tonysojka
komentáře u knih
U Božího mlýna
Josef Beránek
Kniha, která obohatí. Přesné, inteligentní otázky a vyčerpávající, upřímné odpovědi. Mapující Heryanuv dosavadní život, pochyby i hledání. Pro mě povzbuzení.
Fabrika
Kateřina Tučková
Po Žítkovských bohyních a Vyhnání Gerty Snirch,z nichž jsem byl nadšen,jsem měl obavy vůbec tuto knihu číst.Proč by mne Karviňoka mělo bavit číst o nějakých Brněnských manufaktorních baronech? Ale paní Tučková mne dokázala stylem vyprávění a stavbou knihy vtáhnout do jejího vyprávění.Popisy podmínek práce a života dělníků jsou ochromující,ale připomíná také,že některým majitelům továren to nebylo jedno a starali se v rámci možností a prestiže.Takhle bych si nějak představoval zpracovat historii Larisschů a zakládání šachet u nás na Karvinsku.Ale možná se už tak stalo a uniklo mi to .Budu vděčný za každý tip.
Nebeský vězeň
Carlos Ruiz Zafón
Jak píše níže wally: kniha postrádá takový tajemný až ďábelský prvek, a mně připadalo jako by po opusu Andělská hra se rozhodli editoři autorův text osekat(nebo že by autocenzura ?) aby byl přijatelnější pro víc čtenářů (platících).Každopádně není nouze o napínavé a drsné scény z období diktátora Franka,lásku na celý život ,lásku ke knihám a co mne neskutečně bavilo : Fermínův humor.Hlavní je,že příběh nekončí a doufám,že další díl bude přeložen do češtiny.
Na Chesilské pláži
Ian McEwan
Po Pokání mé druhé setkání s autorem a opět čtenářský zážitek, opravdu citlivě popsán krach vztahu na základě toho že člověk v určité chvíli neudělá nic
Nebe peklo svět
Aron Jakovlevič Gurevič
Těžké a náročné čtení, pátrání po lidové kultuře(mentalitě)středověku nevzdělaných, jejíž střípky se mají odrážet v pramenech lidových kázání, zpovědních knih a exempel.Ačkoliv nejsem na historii a středověk odborník ani znalec, pouze občasný čtenář historických románů různých kvalit;tohle obtížné čtení bylo místy pro mne velmi zajímavé.Zvláště citace z pramenů,jejich dávání do souvislosti a kontextu christianizace a vzdělávání lidí, kteří na vyšší církevní vzdělání neměli dostatečnou inteligenci,nebo peníze anebo obojí.Autor třeba v jedné z kapitol popisuje snahu přenést srozumitelným způsobem těmto lidem základy křesťanské víry tak,aby ji alespoň trochu pochopili, což vedlo ke vzniku zmíněných lidových kázání, exemplů,kultu světců a různých lidových vidění z "onoho" světa.V jiných se zabývá například čarodějnictvím,nebo úvahami o vzniku učení o očistci anebo o posledním soudu na konci věků a soudu po smrti člověka.
Celkově pro zájemce o historii a středověk vhodná kniha.
Spálená křídla
Karla Kubíková
Historie zpracována formou rodinné ságy, jejichž výskyt na stejné téma mi v poslední době připadá poněkud přemnožený,anebo mám prostě jen smůlu,že se nima střetávám náhodně ať už v knihovně nebo jinde.
Psáno čtivě,téměř holými větami,osudy postav uvěřitelné v příběhu o tom jak za válek je hlad a zle; zvláště ženy to těžce nesou,k tomu všemu trápeny muži trpícími traumaty z válečných zážitků,kteří končí jako alkoholici a sebevrazi.
Nebýt nesympatické Anděly (i když daleko nesympatičtější mi byla přepečlivá úzkostlivá,věčně ustaraná Marta),dal bych jen za tři, takhle ční z příběhu a dává sílu k dočtení.
Příběhy chladného moře
Paweł Huelle
Povídky jsou takové nostalgické, poetické perličky se špetkou magického realismu i humoru; jazykově vytříbené, příběhy z různých období polských dějin, jejichž tématy jsou například národnostní a náboženská nesnášenlivost;boj proti fašismu,uprchlická krize anebo odpor proti komunismu.
Roky v pekle
Jaroslav Michalka
Svědectví o inscenovaných politických procesech v režii komunistického režimu a přežívání v komunistických lágrech.
Zajímavý doslov o nejasných momentech v životě Jaroslava Michálka.
Deník norimberského kata
Frantz Schmidt
Kniha má skvělou předmluvu,u samotných deníkových záznamů jsem postrádal autorovy osobní názory, postřehy, takhle mi to připadalo neosobní.
O době spíše vypovídají samotné zločiny pachatelů, zajímavé jsou rozdílné tresty u žen, které zabíjely své děti,u bohatých se mi zdály mírnější.
Proklaté dny
Ivan Alexejevič Bunin
Naprosto sdílím komentáře "peleus" a "Montezuma", které skvěle vystihují knihu.
Lanovka nad Landekem
Petr Čichoň
Blízký je mi komentář "sharika".
Já to vidím jako poetické a nostalgické vyprávění o "konci starých dělnických časů"na Ostravsku,které je v konfrontaci s "novými časy"politických intrik extremistických stran a tajných služeb v průběhu sjednocování Evropy.
Originální nápad a zajímavé zpracování.
Korespondence Josefa Zvěřiny a Aleny Falerské
Lucie Šmídová
V Katolickém týdeníku jsem narazil na upoutávku o knize a v hlavě se mi usadilo,že bych si ji měl přečíst,i když o Josefu Zvěřinovi a Aleně Falerské jsem nevěděl vůbec nic a témata o kterých spolu korespondují,jsou mi velmi vzdálená.
Po přečtení lituji,že jsem si knihu nekoupil tištěnou.
Obohatila mne o seznámení s výraznými osobnostmi,dobou, a místem kde působili, a přiblížila mi témata duchovní,o kterých jsem si myslel, že mě nebudou zajímat.
Samotná korespondence je čtivá,jiskřivá,Zvěřina v ní působí jako vnímavý,chápající člověk přístupný jakékoliv kritice a podnětem ze strany nesmírně inteligentní a upřímné Falerské.
Vzhledem k tomu,čím v životě oba prošli,o čemž se lze dočíst v úvodu,nezbývá než obdivovat jejich houževnatost i humor.
Na konci knihy jsou uvedeny práce,kterých se korespondence týká.
Na závěr pár citátů:
"Myslím si, že je zcela jednoznačné, že žádná jistota neprovokuje k přemýšlení. Když je jednou něco jisté, dané atd., nač o tom moc přemyšlovat. A v tomto smyslu je nejistota tedy žádoucí. Je to taková řekněme racionální nejistota, vědomí nedostatečnosti poznání, vědomí, že na poznání, je nutno neustále pracovat. Je to nejistota provokující k aktivitě, k práci. Nejistota, která opravňuje k svobodě myšlení a tuto svobodu také dává, pokud za ní stojí víra ve schopnost člověka, lépe řečeno přesvědčení o schopnosti člověka."
"Nežádám tvrdou discipli-novanost a bezvýhradný souhlas. Prosím, jak víte, o nesouhlas. Děkuji, že jste svůj nesouhlas vyslovila. Myslím si, že je to hlas, který přesahuje Vás, neboť tuším, že více lidí si myslí, co jste napsala."
"Když člověk mluví s přáteli, nepřednáší, říká, co si myslí, co pokládá za správné, nepodává znalecký posudek.
Během hovoru se to mínění třeba i změní, opraví, vylepší a zrovna v tom je také cena těch hovorů. Předpokládá to jistě osobní zaujetí (řekla bych angažovanost, kdyby to nebylo tak užívané slovo), vzájemnou důvěru v dobré úmysly a zájem na poznání."
"Myslím, že někoho dovede civilizovat i pouhý fakt, že se s ním mluví. Protože ten někdo si pak nepřijde jako obležená bašta a zjis-tí třeba, že i s těmi druhými je řeč a že nekoušou na potkání. A třeba si hrozně oddechne, třeba se přestane tak hrozně bát a vidět černobíle a tím už se pomaloučku začíná civilizovat".
Luna a tis
Sylvia Plath
Nalezeno v knihobudce.
Obsahuje výbor z básní,z nichž většina vyšla u nás v překladu Jana Zábrany. Také obsahuje výbor z deníků.
Temné a depresivní čtení.
Bloudění: větší valdštejnská trilogie. Část 1.
Jaroslav Durych
Některé části se mi četly skvěle, v jiných jsem se ztrácel, v množství postav, intrik a humoru, který jsem nechápal.
Myslím si ale, že na vině je mé rychlé čtení, zkažené moderní povrchní klipovitou kulturou, za což si můžu sám, protože jsem s prázdnými díly této kultury ztrácel čas.
Určitá má lenost při čtení vyhledávat na internetu doplňující informace je v tom taky.
Beze sporu je Bloudění monumentální historické a jazykově dokonalé dílo.
Rozhřešení vraždou
Peter Tremayne (p)
Spíše než na detektivní příběh jsem byl zvědav ,co nového se dozvím o historii církve a Irska.A bylo toho spoustu,takže celkem jsem byl spokojen a přemýšlím o čtení dalších dílů.Až na ty jména.S těma jsem tedy zápasil hodně.
Meditace
Jan Čep
Pro mne to bylo setkání s krásou českého jazyka ,precizního a promyšleného vyjadřování,hloubkou myšlenek a zvláštní poetikou.
K níže uvedeným komentářům nemám co dodat.
Doporučuji.
Město zázraků
Robert Jackson Bennett
Přidávám se k níže uvedeným chválám. V žánru velmi akční a fantastické.
Město mečů
Robert Jackson Bennett
Ano, lepší než první díl. A nedá mi, abych neuvedl citaci Mulaghesové , co znamená být voják :
"Já myslela, že jste vojačka. Není snad vaším posláním ukončovat věci? Není snad vaší povinností dělat z nepřátelských vojáků tohle?“ Poklepe prstem na mrtvolu.
„Tohle je odporné překroucení toho, co znamená být vojákem,“ prohlásí Mulagheshová.
„V tom případě buďte tak laskavá a poučte mě,“ řekne Radka a vzhlédne.
Mulagheshová si uvědomí, že to nemyslela ironicky ani bojovně. Ve skutečnosti je ochotná sledovat šňůru hovoru tam, kam ji zavede, stejně jako je odhodlaná sledovat poškozenou žílu ve vyschlé mrtvole.
V operačním sálu zavládne ticho. Mulagheshová přemýšlí a slyší jen cinkání Radčiných nástrojů a tiché šumění deště.
„Slovo, na které všichni zapomínají,“ pronese Mulagheshová, „zní ‚sloužit‘.“
„Sloužit?“
„Ano. Sloužit. Tohle je služba a my vojáci jsme služebníci. Jistě, když lidé myslí na vojáky, představují si, že vojáci berou. Představují si, jak zabíráme území, města nebo státy, bereme zajatce, bereme kořist a životy. Mají tuhle velkou abstraktní představu ‚braní‘, jako bychom byli piráti, kteří si vykračují pyšným krokem, mávají zbraněmi, šikanují a zastrašují lidi. Ale já myslím, že voják, skutečný voják, nebere. Voják dává.“
„Co dává?“
„Cokoli,“ řekne Mulagheshová. „Třeba všechno, když se to po něm žádá. Jak jsem říkala, jsme služebníci. Voják neslouží proto, aby bral, neusiluje o to, aby něco měl. Místo toho se snaží, aby jednou něco mohli mít druzí. Meč není jeho veselým druhem, ale břemenem, těžkým břemenem, které je třeba používat opatrně a svědomitě. Dobrý voják dělá všechno pro to, aby nemusel zabíjet. Proto máme výcvik. Ale když není vyhnutí, tak zabíjíme. A při tom se vzdáváme něčeho ze sebe sama, protože se to po nás žádá.“
„A čeho přesně se vzdáváte, co myslíte?“ zeptá se Radka.
„Možná že míru. Zabíjení ve vás doznívá, ale nikdy neodezní. Někteří z těch, kteří zabíjeli, možná ani nevědí, že o něco přišli, ale ztratili to.“
„Je to tak,“ řekne tiše Radka. „Každá smrt má ozvěnu. A někdy se zdá, že ty ozvěny přehluší veškerý život.“
Velmi zajímavé spojení military, špionáže a fantasy.
Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky
Rudolf Höss
Kniha, která mě zneklidňuje otázkou jak bych se zachoval já na jeho místě? Také bych svědomitě a snaživě plnil nařízené úkoly anebo se snažil alespoň trošičku zmírnit těžký život vězňů v Osvětimském pekle? Nevím. Asi by také záleželo, do jaké míry bych byl ovlivněn oficiální ideologií o čistotě lidských ras, která v nacistickém Německu vládla.
