thezelda komentáře u knih

Neuvěřitelně nevyrovnaná kniha. pPasáže z minulosti jsou velmi zajímavé, ty ze současnosti již méně. Nějakou dobu mi trvalo než jsem se do knihy začetl, pak jsem se nemohl dočkat pokračování, abych se pak ke konci opět musel nutit k tomu, abych knihu vůbec dočetl. Autor dal dohromady příliš mnoho různorodých divokých spekulací, které podle mého názoru ve finále neukočíroval a závěr knihy tak podle mého nestál za to... za povedené historické pasáže dvě hvězdičky. Oproti Atlantide zklamání:(

25.07.2019

Trochu mě neuspokojila osoba a motivace pachatele :(

2 23.06.2019

Mělo to napětí a spád, ale na čtvrtou hvězdičku tomu schází o něco větší hloubka psychologie postav a možná lehce propracovanější příběh. Jako oddechové čtení rozhodně doporučuji.

2 23.06.2019

Kniha si zaslouží delší komentář, na který teď emám bohužel ani chuť, ani čas.
Dávám o hvězdičku méně kvůli pasážím, v nichž se tvrdí, že morální filozofie je přírodní věda, beze zbytku matematicky dokazatelná - to prostě není pravda. Pokud by tomu tak bylo, pak to není filozofie... Filozofie je (alespoň pro mne) o neustálém tázání a hledání, nikoli o konstatování "takto to je, protože jsem to vypočítal". Filozofické tázání podle mého nikdy nekončí a tím spíše ne v takové problematické oblasti, jakou je morálka a tázání po tom, co je dobré a co je špatné.

P.S. Autorovy názory na morálku a lidskou přirozenost jsou přinejmenším sporné, viz například de Waalova kniha Dobráci od přírody.

3 01.08.2018

Nádhera! Napsáno čtivě a uvěřitelně. Hlavní postava je poměrně sympatická a nelze neocenit její suchý humor, s nímž přistupuje k mnoha (pro ni) potenciálně smrtelným situacím.
Hlavní hrdina překonává překážky pomocí svého rozumu a dovedností...nedokáži posoudit faktickou správnost a realističnost prostředí, používané techniky, chemických reakcí, nicméně na mě osobně to působilo dosti autenticky.
Líbí se mi, že jsem v knize nepostřehl moment, kdy by situace byla neřešitelná a za hlavní postavu ji vyřešil nějaký "deus ex machina" - jak jsem již řekl, vše bylo vyřešeno úvahou a řešením s použitím dostupných zdrojů (žádné zázraky se nekonaly).

Zde možná trochu SPOILER:

Možná, že kniha mohla být o trochu kratší - přiznám se, že jsem se ke konci už o hlavní postavu přestával bát, neboť se krizové situace opakovaly (na můj vkus) tak často, že mi začalo připadat nemyslitelné, že by je "Marťan" nějak nevyřešil...

8 27.07.2018

Wehrmacht nadopovanej perníkem, vojáci co nespí, nýbrž nepřetržitě postupují vpřed dnem i nocí.
Vůdce neposlouchající generály, neboť se mezi ním a realitou vytvořila růžová clona drogového optimismu.
Nevím, která z těchto dvou "hlavních" částí knihy mi přišla více fascinující.
Nejvíce mě ale pobavily čokoládové pralinky, s nimiž jdou domácí práce lépe od ruky :)

Jediný problém tak spočívá v tom, že jako nehistorik nejsem schopný posoudit věrohodnost knihy a zdrojů, z nichž čerpá (tyto jsou povětšinou velmi vzorně uvedeny v seznamu citací). Místy mi připadalo, že autor příliš "tlačí na pilu" (nachází drogy všude, kam zavítá), na druhou stranu nám autor neustále opakuje, že nemáme v rukou knihu o historika a že se nesnaží o nějakou revizi historických událostí, což mi připadá jako fér jednání - můžeme tak poznat dříve nepopsanou stránku událostí proběhnuvších v období "třetí říše", ale zároveň neztrácíme ze zřetele, že se jedná pouze o část určité perspektivy, jíž lze tyto historické události nahlížet.

9 23.07.2018

Super! Uvěřitelné postavy, prostředí, psáno čtivým způsobem...

Jen mě občas štvala taková ta narativní identita mafiánů, tj. není důležité, co děláme, ale jakým způsobem o tom (o sobě) mluvíme, to vytváří naši identitu. A jelikož autor mluví o mafii v termínech jako rodina, přátelství, laskavost, čest, péče o slabší a podobných, může čtenář nabýt dojmu, že mafie je něco úžasného, něco pro společnost v podstatě prospěšného - což zjevně není, pokud se člověk zamyslí nad (knižními) poměry, v nichž museli žít kupříkladu obchodníci ve čtvrti ovládané "rodinou" (platba výpalného a podobné záležitosti). Ne, mafiáni opravdu nejsou v podstatě hodní strýčkové, kteří sahají ke zločinu jen tehdy, když opravdu musí...

7 23.07.2018

Ze začátku jsem byl při přesunech chodbami metra napjatý jak struna a ani jsem nedutal. Úplně jsem si představoval to psycho a neurčitý strach, který se člověka musel zmocňovat, když šel hodiny v téměř absolutní tmě. Podle mého to však autor, bohužel, s akčními scénami v knize trochu přehání. Nabyl jsem dojmu, že kniha v pozdějších fázích neustále opakuje zhruba toto schéma: Jde se tunelem, je to psycho, přijde se na stanici, kde si hrdina promluví s pár lidmi, pak se na stanici stane nějakej průšvih, ze kterýho hrdina "tak tak" vyvázne a opět se jde tmavým tunelem, což je "psycho". Bohužel, vyváznutí "tak tak" a strašný "psycho" v tunelu přestávají být uvěřitelné spolu s tím, jak to autor stále opakuje dokola - jak jsem postupoval ve čtení, přestával jsem být na tyto podněty senzitivní - hrdina se ze svízele, kterých je deset na padesáti stranách, přeci vždycky nějakou zázračnou náhodou dostane. Suma sumárum, strašně se mi líbil nápad, ze začátku se mi hrozně líbila atmosféra strachu a nejistoty - bohužel, tyto pocity byly následně otupeny tím, že se střídala neustále jedna akce za druhou a tyto akce mi připadaly zoufale jednotvárné. Tím se kniha v mých očích posunula do kategorie "průměr". Kdyby to šlo, dal bych dva a půl hvězdičky - tři mi přijdou moc, dvě zase málo.

6 16.06.2018

Zdlouhavé, ukecané, málo záživné. Pro mne v tuto chvíli nejslabší díl série...

1 29.10.2017

Tak tímhle kouskem se mi Brown netrefil příliš do vkusu (zdůrazňuji, že mám jeho knihy rád a jsem mu ochotný odpustit, že Langdonovky mají v podstatě jednotný mustr). Nevím, jestli to je tím, že zde autor zasahuje do oblasti, o níž jsem trochu poučen, ale zdá se mi, že v této knize Brown ohýbá a dezinterpretuje vědu (což je místy slabé slovo) v mnohem větší míře než u děl předchozích. U některých "vysvětlení" vědeckých problémů jsem se nezmohl na víc, než na nevěřícné kroucení hlavou...
Pevně doufám, že není moc čtenářů, kteří by brali Brownovy knihy jako zdroj seriózních faktů, jinak potěš pánbůh. Bohužel, vzhledem k množství komentářů, které zde vyzdvihují, jakými úžasnými historickými fakty je autor zásobil (viz uživatel Hajana), se zdá, že je moje naděje lichá. Dio mio...

Velmi mě také štvalo, jakou práci si dal autor s tím, aby popsal genialitu Langdonovy parťačky (IQ 200+, geniální dítě, geniální člověk), která se pak chová úplně stejně, jako předchozí Langdonovy parťačky...tedy žádná dechberoucí genialita se neprojeví, tím chytrým je v této knize opět pouze Langdon. Proč se tedy zdržovat s popisem úspěchů dívky s IQ 200+? K čemu zde tedy taková informace je? Řečeno s Čechovem, visí-li v první kapitole na zdi puška, nejdéle ve třetí se z ní musí střílet, jinak tam nemá co viset...tuto zásadu autor bohužel neaplikoval. Nemluvě o tom, že natolik geniální člověk jako Siena by si jistě všiml děravosti Malthusových tezí (viz dále), takže vysvětlovat její chování na základě rovnic odvozených od Malthusovy teorie je poněkud komické...

Pro nadšené obdivovatele Malthusiánských teorií, které zde Brown předkládá jako neúprosný obraz světa, slovo na závěr - Malthus měl jistě mnoho zajímavých postřehů, ale čas ukázal, že ve svých katastrofických tezích o přelidnění byl vedle (předpokládal "apokalypsu" z přelidnění už na konci 19. století), neboť nevzal v úvahu jeden veledůležitý prvek - a sice vývoj společnosti a vědecký pokrok. Prezentování Malthusiánských teorií jako nezvratných faktů je jedním z míst knihy, u kterého mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě při představě, že obyčejný čtenář autorovi tyto teze "žere" a pokládá je za nezpochybnitelná vědecká "fakta" (že se tak děje se můžete přesvědčit i ve zdejších komentářích - viz například TeaPeter). Dokud autor spekuluje o minulosti, lze se nad tím pousmát - ve chvíli, kdy začne rádoby vědecky prezentovat "současný" problém přelidnění a jeho potenciální řešení, smích mě začíná pomalu přecházet...

Vzhledem k tomu, že světonázor prezentovaný Brownem v této knize vede k fašistickému smýšlení mezi lidmi, je mi z posledních pár kapitol Inferna lehce na zvracení.

2 30.07.2016

Nějak to zdejší nadšení nechápu. Tohle dílko mě - mírně řečeno - rozladilo. Kniha samotná (zvláště svět, v němž se odehrává a v němž se magie provozuje velmi originálním způsobem) by si opravdu zasloužila čtyři hvězdičky, přesto mohu dát nanejvýše polovinu - proč? Protože děj knihy je absolutně neukončen. Autor by měl dát do úvodu upozornění na to, že se bude jednat o X dílnou ságu, v níž se vám nedostane ani DÍLČÍHO zakončení či rozuzlení.

Kniha má 650 stran, na nichž se hlavní postava honí za démony [:čandrýny:], kteří ji zabili rodinu - nechť mě někteří opraví, pokud se mýlím, ale i přes všechny vrstvy knihy se mi toto zdálo být hlavní zápletkou. Bohužel, ani po 650 stranách knihy se čtenář nedozví o čandrýnech (poslouchal jsem jako audioknihu, nevím tedy, jak se výraz píše), kteří jsou pro hlavní postavu hlavním motorem, o nic více informací než na začátku. Celou dobu jsem doufal, že autor udělá nějaké fascinující mezi-zakončení v epilogu, ale nestalo se tak. Prostě nám vypráví příběh chlapce, který se honí za démony, o nichž se čtenář na 650 stranách knihy nedozví v podstatě nic.

Možná jsem něco nepochopil, ale nechat čtenáře přečíst 650 stran (na nichž je vykreslen zajímavý svět a zajímavý lidský osud - bezesporu), v nichž není žádný jednotící příběh vyjma zápletky s čandrýny a tento jediný jednotící příběh navíc nechat nerozvinutý (neb se o čandrýnech nic nedozvíme), to mi připadá opravdu velmi nešťastné. Konec knihy je prostě useknutý (srov. jiné knihy na pokračování, např. Odkaz dračích jezdců, Harry Potter, Enderova sága apod., kde se vždy naskytně alespoň dílčí zakončení)

Možná, že bych se něco o motoru hlavní postavy dozvěděl v dalším dílu, který má !1000 stran! - a možná taky ne. Osobně to však rozhodně nemíním zkoušet, neboť abych přečetl dalších 1000 stran a pak zjistil, že jsem se zase nic nedozvěděl, že jsem nedostal ani řádný a ukončený mezipříběh - na to opravdu nemám čas ani nervy. Mohlo by se totiž také stát, že rozuzlení dostanu až po tom, co přečtu dalších X tisíc stran od tohoto autora a že toto rozuzlení rozhodně nebude stát za dlouhé hodiny času stráveného četbou.

Krásnou třešničku na dortu knize dodalo české nakladatelství, které již tak absolutně neukončenou knihu prostě a bez jakékoli logiky useklo v půlce a vydalo tak původní příběh jako dvě knihy. Nechápu...

5 10.07.2016

Nějak to zdejší nadšení nechápu. Tohle dílko mě - mírně řečeno - rozladilo. Kniha samotná (zvláště svět, v němž se odehrává a v němž se magie provozuje velmi originálním způsobem) by si opravdu zasloužila čtyři hvězdičky, přesto mohu dát nanejvýše polovinu - proč? Protože děj knihy je absolutně neukončen. Autor by měl dát do úvodu upozornění na to, že se bude jednat o X dílnou ságu, v níž se vám nedostane ani DÍLČÍHO zakončení či rozuzlení.

Kniha má 650 stran, na nichž se hlavní postava honí za démony [:čandrýny:], kteří ji zabili rodinu - nechť mě někteří opraví, pokud se mýlím, ale i přes všechny vrstvy knihy se mi toto zdálo být hlavní zápletkou. Bohužel, ani po 650 stranách knihy se čtenář nedozví o čandrýnech (poslouchal jsem jako audioknihu, nevím tedy, jak se výraz píše), kteří jsou pro hlavní postavu hlavním motorem, o nic více informací než na začátku. Celou dobu jsem doufal, že autor udělá nějaké fascinující mezi-zakončení v epilogu, ale nestalo se tak. Prostě nám vypráví příběh chlapce, který se honí za démony, o nichž se čtenář na 650 stranách knihy nedozví v podstatě nic.

Možná jsem něco nepochopil, ale nechat čtenáře přečíst 650 stran (na nichž je vykreslen zajímavý svět a zajímavý lidský osud - bezesporu), v nichž není žádný jednotící příběh vyjma zápletky s čandrýny a tento jediný jednotící příběh navíc nechat nerozvinutý (neb se o čandrýnech nic nedozvíme), to mi připadá opravdu velmi nešťastné. Konec knihy je prostě useknutý (srov. jiné knihy na pokračování, např. Odkaz dračích jezdců, Harry Potter, Enderova sága apod., kde se vždy naskytně alespoň dílčí zakončení)

Možná, že bych se něco o motoru hlavní postavy dozvěděl v dalším dílu, který má !1000 stran! - a možná taky ne. Osobně to však rozhodně nemíním zkoušet, neboť abych přečetl dalších 1000 stran a pak zjistil, že jsem se zase nic nedozvěděl, že jsem nedostal ani řádný a ukončený mezipříběh - na to opravdu nemám čas ani nervy. Mohlo by se totiž také stát, že rozuzlení dostanu až po tom, co přečtu dalších X tisíc stran od tohoto autora a že toto rozuzlení rozhodně nebude stát za dlouhé hodiny času stráveného četbou.

Krásnou třešničku na dortu knize dodalo české nakladatelství, které již tak absolutně neukončenou knihu prostě a bez jakékoli logiky useklo v půlce a vydalo tak původní příběh jako dvě knihy. Nechápu...

3 10.07.2016

Nějak to zdejší nadšení nechápu. Tohle dílko mě - mírně řečeno - rozladilo. Kniha samotná (zvláště svět, v němž se odehrává a v němž se magie provozuje velmi originálním způsobem) by si opravdu zasloužila čtyři hvězdičky, přesto mohu dát nanejvýše polovinu - proč? Protože děj knihy je absolutně neukončen. Autor by měl dát do úvodu upozornění na to, že se bude jednat o X dílnou ságu, v níž se vám nedostane ani DÍLČÍHO zakončení či rozuzlení.

Kniha má 650 stran, na nichž se hlavní postava honí za démony [:čandrýny:], kteří ji zabili rodinu - nechť mě někteří opraví, pokud se mýlím, ale i přes všechny vrstvy knihy se mi toto zdálo být hlavní zápletkou. Bohužel, ani po 650 stranách knihy se čtenář nedozví o čandrýnech (poslouchal jsem jako audioknihu, nevím tedy, jak se výraz píše), kteří jsou pro hlavní postavu hlavním motorem, o nic více informací než na začátku. Celou dobu jsem doufal, že autor udělá nějaké fascinující mezi-zakončení v epilogu, ale nestalo se tak. Prostě nám vypráví příběh chlapce, který se honí za démony, o nichž se čtenář na 650 stranách knihy nedozví v podstatě nic.

Možná jsem něco nepochopil, ale nechat čtenáře přečíst 650 stran (na nichž je vykreslen zajímavý svět a zajímavý lidský osud - bezesporu), v nichž není žádný jednotící příběh vyjma zápletky s čandrýny a tento jediný jednotící příběh navíc nechat nerozvinutý (neb se o čandrýnech nic nedozvíme), to mi připadá opravdu velmi nešťastné. Konec knihy je prostě useknutý (srov. jiné knihy na pokračování, např. Odkaz dračích jezdců, Harry Potter, Enderova sága apod., kde se vždy naskytně alespoň dílčí zakončení)

Možná, že bych se něco o motoru hlavní postavy dozvěděl v dalším dílu, který má !1000 stran! - a možná taky ne. Osobně to však rozhodně nemíním zkoušet, neboť abych přečetl dalších 1000 stran a pak zjistil, že jsem se zase nic nedozvěděl, že jsem nedostal ani řádný a ukončený mezipříběh - na to opravdu nemám čas ani nervy. Mohlo by se totiž také stát, že rozuzlení dostanu až po tom, co přečtu dalších X tisíc stran od tohoto autora a že toto rozuzlení rozhodně nebude stát za dlouhé hodiny času stráveného četbou.

Moje původní prupovídka z počátku čtení knihy se ve světle pocitů po jejím dočtení zdá být pouhou třešničkou na dortu:

"Ani nevím proč, ale dosti mě rozčililo tvrzení, že se hlavní postava naučila podržet v mysli dvě kontradiktorické myšlenky současně (kámen padá a nepadá), akorát ji to stálo značné úsilí v tréninku...nenaučila, popsaná věc prostě není možná."

5 03.07.2016

Srdcovka mých dětských let :')

5 26.06.2016

První pravidlo: „Nikdy nejednej neopatrně, když stojíš tváří v tvář malému, holohlavému, vrásčitému staříkovi, který se usmívá.“

5 26.06.2016

Ačkoli s autorem a jeho (v současnosti poněkud překonaným) pohledem na živý svět okolo nás zásadně nesouhlasím, nelze mu upřít určitou "slovní magii" - schopnost vládnout slovem tak, že zanechá čtenáře učarovaného...

2 26.06.2016

Tak tohle mě fakt nějak nechytlo :( Dal bych 3 hvězdičky, jenže vůči Xenocidě, která se mi zdála lepší, by to nebylo fér, proto dávám 2*

28.03.2016

Jsem jediný, kdo měl chuť třísknout knihou do kouta pokaždé, když tam byli ti náboženští fanatici z planety Cesta? Říkal jsem si, jak moc by prospělo Cching-Čao pár ran tyčí do hlavy, aby se jí rozsvítilo... (berte mne prosím s rezervou)

Také mě neskutečně štvalo, že se vydavatel rozhodl změnit překlad - proboha proč?! Z hlásek jsou najednou ansiblery, z pequeninů jsou místo prasečíků najednou vepříci (jenomže slovo vepřík užíváme v úplně jiném kontextu, narozdíl od neexistujícího slova prasečík), z prasečíků Člověk a Kořenář jsou najednou Human a Rooter. Vždyť je to stejně švihlé, jako kdyby se Harry Potter najednou jmenoval Jindřich Hrnčíř, Brumbál by byl najednou Dumbledore a z mozkomorů by byli najednou dementoři...

Co se týče celkového hodnocení, musím se připojit k ostatním. Ačkoli kniha rozhodně nebyla "slabá", bavila mě asi nejméně ze všech knih Enderova světa, které jsem četl. Kdyby to šlo, dal bych 3,5 hvězdičky.

EDIT: Poslední odstavec beru zpět, největší trága jsou pro mě rozhodně Děti Ducha, nikoli Xenocida.

1 11.03.2016

Enderova hra mě bavila více, přesto dát méně než 5 hvězdiček by nebylo fér, zvlášť, když autor dosáhl toho, že převyprávěl stejný příběh znovu, aniž by nudil.
Scénka s Achillem ve větrací šachtě nemá chybu :)

27.02.2016

Jsou desítky možností, v jakém pořadí knihy z Enderova světa číst. Já četl Endera ve vyhnanství hned po Enderově hře a poté přečetl Stínovou sérii - zatím toho nelituji...
V budoucnu budu pokračovat Mluvčími a navazujícími knihami.

EDIT: O něco více se mi to rozleželo v hlavě a kdyby to šlo změnit, četl bych dílo tak, jak jde přibližně chronologicky (dle času v knihách, ne dle času vydání!). To znamená, že po Enderově hře bych přečetl Stínovou sérii, pak teprve Endera ve vyhnanství a pak teprve bych pokračoval "Lusitanskou" sérií (Mluvčí, Xenocida, Děti).

27.02.2016