tittanie komentáře u knih

Čapek je můj oblíbený autor, takže jej čtu velice ráda, ale co mi vadí, jak nakladatelství vydávají jedno dílo ve více vydání. Třeba konkrétně Jak se co dělá, Jak se dělají noviny, Jak se dělá film, Jak vzniká... no je toho celkem 6 vydání a přitom je to pořád to samé.
Ale knihy od Čapka jsou prostě skvělé.

Krásné čtení od Čapka o tom, jak se co dělá. Nejvíce se mi asi líbilo Jak vzniká film, přišlo mi to takové nejvíce akční a nejzajímavější.

Letos jsem se rozhodla přečíst co nejvíce knih od bratří Čapků.
Milý spisek, který popisuje jak vzniká divadelní hra, nečekaně :) Co k tomu dodat? Je to Čapek. Obyčejná věc, která je napsaná velice zajímavě.

Souhrn třech divadelních her do jedné knihy. Už jsem je četla i samostatně a nejvíce se mi líbí z těchto třech Ze života hmyzu, ostatní dvě jsem moc nechápala a tedy mě moc nezaujaly.

Vždy mě překvapí, jak pan Čapek uměl psát. Jak se díval okolo sebe a i nejvíce nudnou věc dokázal popsat, tak že si říkáte, tam musím zajet anebo tak, že máte pocit, že jste tam už byli a i tak máte chuť vidět ji naživo.
Ve všem, co se čtenáři snaží sdělit, je myšlenka, kterou dokáže vyjádřit na pár řádcích.
Překvapuje mě jeho čeština. Používá veliké množství odborných nebo cizích slov. To byli opravdu Češi tak chytří, že jim všem rozuměli?

Docela milá čtivá knížka. Třeba na cesty. Příběh byl jednoduchý a docela odsýpal a postavy byly docela sympatické. Jenom nevím, proč se hlavní hrdinové více nesnažili hledat jeden druhého.

Na knihu jsem narazila náhodou, když jsem se dívala, jaké další knihy napsal Josef Čapek. Jsem ráda, že jsem si ji prošla. Není v ní moc textu. Jenom obrázky a k tomu věta.
Výstižné.

Překvapuje mě, jak mají vydavatelé neustále touhu vydávat Čapkovy knihy. Obě divadelní hry jsem četla i samostatně, ale tady jsou tyto dvě hry vydané dohromady. Musím říct, že mě to trochu štve, protože to jenom zvyšuje počet vydaných knih Čapka, ale jsou pořád ty samé jenom jinak poskládané. Za což autor nemůže.
Musím říct, že tyhle dvě hry mě oslovily snad nejméně z Čapkovy tvorby.

Souhrn třech divadelních her do jedné knihy. Už jsem je četla i samostatně a nejvíce se mi líbí z těchto třech Ze života hmyzu, ostatní dvě jsem moc nechápala a tedy mě moc nezaujaly.

Rozhodla jsem se letos přečíst, co nejvíce Čapka, protože tohoto autora obdivuji, ale tohle dílo jsem nepochopila. Zaujal mě začátek, ve kterém promlouval Prolog.

Vždy mě překvapí, jak pan Čapek uměl psát. Jak se díval okolo sebe a i nejvíce nudnou věc dokázal popsat, tak že si říkáte, tam musím zajet anebo tak, že máte pocit, že jste tam už byli a i tak máte chuť vidět ji naživo.
Ve všem, co se čtenáři snaží sdělit, je myšlenka, kterou dokáže vyjádřit na pár řádcích.
Překvapuje mě jeho čeština. Používá veliké množství odborných nebo cizích slov. To byli opravdu Češi tak chytří, že jim všem rozuměli?
Jenom mě mrzí že, když jsem si knížku půjčovala v knihovně a museli mi ji podat ze skladu.

28.10.2023

Kniha se mi líbila. Chvilkami mi připomínala seriály Dunaj, k vašim službám/Zlatá labuť. Kniha je milá a příjemně se čte. Přišlo mi, ale že některé věci byly zbytečně zmíněné, taková trochu slepá ulička, a některé nedořešené, bude snad mít kniha další díl, nikde jsem to nevyčetla, tak nevím.

Na knihu jsem docela dlouho čekala, než byla volná v knihovně. Ze začátku jsem byla nadšená. Obzvlášť historické kapitoly ve mě vyvolávaly silné pocity, ale ke konci mi přišlo, že kniha se stává více románem a linka s Němci už nebyla taková, ano posunuli jsme se v ději a čase, takže emoce nebyly tak vyhrocené.
Líbil se mi komentář autorky na konci knihy.

Mám velice ráda Karla Čapka, tak jsem si dala za cíl přečíst všechny jeho knihy. Nevím, jestli to není možná moc ambiciózní, vzhledem k tomu, že tady na databázi jich je 210. Ale když na mě pořád vyskakovala takhle kniha, tak jsem se pustila do čtení.

Kuna v kurníku: Když mne to vejce tak drze provokovalo!

Stádo ovec: Aspoň se ten vlk dřív nažere, když se nebudeme bránit.

Vlk: Ten beránek měl špatné úmysly. Chtěl se přede mnou ukrýt.

Národní úspěch: Naše statečné cizinecké legie porazily na hlavu zbabělé hordy našich domácích nepřátel.

Zpráva: Dosadili jsme do útoku dvě nové divise s tanky a letadly. Nepřítel prchá za těch ztrát. Mír trvá.

Není to tak zlé: neprodali nás, vydali nás zadarmo. ...My aspoň víme, co jsme tratili.

Pak následovaly povídky. A obdivuji jak je autor schopný do pár stránek nacpat tolik myšlenek.

Kniha mluví sama za sebe. Není co dodat. Čtěte.
5*

1 19.10.2023

Knihy od této autorky mám ráda. Jsou o zajímavých a většinou silných tématech, ale tuto knihu jsem nějak nepochopila, asi jsem pořád čekala, o čem to bude a pak už byl konec. Nevím, ale zase musím říct, že autorka umí psát a kniha rychle ubíhala.

Docela zajímavá knížka o Sudetech. Hezké fotky a spousta zajímavých informací, které jsem nevěděla, třeba o SS minerálce nebo o světových osobách Sudet.

Od autora jsem nikdy nic nečetla, ale když jsem si všimla knihy v novinkách, která se týká historie a Sudet, tak jsem začala zvažovat, že si knihu přečtu. Docela jsem váhala, ale nakonec jsem ráda, že jsem se přesvědčila a do čtení se pustila.
Zajímavá alternativní realita. Začátek se mi velice líbil, pak si to krapet sedlo, v okamžiku, kdy se začala řešit detektivní část.
V knize bylo docela dost zajímavých myšlenek, jenom některé věci se dost opakovaly, třeba asi pětkrát zmíněný nůž s hákáčkem na třech stranách.

2 16.10.2023

(SPOILER) První polovina knihy se mi líbila. Byl taková optimistická, postavy se hledaly samy a samy sebe. Ale jakmile tahle kniha dospěla k "rozchodu" postav, která trvala přesně dvě kapitoly, tak mě kniha začala štvát. Najednou začala být strašně růžová, optimistická a vše bylo zalité sluncem. Ke konci už mě začínalo štvát, jak Ronan dokázal všechno vyřešit a jak mu pomáhala rodina, už to bylo furt dokola a dokola.
Co mi trochu vadí je český překlad, který nebyl spisovný, ale plný -ý, kde nemělo být a -ej, např. hezkej, velkej.... A nevím, jak je to v originálu, ale opravdu musel Ronan říkat Beth Pipinka??? To mi přijde strašně pitomé.
Na závěr bych napsala, že pokud nečekáte nějaké velké dílo, tak se kniha čte dobře.

Na eknihu jsem narazila náhodou v knihovně, myslela jsem si, podle popisku, že půjde o nějakou lehkou oddychovou literaturu, ale mýlila jsem se.
V knize je několik povídek, které se týkají závažných a smutných témat. Z prvních třech mi bylo docela smutno. Poslední mi přišla moc překombinovaná. Povídky jsem přečetla za pár hodin.
A asi jsem nepochopila, kam se ztratil obchod z prádlem.