iLuciferie komentáře u knih
Karikův styl psaní mi bohužel tak úplně nesedí, nicméně příběh nebyl špatný, měl silnější i slabší momenty. Tma se mi asi líbila víc. Za mě ve výsledku taková lepší trojka.
Ze začátku jsem byla spíše zklamaná, ale druhá půlka už byla celkem napínavá, takže za mě nakonec takový průměr. Každopádně mě to úplně nenalákalo na další díly, tak třeba někdy časem..
Knížky autorky se mi líbí, ano, opravdu velmi připomíná mého oblíbeného Kinga, ale zároveň má jaksi stravitelnější rozsahy, což beru jako veliké plus. Zde mi sice úplně nesedlo prostředí/hlavní hrdinka, ale i tak to pro mě byl příjemný, i když lehce předvídatelný, čtenářský zážitek.
V mém pomyslném žebříčku autorky zařazuji za Ty druhé a Kříďáka na třetí místo.
Začátek mi moc nesedl, časté prostřihy do minulosti mi přišly rušivé a nešikovně zařazené. Tento element naštěstí s přibývajícími stránkami odpadl a pak už mě děj vtáhl a pěkně odsýpal. Škoda pak ještě zbytečně rozvleklého a do určité míry i přehnaného konce. Pointu jsem výjimečně uhádla (a to i velmi brzy), ale to mi ze čtenářského zážitku neubralo :)
Opravdu mile mě překvapuje, že si série i po více jak desítce drží pořád nastavenou úroveň. Tato knížka je pak takovou malou odměnou pro věrné fanoušky, protože nakouknutí “jak to všechno začalo” je snad muselo potěšit všechny..
Četla jsem jako pátý díl v pořadí (po Dětech ducha), po pěti letech od přečtení od Enderovy hry a říkala jsem si, že je škoda, že jsem to nečetla "chronologicky". Nicméně po dočtení doslovu, který je podle mě škoda, že není předmluvou, jsem pochopila, že by člověk tento díl měl vlastně číst dokonce až po dočtení Stínové série, což mi vlastně ve výsledku dává smysl, jelikož předpokládám, že takto mám vyspoilerováno hodně z děje Stínové série, což je vlastně škoda. Takže opravdu doporučuji, pokud máte v plánu číst všechny díly a i zmíněnou Stínovou sérii, abyste knížky opravdu četli V POŘADÍ JAK VÝCHAZELY.
Jinak ke knížce jako takové - za mě po slabší Xenocidě a Dětech ducha návrat ke starému dobrému Cardovi a starému dobrému Enderovi. Vlastně doteď přesně nevím, co mě přesně na těch knížkách tak baví, ale prostě mě velmi baví!!
Tuto sérii poslouchám jako audio k vaření a za tímto účelem mi maximálně vyhovuje. Tento díl mi přišel lehce slabší oproti jiným, ale i tak mě bavil.
Musím přiznat, že si knížku z dětství vůbec nepamatuji, ale pro malé děti je to pěkné čtení.
Pamatuji si, ze se mi knížka jako dítěti hrozně líbila, nicméně teď s odstupem asi 25 let (?) jsem zjistila, že si ji prakticky vůbec nepamatuji, takže pro mě příběh mohl být skoro stejně napínavý jako tenkrát. (Formu nehodnotím, ta mi jako dospělému celkem vadila, ale jako knížku pro děti ji velmi oceňuji i teď mimo “cílovku”.)
Mně prostě ty díly s Jackem a Laurií (nevím proč) nesedí. Vždy jim dám ještě jednu šanci, ale prostě to nějak není ono. Asi si budu muset dát zas nějakou Cookovu knížku mimo sérii...
Věřím, že ve své době to mohl být úspěšný příběh, ale musím říct, že mně moc nesedl. Fajn, že se na konci vše vysvětlí, ale i samotné vysvětlování mi přišlo nudné a styl vyprávění mi dojem vyloženě zhoršoval.
Ano i tato série mě baví. Za mě další super audiokniha k vaření :-)
Po knize jsem šáhla, jelikož jsem byla nadšena z Šesti vran a zajímalo mě něco víc o světě Grišů. Bohužel musím říct, že nemám pocit, že bych se zde dozvěděla něco víc, dokonce mi skoro přišlo, že je zde “prostředí” vlastně vykresleno mnohem méně a povrchněji než je tomu ve zmíněných Šesti vranách. Příběh jako takový je velmi naivní a moc mě nebavil. V sérii určitě pokračovat nebudu.
Tohle že je “jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého desetiletí”?! No tak to bych nechtěla natrefit na ty méně úspěšné..
Styl vyprávění mi absolutně neseděl, hlavní hrdina není zrovna někdo, komu by člověk s nadšením fandil, “magický” svět je dost neuchopitelný, nijak moc vysvětlený a pro mě dost nepřitažlivý.
V půlce jsem vážně zvažovala, že knížku nedočtu, ale nakonec jsem se hecla a dočetla. V druhé půlce se děj konečně alespoň trošku rozjede, ale ani tak mi celkový dojem už nevylepšil.. Za mě opravdu velice slabé.
Po cizinci (kde se mi líbil styl střídání autorů, ale už ne příběh) jsem byla na Anonymitu upřímně zvědavá. Bohužel ani tento druhý společný počin mi nesedl. Nesympatické mi byly obě hlavní postavy a ani děj se mi nečetl ani zdaleka tak dobře, jak jsem u Ursuly zvyklá. Navíc po letošním přečtění (vyposlechnutí audioknihy) Dokonalé kořisti od Helen Fields (která je ovšem mnohem lépe napsaná - doporučuji), mi celý námět knihy přišel tak neskutečně podobný, že jsem v něm pro mě bohužel nenašla žádnou přidanou hodnotu.
Za mě rozhodně mnohem lepší než Duch domu Ashburnů. Ze začátku se mi sice moc nelíbila postava Toda, ale zbytek knížky se četl skvěle.
Za mě letošní druhá perla, na kterou jsem narazila díky čtenářské výzvě v žánru, který běžně nevyhledávám.
Po nedávno dočtené Smrtce jsem od knihy neměla až tak vysoké očekávání (má zde nižší hodnocení) a musím říct, že se mi Bez šance líbilo o mnohem mnohem víc než Smrtka!
Popisovaný svět mi zde nepřišel tak plochý a téma rozhodně hodné k zamyšlení i zpracování. Děj se od prvních stran četl sám a i hlavní hrdinové mi sedli. Jediné, co mi přišlo opravdu hodně neuvěřitelné je množství rodičů, kteří by se po 13-17ti letech výchovy svých dětí rozhodlo je nechat rozpojit. (A zároveň množství dětí, které by se za 13 let nebylo schopno naučit alespoň na nějakou dobu chovat tak, aby bylo před hrozbou rozpojení "v bezpečí".)
Mix Dana Browna (v žádném případě, jedinou podobnost, kterou jsem zaznamenala byly zmínky a nemožných hodinkách hlavního hrdiny..), Stiega Larssona (tady mě nenapadá vůbec nic) a A. C. Doylea (bohužel nemůžu posoudit, od něj jsem nic nečetla, ale velmi o tom pochybuji..)?! To bych tedy rozhodně netvrdila! A strhující ani extra originální mi to tedy také nepříšlo..
Za mě celkem průměrný příběh, který postupem času začíná být čím dál tím zdlouhavější, až se uplně utopí ve zbytečně nataženém konci.
Milý i když tak nějak místy i náročný příběh - musím říct, že mě z Anniných monologů občas bolela hlava.
Ano, knížka měla vše, co lze od pana Kinga očekávat, ale i přes to mi tam nějak něco chybělo..