TyraB komentáře u knih
Knížka úderná, chytlavá, výstižná, s velkým dějovým spádem, až neuvěřitelně nadčasová, možná i děsivě univerzálně platná.
Pěkná knížka, co se dobře čte. Obsahuje mnoho zajímavých myšlenek a rad, ke kterým se člověk může vrátit. V porovnání s autorovou knihou Bůh chodí po světě vždycky inkognito je však z mého pohledu slabší. Muž, který chtěl být šťastný je spíše souborem mouder, na který je, možná trošku uměle, naroubován jednoduchý děj. V knize Bůh chodí po světě vždycky inkognito je naopak tahounem zajímavý příběh, jehož jsou moudra velmi přirozenou součástí.
Kniha o schizofrenikovi nemůže být jednoznačná :-) Velmi zajímavé dílo!
Dobré jak pro ty, co o genocidě ve Rwandě (a Burundi) vědomost mají, tak pro ty, kteří o genocidě dosud ani nevěděli. Přímé vyprávění ukazuje události v osobní tragické rovině. Knížka zároveň mapuje dění předcházející genocidě, genocidu samotnou i její dozvuky nyní, takže čtenář získá alespoň částečný přehled. Myslím, že se autorce podařilo zachovat vzpomínku na svou rodinu, přestože jistě ne do takové míry, jak by si přála. Její nejbližší díky této knížce nezůstávají jen bezejmennými oběťmi genocidy (na rozdíl o mnohých dalších).
Dobrý děj. Příliš mě nebavil styl, jakým je kniha psaná. Ale samotný příběh Johana (jehož osobnost mi mimochodem není moc sympatická) a všech lidí kolem něj je celkem poutavý. V knize vylíčená politicko-společenská situace je děsivá a některými rysy opravdu připomíná ne až tak vzdálenou realitu. Jo a na konci mě trochu mrzelo, že jsem se ani náznakem nedozvěděla o osudech některých vedlejších postav, které v knize sehrály svou roli.
Wow, super knížka. Myslím, že se v ní každý (někdo více, někdo méně) najde. Psychologicko-filozoficky laděná, ale zároveň je vše zakomponováno do příběhu, který dodává knize velkou čtivost. Trochu chápu rozčarování některých ohledně závěru knihy (který, přiznávám, mě ani na chvíli nenapadl), ale nakonec si říkám, proč ne?
Mé komiksové poprvé a vybrala jsem si dobře. Zaujalo mě osobité vyprávění autorky a hodně na mě působil její zvláštní odstup, se kterým o sobě a své rodině píše (a kreslí :-) ). V knize se také skvěle a přirozeně střídají časové roviny autorčina života. Člověk se sem tam zasměje, sem tam s autorkou ztotožní. Pěkné čtení, originální forma.
Velmi originálně napsaná knížka. Krátké kapitolky se čtenáři postupně spojují v celkový obraz. Autor se nezaměřuje na kdovíjaké dějové linie, ale skvěle popisuje pocity a atmosféru v ne zrovna dokonale fungující rodince, která je v mých očích svým způsobem zároveň typická i výjimečná. Styl psaní, který se v průběhu a hlavně pak v závěru mění, je efektivní a chytlavý.
Když jsem začala číst, nenapadalo mě jiné zhodnocení knihy než „hnusná“, neříkám bezcenná, ale prostě hnusná, nic víc, nic míň. V jednu chvíli jsem si říkala, že byť mám ráda právě knihy, které provokují k zamyšlení, jsem asi dost omezená, když nejsem schopna ocenit tuhle literární klasiku. Ale nakonec? Je toho opravdu hodně, co si z knihy vzít a nad čím se zamyslet. A navíc mi to docházelo (a po přečtení stále dochází) tak zvláštně postupně. Mersault určitě není typ člověka, se kterým by se ztotožnili okamžitě všichni. Alespoň částečné porozumění mu však skrývá zajímavé věci.
Čtivá kniha. Zajímavé příběhy, které opravdu nejsou až tak „za plotem“, jak se může zdát. Málokdo může o tématu takto psát. Moc fajn je proložení příběhů pár semináři na zajímavá témata. Chvílemi kniha směřuje možná až příliš „kriminalistickým“ směrem, což bych klidně omezila a místo toho se dozvěděla podrobněji o samotných příbězích a jejich aktérech. Za mě 3 hvězdičky, ale +