iLuciferie komentáře u knih
Ke knížce jsem se dostala jen díky Čtenářské výzvě a musím říct, že jsem právě díky takovýmto objevům opět velice ráda, že se jí účastním.
Ač je v žánru, který normálně nevyhledávám, knížka mě chytla už od prvních stránek. Styl psaní a vyprávění z šesti různých úhlů pohledu (střídavě očima všech hlavních postav) mi vyloženě sedly a až na pár zanedbatelných míst mi knížka přišla opravdu výborná. Jsou to vlastně takoví Dannyho parťáci zasazeni do vlastního, lehce "kouzelného" světa (nicméně fantasy linka mi tam za čtenáře nijak zvlášť nevyhledávajícího fantasy žánr nepřišla vůbec dominantní či přestřelená).
Kdybych se ke knížce dostala před takovými dvaceti lety, tak věřím, že jsem uplně nadšená.
Jen pozor, pokud si člověk neplánuje přečíst i druhý díl, můžete být zklamán koncem..
Na knížku jsem se moc těšila, nicméně jsem se asi do poloviny nemohla pořádně začíst. Pak mě sice příběh vtáhl jako obvykle, ale i tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že už Backman bohužel postavami vykrádá sám sebe. Autorův klasický patetický nádech mi tu tentokrát také přišel nějak až moc. Škoda.
Ano, knížka se se sérií z ostrova Lewis opravdu nedá srovnávat. Příběh je přitažený za všechny vlasy, které se objevily v jeho dosahu. Co mě ale bavilo bylo prostředí, ve kterém se děj odehrává. Autor opravdu pěkně vylíčil atmosféru města zasaženého epidemií - za to klobouk dolů.
(Posloucháno jako velmi zdařilá audiokniha.)
Musím říct, že ani Xenocida ani Děti ducha už se mi zdaleka tolik nelíbily jako Enderova hra a Mluvčí za mrtvé.
Tento díl je v podstatě přímé navázání na Xenocidu a přijde mi škoda, že autor upustil od původního záměru jedné knihy namísto těchto dvou - kratší rozsah spojenému příběhu by jistě také pomohl.
Ano, i desátá knížka je pořád stejně napínavá a zábavná.
Jen pozor - zde se autorka vrací prakticky ke všem předchozím dílům, takže by touto knihou opravdu neměl "nováček" začínat.
Po slabém prvním dílu (Slepota) konečně Cook, na kterého jsem zvyklá! Když odmyslím posledních pár zbytečných kapitol, tak mě tento díl velice bavil.
Knížka má spád díky krátkým kapitolám, příběh nereálný, ale bavilo mě to.
Poslouchala jsem jako velmi zdařilou audioknihu (ikdyž zvukové efekty mezi kapitolami mi přišly zbytečně dlouhé), zejména hlas Tuesday mi tam skvěle sedel.
Styl autorky se mi líbí moc, ale tady mi bohužel nějak uplně nesedl příběh. Za mě po Kříďákovi lehké zklamání.
Děkuji, paní Rowlingová!
Škoda, že už je to poslední díl (Prokleté dítě nepočítám), vůbec bych se nezlobila, kdyby ještě nějaký časem přidala..
Jako nadšený uživatel Apple produktů jsem si knihu se zájmem přečetla (resp. poslechla jako audioknihu). Jobsův příběh je jistě zajímavý, zde je zejména pěkně přiblíženo i technologické prostředí okolo, nicméně kniha jako taková mi přišla napsaná průměrně.
Super napsaný, zamotaný, napínavý příběh. Za mě velká škoda konce..
Musím říct, že Poznanski píše opravdu hodně poutavě a i tento díl mě velmi bavil. Co mě naopak čím dál tím víc v jejích knížkách ruší, je absolutně zbytečná a kýčová "romantická linie".
Za mě nejslabší díl série. Rozsahově se Rowlingová opravdu zbláznila, obzvláště když vezmu v úvahu, že se v první půlce v podstatě zas tak nic extra zajímavého neuděje. Druhá půlka celkový dojem sice vylepšuje, ale už poněkolikáté mám pocit, že pak zase v závěru příběh prostě nějak ztrácí dech.
Ze začátku se mi hodně líbilo (i přes nějaké ty nelogičnosti), jak autorka využívá k napětí tejemného/nevyřčeného. Bohužel od chvíle, kdy příběh začíná rozkrývat "jak to všechno je", knížce postupně dochází počáteční kouzlo a očekávaná "pointa" ji pro mě zazdila uplně. Příběh jako takový mi nijak extra děsivý také nepřipadal, ale to je samozřejmě na vkusu a rozpoložení každého čtenáře.. Za mě ve výsledku celkem zklamání.
Díl, který by pro mě aspiroval na nejlepší, ale.. Začátek a konec mi prostě přišly strašně utahané a celkový dojem mi lehce kazí. Škoda, každopádně i tak skvělá knížka.
Také mi vždy přišla škoda, že tímto dílem série přestává být "pro děti" a vstupuje do své temnější půlky. No, jsem zvědavá, jak se mi bude líbit s odsupem nějakých sedmnácti let, třeba ji teď naopak docením více..
Začátek mě celkem bavil, konec naopak neskutečně nudil a poslední čtvrtinu už jsem se jen těšila, kdy to konečně skončí. Styl autorky - píšu pomlčky (a kdyby jenom pomlčky; pomlčky píšu taky ráda) a závorky jako blázen, se mi nečetl moc dobře.
Můj nejméně oblíbený díl z prvních (skvělých) čtyř. Nicméně když prominu přihlouplý nápad jak se dostat do Bradavic jinak než vlakem, tak je vlastně také skvělý.
Mimochodem, myslím, že filmové zpracování knížce rozhodně ostudu nedělá.