TomHr komentáře u knih
Docela temná detektivka, asi nejvíce depresivní kniha ze série s inspektorem Ledeckým. První v řadě, ale za mě jedna z Neuerových nejlepších: solidně napsaná kniha, poctivě a bez příkras popisující policejní práci včetně přehmatů – na tomto místě nutno ocenit autenticitu vyprávění. Dobře zvládnuté dějové linie i vykreslení charakterů postav včetně nováčka Jakuba Koreise. Ledeckého splíny nepůsobí samoúčelně, dobře dotvářejí neveselé vyprávění a podtrhují atmosféru. Tento díl série se Neuerovi fakt povedl.
Silný a nezničitelný hrdina, epické popisy soubojů a bitev, dramatické až hororové okamžiky, smysl pro detail a barvité popisy prostředí a sugestivní atmosféra – kdybych měl vyjmenovat některé silné okamžiky knihy. Autorův styl není překvapivý pro příznivce série se Steinem, Barbaričem a Jarošem, stejně jako znalost historického pozadí a reálií včetně křesťanské i pohanské výzbroje a výstroje. Překvapivé jsou nadpřirozené prvky, se kterými však autor nakládá docela střídmě. Žánrově je tak kniha obtížně zařaditelná, ale to vůbec nevadí. Spíše vadí jistá neukončenost příběhu. Pokračovat dalším dílem je holá nutnost.
Tři růže přinášejí vše, co zdobilo román 1793, ta syrovost, naléhavost, to temné a naturalistické líčení života především dolních vrstev stockholmské společnosti na konci 18. století. Příběh je ještě méně přímočarý a hůře uchopitelný a bez znalosti předchozí knihy by čtenář v mnoha ohledech tápal.
V první části se sice musíme prokousat červenou knihovnou, ale záhy se děj přenese do Karibiku a tady začíná mimořádně zajímavá a drsná pasáž. Po návratu do Stockholmu konečně sledujeme osudy drsně sympatického drába Cardella a vyšetřování dalšího zvláštního a odpudivého případu.
Zápletka je dobře vystavěná a autorův styl se smyslem pro detail, gradaci příběhu, dějové zvraty, atmosféru, emoce a černý humor se čtenáři dostane pod kůži. Opět skvělá kniha, více než důstojné pokračování knihy 1793.
Pachatel vraždí a Huldar zase perlí. Zajímavá zápletka se točí kolem dopisu, zanechaného před lety v časové schránce. Autorem je, jak jinak, dítě – Yrsa prostě potřebovala vtáhnout do děje dětskou psycholožku. Děj má spád, příběh se odvíjí zajímavě a logicky, jak jsme u autorky zvyklí, nechybí napětí, dramatické situace, humor ani vztahové peripetie. Vzhledem k omezenému počtu postav není složité tipnout si pachatele, ano, byl to jeden ze dvou pravděpodobných kandidátů. To ale vůbec nevadí, toho hlavního, tedy dobré zábavy, Černá díra nabízí vrchovatě.
(SPOILER) Borec se v zimě zašije na horskou boudu a tam oslepne. Půlka knihy je o tom, jak různě pobíhá, mluví sám se sebou a vyšiluje. Furt ne a ne zmrznout. Naštěstí se dlouhé pasáže dají přeskočit až do zhruba poslední třetiny knihy, kdy se začne něco dít. Náš dehydrovaný omrzlý superman s angínou a se zlomeným hnátem zvládne ještě spoustu krkolomných výkonů než kniha skončí, přičemž závěr je tak trochu očekávaný.
Karika většinou píše zábavně a umí navodit správnou mrazivou atmosféru. Tma ale jednoznačně ukázala sklon ke zdlouhavému plkání o ničem. Určitě zatím nejslabší Karikova knížka.
Hodně pobavily lidové písně a koledy, člověk si neuvědomuje, jaké je to psycho!
Bez okolků rovnou do nejsmradlavějšího stockholmského bahna roku 1793! Ve stockholmské stoce, tedy pardon, v jezeře plave zohavená mrtvola. Při pátrání po totožnosti oběti a pachatele máme vypečené průvodce: válečného veterána bez ruky a právníka souchotináře nad hrobem. Nesourodá dvojka vyšetřovatelů je nečekaně schopná a čím dál tím sympatičtější, zejména svým lpěním na spravedlnosti ve světě, kde je systém prohnilý od nejvyšších pater moci a kde se spravedlnosti dopřává jen těm vyvoleným, rozuměj bohatým. Knížka je napínavá, nechybí akční scény a příběh má spád. Děj je celkově uvěřitelný, i když motivace pachatele trochu pokulhává. Přesto se jedná o výbornou historickou detektivku.
V druhém plánu je patrná špína, bída a otroctví chudých vrstev Stockholmu a Švédska na konci 18. století. Autor erudovaně vylíčil každodenní krutý boj o živobytí, ten tvoří plastické pozadí příběhu. Ale možná to není jen kulisa, snad bylo jedním z autorových záměrů zavést čtenáře někam jinam, než na rytířská klání, do paláců a budoárů krásných dam.
Lahůdka pro milovníky detektivek klasického střihu. Sympatická partička vyšetřovatelů, klasická detektivní práce, trocha té kriminalistické intuice a štěstí, pachatel vypátrán. Vše sepsáno čtivě, příběh má spád a logickou stavbu.
Jedná se o mé první setkání s Václavem Neuerem a člověk se nemůže ubránit srovnání se sérií z Nášho Mesta. Vždyť se příběh odehrává v identických kulisách, ostatně i jednotlivé postavy jako by vypadly z Dánových knížek a změnili si jména. I toho navlas stejného Jumba tady najdeme, jen pod jiným jménem!
Další autor, u kterého se budu těšit na vydání další knížky.
Kříďák je typická kniha na přečtení jedním dechem. Dobře napsaná, čtivým jazykem, příběh se postupně a vcelku logicky odvíjí, dějové linie drží tempo tak akorát. Celé zabalené do lezavé atmosféry. Nicméně nelze si nevšimnout, že motiv knihy není úplně originální a pointa příběhu rovněž nezanechá silný dojem, takže za mě hvězdička dolů. Škoda.
Když se smíchá Bjørn Beltø s Robertem Langdonem a přihodí se trocha Johna Rebuse, vznikne Lorenzo Macleod :-)
Výjimeční lidé jsou první knihou z výborné série případů skotského forenzního biologa Enza, který dlouhá léta žije ve Francii. Sotva se stihneme s Enzem seznámit, už ho záhady ženou na různá místa ve Francii, noří se do pařížského podzemí a ještě se stihne seznámit se svou novou femme fatale. O události a zvraty není nouze a celé je to okořené humorem a dávkou romantiky a erotiky... tak akorát. Enzo je trochu bručoun a cholerik, ale sympaťák s velkým srdcem. Rozhodně není žádný superman, ale je to právě snad jeho nedokonalost a neobratnost v některých situacích, čím je čtenáři blízký. Příběh je spletitý, ale vystavěn a podán s až přehnanou péčí, sem tam některá zdánlivá nelogičnost zapadne na své místo hned v následujícím odstavci. Nechybí napětí, tajemství a děj má spád. Nicméně, a to je jediná má výtka ke knize, překombinovaný je příběh až příliš. Vede to k určitému znásilňování skutečnosti a motivace pachatele nakonec nedokáže úplně všechno uspokojivě vysvětlit. To je důvod, proč jsem nehodnotil pěti hvězdami; některé další knihy ze série jsou ještě o ten kousek lepší.
Vypravěčem téhle útlé a výborné knížky je chlapík, kterému tak trochu šplouchá na maják, ale který má jasné morální zásady - v práci nájemného zabijáka. Nečekejte komplikovaný mnohovrstevný příběh, děj plyne přímočaře k nevyhnutelnému konci. Ale stejně jsem si knížku náramně užil. Není to typická Nesbova detektivka, ale i tak Krev na sněhu vtáhne a nepustí.
Obchod s nemovitostmi jako stoka plná špíny a bohatý byznysmen jako novodobý feudál, to jsou výchozí body další povedené detektivky Dominika Dána. Moderní kníže, pan majitel Rastislav se svými záchvaty zuřivosti by byl ideální pachatel... však oni nakonec Krauz a spol. rozlousknou i tuhletu nejnovější vraždu, vlastně rovnou dvě. A to i přes odchod manželky Oty Hanzela. Opět povedená detektivka s vcelku přímočaře vystavěným příběhem. Na důvěrnou znalost policejního prostředí jsme u Dominika Dána zvyklí, tato kniha je okořeněná znalostí prostředí - Devína, kde se děj odehrává.
A mně se to líbilo. Pokud člověk nepřistupuje k téhle knížce s tím, že ho vystřelí z trenek, tak je myslím zaděláno na pár hodin příjemné zábavy se sympatickými hrdiny a sem tam nepřáteli.
Umně vystavěné město na Měsíci, včetně popisu různých technických řešení a vychytávek. Méně umně vystavěný děj, který je ale nakonec napínavý, takže laskavý čtenář odpustí nějakou tu nedotaženost.
Smířil bych se s tím, že hlavní postavou je sedmnáctiletá superhrdinka. Ale pokus o napodobení mluvy cool puberťačky působí vysloveně rušivě, se vším tím "vy víte jak to myslím". Méně (hlášek, vulgarismů...) by bylo více.
Detektivky mám prostě rád. Lars Kepler (tedy autorská dvojice) štědře koření své knihy vším, co ke správné detektivce patří: zápletka s překvapivým rozuzlením, nezničitelný a neokázale statečný hlavní hrdina, strhující finále, tady navíc v neotřelém prostředí... Co víc si přát? Knihy s Joonou Linnou jsou dlouhé, přesto přečtené natotata.
Jako děcko jsem měl vždycky radši toho vlka s čvaňhákem, s kytarou a s motorkou, než slušňáka zajíčka. A spíš Supermufa než Júheláky. To mi v knize zásadně chybělo: nevyskytuje se tam žádná záporná postava! Oni jsou všichni takoví jako sluníčkoví... buď veselí, nebo smutní, různě spolu chodí a spí a pak už zase ne... takové české Beverly Hills 90210. Ale jinak je kniha čtivá, chytlavá - lehké čtení.
Původně jsem chtěl dát jednu hvězdu navíc za formu dvojrománu, kdy lze tentýž příběh vidět ze dvou úhlů pohledu. Ale pak jsem si uvědomil, že tady se nabízelo mnohem víc: při čtení druhé půlky knihy se vlastně nedostavil žádný překvapivý a úplně nový pohled na stejné události. Takže ani této příležitosti se autor řádně nechopil.
Policajti jsou kabrňáci. Sice jim na každé druhé stránce srdce přestane bít nebo naopak „vystřeluje až do hrdla“, tuhne krev v žilách, v týle mají „prazvláštní mravenčení“, všichni zkoprní nebo pekelně vyděšení pociťují „trapnou paniku na dně žaludku“ nebo se jim dokonce „v břiše rozevírá obrovská jáma“! Ale nestanou se z nich roztřesené trosky a padoucha dostanou, byť „naplněni znepokojivou úzkostí“.
Tento prvoplánově strašidelný styl je spíš úděsný než děsivý – a k smíchu. Nejsem přesvědčen, že by detailní líčení vražd, jakkoli sadistických, mělo přispět ke kvalitě literatury. Takže sorry, ale jenom dvě hvězdy.
Niedlovy historické příběhy jsou nesmírně chytlavé, a tak jsem se s velkou chutí pustil do Platnéře. Hned první díl této (mini)série má všechno, co od Niedla očekáváme: sympatický hrdina–tak trochu outsider–, košatý a dobře podaný příběh, napětí, spád a asi věrohodně vykreslené středověké reálie, pokud jsem schopen coby laik posoudit. Platnéř je další knížka, od které se člověk těžko odtrhne. A samozřejmě je nutné hned se pustit do dalšího dílu!
Touha po moci a penězích, závist a hloupost, to jsou hlavní motivace lidského počínání, ve středověké Praze stejně jako dnes. Přesto pan Hrdlička pohlížel na člověka shovívavě, s laskavým humorem. Boží mlýny pracují, vše se nakonec v dobré obrátí a skutečné zlo nezůstane nepotrestáno. A to i díky lidem čestným, se smyslem pro pravdu a zodpovědnost. A takovým člověkem je třeba právě podrychtář Václav, skvěle vykreslená a sympatická hlavní postava.
Děj je svižný, zápletka funguje, jazyk je příjemný a srozumitelný, dobová atmosféra navozená množstvím středověkých reálií a výrazů. Ale především se jedná o skutečně dobrou zábavu. Škoda jen, že je série s podrychtářem Václavem u konce. Takže díky, pane Hrdličko!
Další osudy Ondřeje z Rohatce sledujeme na pozadí změn v nejvyšší politice: v roce 1341 Jan Lucemburský oficiálně potvrzuje nástupnictví svého syna na český trůn. V česky psané literatuře je Karel IV. zásadně moudrým a spravedlivým panovníkem. Nejinak je tomu v Železné rukavici: ještě coby markrabě moravský Karel nezapomíná na prokázané služby a pomáhá Ondřejovi vyrovnat účty s proradným křivoklátským purkrabím a jeho přisluhovači. A pak byla svatba a jestli neumřeli, žijí tam dodnes! Ano, je to pohádka, tedy pohádka pro dospělé občas krev stříká a nechybí ani techtle ani mechtle. Ale především je to příběh a zábava, a o to tady jde především.
Po dlouhém přesvědčování se král Václav uvolí zprostit služby svého osobního strážce Hynka Tase. Ten navíc obdrží královský úděl, jihočeskou tvrz Vlkov a tři vesnice. Uvítání na Vlkově sice není zrovna srdečné, ale záhy se Hynek pustí do zvelebování svého skromného panství. Na scénu vstupuje vášnivá Ulrika, Tase nicméně čeká vynucený sňatek s Markétou, který časem dojde zvláštní proměny. Pak také nelehká volba mezi ochranou Vlkova a věrností královně Žofii po smrti Václava IV.
Tas je opět nepřemožitelný morous, čestný až za hrob, jeho postava je napsaná tak nějak uvěřitelně. Od knížky je těžké se odtrhnout díky autorově stylu se smyslem pro dramatičnost a dějovou zkratku. Zřejmý je také Niedlův vztah k jihočeské krajině a ke koním. Kladem je i věrné vylíčení historických postav a událostí, pokud jsem schopen posoudit coby poučený laik. Husitské hnutí autor zbavuje romantického hrdinského pozlátka, ukazuje zmar způsobený husitskými válkami, pleněním a drancováním.