TheRaven komentáře u knih
Povinnost pro každého zájemce o dílo Julese Verna. Od prvních povídek a krátkých novel je patrné směřování tvorby autora i stěžejní motivy jeho děl. A nejinak tomu bylo i v tvorbě pozdější. Na jednu stranu si čtenář dosyta užije Vernův nezdolný romantismus, často trochu černobílé postavy a zároveň dobrodružné příběhy v nezvyklých destinacích (Zajatci polárního moře). Pasáže mapující vývoj celých oborů vědy a techniky, jako například letectví (Drama nad zemí). Verne se nám zároveň představuje i ze své humoristické, respektive karikaturistické stránky (Opičí generál), někdy i propojené s pokrokem vědeckotechnickým (Doktor Ox). Zároveň jsou patrné motivy mravoučné (Mistr Zachariáš), které někdy až vybočují z typického Vernova mustru a ťukají i na dveře hororu (FFFFF!... PLESK). A to ani zdaleka není vše, jednoznačně doporučuji.
Je to další verneovka napsaná tak trochu podle šablony. Už po padesáti stranách tušíte, jak to dopadne, a že to samozřejmě dopadne ultra-dobře (to už snad ani není spoiler), ale přesto je to kniha zábavná a musím ji vyzdvihnout už jen pro pěknou oslavu kapitalismu a zajímavé morální principy hlavních hrdinů, které by dnes kdejakému mladému intelektuálovi způsobily nejeden hemoroid.
Velmi zajímavá kniha, jak tematicky, tak stylově. Plno zajímavých informací však trochu kazí ideologická zabarvenost, otázkou jestli autorovi vlastní, nebo vynucená shora, aby kniha vůbec mohla vyjít. Je smutné, jak ti odporní imperialisti všechno dělají jen pro prachy, jen ti hodní Sověti činí to samé pro blaho lidstva. A jak strašné je, když se hamižným soukromníkům nelíbí, je-li jejich majetek znárodňován pokrokovými vůdci. Výsledek tedy takový, že kniha se dá doporučit jako zdroj informací staršímu čtenáři, který už má nějaké povědomí o historii a uspořádání okolního světa a dokáže se od těch blábolů poplatných době odpoutat. Dítěti bych takový výplach do ruky asi raději nedával.
Před touto knihou jsem od Hrabala četl pouze Něžného barbara, který mě však totálně minul a trochu i odradil od jeho dalších knih. Kličky na kapesníku mi však přinesly nový pohled na velmi zajímavého člověka a jeho osobitou tvůrčí duši. Tenhle text mi navíc do hlavy úspěšně zasadil brouka, který pracuje na tom, abych dal Hrabalovu dílu v budoucnu ještě další šanci, a krom toho mi snad bude i jakýmsi pomyslným klíčem k tomuto svérázu české literatury.
Jeden z těch případů, kdy je něco tak strašně špatné, až je to dobré. Teda pokud se na to nedíváme jako na horor, žejo.
Trochu mě to mrzí, ale Ponurý dům mi zkrátka nesedl a dlouho se mi nestalo, že bych knihu ani nebyl schopen dočíst. Ústřední myšlenka, totiž kritika soudnictví a dalších společenských aspektů tehdejšího Spojeného království, je poměrně zajímavá, ale natolik řídká, že by jí stačil prostor několikásobně menší. Zbytek knihy na mě působil jako vata, respektive zcela nudné příběhy zcela nezajímavých postav. Několikrát jsem se ke knize zkusil vrátit, ale stačí 5 stran a už se nedokážu soustředit, protože mě ani nepatrně nezajímá, jak se příběh vyvine dál. Pořád doufám, že můj neúspěch třeba souvisí s něčím vnjěším a jednou se k Ponurému domu rád vrátím. P. S. Druhý díl už jsem ani nerozečetl. Kdyby snad byl nějak výrazně odlišný od prvního, budu rád za doporučení.
Jako mnohem lepší a komplexnější pohled na život Prokopa Diviše doporučuji knihu Blesky z temnot Joži Mikuli - http://www.databazeknih.cz/knihy/blesky-z-temnot-144085. Zrazený genius má sice taky své kouzlo, ale mohdy mi přijde až trochu moc subjektivistický a vynechávající spoustu zajímavých, ale i důležitých podrobností z Divišova života. Anebo možná jen každý z autorů podsouvá Divišovi své myšlenky a motivace.