tweed komentáře u knih

Nezvládla jsem se přenést přes to, že tam je extrémní creeper (pan psycholog) v roli rozmiloučké postavy, pardon.

1 23.02.2023

Není to tak kjut a vtipné jako knížka inspirovaná dětskými dotazy, ale zase se toho hodně o Caitlin a samotné práci pohřebačky dozvíte. Tahle kniha totiž není jen o faktech a moudrech, ale je to z velké části Caitlinina biografie... i když biografie je možná příliš silné slovo. Kdyby takhle kniha byla anime, tak je to žánr slice of life. Zkrátka - pokud vás život pohřebačky aspoň trochu zajímá, tak doporučuji! Provede vás denní rutinou, zajímavými případy a nad to vás oblaží i svými znalostmi z pohřebácké historie. Je tam vše! Dokonce i romantika! A deprese. Ale to k sobě už tak nějak patří, nebo ne?

1 21.02.2023

Trauma podáno s velkou dávkou odstupu a sebereflexe, tudíž to nepůsobilo pateticky. Nebylo to lehké čtení, vypravěcce jsem chtěla sem tam naliskat, ale celkově mi to sedlo do nálady a mám teď o důvod víc nemluvit na cizí lidi, takže za mě chválím.

1 25.07.2021

POV této knihy je "Tvídě jako matka" :D
.
Druhá Tvář je kniha, ke které nemám moc co říct. Bavila mě, ale nijak speciálně mě neoslovila. Kdyby neexistoval "Are These Books Drunk" bookclub, tak ji na mém seznamu pravděpodobně ani neuvidíte, ale fanouškům poklidných thrillerů ji s klidným svědomím doporučuji! Konec je velmi uspokojující a zrovna u tohoto žánru považuji konce za poměrně zásadní, takže ve výsledku zkrátka OK

1 20.06.2021

Ach, to bylo ÚNAVNÉ!
Stylem, šnečím dějem a "aha, to mělo být překvapení?" zápletkou/zápletkami mi to dost připomínalo knihu Mořská panna a paní Hancocková, takže pokud jste pannu milovali, doporučuji (+ vice versa). Já jsem ji však zahodila a Frannie bych zahodila taky, kdybych to nečetla společně s mou kamarádkou.
Počet sympatických postav: 0
Emoce: 0

1 13.05.2021

Román z prostředí ženské věznice. Jakýkoliv rozhovor s Kushner je přínosnější než tato kniha. Doporučuji například tento: https://electricliterature.com/rachel-kushner-thinks-prisons-should-only-exist-in-fiction/
Okrajově kniha nakusuje spoustu důležitých témat, ty však nikam nevedou. Ostatně stejně jako samotný příběh. Vytvořit si alespoň k jedné postavě byť jen minimální vztah, bylo nad mé možnosti. Další, co mě poměrně rozrušovalo, byla tuna neadresované transfobie, což je v podstatě jediná emoce, které se mi z těchto stran dostalo a byl to taky důvod, proč jsem knihu chtěla už na druhé straně zahodit, vygooglila jsem si však náhodnou recenzi, která mě ujistila, že se nemám bát, že to k něčemu bude, že to není jen tak bezúčelné. Tento pocit jsem do poslední stránky bohužel sdílet nezačala. Pár dní jsem si zatančila s Johnny Cashem, ale jinak meh.
Dávám tři *, protože mám dobrou náladu, ale zítra by to beztak byly dvě!

1 03.01.2021

Co prosím?!
---
Na obranu této knihy jen podotýkám, že mě básně a básnické vyjadřování v životě zcela míjí a když vrána někomu rozklove hlavu, tak si můj mozek řekne - "CO PROSÍM???" A ne "Ach, tohle určitě mělo něco znamenat! Blížil se konec žalu, ale vrána řekla ne! Ještě je příliš brzy! Jak silné, BREČÍM!" (nebo nevím, to jsem si teď vymyslela, protože to míjení je opravdu velké)

1 07.03.2020

Hlavní postava je typickým představitelem člověka, kterého nesnáším. Z věčných stěžovatelů, kteří oplývají ignorantstvím mám migrénu i v reálném životě. Ale v reálném životě vám tito lidé nenaservírují všechnu svou sebestřednost a hloupost najednou, takže tato kniha byla až fyzicky bolestivým zážitkem a v rámci pudu sebezáchovy, jsem ji raději nedočetla. Můj nadhled umřel.

Tato kniha je napsána dle (údajně) skutečného příběhu. Příznejme si tedy hned na začátek: sexuální život cizích lidí zkrátka není až tak zajímavý.
Může být zajímavé si o tom vykládat s kámošema, poslouchat holky z Guys We F**ed jak si o tom vykládají, poslouchat kluky z Food 4 Thot, jak si o tom vykládají, rozhodně však není zajímavé číst deníček stalkera, který se ještě navíc považuje za polovědce či co.
Pokud vás zajímají informace typu: přišli dva lidi, jeden se udělal a šel do koupelny.
Nebo: tomuhle se nepostavil a nikdy nepochopí svou manželku.
Popř.: I kněz masturbuje!
Budete nadšení. Na nic moc navíc náš stalker Foos nepřijde, protože lidem do hlavy nevidí.
-
Vlastně ani nevím, proč to bylo tak nezáživné. Možná to je tím, že v dnešní době na sexu není nic tajného. Nemusíte čekat s prvním stykem do svatby, po mastrubaci se není třeba zabít a není divné, když střídate penis s vagínou... Možná to bylo tím, že do motelu chodí nudní lidé.
-
Byla bych raději, kdyby byla kniha více zaměřená na Foose a kdyby jeho výpisky z pozorování byly pouze doplňkem jeho životopisu - nikoliv hlavní složkou knihy.

1 23.10.2019

Nikdy jsem si neanalyzovala proč tomu tak je, ale mám potíž s povídkami. Velmi často se mi i v případech, kdy se mi líbí, stává, že z nich mám pocit silného neuspokojení.
Toto bylo creepy, hutné a atmosferické (aneb vše, co se říkalo o Jezeře, akorát tady to je pravda, hahaha... /ano, můj jednočlenný hejt klub Jezera stále existuje/), ale ve výsledku jsem si akorát řekla MEH
-
Je to tak krátké, že se ani moc nesluší vykládat, o čem to vlastně je. Zkrátka: nějaká panička leží v posteli a nám je tvrzeno, že má v sobě červy. Kniha je dlouhým rozhovorem této pročervené paní s chlapečkem, který u ní sedí a ptá se jí na VĚCI.
-
Je to takový ten příběh, kdy si říkáte: "WTF, co se tady ksakru děje?" A pak si při rozuzlení říkáte: "No nevím, jak moc správně jsem si to vyložila, ale asi OK."
Viděli jste film "Mother!"? Tak asi takový nějaký pocit, akorát Mother! je absolutní masterpiece ♥ Mimo dosah je - milý nápad, ale MEH.
-
Konečným verdiktem však je: klidně si Mimo dosah přečtěte, je to krátké, takže i kdyby se vám to nelíbilo, tak nad ztraceným mládím plakat nebudete. A samozřejmě připomínám, ať se podíváte na Mother!, protože to je mega epik, vůbec nevěřte klubu hejtrů, který je bohužel početnější než ten můj jezeří.

1 06.06.2019

Romantika se špetkou magického realismu, říznutá imigrantskou krizí. Recept na hezký průměr nebo také na mírné zklamání.

1 31.12.2018

Neskutečně nudní lidé nic nedělají a navíc to jsou Francouzi.
Je to útlé, ale to mi nebránilo v touze rozbít si hlavu kachličkou.
K posledním 20 stránkám jsem si pustila francouzské hity loňského roku, čímž jsem to celé ještě více zhoršila.

1 06.08.2018

Černého výtvory mám ráda. Trochu se podezřívám, že o české moderní umění jsem se začala zajímat až po kauze "Entropa", páč to je za mě jeden z nejvtipnějších uměleckých počinů. Miluju!
Celá kniha je napsána tak trochu... bulvárně.
Několikrát si připomeneme, že Černý má rád sex a ve většině případů to je informace naprosto zbytečná.

Na druhou stranu oceňuji pozadí politických čachrů machrů. Už jsem u nás zvyklá na všelicos, takže jsem si jen občas zakroutila hlavou. Člověku kolikrát ani nedojde, jak si politici umí udělat z každé pičovinky kauzu pro sebe, že?
Také bych však ocenila, kdyby autor z biografie Černého nedělal knihu o svých názorech na politiku. Kdyby psal knihu - co si myslí o tom a tom politikovi Jan H. Vitvar? Tak to i ocením, protože jeho postřehy jsou často vtipné a docela s nimi i souzním, ale stejné věty, kterým bych se jinde smála, na mě zde působily trochu trapně.

Každopádně:
Yay pro kapitolu nerealizovaných návrhů.
Nay pro divnografiku /maličkaté černobílé fotky díla přetřené oranžovou barvou. WTF/

Závěrečné slovo:
Je to dobré,
ale je to bulvárek.
Na přečtení fajn, na dívání nic moc, informační hodnota OK +/- Vitvar a jeho šťouchy na prezidenta
50:50

1 23.07.2018

Léčba elektrošoky, ale i prdící jeptišky, potomci báječných šedesátek a taky ufoni, kterým stačí sníst pilulku s nápisem kuře a je to jakoby snědli celé kuře. Moje vysněná strava od té doby, co jsem přečetla Malého prince - pilulková strava! Nemůžu být jediný člověk na světě, kterého obtěžuje celý proces jedení od začátku do konce, že ne? Mimozemšťané, jsem na vaší straně!
Celý příběh se motá okolo blázince, kde se kdysi zavíral snad úplně každý, stačilo špatně mrknout. Tam z něj následně udělali zeleninu a všechno bylo v pořádku.
Po dobu čtení jsem si říkala, že by to mohla být poměrně vtipná divadelní hra, což není nic neobvyklého, páč na divadlo myslím nonstop, nicméně nakonec jsem se v doslovu dočetla, že knížka je napsána na základě divadelní hry. Celestini je totiž i dramatik, což mě samozřejmě nadchlo a po chvilce googlení se ukázalo, že přesně za rok bude mít jedna jeho hra premiéru na Nové scéně ND, OHOHO jsem zvědavá a mám radost!
Tudíž spíše než názor jste dostali informaci o ND 2018/2019 (SKUTR ♥ budou dělat Kytici ♥ a Balet Kafkův Proces, what?! Boží!). Jejich sezóna je výjimečně zajímavější než moje kecičky a navíc Černou ovci přečtete skoro stejně rychle jako tyto moje žblepty, takže ani není moc co řešit.

1 18.07.2018

Myslím si, že Warren je jedna z těch knih, která by mohla bavit i děti, které obvykle moc nečtou. Nechce po nich nějaké velké investice soustředění a přemýšlení, přesto není hloupá. Navíc je nadprůměrně krásná. Tak moc, že počítejte s vytrhavaním knihy z ruky, doprovázeným hlasitým "UKAŽ CO TO ČTEŠ" a to i lidmi, které vaše čtení normálně vůbec nezajímá.

1 18.07.2018

Duševní rozervanost každého z nás vyhrocená do extrému. Deprese a touha v několika obrazech. V citlivějším období bych asi týden hleděla do stropu, zabalená v dece, tišící myšlenky na smysluplný život.

1 18.07.2018

Chtěla jsem se navnadit na mé poprvé s McCarthym (mám v hledáčku Suttree).
Jak vidíte, moc to nedopadlo.
Každopádně nad McCarthym hůl nelámu, to že někdo napíše blbý scénář, neznamená, že napsal i blbou knihu.

Doufám, že všechny dialogy měly být hrány ironicky, to by mohlo trochu zjemnit jejich demenci.
Těžko však posuzovat, jak měly být dialogy řečeny, postavy většinou jen sedí a bez nějakých vážnějších indicií si povídají.
Sice nevíte, kdo co jak myslí, ale co rozhodně víte, je například: kdo se jakou rukou poškrábal za uchem, jakou nohou vykročil z auta atd. Ano, čekají vás přebytečné popisy scén v délce jedné strany a klidně i více.

Buďme shovívaví a řekněme si - třeba nevěděl, že to budou číst běžní lidé, třeba si myslel, že pro film bude dělat scénu, kostýmy i režii.
I po té si však musíme přiznat, že z takového scénáře jen těžko vyjde něco dobrého.
Čeká vás tak typická zápletka, až je z toho jednomu trapně.
A pokud by vám z toho trapně nebylo, nebojte, je to pojištěno i sexistickými vtípky.
Abych nezapomněla – hned v úvodu čeká
nejtrapnější sexuální scéna v historii lidstva (viděla jsem chuť melounů a stejně to říkám).
Čekala jsem, o čem to vlastně bude, až konečně přestanou ty dlouhé a zbytečné rozhovory, ale brzy mi autor začal odhalovat řešení celé zápletky, o které jsem myslela, že tam je jen proto, abychom se dostali k něčemu důležitému, k hlavnímu tématu knihy. Bohužel jsem byla vyvedena z omylu.

Adam z Memento Mori jednou říkal, že žijeme v Garbage Age of Cinema.
Je to pravda.
A to, že se dostane takový film do kin a ještě k tomu v hvězdném obsazení, to jen potvrzuje.

1 26.06.2017

Přečteno "na stojáka" v knihovně.
Jedná se o vizuálně milou a příběhově(?!) roztomilou záležitost (když to říkám ZROVNA JÁ, tak tomu můžete věřit) zajímavou tím, jak málo zajímavá je (dává to smysl?).
Pokud jste romantičtější duše než já, asi si to rovnou koupíte a stane se z toho vaše nová bible.
Pokud je vám z mírně *ehm* kýčovitých obyčejností okolo lásky na blití, tak na Slaďák ani nešahejte. To vám asi může být jasné už od pohledu na obálku, že ano.

1 08.06.2017

Zavírám oči před Peer Gyntem a dávám 5z5. Níže přikládám poznámky k hrám po bezprostředním přečtení. Tedy až na kachnu, protože můj názor na ni je vlastně shrnutím většiny pocitů, které mě provázely celou touto sbírkou.

Jakýkoliv autor: Takže jsme šli na večeři
Já: Meh
Ibsen: Sešli jsme se na večeři
Já: Ojojojoj!

Především se mi líbí, že se Henrik nebojí kontroverzí. Příjemným bonusem je, že nejde o nějakou prvoplánovitou potřebu šokovat (minimálně to tak na mě nepůsobilo).
Ibsenovy postavy jsou realistické. Nejsou černobílé a zároveň nejsou ani stereotypní. Jsou tak nějak všedně neobyčejné. Zkrátka - s touto sbírkou jsem si docela porozuměla a snad se brzy vrhnu i na tu další.

1. hra: Peer Gynt. Peer nemám číst jako Pír, ale jako Pér. Ok. Dávám tomu 1z5 a chci si popovídat s někým, kdo tomu dává pět hvězdiček a tvrdí, že to je nejvíc epická hra na světě, protože to asi nechápu. Dokonce jsem si hledala rozbory a nenašla nic epického. Hru tedy asi chápu (i přes její totální nahodilost a podivné skoky z dějství do dějství), nechápu pouze lásku k hře. Navíc se to rýmuje - ZLO

2. hra: Domeček pro panenky ♥ Jediná Ibsenova hra, kterou jsem viděla a kterou znám/jsem znala. O upraveném konci jsem pouze slyšela a jsem ráda, že zde byl také zahrnut. 5z5. Přestože jsou postavy nesympatické a nemohla jsem se přidat na žádnou stranu, tak celý příběh mám ráda moc.

3. hra: Přízraky. 5z5! Ibsen psal před více než sto lety o tématech, která jsou dodnes kontroverzní. Alespoň v našich končinách. Líbí se mi, že jsem většinu příběhu nevěděla, koho mám brát jako ústřední postavu, i když se to někomu může zdát možná jasné. Mi ne. Taky - co má pořád Ibsen s přenesením viny a hříchu z otce na syna? Tuším dětské křivdy a traumicka, musím mu brzy mrknout na bio.

4. hra- Nepřítel lidu 4.5z5 // Tato hra na mě působí dost depresivně. Od dočtení přemýšlím, zda se vůbec někdy domluvíme. Je to celé jako nějaká vyhrocená diskuze na novinkách. Tím, že to je divadelní hra, tak se vše děje nepřirozeně rychle - od naivity k frustraci, díky čemuž snad ani nejde k někomu chovat sympatie.

5. hra: Divoká kachna 4z5. Musím říci, že tady bych vyžádané přepsání konce pochopila více než u Nory.

PS: jsem jediná, komu se zdá upravený Nořin konec depresivnější než ten původní?

1 30.05.2017

Poslechla jsem si rozhlasovou hru a musím říci, že mě docela dost vytáčela hlavní postava, protože jestli něco nesnáším, tak to je intenzivní šepot. Hlavní postava mluví celou dobu naléhavým šepotem a při slovech "hrůza" a "touha" z jejich úst se mi chtělo zemřít. Nic proti Hlaváčové, pochybuju, že to byl její nápad.
Co se týče příběhu samotného, tak hlavní postava mě vytáčela tak jako tak. Byla silně pomatená a namísto pochopení by možná měla dostávat facky - a to od rána do večera.
Jsem zlá, pardon.
Co mě úplně dostalo, pochází z vedlejší mini zápletky, kdy chce jedna z dcer odjet poznat svět. (view spoiler) V této hře je kráva vedle krávy a to se mi nelíbilo. Tuto nelibost ještě více umocňoval již zmíněný ŠEPOT.
Na druhou stranu jsem pořád čekala jak to dopadne a zajímalo mě to, nemůžu tudíž říct, že bych Paní z moře považovala za úplnou ztrátu času.

1 15.05.2017