobrák, kterýho zkazil špatnej svět, anebo padouch, kterej ničí dobrej svět?

Co se týče kresby, je převážně nádherná, jen se kochat. Ale i tady jsou výjimky. Například mi moc nesedí kresba Jorga Lucase (#71 až #74. #79 a povídka Ve stínu ohně) A například v #73 je jeho kresba nejhorší v celém kompendiu. Je bez pozadí, jen jednoduché postavy bez důvtipu a fantasie. Absolutním vrcholem kresby jsou díla, která nakreslil Michael Broussard. Avšak vše také záleží na tom, kdo dělá vybarvení kresby. V tom je nejlepší Matt Milla. Vybarvoval první čtyři sešity v tomto svazku. To je jen takové vodítko k upřesnění faktu, že na příbězích se podílela docela pestrá škála tvůrců. Jako celek je to solidní. Komentáře k povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Snad bys mohl alespoň připustit, že víš o Darkness všechno, až na to, co o ní nevíš.

117 03.02.2023

„Připněte si
magnetické opasky,“
ozval se Ray.
„Začínám
s přistávacím manévrem.“

Už tvrzení generála Khova na počátku příběhu, že „Tahle mise na Ornicu není nijak důležitá“, mě přesvědčilo, že tohle bude zase nebezpečné dobrodružství Marka Stonea. A bylo. Navíc tento příběh je trochu delší než ostatní v této sérii. Považte, že kniha má skoro 200 stran – šokující, že? Má lehce podobný koncept, jako Lágr vyděděnců. Koncept, který pan spisovatel Jean-Pierre Garen moc nepoužívá. Jedná se o to, že se počátek příběhu odehrává na planetě Zemi, a pak, někde okolo páté kapitoly se teprve odlétá na místo určení. V tomto případě je to planeta Ornicu.

Malá ochutnávka:
Tamhle se posadíme.
„Smilování,“ ozval se prosebným hlasem Mark. „Jsme jenom lidé. Potmě nic nevidíme.“
„Každý nemůže být dokonalý,“ neodpustil si Ray ironickou poznámku.
Stroj se lehce dotkl země. Dvě minuty uběhly v naprostém tichu.
„Rozbory ovzduší jsou v naprostém pořádku. Můžete vystoupit.“

Jak jsem již několikráte psal – osnova je skoro stále stejná, poznáváte informace, které jsou použity snad ve všech příbězích. Ani tady to není jiné. Čtenář prostě ví do čeho jde. Král je mrtvý! Ať žije král! Akorát, a to mě překvapilo, místo korpulentního hostinského, kterého vídáme skoro vždy, je zde hostinská žena. Nadarmo asi dodávat, že to rozhodně není štíhlá blondýna. A další novinko je sex. Jasně, vím, že to není novinka jako taková, ale tady je ho o hodně víc. „Ne . . . teď ne . . . Za chvíli tu budou zákazníci . . . Ach! Ano . . . Ano . . . Ještě . . . “ Jako by nám tu chtěl pan spisovatel naložit vše v dvojité dávce. A to se mu opravdu podařilo.

Citát: Výhodou elektronického mozku je, že jeho majitel nikdy nic nezapomene.

117 03.02.2023

„V tom případě ti asi nabídnu
víc než sušenky, co?
Mám tu polívku,
hovězí vývar,
dáš si?“

Druhá kniha od mistra Doležala opět překvapila. Sice nebyla tak výrazná, jako „Zombie, chiméry a rock“n“roll“, ale byla to opět zábava, akce a dobrodružství. Zpočátku se to může zdáti trochu zmatený, ale vše se nakonec sejde v jeden příběh. Ono totiž může být zavádějící, že příběh začíná na Bílé hoře roku 1620, pak se vkrademe do současnosti (plus minus elefantobus) řešit nějaké pozůstalosti po dědovi a najednou jste v Karlíně a honíte měsíčního vlka a nějaký chrchle, pak Axel, Míža – stará parta opět v akci?

Malá ochutnávka:
Čekal jsem, že povrch zrůdnosti se brzy otevře a vyhřeznou z něj páchnoucí mimozemské útroby, avšak návštěvník z hlubin kosmu nejevil sebemenší známky poškození.
Ukázaly se menší ohnivé záblesky. To letouny vystřídaly arzenál a zasypávaly protivníka krupobitím kulí ze strojních pušek.
Nezdálo se, že by cokoliv mělo sebemenší účinek. To, proti čemu moji budoucí přátelé stáli, se ukázalo tvrdým oříškem.

Tak že tu máte několik příběhových linií, přeskakujeme z jedné do druhé, ze třetí do první a pak zase....tak jo, ke konci zjistíte proč. Celou dobu jsem se bavil, zpíval si u toto a smál se kecům, které dost často vždycky někdo utrousil. Osobně se mi nejvíc líbila Beta. Tahle holka toho předvedla docela dost a vždycky dokázala překvapit. Dávám čtyři a půl Hetešáka, protože já moc nemusím tyhle obrovské, epické příběhy o šestseti stranách a víc, ale mám raději spíše jednoduché příběhy u kterých nemusím moc přemýšlet :-)

Citát: Haha, u povrchu. Prostě trpaslík, padesát metrů pod zemí trpí závratí!

Jo, abych nezapomněl. V tomto příběhu zazní celkem dost hudebních skupin. Na konci knihy je malý slovníček pro ty, kteří netuší, odkud která skupina je. Najdete tu a uslyšíte třeba Iron Maiden, ZZ Top, Megadeth a k mání je i Ramones či Rush. K vidění jsou také krásné doprovodné kresby. Tak jak v Zombie, chimérách a rock“n“rollu je nakreslila Eva Letáková. Osobně se mi nejvíce líbila ta, kde je nakreslený kus papíru s nápisem „Rákosníčkovo pokušení kapitola I.“. Najdete jí někde okolo strany 200.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Vše to začalo jednou pekelně dobrou melodií...

117 04.10.2022

„Poslouchat,
pozorovat,
ale nikdy se
do ničeho
nemíchat.“

Jsem si tak říkal, kdy vlastně bude Mark Stone už konečně pracovat pro Službu pro dohled nad primitivními planetami. Toto je druhý příběh v sérii a on je stále suspendován. Tak že vyráží na vlastní pěst. Navíc mě trochu mate, že jeho kosmická loď už nese zase jiné jméno oproti prvnímu příběhu. Není vysvětleno, kam se ta jeho „kvalitnější“ poděla. Ale, nechám polemizování a přidám něco kladného.

Malá ochutnávka:
Přestože android nemůže běžně jednat jinak, než jak je naprogramován kybernetiky, v Rayově případě to neplatilo. Během společných výprav se mezi Markem a jeho robotem vyvinuly velmi blízké vztahy. Nejen proto, že Ray byl jako jeden z mála robotů vybaven psychickým zesilovačem, ale i díky jisté nezávislosti, která mu během let umožnila experimentovat s lidskými city.

Je to prostě a jasně béčkové dobrodružství od kterého nesmíte čekat nějaké dramatické dialogy nebo snad nějakou hlubší podstatu. Příběh se žene vpřed, postavy jednají podle situací, sem tam se dostanou do problémů, ale vše se nakonec vyřeší. Mark Stone má na konci další průser a tak předpokládám, že mu suspendaci prodlouží :-) Jsem zvědav na další příběh.

Citát: Chůze je vynikajícím sportem, propagovaným převážně těmi, kteří sami nechodí...jdeme!

117 31.08.2022

„Blázne,
copak si myslíš,
že můžeš
zabít
boha?“

Tento „povídkový“ příběh mám doma už asi pět let. Jakoby mě něco stále nutilo jej odkládat. Nakonec jsem začal číst. A hned jsem pochopil, že tohle nebude pro mě v takovém tom smyslu, abych si to užíval. Alternativní historie má problém v tom, že čtenáře akorát mate. A když do ní vložíte čaroděje, nekromanta a další, bájné postavy, začíná se z toho stávat fantasy. A možná to fantasy je. Těžko říci, co se mi nejvíc líbilo, ale přikláním se k té části nazvané Symfonie noci.

Citát: Za posledních pár let už toho viděli tolik, že zapomněli, co je to radost.

A pravdou je, že humoru je tu strašně...skoro žádný. Příběh je z doby, kdy tý srandy moc nebylo, spíše naopak. Chtěl jsem povídky vložit samostatně, ale nakonec jsem se rozhodl napsat komentář jen ke knize jako k celku. A ani nevím, zda by se povídky samostatně daly nazvat povídkami, protože příběh na těch cca 600-ti stranách je kompaktní. Bonusem pak možná je pár fotek z „té doby“, vložených na konci knihy. Jako pravda je, že se mi to četlo velmi těžce a několikrát jsem to chtěl úplně odložit.

Citát: Vytáhnout člověka ve čtyři ráno z postele s tím, že se nesmím ani nasnídat, to je podle mne naprosté hulvátství.

117 28.08.2022

„...chci, abys věděl,
že jsme na cestě do Las Vegas,
kde chcem hledat americkej sen.
Proto jsme si půjčili tohle auto.
Jedině tak se to dalo udělat. Chápeš?“

Ačkoliv se mi strašně líbil stejnojmenný film mistra Terry Gilliama, i tak jsem neodolal a pořídil si knižní předlohu. Sice jsem obdivoval herecké výkony jak Johnny Deppa tak Benicia del Torra, ale to, co jsem četl v této knize mě přesvědčilo, že o co byl dobrý film, o to je psaný příběh úžasnější. Prostě všechen ten „hnus a strach“ nelze vyjádřit ve filmové tvorbě. Ve filmu jsem se moc nesmál, všechno to vypadalo tak reálně, že to bylo spíš k pláči. U této knihy jsem se lámal smíchem skoro v každém odstavci.

Citát: Nehrajte si s marihuanou! Zde v Nevadě: Držení - 20 let. Prodej – Doživotí! (nápis na dálnici)

Avšak, to, jak později vypadalo druhé půjčené auto „Velryba“ obou aktérů jsem totálně ocenil až ve filmovém zpracování. Dá se tak říci, že v tomto případě, což bývá výjimkou, se knižní předloha s tou filmovou, krásně doplňují. Tak že doporučuji se nejdříve podívat na film a pak přečíst tuto knihu. Opravdu – budete velmi překvapeni tou „doplňující“ invazí detailů, které na vás neustále útočí. Navíc herecké extempore novináře Johnnyho Deppa v této knize nikdy nedoceníte, dokud se na tohle nepodíváte..

Malá ochutnávka:
Určitou perverzní výzvu představovala i myšlenka vyplenit bezectně jeden hotel v Las Vegas a pak – místo aby se z člověka stal ztracenej uprchlík na dálnici do L.A. (Los Angeles) - prostě přejet přes město, vyměnit červenej kabriolet (Žralok) značka Chevrolet za bílej kabriolet (Bílá velryba) značky Cadillac, zapsat se do dalšího místního hotelu a tam se s novinářským pověřením vmísit mezi tisíc prokurátorů a vyšších policejních důstojníků celý Ameriky, zatím co by kázali jeden druhýmu o problematice drog.

Pravda však je, že jsem moc nedocenil Český překlad. Co mě na tom strašně štvalo je slovo „doprčic“. Doprčič, tohle se přece nedá použít v cizojazyčné knize. To se jako překladatelé bojí použít přívětivější slovo „SHIT“ - respektive „do prdele“, „sračka“, „kurva“ a podobně!? Tohle slovo byl jediný rušivý element v tomto naprosto úžasně zfetovaném příběhu.
Kladem jsou pak četné popkulturní narážky, které však vyžadují určitý druh znalosti. Kdo jej nemá, má na konci knihy šanci se přiučit. „Poznámky“, které vám dovysvětlí, kdo a co jak kdy byl, a čím byl.

Citát: Meskalin by nám při přiměřenejch dávkám mohl pomoct přežít čtyřdenní konferenci o drogách.

Americký sen není nějaká nezvratná sociologická pravda, a ani vědomá provokace. Je to životní styl, pocit závazku nebo dokonce povinnost. Ale i u nás v Čechám máme rčení, že i „cesta je cíl“. A co na tom, že si na tu cestu musíte koupit pivo, whisky, LSD, éter, meskalin, kokain, marihuanu a něco z nadledvinek – epifýza – (Dimethyltryptamin), hlavně když máte ten cíl....
“sehnat jedy nebyl žádnej problém, ale auto a magneťák se v pátek v půl sedmý večer shánějí v Hollywoodu těžko.“
Navíc, jako utěšující prostředek v této knize fungují vložené kresby. Krásně vám naznačí reálné prostředí. Má je na svědomí Ralph Steadman – tak dobrou jízdu, zábavu a fet.

Citát: Spousta skvělejch knih vznikla ve vězení.

117 10.07.2022