TomTomis komentáře u knih
Kniha se mi v rámci svého žánru líbila. Vztah hlavních představitelů mi leze na nervy. Podobně jako v dílech s Cormoranem Strikem...
uvidíme, jak dopadne další díl ...
Barnesovy knihy miluju. Přes příběh se k nám dostávají úvahy o životě a smrti, o poznatelnosti druhých lidí. prolínání historie, filozofických narážek. Kniha se nečte jednoduše, ale čtením získá náhled na kupu věcí...Kniha, co obohacuje.
Tento Murakami mě moc nebavil. Bohužel jsem tuhle knihu četl u moře a ...nedobrá volba pro mě. Místy jsem knihou svištěl, ale na druhou stranu jsem měl problém pochopit , o co hlavní postavě jde. A ta nedořečenost, nepochopitelné prolnutí míst. Možná se mi to ještě rozleží v hlavě a nakonec hodnocení dám výš, ale teď mi kniha přijde jako jeden velký nabobtnalý příběh s fantaskními prvky. Navíc hlavní hrdina mi přišel velmi zvláštní...
Ale jo, šlo to... :) Musel jsem se docela soustředit, než jsem naskočil na styl autora a připomněl si některé věci z minulosti. H.Hole mi ale k srdci nepřirostl. Byla to jízda kusem světa. Možná místy překombinované, na efekt psané. Opět poněkud morbidní vraždění, ale holt tohle fakt není klasická detektivka.
Tato kniha měla svoje kouzlo. Detektivní zápletka a příběh, kterým se vině jakési zlo. Z některých scén mě mrazí, jiné bych více rozpracoval, ale to už je na autorovi. Kniha mi i po delším odstupu v hlavě zůstává, zvláště některé postavy, a to je co říct. :)
Je třeba říci, že je to jakási představa autora, co by se stalo, kdyby... Nechápu některé komentáře...
Po dlouhé době jsem si přečetl knihu ve slovenštině. Bylo to hezké, dojemné, místy sladkobolné, ale zároveň poetické a s myšlenkami, které bych si (mít to v papírové podobě) nejraději podtrhl nebo aspoň zapamatoval. S odstupem času mi konec knihy vyšuměl z hlavy a uvnitř mi zůstal zajímavý příběh dvou mladých lidí, které kdesi v 80. letech minulého století hledají svou cestu životem.
Tato druhá kniha od autorky mě v rámci tohoto žánru gay romancí bavila ještě víc. Začátek byl trochu víc erotický, ale v rámci románu to mělo svůj smysl. Bavil jsem se postupným odhalováním toho, kdo je kdo. Trochu mě mrzelo, že i když je na obálce číslo 2, knihy na sebe nijak nenavazují. Aspoň jsem nepostřehl. Vřelé díky za prima den s knihou! Třetí kniha čeká na stole:)
To byla jízda. Ke konci možná trochu uspěchaná, místy možná jsem všechno nepobral já. I tak vytvoření tohohle zajímavého světa zaujalo. Mám pocit, že Sanderson zatím všude vytváří zajímavé styly magie. Po Mistbornu- Finální říši a rozečteném Vyjednávači si říkám, že přece nejde vymýšlet pro každou knihu nový a nový magický svět a pravidla toho, jak co funguje. Uvidíme, jak mi Sanderson bude vyhovovat dál. Prozatím jsem spokojen. Autor s velkou fantazií.
Tuhle knihu jsem si užíval. Lenku Reinerovou mám moc rád, její knihy mi už daly hodně ... Tohle je takový pohled na spisovatelku jinýma očima. Spíše než na spisovatelku je to pohled dcery na matku. Myslím, že tahle kniha je jakýmsi vyrovnáváním se s komplikovaným vztahem mezi matkou a dcerou. Smiřování se s tím, že každý den může být poslední...
V rámci svého žánru knížka, co pěkně odsejpá, rychlá, svižná, za chvíli přelousknutá. Ten úvod mě trochu šokoval, ale pak to šlo známým a předpokládaným směrem. Po čase se děj vykouří z hlavy..., ale těmto knihám asi nejde o nějaké vysoké umění....:))) , ale aby si člověk odpočinul.
Tak jsem si tuhle knihu přelouskal již podruhé, čte se rychle , svižně. Člověk si pěkně představí, jak by to vypadalo na divadelních prknech. U každé z her jsem byl nakonec překvapen rozuzlením. Agatha si prostě se čtenářem umí hrát:)
S odstupem se mi tato kniha asi líbí víc, než když jsem ji dočetl. Moje třetí kniha od autora. Kterou knihu považujete za nejlepší? Mám za sebou ještě Oveho a Úzkosti.... Trochu váhám, zda se pustit do další. Zvyknout si na zvláštní svět Backmana chvíli trvá, aspoň mně ano. Jen nechápu, jak někdo vidí v jeho knihách něco zábavného. Možná místy úsměvný příběh, ale že bych se smál od začátku do konce, to nehrozí...
Kniha se čte dobře, jen se u ní dobře člověk necítí. I když se mi to zdálo místy trochu mimo realitu, kniha vybízí k zamyšlení, jak málo stačí, aby se člověk zbláznil, když se nějaký psychopat rozhodně, že vám zničí život...
Knihu se třemi epilogy jsem ještě nečetl:) Nebo si to nepamatuji. Text české autorky se mi líbil, považuji ho za zajímavý ponor do duší několika hlavních postav. Mnohé z postav mi velmi lezly na nervy. K hlavní představitelce Malce jsem neměl zrovna kladný vztah po celou dobu čtení, ale to je spíše můj problém. Když tak s odstupem nad knihou přemýšlím, říkám si, že autorka podala skvělý výkon ve vykreslování psychiky a pohnutek jednotlivých postav. Stavěla je do dramatických situací, aby mohla odkrýt jejich povahové vlastnosti...Kniha se četla dobře.
Nebylo to špatné. Lepší průměr. Ale--- ta délka. Začínám se dlouhých knih bát. zaberou poněkud hodně času. Zatímco u některé člověk doufá, aby nikdy neskončila, u některé se člověk těší na ukončení. První zhruba polovinou knihy jsem se knihou prodíral... Teprve ke konci se to rozjelo a vše zapadlo na svoje místo. Detektiv Servaz je mi sympatický. Dokonce jsem se vrhl i na Mahlera, i když toho jsem poslouchal i dřív... ale znovu si připomenout některé kousky stojí za to. Jistě se do dalších dílů pustím.
Poetické vyprávění o osudech lidí z knihy Dej mi své jméno. Tři osoby tu dostávají slovo. Elio, Oliver a Eliův otec. Všechny postavy se zabývají hledáním lásky, objevuje se tu opakovaně váhání nad vztahem mezi starším a mladším člověkem. Některé části se mi velmi líbily, zněl z nich zvuk slov a poetiky z předchozího díla, ale soudržnost příběhu se mi nějak nezdála. Skoky v čase. A závěr? Na ten si každý musí najít svůj názor. Mě poněkud zklamal. I tak mohu říci, že mě některé otázky, které si dílo klade, dost zneklidnily, a je o čem přemýšlet...
První polovinu knihy jsem si to docela užíval a jak jsem četl dál, zmocňovala se mě mírná nechuť pokračovat. Konec knihy jsem už jen tak nějak proletěl. Asi mi ta záhada na začátku asociovala, že se budeme věnovat serioznějšímu vyšetřování... Pozdě mi došlo, že čtu Kinga, že jsem tohle měl čekat. Mám v knihovně ještě od něj dvě nepřečtené knihy, ale myslím, že jsem po letech \"překingován\" a dopřeju si ty dvě až někdy později. Kdybych to četl jako první knihu, asi bych byl méně zklamán.
Četlo se mi to docela pěkně. Jen opět docela zašmodrchané. Stále mě udivuje, proč lidé v autorových knihách zabíjejí:) Nepřijde mi to nějak uvěřitelné, ale beru to i tak jako prima oddechovku s příběhem a pátráním:)
Další keplerovka za mnou. Opět se mi kniha docela líbila. Beru tuhle sérii jako oddechovku, která mě má pobavit, postrašit, poněkud ve mně vzbudit napětí a touhu se dopátrat, jak to tedy ve skutečnosti je. Stále si říkám, že asi nejsem cílová skupina těchto knížek, ale přece člověk nebude pořád číst jen "vážné věci". V tomto díle mě zaujalo, že se konečně autoři vrhli více na minulost J.Linny. (Opravdu je uvěřitelný hlavní motiv pachatele??)
Kniha má určitě svoje kvality. I když se snaží popsat něco, co souvisí se životem autorky, podává to cestou vysoce literární. Celá dějová myšlenka by se dala napsat do několika vět. Akčnost se tu hledat nedá. Je to o vnitřní cestě hlavní postavy. Od duševních stavů úzkosti, deprese, smrti až k vykročení z tohoto temného místa pryč. Z románu mi zřejmě zůstane v hlavě jen ta formulace "díla s námětem xy:----" a neustálé polehávání na kobercích a trávě, hledání mrtvol zvířat a jejich focení. Vím, že se pod tím skrývá hledání smyslu života, ale není to kniha radostná, nevidím v tom moc následováníhodných prvků ( z těžké deprese se jistě nedostanete tím, že se odstěhujete na samotu a fotíte mrtvoly), nimrání v pocitech hlavní hrdinky mě místy až znechucovalo, ale to je jen o mém nastavení a o tom, že jsem si prošel něčím podobným. Kniha nebezpečná, pomalá, obrazová, plná protikladů... Za sebe bych dal nižší hodnocení, literárně za 5/5.