tweed komentáře u knih
Habibi je velice rozkošné.
Devastující a zároveň pohádkové.
Krásně nakreslené.
Zkrátka milé ♥
Nemám co více k tomu dodat.
Tato knížka není boží. Příběh se moc neposouvá a vlastně pořád dokola čtete o tom, jak hlavní postava Gordon nechce peníze, přičemž o nich neustále mluví a topí se v sebelítosti - protože nemá peníze. Navíc je Gordon nesympatický rádoby intelektuál a nejradši bych mu o hlavu omlátila květináč s aspidistrou. Nicméně jako pojednání o člověku, který se rozhodne zarputile jít za tím, že bude básníkem, odmítá jakékoliv cesty k lepší obživě, jakékoliv přiznání, že se může plést, to je skvělé.
Pat je dost creepy. Nemohla jsem se však ubránit tomu, abych občas nepovažovala jeho snahy o zlepšení se (s cílem získat zpět svou manželku Nikky) za milé až roztomilé. I tak jsem doufala, že mu v tomto směru happy end nevyjde. Když už jsme u té Nikky - není to největší sobecká kráva ever? Naproti tomu Tiffany, ač psychicky rozbitá, mi přišla sympatická a zároveň nejvíce realistická postava knihy. Možná by mi pomohl nějaký nezaujatý popis událostí před Patovým nástupem do léčebny. Toho se asi nedočkáme, ale to je život... nikdy neznáte skutečný příběh lidí okolo sebe.
Hon na ovci mě moc neoslovil. Přestože se mi knížka četla dobře, můj zájem o to, jak to celé dopadne, docela rychle opadnul.
Mám pocit, že i s 3 hvězdičkama jsem zbytečně hodná. Někdo na GR psal, že Tobyho příběh je něco, co by měl někdo napsat. Ale někdo jiný než Rifka. S tím souhlasím.
Madison je celkově hrozně supr postava. Palahniuk v jednom rozhovoru tvrdil, že se stala takovým jeho dítětem a podle mě jde vidět, že si s ní pohrál. Vlastně by bylo dost smutné mít nudnou hlavní postavu, když táhne celý děj. Je vtipná. Je zajímavá a sebevědomá. Tak trochu sádelnatý a krásně ironický spratek.
Chcete ji poznat! Protože kdo by nechtěl poznat dceru Palahniuka? Která se navíc vyvedla přesně tak, jak si ji vymyslel?
Ano, musela jsem mé oblíbené knížce oznámit, že se teď bude po několika letech bude s někým dělit o první místo. Úzkostná úchvatnost!
Na jednu stranu nimrám, že mi to nepřišlo nic moc extra. Zbytečné babrání se v jednoduchém světě, neustále vysvětlování jednoduché hierarchie apod. mi prostě na náladě moc nepřidávaly. Každopádně posledních pár stran mě natěšilo na další díl. Samozřejmě, že vás úplně špatná knížka nemůže ani za nic přimět sáhnout po pokračování, ale s labyrintem to mám v plánu. Takže: něco na ní je!
Spánek byl více tajemný a dával větší prostor představivosti, přesto mě však tento příběh zaujal více :)
Můj druhý King, který mě přesvědčil o tom, že King prostě nebude můj šálek čaje. Postavy mi přišly otravné, děj víceméně průhledný, styl psaní nudný a děs se ke mě nedostavil.
Čekala jsem více sci-fi a méně růžovosti. Moje chyba. K mému - ne příliš vysokému - hodnocení, také příspívá to, že i kdyby nastal v knize konec světa, tak vám to je naservírováno na krásné podložce, abyste si náhodou nemysleli, že to je nějaká tragédie. Milovníci romantiky si v tom zřejmě najdou své. Není to úplně tupé, není to úplně obyčejné, ale pro mě to nebylo dostatečně vzrušující/působivé.
Na jednom zahraničním webu kdosi napsal: "Bylo to, jakoby Murakami vzal spoustu LSD a napsal knížku." Nenapadá mě nic, co by knížku popsalo lépe.
Určitě se k ní jednou vrátím, abych lépe pochopila, co všechno se okolo mě vlastně dělo.
Co se týče zvířecí bajky, souhlasím s Clarisimou, taky jsem netrpělivě očekávala, kdy už ta pasáž skončí x_X
Beletrie inspirována tím, co Petra Procházková viděla a zažila během své novinářské práce, ale je podle mě důležité si říct, že toto není reportáž.
Toto bych asi normálně nečetla, nicméně mi to hodil na stůl můj šéf s tím, že mě to bude zajímat a zajímavé to bylo, ale reálně teď potřebuju terapii, ať můžu na ulici potkávat muže bez toho, aniž bych měla náladu jim useknout hlavu O:) To samozřejmě trochu přeháním, ale je to zlo a já vím, že někdo si z této knihy vezme poučení, že Islám je špatný, takovým lidem bych doporučila sledovat např. pod svícnem či tiktok. Tady v této knize max tak vidíme jak to dopadá, když mají muži systémovou oporu v tom se chovat nadřazeně a majetnicky. Not all men, ale evidentně to stačí, bleju.
Knihy z Goodreads choice awards jsou má pravidelná dávka zklamání, ale Tomorrow & Tomorrow & Tomorrow se mezi ně nezařadilo. I když tedy na začátku mělo dost naběhnuto!
Přinesla mi kniha nějakou novou živnot perspektivu? Ne.
Poznala jsem postavy, které bych si chtěla vzít do svého života? Ne.
Přesto (!) jsem si to poměrně zamilovala.
Kniha je o třech kámoších, kteří spolu vyvíjí hry. Má to dost young adult vibes, spousta věcí by se vyřešila tím, že by postavy byly schopné komunikovat, klasika. Dost mi to připomínalo mé velmi neoblíbené "Normální Lidé", přesto si Tomorrow pomalu provrtávalo cestu do mého srdíčka, v průběhu jsem si zvládla i na pár místech poplakat, což u knih nedělám moc často. Chci si zahrát všechny ty imaginární hry! (fyi EMILY BLASTER EXISTUJE!!)
Druhá část knihy si mě získala mnohem více, než ta první, celkově mám pocit, že do ní dala autorka více lásky a kreativity. Všechny ty detaily, jako pojmenování A/B sides kapitol v jedné části a podobná klišé, perspektivy, které jsem nečekala, že dostanu a vlastně i příběh, který jsem nečekala, že se do této knížky vleze.
Mám co vytknout, ale nechce se mi, zkrátka a jednoduše doporučuju.
Kniha vám dovolí nahlédnout na terapeutická sezení s autorčinými klienty, což uspokojilo mé špiclovací choutky, navíc mě to sem tam přimělo i k zamyšlení nad mým mozkem a životem, ale bez toho, abych z toho měla úzkostný záchvat, kdo by řekl, že to jde?
V tomto příběhu je toho tolik, že ani nevím čím začít a co zmínit. Řeknu tedy jen to, že Shafak ve mně vyvolala opravdu velké množství dlouhodobě nepocítěných emocí. Například intenzivní nenávist jsem neměla docela dlouho, ať už při čtení či v reálním životě. Tady mě přepadla ve chvíli, kdy jsem postavy ještě ani pořádně neznala. Je to místy poměrně napínavé čtení, pořád jsem čekala, proč jsme vlastně začali s mrtvou Leilou v popelnici a v průběhu jsem z vraždy podezřívala spoustu nahodilých lidí. Nakonec jsem se stejně netrefila, ale na tom tady vlastně vůbec nezáleží. Jediné na čem záleží je to, kým jste, a to až do chvíle absolutního rozkladu. Bohužel.
(SPOILER) Naší hlavní hrdinkou je omezená paní 30+
Když nečtete, jste dementi.
Máte rádi sport? Zlo.
Nemáte v životě gaye? How sad (souhlasím, queer lidi nadevše!, ale tady to je typický přístup jak před dvaceti lety tzn. kvóta max jednoho FABULOUS TÝPEČKA, KTERÝ BUDE MÍT VŠECHNY TY SPRÁVNÉ FEMME VLASTNOSTI, vždy bude mít dobrou náladu A BUDE S VÁMA TŘEBA NAKUPOVAT nebo nevím).
Holka se maluje? Pipka!
Atp.
Zkrátka Nina má takový 12yo přístup, což bychom ji v pubertě odpustili, protože hoďte kamenem, kdo jste nemuseli překonat vlastní výchovu a omezenosti ve své hlavě, ale když je teda tak chytrá a zná encyklopedie zpaměti, možná by mohla aktualizovat i své názory.
Alespoň se pak můžeme lépe vyrovnat s objektem jejího zájmu, který když má Nina úzkostný záchvat a poprosí jej o prostor řekne: "Tak to nevím, asi si mě málo vážíš a nechceš mě v životě, tak to ne, já jsem bohužel král a jsem víc než tvé mentální zdraví, čus." Neřekl to takto doslova, ale myslel to tak. Přesto se pak dali dohromady. Co na to říct. They deserve each other.
Prsa a Vajíčka mě příliš nezasáhly. Je to poměrně zapomenutelné - ostatně - tak jako každá kniha, která neosloví vaši dušičku. Mateřství a peníze zkrátka nejsou moje téma. Nicméně si pamatuji, že jsem byla ráda, za věrohodný knižní výlet do Japonska. Další Kawakami knihu určitě nevylučuju, když se mi trefí do vkusu i tematicky, bude to láska!
Za mě nic moc, na to, abych se pobavila nad ODS lidma, mám twitter.