Valyk komentáře u knih

Já se tedy rozhodně neztotožňuji s kladnými komentáři k Bídným rokům. Naopak. Musím říct, že tato knížka je podle mého dokonalý brak. Přečetl jsem skoro sto stran a musel jsem to odložit. Jestliže se má v nějakém příběhu stěhovat rodina z bytu ve městě do karavanu na smetiště, musí být k takovému extrémnímu kroku nastítěn věrohodný důvod. K tomu se ale autor vůbec nemá, pominu-li pár poznámek o smogu, špíně či nedostatku bytů. Děj knihy je hrozně jalový, události nedomyšlené, postavy (mladých manželů) jsou, nevím proč, bizarní. Faldbakken, zdá se, než dopsal jeden odstavec, zapomněl obsah předchozího. Jinak si totiž neumím vysvětlit proč se například Allan dal na architekturu kvůli "naléhání otce", přičemž o pár řádků dříve "si ji vybral, protože měl vždy vztah spíše k řemeslné práci." Co nemám rád je kýčovitý patos. Cituji:

"Vstal a zároveň si rozepínal košili. "Pojď." Ale ona byla lenivá a nechtělo se jí. "Tak pojď sem přece." Pochopila že v něm pracuje něco mocného, a už se nerozmýšlela, opatrně odhopsala těch pár kroků, aby se neřízla o ostré úlomky plechu a skla, kterých bylo na kopci plno mezi jiným odpadem a šrotem. Ležel a šeptal jí, objímal ji, nadýmal se a vrněl jak velké, mazlivé zvíře. A ona se pokoušela najít slova pro tohle nové, pro rozdíl mezi tím, co znala, a tím, co teď začíná a mumlala: "To je krásný....., krásný milovat se venku...., tak krásný..... A on si líně pomyslel, ukojený , ale někde v hloubi neklidný, že leží jak kočky na slunci, divoké nezkrotné, hebké a ladné, jedna přes druhou, jako "divoši", jako kočky v trávě, přesně jako... Potom znovu usnuli." Konec citace

Nezdá se vám to idiotské? Přiblble patetické? Ona i on líní, ale bylo to krásné, tak krásné... Leží tedy jako kočky nebo jako divoši? Milovali se nebo měl "on" nějaké zažívací problémy? To nemluvím o tom, že při této "romantické" scéně měli pětileté dítě někde dole mezi zase jinými odpadky - jak jinak na smetišti, že....

Umím se povznést nad morální zastaralostí tohoto "díla", kdy k apokalypse města vedou z dnešního pohledu směšně vykonstruované a zcela nerealistické důvody. Povznesl bych se i nad tím, že hodnoty lidí v době vzniku tohoto románu byly jiné, což se opět odráží v poněkud pitoreskních postojích hrdinů. Že tedy rozhodně není toto sci-fi dílko nadčasové, to bych autorovi neměl za zlé. Nemohu ale pominout nedostatky, které z Bídných roků dělaly nutně béčkovou knížku už v době jejího prvního vydání.

10 25.10.2014

Dobře zpracované téma. Terror patří ke knihám s vlastní atmosféru. Pokaždé, když se člověk začte, vtáhne ho ledová pláň nebo zamrzlá arktická pevnina a není snadné se zase odpoutat. Jen mi někdy vadily komplikovaně formulované věty s mnoha vsuvkami. U námořníků se tak nějak očekává hrubší vyjadřování, ale nemusí být doufám nutně bezduché, což zde bohužel mnohdy bylo - vadilo mi, pokud se tohoto (autorského) přehmatu dopouštěl sám kapitán, a nemám na mysli jen každou chvíli něčí "stažený šourek". Celkem 648 stran... Ano, místy jakoby se Simmons snažil děj na zamrzlých lodích něčím natáhnout, a to i za cenu poněkud nudného exkurzu do minulosti námořníků. Některé kapitoly jsou zdlouhavé, příliš podrobné či rozvláčné. Celkový pohled na tuto knihu mám ale pozitivní. Oceňuji reálie z předlohy, věrohodně vymyšlený příběh i velice podmanivé zpracování, a konečně i závěrečné eskymácké defilé. Jo a ještě něco zdánlivě možná nepodstatného. Nedozvěděl jsem se, jak se Mlčenlivá a posléze i její společník v arktickém prostředí umývali, což bych při všech detailech jejich vztahu a vzhledem k rozsahu knihy tak nějak očekával.

4 23.10.2014

Po přečtení prvních deseti stránek jsem věděl, že mě od Murakamiho čeká opět opravdová literární lahůdka. Díky jeho Norskému dřevu mě již nezaskočilo, že má patnáctiletý kluk vnitřní hodnoty, myšlení a postoje zralého člověka. Celá kniha je vlastně alegorie plná metafor. Podkladem jsou ovšem reálné příběhy několika hrdinů, jejichž osudy se mají někde protínat. Některé se protnou, jiné ne. Některé se protnou dokonce za jakousi oponou reálného života (na onom světě?). Bavila mě mnohoznačnost významu událostí, kdy si každý musí ten správný nebo alespoň autorem zamýšlený dosadit. Koncepčně je kniha do první poloviny tvořena zápletkou a od počátku druhé poloviny se odehrává postupné rozuzlení. V druhé části jsem si připadal jako před téměř hmatatelnou myšlenkovou sítí, jejíž spletitost tvořenou z příčin a následků nejsem schopen pochopit. Když už jsem měl pocit, že niť vede jednoznačně od jednoho uzlíku ke druhému mně nadohled, ukázalo se, že vede k úplně jinému. Nakonec jsem si přeci jen udělal svoji představu o celkovém tvaru té sítě. Je mi ale jasné, že někdo jiný splete celou síť do úplně jiné a přitom rovněž celistvé a smysluplné struktury. Snad právě v tom spočívá velké kouzlo této krásné knihy. Rozvolněnost možných závěrů o roli jednotlivých postav vede podle mého k tomu, že někdo může mít opravdu slečnu Saeki za matku Kafky, což samozřejmě poněkud kazí dojem z dobrodružství o jeho spolknutém spermatu; jiný může pokládat pana Óšimu za člověka spolčeného s „oním světem“, pana Nakatu za Charóna nebo samotného Kafku za zesnulého přítele slečny Saeki. Bůh ví, jak je to správně….

10 26.09.2014

Nejsilnější stránkou Kafkova nedokončeného Procesu je podle mého humor. Není snadné tvořit humor na pozadí těžké, temné atmosféry příběhu, ale Kafkovi se to povedlo výborně. Přečetl jsem doposud jen dvě knihy, u kterých jsem se chvílemi i hlasitě smál. Byl to Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha a Proces. Srovnání s Donem Quijotem by jistě snesl i Kafkův zcela unikátní, skvostný jazykový styl. V perfektně vystavěném příběhu se Kafka nezaobírá zdánlivě důležitými údaji o tom, kde se děj odehrává, jak se jmenují či jak vypadají jeho postavy. Soustředí se však velice komplexně na niterné důsledky doléhání fiktivní, obludné a absurdní soudní mašinérie, která je s to zcela pohlit lidský život ještě dříve, než je vydán verdikt. Při čtení je třeba mít se na pozoru, protože do děje už tak těžko uvěřitelného vstupují jakési horečnaté sny, které ještě více podtrhují bezútěšnou situaci z neznámé příčiny obžalovaného pana K.

10 25.08.2014

I když Tóru skoro nemluví, přesto je jeho prostřednictvím sděleno mnoho. Psychologie postav je v tomto Murakamiho vynikajícím díle úchvatná. Sex, který je propleten (přímo i skrytě) do mnoha různých situací, není zdaleka nespoutaný, jak se popisuje zde v "přebalu" knihy, ale spíše syrový, nedozrálý, avšak o to více horečnatý. Norské dřevo je kniha přesně určená těm, kdo hledá zamyšlení, neotřelé životní postoje, svobodné, předsudkem nezatížené o to však složitější životní cesty. Životům hrdinů zjevně chybí pevné vnitřní body, což je na jednu stranu osvobozuje, ale zároveň vnitřně ničí.

9 14.08.2014

Věrohodný pohled na věc z druhé strany. Cítil jsem tu obecně známou souhru německé nátury, dobových okolností a hospodářské situace - prostě hlavní faktory nástupu nacismu a posléze konání zvěrstev 2. sv. války. Konec (soudní proces) se mi moc nezdál. Byl popsán tak, že vůči Langovi panoval příliš zaujatý postoj. Nikdo ať mě nepodezírá ze schvalování čehokoliv, ale jestliže se celou knihou vykresluje povaha člověka, získáte k němu nějaký vztah, takže jsem mu na konci přál spravedlivý proces.... Samozřejmě se musí čtenář připravit na otřesné scény z Osvětimi.

7 11.07.2014

"Hohó! tak tohle je fakt kniha", pronesl komik. "Hohó!" vpadlo sborem zbylých šest Little People. 1Q84 (kniha 1 a 2) je nepochybně literární skvost, který si dočasně pronajal všechen můj volný čas. Že tomu tak bude, to jsem tušil už při Janáčkově symfonietě. Napínavý děj, prolínání docela věrohodných příběhů Tenga a Aomame, mysteriózní atmosféra, mnoho podnětů k zamyšlení, neuzavřené mikropříběhy, jež každému nechávají prostor pro vlastní dokončení (anebo ponechání tak). Prostě perfektní kniha. Někdo se pozastavuje nad zdlouhavostí, ale já myslím, že každá věta je přesně na svém místě a rozsah je známkou důslednosti příběhu. Oceňuji realistické vyobrazení přechodu do světa 1Q84. K večeru jsem míval nutkání podívat se na nebe - neuvidím tam proboha dva měsíce? Bohužel se čtenář až do konce knihy nedozví,........, no,....jak to vlastně dopadlo s tím fikusem. Takže, vážení Little People, jsem (nejen na vás) zvědav ve třetí knize.

10 19.06.2014

Moc krásná knížka, která mě na konci fakt dostala. Zde se přesně ukazuje, jak je možné postavit silný příběh na relativně banálních základech: obrovský černoch, co má jméno jako ten nápoj, jen se to jinak vyslovuje, malá myš pan Jingles, duševní mrzák Percy... atd. King vymyslel i dobrý koncept knihy, kdy se základní dějová linie tvořená editovanými vzpomínkami proplétá se vstupy "jakoby autora", který píše příběh ze starobince, v němž navíc nachází zajímavou paralelu se svými vzpomínkami.

9 22.05.2014

Podle mého je tato kniha vhodná jak pro náctileté, tak i pro dospělé. Je skvělým exkurzem do myšlenkového schématu ortodoxní židovské komunity a zároveň povedeným příběhem o jednom dospívajícím umělci, který se z této komunity vyčleňuje. Je psaná zvláštním strohým, avšak velice čtivým stylem. Přestože z velké části popisuje autor stereotypy rodiny, nikdy jsem se nenudil. Ve fázi, kde příběh graduje, se myslím čtenáři rozdělují na dvě skupiny. Jedni sympatizují s Ašerem a odsuzují jeho otce, druzí právě naopak.... Musím se přiznat, že jsem měl spíš pochopení pro otce. Jedna z knih, kterou rozhodně stojí za to přečíst.

9 12.05.2014

Jak sám autor připouští, jde z literárního hlediska o slabší dílo. S tím bych souhlasil. Příběh na mě působil poněkud plochým dojmem. Mrzelo mě, že Puzo nějak výrazněji nezkoumá příčiny růstu moci mafie, protože bez znalosti společenských souvislostí té doby je jednání hrdinů často nepochopitelné nebo nevěrohodné. Vysloveně otravným se mi stal výraz "zazubil se", protože se tam zazubí někdo na někoho každou chvíli, a to i v situacích, kdy to vůbec není namístě. Asi vlivem odstupu doby se některé scénky jeví jako karikatura či parodie. A poslední kritická připomínka: šlo by to celé zkrátit na polovinu. Ale není to špatná kniha. Brilantní je začátek (svatba), pak následuje mírný úpadek kvality, výkyvy nahoru dolů. Do vysloveného podprůměru ale žádná fáze neupadá.

6 22.03.2014

Přečetl jsem první kapitolu a kousek z druhé, takže se ještě k tomuto komentáři vrátím. Po tom co jsem přečetl ale musím říct, že je to s prominutím kravina. Zatím čtu naprosto nevěrohodné a totálně idiotské rozhovory mezi údajně (nevypadá to tak) těžce raněnými vojáky v transportu ve vagonech pro dobytek. Jestli to není nějaký přelud, vyskytující se jen v 1.kapitole, a bude to v tomto stupidním duchu pokračovat, nedočtu to.... Už jsem o 2. světové válce přečetl pár knih, ale tohle zatím působí jakoby šlo spíše o postřehy ze všedního dne vojáka, bez souvislostí, bez myšlenky....

Tak jsem to vzdal. Tohle opravdu ne. Hodnotit nebudu, protože jsem přečetl jen dvě kapitoly.

Ale jo, líbilo se mi to. Je fakt, že Sněhulák mi přišel lepší. U této detektivky jsem od půlky ztratil zájem o to, kdo je vrah. A ke konci jsem už byl přesycen jinak brilantním jazykem autora natolik, že jsem všechna ta přirovnání a strhující zvraty v ději začal ignorovat a soustředil se jen na holá fakta směřující ke konci románu. Hodnotím ale vysoko, protože kniha mě dokázala vtáhnout, je velmi kvalitní a do čtení, ani na kritizovaném konci, jsem se nemusel nutit.

7 25.02.2014

Snad vůbec poprvé jsem si zjišťoval složky mého parfému. Když jsem je srovnal s parférmy Baldiniho, které připravoval Grenouille, byl jsem zklamán... citrusové příměsi, nějaký ten květ a cedrové dřevo - no, prostě tuctový parfém. Během čtení jsem občas přemýšlel, jestli bych mohl nějak extrahovat vůni manželky, aniž bych ji tedy zabil :-) Ovšem tato možnost mě zklamala... Nakonec jsem si musel připustit, že uvařit dobrou polévku s voňavým pižmem všech ingrediencí není také k zahození. Tato kniha je každopádně inspirativní. Výborně zpracované téma. Člověk stále čeká co bude dál, kam až Grenouille zajde, přičemž on sám je vykreslen tak, že jsem se nedočkal (asi záměrně) žádného citu k němu - žádné sympatie, ani odpor nebo znechucení. Na mě působil tak, jako na své okolí v tomto příběhu - nemohl jsem ho nějak zaregistrovat nebo v mé hierarchii někam začlenit. Pokud mám srovnat s filmem, kniha je o mnoho větší zážitek a člověk je daleko podrobněji a přitom zajímavou formou zasvěcen do řemesla parfumérů, tedy kromě jiného.

10 15.02.2014

.....akorát, uznejme, vrah měl vcelku legitimní motiv.

6 09.02.2014

Výborný román. V podstatě po celou dobu jde o napínavé čtení. Oceňuji i poměrně dobré vykreslení charakteru postav, kdy se v nich zohledňuje jejich skutečná historická předloha. Některé heroické činy Sharpa jsou sice malinko přitažené za vlasy, ale román má smysluplný děj, opírá se o reálnou historickou událost, v žádné fázi není nudný, povětšinou je napínavý a poslední třetina je vysloveně strhující. A na závěr.... nevěřím, že Mary Sharpa milovala.

5 31.01.2014

Kdo by se hned po pár řádcích nezamiloval do Bernardy..... "její někdejší tělo mořské panny bylo teď odulé a měděně zbarvené jako tři dny starý nebožtík, a vydávala tak hromové a smrduté pšouky, až to děsilo i hlídací psy". Márquez mě opět nezklamal. Ve skutečnosti jsem se spolu s Delaurem tak nějak zvláštně zamiloval do Siervy. Těm, kteří od Márqueze zatím nic nečetli a chtějí si začít s tímto žánrem, bych doporučoval nejdříve právě tuto knihu. Ostatně, právě na ní si každý může vyzkoušet, jestli je "připraven" na náročnější kousky. V celé knize je hlavní linie velice zřejmá, uhýbá se jen málo a po hlavních větvích, takže navzdory všem prvkům magického realismu se lze snadno "udržet na cestě". Vynikající dílo! A po jeho dočtení lze rovnou přejít třeba na Sto roků samoty.

8 19.01.2014

Kniha je psána až moc jednoduchým jazykem a děj na mě v důsledku toho působil místy tak nějak triviálně. Dlouho mi lezlo na nervy oslovení "staroušku", ale zvykl jsem si. Do dobré poloviny se vše odehrává bez silného příběhu, popisem zajateckého života, který se nejeví nějak extra zlý, vezme-li se v úvahu válka. Teprve za půlkou se vyprávění rozjíždí a knížka dostává náboj, který na jejím konci graduje. Celkově vzato je Král Krysa zajímavá kniha a v poslední třetině velice poutavá.

5 16.01.2014

Nějak mě to nenadchlo. Dost jsem se ztrácel v překotném ději plném fantasmagorických pojmů. Pravda, tu a tam na mě vyskočila povedená satira.

8 01.01.2014

Objektivní, vyvážená, racionální. VK prostě umí odhadnout podstatu totalitarismu. Mám rád jeho schopnost vystavit v celé nahotě na světlo všechny oportunisty, kteří koukají hlavně na to, jak se povozit na vlně environmentální ideologie. Jsem rád za každého, kdo tyto falešné a prospěchářské pokrytce odhaluje.

12 29.12.2013

Výborná kniha a rozhodně není její poslání překonáno jakýmkoliv novějším pojetím. Jde o absolutní základy ekonomie. Tyto fundamentální základy platí dodnes. Pokud si k tomu někdo přečte i Lidské jednání (L. v. M.), pochopí i podstatu racionálního chování jedince uprostřed společnosti. Jednoduše - kniha je platná dodnes.

6 29.12.2013