Tyrkysová komentáře u knih
Těžko napsat o Haně něco, co ještě nikde nezaznělo - zkrátka a dobře, nenechte se odradit velkou popularitou Hany, není to jen marketingový tah, ale zasloužená pozornost.
Antikrist přichází na svět a armagedon je za dveřmi. Přidejte menší nedorozumění v porodnici, charismatické zástupce Nebe a Pekla, jezdce Apokalypsy, jednu čarodějku, dvoumužnou armádu lovců čarodějnic, několik satanistických jeptišek, pár tibetských mnichů, dva geniální britské autory, typický humor a máte skvělou knihu, kterou si užijete :)
Děj knihy se odehrává jak v současnosti, kdy Oveho poznáváme jako onoho nerudného dědka, který vám buď poleze na nervy, nebo s ním budete soucítit (záleží na tom, v jakém jste zrovna rozpoložení :-) ), tak v minulosti, díky níž začnete toho protivného staříka chápat mnohem více a dokonce ve vás vykřeše i nějakou tu jiskřičku pochopení.
Ať tak či onak, rozhodně doporučuji, abyste knize dali šanci - jakkoli vám třeba na začátku bude Ove nesympatický - protože v této knize není nic takové, jak se na první pohled zdá.
Poutavý příběh autorka odvíjí tak, že se od něj nedokážete odtrhnout. Relativně stručným stylem, který není nijak vyumělkovaný, ale současně zvládne pár slovy vyjádřit velmi mnoho, servíruje řadu opravdu zajímavých myšlenek, u nichž stojí za to se na chvilku zastavit. Je to román o životě. O všech jeho aspektech. Realitě válečné doby. O životě plném radosti a lásky, ale taky utrpení, bolesti, nepohody, nebezpečí. O tom, že ne každý vztah dopadne dobře a ne každá láska může být opětovaná. Román, který současně velmi dobře pracuje s tématem stáří, bezmoci, života odkázaného na pomoc druhých a smíření se se životem a smrtí. Velmi doporučuji.
Už dlouho jsem se tak nad knížkou nezasmála. Několikrát jsem ji musela přestat číst v metru, protože jsem už vypadala jako blázen, neustále z ničeho nic vybuchující smíchy. Ač jsou situace a všechny postavy samozřejmě dohnány ad absurdum, stačí se nad to povznést, brát to jako spisovatelův záměr, a jen se bavit.
4,5*/5
Čistokrevná sci-fi, která je podána takovým způsobem, že dokáže upoutat jakéhokoli čtenáře, protože nezachází do obtížně pochopitelných detailů. Nechybí zde ale ani prvky thrilleru či dobrodružného příběhu nebo třeba momenty, které vás dojmou. Prostě skvěle vybalancovaná směsice!
Slepá mapa je knihou, která vás jednoduše pohladí na duši. Příběh není nijak překombinovaný, je uvěřitelný a velmi jednoduše a čtivě napsaný. Vzbuzuje porozumění, vyvolává zamyšlení, je lidský. Jako byste poslouchali vyprávění vlastní babičky nebo maminky. Chytne a nepustí...
Líbilo se mi vyvážení mezi triem: útrapy putování – pohostinnost lidí – zajímavosti z dané oblasti / kultury. Knihu jsem si užila i se vším tím pitím čaje, puchýři, opruzeninami a horkem, protože je to hezká oddechovka. Rozhodně se vrhnu i na jeho další cestovatelské příhody.
4,5*/5*
Ilustrace jsou bezesporu nosnou konstrukcí celé knihy, protože jsou opravdu nádherné, příběh ale rozhodně nezůstává pozadu. Má svou zajímavou filozofickou rovinu, která donutí k zamyšlení i dospěláka a pro děti je současně srozumitelný. Odpovídá tomu i jednoduchost vět, které sice postrádají jakousi malebnost (možná dáno částečně překladem?), ale zase jsou pro začínajícího čtenáře lépe uchopitelné. Za mě tedy rozhodně velký palec nahoru. Pokud budete mít možnost, určitě do knížky minimálně nahlédněte, chytí vás :-)
Krásný způsob vyprávění a úchvatné popisy jsou pro celou knihu typické. Christiane dokáže popsat strohou a prakticky pustou krajinu plnou sněhu, ledu, ledových ker v ledovém moři a polární záře tak neskutečně, že máte chuť se tam alespoň na chvíli vydat. Umělkyni v sobě prostě nezapře :-)
4,5/5*
Při čtení budete řadu textů poznávat a možná si i broukat jejich melodii. I jejich psaná forma je však velmi poutavá. Kryl má velký cit pro český jazyk, verš a navíc obrovskou slovní zásobu, takže se jeho texty nádherně čtou.
Adresát neznámý unikátním způsobem bleskově zareagoval na změnu ve společnosti, která předcházela II. světové válce. Na pár stránkách je autenticky a jednoduše zachyceno a řečeno velmi mnoho. Originalita tkví zejména ve využití psané korespondence, jejíž obsah, ale i forma, se v průběhu příběhu mění a zachycuje tak změny v chování jak Martina, tak Maxe. Ani po 80 letech kniha rozhodně neztrácí na aktuálnosti a rozhodně za přečtení stojí - přibližuje jedinečně atmosféru doby i pomalu se vynořující hrozby.
Jako novinář odvedl Jon Krakauer velmi úctyhodný výkon - dohledal velké množství materiálů, výpovědí svědků, mluvil s Chrisovými přáteli, známými, rodiči a sourozenci i náhodnými svědky jeho putování. Vydal se také na mnoho míst, kde Chris pobýval, prošel v jeho stopách i Stampende Trail, zkoumal příručky, které Chris četl, doptával se přírodovědců, dobrodruhů, ochranářů pracujících v parku... A s každým z těchto pohledů přidal další dílek do obrovské skládačky Chrisova života i posledních dnů. I když se názory čtenářů na Chrisův příběh mohou různit, jedním z autorových záměrů bylo jistě podat jeho příběh natolik podrobně, aby si z něj každý z nás mohl vzít to své. A to se mu povedlo.
4,5*/5*
Velký příběh plný velkých témat. Pro mne se rozhodně jednalo o zajímavý vhled do americké kultury a společnosti, kterou my Evropané mnohdy nevnímáme. Zdánlivě "jasný" příběh je zamotanější než vypadá a autorka nám nejednou ukáže, že nic není černobílé. I přes pěknou tloušťku jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Rozhodně stojí za přečtení!
Příběh s pořádnou porcí černého humoru, ironie a nadsázky, okořeněný takřka tarantinovskými scénami. Vzhledem k tématu zde ale najdeme i jisté existenciální pasáže o smyslu života. To vše na pozadí nádherné finské přírody, které se vám dostane hojná porce. Než natáhnu brka rozhodně vyčnívá svým tématem, humorem i zpracováním, ale i přesto na některých místech jinak dobře ubíhající děj malinko zpomaluje. Rozhodně se tím ale nenechejte odradit, stejně jako složitými finskými jmény a názvy :)
4,5/5*
Celý příběh je pořád vtipný a zábavný, i když začínají být jednotliví hrdinové už trošku stereotypní. Opakovaný vtip vždy ale přestává být vtipem, a proto je rozhodně třetí díl o něco slabší, než první. Na druhou stranu opět o něco pozdvihl laťku oproti dílu druhému :-) Mezi jednotlivými díly u mě vždy pomáhá pauza...
Případ doktora Karpety není jen tak obyčejným detektivním příběhem. Mísí se v něm prvky mysteriózní, filosofické, náboženské a současně je celý takovou menší hříčkou. Celým dějem totiž prolíná téma nesmrtelnosti, dobře stráveného života a vlivu člověka na chod dějin. Prostě rozhodně stojí za přečtení.
Szpilman píše téměř dokumentaristickým stylem, s jakýmsi odstupem, a právě tato "odosobněnost" je na knize velmi zajímavá, i když na druhou stranu postrádá emoci, která by vše ještě umocnila. A ryze ze čtenářského hlediska - maličko snižuje čtivost. Za přečtení Pianista nicméně rozhodně stojí!
Pastýřská koruna ve mě vyvolala vlnu nostalgie - ostatně, ono všechny díly s Toničkou Bolavou tak trochu nostalgické a smutnější jsou. Rozloučení se autora s celým světem (naším i tím Zeměplošským) právě jejím pohledem bylo ze čtenářského pohledu krásné.
Ačkoli je děj bezesporu zajímavý, kniha jako taková se mi nijak extra dobře nečetla. Velmi mě překvapil zejména kontrast mezi rozvláčnými a barvitými popisy prostředí a velmi jednoduchými dialogy, které se navíc neustále prakticky slovo od slova opakovaly. Čekala jsem něco více. Na Steinbecka jsem ale nezanevřela a chystám se na jeho další knihy.
3,5/5*