Tomašek55 komentáře u knih
O této knížce jsem se dozvěděl nedávno, když jsem slyšel rozhovor s Markem Ebenem a Terezou Kostkovou, kde zmiňovali vydání *Myšlenek 2*. Neváhal jsem a obě knihy si hned půjčil. A rozhodně jsem udělal dobře! Při čtení jsem se často smál nahlas, až mi slzy tekly. Pan Eben dokáže běžné situace, které všichni zažíváme, popsat tak, že člověka opravdu rozesměje. Když se mě manželka ptala, co je tak vtipného, přečetl jsem jí úryvek, a od té doby si knihu občas čteme i společně.
Některé fejetony mě bavily o něco víc než jiné, ale jako celek je to skvélé a odlehčené čtení. Ebenův humor je nenucený, nikdy neagresivní, přesto dokáže být velmi trefný. Občas se sice objeví i nějaké peprnější výrazy, ale vše má svůj důvod a kontext. A ten nápad s trhacími stránkami? Zajímavý, ale musím říct, že bych nikdy stránku nevytrhl, to by byla škoda! Knihu určitě doporučuji každému, kdo má rád inteligentní humor.
Feist se v Trhlinových válkách opět pokouší přenést herní zážitky na papír, což však přináší své limity. Příběh je zjevně vystavěn na principech RPG her, což se projevuje v jeho struktuře – minipříběhy, které mají často charakter vedlejších misí, se snaží poskládat do jedné linie, ale výsledek není úplně koherentní. Mnohé pasáže působí jako rutinní „plnění úkolů“, což narušuje plynulost a hlubší zapojení do děje. Postavy, které by měly být v centru pozornosti, jsou často upozaděny, a tak i známí hrdinové jako Arutha nebo Tomas ztrácejí svůj důraz, aby ustoupili méně výrazným postavám.
Zajímavější jsou postavy nové – temný elf Gorath nabízí alespoň trochu hloubky a nový pohled na kulturu moredhel. Oproti tomu mág Owen zůstává dost schematický, jeho vývoj je až příliš očividný a dává pocit, že se příběh "leveluje" podle pravidel herní mechaniky.
Kniha samotná není špatná, ale je to spíše čtení pro fanoušky herních adaptací. Je přímočará a místy naivní, což může být pro některé zklamáním, ale pro jiné příjemným odreagováním. Trhlinové války jsou určitě slabší než původní série, ale přesto nezklamou úplně. Pokud nečekáte hluboké fantasy veledílo, ale spíš nenáročnou, dobrodružnou jízdu, může to být zajímavý zážitek.
Kniha mě oslovila svou otevřeností a upřímností. Autorka se s nebývalou odvahou pouští do velmi osobního a citlivého tématu, jakým je bipolární porucha, a přitom se vyhýbá patosu nebo přehnané dramatičnosti. Její jazyk je jednoduchý, ale přesný, což čtenáře nutí soustředit se na emoce a pocity, které popisuje. I když se kniha dotýká temných a těžkých okamžiků, v textech prosvítá zázrak lidské vytrvalosti a touha po hledání světla, i když cesta je plná nástrah. Je to hluboký a dojemný pohled na boj s duševními problémy, který neztrácí naději, a přitom nabízí prostor pro uvědomění si vlastní síly. Určitě doporučuji každému, kdo chce porozumět složitosti vnitřního světa lidí trpících duševními nemocemi.