TomHr komentáře u knih
Upřímně řečeno, od předlohy přitroublého TV seriálu jsem moc nečekal. V půlce knihy jsem zjistil, že se nemůžu odtrhnout. Napětí a mrazivá atmosféra výborně vykreslená pomocí sněhu, rozdrcené nohy a několika málo rekvizit.
Bohužel jedna hvězda dolů za překombinovaný, sluníčkový a za vlasy trochu moc přitažený konec. Méně by bylo více, tak např. dvojice ubitá v motelu je v příběhu vysloveně navíc.
Nemůžu si pomoct, ale africké eskapády inspektoru Prévitovi moc nesvědčí. Přibývá hrubé síly na úkor dedukce a inteligence, ubývá situačního humoru – celkově povážlivě klesá zábavnost a třetí díl bohužel potvrzuje sestupnou tendenci prevítovské trilogie.
Příběh se odvíjí zpočátku rozpačitě, pak trochu nabere na obrátkách a začíná být čím dál tím zvláštnější a záhadnější. Už v půlce knihy si řikám, jak tohle autor asi tak rozmotá a vysvětlí? To jsem vážně zvědav. Ovšem nějakého dechberoucího finále se nedočkáme. Kniha prostě dokumentuje skutečnost, že si autor může vymyslet a sepsat fakt cokoli, aniž by to musel vysvětlovat – to je moje definice magického realismu. Často to může fungovat, ale občas, jako v tomto případě, to čtenáře spíš zprudí.
Vcelku prostá detektivka starého střihu: staré dobré kriminalistické postupy, sem tam pomůže trocha nátlaku nebo nějaká ta náhodička Tok vyprávění je spíše pomalejší, některé motivy se opakují, ale příběh oživují různorodé postavy a charaktery. Sledujeme změny společenského postavení řady lidí v letech po únorovém „vítězství“ pracujícího lidu. Autor knihu okořenil dilematem hlavní postavy: vnitřně rozervaný mladý muž si ještě neujasnil, zda se chce věnovat kriminalistice a zločinům, nebo své milované hudbě. Jenom nevím, zda se jedná o obohacení detektivního příběhu, upřímně – ta postava vypravěče časem začala poněkud prudit. Přestože postava pachatele začíná být zřejmá už nějakou dobu před koncem, příběh má zajímavé finále a celkový dojem není úplně špatný. Ale dechberoucí napínák tady nehledejte.
Tzv. thriller plný naprostých nesmyslů a podezřelých náhod. Člověk nemusí být kovaný přírodovědec, aby tušil, co všechno je v příběhu špatně. Jenomže! Pokud odhlédneme od takzvaně vědeckých vysvětlení a budeme se pohybovat spíše v žánru fantasy než sci-fi, pak nelze knize upřít dávku napětí a zábavnosti. Příběh je přímočarý bez překvapivých zvratů, ale gradace a střídání dějových linií prozrazuje zvládnuté spisovatelské řemeslo i to, že je autor také úspěšným scénáristou. Prostředí, atmosféra a jednotlivé postavy jsou solidně vykreslené a tak knížka splnila hlavní účel: pobavit.
Nalákán 1Q84 jsem sáhnul po Afterdarku. Jedním slovem zklamání. Popis a atmosféra nočního japonského velkoměsta je asi tak jediné, co jsem na knize ocenil. Slibně se vinou nitky příběhů a záhad, které se nakonec rozplynou v rádobyfilozofických pubertálních rozhovorech. Jako by autor nevěděl, co dál s ději a s postavami, a tak radši skončil.
Většinou se donutím každou knihu dočíst, alespoň proto, abych zvěděl, jak příběh dopadne. V Tekutém písku jsem fakt nenašel nic, co by mě zhruba v polovině donutilo číst dál. Těch kůl keců bylo prostě příliš.
Celkem asi tři napínavé pasáže. A to je na tolik stránek málo. Málo politického románu, příliš mnoho nesympatického arogantního hlavního superhrdiny a jeho "vyjednávání" a pak nepravděpodobného putování po Evropě.
Nakonec jsem se přinutil knihu dočíst, ale bylo to jen tak tak.
Opět velmi dobrá detektivka, která má spád, napětí a tak vůbec - prostě co má správná detektivka mít. Jenom se trochu nepovedl překlad (tak například i začínající čtenář detektivek ví, že kulky jsou mezi nohama a ne to, co lítá ze střelné zbraně). Navíc: vždy jsem radši, když si po přečtení detektivky můžu říct "jasně, tak tohle se klidně může stát". A tady mi tenhle pocit vážně chybí.
Od prvních písmenek knížka vtáhne do děje a už nepustí. Bez ohledu na to, zda autorem vymyšlený vesmír připomíná víc indiánskou nebo severskou mytologii, příběh funguje a hrdinovi bezděky držíme palce při jeho putování dystopickým, zhruba někam na konec neolitu umístěným světem. Příběh je prostoupen magií a má melancholickou atmosféru, je prostoupen smutkem vyplývajícím ze zániku starého věku, z konce časů, kdy se dařilo zlo držet na uzdě. Vlastně mám jenom jednu výtku: kniha nemá konec. Chápu to tak, že další díl Bastarda je na cestě. A těším se!
Úsměvně romantická a pohádkově strašidlácká knížka, plná velkých slov a velkých citů. Napsaná pěkným jazykem a coby audiokniha byla velmi dobře načtená, či spíše zdramatizovaná. Překvapivě zábavná, přestože daný žánr není zrovna můj šálek čaje.