VasnivaCtenarka komentáře u knih
Dokonalou tmu jsem si tentokrát pustila v audiopodobě. Díky Janu Šťastnému jsem si příběh užila plnými doušky. Nakladatelství Voxi mi tak udělalo nesmírnou radost. Celý poslech trval 14 hodin a 26 minut.
Jestli Helen Fieldsová díky svému umu vdechuje život svým hrdinům, pak Jan Šťastný to posouvá ještě o třídu výše. Jeho hlas a práce s ním je brilantní. Je to doslova pastva pro uši!
A jestli bych audioknihu/knihu doporučila? No jistě! A začněte hezky od prvního dílu, abyste si celou sérii mohli dostatečně užít. Věřte mi, že nebudete litovat. Opravdu se jedná o jednu z nejzdařilejších knižních sérií, které jsem kdy četla!
Shari svůj příběh promyslela dokonale. Není nic, co bych mohla této knize vytknout. Velmi hezky propracovala všechny postavy. Ke všem jste si mohli vybudovat nějaký vztah.
Velmi mne bavila provázanost všech postav. A ty ženské drby – to nemělo chybu. Všichni měli nějaká tajemství, která nám Shari postupně odkrývala a tím jsme se propracovali k rozuzlení celé zápletky. Co je však na knize naprosto úžasné? To, že s každou kapitolou podezříváte někoho jiného. V tomhle si autorka s námi dokonale pohrávala. Tak krásně nám podsouvala možného podezřelého a tak krásně vymýšlela příběh tak, aby všechno skutečně ukazovalo na něj! A pak bum… vyplouvá na povrch další skutečnost a najednou podezíráte někoho jiného. A téměř až do samotného konce si nejste jistí tím, jestli váš tip na vraha je ten správný. Tohle bylo naprosto dokonalé a tímhle si mne kniha získala.
Tak jako všechny knihy od Shari Lapeny byla i tato kniha velmi čtivá. Její styl psaní je tak jednoduchý a přímý, že se čte dobře prostě všem. I proto má autorka tolik fanoušků. Zde ale musím také pochválit překladatelku, která má právě na čtivosti velký podíl.
Tempo celé knihy bylo velmi příjemné. Hned v úvodu nám autorka popíše vraždu. Tím nás všechny hned na začátku zaujme… a pak si nás už drží a drží a vy čtete a čtete a nechcete přestat. Příběh začíná hezky nabírat na otáčkách, když se začnou objevovat nové skutečnosti. A rozuzlení je také moc zajímavé.
Knize Jeden z nás nemám opravdu co vytknout. Nebylo tam žádné hluché místo, nic mě při čtení nerušilo, postavy byly skvělé, děj měl spád, mnoho zvratů, které ovlivnily váš názor na vraha… prostě vše bylo naprosto perfektní.
Musím říct, že čtení této knihy jsem si opravdu užila. Byl to moc hezký příběh, který mne velmi pohltil. Chtěla jsem vědět, jak to všechno spolu souvisí. Hlavní hrdiny si zamilujete – jsou to laskaví lidé se srdcem na dlani. Ty vedlejší hrdiny, kteří představovali mnohdy záporné charaktery, ty nebudete mít rádi ani za mák. Přesto do příběhu dokonale zapadají.
Kniha se čte jako po másle. Sednete si s knihou a jen se necháte v klidu vtáhnout do děje. Musím však napsat, že jsem v knize objevila pro mne pár hluchých míst, které, domnívám se, mohly být z knihy vypuštěny. Příběhu samotnému nijak nepomohly a ani jej nijak nezkrášlily. Ale to bylo jen pár momentů, které nijak nezničily požitek z četby.
Kniha si mne získala především svou překvapivou a ne úplně vždy předvídatelnou zápletkou a samozřejmě tajemstvím, kterým je opředená až do samého konce. Osudové zvraty, napětí, tajemství – to vše kniha v sobě má, proto si vás získá.
Spousta z nás už viděla film, takže víte, co v sobě příběh ukrývá. Musím napsat, že kniha je daleko obsáhlejší a má maličko jiný děj. Když srovnávám film a knihu, kniha mi přišla lepší. A to nejsem člověk, který tvrdí, že knihy jsou vždycky lepší než film – kdepak.
Jak jsem již napsala – kniha je pohodová a úsměvná. Je to více méně pojaté jako vyprávění, přímou řeč tam najdete jen velmi, velmi sporadicky. Ale kupodivu mi to vůbec nevadilo. Celá kniha totiž působila jako jedna přímá řeč i s minimem přímé řeči.
Děj měl docela spád a situace byly okořeněné vtipnými hláškami. Charaktery postav byly skvěle popsané opět díky vtipným hláškám. Poměrně rychle jste si oblíbili některé postavy, jiné vám naopak lezly na nervy, další jste nechápali a další jste chápali až moc dobře. Třeba paní Tichou a její “vrtulku na prdeli”.
A jestli bych knihu doporučila? Ano, pokud budete chtít něco oddechového a nic náročného. Od knihy nic neočekávejte – jen prosté pobavení.
Anders de la Motte - to je prostě spisovatelský Bůh. Je to člověk, který je políbený múzou a talentem. A tak jako u ostatních knih z knižní série Roční období, i v Zimním ohni předvedl svůj spisovatelský talent.
Čtení jeho knih mě baví. Do čtení jste vtaženi tak rychle, že knihu prostě nelze odložit. Jeho cit pro detail a popisování událostí a postav je obdivuhodný.
Máte-li rádi dobré detektivky, tak se rozhodně nebojte sáhnout po této. Vím totiž, že vás zaručeně nezklame. Tak ať se líbí :)
Tato kniha je druhým dílem knižní série Roční období. Knihy na sebe nijak nenavazují. Pokud bych měla srovnat první a druhý díl této série, musím uznat, že tato kniha je opravdu výborná, o chlup lepší než první díl. Skvělá detektivka. Perfektně vykreslené postavy. Moc hezký příběh. Tak barvitě popsaný děj, že když čtete, tak si příběh představujete jako film. Kniha je to poměrně hrubá a trošku to může odrazovat, ale věřte, že když se začtete, máte ji přelouskanou raz dva. Knihu můžu opravdu doporučit. Je to moc povedená záležitost a rozhodně můžu říct, že si autor zaslouží ocenění, které získal. Opravdu moc fajn čtení a já jdu shánět další díl :)
Kdo by neznal stejně jmenovaný film, že? A kdo by ten film neměl rád, že? :) Na tuto knihu jsem se chystala opravdu dlouho. Když jsem ji někde na internetu našla za velmi dobrou cenu, okamžitě jsem po ni lapla a hned se pustila do čtení.
Musím uznat, že kniha je stejně kouzelná jako film. Konec mě ale úplně překvapil. Doslova. Vůbec jsem nečekala, že kniha bude mít jiný konec než film. Jste zvědaví? Tak si knihu přečtěte :)
Tuto knihu jsem četla až poté, co jsem shlédla stejně pojmenovaný film. Knížka se četla velmi dobře, příběh je to dojemný, laskavý a emotivní. Dokonce i moje maminka, která velmi nerada čte, tuto knížku přelouskala jedním dechem :) A věřte mi, že to už něco znamená :) Knížce tedy můžu dát pouze a jen pozitivní hodnocení! Děkují autorce za příjemnou chvíli :)
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Milujete krvavé thrillery, ze kterých snad až mrazí? Tak série Robert Hunter z pera Chrise Cartera je to pravé ořechové. Nic pro slabé povahy! Carter je už pro nás, milovníky thrilleru, tak trošku klasikou. Roberta Huntera si dopřávám v audioknižní podobě a musím říct, že častokrát z hlasu pana Saice opravdu cítíte mráz v zádech a ježí se vám chloupky. A to bez jakékoliv nadsázky.
Hlas pana Saice spolu s umem pana Cartera – to je vražedná kombinace, která vás pohltí.
Vrah je i tentokrát při svém vraždícím šílenství velmi vynalézavý a snad i pro čtenáře opravdu šokující. Kde jsou ty časy, kdy se oběti trávili jedem! Ha! Carter povznesl vraždění na zcela jinou úroveň.
Audiokniha Hovor se smrtí opět dokazuje, jak šílený Carter je a také poukazuje na to, jak šílení jsme my čtenáři, že tohle obdivujeme a se zaujetím posloucháme a čteme.
Carterovi musím opravdu pochválit promyšlenost děje. Způsob vraždění je skutečně velmi kreativní, ale to, jak to do sebe všechno hezky zapadá a to, že budete vraha na jeden krátký okamžik snad i litovat, je prostě úžasné!
Tempo si Carter umí krásně udržet a s každou končící kapitolou jste doslova nuceni! začít poslouchat hned tu následující.
Jak jsem napsala výše, interpretace se ujal vynikající Jakub Saic. Jeho práce z hlasem je brilantní. Až děsivá! Geniální a opravdu se ke knize skvěle hodící.
Celý poslech trvá 12 hodin a 52 minut, ale jelikož jsem se od něj nemohla odtrhnout, měla jsem dojem, že trval snad polovinu času.
Bylo to výborné! Výborné! Výborné!
Opravdu doporučuji všem, kteří mají rádi opravdové thrillery. Drsné, krvavé, snad i nechutné, ale výborně zpracované thrillery.
Valérie Perrin nám předkládá audio(knihu) s opravdu velmi zvláštní atmosférou. Její vypravěčský talent ji skutečně nelze upřít.
Nebudu vám lhát – první polovinu poslechu jsem protrpěla. Bylo to tak rozvláčné! Tak zdlouhavé! Tak nekonečné! Ale když se konečně autorka rozhodla nám představit krůček po krůčku příběh samotné Violette a vše do sebe začalo postupně zapadat, začal se mi příběh skutečně líbit. Musím však narovinu říct, že knihu, která by byla tak líná a měla by tak pomalé tempo, jsem už opravdu dlouho nezažila!
Celý poslech trval 15 hodin a 35 minut a hlas Štěpánky Romové byl velmi, velmi příjemný. Ten jsem si zamilovala hned od samotného začátku.
Musím napsat, že kniha byla zajímavá v tom, že nám předkládala příběh nejen Violette, ale i dalších postav. Připadalo mi to, jako bych poslouchala příběh v příběhu. To mi přišlo celkem neobvyklé, i když musím uznat, že občas jsem si říkala, že by to v knize vlastně ani být nemuselo.
Autorce se velmi dobře, alespoň dle mého názoru, povedlo popsat prostředí hřbitova, Violettina domu, osudy všech postav a vlastně celého burgundského městečka. Občas jsem měla pocit, jako bych se ocitla na velmi poklidném francouzském venkově, kde chcípl pes a jen tu a tam někdo přišel na hřbitov. Opravdu to mělo velmi zvláštní atmosféru, pro mne doposud u knihy nepoznanou a nezažitou.
Jestli bych vám (audio) knihu doporučila? Ano! Občas v ní totiž můžete najít zajímavé citáty, které ve mne hezky zarezonovaly. Je to zkrátka něco neobvyklého. Pěkného, líného, ale přitom velmi silného a podmanivého.
Já osobně jsem k českým autorům lehce skeptická, většinou dávám přednost zahraničním autorům, ale musím uznat, že Kateřina Surmanová mne velmi mile překvapila.
Ten příběh byl opravdu skvěle promyšlený, všechny postavy jsem měla moc ráda. Příběh měl na můj vkus možná trošku pomalejší rozjezd, ale jak se to rozjelo, tak to byl fičák. A opravdu musím přiznat, že jsem chvilkama měla až husí kůži. Některé kapitoly a momenty byly popsány tak dobře, že jsem se ocitla v tom domě já, a já jsem se krčela vedle vyděšeného psíčka a bála jsem se s ním. Takových momentů jsem při poslechu zažila několik. Občas se mi zdálo, že jsou pasáže zbytečně dlouhé, ale vzhledem k naprosto výborné interpretace Vasila Fridricha mi to vůbec nevadilo. Milovala jsem dialogy, které mi díky jeho práci s hlasem přišly naprosto uvěřitelné, kolikrát mi vykouzlily i úsměv na rtech. Ten poslech byl opravdu vyjikající, za to si zaslouží pan Fridrich opravdu klobouk dolů. Takže pokud kniha měla nějaké malililinké nedostatky, tak interpretace v podání Vasila Fridricha všechno odstranila a bylo to zkrátka “žůžo”. Ten poslech si zkrátka užijete, stejně jako si užijete četbu, pokud sáhnete po papírové nebo elektronické knize.
Audioknihu Šepot z lesa vydalo nakladatelství Témbr a celý příběh se dá zařadit to kategorie hororů. Krásných 19 hodin a 6 minut budete moci poznávat hlavní hrdiny a život na vesnici v Orlických horách.
Šepot z lesa od Kateřiny Surmanové vám mohu opravdu doporučit. Bylo to skvělé… a pokud si na tomto příběhu smlsnete, stejně jako já, v podobně audioknihy, určitě doporučuji poslouchat příběh hezky k večeru, v přítmí… ať máte husí kůži i vy.
Bylo to skvělé a děkuji jak jak autorce, tak i interpretovi. Odvedli jste oba skvělou práci. A samozřejmě děkuji nakladatelství Témbr, protože bez nich by to zkrátka nešlo. Skvělé to bylo!
Andělé smrti, které jsem si poslechla jako audioknihu, slibují opravdu výjimečně kvalitní posluchačský zážitek. Musím uznat, že tento první díl knižní série Inspektorka Lottie Parkerová je mimořádně povedený. Ať už co se týče samotného příběhu a jeho propracování a promyšleností, tak i co do vyprávění Lukáše Hlavici, který této audioknize propůjčil svůj hlas.
TOHLE SI PROSTĚ MUSÍTE PŘEČÍST! FAKT MUSÍTE! OPRAVDU MUSÍTE!
Franck Thilliez je mistrem ve svém oboru. Je to autor, který píše tak skvělé knihy, že pokud milujete napětí a perfektně propracované detektivky/thrillery, tak prostě musíte.
Znám jen velmi málo autorů, o kterých bych řekla, že píšou tak úžasně. Ale o Franckovi to mohu říci zcela oprávněně a vím, že s touhle knihou zkrátka nešlápnete vedle.
Tento příběh je úžasný a vyústění je tak dokonalé, že na konci knihy budete jen sedět se spadlou bradou a přemýšlet a přemýšlet….
Ať přemýšlím jak chci, nenapadají mne žádné výtky ke knize. Děj byl totiž nápaditý, skvěle promyšlený, měl spád, žádná hluchá místa, byl originální, děsivý, strhující, nepředvídatelný… prostě skvělý!
Děkuji Francku Thilliezovi za jeho talent a um. Trávit čas s jeho knihami je opravdu zážitek.
Celý příběh je inspirován skutečnou událostí, jen autor Wojciech Dutka pozměnil jména hrdinů.
Kniha je rozdělená do 4 větších částí, z nichž každá má několik kapitol.
Já osobně už nemám příliš ráda knihy z 2. světové války. Jsou to více méně stále se dokola opakující tatáž zvěrstva, která se tam děla. Ale v tomto příběhu mi to při čtení zase tak moc nevadilo. Ano, i v tomto příběhu jsme byli svědky naprosto nelidských momentů, ale těmto momentům nebyla věnována plná pozornost autora. Pomáhaly jen dokreslovat prostředí, ve kterém se oba hlavní hrdinové nacházeli.
Autor nás velmi vkusně přenesl do světů obou hrdinů. Díky detailnímu zpracování životních příběhů hrdinů a současně také jejich vnitřních světů jsme mohli okusit a snad i trošku pochopit jejich chování a to, jaký vliv prostředí mělo na jejich psychický vývoj.
Stejně tak dobře autor propracoval popis prostředí, které je obklopovalo. Tady mám možná jedno malé ale, které vlastně ani nevím, jestli je “ale”. Přišlo mi, že autor prostředí popsal velmi věcně. Surově, ale věcně. Prostě tak, jak to bylo. Na jednu stranu je to dobře, protože jsme nebyli zase tak moc šokováni z těch hrůz, které se tam dějí, na druhou stranu tady byla promarněna příležitost napsat knihu tak, abychom byli opravdu hluboce zasaženi bestiálními činy, které se tam dějí. To si už musí asi každý sám zvážit, čemu by dal spíše přednost.
Musím uznat, že přestože má kniha něco málo přes 430 stran, četla se velmi dobře a hlavně rychle. Styl psaní Wojciecha Dutky je poměrně jednoduchý, trefný a výstižní. Díky tomu jste měli pocit, že žádná věta v knize nebyla zbytečná.
Knihu hodnotím jako velmi krásné a povedené dílo a jsem velmi ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Kniha je totiž příběhem o tom, jak snadné je ztratit lidskost v nelidských podmínkách a také jak láska může pomoci tuhle lidskost v sobě zase objevit.
Knihu rozhodně doporučuji.
Kavárna v Kodani nabízí odlehčený, odpočinkový a romantický příběh, který vás potěší. Je to vlna roztomilosti, pohody, dobré kávy, skořicových šneků a poznávání Kodaně.
Přestože má kniha poměrně dobré ohlasy, já se domnívám, že je to taková jednoduchá záležitost, spíše takový lepší průměr. Zápletka je docela jasná, ale při čtení vám to ani vadit nebude, protože jde právě o tu laskavost, kterou v knize můžete cítit.
Je to opravdu odpočinková četba, kterou zvládnete přečíst za jedno dvě odpoledne. Je to opravdu milý příběh.
Autorka Julie Caplin tento první příběh ze série Romantické útěky dobře promyslela a i když byl docela předvídatelný, tak se četl moc dobře. Hluchá místa jsem v něm téměř nenacházela a čtení bylo takové… přívětivě zábavné. Příběh v sobě ukrývá i pár zvratů a vy budete netrpělivě očekávat, zda se Kate a její milý tedy dají dohromady či nikoliv.
Julii Caplin musím také pochválit za propracovanost samotných postav. V průběhu čtení si zamilujete všechny novináře a jediný, kdo vás bude v příběhu obtěžovat, je kolega od Kate, který ji vyfoukl povýšení.
Celou skupinu cesta do Kodaně sblíží a vytvoří se mezi nimi kouzelné přátelství, a tak Kate podrží v době, kdy to bude potřeba.
Kniha dle mého nemá žádná velká negativa. Spíše mi přijde taková… možná trošku tuctová. Proto ji ubírám pár hvězdiček. Ale to nic nemění na tom, že je to příjemný čtivý kousek, který vás neurazí, ale nejspíše ani nenadchne. Ale vykouzlí vám příjemný pocit.
Knihu mohu jednoznačně doporučit romantickým duším. Je to prostě taková mírumilovná, laskavá a příjemná jednohubka.
Tak na tuhle knižní sérii budu vzpomínat dlouho! I na tento konkrétní díl. J. D. Barker odvedl opravdu skvělou práci, jaká se v knižním světě vidí ne příliš často. Tleskám a dávám klobouk dolů, protože tohle bylo nezapomenutelné dílo, ke kterému se v budoucnu klidně velmi ráda zase vrátím.
V knize Šesté dítě J. D. Barker dotáhl celý příběh Opičího vraha ke konci. Ale i v tomto díle si se svými čtenáři zase pěkně pohrál a celý příběh krásně zašmodrchal. Vlastně ne, autor příběh zašmodrchal už v druhém díle (Pátá oběť), v tomto díle to zase hezky pomaloučku, polehoučku všechno odšmodrchává. Ale dělá to takovým způsobem, že jste celou dobu napjatí a pořád si kladete dotaz “Kdo je sakra ten opičák?!” Sami nevíte, komu můžete věřit. Kdo za tím stojí? Kdo je zlý? A co když je opičáků více?!
V recenzi na druhý díl jsem psala, že se v knize vyskytuje příliš mnoho osob a že je děj překombinovaný. Můžu říci, že v tomto třetím díle J. D. Barker tyto postavy zmiňuje velmi často, ale tím, jak se celý příběh a pozadí vražd odkrývá, nám hezky všechno začne do sebe zapadat. Takže pokud vám přišel druhý díl stejně jako mé maličkosti mírně chaotický, tak třetí díl vám myšlenky a souvislosti hezky urovná.
Jsem nadšená z toho, jak dokázal J. D. Barker tak složitý příběh bravurně zakončit, aniž by se do toho sám nezamotal. Opravdu má autor můj obdiv.
I tato kniha se pyšni spoustou krátkých kapitol, které nás udrží v ději tady a teď. V každé kapitole se dozvíme, co který detektiv či padouch dělá, takže ani zde vám neunikne žádný detail, díky kterému tak můžete s detektivy pátrat po opičákovi a zapojovat své šedé buňky mozkové. Díky tomu se i vy sami stanete detektivem. A taky zločincem, kterému začnete konečně pomalu a jistě rozumět.
Promyšlenost děje byla naprosto dokonalá, úžasná a fenomenální. Opravdu se divím, že to autor dokázal tak krásně zakončit. Já bych takový příběh nebyla schopna ani vymyslet, natož tak skvěle pomyslet a dokončit, aniž bych se do toho sama nezamotala. Věřím, že sepsání tohoto díla autorovi zabralo skutečně mnoho a mnoho let. A je to znát! Ta péče o postavy a o děj samotný je z knihy vyloženě cítit. Je v tom cítit neuspěchaná, pečlivá a systematická práce.
Tempo knihy mi přišlo poměrně rychlé. Rychlé, napínavé a plné zvratů. V každé kapitole se stalo něco, co bylo pro příběh nepostradatelné.
Popis osob a prostředí i zde bylo dokonalé, čímž si autor udržel opět vysoko nasazenou laťku.
Knihu jsem dočetla se smutkem v duši, že už příběh končí. Chtěla bych číst další a další pokračování. Sám autor napsal na konci knihy ve své poznámce: “Není to lehké loučení.” Není, opravdu to není lehké loučení ani pro čtenáře.
Kniha Počátek má poměrně mnoho krátkých kapitol, které jsou obohacené o články z konspiračního webu. To dodává knize zajímavost a jistou originalitu.
Přestože mne příběh bavil, nemůžu si pomoci a nenapsat pár kritických bodů, které mne na knize zklamaly. První věc, která mne při čtení zarazila, bylo na můj vkus zbytečné protahování. Nevím, co tím chtěl autor docílit, ale když skončila další kapitola a já měla pořád pocit, že jsem se nic nedozvěděla, tak jsem tu a tam už koulela očima. Polovina knihy mi přišla taková zbytečně táhlá. Až teprve v druhé polovině se tempo trošku urychlilo a přibyl tam tu a tam nějaký zvrat.
Co se zvratů a napětí týče, tak ve srovnání s předchozími knihami mi přišlo, že Počátek byl o ně trošku ochuzen. Předchozí knihy mi přišly živější, pestřejší, promyšlenější (to rozhodně!!!) a bylo tam více zvratů a napětí.
A co mne při čtení také trošku mrzelo bylo to, že v knize nebylo příliš mnoho symbolů, což bych právě s ohledem na povolání mého milovaného Langdona čekala.
Ale i přesto se v knize dozvíte nové informace. To je další věc, kterou na knihách od D. Browna miluji. Zbožňuji inteligenci, moudrost a gentlemanství pana Langdona.
Počátek není špatná kniha. Nejspíše se nebudete zase tak moc nudit. Je třeba však počítat s tím, že některé pasáže jsou, alespoň podle mne, zbytečně natažené, ale jinak se to četlo moc dobře. V porovnání s ostatními knihami ze série však musím napsat, že se jedná o nejslabší kousek. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ovšem čekala jsem více, mnohem více.
Tento napínavý příběh vás polapí a nepustí. Rozjezd je poněkud línější a zpočátku se vám může zdát, že se neorientujete v postavách. Nenechte se tím odradit- v postavách se začnete za chvíli vyznávat a budete vědět kdo ke komu patří. Díky línějšímu začátku dostanete příležitost nasát tu správnou atmosféru hotelu a nálady v něm. Přiblížíte se k postavám. A pak, až se děj začne skutečně odehrávat, budete napjatí jako kšandy. Budete mít o hlavní postavy strach. Budete každou chvíli podezřívat někoho jiného.
Postavy jsou popsané, řekla bych, celkem standardně. K některým si vypěstujete bližší vztah, k jiným už méně. Určitě si i vy najdete oblíbence ze skupinky hostů.
Co se však Shari Lapeně v tomto příběhu opravdu povedlo, bylo to napětí, které dokázala vykouzlit svými písmenky. To napětí se stupňovalo tak krásně pomalu, ale jistě, že mi až bylo líto, když ho hotelu přijela policie.
Rozuzlení – to mi přišlo až příliš jednoduché. Čekala jsem trošku něco nápaditějšího, něco propracovanějšího, ale přesto mi to nevadilo. Vše bylo krásně objasněno a vy pochopíte, jak a proč se věci staly. Závěr samotny – ten byl velmi překvapivý. To se Shari taky povedlo ????
Autorce Hannah Grace musím pochválit, jak hezky vykreslila Nashe a jeho férovou povahu. Velmi se mi také líbilo, jak Anastasii pomaloučku otevíral oči a ukazoval ji, že její kamarád a krasobruslařský partner není ani zdaleka takový formát, za kterého ho považuje. Moc hezky autorka popsala vývoj postav, kdy hlavní hrdinka ožívá, Aaron se vykresluje a z Nashe se stává čím dál větší sympaťák.
Co už tak úplně autorce pochválit nemůžu je promyšlenost děje. I když se zápletka zdá velmi zdařilá, pravdou je, že se jedná o erotickou knihu, kdy vzájemná slast přebíjí potenciál příběhu. Kdyby autorka ubrala – a to dost – na erotických scénách a pokusila vytvořit příběh poněkud živější, barvitější a snad i zábavnější, byla bych naprosto spokojená. Ze zákulisí krasobruslení a hokeje tam je toho velmi pramálo, takže to vyvolává dojem, že autorka vlastně ani neví, o čem píše.
Vztah k hrdinům jsem si osobně nevytvořila žádný. Příběh mi přišel ve své podstatě tak jednoduchý, že jsem si ani neměla možnost žádný vztah k hrdinům vytvořit.
Do čtení jsem se musela nesmírně nutit. Příběh byl tak zdlouhavý a kdybych si po pár stránkách přečetla až samotný epilog, udělala bych nejspíše dobře. Ušetřila bych si čas, který jsem mohla věnovat knihám s poněkud kvalitnějším obsahem.
Kniha má obálku, která láká dospívající čtenářky, pravdou však je, že se jedná o erotickou literaturu s velmi podrobným popisem sexuálních scén. Osobně nejsem žádná konzervativní čtenářka, ale pro dospívající dívky bych tuto literaturu přece jen nedoporučila.
Knihu bych tedy doporučila spíše ženám, které mají rády erotickou literaturu a jednodušší zápletky. Nečekejte od příběhu žádnou hloubku. Je to zkrátka nenáročný příběh. Zkrátka i v žánru erotické literatury jsem už četla zajímavější příběhy.
Vím, že Shari Lapena je v našich končinách u převážné většiny čtenářů velmi oblíbená. A je možné, že se tato recenze dotkne fanoušků, proto, prosím, mějte na paměti, že se jedná o subjektivní dojmy a že estetické cítění je zkrátka individuální.
Nevím proč, ale vždy sáhnu po knize od Shari Lapeny a pokaždé si řeknu, že už to víckrát neudělám! A totéž bylo po doposlouchání této knihy.
Shari Lapena píše psychothrillery, ale tentokrát, mám dojem, přestřelila snad více, než kdy dříve. Příběh jsem si poslechla a snad jen díky interpretům Martině Hudečkové a Liborovi Hruškovi jsem ho doposlouchala.
Zpočátku to působilo velmi nadějně a s napětím jsem očekávala, jak se bude děj odehrávat, ale čím dál více jsem s příběhem finišovala, tím více jsem byla z příběhu zklamaná. A ten konec?! Bože! To bylo tak neuvěřitelné, že jsem se už třískala snad i do hlavy, že jsem s tímto příběhem ztratila 10 hodin a 1 minutu!
Ne ne ne – tohle ne!
Její styl je psaní je poměrně jednoduchý, proto chápu, že je autorka tak čtivá. A téměř každý její příběh má poměrně dobrý potenciál – a ne jinak tomu bylo i v případě audioknihy Všude samí lháři. Ale to, co z toho nakonec vzešlo – no zkrátka to bylo hloupé. A hlavně poměrně nereálné. To mi snad na tom všem vadilo nejvíce a zkazilo mi to celý dojem z knihy.
Práce interpretů však byla povedená – to nemohu popřít. Jen kdyby to ta Shari tak nedomrvila….
(Audio)knihu vám mohu snad i doporučit, pokud máte Shari rádi, ale jestli patříte k náročným čtenářům, kteří mají rádi skutečně do detailu propracované příběhy, tak budete nejspíše také zklamaní.