tonysojka
komentáře u knih
Žil jsem zbytečně
Jiří Hejda
Velmi zajímavé a poučné čtení mapující osobními zážitky historii naší republiky od roku 1918 po současnost. Líbil se mi popis vzniku trochu "vnuceného" našeho státu národnostním "menšinám" a líčení budování kultury a školství na Slovensku. Samozřejmě nejzajímavější bylo vyprávění o monstrprocesech padesátých let a zážitky z autorova odsouzení a věznění. A vlastně i jeho propuštění a návrat do normálního života poznamenaný jeho skeptickým "žil jsem zbytečně" a jeho následným odpoutánim se od toho názoru je znamenité. Je to příběh o tom, že co těžce nabyl, lehce mu sebrali komunisté. Jen mě trochu zarazil jeho názor, že :
"V roce 1939 jsme pokládali Hitlerův vpád za konec samostatnosti české, a zatím nám přinesl za šest let to největší vítězství v dějinách českého národa – odsun 3,5 milionu Němců, a tedy provedení něčeho, o čem jsme se nikdy nemohli odvážit ani snít."
Podle mne to byla spíše ostuda než vítězství, a proto dávám jen čtyři hvězdy. Závěrečný citát Olgy Scheinpflugové ohledně psaní se mi líbil velice :
" Koneckonců, nezáleží na tom, kdy vyjdou moje práce tiskem – a vyjdou-li vůbec. Že jsem je napsal, není žádná moje zásluha. Olga Scheinpflugová mi jednou řekla: „To je jako těhotenství. Člověk to nosí tak dlouho v sobě, až to porodí. Ale ven to musí. I když je to třeba potrat.“
Doporučuji.
Hrdina ve stínu – Tulák 3
David Gemmell
Já také nebudu stále dookola opakovat, jak je tahle trilogie skvělá. Gemmell mi prozatím sedl. Jsem zvědav,jestli jsou i jeho další knihy tak dobré.
Říše popela
Anthony Ryan
Tak války s draggy jsou za mnou a byl jsem překvapen jak epikou a fantazií celé série, tak komplexností příběhu.
Doufám, že si trilogie všimnou scénaristé a filmaři od NETFLIXU a stvoří podle ní něco, co vizuálností bude přinejmenším šlapat na paty Hrám o trůny.
Ta dlouhá vlna za kýlem
Pavel Kohout
Pro mne slabší než Hvězdná hodina vrahů. Ta psychologická konstrukce kolem základního bodu vyprávění mi připadala moc košatá a zbytečná. Jazykově vytříbené, mírná kritika konzumní spotřeby těchto výletů či zájezdů a téměř básnický popis představení v kráteru hodnotím kladně. Zklamal mě záhadný odchod hlavních postav z příběhu a jakési nedořešení jejich setkání a jeho vlivu na jejich průvodce.
Anebo jsem to špatně pochopil. Ale ztráta času to pro mne nebyla.
Chytit tygra za ocas
James Hadley Chase (p)
Chytit tygra za ocas stálo za to. Akční jízda s hláškami jako : "Můj brácha už odbouch dva chlupatý" chlubila se "od čeho tady jinak jsou? Nebo :" tvářila se jako světice se zkaženým žaludkem "
A hromadou mrtvol. Akorát si musí dát jeden majzla, aby neskončil v tý hromadě.
Hod mrtvou labutí
Ondřej Hübl
Po dvou a půl povídce jsem se rozhodl, že nebudu ztrácet čas dočtením...
Cynické, sarkastické, ironické, snad pravdivé...
A dál?
Nic.
Zrada v zimě
Daniel Abraham
Jsem rád že jsem knihy četl a nevyhnul jsem se jim.Mě se ta pomalost vyprávění líbila,stejně jako prostředí a až neuvěřitelná přesnost chování postav. Tento díl byl akčnější než minulý a ta trocha romantiky mu neuškodila. Za mě nezapomenutelné a obě knihy určitě patří mezi mistrovská díla fantasy.
Dítě v pravý čas
Ian McEwan
Co jsem zatím četl od Ewana, tak kromě Betonové zahrady, jsem měl zatím setkání příjemná. Vždy mne četba nutila k zamyšlení a hodnocení témat, které autor vybral, přednesl na ně svůj názor a to literárním stylem a jazykem, který mi velmi imponuje. U této knihy jsem obdivoval, jak až drásavě popsal spolužití manželů po únosu dítěte , zákulisí britské politiky, anebo použil citlivě špetičku magického realismu při popisu vize svých rodičů. Prozatím ale ze všech jeho knih u mne vede Pokání.
Těším se na další setkání. Snad v sobotu?
Rozmarná léta
Jiří Menzel
Poetické, lehce humorné, moudré a laskavé, jako jeho filmy. Posloucháno jako audio kniha, bohužel jedná se o výběr z knihy. Snad se k ní časem dostanu a přečtu si to celé.
Lebky
Brian Staveley
Komornější než trilogie Netesaného trůnu,ale pro mne o to víc strhující.Jistě ,na věci o lásce a smrti můžeme mít jiné názory,než hrdinové,ale na prožití tohoto nádherného dobrodružství to nemá vliv.Pro mne tento autor patří k špičkám zahraniční moderní fantasy,jako např. Ambercrombie, Lawrence, Luce Scully,nebo Daniel Abraham.Pokud jsem na někoho zapomněl,snad si vzpomenu příště.Jak píše Archie:"tady není o čem".
Fanouškům žánru doporučuji!
Ada aneb Žár
Vladimir Nabokov
Souhlasím s taťkouhrabošem ,že se v této knize autor předvádí:koukejte ,jak to umím.Ale on na to má a vzhledem k tomu,že dílo psal ke konci života, si to mohl dovolit.Budu patřit mezi ty,kteří většinu forků,odkazů,aluzí i iluzí nepochopí,přesto jsem si čtení velmi užil.Fontány sarkasmu,cynismu ,občas jemného humoru,sebeironie i sebeparodie ,tímto vším je okořeněn tento,řekněme,v dnešní době bánální erotický příběh,hodící se ve zkrácené podobě leda do časopisu Leo.Ovšem v Nabokově mistrovském jazykově i obrazně brilantním vyprávění se z něj stává něco,co po přečtení z hlavy hned tak nevymizí.Co se týče jeho úvah o čase a prostoru,něco podobného si myslím od dob,co se mi ve škole snažili vnutit Teorii relativity.
:-)
Tajemství bohyní na Žítkové
Vlastimil Hela
Cením si knihy jako připomínky toho, jaký tvrdý život žili naši předkové na odlehlých místech ještě v docela nedávné době. A duchovní a lékaři tam žili také. Nevědomost a nedostupnost pomoci vedla obyvatele k využití toho, co bylo nejblíž po ruce. Jednání bohyň, ať už vychytralé, či ne, se neodvažuji soudit. Ani Hoferovo, když se snažil zarputile vymýtit bohování. Pro mne zajímavá publikace, s mírným odkazem na esoterický pohled, s nímž se míjím.
Tyranizovaná spravedlnost
Karel Hvížďala
Pro mne tvrdé školení z občanské nauky, historie a práva. Obávám se ale, že při testu bych propadl. Hodně věcím jsem nerozuměl, ale za ty , které jsem jakžtakž pochopil jsem vděčný. Je dobré si přečíst jiný úhled pohledu zvenčí na naše malichernosti a jiný výklad historie a politiky, než co do nás hustili média socialistické a v dnešní době to dělají média rádoby demokratické. Ke knize se budu vracet jako k učebnici.
Tichá srdce – kláštery a jejich lidé
Alena Ježková
Krásná kniha s krásnými černobílými fotografiemi. Historie klášterů a řádů, doplněná svědectvími řeholníků. Pro mne překvapivé putování po světě, o kterém jsem toho velmi málo věděl a netušil, jak je zajímavý. Svědectví o nesnášenlivosti totalitních režimů i osvícenské povýšenosti k víře v Boha.
Hledání dějin
Karel Hvížďala
Jelikož nejsem filozof,historik ani právník,přistupoval jsem ke čtení s obavami ,zda bude pro mne srozumitelné.Obavy se ukázaly jako oprávněné,hodně jsem se v knize ztrácel.Ovšem pan Přibáň je výborný ,dokázal formulovat odpovědi tak,že jsem měl nakonec pocit ,že jim rozumím.Neodvažuji se více komentovat,jen několik citátů,které mne zaujaly.
"Přestože demokracie nabízejí člověku možnost vyniknout a naplnit svůj individuální talent,současně na něj vytváří stále větší tlak,aby se stal stejný jako ostatní"
"Moderní člověk se romanticky vzbouřil proti nespravedlivému světu a slíbil si,že na zemi vybuduje šťastnou pospolitost,ve které se svoboda a rovnost budou snoubit s bratrstvím.Najednou však vidí,že s tím jak roste moc člověka,mizí jeho životní prostředí,na které byl po tisíciletí zvyklý a které zrovna tak romanticky obdivoval a oslavoval".
Citát Havlíčka ":Národ mravně zkažený,byť i by vzdělán byl,přece zase svou pokažeností plete vždy sám na sebe metlu absolucie..."
"Demokracie nemůže fungovat tam,kde vládne ignorance."
"jakmile zrušíte otázky,zrušíte současně i s nimi dějiny,protože ty napříště kontrolují politické aparáty systému produkujícího jedinou politicky závaznou pravdu"
"Problém není jen v tom,že žijeme jako zbabělci,ale především v tom,že tito zbabělci berou do vlastních rukou právo na historickou odplatu a někdejší selhání pokrytecky kompenzují revolučním násilím a sadismem."
"Smyslem demokracie není povinnost jiné hodnoty nebo názory vymýtit,ale naopak možnost tyto názory v otevřené diskusi civilizovaně vyvrátit a odmítnout"
Obohacující čtení.
Možná že odcházíme
Jan Balabán
Také nejsem povídkář a Balabánovi jsem se vyhýbal,protože většinou díla ověnčena Magnesií se mi nelíbila.Navnaděn zdejšími komentáři a dostupností těchto povídek jsem neodolal a nelituji.Níže v komentáři uvedená nadměrná melancholie,deprese ,šeď a nuda života ve zdejším regionu razovitem mi nevadila,neboť zde žiji a mohu jen obdivovat realismus popisu jak dusivých obrazů kouřících komínů,či nefalšovanou radost bezdomovců z každé koruny na chlast.Ale co mne osobně dostalo ,je do povídek jemně vetkaná autorova osobní náboženská víra a naděje v lepší jiný svět ,jako třeba Bethezda nebo Hořící dítě.Nebudu machrovat, kdybych o tom nečetl v recenzích,asi by mne to ani necvrnklo do nosu,ale takhle jsem si při čtení dával pozor,a když už jsem na to narazil ,byl jsem odměněn čtenářským zážitkem na který jen tak nezapomenu.
A na otevřené konce jsem si rychle zvykl.
Určitě od něj zkusím ještě "Zeptej se Táty".
Na závěr citát:
„To je takový paradox, synu," Chudoba utišil domnělého syna rázným pohybem ruky. Já velmi přesně vidím okraje své slepoty. Já přesně vím, že přestanu vědět. A to je v pořádku, to se může stát každému, to bůh dopouští. Ale víš, co bůh neodpouští?"
Zase ten úsměv umělých zubů mezi zkřivenými rty.
„Bůh neodpouští těm, kteří utečou, a já musím přestat utíkat, já tam musím jít."
Došli k zahradní brance. Karel Chudoba vzal za kliku a vedl Tima ven z útulného stínu jabloní.
„Dědečku, myslím, že bychom se měli vrátit," zdržoval ho Tim. „No právě," přitakal a pevně sevřel ruku svého syna. Vykročili spolu do žhnoucího světla zářijového dne.
Neboj se vrátit domů
Aleš Palán
Ta paní, její život a názory, jakož i chyby, ale také pevné zakotvení ve víře, jsou, jedním z velmi silných důkazů existence Boží.
A mám divný pocit, že takových lidí je kolem mne více a já o nich nemám ani tušení.
Její vzpomínky na vraždu faráře Kubíčka a odpovědi na otázky víry,odpuštění a eutanazie mne hluboce zasáhly a poskytly důvod k přemýšlení o těchto otázkách.
Doufám,že takto zapůsobí na všechny čtenáře.Vynikající počin,jemuž se dlouho bránila,ovšem po promodlení s psaním rozhovorů souhlasila a mohla vzniknout tato výborná kniha.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Přechod od humorne zbesileho Asfaltu a Zabíjení se skvěle podařil.
Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
I pro mne to bylo zjevení.Pak ještě Cesta krve.Potom vše,co napsal,šlo do kytek.Dobře,že už nepíše.
