twigxi komentáře u knih
Nektere povidky jsou lepsi, vetsina nic moc. Nemuzu se zbavit dojmu, ze jsou psany tak nejak na silu, se snahou zaujmout a byt za kazdou cenu originalni. Souhlasim s komentarem od purie.
Nejvic se mi libila povidka Zivot s dlouhou cervenou niti, titulni povidka sice zaujala, ale necetla se mi moc dobre.
Rodinne vztahy z pohledu matky a jejiho syna. Jejich pohledy se casto lisi a vidi se oba proste pres matny sklo. Nebavilo me to. Proste jen kousek zivota nejakych lidi, kteri jsou mi naprosto lhostejni a po celou dobu knihy se ani nikam neposunou. Jen nekonecny, unavny proud myslenek a vzpominek.
Styl psani a jazyk se mi moc libi, ale jinak uz takovehle knihy nevyhledavam, protoze mi to pripada, jako ztrata casu. Jen je mi z toho po precteni smutno.
Precteno do vyzvy, ale s panem Sabachem si proste nerozumime.
Obalka a ilustrace jsou opravdu krasne, ale nic noveho jsem se v knize nedozvedela. Ani mi cteni nevytvorilo prijemnou naladu, jak jsem asi doufala. Spis je to jen takovy navod, ktery si ale prectete v kazdem druhem magazinu pro zeny.
Velice pusobivy pribeh podle skutecne udalosti. Doporucuji precist i kdyz to neni rozhodne zadne odpocinkove cteni.
Chtela jsem se bat. Ale toto neni muj salek kavy. Asi jsem uz videla prilis mnoho hororu, ale pribeh me vubec neprekvapil. Autorka to umi daleko lepe!
V teenage veku jsem toho o drogach cetla hodne. Fascinovalo me toto tema a zpetne jsem za to rada, protoze jsem se jim po tom vsem, co jsem si o tom precetla, zdaleka vyhybala.
Pohodova knizka. Vice se mi libily Sandriny pribehy, ale prolozit to tatinkovimi povidkami bylo osvezujici.
Skvela kniha! Zacatek byl navrat do detstvi a dospivani. Kdo vyrustal ve stejnem obdobi se v tom urcite poznal, protoze jsme ho vsichni prozivali tak nejak stejne. Ja si tu exkurzi do minulosti moc uzila.
Cast ze soucasneho zivota me ze zacatku moc nebavila, ale nakonec jsem si tam taky nasla svoje. Velice sympaticka autorka a urcite si rada prectu i jeji dalsi knihy.
Cetla jsem jako mala moji mladsi sestricce. Jedna z mych nejoblibenejsich!
Poeticky pribeh, ktery stejne jako vsechny Murakamiho knihy nepostrada hloubku a je napsany vytribenym a velice specifickym stylem.
Ja proste nechapu oblibu teto spisovatelky. Stejne jako Trestikova totiz podle me (treba tomu jenom nerozumim) neumi vubec psat.
Ty hole vety jsou trapne. Opravdu. Presne takto trapne.
Postavy v knize nema cenu dlouze komentovat. Nedokazu se nijak vzit ani do jedne z nich a uz vubec je nedokazu litovat a nikterak s nimi soucitit. Tudiz je mi jedno co se jim deje. Oni si to totiz zaslouzi, protoze se chovaji jako uplni, slusne receno, hlupaci.
Cele je to nemastne, neslane a ufnukane. Pokud touzite po depresi, staci par stranek teto knihy.
Na knihu jsem se moc tesila, ale bohuzel jsem si k autorovi nedokazala najit cestu.
Pusobilo to na me dost neverohodne, porazenecky a ufnukane. Mela jsem pocit, ze me to ma dojimat za kazdou cenu. Vypovedi se daji napsat daleko lepe. Tady je videt, ze autor je dost nevyzraly a jeho zpoved tak dopada naplocho. Alespon tedy u me.
Slabší průměr.
Nebudeme si nic nalhávat, paní Monyová psala spíše podprůměrně, nic pro náročnějšího čtenáře. Na odlehčení právě té náročnější literatury se mi ale její knihy libí.
U této mi ale silně lezly na nervy ty urážlivé (případně vševědoucí, leč pro mě většinou naprosto liché) komentáře směrem ke čtenáři. Stejně tak časté dokončování věty otázkou.
Zakončení příběhu se mi líbilo.
Falešný román je taková naivní, přihlouplá sestra mojí oblíbené Aristokratky. Nenáročné, ale odpočinula jsem si u toho.
Moc ráda si přečtu i další díl.
Můj nejoblíbenější gamebook!!!
Ještě teď si pamatuju určité pasáže a to, jak jsem se u nich nasmála. A taky si pamatuju, jak jsem neustále znova a znova kontrolovala poličku v knihovně, jestli tam nepřibyly od tohoto autora nějaké další knihy. A dodnes mě mrzí, že nepřibyly...
Nekonečná...nuda! Rjú Murakami omílá dokola stále stejná témata sexu, násilí a drog.
I když mu neodpírám odvahu šokovat, nenašla jsem v knize žádný hlubší smysl, bez kterého to na mě působí jen jako křik dítěte, které na sebe chce za každou cenu strhnout pozornost.
V dalsim pokracovani jsme se podivali na Slovensko. Margitu Figuli jsem, priznam se, neznala a tak jsem rada, ze jsem si jeji zivot dilo mohla takto priblizit. Cela tato serie je skvela!
Příjemné pokračování! Tahle partička mi přirostla k srdci.