tučňák222 komentáře u knih
Knihu jsem měl v povinné četbě a tešil jsem se na ni. Ovšem částečně mě zklamala.
Asi znám hodně podobných příběhů z této doby a určitě i zajímavějších, přesto dávám čtyři hvězdičky a to díky čtivosti a jakési možnosti považovat ji za jednu z jakýchsi zastupitelek takovýchto příběhů.
Naprosto skvělá antologie výrazných básníků.
Z příběhu je sice cítit amatérské psaní, ale také veliké vcítění se do životů a pocitů druhých. Odehrává se v netradičním prostředí za, alespoň pro většinu lidí, neobvyklých situací. Důležité je hlavně, že příběh předává poselství a dokáže i vehnat slzy do očí.
Krásná milostná a přírodní lyrika, v které Hálek dokáže procítit velkou lásku k životu, světu a dívce v několika jemných verších.
První poznání autora. Děsivé, šokující, krásná vyprávění i nedokonalý děj ovšem s originálním mrazivým rozuzlením.
Překrásné verše o Máchovi, básni Máj a dalším
A slova tvá teď se mnou jdou,
básníku, jako stisky dlaní,
co ty sám s hlavou svěšenou
zacházíš vyhořelou strání,
na chvíli hvězda, chvíli stín,
šept větve, po níž světlo kane,
zmáčený šátek Jarmilin
a rukopis, jenž v šero plane,
nerozluštěný, nejatý,
poselství z dávna, zpráva z dálky ―
v čas míru voníš poupaty,
vichrem se prodíráš v čas války,
duše, jež navždy ranilas
zem řeči, do níž střemhlav padám,
srdce, jež zas jdeš dát svůj hlas
plamenům, lásce, barikádám.
Mám rozporuplné pocity.
Styl knihy je naprosto jedinečný, zároveň zcela dětsky banální, což až na některá, pro děti určitě neznámá, slova ale naprosto odpovídá jejich písemnému vyjadřování. Nelíbilo se mi, že občas je kniha opravdu nudná a že vytrvale připomíná Hrabala.
Nicméně místy jsem se opravdu velice nasmál a nebo ztotožnil s malým Ríšou.
Ano, kniha je trapná. :-D Je trapná svým obsahem, stylem a ten, kdo něco podobného neprožil asi ani trochu nepochopí. Ale to je přesně Skolek a jeho humor a to co se mi na jeho knížkách líbí.
Můj nejoblíbenější Mitchell mě zde docela zklamal. Pro mě je to jeho najslabší kniha. Ale ten jeho styl a genialita vykreslení postav a atmosféry povznáší i tento, pro něj nezvyklý, literární žánr.
Spousta originálních a nečekaných příběhů plných vtipu, které čtenáře krásně upoutají.
Nádherné pravdivé verše o lásce, cestě životem, o radosti, která nemusí trvat věčně.
Všechny básně jakoby splývají v jeden citový příběh psaný od mládí po stáří.
Mnoho básníků napsalo podobné sbírky, a přesto je tato krásná a čímsi velkolepá.
V knize sice nejsou scény s trochou akce, ale i tak na klasicistní drama má poměrně dynamický děj. Krásnými verši vypráví poutavý příběh. Především nezachování jednoty místa, času a děje ji činí zajímavou.
Silně poutavá krátká, zato ale výstižná novela. Představoval bych si akorát příběh rozvinutější a delší, kvůli čemuž nemohu dát pět hvězdiček. Ale když zvážím s jakým vypravěčským uměním je text psán, přičemž se jedná o prvotinu ze studentských let, jsem velmi udiven.
Havlovy hry člověka osloví svou lidskostí a otevřeností.
Používá střet vnitřních monologů, přetvářku, absurditu komunikace, humor a všechny působí dojmem dokonalé scenické propracovanosti.
Text mi představil Máchu takového, jaký skutečně byl, jak bychom ho měli vnímat, a cítit jeho pocity skrze slova. Dosud jsem ho považoval za autora, jehož předčasná smrt byla ztrátou pro českou literaturu, nyní chápu, proč se o něm hovoří jako o našem nejlepším básníku a jakou geniální osobností byl.
Podle mě dobrý námět ale nevhodný pro komiks, grafika často ubírala srozumitelnosti a šílený font.
Říkal jsem si, že přesně tuto poezii nemám rád... A pak jsem se začetl.
Autor zachycuje jako filtrační papír to nejvýraznější, čímž vynikne hnus a samotná podstata věcí - prázdná nebo hutná?
Jedná se o velmi zvláštní popis atmosféry. To zachycené po složení stvoří prapodivné obrazy až surrealistické nebo naturalistické?
Pro mě nejméně zajímavý a pochopitelný Mitchellův román. Zdá se mi, že i docela slabý.
Báječné, zvukomalebné a životaplné překlady krásných především zamilovaných básní.
Paul Verlaine - Píseň podzimní
Již dlouhý ston
svých houslí tón
podzim kloní,
mou duši rvou
ty tóny hrou
monotónní.
Bled lapám dech,
když v hluku ech
orloj bije.
Myslím-li zas
na zašlý čas,
k pláči mi je.
Už odcházím;
mistralem zim,
který svistí,
jsem štván sem tam,
jak bych byl sám
spadlé listí.
Smrť nikdy nezklame, naprosto nejvtipnější a nejzajímavější postava.