tweed komentáře u knih

Vždy jsem si myslela, že buddhisté jsou minimálně vegetariáni. Když jsem zjistila, že to vůbec není pravda, tak mi dlouho vrtalo hlavou, jak si své masožroutství sami před sebou obhajují a jestli jsme takhle pokřivení jen v Evropě nebo takto fungují i v samotné kolébce buddhismu.

Knížka mi odpověděla na všechny tyto otázky.
Nejsem buddhistka, ale myslím, že by si ji měl každý Buddhista přečíst!!!
Mimo Buddhisty a lidi, kterým nevrtají v hlavě podobné otázky, jako vrtaly mně a navíc se nezajímají o náboženství asi nebude knížka moc zajímat, mě však poskytla vše co jsem chtěla a očekávala, proto dávám plný počet hvězdiček.

3 07.04.2013

Skvělé zrcadlo pro dnešní společnost. Naivně bych si chtěla myslet, že tato knížka může některým lidem otevřít oči.

3 16.12.2012

Já nevím jak to mám vysvětlit, ale tohle tak moc očividně napsal muž. Z nějakého záhadného důvodu jsem zignorovala u autora křestní jméno a myslela jsem si, že mám scifi psané ženou, což nebylo výběrové kritérium pro nákup tohoto audia, chtěla jsem akorát něco vtipnýho, ale po pár hodinách poslechu jsem si říkala >>TO SNAD NENÍ MOŽNÉ, ABY TOHLE PSALA ŽENA<< a googlila jsem si, co to je za člověka, jaký je její příběh, že píše tak, že si jako autora představuju týpka, nad kterým bych v nejlepším případě kroutila očima? Prosímvás google mi to vysvětlil, je to proto, že autor je muž. Vtipné je, že kdybych do toho nešla s touto (mým mozkem vytvořenou) dezinformací, zřejmě bych se nad genderem pisatele nijak zvlášť nepozastavovala. Nicméně doposlechla jsem to a bylo to ok, ale já si nevybavím přesné příklady a jako audio to nemám vypsáno, ale já zkrátka chovám nenávist k humorům jako "haha dystopie, musíme podepisovat smlouvu o konsentním sexu :P" Nenávist je silné slovo, prostě mi to přijde trapný a celkově se celým příběhem nesou obavy a nápady, které se objevují v hlavách lidí se kterými jsem zřejmě v ideologickém nesouladu a docela mě to otravovalo, pardonek.

2 28.01.2024

Sbírám veškeré sebeovládání, abych tady napsala více než: "lol, nuda", takže:

Zaznamenání přebytečného žití hogofogo snobíků (ale neironicky a neuvědoměle, takže bleh a zív)
Do toho tam máme zapleten romantický příběh mezi Cleo(patrou) a Frank(enstein)em. Cleo by i mohla být zajímavá postava, ale tady se soutředíme na to, že je femme fatale, což je její hlavní příběhová funkce. Cleina existence (a vlasy) mění život! Frank je tak toxic, že se divím, že má vůbec nějaké kamarády, natož Cleo. Jejich seznámení v první kapitole je velký cringe, pár kapitol jsem si pak vydržela říkat - toto je karma za ty vaše trapné kecy, jojo. Ale zas tak silný, aby mi to vydrželo až do konce, to ne.
Všechny náhodné střípky života, které nám kniha podstrkuje, nevedou nikam (nebo vedou do hajzlu (mrk mrk)), nevím proč by to někdo četl (ale v podcastovém Shameless book club mají opačný názor a dokonce si myslí, že je Frank CHARISMATICKÝ ???, tak..... asi.. dobrý . . . . pro někoho?)

/Mi přijde vždycky příliš přísné dát 1*, chtěla jsem 2, ale to mám zařazeno jako "bylo to ok" a to teda nebylo, takže BOHUŽEL. Nicméně pokud z toho bude seriál a Cleo bude hrát někdo hot, je dost možné, že se podívám./

2 28.01.2024

Já mám Vonneguta ráda a nevím, proč mě k druhé knize od něj musela dotlačit až reklama na derniéru divadelní adaptce.

Vonnegut je vtipný, má zajímavé nápady a myšlenky, kde na tohle chodí? Miluju! Do Galapág jsem šla naslepo, takže když na mě najednou vypravěč vybalil, že je o milion let napřed, byla jsem docela v šoku, každopádně celkově souzním s tím, že bez velkých mozků by byla větší pohoda, chci být lachtan!

Je třeba mít na mysli, že Vonnegut je pán narozený v roce 1922, takže sem tam pronese něco, nad čím si v roce 2023 pozvedneme obočí, ale na házení knihy z okna to (minimálně pro mě) nebylo.

2 28.03.2023

Já jsem chtěla něco roztomiloučkého a zajímavého.
Něco zajímavého jsem dostala, ale ta roztomilost byla ředěná lidským konáním.
Celá kniha je rozčleněna do kapitol, přičemž každá se věnuje nějakému jinému zvířeti. Cooke nám vypíchne, co nám na tomto zvířeti v dávných dobách nedávalo smysl, a pak nám říká, jak jsme tento oříšek (například - jak se zvládají netopýři pohybovat ve tmě) rozlouskli. A já jsem jen na chviličku zapomněla, jak lidé rozlouskávají záhady (Odstřihneme netopýrům oči a uvidíme!), což mírně nabourávalo mou životní pohodičku.
Nicméně Cooke vybrala zajímavá zvířata, zajímavá fakta a zvládla to podat velmi čtivou a zábavnou formou. Pokud vás zvířátka aspoň trochu zajímají, trošku se obrňte a počtěte si.

2 06.03.2023

Skvělý příběh o rodinných vazbách, o tom co mohlo být a nebylo, ale i o tom, co by teoreticky nemělo být a bylo! O tom kolika cestami se nás život může ubírat a o tom jak si (ne)můžeme být blízcí na základě blízkosti našich genů. Když mě Polovina tebe opustila bylo jasné, že chci více! Chci vědět jak pokračovaly životy a vztahy postav žijících v této knize! To však neznamená, že by se příběh zdál nedokončený. Vše, co mělo být řečeno, řečeno bylo a každý drobek pochybnosti jen zajistí, že se vám kniha v hlavě zabydlí i po dočtení poslední stránky. A to je ten stav, který mám po dočtení moc ráda! Tedy - většinou, ale zrovna pro Polovinu tebe to platí.

2 03.03.2023

When Breath Becomes Air jsem si objednala, když jsem myslela, že mám rakovinu. Nakonec mi doktor řekl: "To je akorát zhutnělá žláza, buďte v klidu, slečno!", ale kniha už byla doma a já ji tedy nakonec i přečetla. Myslím, že mi i tak dala dost. Nabídla mi jinou životní perspektivu a myslím, že kdybych byla fyzicky v citelnějším umíracím módu, tak mi dá také důležitou dávku sounáležitosti. Přestože jsem celou dobu věděla, jak to celé dopadne, stejně jsem si poplakala. Toto přemítání o životě a smrti bez ezo pi//vin za mě doporučuji.

2 23.02.2023

Nesympatický příběh s nesympatickými postavami.
Jakmile máte dvě věty pocit, že se vše v dobré obrací, jste velmi rychle vyvedeni z omylu.
Alegorie na můj mozek!

2 21.02.2023

Nechtěně jsem učinila volbu číst v pandemii o pandemii, což je v mém všeobecném životním rozpoložení velké oopsie. Ale, plác plác po zádech, zvládla jsem to. Během čtení osudu několika -ne-úplně-náhodných- lidí jsem u sebe párkrát zaznamenala semínka závisti. V této knize vám totiž (skoro) celé lidstvo zemře hned na prvních stránkách. ZEN. Nemusí řešit, jestli jsou prostě debilní a mohli by vše vyřešit tím, že budou méně debilní, NE. Je zkrátka skutečně postihla zlá chřipka. Navíc už zase hrají divadlo! Hodnotím vůbec knihu nebo jen své pandemické zážitky? Těžko říct, ale má nálada zemřít byla opět posílena, yay.

2 28.02.2021

Tuto young adultovku jsem měla (velmi) pasivně v hledáčku od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděla. Má krásný přebal a obálky jsou pro upoutání mé pozornosti zcela zásadní, že ano! Zřejmě bych ji klasicky odkládala donekonečna, ale jednoho dne mi Audiotéka napsala, že jim Metu přečte Kristýna Podzimková a bylo rozhodnuto! Já jsem totiž velká fanynka Kristýnina hlasu! V průběhu jsem dost cenila, že se to ke mně dostalo právě jako audio, páč hlavní hrdinka mluví obecnou češtinou. To by mě v psané verzi asi zabilo, v mluvené verzi jsem si za ty roky už zvykla.
Je to zajímavý, skoro až detektivní příběh vysokoškolaček, které řeší zkoušky, kluky a další svá dramíčka ve světě, kde jakoby mimochodem existují Mety - což jsou "superhrdinové", které si spíše než jako Batmana představte jako děcka z Misfits.
Jsem ráda, že jsem na začátku nevěděla, co bude hlavním tématem příběhu a doporučila bych vám totéž, protože ono to nějakou dobu trvá, než se k tomu příběh dobere. Takže i když to je z anotace téměr jasné a i když vám to Bareš řekne v každém rozhovoru, kde má knihu představit, myslím, že dobře uděláte, pokud se rozhodnete obojí až do přečtení ignorovat.
Dala jsem to za dva dny, což je u mě v audiu dost výjimka, bylo to návykové a zábavné + asi až do smrti nezapomenu na Ryana Gooselinga. Pokud máte hlavu otevřenou pro YA, tak doporučuji!

2 25.12.2020

S touto knížkou jsem měla takový problém, že jsem si po doposlechu na oslavu otevřela plechovku piva. Což by v jiná období bylo normální, ale byly dvě hodiny ráno a já už asi týden nepila! Takže tak. Nejrozsáhlejší část knihy vypráví extrémně, ale OPRAVDU EXTRÉMNĚ otavná Leah, která by neměla být puštěná nikdy k ničemu, natož k vyprávění příběhu. Začala jsem to číst očima, ale bylo to natolik nesnesitelné, že jsem obětovala audible kredit, abych u toho mohla plést a i tak pro mě bylo náročné dotáhnout to do konce. Nemohla jsem však odhodit další čtenářského klubu, který máme s mou kamarádkou Ef.
Ani nevím, co bych vám k tomu dále měla říkat, jako povídka na pár stránek by si to u mě MOŽNÁ vyprosilo tři hvědičky, ale bohužel je těch stran o cca 280 více. Pokud si však chcete přečíst o lidech, kteří vzali Let's Generalize About Man https://www.youtube.com/watch?v=Oa_QtMf6alU doslova, tak DOPOROUČUJI. Jo a toho člověka, který to popsal jako "feminist revenge" prosím zabijme (tentokrát nikoliv doslova pls, odsaď podsaď).

2 21.11.2020

Oh my, oh my!
Myslím, že do současného konce světa výborné čtení.
Zaklapnete knížku (s očima doširoka otevřenýma) a pomyslíte si:
VŽDYŤ JE NÁM TU VLASTNĚ KRÁSNĚ.
Doufám, že se k tomu někdy dostanu i v lepších časech, abych si to mohla přečíst zase v trošku jiném rozpoložení. Pokud dožiji, že ano.

2 07.09.2020

Danny má angry issues, ale nikoho nenapadlo ho poslat k psychologovi. A proto tady máme tuto knihu!
Všechno, co se Danovi líbí JE JAKO PLAVÁNÍ
Např.:
"Dan zjistil, že se mýlil, že knihy neexistují mimo tělo, nýbrž pouze v mysli, ale že slova jsou dech, lze je zažívat a pochopit díky nedělitelnosti mysli a těla, že slova jsou voda a čtení je plavání."
Vsaďte se, že kdyby měl tři dny zácpu, tak napíše, že i kadění je jako plavání. Fakt!
---
Dannyho příběh je silný a nejspíš i důležitý, ale hrozně mě to nudilo.
Navíc to random řazení časových rovin!!! Ze začátku to bylo ještě cajk, ale pak začala anarchie, v které jsem se v jednu chvíli trochu ztratila (ale možná jsem jenom debil, takže tomu až takovou váhu nepřikládejte).
A DALŠÍ NAVÍC: ani mě to nerozplakalo, takže podle The Sunday Times snad ani nejsem živá.
---
Dávám s čistým svědomím dvě hvězdičky, páč na hodnocení mrtvých lidí beztak už moc nezáleží.

2 04.03.2020

Pán v knihkupectví řekl: "Jestli vás to bude bavit tak jako mě, tak zítra nemáte co číst." Zpětně ho za výkon přečtení této knihy takto rychle dost obdivuju. Já ji musela co dvě stránky zavírat a rozdýchávat věci, kterých jsem tam byla svědkem.
-
Avšak přiznávám, že postupně jsem si zvykla i na to, že onigiri jsou hnětenky. Vlastně by bylo i roztomile retardované, kdyby se hnětenky ujaly. Dobrovský by jásal!
Každopádně - i když odhlédnu od hnětenek, tófu a obědových krabiček, musím přiznat, že i samotný příběh byl naprosto dementní. Hlavní postavou je psychopatka, ale bohužel není tím inteligentním typem psychopatky, který okouká běžné lidské chování a přes mrtvoly se dostane kamkoliv chce. To znamená: je hrozně nudná a napodobuje kolegy z obchodu.
Všichni okolo navíc těžce nesou, že nemá manžela a děti. No a protože je psychopatka vážně hloupá, tak jí nedojde, že žije v zemi, kde je single přes 50 procent lidí jejího věku a může si na pohodičku najít nějaký vhodnější okruh přátel, ona se raději uchýlí k velmi hloupé alternativě. Bolí mě hlava jen co na tu knihu vzpomínám, takže končím.
Přeji všem stromům, abychom podobných pseudo příběhů byli do budoucna ušetřeni.

2 13.11.2019

♫ BECAUSE MAYBEEEE, YOU'RE GONNA BE THE ONE THAT SAVES MEEE ♫

Tato kniha je o zármutku na milion způsobů.
Jestliže jsem z Call me by your name plakala srdíčka, tak u Tin man slzím dehet.

4,5*/5*, protože jsem životně zklamaná z celkového chování některých postav a beru to velmi osobně. Ach ano, ubírám na hodnocení, abych ztrestala neexistující lidi. Dospělost level milion.

No dobře, taky mi občas lezl na nervy styl vyprávění. Spousta zbytečně zmíněných písniček (hlavně pro mě, páč jsem většinu neznala, a tak na místo toho, aby mi dotvořila atmosféru, mě naopak vytrhla ze situace, jelikož jsem si hned běžela otevřít spotify, abych zjistila o co jde), a také vyprávění stylem
blabla, he said, oh blabla, she said
mi taktéž občas lezlo na nervy.

Tato kniha se nejvíce dotkne vašeho srdéčka a váš mozek nechá víceméně na pokoji. To bude zřejmě taktéž důvodem toho, proč je občas zmiňována vedle Call me by your name.

M I M O CH O D E M

Běžně se tato knížka jmenuje Tin man dle pana plecháčka z čaroděje ze země OZ. V češtině vyšla s názvem Slunečnice (a v kontextu knihy to není úplně blbý název, ačkoliv vystihuje úplně jiný aspekt příběhu), ALE OK, S TÍM SE VŠICHNI SMÍŘÍME. Je ale možné se smířit s naprosto idiotskou obálkou českého vydání?
NIKOLIV
Nevím, kdo by po této knize v knihkupectví jen tak náhodně sáhnul a patřil by k cílovce obsahu, ale ok.
Šířím tedy alespoň povědomí o tom, že ta nominace na Costu byla zasloužená, je to vážně dobré. Taky to není nic pro dvanáctileté děti a ani to není "ženský román".

♫ AND AFTER ALL, YOU'RE MY WONDERWALL ♫

2 15.05.2019

Mám ráda knihy, v kterých se prolínají pocity osobní tragédie a soukromá rodinná dramíčka s něčím větším. V tomto případě jsou tím větším novodobé americké dějiny. Je to tedy tak trochu rodinná sága, trochu historická fikce, trochu politický román a taky trochu román o současných problémech a ztracených iluzích/snech. Ve Střihu skáčete mezi Chicagem 1968 a protesty na Wall Street 2011. Občas odbočíte úplně jinam, ale mě to vše zajímalo. Každá minoritní postava, každá malá událost, dokonce i procházka pseudowowkem ve virtuálním světě. Mám pocit, že jsem se všude doopravdy ocitla, že je Faye moje kámoška, že by Střih mohl mít milion stránek a já bych si je mohla dávkovat do konce života s tím, že jsou všechny ty fiktivní postavy jeho součástí. A to jsem si vlastně ani nikoho nijak zvlášť neoblíbila. Najednou mám pocit, že je vše smutné, ale že to je i tak v pořádku.

2 02.01.2019

Pokud jste chytřejší než já, tak si všimente varování, které dala Paseka na obálku. To varování zní: "Ideální humoristický román na pláž či jen tak na víkend." Klasická červená vlaječka, která se dá také číst jako: NECH MĚ V POLICI, NEOTEVÍREJ MĚ.
Ale ne, byla jsem hloupá, ostatně - podobně jak ovšechny postavy v této knize, a řekla si: Když to bylo dobré pro porotu Man Booker, bude to dost dobré i pro mě.
EVIDENTNĚ NIKOLIV
Velevážený pan doktor Wilfred jede do Řecka udělat přednášku. Oliver jede do Řecka mít sex.
Na letišti se vymění.
A začne zábava! *ehm*
Je to sice občas úsměvné, ale tak hloupě! Polovina zábavných situací pramení z toho, že někdo zrovna něco přeslechl. Takže pán, který čte jméno z dokladu, řekne: "Pan OLIVER FOX.", ale Nikki, která měla přivést doktora Wilfreda, to NESLYŠÍ, protože zrovna čumí z okna. Kdyby nečuměla z okna, mohli jsme mít všechno vyřešené. Ale ne, my si musíme prožít ještě dvacet osm podobných situací, kdy někdo něco řekne, ale někdo jiný zrovna dočasně ohluchnul. Případně mu zkolaboval mozek a nedal si jedna a jedna dohromady.
Prosím expresně ušního do tohoto Skios Řecka.
A taky nějakého neurologa, protože není možné, aby v jedné knize bylo tolik tupých a nepřemýšlejících lidí.

Raději je však pošlete s měsíčním odstupem, ať se zase nepomíchaj na letišti!

2 29.08.2018

WTF!
Kdo je Blahosz? V. K. mladší v přestrojení? Volič SPD, který zapomněl zaplatit internet a tak místo komentáře na iDnes napsal knihu? Nakladatelství Akropolis sídlí v jakém kanálu?
Otázky, otázky...
Takhle to dopadlo, když jsem po dlouhé době chtěla dát šanci současnému českému autorovi. V poličce novinek bylo zrovna tohle blátíčko.
Měl mi napovědět počátek anotace: "Není dnešní zmatek především sexuální? Vítejte ve světě, kde se genderový experiment vymkl z rukou..."
No dobře, napověděl mi, ale dodala jsem si odvahy. Velká chyba.
Hned na začátku upozorňuji, že to je hrozné nejen obsahově, ale také jazykově.
Dále autor nechápe rozdíl mezi sexualitou a pohlavím. Cituji: "Stejný poměr míst pro jednotlivá genderová pásma (staré slovo pohlaví bylo ze závazného Slovníku komunikace dávno vyškrtnuto) byl v zemích Svobodného světa důsledně dodržován. V aule byla přítomna přesná pětina mužů, pětina žen, pětina gayů, pětina leseb a pětina nezařazených."
Jaký je rozdíl mezi mužem a gayem prosím vás?
A to jsme teprve na straně třináct. Na straně dvacet jsem již chtěla spáchat sebevraždu.
Opět jsem si dodala odvahy → Evičko, poznej nepřítele svého → a zvládla to do konce.
Chci medaili a psychoterapii.
Lidi podepisují smlouvu o souloži #metoo
Všem se odebírají děti #barneverten + #lgbtpráva
A VŠUDE JSOU MEŠITY
Dystopie jak víno.

Kniha, kdy na konci listujete prázdnými listy a říkáte si → PROČ-MI-TO-DĚLÁŠ? KDE-JE-TEN-VÝZNAM? CO-JSI-MI-TÍM-CHTĚLA-ŘÍCT?
Musela jsem se na chvíli vydýchat a říct si: "To je v pořádku Evičko, život taky nemá význam."
Ovšem: Kniha není život!
Pojďme raději zpátky na začátek. Od prvních slov jsem Dějiny lásky milovala. Nejen knihu hlavní, ale také stejnojmennou knihu, o které se uvnitř tak trochu píše. Může, prosím, Krauss vydat tuto knihu z knihy samostatně? Milovala jsem každou mini kapitolu! O gestech, o lidech ze skla, o písku. Krása! Vydání takové knihy bych považovala za životní a naprosto kultovní záležitost. Ovšem také z knihy hlavní jsem si vypsala enormní množství úryvků a citací. Zkrátka - pokud se rozhodnete začít číst, čeká vás velká nádhera! A také spousta zvláštně provázaných postav. Doporučuji si kreslit pavouka nebo číst na čtečce, já musela neustále lovit v paměti - nebyl náhodou tento pán ze strany 120 i na straně 10? A pokud ano, v jaké souvislosti? Miliony otázek. V průběhu čtení, na konci čtení a ne vždy v úplně pozitivním slova smyslu.Poslední část knihy ve mě svými nahodilostmi a možná i nesmyslnostmi velkou část lásky zabila.
Příběh nakonec hodnotím za 3 - jako dobrý.
Ovšem všechno ostatní na 5 minimálně - dostáváme krásný průměr 4, dávám tedy 4. Ale trochu se zlobím! Celou dobu jsem čekala, že se s knížkou rozejdeme jako nové nejlepší kamarádky.

Každopádně po další knize od Krauss sáhnu zcela určitě.
I kdyby to mělo být jen kvůli tomu stylu psaní.

2 13.04.2017