toni-az komentáře u knih
Nikdy jsem nebyl v dějepisu dobrý. Ale když se člověk s dějinami seznamuje podobným způsobem jako je četba takovéto knihy, jde to samo. Zajímalo by mě, jak moc děj odpovídá skutečnosti, každopádně historickému shrnutí na konci kapitol věřím. Příjemné překvapení, jsem zvědav na další díly.
Zdá se, že jak se u nás vyvinul subžánr ala Kulhánek, ve Švédsku se vyvinul subžánr ala Jonasson. Je to prostě takový mladší a uvěřitelnější Stoletý stařík. Kažopádně ač mě Ove na začátku opravdu vadil, že jsem si říkal, jestli to vůbec číst dál, časem jsem zjistil, že ho mám rád. V jistých ohledech mi připomíná mě, i když popravdě řečeno by mě asi rád neměl, jako ostatně všechny ty ajťáky.
Všude vidím a slyčím Vondruška, Vondruška, Vondruška. Detektivky i historické romány celkem můžu, tak jsem to konečně zkusil.
Za mě poměrně průměrný počin, vyprávění takové neslané nemastné, asi jsem příliš zhýčkaný Niedlem a Červenákem. Nic moc mě nezaujalo, postavy celkem sympatické, ale takové nějaké nezáživné. Jediné, co drží laťku, je detektivní zápletka. Nicméně na můj vkus příliš mnoho šťastných náhod spíš než vyšetřovatelského umu (ne že by tam nebyl...).
Co mi na druhou stranu vadilo:
- všechny neurozené (a někdy i urozené) ženy (ne vždy) mladšího věku jsou děvky
- nejsem sice odborník na historii, ale postřehl jsem pár nesmyslů (akáty ve 13. století? jakože fakt?)
- nedostudovaný koroner zvládá zjistit takové věci, o kterých se moderním forenzikům může jen zdát
- druhá část mi připadala, že je to trochu vykradené Jméno růže
- používání moderních výrazů
Každopádně špatné to nebylo a třeba to v dalších dílech bude ještě lepší a možná se dočkám i nějakých vtipných hlášek.
P.S. Připadá to jen mně, nebo autor nemá rád církev?
Jak jsem měl v jedničce místy pocit zbytečného holčičího přemítání, dvojka jela jako dráha a nic takového jsem nezaznamenal. Buď jsem si zvykl, nebo to tam prostě není. Struna zvědavosti se postupně napíná až k prasknutí a bohužel napnutá bude muset zůstat ještě rok. Ale už je mi rozhodně jasné, jaká kniha bude příští rok ve výzvě jako Nová kniha z roku 2021.
Být to novější knížka, tak bych dal o hvězdičku méně, ale za posledních 70 let se trochu změnilo tempo. Na to to, kdy byla kniha napsána, má neuvěřitelný spád a člověk musí obdivovat fantazii autora. Většina "moderních" fantasy se Pánem prstenů sice inspiruje, ale ani náznakem nedosahuje jeho kvalit. Povinná četba pro všechny příznivce fantasy, ovšem ti už to dávno vědí.
Jaká lahoda po posledních několika knihách, které byly v lepším případě tuctové. Čekal jsem víc akce, ale nezklamala. Lekce dějepisu a morální filozofie jsem si vyloženě užíval.
Na to, jak je to velká knížka, je ve skutečnosti dost krátká a překvapilo mě, jak rychle skončila.
Jako bych se na chvíli přenesl do rudolfínské Prahy. Děj skvěle odsýpal, ideální poměr předvídatelnosti a překvapení. Vždycky když člověk myslel, že mu to je už jasné, se vynořilo něco nového.
Po několika poměrně nudných knížkách příjemné osvěžení v podobě nejen skvěle napsané knížky, ale i dokonalého příběhu.
Za mě mnohem lepší než první díl, i když v tomto případě jsem trochu litoval, že jsem četl v originále, který se mi k Praze úplně nehodil. Příští díl už bude v překladu a moc se na něj těším.
Muž a chlapec. Otec a syn. Žádná jména, ani jedno. Pouze muž a chlapec, město, řeka. A nákupní vozík. Neuvěřitelně osobní a přesto neuvěřitelně neosobní.
Žádné uvozovky, které by dávaly znát, kdo mluví a že vůbec někdo mluví. Ve spoustě vět chybějící slovesa. Nejasná motivace postav a nedomyšlený svět po katastrofě. Místy trochu deprese, i když by se dala očekávat horší. I přes to poutavá kniha, která vtáhne čtenáře do atmosféry. Dokonalé popisy, které nenudí, dokonalá představivost autora. Vzhledem k jeho věku v době vytvoření této knihy snad neuvěřitelná.
Neseme světlo. Tak jo.
Pro mě vnitřně nejkontroverznější kniha posledních let. Četba probíhala přibližně následovně:
- první dvě kapitoly - to ten matroš, co Gusta hulil, musel bejt fakt dobrej
- cca do půlky knížky - mno, už se v tom dá vyznat, ale je to trochu nuda, i když aspoň zajímavá exkurze do života v Praze před asi tak sto lety
- cca do 3/4 knížky - no ono to vůbec není špatný
- do konce předposlední kapitoly - to je ale napínavý, jak to asi dopadne?
- poslední kapitola - hele, všechno se spojuje se vším, fantasmagorie na začátku měla smysl a celé to strašně sedí dohromady!
Za mě něco mezi 3 a 4 *, ale díky až matematicky přesně promyšleným souvislostem z poslední kapitoly jsem musel dát 4. Věřím, že to málokoho nadchne, ale já tyhle detaily rád (pokud si toho všimnu :) ).
(SPOILER) Abych řekl pravdu, z této knihy mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu se tam dost často poměrně zbytečně filozofuje, na druhou stranu je celá kniha, všechny postavy kromě hlavní, motivace a děj napsaná velmi povrchně a plytce. Na jednu stranu tam vysvětluje všechny možné mechaniky knihovny, ale na druhou stranu tam polovinu z nich totálně vyignoruje, píše nesmysly, nesedí mu časová osa v různých světech, mění se realita, kterou nelze změnit rozhodnutím hlavní postavy.
Shrnul bych to asi takto. Hlavní myšlenka celkem zajímavá, přestože není zrovna originální. Spousta věcí tam nesedí, ale dá se to přežít, protože je to napsané celkem čtivě. Jen už od vstupu do Knihovny musí být úplně každému čtenáři jasné nejen jak to celé dopadne, ale i jaké životy si Nora zkusí.
Taková průměrná historická detektivka plná klišé. Všichni víme, že pan Kyša umí líp, toto byl na něj celkem úlet.
Asi nejzajímavější byl ten pohled do historie, vůbec si nepamatuju, že by v sudetech byly těsně po revoluci takovéto národnostní třenice, ale bydlel jsem celkem daleko, takže jsem to nemusel zavnímat.
Audio nicméně načteno skvěle, což přidává min jednu hvězdu
(SPOILER) Z tohoto dílu mám poměrně rozporuplné pocity. Autor to vzal poměrně zgruntu a skákání po časové ose začalo být poměrně matoucí. To by mi až tak nevadilo, stejně jako to, že tam není v podstatě žádná postava, s níž by se dalo ztotožnit. Ale hodně mě rozčilovaly úvahy nad více / méně rozměry, které fyzikálně nedávaly smysl, podobně se snižováním rychlosti světla a jeho důsledky. Zvláštní je, proč nikoho na Zemi nenapadlo třeba udělat černou doménu s únikovým tunelem a že nikoho ani ve snu nenapadlo, že by v Temném lese mohlo být více ras a každá může k čištění používat různé metody. Čištění nezastavitelnou 2d plochou mi připadá také nesmyslné, ale co by se tak třeba stalo, kdyby se poslala druhá plocha naproti, jako když se hasí oheň tím, že zapálíte les ohni v cestě?
Každopádně to jsou celkem drobnosti, musím přiznat, že spousta fyzikálních principů i chování lidstva vyznívala dost znepokojivě pravděpodobně. Fantazie autora patrně nemá omezení. Pohádky byly fenomenální a ukrytí informací v nich taky.
Audiokniha naprosto dokonalá, nedovedu si představit lépe načtenou knihu než byla tato od Zbyška Horáka. Smekám pomyslný klobouk před tímto hercem.
Taková britská kombinace Hlavy XXII a Švejka. Nicméně ani jednomu z nich to nesahá ani po kotníky. Humor trochu za každou cenu se stále dokola omílanými stejnými tématy. Audiokniha namluvená amatérsky, navíc strašně rušily přidané ruchy.
Suma sumárum, nebýt tam pár zábavných kapitol (Italové, tramvajové bomby, koupě mostu), tak by to byla úplná ztráta času.
Na to, že to je první díl z mnnoha to bylo lepší než jsem čekal. Ano je to jedno velké klišé, ano není v tom žádný zajímavý nápad, ano je to vlastně jen pro děti. Ale je to zatraceně dobře napsané, napínavé a nedá se od toho odtrhnout. A vlastně občas člověku vyhovuje, že je předem jasné jak to dopadne a kdo je hodný a kdo zlý. Vlastně asi jediné, co mi tam vadilo, je poměrně dlouho doznívající konec, vzhledem k tomu, že příběh bude stejně pokračovat a knížka je to kraťoučká.
Skvěle předčítáno Matoušem Rumlem.
První zhruba polovina vypadala jako Harlekýnka z prostředí Nigérie, a to prostředí na knížce bylo asi tak to nejzajímavější. Nicméně postupem času to začalo celkem fungovat. Kdyby byla celá jako konec, bylo by to snad i na 4 *, a to jako chlap zjevně nejsem cílová skupina.
Minimálně půl hvězdy za perfektní načtení od Zuzany Kajnarové. Až je překvapivé, z čeho všeho jsou ochotní udělat audiobook a dokonce investovat do kvalitní herečky pro načtení. Popravdě řečeno si myslím, že pro tuto knihu je to až skoro škoda.
Strhující příběh, od kterého se nedá odtrhnout. Sice jsem neviděl film, ale při čtení jako bych v duchu viděl film ze 60. let. Neuvěřitelně sugestivní popis, zvláště když se jedná o prvotinu. Čtení to nebylo lehké, ale stálo to za to. Doporučuji přečíst.
Z této knihy mám poněkud rozporuplné pocity. Když se mi knížka líbí už po prvních pár stránkách, většinou se ukáže, že bude dobrá celá. Nicméně zde první cca polovina byla zajímavá, dobře napsaná, všechny ty cliffhangery a kapátkem podávané informace, co že jsou ti dárci, proč a jak se to celé má. Super.
Nicméně časem to vše omrzelo, stále dokola a dokola se opaovaly rozhovory, které vedly odnikud nikam, nakonec stejně jako celá knížka. Děje pomálu, pořád jen někdo něco s někým řešil. Druhou půli jsem vyloženě přetrpěl, ale holt nejsem zvyklý nedočítat, co jsem načal.
Každopádně celý příběh hodně naivní, zejména nechápu, proč všichni ve fázi opatrovníků prostě někam neutečou.
Jestli někdo čeká detektivku, tak ta to tedy není. Ale to je více než vynahrazeno příběhem dětství a mládí hlavního hrdiny, velmi poutavě a sugestivně napsaným. Popisy života na ostrově na pokraji civilizace jsou neuvěřitelně reálné a uvěřitelné. A ta atmosféra Skotska z řádků přímo vyzařuje.
Doslova mě nadchnulo vyvrcholení a rozuzlení celé zápletky. Ačkoli pachatele jsem odhadl někde za půlkou, stejně jsem byl nakonec velmi překvapen. A to je u mě ideál detektivky - když člověk pozná pachatele, ale stejně ho rozuzlení nenudí.
Za mě asi nejzajímavější detektivka, ovšem ještě jsem se nedostal k severským klasikům. Už pomalu sháním pokračování.
Jak jsem byl z prvního dílu nadšený a z druhého rozpačitý, tento díl již je taková rutina nerutina, nicméně hodně zábavná. První kšeft s novým zaměstnavatelem a už takhle náročný. Jsem zvědav jaké další kšefty si pro ně autoři připraví. Trochu mi to připomíná eskapády některých našich skupinek ve stolních RPG, kde také vždy jdeme udělat tichou akci a pak nechtěně zbouráme půl města.
Na to, že se jedná v podstatě o rodokaps to mělo spoustu zajímavých nápadů, dobrou celkovou strukturu, smysluplný příběh a sympatické hlavní postavy. Ne že bych si z toho sednul na zadek, ale rozhodně to bylo dost nadprůměrné.
Každopádně ze všech dystopií co jsem četl je tato snad nejdystopičtější, kde se lidé redukují na pouhé nástroje.