TheRaven komentáře u knih

Hodnotit biograficky pojaté knihy nebývá vždy jednoduché. Člověk musí zvážit, zda hodnotit práci autora (stylistiku, zacházení s reáliemi, ucelenost a konzistenci tématu), nebo přece jen nějakým způsobem zohlednit i myšlenky, osobnost či odkaz projednávaného, svým způsobem příběh, ale příběh nesmyšlený. Karel Slavoj Amerling byl bezesporu velice významnou osobností národního obrození a celé české společnosti devatenáctého století a je vskutku překvapivé, že o něm slýcháme či čteme jen velmi zřídka. Byl v zásadě polyhistorem a sám se snad i považoval za následovníka Komenského - otázkou je, nakolik úspěšně, což nedokážu posoudit. I přesto je už jen jeho životopis studnicí inspirace, vědeckého i životního optimismu. Nakonec i zajímavou ukázkou dobového myšlení a názorů (například téma frenologie či založení ústavu pro idioty a mapování výskytů idiocie na našem území). S textem E. Hoffmannové jsem měl drobné potíže, například z kontextu vytržený dopis J. Barranda, bez popisu, bez vysvětlení, francouzsky bez překladu, plus pár dalších nejasností podobného charakteru. Ale to nechci příliš odsuzovat, ani to nebudu zohledňovat v hodnocení, jelikož vydání z roku 2003 by mělo být pravděpodobně ochuzenější než to z osmdesátých let, pokud jsem správně vyrozuměl. Ve výsledku mohu knihu jen doporučit, už jen pro poznání naší vlastní historie. Od stejné autorky ještě připomínám vynikající publikaci o životě a působení bratří Preslů.

2 23.04.2013

I přesto, že některé téměř rasistické, elitářské a feministické výroky vycházející z úst naší mohutné ebenové služky lezou trochu na nervy a nedovolují se příliš sžít s její postavou, je kniha velmi zábavná, čtivá a díky naprosto fenomenálnímu překladu se její čtení stává pro milovníky našeho krásného jazyka čirým potěšením .

2 03.08.2012

Zdařilé neformální pokračování "Fyziky od Thaleta k Newtonovi". Hlavní předností je opět velmi čtivý styl a srozumitelnost textu. Jednu hvězdu strhávám pouze za to, že v některých případech jsou medailony probíraných osobností až příliš stručné a občas chybí spojnice, které by lépe pomohly k cíly, který si autor vytyčil. Tedy nastínit provázanost jednotlivých badatelů, objevů a vůbec celého vývoje fyziky v daném období (motto viz citát v anotaci). Kdyby měla kniha se stejným počtem medailonů i dvojnásobný rozsah, rozhodně by to nebylo na škodu.

2 25.04.2012

Kdybych se na Podivuhodné setkání v džungli díval pouze jako milovník vernovek a obdivovatel všech těch podivuhodných dobrodružství, byla by pro mě tato kniha velkým zklamáním. Příběh, který by starý dobrý Verne dokázal snadno a poutavě rozepsat klidně na čtyři sta stran, je vmáčknutý na necelých stopadesáti, a to takovým způsobem, že k zajímavějšímu ději se dostáváme až kolem stránky s číslem sto. Román sice nepostrádá klasické Verneovy postupy, ba právě naopak, působí na mě ale jako souhrn těch nejnudnějších klišé bez myšlenky a jakéhokoli promyšlenějšího příběhu. Čtenář není napínán jako obvykle, děj je osekaný, bez nápadu, je jen suchým popisem bez propracování a atmosféry. Při čtení jsem měl navíc pocit, že celá kniha byla napsána na jeden zátah, snad jako rychlá řadová zakázka. Naštěstí tenhle román nabízí jiný zajímavý pohled, který celkový dojem poněkud napraví. Poprvé, alespoň co si pamatuji, Verne zmiňuje Darwina a jeho evoluční teorii. Román se najednou stává odrazem své doby, doby kdy teorie přírodního výběru zažívala jistou krizi (viz nové vydání - Rádl 2006, Academia). V centru pozornosti bylo hledání chybějícího článku mezi opicí a člověkem jako hlavního důkazu. Hlavní naděje se v té době upíraly k posledním neprobádaným místům na Zemi, tedy k neprostupným tropickým pralesům Ameriky, a především pak Afriky. A to je právě vyvrcholením celého příběhu, kde Verne de facto uznává teorii přírodního výběru a vznik člověk z nižších živočichů. Navíc prostřednictvím svých hrdinů uvažuje o člověku jako takovém, o samé definici lidství a kde je vlastně hranice člověk x zvíře.

2 01.10.2011

Hlavní přínos knihy vidím v seznámení čtenáře s hlavními myšlenkovými ikonami naší doby, avšak zároveň největším negativem je, že až snad na jedinou vyjímku jsou to vědci anglo-američtí. Navíc jejich názory jsou mnohdy opravdu tristní. Naprosté odmítání veškeré evropské filosofie, často i kontinentální vědy. Není toho moc co dopisovat, veškerou kritiku výborně shrnul můj učitel a kolega Tonda Markoš v doslovu k této knize a já s ní mohu z větší části souhlasit. A tohle, že bychom měli nazývát třetí kulturou? Společností s patentem na pravdu, která často není schopna porozumnět ani sama sobě? No to teda potěš koště.

2 21.04.2011

Ilustrace mi na rozdíl od jiných hodnotících vůbec nevadily, naopak jsem si některé docela vychutnal. Horší byla ta unylost. Celé Volání Cthulhu strašně nezáživné a neznat předlohu, tak si budu myslet, že je ten Lovecraft celkem béčkař a v životě po něm nesáhnu. Alespoň ten Dagon to trochu zachránil. Výsledek tedy rovnejch 50%.

1 04.06.2024

Ne že bych úplně běžně četl atlasy hornin a minerálů, ale když už jsem si Kouřimského knihu kvůli práci, pro niž jsem potřeboval informace jen o pár nerostech, koupil, rozhodl jsem se to přelouskat a celé a zavzpomínat na své sběratelské období, jehož připomínkou je stále několik zaprášených krabic plných šutrů. A nebylo vůbec nudné. Krom obligátních informací, jako je popis, vznik či výskyt probíraných minerálů či hornin, autor přidává i pár obvykle velmi zajímavých odstavců o jejich historii, původu názvu či průmyslovém využití. Každou kapitolu navíc krom jedné či dvou fotografií doplňuje pěkná klasická ilustrace. Jen škoda, že nakladatel texty neaktualizoval (jde totiž o reprint starší knihy). Z některých je celkem patrné, že vznikaly v minulém století a ne všechny informace (například právě využití) jsou stále relevantní. Za to musí jít hvězda dolu.

1 02.06.2023

Moje první a veskrze náhodné setkání s Kmínkem. Svébytným humorem a specifickým stylem však zaujal od první povídky a až do konce nepustil. (Až po dočtení jsem zjistil, že byl profesí vědec, což mnohé vysvětluje.) Neskutečná smršť humorných nápadů, které ani po letech neztrácejí na vtipu či aktuálnosti. Patrně nejzábavnějším kouskem celé sbírky je „Škola pro začínající spisovatele“, kde autor vedle originální myšlenky dokonale střídá styly podle toho, kdo se zrovna posune do pozice hlavního hrdiny. Za pozornost ovšem stojí i ostatní povídky, včetně dvou závěrečných („No jo“ a „Archa úmluvy, konec konců“), byť autorka předešlého komentáře by nesouhlasila. „No jo“ má neskutečně depresivní atmosféru a nedořečeností i neodvratným koncem silně pobrnkává na hororovou strunu. Celkově spokojenost, 70 %.

1 22.03.2020

Veskrze průměrná sbírka, která vychází ze speciálního vánočního vydání časopisu All the Year Round, jež coby editor zaštítil Charles Dickens. Už jeho uvozující příběh je neslaný nemastný a povídky, za nimiž stojí řada osvědčených viktoriánských autorů tomu, moc nepomohly, nehledě na to, že vánoční tematika hraje v celé antologii takřka nulovou úlohu. Za lehké vypíchnutí stojí groteskní „třaslavý“ Duch v dvoupokoji G. A. Saly, do poslední chvíle napínavý Duch v pokoji s příborníkem Wilkieho Collinse či bezútěšný Duch v zimní zahradě Elizabeth Gaskellové. Potěší však zasvěcený doslov Zdeňka Berana, který shrnuje téma Vánoc v Dickensově díle i vznik předložené sbírky.

1 21.12.2019

Vcelku podařená publikace, která nestojí ani tak na textu (informace o programu Apollo a samotném přistání na Měsíci jsou docela stručné), ale spíše na bohatém ilustračním doprovodu (některé fotografie uvolněny NASA dokonce až letos!), který v kombinaci s psanou částí tvoří čtivý a pro všechny zájemce určitě zajímavý celek. Pro mě osobně nejzajímavější kapitoly o českých stopách v programu Apollo a o podílu českých firem na současném vesmírném výzkumu, byť autor tato témata už trochu vytěžil ve své předešlé knize.

1 11.11.2019

Autorka najatá k sepsání prequelu k seriálu odvedla přesně to, co se od ní očekávalo. O nic víc, o nic míň. V rámci žánru příjemné čtení, které neurazí ani ty, kteří televizní předlohu neviděli. Nicméně zábavnější určitě pro znalce seriálu, byť budou samozřejmě od začátku vědět, jak to dopadne. To je však paradoxně spíše plus, protože to poněkud posouvá i celé vyznění příběhu. Pokud se Temný experiment na trhu prosadí, nelze pochybovat, že se zanedlouho dočkáme další knihy z téhož vesmíru.

1 03.09.2019

Moje druhé setkání s autorem (před mnoha lety čteny Cesty moudrosti, ale vzpomínky na ně už jsou jen mlhavé). Určitě nečíst primárně jako detektivku, byť se případ vine celou knihou a poutavost se mu upřít nedá. Podstatnější jsou dialogy rozvíjející různá společenská témata, jak koneckonců naznačuje už anotace (od společenského uspořádání či naší živočišné přirozenosti po trest smrti). Za pozornost stojí zajímavé, nečernobílé charaktery i vztahy mezi nimi. Velmi pozvolný děj, který se obejde bez náhlých zvratů, ale možná i v tom je kouzlo Krycí barvy.

1 27.07.2019

Už je u podobných antologií takovou obecnou zvyklostí napsat, že kvalita povídek je značně nevyrovnaná, a platí to i pro Pokoj č. 13. Problém je, že soubor neobsahuje ani jednu skutečně výbornou povídku, takže se dočkáme jen několika průměrných a několika vyloženě podprůměrných, čímž tak k podprůměru sklouzává i celá sbírka.

1 22.02.2019

Útlá knížečka shrnující základní údaje o sluneční soustavě. Dnes už se zase některé údaje o kousek pozměnily (třeba počty měsíců apod.), ale i tak informačně docela nabitý textík. Krom toho je zábavné sledovat, jaké měli různí vizionáři plány, co se týče zkoumání okolních planet v následujících desítkách let. Sympatická publikace, i když moje hodnocení možná trochu ovlivňuje nostalgie, protože to pro mě kdysi byla taková malá bible, kterou jsem četl neustále dokola.

1 21.10.2018

V rámci možností asi nejlepší způsob, jak čtenáři předat opravdu nemalé množství jinak docela „suchých“ informací o sluneční soustavě. Pochvalu si krom námětu a jemného humoru zaslouží především ilustrace, zejména upoutávky na cestu k jednotlivým planetám vyvedené ve stylu art deco.

1 20.10.2018

Kombinace Lovecrafta a osmdesátkových ultrakrvavých italských hororů (Fulci a spol.)? Nejprve jsem z toho byl kapku rozčarovaný, ale druhá polovina knihy je parádní a především nesmírně zábavná jízda. Navíc s postupující dobou od přečtení se mi dojmy z knihy ještě trochu rozležely a začínám doufat, že se k nám v českém překladu dostane i další pokračování Lovecraftovy družiny. Brak přesně jak má být.

1 22.04.2018

V zásadě jedno dlouhé pojednání o principu „my“ versus „oni“, doložené na svědectvích z koncentračních táborů (z obou stran – Němců i Židů), klasické literatury i některých dalších oblastí života. Místy zbytečně krkolomné a redundantní, bez problému by se dalo stáhnout na poloviční rozsah a text by příliš neutrpěl, ba naopak. Nicméně obohacující a doporučuji podívat se i na neurobiologickou stránku zmíněného principu, jednoduše a populárně například v knize Mozek Davida Eaglemana (BizBooks, 2017)

1 22.04.2018

Námět není zlý, zasazení velmi zajímavé (Spojené státy 50. let 20. století sledované očima hlavních postav – Afroameričanů), ale zpracování trochu pokulhává. Lovecraftovské je to opravdu jen v podobě pár zmínek či s ohledem na Lovecraftovu pověstnou xenofobii. I přes dramatický děj víceméně absence napětí, postavy ploché a černobílé, tedy až na Caleba. Závěr uspěchaný a navíc zcela nepochopitelný, tedy minimálně s ohledem na předešlé chování postav, což však patrně pramení z autorovy neobratné práce s charaktery. Nicméně s ohledem na přesah do historie rasové otázky v Americe (chválím překladatelku a redaktora za poznámky pod čarou) to přece jen za přečtení stojí.

1 22.04.2018

Třebaže by se mohlo zdát, že číst víc jak 15 let starou knihu o tom, jak bude (vědecký) svět vypadat v roce 2050, je trochu pasé (stejně se změnilo tolik věcí, že základní východiska už nejsou aktuální), opak je pravdou. Většina autorů k otázce přistupuje na základě analýzy historie svého vlastního oboru (což je samo o sobě zajímavé), z čehož se snaží predikovat jeho budoucí vývoj (což – tedy postup jak z historie předpovídat budoucnost čehokoli – je rovněž podnětné). Zaujmou i samotná jména přispěvatelů sborníku – Lee Smolin, Martin Rees, Ian Stewart, Robert Sapolsky, Stuartt Kauffman, Richard Dawkins, Peter Atkins, Joseph LeDoux a mnozí další. Souhlasím s Pablo Kralem, že občas je ten optimismus skutečně trochu přestřelený, ale dá se to odpustit. Každopádně pozoruhodná četba a třeba se ještě dostanu k tomu, aby si za 32 let udělal nějaké to srovnání se skutečností. Doporučuji.

1 11.03.2018

Příjemné překvapení. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o další bulvární svazek, který se snaží šokovat líčením zrůdných praktik kanibalů a bestiálních vrahů, ale zdaleka tomu tak není. Autoři k tétamtu přistupují pěkně systematicky. Nejprve popisují kanibalské praktiky u různých minulých národů, ať už Aztéků či Novozélanďanů. Odtud se dostávají ke kanibalismu za extrémních podmínek (slavný ragbyový tým v Andách či ztroskotavší námořníci), a nakonec popisuje případy některých nejznámějších vrahů – kanibalů historie (Kemper, Čikatilo, Dahmer, Sagawa a další). Přitom zachází do velmi naturalistických podrobností, ač často možná ne zcela ověřených. Nicméně všechno tohle není samoúčelné a neslouží to (jen) k šokování čtenáře. V posledních dvou kapitolách se autoři pokoušejí o docela solidní (alespoň na podobný typ literatury) rozbor, nakolik za podobný typ chování zodpovídá výchova a nakolik biologie (pozoruhodné výsledky). V závěru pak i analyzují význam kanibalismu v lidské kultuře, a proč jej považujeme za tabu. Skutečně spokojenost a mohu doporučit.

1 22.01.2018