Tucaka komentáře u knih
Vlastně nevím co si myslet. JK se řadí na první místo v žebříčku mých oblíbených autorů. Miluju jeho vkus pro humor, sprosté hlášky i "cenzurované" vykreslené hrátky :D
Co mě ale na knize určitě nesedlo byl vztah mezi Ashlinn a Miou. Ne že bych byla genderově zaujatá ale prostě... Ty dvě se k sobě vůbec nehodí! A Tric, sakra! Mio nemáš vůbec rozum..
Další věc co mě trochu přestala sedět je myšlenka jak je Mia prostě nejlepší, bez Mii bychom byli všichni ztracení a Mia všechno zachrání.
Každopádně stejně dám plné hodnocení, protože i když si nějaké chybky najdu, tak je to stejně jedna z nejlepších sérii co jsem za poslední dobu četla.
Dominika je mi svými vtipnými facebookovými příspěvky velmi sympatická. Už při pohledu na obálku jsem si hned řekla, tohle si rozhodně musím přečíst!
Kniha potěší, ale neurazí. Od půlky jsem si uvědomila, že historky s celníky mě už moc nebaví. Ocenila bych více popis památek nebo informací o dané zemi.
Každopádně být na Dominiky místě, určitě bych přemýšlela o návratu domů jen při jejich návštěvách nemocnice. Za to klobouček dolů.
Těžko si představit takovou realitu. Líbí se mi, jakým stylem je kniha napsaná, člověk se do příběhu dokáže vcítit.
Z mého hlediska skvělý námět, ale příliš zdlouhavé kapitoly z doby "hry" - plnění úkolů. SPOILER: Přidání kapitoly setkání Zoo s manželem by nebyl od věci.
(SPOILER) Za mě určitě zatím nejlepší díl série Divotvůrce. Je vidět, že se autor začal soustředit více na intriky a logiku než na neustálé souboje a trable. Díl od dílu začínám vnímat pozitivní změnu v Kellenově chování, konečně si dokáže poradit bez cizího zásahu svoji vychytralostí.
Co mě začíná trochu ''rozčilovat'' je přístup autora k vykreslení Kellenových potenciálních lásek. Nevím, jestli je Sebastian de Castell nějak poznamenán, ale ze slečny se vždy vyklube pomstychtivá manipulátorská mrcha :D
Je pravda, že už je to dlouhá doba, co jsem dočetla sérii Šest vran a Grišu, ale čekala jsem nějaké menší shrnutí děje z předchozích knih. Dlouho jsem nechápala, co se vlastně děje, proč je Nina pryč a jiné věci. Takže rozhodně před přečtením Zjizveného krále doporučuji přečíst předchozí série.
Co se týče děje, očekávání bylo větší. Popravdě ze 3/4 se v knize nic nedělo, v podstatě jsem se i trochu nudila. Těšila jsem se na příběh o Nikolajovi, ale potom jsem se přistihla, že mě víc zajímají zápletky s Ninou a pohled do minulosti ze strany Zoji.
Abych knihu jen nehanila, nejvíc bych ocenila obálku, která je naprosto boží. Vykreslení světa jako takového a propletení dvou sérii z předchozích knih.
Doufám, že v příštích dílech se dostane Zoja na přednější místo v autorčině psaní a také bych byla ráda za větší odhalení života všech postav kolem Nikolaje.
Tak tohle... Je zatraceně příběh hodný knižního ocenění. Ne jen že autor umí naprosto perfektně a vtipně psát, ale dokáže vtáhnout do děje. Ano přiznávám, z počátku jsem se nemohla příliš začíst, ale pak už to bylo jako na horské dráze. A ten konec? O můj bože! Nemůžu se dočkat dalšího dílu a pevně doufám, že bude stejně tak skvělý, jako tenhle.
Hodně kvalitně napsané... zbožňuju nepředvídatelnost knihy a tohle je naprostý strop! Citoslovce, sprostá slova - naprosto geniální nápad pro realističtější vcítění.
Jediná věc, co bych vytkla je chaos. Nevím jestli jsem jediná ale pro mě bylo místy dost těžké pochopit, zda se jedná o přítomnost nebo minulost. Taky by neuškodilo ze začátku trochu připomenout postavy nebo je napsat v seznamu na zadní stranu, dost se mi to motalo.
Překvapil mě vytříbený vkus psaní Kovyho i geniální nápady na "pitvoření" jmen postav. Moc se mi líbil nápad hlavní zápletky... každá druhá pohádka je o princezně v nesnázích a šlechetném princi, tímhle stylem mi přijde pohádka jaksi realističtější.
Co mě možná trochu proletělo hlavou je otázka, zda by se pohádka opravdu líbila dětem. Ilustrace se mi nelíbily a hlavně spousta vtipů pochopí větší děti a dospělí. Pro ty nejmenší bych nedoporučila.
Wildcard byl mnohem lepší než předchozí Warcross. Až na možná trošku přehnaný konec knihy byl příběh plný nečekaných zvratů. Ve druhém díle se také odhalilo něco z života vedlejších postav, díky tomu jsem si je ještě víc zamilovala. Co bych dále ráda ocenila je, že autorka "nepřesladila" vztah mezi Emikou a Hideem. Ve většině knih co jsem četla jsou zbytečné zápletky, bezhlavá zamilovanost a milostný trojúhelník. Vztah mezi nimi bych přirovnala reálnému souznění bez zbytečných "slaďáren".
Při četbě jsem myšlenkami stále utíkala jinam. Autor mě ničím neupoutal, občas se i opakoval. Srovnání kočky a člověka je... Zvláštní, některé rady do života mi sice sedí, ale i jako majitel kočky si ji s nimi nedokážu spojit.
Tak velké očekávání jsem měla. Vyprávění z Osvětimi nebyl psán jako příběh ale nadatlován ve stylu telefoního seznamu. Nádherné vzpomínky pana Lale, ovšem v rukou špatné spisovatelky.
Já zkrátka neumím logicky vysvětlit, proč miluju styl psaní dotyčné autorky. Jsem člověk, který miluje pořádné napětí zakončené nějakou tragédií.. což není úplně pro předchozí a současnou sérii typické.
Autorka mistrně ovládá popis charakteru hlavních postav a tím jsem schopná se do nich naplno vcítit.
Dobrá, možná nejsem úplným fanouškem sladkých konců, ale u téhle knihy udělám výjimku. Parádní počtení
Mám po dočtení opravdu zvláštní pocity. V každém příběhu se v průběhu děje něco, co na konci dává smysl. V polovině příběhu se dějí nesmyslné věci, které nemají se zakončením nic společného.
A "vyvrcholení"? Schválně jsem to označila do uvozovek, jelikož bylo zdlouhavé, místo akce zdlouhavé rozhovory, žádné napětí.
Ještě jedna věc, kterou bych vyčetla. Vlastně je to ta samá, kterou nemám ráda ve spoustě knihách a to je přílišná přecitlivělost hlavní hrdinky a neustálé rozebírání jejich pocitů smutku.
Každopádně oceňuji smyšlený svět, boj mrazivých vůči ohnivým i Kaiův příběh o vzniknutí světa a božstva.
Ještě zhruba ve 3/4 jsem se stále nemohla rozhodnout, kolika hvězdami knihu ohodnotím. Na začátku ani ve středu příběhu se nedělo nic zajímavého. Ale ten konec? Posledních 50 stránek jsem četla s vyvalenýma očima okusujíc si nehty.
Tuhle knihu by si měl přečíst naprosto každý, kdo pochybuje o veganské stravě. Výhody této stravy mě přesvědčily jak z hlediska etického, tak ekologického a hlavně zdravotního díky této knize.
Knížku jsem četla z doporučení kamarádky, dlouho mi trvalo než jsem se k ní dostala ale sakra... stálo to za to. Napínavý příběh od začátku až do konce. Určitě se k ní časem znovu vrátím.
Moc jsem od dalšího dílu neočekávala, jelikož první díl pro mě byl ze začátku jeden velký zmatek. Až ve druhém díle jsem konečně pochopila důvod existence příšer. Možná mi tam chyběl nějaký románek. Čtení rozhodně perfektní, ještě dlouho budu dostávat z hlavy zakončení příběhu, který mě parádně dostalo, achjo takhle to nemělo skončit..
Oddechové čtení, jsem zvyklá na trochu drama a nějakého převratu. Kniha mě v ničem nepřekvapila.
Definovala bych jednoduše jedním slovem: Divný. Kniha na mě působila depresivně, nebavila mě, ani jsem moc nepochopila, co tím vším chtěla autorka prezentovat. Že vegetariáni jsou šílenci? Konec byl otevřený, čekala jsem nějaké rozuzlení, nebo cokoliv, z čeho bych usoudila, že chápu příběh knihy. Teď mám v hlavě maximálně guláš.
Pro mě po nějaké delší době kniha, kterou jsem nedokázala odložit. Skvělé prostředí, doba, žádný zbytečný milostný trojúhelník, žádný zdlouhavý boj. Příběh se perfektně čte, těším se na další díl!