trudoš komentáře u knih

Na rozdíl od předchozího u nás vydaného alba Bůh ochraňuj válku, tohle nějak postrádá černý humor, který je pro Gartha Ennise tolik příznačný. Kromě šílené bitevní vřavy v úvodu, kde autor skvěle zachytil děsivou nepřipravenost Američanů na nacistické veterány, se zbytek příběhu odvíjí trochu neslaně nemastně. Otázka hozená do placu, zda chtějí hrdinové válce vůbec zabránit, nebo je pro ně válka životem, je sice zajímavě položena, ale vzápětí zašlapána do země vývojem událostí. A tak se děj skládá z filozofování nad nespravedlností války, které je sice chvályhodné, ale písnička je to stará.
Komiks by se v důsledku dal zařadit do série Bitevní pole a je dost možné, že s ním měl Ennis původně právě tyhle plány. Na Marvelovský vesmír překvapivě (a příjemně) nesuperhrdinský příběh, ve kterém se dozvíme, jak Nick Fury přišel o oko (jedna z možných verzí). Ale to je tak všechno.

12 13.03.2015

Nakonec docela zklamání, jako by autoři téma antologie nevzali moc na vědomí. Erotika v povídkách často nehraje podstatnou roli, sem tam je i zbytečně našroubovaná a jindy se projevuje jen tím, že se v příběhu mihne třeba polonahá holka. V mnoha případech jde o klasické historky z podsvětí, do kterých ten který autor zakomponoval upocenou scénu a hotovo. Málokdo pochopil přímé zadání a paradoxem je, že sólo neuhrál ani Allan Max Collins, jeden z editorů knihy. Ten sice vyšvihl příjemnou drsnou školu, ale erotika je zde přesně jen k tomu, aby si hrdina zasouložil. Opakem je jeho kolega Jeff Gelb, který jako jeden z mála ví, co si představit pod termínem erotická kriminálka.
Ani kvalita povídek mě bohužel příliš neohromila, valnou většinu nedokážu hodnotit víc jak čistý průměr. Člověka tak nepřekvapí, že se antologie nedočkala plánovaných pokračování, podobně jako cyklus Žhavá krev (erotické horory), kterou léta sestavuje právě Jeff Gelb. Což je škoda, protože potenciál by tu byl.

13 12.03.2015

Co mě na knize zaujalo nejvíce, jsou výborné postřehy z rodinného života rozepsané z pohledu ženy. Ona vůbec ženská psychologie hraje v románu největší roli a zvládnutá je na jedničku. Horší je to s mužským osazenstvem, které se chová dle vzoru telenovel a uvěřitelnost nula nula nic.
I když první polovina nijak neoplývá dějovým spádem, přiznám se, že mě bavila více, než když už bylo „tajemství“ odhaleno. Život na maloměstě, propletené osudy, kostlivci ve skříni... Čtivě napsáno, dobře podáno. Od druhé poloviny mi už děj přišel předvídatelný a gradace ustrnula na místě. Podrobně se osvětluje konflikt z minulosti, přičemž konfrontace se odkládá a odkládá. Když pak finále konečně přijde, hraje na můj vkus až moc na city, a přestože dojme k slzám, příliš nepřekvapí. Autorka se v něm sama chytila do pasti, ze které není jiná cesta, než jít čtenáři na ruku, nebo proti němu. A ona zvolila tu jednodušší cestu.
Za mě škoda, ale i tak nečekaně příjemné čtení - na to, že nejsem cílová skupina.

33 11.03.2015

Koncepce Břehu temné vody připomíná zběsilou road movie plnou adrenalinových situací stejně, jako morbidního humoru. Je fakt, že z vyprávění brzy nabudete dojmu, že svět je zaplněn pouze zbídačenými, mongoloidními, rasistickými a násilnickými zoufalci. Přesto se autorovi daří čtenáři představit poměrně pestrou paletu sympatických a uvěřitelných postav. Kouzlo románu pak spočívá jak v jednoduchosti zápletky, tak v jazyku, kterým je napsán. I když drsnost průběhu událostí si v ničem nezadá s kdejakou krvelačnou vyvražďovačkou, forma projevu opravdu evokuje klasická dobrodružství Toma Sawyera. Jenže tohle není veselá rozprávka pro mládež (i když znalý čtenář ví, že v pozadí dobrodružných příhod Toma a Hucka se dějí pěkné věci), tohle je syrová divočina amerického Jihu, kde degenerace a psychická labilita některých starousedlíků jsou tím nejmenším problémem, se kterým musí hrdinové popasovat. To dodává knize skutečně neobyčejnou chytlavost, díky které mě nadchl doslova od první stránky.

20 10.03.2015

Brian Selznick mi nepřijde jako bůhvíjak bravurní spisovatel, jeho stylistika nedává příliš možností proniknout do podstaty postav a sžít se s nimi, stejně jako s jejich dobrodružstvím. Dialogy i dějová posloupnost odpovídá tomu, co si přeje autor, ale ne tomu, jaký vývoj by očekával čtenář. Na druhou stranu to v románu vynahrazuje celostránkovými ilustracemi, které děj volně provázejí a v důsledku jej popohánějí kupředu. Díky tomu náhle zjistíte, že kniha, která má 534 stran, je přečtená za hoďku, maximálně za dvě. Což pro začínajícího čtenáře nemůže být lepší motivace. Máte-li tedy nějakou tu ratolest, kterou chcete přivést ke čtení, je Hugo a jeho velký objev ideální volbou.

24 09.03.2015

„Tanuki prý spadl z nebe a použil přitom svého šourku jako padáku. S přihlédnutím k nezvyklým rozměrům Tanukiho šourku to nezní zase tak směšně.“
I když je autorův humor hypnotizující, ve Vile Inkognito mi bohužel dost výrazně chyběla souvislá dějová linie. Vyprávění se v podstatě zaměřuje jen na oživení množství nesourodých až bizardních postav, které příběhem zvolna proplouvají. Všichni ti bezelstní bůžkové, tajuplné drezuristky, intelektuální prostitutky, šikovní provazochodci, proradní agenti či zapomenutí vojáci, jsou sice naprosto báječní, ale jejich účel je jediný - disputovat nad otázkami, které se věcně dotýkají naší „pokrokové“ společnosti. To vše s vytříbeným literárním jazykem, vyznačujícím se slovní obratností a obrovskou zásobou inteligentního humoru. Ač Tom Robbins cíleně kritizuje konzumní společnost a oslavuje krásu svobodného života, nesnaží se přitom příliš čtenáře poučovat. Jen ironicky a trefně poukazuje na zcela očividné skutečnosti. Závěry ať si každý vyvodí sám.

21 08.03.2015

První díl Živých mrtvých představuje to nejpodstatnější, co byste měli znát, abyste se v sérii zorientovali. Seznámíte se s hlavním hrdinou Rickem Grimesem, který se po vzoru hry Resident Evil probudí v nemocnici do zcela nového a hrůzného světa. Najednou se musí vypořádat s novou skutečností, že živí se z ničeho nic stali ohroženým druhem.
Scenárista Robert Kirkman už v úvodu přiznává, že tohle bude běh na hodně dlouhou trať. Že si hodlá Rickovu cestu světem oživlých mrtvých řádně užít a dát mu taky pěkně do těla. Nakolik to myslí vážně, dokazuje už v prvním díle. V šíleném světě se ničeho normálního nedočkáte.

27 07.03.2015

Richard Laymon je Král. Tak prosté to je. Je mi jasné, že jsem si tímto výrokem právě podepsal ortel smrti u všech literárních kritiků. Protože o (ne)umění Richarda Laymona lze říct jen jedno - je to tak mimo, že se to vymyká osnovám. Román Ten, který ovládá tvé tělo přináší vše, co od braku můžete očekávat. Jednoduchá, až prostinká zápletka psaná zcela impulzivně, kdy se autor moc nezabývá osnovou. Strhující děj, jenž často paradoxně stagnuje třeba i sto stran, které však i přesto přečtete jedním dechem. K tomu přihoďte ještě nějaké to soft porno plus násilí toho nejhrubšího kalibru a ste doma. Přitom nejde ani o žádnou dekadenci, neogotiku či jiné zhůvěřilosti. Něco tak hloupoučkého si prostě buď totálně zamilujete, nebo absolutně odvrhnete. Víc možností není.

19 06.03.2015

James Ellroy je bezesporu jedním z nejtemnějších spisovatelů kriminálního románu. A LAPD je v jeho podání tím nejmocnějším gangem, který kdy mohl v Los Angeles fungovat. Úplatkářství, policejní brutalita a falšování důkazů na denním pořádku. Přesto se zde vyskytnou lidé, kteří se snaží se situací něco dělat, ale nemají možnost bojovat jinak, než špinavě a falešně. Pro autora prostě neexistuje černá a bílá, pouze mnoho odstínů rudé.
Oproti předchozímu L.A. Přísně tajné je příběh trochu slabší, dlouho graduje a takřka se nehýbe z místa. Finále ovšem opět stojí za to. Nekompromisní je i autorův literární styl, když totálně ořezal stavbu vět a ponechal na papíře jen to podstatné. Často však dokazuje, že neztratil schopnost používat slova, ale naopak, že dokáže s textem pracovat natolik kvalitně, že si může dovolit i takovéto experimenty.
V kombinaci s románem Lovci mafie Paula Liebermana pak ideální sestava, člověk ocení, nakolik umí James Ellroy pracovat se skutečnými postavami a událostmi.

21 05.03.2015

Sympatický text, na můj vkus snad jen příliš průhledný. Moc se mi navíc nepodařilo ztotožnit se s hlavními hrdiny, protože jejich úhel pohledu na věc byl příliš jednostranný. Všichni měšťáci jsou špatní, protože si ničeho neváží a jejich způsob života je vysloveně proti přírodě, naopak to nejlepší, co může být, je souznět s přírodou, běhat s laňkami a objímat stromky. Omlouvám se, ale tohle je mi prostě proti srsti, jako kdyby život ve velkoměstě z člověka automaticky dělal šmejda. Chovat se jako svině ještě přímo nesouvisí s tím, jak kdo kde žije.
Závěr je sice přirozený a přesně v mezích od začátku nastavených, ale v rámci krátkého rozsahu mi chyběla nějaká ta pointa (kromě toho, že se má člověk zbavit světského mamonu, aby byl šťastný jako bleška, etc., etc., etc.) Mnou vytknuté nedostatky ovšem zcela vynahrazuje chytlavá čtivost, bezelstná syrovost a neomalená poetika, kterou je příběh doslova prodchnut. Příjemně jazykově jednoduché a přitom plné jízlivé kritiky moderní společnosti.

13 04.03.2015

Ocelové Srdce je románem pro mládež, což se podepisuje v nepříliš detailně propracovaném světě, který je sice nápaditý, ale v mnoha ohledech nefunkční. Jako velkolepý akční film, kde se na logiku prostředí ve kterém se odehrává, příliš nehledí. Což mě, přiznám se, u Brandona Sandersona trochu zaskočilo - mám jej rád především pro jeho originální univerza, která dokáže realisticky vykreslit (a předchozí román pro mládež Ritmatik nebyl výjimkou). Jinak má kniha vše co má dobrodružný příběh mít, děj prakticky neztrácí tempo v jediné kapitole, solidní zápletka, zábavní hrdinové a skvělé nápady - drobně to evokuje seriál Heroes, jen tak trochu naruby. Lehký naivismus a schematičnost házím za hlavu, opět přisuzuji na vrub nutnosti zaujmout především mladší čtenáře. Nepříjemné jsou však časté chyby v textu, zapříčiněné pravděpodobně nepříliš pečlivou redakcí.

18 03.03.2015

I když má Štěpán Kopřiva za sebou řadu zběsilých akčních románů, jeho debut na poli detektivky je relativně umírněný. Pro mě je každopádně Rychlopalba jednoznačným důkazem, že současná česká tvorba dokáže směle konkurovat té angloamerické, o skandinávské nemluvě. Uvěřitelná zápletka, autentické prostředí, sympatické postavy, to vše profesně skvěle zvládnuté a zábavně vyprávěné. Snad jen na můj vkus chvílemi zbytečně rozvleklé, což je způsobeno tím, že se autor kromě ústřední zápletky zamotává do soukromého života hlavního protagonisty. Oproti tomu hrdinovo mravenčí vyšetřování trefně vystihuje úmornost policejní práce a příběh výrazně zlidšťuje. Nejvíc ovšem oceňuji vybalancování očekávatelného závěru „marnost nad marnost a nic než marnost“, ke kterému se od poloviny schyluje. Jen mi zůstává záhadou motivace bezejmenného pochůzkáře, jehož práce je naplněna byrokratickými nesmysly a lidskou hloupostí, přitom si však dokáže udržet zdání příčetnosti. Rozhodně bohudík za takové jedince.

56 02.03.2015

Přestože Grant Morrison dokázal, že mistrně zvládá superhrdinské týmovky (New X-Men, JLA), u Batmana se kupodivu motá v různých psychedelických monolozích o odpovědnosti či osudovosti a to na úkor děje. I když zápletka nového alba slibuje Netopýrovu smrt, dojde akorát k tomu, že se zas nějaká nová parta padouchů pokusí Batmana dostat pod drn. Naneštěstí na to nejdou příliš originálně a podle toho také skončí.
Batman R.I.P. mimo jiné v mnoha momentech odkazuje na titul Batman a syn, takže jestli se chcete trochu orientovat, máte co načítat. Problém je, že mezi jednou a druhou knihou chybí cca devět u nás dosud nevydaných sešitů, pročež ne všechno dává smysl. No a pak je tu obligátní „pokračování příště...“, což je vůbec nevýhoda - album zamířilo na trh, který se v batmanovském vesmíru orientuje jen matně, a tak se pro neznalce komiks stane spíše barevným portfoliem, než že by měl dotyčný možnost chápat souvislosti a návaznosti. Celkově hezký zářez ve sbírce, ale jinak nic víc, bohužel.

14 01.03.2015

Detektivky Jaroslava Velinského patří bezkonkurenčně k tomu nejlepšímu, na co jsem v tuzemské produkci kdy narazil, a každý další jeho román mi to potvrzuje s nekompromisností fyzikálních zákonů. Výtečná práce s jazykem, která velmi povedeně převádí žánr americké drsné školy do československých kulis, funguje s naprostou precizností, přičemž nátura samotného hrdiny nemá daleko ke klasickým figurám Raymonda Chandlera. Vyslovená radost číst kteroukoliv knihu z téhle řady.
Konkrétně tato netradiční finkovka je navíc sympatická tím, že autor výrazně změnil prostředí, v němž se bezděčný vyšetřovatel Ota Fink normálně pohybuje, a ještě k tomu mu dal doživotní cejch bývalého trestance. Což v dobách poválečných rozhodně nebyla žádná výhra. Vzrůstající moc komunismu se na každý škraloup dívala skrz prsty hned dvakrát, takže moc nepřekvapí, když Ota po šesti dílech přichází o práci v továrně. Osnova příběhu hned vypadá úplně jinak a musím říct, že tahle nezvyklá koncepce sérii jen a jen pomohla.

38 28.02.2015

„Nové“ dobrodružství udatného Conana kupodivu nic nového nepřináší, ale to asi nikoho nepřekvapí. Na můj vkus z textu čiší odbyté řemeslo na objednávku, přijaté čistě jen pro tu legraci - aniž bych se chtěl autora dotknout či tvrdit, že to tak skutečně bylo. Osvalený hrdina se zde chová jako chodící hora masa, která za a) má vždycky pravdu, za b) je neporazitelná a za c) moc dobře si první dva body uvědomuje. Pak je tu pár novot, jež mi pod nos nešly už vůbec. Jako třeba, když se ikona mého mládí málem pomiluje s vlčicí. Nic proti uslintaným náhražkám koček, ale vocaď pocaď.
Příliš to nevyhrálo ani křoví. Prakticky všechny vedlejší figury jsou charakterově snadno zařaditelné a dělají přesně to, co od nich čekáte. Aneb komedie dell'arte ve fantasy. Děj přebitý množstvím zápletek se pak mermomocí snaží získat tajemný nádech, který však moc nefunguje - obludy totiž působí nějak nemotorně. Jedinou zajímavou potvorou tak pro mě byla pouze Létající hlava, ale ta je tu bohužel jen do počtu.

15 27.02.2015