Tomas@S komentáře u knih
Výborný díl, líbí se mi, že se tentokrát nejedná o několik nesouvisejících krátkých epizod. Je to pořádný ucelený chytře vymyšlený příběh. Hodně povedené.
Líbily se mi zejména krásné fotky z cesty po Jižní Americe, obdivuhodný výkon přejet tolik exotických zemí a krajin jen na malé motorce. Bohužel od cestovatelského textu jsem čekal víc, už jsem četl rozhodně lepší cestopisy. Trochu mi to připomínalo seriály o cestování s trabanty, zvláště ty poslední dva, zabývajících se ani ne tak moc místy, kudy se projíždí, ale hlavně problémy s technikou a různými potížemi na cestě. Zde zejména zdravotními. Například cestovatelka byla zřejmě u jezera Titicaca, je tam fotka, ale v textu o tom není jediné slovo. Bez těchto částí by byl text tak poloviční. Taky mi dost vadily časté vulgarity. Proto to slabší hodnocení.
A ano, vím že cestovala s trabanty.
Přečteno takřka jedním dechem, to se mi už dlouho nestalo. Úžasný sportovní výkon autorky, která s minimální kondicí a zkušenostmi zvládla projít jeden z nejtěžších tracků. Úžasná je změna postavy, jak zdravotně tak psychicky ale i vzhled. Na začátku tenké nohy, buclaté tváře. Na konci vysportovaná atletka. Navíc umí psát tak se její dílko výborně čte, docela příjemná změna proti jiným cestopisům.
Při čtení se mi vybavovaly vlastní zážitky z cest autem po amerických národních parcích před skoro 30 lety, vzpomínky na ty krásné hory, zvlášť Sierra Nevada a Yosemite. Kousek PCT jsme tam náhodou vlastně šli, jen pár kilometrů, nevěděli jsme co to vlastně je.
Před časem jsem byl na přednášce jiné slečny, která zažila podobný příběh, Lucie Kutrová. Taky to prošla a začínala s minimem zkušeností.
Docela závidím tu odvahu a ty zážitky.
Je to výborně napsané, skvěle se to čte, napínavé až do konce. Bohužel tím kde se to děje a do jaké doby je děj zasazen jsem neustále cítil pachuť toho co teď rusáci provádějí na Ukrajině. Přesně jak autor píše, Rusko je jeden velký lágr.
Beletrii poslední dobou téměř nečtu, nicméně Gluchovského mi tak hrozně moc doporučovali rusky mluvící kolegové z práce, že jsem to zkusil. Bohužel jimi doporučované Metro 2033 je beznadějně rozpučované, tak jsem zkusil jiné knihy a tato je první z nich.
Kniha je velmi čtivá, jen mi trochu vadily občasné svérázně filozofující pasáže, které jsem už ke konci ani celé nečetl. A celá zápletka je vlastně taky taková trochu filozofická zasazená do reálných kulis moderní Moskvy.
Celkově je kniha spíše zklamáním, asi jsem si vybral nedobře. Jednak mi děj začal připomínat nesmyslné bláboly Dana Browna (což je podle předsádky i záměr). A pak ten závěr, no dobře, fantazii se meze nekladou.
Co má letos obzvlášť zvláštní pachuť je, že se v ději objeví samotný současný ruský ministr vraždění a mučení, masový vrah Šojgu. No v roce 2007 to nemohl autor tušit co z toho Putinova režimu vzejde. Naštěstí se vůči němu letos veřejně vymezil.
Ale ten jeho životopis, pracoval pro Russia Today i přímo pro Putina. Kdoví co tenkrát věděl s jakým zlem koketuje.
Celkem zajímavý nápad jak přiblížit čtenářům významné bitvy historie. Nicméně po několika úlohách se nakonec jeví celý styl prezentace bitev a samotné hádanky trochu povrchní a nenápadité. Takže z počátečního nadšení si teď říkám, že to je vlastně nic moc.
Kvalitně napsaný popis vesmíru "magnetickýma" očima :-) Takový vesmír vypadá zcela jinak, než jak ho vidíme lidskýma očima. Najednou je Jupiter neuvěřitelná obluda, která téměř zastíní i samotné Slunce.
Knihu zároveň oceňuji i jako zopakování látky, kterou autoři přednášejí v rámci astronomického kurzu.
Dále chci poznamenat, že osobní zkušenost s tímto nakladatelstvím vedla autory k založení vlastního, kde vydávali a vydávají ty následující knihy.
Vždy jsem bral dílo Roberta Howarda jako lepší brak, zvláště novely o Conanovi, něco za co bych se styděl to číst. Nicméně to asi budu muset přehodnotit, sice komiks není původní autorovo dílo, ale i tak, je to prostě osobité dílo, které má něco do sebe v rámci tohoto specifického žánru akční fantasy. Zvláště v dovětku je napsáno, že Howard celý žánr vymyslel a objevil pro celý svět. Je to tak fascinující, že hned musím sehnat další díly :-)
Drobná hezká knížka, několik povídek inspirovaných autorovými vzpomínkami a událostmi z oblasti Šumavy a Pošumaví z devatenáctého století. Je fascinující jak jiný byl tehdejší život lidí a jak se lišilo obyvatelstvo této oblasti proti dnešku. Navíc nezmizela jen kultura ale často celé tehdy po staletí obydlené oblasti.
První hvězdička je za nápad propojit komiks a klasický text do jedné knihy a pomocí těchto odlišných prostředků vyprávět dobrodružný příběh z období WWI. Druhá hvězdička je za to, že výtvarná stránka komiksu je velmi povedená, postavy lze snadno identifikovat během celého vyprávění. No a to je všechno. Příběh je neskutečná matlanice motivů ve které se čtenář snadno ztratí. Chvílemi to připomíná spíše scénář k nějakému budoucímu divnému filmu. Už samotné tajemné město Shambala a představa starověkých měst propojených sítích podzemních řek je úchylná. Shodou okolností jsem nedávno četl knihu Nacisté v Tibetu a tam se právě o Shambale a jiných okultistických ezoterických nesmyslech a jejich počátcích zmiňují. Helena Blavatská by jistě měla radost, že se její bláboly tak dobře uchytily nejenom u nacistů, ale i u Kevina Kostnera :-)
Ještě další kritika směřuje k tomu, že vydavatel si ani nepohlídal, že jsou všechny okýnka komiksu přeložena. V knize jich je několik v originále, neuvěřitelné :-)
A další kritika směřuje k tomu, že z textu je zřejmé, že některé psané části knihy měly být zřejmě původně ve formě komiksu a zřejmě z nedostatku času a energie zůstaly jen v psané podobě. Text je tehdy velmi heslovitý a podrobně popisuje spíše vizuální stránku, zřejmě to měl být návod pro kreslíře, který se ale nerealizoval.
Závěrem: nečtěte to, je to blbost!
Opět velmi vydařené postřehy ze života introvertů. Zvláště mne pobavilo jak se stala autorka milovnicí koček. V některých situacích se občas vidím i sám. Škoda, že tohle byl poslední díl.
Docela slabe, cekal jsem po precteni jinych knih na tema behani o dost vic (napr. Scott Jurek). Chybi jakekoliv fotky, nejaky prehled dosazenych uspechu, apod. Texty jsou chvilemi dost zmatene, neni uplne jasne co se popisuje, kdy a kde nejaky zavod probiha. Co mne potesilo byla zminka o jednom ze souperu, ceskem bezci Robertu Krupickovi.
Zrovna koukám na pořad na Prima Zoom Skrytá tvář superhrdinů, kde je v tomto díle hlavní postavou právě Kilián. Je naprosto neuvěřitelný co předvádí. Je to borec. Přidávám proto hvězdičku ????
Skvela knizka o "znovuobjevenem" Eduardu Ingrisovi, ktery byl neco jako Jara Cimrman, hudebnik, skladatel, cestovatel, filmar, atd., pouze s tim rozdilem ze skutecne zil. Autor nesmrtelne Niagary, kterou vsichni zname od taboraku, odcestoval po valce do Jizni Ameriky a kvuli komunistum se uz zpatky nikdy nevratil. Knizka popisuje jeho zivotni peripetie a zejmena jeho prukopnicke plavby na balzovych vorech pres Pacifik a to v kontextu podobnych plaveb v te dobe a oblasti. Dale se seznamime i s dalsim dobrodruzstvim badatelskym, tentokrat autora knihy, o tom jak vlastne k znovuobjeveni Eduarda Ingrise doslo a o zachrane jeho pozustalosti. Navic je kniha doplnena velkym mnozstvim fotografii, cernobile vetsinou od autora knihy a barevne z Ingrisovy pozustalosti.
Chtel bych zminit, ze cela kniha take zapada do kontextu dokumentu o Miroslavu Zikmundovi. Zrovna ted ho opakuji v televizi a urcite stoji za shlednuti.
Idealni kniha pro zimni obdobi v Cechach, pri jejimz cteni vam prestane mistni zima tolik vadit pri predstave, ze jinde je vyrazne chladneji. V podminkach v jakych se jeji autor pohyboval pres 3 tydny, kde pry i nanuk prijemne zahreje v krku. Jedna se o popis jeho v poradi jiz druhe ucasti v tomto neuveritelnem zavode Iditarod, v roce 2007. Prvni zavod je popsan v predchozi knize "Cyklistickym peklem". Honza Kopka se pak ucastnil tohoto zavodu jeste v roce 2014. Ta posledni ucast neni knizne jeste popsana, snad se casem objevi. Nicmene zajimava jsou videa jeho i dalsiho ucastnika Pavla Richtra (youtube), kde se muzeme podivat na mista popisovana v teto knize, doporucuji. Ten zavod v roce 2007 musel byt opravdu drsny, jednak Honza Kopka jel jeste na temer normalnim kole, fatbiky byly cerstvou novinkou. A podminky byly hodne drsne, o cemz svedci to, ze dojeli do cile jenom 2 ucastnici. Co se tyce knihy samotne, jsou tam krasne fotky a popis cesty je skvele napsany. Co mi trochu vadilo byly obcasne sverazne filozoficke uvahy, ale na to jsem byl trochu pripraveny z jinych textu a tak jsem to pretrpel :-) Ale nic ve zlem. Zaverem, kniha mi prijde jako nejlepsi format popisu celeho zavodu, video nebo rozhovor neni tak zajimavy. A navic se dozvime i spoustu informaci okolo, jako o jinych ucastnicich a o osobnich pocitech na ceste.
Na cesky komiks fakt docela dobry. Kresba je na prvni pohled pomerne jednoducha, ale neni to urcite odflaknute, autor si s tim dal opravdu praci a myslel na spoustu detailu a nenapadnych vtipku. Pribeh je snovy, podobne jako v prvnim dile. Je zde zrejma inspirace Malym princem, ktery zde i vystupuje jako jedna z hlavnich postav. Ze zacatku neuchopitelny dej se ke konci uzavira a drivejsi veci davaji najednou vetsi smysl. Libi se mi to a vyplatilo se mi projit vsemi tremi dily. A neni to vec kterou navzdy odlozite, spis je dobre se k tomu po case klidne vratit, pripomenout si dej a objevovat souvislosti. Jednoznacne pozitivni pocin.
Hledal jsem (a nasel) nejakou sbirku povidek Oty Pavla ve ktere se nachazi povidka Baroni na kolech. Jinak by mne snad neco od tohoto autora skolni povinne cetby ani nenapadlo cist. Povidka samotna je totiz zminena v cyklistickem cestopisu Z Cech az na konec sveta Svatojakubskou cestou na mys Finisterre od Frantiska Sestaka, jelikoz pochazi z kraje okolo Blatne kde baron Christian Battaglia zil a jezdil. Povidka se mi tak libila, ze jsem zacal cist i ostatni povidky a jsou vsechny uplne skvele. Ota Pavel mi predstavil intimni portrety nekolika uzasnych sportovcu, kteri mi byly vetsinou neznami a pritom to jsou sportovni legendy, ktere mely casto tezky zivot a musely prekonavat velke prekazky a casto mely tragicke osudy a konflikty s rezimem. Ota Pavel svym dilem vytvoril mnoho pomnicku sportovcum na ktere by se jinak asi zapomelo. Jedine co se mi nelibilo byla posledni infantilni Pohadka o Raskovi, tu jsem nedokazal docist.
Po skvělém komiksu o zážitcích z Číny a po trochu méně zajímavých příhodách z pobytu v Barmě jsem se pustil do neuvěřitelného dobrodružství ze Severní Koreji. Proti tomuto skanzenu stalinismu je Čína opravdu svobodná země. Zážitky víceméně odpovídají tomu málu co z této země proniklo ven. Skvělé je, že komiks dokáže bez problémů zprostředkovat místa, kde se filmovat nesmí. Poslal bych tam všechny české komunisty a jejich voliče a kamarády, ať si to pořádně užijí.
Nejlepsi cestopis co jsem kdy cetl, jednoznacne doporucuji. Autor je profesionalni cestovatel a spisovatel, pruvodce cestopisnych serialu, jeho zkusenosti a znalosti se promitaji do textu, ktery je proste skvely. Ctenare provede od nejzapadnejsiho mista Evropy mysu Finestere pres Pyreneje, Alpy a Karpaty az do Istambulu. Autor tuto 10 000 km dlouhou cestu usel behem necelych 2 let, coz je i obdivuhodny sportovni vykon, bezne usel v tezkem terenu i 40 km denne, spal vetsinou v prirode a to i v prostredi zimnich Alp. Cestu si rozhodne neulehcoval, snazil se zdolat nejvyssi vrcholy ruznych pohori, kterymi prochazel. V knize autor ukazuje charakteristicke rysy nejenom prirody, ale i kultur a lidi, ktere cestou potkaval, nastesti vetsinou velice pozitivni, ale v nekterych smutnych pripadech dost negativni (viz zazitky v Bulharsku).
Trochu jsem se občas v příběhu ztrácel ohledně postav. Některé si byly dost podobné i díky grafickému stylu, který je jinak velmi hezký. Jsem rád, že už vím jak to tenkrát bylo.
Okolo Ďáblického hřbitova jezdím pravidelně autobusem a tak mne zajímala historie tohoto místa. Tato publikace je myslím ideální, protože shrnuje to nejzajímavější z dějin tohoto hřbitova. Určitě bude stát za to podívat se i za tu nezvyklou kubistickou zeď a snad i položit květinu na pietní místa obětí totalit.