Vampucha komentáře u knih

(SPOILER) U této knihy jsem dlouho předlouho váhala, zda ji číst. Anotace a ohlasy mě lákaly, ale obálka na mě působila až příliš dětsky. Já mám middlegradky ráda, ale tady jsem si nějak myslela, že už to bude moc. Že ty holčičky na obálce jsou opravdu holčičky a ne takové dračice, jaké jsou pak v knize.

Nakonec vyhrála zvědavost a k rozhodnutí si knihu přečíst přispěla i ukázka z připravovaného seriálu na Netflixu. A jedno vám řeknu rovnou, v žádném případě to není čtení pro děti.

V malém městečku uprostřed divokých lesů potkáváme Sophii a Agátu. Sophie je princezna a Agáta, no ta bydlí v chatrči na hřbitově.
Jednou za čtyři roky z tohoto města nedobrovolně mizí dvě děti. Unáší je školník ze Školy dobra a zla. Další vývoj by se vám mohl zdát jasný jak facka. Prozradím jen, že obě dívky jsou opravdu uneseny a ocitají se v té hodně zvláštní škole. Celý děj knihy je pak o škole, vyučování divných předmětů a o boji dobra se zlem, až dojde na velké finále.
Od začátku mi škola přijde celkem extrémně krutá. Je to jak Harry Potter, tak od pátého dílu. Tam už to taky s tou pohádkou z prvního dílu nemělo nic společného.
Ale postavy si oblíbíte, Sophii teda asi ne, ale její spolubydlící zbožňuju. Navíc narážky na jiné pohádky jsou geniální. Kromě Agáty a Sophie jsou všechny děti z pohádkového světa, mají pohádkové rodiče. Známe čarodějnice, prince a princezny… jako v tomhle směru je to vtipné. Obě školy jsou vymyšleny s velkou nadsázkou, řekla bych. A to knihu hodně táhne.
V určité fázi mě to handrkování mezi Sophií a Agátou přestalo bavit. Vadilo mi, jak je Agátha slepá a nechá se sebou tak manipulovat. Měla své pohnutky proč to vše dělala, ale stejně jsem si furt říkala, ty si blbá ty si blbá :D :D

Další díly této série asi vynechám, konec je relativně uzavřený a více divných princezen nepotřebuji.

1 04.11.2022

Jméno Ivana Roubala by pro většinu z vás nemělo být neznámé. Chápu, že možná mladší ročníky nebudou vědět. Ale vzhledem k popularitě seriálu Devadesátky, podcastu Opravdové zločiny a popularitě žánru true crime předpokládám, že každý ví o koho se jedná. A samozřejmě také vznikl seriál Případ Roubal, kde si známého vraha zahrál Hynek Čermák (seriál jsem zatím neviděla).

Ivan Roubal patří k nejznámějším českým sériovým vrahům. Do povědomí se nám všem dostal nejen počtem svých obětí, ale především podezřením, že mrtvoly dal sežrat prasatům. Přijde vám to povědomé? Možná si vzpomenete na Hannibala Lectera, i on se měl stát obětí čuníků.

V knize se dozvíme něco málo o Roubalově minulosti, ale spíše jen pro dokreslení jeho osobnosti.
Jinak je to celé z období jeho vražedného řádění. Postupně se seznamujeme se všemi jeho oběťmi, těmi potvrzenými i těmi domnělými. Sledujeme pohyby Ivana Roubala od nějakého roku 1989 až do roku 1994, kdy byl poprvé zatčen. Svým způsobem je to zajímavé čtení, vlastně jsem o celé té kauze věděla jen to s těmi prasaty.

Nicméně knížka je napsaná takovým zvláštním stylem, hodně se opakují slova či celé fráze. Kolem půlky knihy to začalo být vážně otravné. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že to neprošlo vůbec žádnou redakcí. Fotodokumentaci u případu tak moc probíraným médii, bych si také představovala jinak. Jediná fotka Roubala je tak ta na obálce.
Za celým příběhem je dozajista mnoho měsíců práce, rešerší, bádání. Je škoda, že to má takovou prapodivnou formu, skoro jako kdyby to mělo číst dítě a ne dospělý člověk.
Nemohu se ubránit pocitu, že za pár týdnů či měsíců si na tuto knihu vůbec nevzpomenu :(
A jméno Roubal si opět budu spojovat jenom s těmi prasaty.

2 02.09.2022

Venkovský historický román, příběh se odehrává v letech 1918 - 1946 a co je zajímavější, vychází ze skutečných událostí.
Nacházíme se ve vesnici Jelení nedaleko Pardubic a sdílíme osudy několika málo obyvatel. Začátek je příjemný, řeší se běžné starosti venkovského života. Někdo má život lehčí než druhý. Někdo má rodinu, někdo žije sám a osud mu hází pod nohy jeden klacek za druhým.
Postupně roky plynou, děti rostou, probíhají svatby, pohřby a schyluje se k válce. Až nastane chvíle, kdy válka opravdu je. Jak ji prožívají obyvatelé Jelení se moc nedozvíme. S vypravěčem se přesuneme na jiné místo a prožívám s ním hrůzy války jinde.

Je to krásně napsané, pár stránek jsem si na styl psaní musela zvykat, ale pak už se to četlo samo a stránky utíkaly jedna za druhou. Věřím, že někdo se stylem může mít problém. Bude to asi čtenář od čtenáře. Také to pro někoho nebude úplně lehké čtení co do obsahu. Ale každý máme tu citovou hranici jinde.
V knize sledujeme osudy hlavně jedné rodiny a jejich příbuzných, sousedů či přátel. Někteří mi k srdci přirostli více, jiní méně. Někdo překvapil, někdo zklamal. Hodně jsem to s nimi prožívala a přála si, aby některé věci dopadly jinak a tím nemyslím nutně období války. Smutné, dojemné, a jak jsem již zmínila příběh vychází ze skutečných událostí.

3 02.09.2022

Zahrada mrtvých duší je rodinné drama. Příběh opředený tajemstvím a nejistotou, zda to co víme je opravdu tak, jak si myslíme nebo si s námi autor i představivost zahrává a celé to je docela jinak.

Příběh je o Markovi, kterého poznáváme už jako dospělého. O Šárce, jeho starší sestře, která zmizela a léta ji nikdo neviděl ani o ní neslyšel. Právě Šárka by mohla být klíčem ke všemu co se děje a co Marek nechápe.
Prostřednictvím Šárky se vracíme do minulosti a poznáváme zvláštní historii celé rodiny. V průběhu knihy se k tomu přidá deník jejich otce a to vám zamotá hlavu a začnete pochybovat. Je to tak jak říká Šárka? Nebo má pravdu Jan ve svém deníku?
Otevírá se celkem vážné téma, na které myslím v českých knihách zase až tak často nenarazíme. A zpracované je více než dobře.
Problémy, které má Marek i Šárka jsou vlastně propojené, vše souvisí se vším. Hrozně jsem Šárce fandila, obdivovala její vůli k přežití a vytrvalost v tom co se rozhodla udělat. Naopak jejich matka pro mě byla naprosto nepochopitelná. Takovej studenej psí čumák a vůbec bych ji nenazývala matkou!

Je to těžké čtení pokud jde o téma, které si Lukáš zvolil. Ale čte se to samo. Miluju ten jazyk jakým je to napsané, tu slovní zásobu, obraty a různá přirovnání. Vlastně to bude znít trochu masochisticky, ale mám chuť si Zahradu přečíst znova, teď hned. I přes to, že ten konec je naprosto brutální. S každou otočenou stránkou jsem zadržovala dech a čekala jsem co bude dál. Ten konec, ten budu mít v hlavě hodně dlouho. Lukáše Bočka mám od teď v hledáčku a těším se na jeho další tvorbu. Laťku nastavil hodně vysoko.

Ještě zmíním, že kniha je nádherně graficky zpracovaná. Je proložena ilustracemi, které knize dodávají ještě více tu tajemně depresivní náladu.

10 02.09.2022

Letní noci jsou další kniha, kterou dávám do pomyslného šuplíku oddechové čtení na léto.
On už sám ten název tomu napovídá a je to tak. Léto, Pomáda, láska…..

Jsem ráda, že jsem knihu nečetla hned po vydání a počkala jsem na tu správnou náladu. Knihu jsem četla přesně v ten správný čas. Nemusela jsem u toho moc přemýšlet a vytáhla mě ze čtecí krize, která se rozjížděla.

Charlee i Noah byli skvělí, oba měli své problémy a krásně se to propojilo. Pokud si dobře vzpomínám, tak žádná z postav v předchozích knihách neřešila takové trauma, jako Charlee zde. To je myslím velké plus příběhu, není to jen o zamilovaných středoškolácích, ale je tu i nadhozeno vážné téma.
Kniha je již tradičně proložena graficky zpracovanými chaty mezi Charlee a jejími kamarády i mezi ní a Noahem. Jsou tam fotky, sušenky a narážky na spoustu hudby, filmů a seriálů.

1 09.08.2022

Billy Summers je zajímavý příběh, osobně bych brala kdyby měla knížka tak o 100 stran méně. Ke konci už jsem s tím dost bojovala a přišlo mi to zbytečně natažené.
První půlku jsem celkem hltala a příběh nájemného odstřelovače mě hodně bavil vč. té linky kdy Billy píše knihu a vlastně se dozvíme více o něm samotném. No a to bylo asi všechno, chápu záměr, ale prostě ta druhá půlka knihy mi moc nesedla.
Na můj vkus je celý příběh dost pomalý, ale postupně se odhalují detaily, které příběh hezky spojují.
Kdo má rád pomalé psycho thrillery bez haldy mrtvol, možná by mohl být spokojený. Billy je neskutečný sympaťák a musí si získat snad každého. I některé další postavy, které nemají v knize tolik prostoru, jsou skvělé a příběh díky nim dostává trošku spád.
Ale je to klasický King, ten jeho styl se prostě nezapře :D

5 27.07.2022

Tahle knížka by vás mohla nalákat svou poutavou obálkou a možná první co vás napadne bude, že se jedná o další YA příběh. I mě to napadlo, ale nenechte se zmást. S YA to nemá nic společného, to mi věřte.

Je to fantasy plné dobrodrodružství, hrdinů, nejen lidí, ale i zajímavých tvorů, magie a trochu tajemna. Protože pověst o Bílém králi se nám v tomto prvním díle ani zdaleka neodhaluje celá.
V jednu chvíli mi to hrozně připomnělo sérii DragonLance, tam to bylo taky takové zvláštní složení přátel a ne vždy lidí. Pořád na ty knihy ráda vzpomínám :)

Začátek je možná trošku pomalejší, ale příběh poměrně rychle dostává spád, zajímavé zvraty a nové postavy. Postavy se nám představují postupně, jak se přidávají na cestu k úvodní dvojici, která se seznamuje a spřátelí celkem netradičně. Tedy to seznámení vlastně tak netradiční není, ale to přátelství jsem jim ze začátku úplně nevěřila.
Dostáváme tedy celkem zajímavou a nesourodou partičku nejen lidí, která se úplně nehodí do obyčejného života. Zloděj, elf, trpaslík, mnich a další, někteří s mocí Leviar. Leviar dává každému jiné schopnosti a není úplně dobré se s nimi chlubit. To, že jsou tam i čarodějové a umějí kouzlit je super, ale magie Leviar tomu dodává takové zajímavé koření, né vždy víte kdo tuto moc má a co s ní dovede.

Nemusíte se bát, že by těch postav bylo moc. Navíc jsou všichni svou povahou tak odlišní, že si je snadno zapamatujete. ( V jedné recenzi někdo píše, že je tam postav poměrně hodně - já tento dojem nesdílím :) ) Měla jsem spíš problém s časovou osou některých událostí.

Celkově se mi však kniha moc líbila, dostáváme velice zajímavý promyšlený a hlavně originální fantasy svět, rozhodně neotřelou magii Leviar, satyry jak je neznáme a oblíbila jsem si vlastně celou tu partu přátel. A velmi se těším na pokračování. Potřebuji vědět jak dopadl Nydeon a Thelian …. Protože otevřený konec!

25.07.2022

“Miluješ upíry, kteří vystrkují ostré tesáky, krev teče proudem, srdce vytržené z těla holou rukou se drtí na prach a jejich kůže se netřpytí jak diamant? Tak čti dál.”

Klasických upírů je v posledních letech pomálu, jejich doba už minula, ale věřím, že by se mohla vrátit. Upíři od Jaye jsou pekelné bestie, mají různé nadlidské schopnosti, ale pořád se držíme v určitých mezích. Co oceňuji maximálně, že jim vadí sluneční světlo, nevstoupí do tekoucí vody, vadí jim posvěcená půda a stříbro a spousta dalších tradičních věcí. Za to Jay získává velkého zlatého bludišťáka.
Knihu jsem četla bezmála měsíc. Je to tím, že to není úplně letní dovolenkové čtení a ještě to má 800 stran :D Navíc mi to hlavně ze začátku přišlo místy dost vleklé a i proto jsem moc zvědavá na další pokračování. Dle GoodReads má mít série pět dílů!!
Takže jo, trvalo mi se začíst, ale na druhou stranu jsem si díky pomalému čtení ten příběh maximálně užila. Vychutnala jsem si každou kapitolu.

Rozhodně nečekejte podobnost s Nikdynocí. Říše upíra je temnější, svým způsobem drsnější a rozhodně ne pro slabé povahy. Není to v žádném možném vesmíru YA, je to čistokrevné upíří fantasy s haldou postav, spoustou sraček, se střídáním časové osy a taky se spoustou krve samozřejmě. Je to naprosto epické…. promyšlený svět, vlastní náboženství, upíří pokrevní linie, celkově jazyk vlastní tomuto světu.

Gabriel mi svým bručounstvím hodně připomínal Geralta ze Zaklínače, vlastně jsem si ho tak celou dobu představovala. I ten svět plný nestvůr byl takový ponurý.
Ale i přes tu Gabrielovu zatvrzelost a slovník dlaždiče, je to miláček a rozhodně jsem si ho oblíbila.

V příběhu najdeme rodinné vztahy, budování přátelství a důvěry, tajemství, spoustu emocí, ale nechybí ani zajímavé zvraty a bitvy.

Dávám 4 hvězdy, musím si nechat nějakou rezervu na další díly :D

1 25.07.2022

Tahle knížka je podle mě ukázkové YA, žádné explicitní scény a celé to je v takém příjemném duchu.

Byla jsem opravdu moc mile překvapena a knížku jsem přečetla za den.
Je to velmi jednoduše napsané a díky tomu vám stránky budou utíkat hodně rychle. Ze začátku se toho příliš neděje, autorka nás seznamuje s prostředím Prahy, s postavou Mileny a Věčnými a i s jejich světem. Zajímavých momentů je v knížce více, ale až spíše v druhé půlce, ta je plná akce i zvratů.
Většina knihy se však odehrává v současnosti v Praze a na známých místech. Takže není třeba nijak víc přemýšlet.

Romantická linka se rozvíjí pozvolna a docela se mi i líbila.
Celkově je to nenáročné oddechové čtení. Ideální třeba pro začínající čtenáře fantasy, protože to není nijak komplikované a nezkušený čtenář nebude potřebovat více informací, která já chci :D Postavy jsou taky fajn, není jich mnoho a jsou snadno zapamatovatelné.

6 27.06.2022

Už dlouho mě žádná kniha nezasáhla tak jako tato.
Je to skvěle napsané a velice čtivé. Při čtení první části jsem měla neustále pocit, že stylem psaní mi to něco připomíná, ale nevím… Prostě je to tak dobře napsané, že se do toho ponoříte, jako by to bylo psané pro vás na míru. Je to neskutečně lidské, dojemné a vyvolá to obrovské množství emocí. A ten závěr! To už je jen pomyslná třešnička na dortu a poslední kapka do toho emocionálního víru, který s vámi zacloumá.

2 23.06.2022

Pokud máte rádi žhavou romantiku, kde to hodně jiskří od prvních stránek, pak je toto přesně pro vás.
Velkou erotiku však nečekejte, náznaky jsou a u těch to i zůstane. Je to vlastně škoda, protože to jak je kniha napsaná a jak to mezi hlavní dvojicí od začátku brutálně jiskří, by si tu pořádanou “eroťárnu” zasloužilo. Místo toho zde převažuje detektivní zápletka, kde se novinářka snaží vypátrat vraha.
Je to erotika, romantika nebo detektivka? Chvílemi jsem si nebyla jistá. Rozhodně je to mix všeho.
Novinářka Bryce si jde tvrdě za svým a nemá v plánu nechat se kýmkoli zastavit. Díky své tvrdohlavosti se dostane pod kůži bývalému vůdci motorkářského klubu. Nutno dodat, že ani on není žádná slečinka a dává jí to dost sežrat. Dash je takový klasický “nadsamec”, jak už to v těchto knihách bývá.
Ale vlastně mi byli oba sympatičtí a jsem ráda, že autorka záměrně neprotahovala ty jejich počáteční antipatie. Jako celek se to čte velice dobře, rozhodně vás to vtáhne a budete čekat co se bude mezi Dashem a Bryce dít.

2 13.05.2022

Knížka mě nalákala jak obálkou tak anotací, ale přiznám se že jsem měla trochu jiná očekávání.
Příběh je vyprávěn ze dvou úhlů pohledu. Z pohledu Corinne ze současnosti a z pohledu jejího dědečka, který zažil druhou světovou válku a jeho vzpomínky jsou z těchto let. Osobně mě bavil více příběh dědečka a myslím si, že mohl od autorky dostat mnohem více prostoru. Obzvláště když Corinne najde dědečkův deník a čekáte tedy více informací.
Kdo miluje kafe, tak by si však mohl přijít na své. Jsou tam popsány kávové plantáže, různé druhy káv, procesy pražení ať už ve velké firmě nebo v malé pražírně.

Knížka je tenká, takže je to takové odpočinkové čtení na jedno odpoledne. Nechybí ani trošku romantiky. Nicméně u těch dědečkových pasáží, hlavně ke konci, jsem kapesník potřebovala. Corrin mi však k srdci nijak nepřirostla.

5 13.05.2022

Nečekejte klasické YA. Za mě je to super fantasy s originálním světem. A kdo v těchto knihách hledá romantika, tak zde ji nenajdete a kniha asi nebude to pravé pro vás. Cosi se tam rýsuje, ale je to dost v pozadí a řeší se jiné věci. Předpokládám, že více z romantiky bude v dalším díle.
Pozlacené je první díl série, ale vyloženě otevřený konec to nemá a úplně klidně to můžete číst jako #standalone.
Ze začátku to má díky silnému patriarchátu podobný vibe jako Prokletý rok. Patriarchát je zde opravdu silným motivem. Ale také Smrtizvěsti, kteří napadají a zabíjejí lidi. Kdo nebo co jsou? To je otázka, která postupně v hlavní hrdince otevírá spoustu otázek a odpovědi na ně dostane, ona i vy.
Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi kniha něco připomíná. Jiný fantasy příběh, no nepřišla jsem na to. Ale bavilo mě to moc. Možná i díky absenci té klišoidní romantiky, která v YA bývá.
Zajímavý fantasy svět, bohové, prapodivná stvoření, dalo by se říct i zvláštní magie, trošku politického intrikaření, ale ne tolik, aby vás to otrávilo a opravdu sympatické postavy. Není to náročné čtení, jednoduché fantasy, které zvládnou i začátečníci v tomto žánru.

3 30.04.2022

Knížka Do Nepaměti mě dostala svých vzhledem, jednoduchý motiv několika barev a super nápadité obrázky, které vás provedou napříč celou knihu.
Ke každé kapitole je vždy minimálně jedna ilustrace. Někdy je jen na jeden list někdy na dva i více. Takže to co si přečtete máte následně i graficky zpracované. A věřte mi, u těch obrázků se zaseknete :D

Příběh je o dívce Josefíně, která se dostane do tajné země Nepaměti a snaží se zachránit vzpomínku svého malého bratrance, která mu byla ukradena.
Nemohu si opět odpustit přirovnání s Vánočním prasátkem od Rowlingové, kde se chlapec Jack vydává do Země Ztracených zachránit svou hračku prasátko Pašíka.

A tak jako v Prasátku je poslání, že si děti mají vážit hraček, tak v Nepaměti je to o zážitcích a vzpomínkách.

Knížka je podle nakladatelství vhodná pro čtenáře od 10 let, ale myslím, že to zvládnou i mladší.

2 01.04.2022

Druhý díl mi přišel snad ještě lepší než první. Od prvních stránek je kniha plná akcí, hlavní postavy se do sebe naváží, tak jako ke konci prvního dílu. Má to spád, který vás nutí číst pořád dál a dál až najednou otočíte poslední stránku a říkáte si co co, kde je pokračování?
Na scénu zde přicházejí i nějaké nové postavy, se kterými se dozvídáme více o historii Atlantie, o Povznesených i o Poppy samotné. To o Poppy je zde pak dost zásadní a místo, aby se to vše vysvětlilo, vyvstává řada dalších otázek na které snad budou odpovědi v dalších čtyřech dílech :D

TW - kromě velkého množství explicitního sexu je v knize také poměrně dost násilí/zabíjení. Mně to nevadí, já byla spoko. Ale někomu se může z té krve a vnitřností navalit. V žádném případě se nejedná o YA.

6 01.04.2022

Styl psaní Taylor Jenkins Reid mi opravdu sedí. Stejně jako u Daisy i tady mě autorka vtáhla do děje a hlavně do té doby šedesátých / sedmdesátých let. Úplně živě jsem viděla ty účesy, oblečení, stará auta...
Opravdu mě bavilo, jak je to vyprávěno retrospektivně a cca v půlce knihy se to spojí. Ze začátku jsem si více užívala příběh Micka s June, ale později už jsem byla zvědavá na tajemství celé rodiny.
Malibu v plamenech pro mě byla taková příjemné oddechovka.

3 08.03.2022

Měla jsem problém s celkovou délkou knihy. Více jak 700 stran Edwardových myšlenkových pochodů je opravdu hodně, navíc první půlce chybí nějaká akce. Teprve až tak právě od půlky to začalo být akční a mělo to nějaký spád. Knize by prospělo kdyby měla alespoň o 200 stran méně. V původním Stmívání působil Edward celkem sympaticky, ale tady mi byl ke konci opravdu silně nesympatický.

3 09.03.2021

Pro nějakého začátečníka ve fantasy čtení to bude určitě skvělá volba. Knížka je čtivá a líbil se mi nápad zasadit děj do doby divokého západu. Ale jinak pro mne spíše takový průměr.

1 24.02.2020

Knihy žánru YA pravidelně nečtu, ale tato mne na první pohled zaujala obálkou a na druhý anotací. Mínus hvězdička je za to, že mi trošku chybí popis tohoto světa a více informací o Říších. Nicméně, čte se to samo a můj první dojem po dočtení: Nutně potřebuji další díl! :D :D Doporučuji.

28.04.2018

Nedočetla jsem, nebavilo mě to.

12.06.2017