Terva komentáře u knih

„Za
váš
podíl
na
budoucnosti“.

TAM NĚKDE VENKU JE PRAVDA.

Jsem rád, že se mi podařilo sehnat několik knížek v této sérii. Začal jsem pozdě a tak je nemám všechny. Jako milovník celé seriálové série Akta X jsem byl s tímto příběhem velmi spokojený. Je v tom špetka napětí, nějaký ten Mulderův „strašidelný“ humor a i Scullyová se mi tentokrát zdála víc „věřící“. Ano, měla ten svůj negativní skepticizmus k nadpřirozeným věcem, (Já radši věřím na náhody než na nadpřirozená vysvětlení kdejakého nepochopitelného jevu). ale její závěrečná zpráva, k tomuto případu, mě potěšila.

Malá ochutnávka:
Síla bouře k němu hovořila – hrozné hlasy i ty ostatní šepoty, které ho vítaly. Konečně.
Ryan Kamida byl jejich součástí, členem jejich přízračné skupiny, ale přitom k nim nepatřil. Ne proto, ža byl slepý nebo zjizvený, ale proto, že byl živý.

Překvapilo mě číslo počtu zkoušek jaderných zbraní po celém světě. Fakt jsem si nemyslel, že až do jakéhosi zákazu z roku 1963 proběhlo tolik nadzemních jaderných výbuchů. Planeta Země musela a stále trpí. Zde je do toho, jak asi jinak, zapleteno i nějaké to nadpřirozené tajemno, ale to prostě k Aktům X patří. Ne, nejsou v tom mimozemšťani, spíš něco duchovního. Příběh není nudný, nejsou v něm zbytečné pasáže a rychle se to čte. Dávám čtyři jaderné Hetošovo vulkanicky šedivé motýlky.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: ...dneska pořád ještě vyrábíme bomby proti nepříteli – ale už si nejsme jistí, kdo to ten nepřítel vlastně je.

117 26.01.2022

„Minulost je příliš skličující,
přítomnost proklatě stará
a budoucnost zůstává zavřenou knihou.
Zato duchové minulosti,
ti nejsou nikdy daleko“.

„Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách“.

Jsme zpět ve světě, který se „hnul“. Již v minulém díle jsme dokázali spolu s pistolníkem a Jackem cestovat časem. Tato skutečnost bude pro náš příběh čím dál tím důležitější. Protože díky Jackově schopnosti je Ka Rolanda Deschaina z Gileadu svému „muži v černém“ zase trochu blíže. S velkým očekáváním nějakého posunu jsem se ponořil do čtení tohoto dalšího příběhu. Má očekávání nejsou velká, to ne, to netvrdím, ale jsem pln strachu, že se v tomto příběhu stane něco velmi dramatického. Považte, že už jsme na cestě dlouho a z chlapce nám mezi tím vyrostl Pistolník, který možná jíž zapomněl tvář svého otce, tak pravím já.

Citát: Vchází do velké štěrbiny, aby našel obří falický symbol.

Abych řekl pravdu, nejsem zrovna nějak nadšený. První tři kapitoly se jen jde a jde, a mluví a mluví. Ve čtvrté kapitole je na kolejích, na mostě přes řeku, divný oslí můstek. Který vám však neprozradím, ale jste jistě chytří pozorovatelé a na toho „osla“ přijdete vskutku sami. A ptáte se, co kapitola pátá? Ano, já vás slyším a věřte, že jsem z páté kapitoly velmi rozpolcen. Její světlo do našeho příběhu vnáší ještě více temnoty. A já se ptám, je světlo na konci tunelu naší spásou nebo zkázou? Je to život nebo smrt?

Malá ochutnávka:
JACK: Bylo by opravdu tak zlé se otočit a vrátit se?
ROLAND: Musíme najít muže v černém a donutit ho, aby nás zavedl k Temné věži.
JACK: A to za každou cenu?
ROLAND: Za těch dvanáct let jsem tu cenu už zaplatil, krví a životem každého, koho jsem kdy miloval.
JACK: Takže co znamená jeden navíc, viď?

Trochu mě zamrazilo, když se Roland otočil se slovy: „Věž čekala dvanáct let, proč by nemohla počkat dalších dvanáct“. A tady začíná úděl čtenáře, toho pozorovatele, toho co trpí spolu s Pistolníkem. Víte, že čtenář vlastně tvoří ka-teh spolu s hlavními postavami? A teď si představte, že těch dlouhých dvanáct let minulosti a nemalou část přítomnosti, znamená deset knih příběhu. Tak že vidina budoucnosti nám tu naznačuje dalších minimálně deset knih, než k Temné věži dojdeme.....a to si ještě troufám říct, že ve světě, který se hnul, není nic jisté.

Citát: Ježíši, čím to je, že všechno čeho se v celém tomhle světě dotknu, se totálně podělá?!

V tomto příběhu jsem se tak trochu nudil, nezjistil jsem nic nového, snad jen posledních sedm karet v rukách Černého muže, nám ukáže, že jsou i jiné světy, než tento. Příběh je oproti tomu knižnímu dost prodlužovaný, v některých fázích se mi ani moc nelíbila kresba. Jakoby ztrácela z té své původní krásy a věřte, vážení čtenáři, že Temná věž se nám zase o trochu vzdálila. Toto bylo jen průměrným vyprávěním s několika vstupy do minulosti, ale ze své ponuré přítomnosti jsme se moc do budoucnosti nedostali. Kolikrát budu muset umřít, abych spolu s Rolandem Deschainem z Gileadu k Temné věži došel?

Citát: No jo, když tě zabijou, udělá to z tebe cynika v každém věku.

117 14.12.2021

„Pamatuju si,
jak jsem umřel poprvý,
zato, na to podruhý
si pro změnu
nepamatuju vůbec.“

Tato velká kniha obsahuje sešity #41 až #66 úspěšné série Darkness.

Nevím, jak ostatní fandové této série, ale já se neskonale těšil na Potemníky. Ti, co se schovávají v Estacadovi. Dokáží pěkné divy a je s nimi sranda. Opět mě nezklamali. Už jen jejich celostránková kresba asi na desáté straně čísla #41 – No, není to nádhera. Ta kresba, ty jejich výrazy a to prostředí, ve kterém je to nakreslené. A pak přijde ještě něco lepšího. Estacado se zlobí a banda mafiánů, kteří se chtějí před ním zachránit...inu, cituji: zhasni světlo ať nás nevidí.....“bylo to jako scéna z toho hororu od Ridleyho Scotta, sled obrazů zjevujících se při záblescích jednotlivejch výstřelů.“

Citát: Smrt je něco jako sex...

Vrátí se i má druhá nejoblíbenější postava - Řezník. Uklízeč po mafiánských přestřelkách a krvavejch lázních. Prostě uklízí smetí. Je to snad jediná postava v příběhu, která nechce Jackiho zabít. Tedy krom Temnoty v něm. Zajímavé je, že Jackie se „Potemníků“ bojí a snaží se být neustále na světle. Jenže pak je začne využívat. A když ho Darkness na počátku opět oživila, asi má u něj nějakej dluh. Protože, když chce někdo dobrovolně umřít a ONA mu to nedovolí...tak pro něj bude makat.... „Vidím krev, jak se sráží na jednom z mrtvejch těl. Vidím zvratky a žluč. Vidím strach a bezvěrectví. Vidím odpornou vraždu.“

Malá ochutnávka:
PAULIE: Jak to sakra myslíš, žes“viděl Jackieho Estacada“? Estacado je přece mrtvej!
NINO: Přísahám, viděl jsem ho, jako teď vidím tebe. Dokonce jsem s ním mluvil. A řekl jsem mu, že s ním chceš mluvit.
PAULIE: Tomu parchantovi vyřiď, že doufám, že měl dobrej důvod k tomu, co udělal, protože jinak jeho zmrtvejchvstání nebude mít dlouhýho trvání.

Tedy, řeknu vám, dlouho, předlouho trvalo Potemníkům, než promluvili. Čekal jsem ty jejich hlášky už od začátku, ale oni, jako by mě chtěli upozornit, že to je jen a jen na nich – stále mlčeli. Snad čtyři nebo pět sešitů a stále ticho. Začínal jsem na ně být trochu naštvaný, ...ale jen trošičku. Pak už mě to naštvalo a já se začal modlit k bohu, aby konečně rozvázali ty své Darknessovské jazyky a vypudili nějakou supr hlášku. Jediné, co z těch hajzlíků zatím vyšlo...“Modlíš se ke špatnýmu Bohu!“ NN-NÉÉÉ!

Citát: Někdy je užitečný poslechnout si hlas jinýho člověka, abychom umlčeli křik vlastního svědomí.

V další sešitech se postupně objevují Sára Pezziniová (Má nejoblíbenější policistka), Patience (Má nejoblíbenější Magdalena), Angelus (Nejtajemnější žena) a také tu je na skok Apolonie (Má nejoblíbenější hostitelka – Angelus jí ale odmítla) „Já jsem Angelus! Já jsem světlo!“ Představte si, že ti malý temní hajzlíci Potemníčci, začali s hláškama až v čísle #051. „Ajaja. Myslím, že bysme měli dát echo šéfovi“To jim to tedy trvalo. „Teď už je to v cajku....hezky z vesela....jdeme na to šéfe.“ Tady začala ta správná sranda. Anabáze v Hongkongu je prostě úžasná. A ne jenom tam. Nádherná je kresba sešitu #053 na straně 294. Jde z ní strach a hrůza. Nakreslili jí Dale Keown a Matt Mills. Oni jsou krásné všechny kresby, ale některé na mě působí víc krásněji :D A to nemluvím o výletu na Aljašku. Ta krajina....prostě samá nádhera.

Citát: Za starejch dobrejch časů, když člověk někoho zastřelil, bývalo dobrým zvykem zůstat mrtvej.

117 21.07.2021

„Hned druhý den
ráno u snídaně,
kterou byla láhev vodky
.....byl čas
na vytvoření plánu“.

Zatím, co jsem první knize ze série Cybrain „Spousta času na smrt“ dal devět a půl žlutého motýlka, což po upgradu a přeformátování na místní červené hvězdy, znamená pět hvězd, je tohle příběh na deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. Což zde to je, ať chceme formátovat do jakéhokoliv formátu, stále jen pět hvězd. Inu, některé programy jsou zastaralé a Cybrain se jim zhluboka směje. Avšak Greg Hondberg na to z vysoka kašle a jde si tvrdě za svým cílem. Kersham musí zemřít. Hodnotit bude až po akci. A je jedno zda hvězdami, elektronickými masožravými rybami nebo pěti pořádnými granáty.

Citát: Někdy je daleko jednodušší přelstít inteligenta než blbce.

Zajímavostí a žádanou informací pro všechny čtenáře je fakt, že ikdyž jste nečetli knihu první, není to zas tak velký problém. Vše se v tomto příběhu dozvíte. Tedy, dozvíte se to podstatné a trochu rozvláčněji. Tím, myslím, že během čtení tohoto příběhu je vám všechno vysvětleno, ale trvá to po celou dobu této akční jízdy. Ale i tak si načtete základní data o tom, kterak se gang Szabowská dostal do kybernetických problémů a proč kolem nich umírá tolik virů, podpůrných programů, odpadu, kyborgů a další počítačové havěti.

Malá ochutnávka:
Bar Na konci mostu už měl dávno po zavíračce, ale jednoruký Chang nás nechal, s nyní také jednorukou Katalyn, dál sedět u stolu s flaškou napodobeniny Jacka Danielse před sebou. Changův bar byl jakousi naší základnou, tedy prozatimní základnou, než se vzpamatujeme, nebo lépe řečeno, než já se vzpamatuji a bude ze mě zase ten normální, akceschopný Greg Honberg.

Opět akce střídá akci, není ani pořádně čas na odpočinek, krom pití Vodky, Jacka Danielse nebo benzínu. Takže krom vydatné tekuté snídaně se tu neustále bojuje. Už je to skoro horší jak ve hře Warlock. Nejdřív střílet, potom se ptát. A když je to obráceně a chce se někdo na něco zeptat, začne ihned střílet druhá strana. Musím si však trochu postěžovat, je tu málo humoru a ještě méně sexu. Tedy nepočítáme-li ty ryby. Ale ani to na sex moc nevypadalo. Asi. Jinak je to ale perfektní, akční a dobrodružný nářez, který se čte jedním dechem.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Starý Robinson mohl mít tak sto let. A to jsem mu ještě stovku ubral.

117 04.05.2021

„Překvapilo ho,
že ten chlápek
neřekl o té holce nic,
ani když ho mučil“.


Nick, který je ve vězení, se zaobírá knihou, kterou jeho strýc napsal, ale nikdy nechtěl vydat. Asi k tomu měl dobrý důvod. Navíc není kniha jako kniha. Jenže Jo, je prostě taková. A tak díky ní se Nick může cítit ještě hůř. Protože bez ohledu na to, jak mizerný už svůj život má, ona mu ho dokáže ještě zhoršit. A tak se ani nestačil vzpamatovat a už má na krku vraždy dvě. Začíná to docela vesele, co?

Citát: Nemůžeme si dovolit svědky. Co by to byl za plán útěku.

Novou postavou v příběhu je, mimo jiné, muž s jménem Wulf. Jeho činy jsou dosti brutální, plné krve a sexu. Taková ta postava, která nesmí chybět v podobných příbězích. Ještě však neřekl poslední slovo, ještě nezabil poslední ženu, bude to odchod s velkou fanfárou. Jde po Josephině, ale pozorný čtenář ví, že to nebude mít jednoduché. Vlastně už od počátku je to skoro jasná prohra.

Malá ochutnávka:
Desky ta kniha měla popraskané, a jak otáčel stránky, rozpadaly se... Ale nemohl s jejich prohlížením přestat. Po dvou dnech slova na jedné stránce ožila a začala mu plavat před očima... Úplně cítil, jak oheň zachvacuje část jeho mysli... Potom se změnil celý svět, jako by zbořil jednu z jeho tajných zdí... A najednou věděl víc z toho, co bylo skryto.

Josephine má mezi tím jiné problémy. Má amnézii a je s nějakou rockovou kapelou. Prý ji založil nějaký Kurt. Navíc jeden jejich člen, kytarista Jon, vypadá jako Ozzy. Je to náhoda nebo peklo jen trochu zlobí? Všechno je to divné, tmavé. Všechno je vyšinuté. Stíny jsou temnější a průvan víc studí. Některých postav je vám líto, ale některé si smrt zaslouží. A některé ani nedokáží zemřít. Že Jo?

Citát: Sundej ze mě ty ruce! Dobře. A teď – ZABIJ SE!

Perfektní. Nádherná ponuře krvavá kresba, plná temných stínů, smrtících zákoutí a krvelačných příšer. Podpořeno rockovou hudbou, kterou jsem já nahradil skupinou Destruction a jejich albem „Born To Perish“ z roku 2019. Scénář je plný násilí, sexu a pochyb. Opět se tu propadáme časem, zkoumáme minulost, ocitáme se v přítomnosti a míříme do budoucnosti. Prostě samou radostí umřít.

Citát: Na tuhle holku nikdo nikdy nezapomene.

117 27.04.2021

Proč mi ta čubka
musela useknou zrovna pravačku?
S pistolí se teď můžu
tak maximálně
škrábat na prdeli...

Obsahuje sešity ze série The Walking Dead #43 - #48

Michonne se kdysi krásně a brutálně vypořádala s Guvernérem, pamatujete? Ale nestačilo to. Hra je ještě rozehrána. Guvernér a tank, to je pěkná dvojka. Masakr, krev, spousta mrtvých živých. Život jde tak nějak stranou. Pomsta si žádá spousty obětí. Vypadá to na pěkný masakr a určitě to nebude bez obětí.

Malá ochutnávka:
Ale, když je doktor po smrti, jak to, že ještě dýchám?
Bob.
Bob?! Nedělej si ze mě srandu. Ten starej ochlasta by nezvládl ani nakreslit rovnou čáru, natož mě ošetřit. Odmítl i místo doktorova pomocníka......

Trochu mi tu haprovala logika. Po útoku Guvernéra se část rozhodne odjet z vězení, protože „to není bezpečné“, ale pak sami tvrdí, že se vrátí. Kam se jako vrátí, když nevěří, že vězení přežije další útok? Hmmm... Má to strhující konec...

Citát: Kurva. Úplně jsem zapomněl, že nechat se střelit je takováhle bolest.

117 18.03.2021

Umění
dokáže udělat každý,
ale dobrá komerce,
to je pravá fuška.
(Jiří Pavlovský)

Je příjemné, že někdo konečně přenesl superhrdiny, nebo spíš jednoho, do Čech, tedy do Prahy (neptejte se, proč to není Brno). Ale mám-li k tomu mít nějakou připomínku, nazvat ho Zázrak, to je strašný. Ať se mi jeho příběhy líbí, nebo nelíbí, jméno Zázrak je na tom to nejhorší. Máme si pár svých superhrdinů, příkladem je Pérák, ale Zázrak... no budiž. Konečně máme hrdinu, kterého můžeme beze strachu označit „dechberoucím hrdinou EU“. (Světové to ještě není) A navíc má psa, co se jmenuje Buffy – no, nekupte to!

Citát: Ustupte! Něco mi říká, že budou lítat zuby!

Začneme kresbou, kterou má na svědomí Petr Kopl. Je to klasická, ničím nerušená kresba, s minimem detailů v pozadí. Jako plus Českého čtenáře určitě zaujme, že když už daný obrázek pozadí má, jedná se převážně o pražské památky, ulice, nebo jen třeba i tramvaje. Letící Škoda T15 je pak bonusem pro pražské tramvajáky. Kresba je povedená a citoslovce, napsaná v pozadí, nikterak kresbu neruší.

Malá ochutnávka:
Připravte zvláštní vydání. Spusťte online zpravodajství s titulkem: Česko má svého prvního superhrdinu! A zavolejte do všech televizí, že máme exkluzivní záběry k dispozici pouze s naším logem - BLESK

Scénář Petra Macka je plný odkazů na filmové, dobové i klasické hrdiny a obsahuje Český i černý humor. Děj má logiku a nikterak vám nedává moc možností nad tím přemýšlet. Vznik Zázraka je velmi krásně sklouben s jednou starodávnou Českou legendou, která příběhu dodává to správné magické tajemno. Spousty známých postav, jak Českých tak zahraničních, vám vykouzlí úsměv na rtech. Jen narážka na jednoho známého závodníka F1 se mi zdála trochu nevhodná.

Citát: Řekla bych, že máte sexy mozek.

Při čtení tohoto Česky laděného komiksu jsem poslouchal album Trinity z roku 2019. Má ho na svědomí Jana Uriel Kratochvílová a její Illuminati.ca. Hlavně song Heroes se dá skloubit s Dechberoucím Zázrakem. Alespoň lehce tématicky. Vybral jsem také několik citátů a vepsal je panu Mackovi do jeho profilu. Jako celek je těchto třináct sešitů velmi povedeným dobrodružstvím a dávám mu všech deset půlek Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát. Dal by si někdo šálek dobré Brazilské kávy?

117 24.02.2021

Nejhorší je to v noci.
Většinou zapomenu,
kde jsem a usnu,
pak se probudím
a psi mi tahají kusy z bříška.

Když jsem si prohlížel obal této knihy, uhranul mě pohled dětské postavy, která s plyšovým medvídkem v ruce, skoro až šíleně a vražedně, kouká na své čtenáře. Je to výzva? Christabella vás nutí vejít. „Jen pojďte a třeste se strachy, já vám ukážu, co je to peklo“. A jako fanoušek herní série Silent Hill, jsem neváhal a vstoupil. Někdy si říkám, zda jsem to měl vůbec dělat...

Malá ochutnávka:
Je fakt k posrání dívat se, jak se jeden z deseti nejlepších psychoterapeutů v zemi motá ve společnosti majitelů miliardových pozemků a herců, co berou dvacet melounů za film, a snaží se dostat do politiky, místo aby pomáhal lidem, který to potřebujou.

Ben Templesmith a Aadi Salman dokázali nakreslit něco příšerného. A tím nemyslím příběh jako takový, ale naprosto nepřehlednou kresbu, kdy jsem nevěděl, kde se postavy vůbec nacházejí a co dělají. Na těch obrázcích to vůbec není poznat. Vlastně jsem se orientoval jen podle dialogů a doprovodných textů. Byl jsem za tu snahu potrestán?

Citát: Zlato, miluju tě, že bych pro tebe i umřela. Moment, já už to vlastně udělala. Teď je řada na tobě.

Scott Ciencina napsal perfektní scénář. Nechybí humor, akce, napětí a smrt. Bohužel, výběr kreslířů nebyl zrovna moc povedený. Tak že, zatím, co kresbě dávám jednu hvězdu ( a to převážně za velmi povedený přebal knihy), za scénář dávám pět. Celkově tak dva a půl motýlka. Slovy hodnotícími na DK se přikláním ke třem hvězdám.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jsem mrtvý a zatracený. A teď už se nehýbejte, tohle bude strašně bolet.

Na důkaz toho, že scénář je povedený, vkládám do profilu Scotta Ciencina dvanáct citátů. Pokud máte náladu, můžete si je užít v jeho profilu, jako bonus ke komentáři. Při čtení tohoto příběhu jsem si pustil hudební doprovod od firmy Konami a to „Silent Hill 4 The Room“. Jako, opravdu, mě nic jiného nenapadlo.

Citát: Sbalte si, lidi. Jedeme do Silent Hillu.

117 15.02.2021

Čtyřicet dva?!?!
Právě!
Až budete znát přesné znění otázky,
pochopíte, co znamená odpověď.
(Stopařův průvodce Galaxií)“

Dal jsem to všechno a to pěkně popořadě, jednu knihu za druhou, celý box. Vlastně jsem v tom asi měsíc docela krutě lítal. A že to bylo lítání. Sem a tam a zase zpět a i o trochu víc zpět a pak zase na konec Galaxie...no, co vám budu povídat, mám úplně promočený ručník, jedno kulaté akvárko, nějaký ty ryby, dvě hlavy a plno sexuálních zážitků. A když už jsem konečně doma a chci odpočívat, přiletí nějaký žlutý lodě a bum. Konec světa, tak jak ho známe. Překážel intergalaktický dálnici, bylo třeba se ho zbavit. A já idiot se nepřečetl vyhlášku a nařízení o demolici.

Citát: Před chvílí ve zprávách říkali, že jste po smrti. „Taky že jsem, jen jsem se ještě nepřestal hejbat“. (Restaurant na konci Vesmíru)

Zůstal mi jen Stopařův průvodce Galaxií. Už je dost omlácený a opotřebovaný cestováním, protože byl vrhán do prehistorických řek, opékán Sluncem, které tak rudě žhne na pouštích Kakrafúnu, zpola pohřben v mramorových píscích, jež lemují opojné vonné oceány Santraginu V., mrzl na ledovcích měsíce Jaglanu Beta, sedělo se na něm, na různých kosmických lodích se do něj kopalo, mlátilo a vůbec se s ním špatně zacházelo, a protože jeho výrobci předpokládali, že přesně takové věci se mu můžou přihodit, prozíravě ho opatřili bytelným plastovým obalem na němž vyvedli velkými vlídnými písmeny slova „NEPROPADEJTE PANICE“.

Citát: Mou schopnost prožívat štěstí bys klidně mohl nacpat do krabičky od sirek, a ani bys je nemusel předtím vysypat. (Život, Vesmír a vůbec)

Cestou jsem potkal spousty zajímavých postav, osobností, idiotů, géniů i robotů a ne zrovna v tomto pořadí. Pozor, teď je to jen o robotech! Asi nejpřednější a nejzajímavější a zároveň i méně využitá je postava robota tiše reznoucího v koutku a jmenuje se Maniodepresivní Marvin. Škoda, že jeho genialita nebyla využita v plné míře nebo alespoň v plné míře. Tenhle robot toho mohl dokázat víc. Další robot, tentokrát výtah, který umí předvídat budoucnost a neumí jezdit do stran, mě taky dost oslovil – jeho poslední slova bylo, jedeme dolůůůů Třetí postavou, tedy třetím robotem, který mě nesmazatelně udělal je Emily Saundersová, tady ne ona, ale její pes, tedy její pes se jmenuje Kolina, tak tento robot Kolina, mě učinil nesmírně šťastným.

Citát: Nežádejte prosím o úvěr, protože by se vás mohla dotknout rána pěstí. (Sbohem a díky za ryby)“

Stopařův průvodce Galaxií je, jak již bylo mnohokrát výstižně řečeno, velmi pozoruhodná věc. Je to v podstatě, jak napovídá sám název, průvodce či příručka. Problém je, nebo spíš jeden z mnoha problémů, protože je jich hodně, a nemalá část z nich neustále zahlcuje civilní, obchodní i trestní soudy ve všech oblastech Galaxie, a zejména, tam kde je to možné, ty zkorumpovanější, toto:
Předchozí věta dává smysl. V tom problém netkví.
Problém je toto:
Změna.
Přečtěte si to ještě jednou a pochopíte.
Galaxie se rychle mění.......sbohem a díky za ty knihy.

Citát: Hlavní rozdíl mezi věcí, která se může pokazit, a věcí, která se nemůže pokazit, je v tom, že když se pokazí věc, která se nemůže pokazit, ukáže se obvykle, že se k ní nelze dostat nebo že se nedá opravit. (Převážně neškodná)

117 17.04.2020

….točil se dokola a stříkající krev vytvářela
na podlaze zajímavý kruhový obrazec.
Myslím, že nějaký nadaný
francouzský ochlasta by z toho dokázal
rozjet nový umělecký směr.

Někdy není v knize nejdůležitější první věta, ale mnohdy knihu dělá obraz na titulní straně. Karolína Kavková (Satine Zillah) a její obraz ke knize Stalingrad se povedl. Je dostatečně brutální, krvavý a sexy. Vyjadřuje pohrdání, smutek, beznaděj a touhu po pomstě. A samozřejmě nezbytné SS detaily, jakoby vystupující z obrazu, které to vše podtrhují, pak dělají obraz obrazem. A možná se snad ani neptejte, kdo stál obrazu předlohou. Pokud se vám zdá, že jsem nepřiměřeně vícekrát použil slovo „obraz“, tak je to váš problém.

Citát: Tu vaši tichou průzkumnou operaci bylo slyšet přes půl Stalingradu.

Spousty uživatelů píše, jak je to horší než původní trilogie, ale zase je to lepší než první prequel Vlci, ale já říkám, že kdyby to byl Kotleta pustil do éteru jako první, každý by říkal, že následná trilogie byla horší. Ne, tohle je přesně na té úrovni jako (předešlá) následující trilogie. Kotleta vám na hlavu namrdá spousty sprostých slov, půl tuctu kund, tucet sexuálních scén, tisíce litrů krve, miliony zbraní a nábojů a hodí vás do Stalingradu, ať si ty sračky vyžerete. Nebýt z vás upír, tak chcípnete už po první větě.

Malá ochutnávka:
Jako válečný zajatec mám právo na...., začal Němec, ale Mongol ho neposlouchal.
Hm, ale ty nejsi zajatec, kundo, ty jsi krevní konzerva, vysvětlil mu Badur a zlomil mu vaz.
Pak přišel čas pít.

Tohle je přesně ten Pan Kotleta, kterého chci. Žádný sraní s mladou paní, dneska už jsem jedny kozy zabil, proč by při tom všem chaosu, honičkách, střílení a smrti neměl být čas na sex? Zítra už tu třeba nebudem, tak si zamrdáme. A že Šváby v tomto příběhu nezahálejí dokazují erotické scény skoro v každé kapitole. Akční části nás pak seznamují se spoustou zbraní, vozidel a letadel, čtenář je pak taky trochu chytřejší a může se tím v hospodě chlubit. Tohle je krásný, dobrodružně sexuální, naučný příběh, který se rychle čte, nudné pasáže neexistují a ty sexuální můžou klidně slabší povahy přeskočit. Za mě za pět.

Citát: Zatímco jsem jí řezal hlavu, svištěly kolem mě vesele projektily z obou stran.

117 05.09.2019

„Čtyři měsíce poté,
co se poprvé setkal
s chlapcem ve Walmartu,
vypadl Philu Pendletonovi
poslední zub.“

Zrnka temnoty vyprodukovala již šest příběhů od různých autorů. Toto je v pořadí sedmá povídka v této sérii. A mohu říci, že zatím je to jeden z těch lepších příběhů. Kyselé bonbony se mi velmi zamlouvaly. Je to příběh tajemný, hororový a smutný. Kelan Patrick Burke se mi trefil do noty. Mám rád tyhle příběhy, kdy si vás někdo svou vůlí totálně podmaní a manipuluje s vámi. Navíc je to okořeněno neznámou dimenzí, či snad jinou alternativou, než pozemskou. Ano, je v tom tak trochu cítit Stephen King, ale tohle má prostě své kouzlo a tak se to dá přehlédnout.

Malá ochutnávka:
Poté co si Phil v koupelně opláchl obličej a prohlédl zlobra v zrcadle, zamířil do obývacího pokoje a popadl jednu borovicovou židli s tvrdým opěradlem. Bez jakékoli snahy zůstat zticha, protože v tak pozdní fázi se to stejně jevilo zbytečné, zvedl židli nad hlavu a třískl s ní o dřevěnou podlahu. Potřeboval tři rány, než se jedna z noh uvolnila, a právě s třetí ranou zhasla světla, takže se dům ponořil do temnoty.

Od začátku je to napínavé, neuvěřitelně uvěřitelné a smutné. Hlavního hrdiny je vám líto, ale na druhou stranu mu fandíte a obdivujete ho. Máte ho rádi hlavně díky tomu, že svůj úděl ve hře vyšších mocností - svůj úkol - přijal. Smířil se s ním a snaží se o možnou záchranu. Přitom mu nejde o sebe, ale o další nástupce, kteří by po jeho odchodu mohli zaujmout jeho místo. A tomu se snaží ze všech sil zabránit. Je to kruté dobrodružství a čte se to s jistím napětí a očekáváním konce. Ten sice nepřekvapuje, ale dokáže s přehledem dovést příběh do zdárného a uspokojivého finále.

Citát: Takhle to teď bude? Jsem vězeň ve vlastním domě, ve vlastním životě?

116 13.05.2024

„Každý chce přežít,
mladý i starý, zdatný i slabý.
Čím jste zdatnější
(a čím máte lepší znalosti)
tím máte větší naději na úspěch.“

„Buď připraven“

Někdy před rokem na DK jsem zavadil o tuto knihu a zůstala mi v paměti. Nedavno jsem čistil prach u své sbírky figurek a knih a našel jsem i pár zajímavých věcí. Nůž na přežití, kompas dělaný jako hodinky na ruku, nášivku Umbrella Corporation, píšťalku, zápalky se znakem města Čáslav a miniaturní obrázkovou knížečku nejznámějších hradů České republiky. Ve skříni mám neustále zabalený batoh se spacákem (do -25°C), se stanem, s ešusem, podpalovačem, malým vařičem, pončem a dekou. Nevědomě jsem vlastně připraven na nějaký průser. Jenže to není vše. Ještě nějaký návod, jak to využít a hlavně co přidat nebo odstranit. (Například si myslím, že deka nebo pončo je zbytečná přítěž do batohu). A tato kniha vyplula na povrch. Má to přes 560 stránek. Studium bylo tedy velmi dlouhé. Těžko říci, co mi v hlavě zůstane, co vyšumí a hlavně, co z toho všeho vůbec dokážu praktikovat, pokud tedy budu muset. To, že si to přečtu ze mě nedělá odborníka na katastrofy, autonehody nebo lékaře. Ale, alespoň jsem si upravil věci, které mám v batohu. Něco přidal, něco ubral.

Malá ochutnávka:
Základními potřebami jsou voda, potrava, oheň a přístřeší.
Úspěch přežití závisí na využívání základních platných principů a jejich přizpůsobení okolnostem.
Batoh musí mít pohodlný bederní pás. Tajemství dobrého nošení batohu je v tom, že největší váhu nesou boky, které jsou nejsilnější částí těla a ne ramena a záda, jež se rychle namohou a unaví.

Na začátku této knihy se jedná o přežití na plánovaných akcích a výletech. Tak že tůry na které se můžete předem připravit. Příprava je velmi důležitá část. Ale nebudu se rozepisovat. Vše najdete v této příručce. Všechno se může v praxi hodit. Znalost jedlých rostlin, dokonce i stromy se daj jíst, jak získat vodu ze zvířat, jak se chovat u dopravní nehody – no prostě SAS – Příručka jak přežít. Povedený, informativní, inspirující (dokoupil jsem si pár nezbytností) a dechberoucí části, u kterých jsem ani netušil, že se dají využít a jak s nima zacházet. Docela mě zaujalo přírodní lékařství – fakt síla. Doporučuji všem ztroskotancům (budoucím).

Citát: Základními potřebami jsou voda, potrava, oheň a přístřeší.

116 13.02.2024

Nejsou tu
žádné hodiny,
a tak se každý den
jeví jako zastavený,
nekonečný čas.


Už to, že věří, je pomoc.

Eugénie vídává mrtvé. Což samo o sobě je dnes přehlédnutelný fakt. Jenže ono se s tím někomu svěřit v roce 1885 – to je zaděláno na průser. Smutný byl fakt díky komu se vlastně hlavní hrdinka dostala do léčebny pro chorobomyslné v Paříži. Sanatorium má romantický název Salpetriere (přízvuky si domyslete). Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. A vlastně si skoro ihned oblíbíte všechny místní svěřenkyně. A posléze začnete sympatizovat i s jednou místní sestrou. Sestra Genevieve má v příběhu hodně prostoru a v podstatě je i hybnou silou událostí, jenž se později stanou.

Malá ochutnávka:
Ale ten člověk byl kacíř. Jeho knihy by se měli spálit!
To by znamenalo přiznat, že má velký vliv.
Je to záležitost módy, zapomene se na něj. Ostatně kdo dneska doopravdy zná jeho jméno?
Mluvíte o tom člověku, který obhajuje existenci přízraků?
Duchů.
Blázen!
Prohlašovat, že duch přežívá hmotu, je proti vší logice.

Ačkoliv je obsah příběhu docela dost proti mužům, kteří v tomto období měli nad ženami rozhodně hodně navrch, jsem rád, že paní spisovatelka z nás zase neudělal tak velké idioty. Taky jsem rád, že nepřidala lesby, geye a dalších asi 56 pohlaví. Například Knihu duchů, která se stala jakýmsi symbolem příběhu, napsal muž. Příběh je napsán jednoduchým ženským jazykem. Je to jakási funkční explicitní prezentace romantizovaných postav-obětí, přímočaré sdělení s nekomplikovatelnou předvídavostí. Jak už svěřenkyň nebo doktorů.

Citát: Spánek jí umožňuje přestat se zabývat tím, co bylo, a neznepokojovat se tím, co bude. Spánek je její jedinou chvilkou oddechu od událostí, které ji sem před třemi roky přivedly.

Příběh se spíše zaměřuje na život v ústavu a chování místního osazenstva. Zavítáme hlavně na období, kdy se blíží důležitá událost. Setkání pacientů s Pařížskou smetánkou, která se uskuteční uspořádáním maškarního bálu. Jediné, co se dá hodně příběhu vyčíst je jeho až moc lehký konec. Od tohoto roku 1885 jsem čekal rozhodně tvrdší a gotičtější zakončení. Do příběhu jsem se okamžitě začetl. Má jednoduchou osnovu, příjemné postavy a lehce se stupňující děj.

Citát: Mystické myšlenky se léčit nedají.

116 17.12.2023

Protože nejsme členové IDO,
jednání se nás netýká.
Nemůže se nám nic stát.
Jsem jen svědci
a tak to zůstane.

Třetí svazek dvou příběhů Orbital se nám dějově přenáší z Prahy a Kuala Lumpuru do New Yorku. Tak že hurá přes velkou louži. Příběhy se jmenují: Spravedlnost (sešit č.5) a Odboj (sešit č.6) Příběhy opět poukazují na to, že rasová válka není jen mezi lidmi, ale také i mezi mimozemšťany. Je zde opět hodně politiky, jednání, teroristických činů a moc mluvení. Tak že vlastně nejnapínavější částí prvního, respektive pátého sešitu je pokus o záchranu skoro mrtvého agenta Calese Swanyho. Ten je po předcházejících událostech na pokraji smrti. Snažej se na je ozdravení použít mimolidskou technovědu a výsledek je tak nejasný.

Citát: Vidíte! Je tam! Já vám to říkal! . . . Jenže nás masakruje!

Na druhou stranu se zde rodí nová a velmi zajímavá přátelství. Ve všem má prsty Angus. Ano, Angus, ta živá létající kosmická loď je i jistým druhem mimozemšťana. A upřímně, všechno dění kolem tohoto tvora se mi strašně líbí. Díky němu dávám vždy příběhům o jednu hvězdu víc. A navíc, agentka Mézoké Izzua je zde velmi akční a její jednání na konci příběhu Spravedlnost mě velmi potěšila. Dobrá akce tleskám! Druhý příběh v tomto svazku Odboj začíná opět lehce politicky. To, že je konfederace prožraná rivalitou, kariérními plány, mocenskými gambity, zbabělostí vůdců a následným násilím, to je snad už každému jasné. Proto vás ani nepřekvapí název posledního dobrodružství Název ODBOJ mluví sám za sebe.

Citát: Vy jste se rozhodli před problémy utéct, já se rozhodla jim čelit.

Kresba opět jednoduchá až účelová. Ani jsem tu nenašel žádný obrázek, který by se mě vysloveně líbil, tak jak tomu bylo v předešlém svazku. Obsahově je to strašně moc politiky. Ale to už bylo řečeno. Přidejte si i nerozhodnost, sem tam zmatek a nevědomost. Zbytečné boje, žádné objevování. Když si to shrnu, dal jsem jedničce 50%, dvojce 65% a trojka se díky akci agentce Mézoké vyšplhala až na politických 70%. Což značí, že zůstanu u čtyř hvězd. Celkově však mě celá série zklamala. A navíc celkem otevřený konec tomu taky dal docela ránu . . .

Citát: Vždycky jsem si myslel, že lidstvo je nejkrásnější, když bojuje . . .

116 11.10.2023

Může být úžasná,
může být chytrá,
může být sexy
a vy přesto víte,
že ji nemáte rádi.

Jak jí mám vysvětlit, co to znamená posedlost?

Když je to dobrá kniha, dobrý příběh, jste zvědaví, jaké dobrodružství na vás a hlavní hrdiny, v tomto světě čeká. Co vás čeká na další stránce, kapitole. Ale když je ta kniha nezáživná, mizerná, je to jako byste se brodili bahnem a ne a ne se dostat na břeh, na konec. U mě to působilo stejně. Na počátku jsem klidně plul po vlnách podivna. Hlavního hrdinu jsem jasně chápal. Sám mám něco podobného s mistrem Kingem. Šel jsem přes mrtvoly, abych za nehorázné částky získal všechny jeho knihy které kdy vydal. A pokud bych věděl ještě o nějaké, kterou nemám, vydal bych se na cestu k jejímu získání.

Malá ochutnávka:
Na vrcholcích křížů byly další kříže. Na celkem padesáti různých místech krvácel Ježíš Kristus a na každém místě trpěl v poněkud jiné agónii. Místnost byla cítit po přepáleném oleji z ryb a kečupu. Jediná pohovka, na které jsem seděl, smrděla jako mokrý pes dohromady s cigaretami.

Když se pak hlavní hrdina Tom Abbey vydává po stopách svého nejoblíbenějšího spisovatele, protože se rozhodl napsat jeho životopis, začne děj lehce pokulhávat. Dokonce pochopíte, že i název knihy Země Smíchu je trochu podivný. Doprovází ji smrt. Začnou divné přeskoky v ději, odbočky a další nesrovnalosti. A to už jsem se hustě brodil bahnem a ne a ne se dostat na břeh, konec. S velkým přesvědčením jsem to nakonec dal. Ale musím napsat, že ani na konci jsem se nezasmál. Z příběhu tak nějak vytušíte pointu ještě dřív, než by jste očekávali. Teprve po dočtení posledního listu vám dojde, že jste to vlastně očekávali. Pro mne je to jen průměr.

Citát: Baví mě prohledávat knihovnu a hledat informace o člověku, kterého miluji.

116 03.10.2023

Zamilovala se
do svého obrazu,
který jsem pro ni
namaloval.
(Soir bleu)

V tomto svazku mimo jiné také najdete osmnáct obrazů Edwarda Hoppera. Dále je zde sedmnáct povídek od sedmnácti autorů. Povídky jsou inspirovány právě obrazy Edwarda Hoppera (1882 - 1967) Musím přiznat, že až teprve po pořízení této knihy jsem zjistil, že nějaký malíř s tímto jménem existuje. Jeho skici, (pardon, prý nemá /neměl/ rád, když o jeho obrazech říkají lidé skici), tak tedy jeho díla nejsou špatná. Akorát nevím, zda díky povídkám na tato díla nekoukám jinak, než kdybych k nim nečetl ty příběhy. Navíc je docela škoda, že fotografie obrazů nejsou situovány horizontálně na celou stránku.

Citát: Lidí tvrdí, že fandí hrdinovi, ale nejlíp si pamatují padouchy.
(Stephen King: Hudební salonek)

V předmluvě nám Lawrence Block, který stvořil tuto sbírku povídek, (a taky jednou povídkou přispěl) tak nějak vnucuje, ať příběhy nečteme popořadě, ale na přeskáčku. Mě se to zdálo trochu přitažené za vlasy a jeho pobídkou jsem se neinspiroval. Prostě jsem četl pěkně postaru, stránku po stránce. Není to nic proti ničemu. Bohužel má to jeden negativní dopad. Povídky, respektive, jejich kvalita postupně klesá. Tedy, abych byl přesnější, kvalita obsahu se mi líbila čím dál míň. Jiní čtenáři možná budou mít jiný názor, ale u mě to tak je. Sestupná kvalita od 100% až po 10%. Výjimku tvoří patnáctá povídka nazvaná Noční okna, kterou jsem hodnotil 100% a hned poté nasleduje příběh Žena na slunci, které jsem dal 10%. Ale takový je úděl antologií jako takových, že jo?

Citát: Podle mě jsou lidé divní, když se nad tím zamyslíte, protože veškerá legrace většinou souvisí s tím, že se někdo ztrapní nebo zraní, všimli jste si? (Promítač)

Ačkoliv by se mohlo zdát, že podle sečtených hodnocení všech sedmnácti povídek, bych měl dáti tři hvězdy, jak vidíte v celkovém hodnocení, není tomu tak. Je to jednoduché. Osobně se mi líbí nejen výběr spisovatelů, ale i zajímavý tah, otisknout všechny obrazy o kterých tu jsou příběhy. A protože zde na DK znamenají tři hvězdy šedesát procent, zdá se mi to málo a proto dávám o stupeň výše, tedy 80%. Komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Po citátu následuje seznam obrazů, které se mi osobně moc líbí. Vím, že jich není moc, ale ostatní mě neuhranuly.

Citát: Ceremoniál přípravy byl téměř stejně důležitý jako inhalace posvátného kouře. (Postarat se o přítele)

Ráno na Cape Codu (1950) Úvodní obraz bez povídky.
Hotelová hala (1943) Nádherná hra stínů.
Pokoje u moře 1951. Jednoduchá, ale efektivní skica :-)
Noční ptáci 1942 Ten bych bral na stěnu.
Kostel v South Truro 1930 Jeden z mála obrazů bez lidí.
Newyorské kino (1939) Krásný interiér kina.
Noční okna (1928) Dohánějící k šílenství, nádherný, mučení.

Tak jo, ještě jeden citát:
Jaký podle vás (ten obraz) vypráví příběh? (Noční ptáci)

Komentáře k povídkám a spousty důležitých (fakt nekecám) informací k příběhům najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-svetle-nebo-ve-stinu-331341

Citát: Svět je čím dál strašidelnější. (Promítač)

116 15.09.2023

To je opravdu
vhodný postoj
pro doktora,
jsem připravený
někomu ustřelit hlavu.

Film jsem kdysi dávno viděl, ale nějak si nevybavuji, že by byl tak krvavý a brutální. To, co Khan provedl s osádkou kosmické lodi Reliant a s lidma z laboratoře bylo dost nechutné. Khan chce získat mocný nástroj stvoření, nazvaný Genesis, ale chce jej využít k ničení. A jde doslova přes mrtvoly. Velmi kruté, napínavé a akční. Čtenář se ještě nestačil vzpamatovat z prvních dvou třech kapitol tohoto příběhu a hned začne další masakr.

Citát: Pene Sulu! Pane Sulu! Bože, Spocku, je mrtvý!

Ale aby jste si nemysleli, že to je jen o smrti. V příběhu najdete i lásku a hodně lásky. Dokonce si můžete přečíst zajímavou básničku. Jmenuje se Lov Žraplaza (Přeložila Carola Biedenmannová). Možná někomu něco dá, tedy pokud víte, co nebo kdo je to Žraplaz. Avšak, opět mi v příběhu schází humor. Nějaký tom sice je, ale na Star Trek je ho jako šafránu. Jinak další perfektní dobrodružství.

Citát: Romulandské pivo? Kostro, to je přece zakázaný!

116 28.08.2023

No jistě.
Udělali to, co vždycky,
když narazí na něco,
čemu nerozumějí.
Pokusí se to zničit.

Nejsem člověk. Jsem stvůra.

Další spinoff z Hellboy Univerza. U Frankensteina jsem také dlouho váhal. (Ostatně u všech spinoffů jsem hodně váhal) Přeci jenom mě trochu štve, že zde Hellboy nevystupuje. Avšak Frankensteina doprovází dobré konexe a ohlasy. Nakonec jsem neodolal a vydal se s ním do podzemí. Přeci jenom, Frankeinsteina jsem vždycky obdivoval. A nakonec nám sem tvůrci toho Hellboye přeci jenom vložili. Ano, malé cameo tu Hellboy má, ale jen malé a sprosté. Tedy on je sprostý.

Malá ochutnávka:
Přísahám, že odejdu ze světa lidí a budu žít na těch nejodlehlejších místech. Uspím své temné vášně a prožiju zbytek svého života pokojně. A až nadejde můj čas, neprokleju svého stvořitele. Splň mé přání a už mě nikdy nespatříš . . .

Frankensteina jsem vždycky litoval. Byl to produkt zlého člověka, co si hrál na boha. Ale jsem nakonec rád, že jej Mike Mignola opět oživil. A protože můžeme Mignolu považovat za Boha, tak mu to nebudeme mít za zlé. A ostatně ani Frankenstein mu to určitě nebude mít za zlé, protože si to v tomto příběhu pěkně užíval. Tedy. Užíval, je silné slovo. Od začátku furt jen utíkal, a stále ho někdo mlátil. Jak jsem řekl nemá to jednoduchý. Ale nakonec se kdesi v podzemí 1956 stane na i on chvilku bohem.

Citát: Jsem netvor, který se utápí v moři jiných netvorů.

Kresba Bena Stenbecka není špatná, ale má své mezery. Někdy mi chybí detaily na pozadí komiksových oken. Je tam místo nich jen šeď, modř nebo jiná bledá barva. Jakoby pan kreslíř spíše spěchal, než aby se s kresbou mazlil. Mike Mignola ve svém scénáři udělá s Frankensteina zachránce, jest-li se to tak dá říci. Rozhodně jej postavil do úplně jiného světla, než na které jsme zvyklí. A ano, použije pár otřepaných klišé z Frankensteinova života, ale když jej vrhne do podzemí, stává se z něj jiný člověk. Trochu mě mrzí, že si to (Miňola) nenakreslil sám, možná by to dostalo jiného ducha. Ale i tak je to perfektní příběh.

Citát: Pokud zde zemřu, vy zemřete se mnou!

116 25.06.2023

Ach, krásné hodinky!
Zdá se mi, že jsou dokonce zlaté!
Jen sám bůh ví, jaké historky
by nám mohly vyprávět!
(Zlaté hodinky část 1)

Tik, tak . . .

V češtině se dá Go West Young Man přeložit jako Jdi na západ, mladý muži. Tento příběh vyšel ve třech různých přebalech. Vybral jsem si druhou limitovanou obálku, protože se mi zdá nejhezčí. Je vlastně nejvýstižnější svým zdělením. Obsahuje přesně všechny ty ikony, které jsou v příbězích. Lidé, čas (hodiny) a divoký západ se svými kolty. Ostatní dvě obálky se mi zdají obyčejné a ve své podstatě nic nereprezentují. Krom toho divokého západu. Čtrnáct povídek od sedmnácti tvůrců mě však trochu zarazilo. Moc jsem se obával té různorodosti.

Citát: Ach, jak já jen z hloubi srdce tuto zemi miluji . . . (Sestry Austinovy)

Vlastně veškeré scénáře ke všem povídkám napsal tvůrce této sbírky Tiburce Oger. U spousty povídek najdete mnohá historická vysvětlení daných událostí, lokalit, řek, postav nebo věcí. Ovšem o některých událostech se dá s úsměvem pochybovat. Já se k tomu víc nebudu vyjadřovat, vyvolalo by to určitě nevoli některých citlivek. Soudný a rozumný čtenář si udělá po přečtení svůj vlastní názor a pochopí, na co narážím. Příkladem tak může být čtvrtá povídka v tomto svazku a ne jenom ona. Dodám jen, že nesnáším to pokřivování historických faktů, které je v poslední době tak módní.

Citát: Neobtěžuje vás ten negr, slečno? (Conestoga)

Co vlastně očekávat od sedmnácti kreslířů a barvířů? Samozřejmě, že celou myslitelnou škálu kreseb, která ne vždy každému padne do oka. Naštěstí je v tomto svazku převažující procento kreseb velmi povedených a slušných. Jako nejlepšího kreslíře bych označil tvůrce příběhu Řeka Neštěstí. Nakreslil jej Olivier Taduc a podle mého skromného názoru je to nejkrásnější kresba v tomto svazku. Ale samozřejmě, že je jich tu více nádherných, tohle byl jen malý příklad. Naopak, nejhorší kresba, která mi ale vůbec nesedla je použita v příběhu Dvě slova. Možná je to malované vodovkama, nebo něčím hodně podobným, ale nepovedlo se to. Jak jsem však řekl, procento povedených kreseb je velké.

Citát: Namouvěru, to jsou vážně hodně pěkné hodinky. Hodně staré, Britská výroba! Kus poctivé práce. Mají určitě vysokou cenu! (Holky a doktor)

Pokud si přečtete všechny mé komentáře k povídkám v tomto svazku pěkně popořadě, to znamená, od první povídky až po tu poslední, zjistíte časovou i kartografickou trasu Zlatých hodinek, tak jak se postupně předávaly z osoby na osobu. Někdy jsou tam nevysvětlené cesty boží, ale vnímavý čtenář si dokáže dát všech pět dohromady a pochopí jak se hodinky do některých rukou dostaly. Pokud máte zájem všechny komentáře najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo rovnou zde na jeden klik. Povídky jsou řazeny krásně popořadě, tedy od první až po poslední. Tik, tak . . .

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Pro někoho mohou mít zlaté hodinky mnohem menší cenu než fotografie ženy. (Neumírej)

116 22.05.2023

Být nesmrtelný a přesto mrtvý;
být skoro vševědoucí a téměř všemocný
a přesto ne reálnější než
fosforový záblesk na displeji
to je styl mé existence.

Pokud jste nečetli předcházející příběhy, které napsal Fred Pohl, neznáte ani hlavního hrdinu Robina Broadheada. Ten si prošel mezi tím obdobím života spoustou dramat a akcí. Teď už je mrtvý, ale přesto nám stále má co říci. A mluví pravdu, v něčem sice přeháněl, ale většinou mluvil pravdu. Jeho program Albert Einstein říká, že stejně všechno až příliš snadno zastírá literárními odkazy. Ovšem na události v tomto příběhu žádné literární odkazy prostě nemohou existovat.

Malá ochutnávka:
Na kugelblitzu nebylo nic k smíchu. Kugelblitz bylo místo, kde žil Nepřítel bytosti, kterých Heechee říkali Vrazi. To jméno jim nedali jen tak pro legraci. Pro Heechee Nepřítel neznamenal legraci. Heechee se nesmáli nebezpečným věcem. Utíkali od nicjh.

Musím říci, že dost dlouho mi trvalo tak nějak vzít do paměti, že elektronický mozky mohou lítat vesmírem a užívat si třeba párty na Gateway. Nějak mi to furt nejde do palice. Elektronicky uložené myšlenky se stále chovají jako lidé, dokonce mají spolu sex a například můžou vlézt do sprchy a osprchovat se. Tohle ten můj mozek pořád nedokáže vstřebat. No, ale s tím nic nenadělám a tak jsem se soustředil na podstatu děje a zdělení v tomto čtvrtém příběhu o mimozemské rase Heechee.

Citát: A pravil jsem: a do prdele.

V příběhu se objevují i další formy mimozemského života. Rozesmáli mě Prasata Voodoo a také jsem se musel dlouze zamyslet na mimozemskou rasou Peciválů. Heechee je tak pojmenovali podle toho, jak moc jsou pomalí. Komunikace s nimi trvala i několik desetiletí. Ale komu by to vadilo, když máte rasu, žijící několik tisíciletí. Všechno to však spěje k Vrahům. Nebezpečná rasa mimozemšťanů, s níž se lidská rasa ani Heechee nechtějí rozhodně setkat. Musím uznat, že děj se pořádně hnul. Od původního smrtícího dobrodružství na Gateway, přes hledání Heechee, se děj dostává do dramatického, řekl bych, strachu ze setkání s další mimozemskou rasou. Rozhodně je tohle velmi zajímavý příběh. Svým způsobem možná nejlepší v sérii.

Citát: Všichni jsme na tom stejně. Nepřátelé ohrožují nás všechny.

116 07.05.2023