VasnivaCtenarka
komentáře u knih
Jizvy plné beznaděje
Stefan Ahnhem
Na audioknihu jsem se nesmírně těšila. Očekávání bylo tak velké! Vždyť od tohoto autora nelze očekávat nic jiného, než skvěle propracovaný příběh, no ne? S politováním však musím konstatovat, že poslech této audioknihy byl pro mne smutným zklamáním, přestože interpreti Jan Šťastný a Dana Černá, kteří mi svým hlasem hladili duši 7 hodin a 46 minut, byli naprosto výborní!
Spíše se to nějak nepovedlo autorovi. Z celého poslechu jsem měla takové smíšené a snad i zmatené dojmy. I když jsem se při poslechu vracela vždy kousek zpět, pořád mi nějak unikala pointa příběhu. Pořád jsem vlastně nechápala o co v příběhu jde, i když jsem bedlivě naslouchala.
Velmi těžce se mi vyjadřují pocity z audioknihy. Prostě mi to celkově přišlo velmi slabé. Malin a její vztah k šéfovi, Malin a její vztah k manželovi – zkrátka to nebylo ono! Ani jsem moc neporozuměla samotnému vyšetřování. Za to Malininým problémům jsem rozuměla poměrně dobře.
Já vlastně ani nevím, co bych více k tomu měla napsat. Zkrátka to bylo… slabé a matoucí. Já si z tohoto poslechu tentokrát neodnáším žádné pozitivní pocity. Jen otazníky, které by možná nebyly, kdybych si místo poslechu vybrala spíše klasickou knižní podobu.
Je mi líto, ale to je vše, co k tomu tentokrát napíšu. Prostě…prázdno.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Autorce se moc hezky podařilo zachytit nejen prostředí života na lodi po boku rozmazlených fiflenek z módní branže, ale také celkově moc hezky popsala samotné Chorvatsko. Nebo spíše atmosféru, která z Chorvatska čiší.
Tempo bylo příjemně poklidné, ale žádná hluchá místa jsem nenašla. Na interpretaci a hlas Veroniky Lazorčákové jsem si už zvykla, takže i její práci oceňuji velmi pozitivně.
Julie Caplinová umí mnohdy moc hezky vystihnout osobnosti postav. A ne jinak tomu bylo i tentokrát. Nicka i Maddie si zamilujete a Taru sice rádi mít nebude, ale bude vám ji líto. Ji i kamarádky budete chtít nejspíše proplesknout.
Na tomto příběhu jsem neshledala žádná negativa. Prostě to bylo milé. Ještě teď, když si na ten příběh vzpomínám, tak mám úsměv na rtech.
Nikdy, nikdy
Colleen Hoover
Za sebe musím napsat, že pro mne byla tato kniha zklamáním. Colleen mám jako autorku poměrně ráda a od Tarryn jsem doposud nic nečetla, přesto jsem však od knihy měla velká očekávání. Autorky přišly s opravdu příjemným nápadem – ztracená paměť se mi jako zápletka velmi zamlouvala. Ovšem pravdou je, že jsem se v průběhu čtení nudila a samotné vyústění příběhu mne také zklamalo.
Promyšlenost děje mi přišla také poměrně chudá a i když hlavní hrdinové pomalu přicházeli na to, kým skutečně jsou, tak celkově mi pojetí toho, jak se děj odehrával, zkrátka neseděl.
Popis osob a prostředí byly ještě celkem dobré, ale na to, že se v knize prakticky nic moc neodehrávalo, mi to přišlo stejně nějaké slabé – takové zvláštně uspěchané a přitom líné. Člověk četl, četl a najednou bum a byl konec. Musím se však přiznat, že jsem byla skutečně zvědavá, jak autorky vybruslí ze situace, do které Cheryl a Silase poslaly.
Vztah k hlavním hrdinům jsem si nevytvořila žádný. Prostě jsem si v poklidu četla jejich příběh a žádné emoce jsem u toho necítila, což se mi většinou u příběhů od samotné Colleen nestává.
No… čekala jsem zkrátka něco jiného, něco víc. Vím, že někteří čtenáři jsou z knihy nadšení a tvrdí, že v příběhu byla ohromná hloubka – já s nimi tento názor nesdílím. Za mě byl tento příběh slabším kouskem. Přesto se však už těším na další knihu od Colleen. Věřím, že mi trošku napraví chuť.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Vím, že Shari Lapena je v našich končinách u převážné většiny čtenářů velmi oblíbená. A je možné, že se tato recenze dotkne fanoušků, proto, prosím, mějte na paměti, že se jedná o subjektivní dojmy a že estetické cítění je zkrátka individuální.
Nevím proč, ale vždy sáhnu po knize od Shari Lapeny a pokaždé si řeknu, že už to víckrát neudělám! A totéž bylo po doposlouchání této knihy.
Shari Lapena píše psychothrillery, ale tentokrát, mám dojem, přestřelila snad více, než kdy dříve. Příběh jsem si poslechla a snad jen díky interpretům Martině Hudečkové a Liborovi Hruškovi jsem ho doposlouchala.
Zpočátku to působilo velmi nadějně a s napětím jsem očekávala, jak se bude děj odehrávat, ale čím dál více jsem s příběhem finišovala, tím více jsem byla z příběhu zklamaná. A ten konec?! Bože! To bylo tak neuvěřitelné, že jsem se už třískala snad i do hlavy, že jsem s tímto příběhem ztratila 10 hodin a 1 minutu!
Ne ne ne – tohle ne!
Její styl je psaní je poměrně jednoduchý, proto chápu, že je autorka tak čtivá. A téměř každý její příběh má poměrně dobrý potenciál – a ne jinak tomu bylo i v případě audioknihy Všude samí lháři. Ale to, co z toho nakonec vzešlo – no zkrátka to bylo hloupé. A hlavně poměrně nereálné. To mi snad na tom všem vadilo nejvíce a zkazilo mi to celý dojem z knihy.
Práce interpretů však byla povedená – to nemohu popřít. Jen kdyby to ta Shari tak nedomrvila….
(Audio)knihu vám mohu snad i doporučit, pokud máte Shari rádi, ale jestli patříte k náročným čtenářům, kteří mají rádi skutečně do detailu propracované příběhy, tak budete nejspíše také zklamaní.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
V létě si tuto knihu přečtěte, když se toužíte ocitnout v mrazivém počasí. V zimě proto, že není nic lepšího než se „zababuškat“ do deky s teplým čajem a přečíst si po čertech dobrý a mrazivý thriller. Zkrátka tahle kniha se vám bude nejspíše líbit kdykoliv!
Do děje dvou paralelních příběhů, které se nakonec krásně propletou se pohltíte raz dva! Budete číst/poslouchat se zatajeným dechem a dokonce se může stát, když budete číst v noci, že budete napětím sotva dýchat!
Autorka nám naprosto brilantně popsala děsivě osamocené a odlehlé stavení, ve kterém se stalo neštěstí. Stejně tak nám velmi umě dokázala popsat život uvnitř domu a vztahy rodiny. Občas jste si při čtení říkali: Sakra práce, co jsou ti rodiče zač?! Jak můžou být takoví zabedněnci?! Zkrátka jste byli absolutně vtaženi do děje! To na (audio)knihách miluji!
Promyšlenost děje se mi opravdu velmi líbila! Působilo to tak děsivě skutečně, že jsem se od poslechu nemohla odtrhnout.
V příběhu není nic, co bych mu mohla vytknout. Absolutně nic. Tahle recenze bude tedy velmi krátká – zkrátka si tuto knihu přečtěte a uvidíte sami. My jsme si ji četly společně a všechny jsme byly nadšené!
Na konec ještě musím dodat, že poslech této audioknihy trval 13 hodin a 41 minut a interpretace Kláry Cibulkové byla výborná, i když jsem si chvíli na její hlas musela zvykat.
Ať už jste audiofilové nebo knihomolové – Není úniku si zkrátka přečtěte. Myslím, že nebudete litovat! Bylo to opravdu moc dobré!
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Valérie Perrin nám předkládá audio(knihu) s opravdu velmi zvláštní atmosférou. Její vypravěčský talent ji skutečně nelze upřít.
Nebudu vám lhát – první polovinu poslechu jsem protrpěla. Bylo to tak rozvláčné! Tak zdlouhavé! Tak nekonečné! Ale když se konečně autorka rozhodla nám představit krůček po krůčku příběh samotné Violette a vše do sebe začalo postupně zapadat, začal se mi příběh skutečně líbit. Musím však narovinu říct, že knihu, která by byla tak líná a měla by tak pomalé tempo, jsem už opravdu dlouho nezažila!
Celý poslech trval 15 hodin a 35 minut a hlas Štěpánky Romové byl velmi, velmi příjemný. Ten jsem si zamilovala hned od samotného začátku.
Musím napsat, že kniha byla zajímavá v tom, že nám předkládala příběh nejen Violette, ale i dalších postav. Připadalo mi to, jako bych poslouchala příběh v příběhu. To mi přišlo celkem neobvyklé, i když musím uznat, že občas jsem si říkala, že by to v knize vlastně ani být nemuselo.
Autorce se velmi dobře, alespoň dle mého názoru, povedlo popsat prostředí hřbitova, Violettina domu, osudy všech postav a vlastně celého burgundského městečka. Občas jsem měla pocit, jako bych se ocitla na velmi poklidném francouzském venkově, kde chcípl pes a jen tu a tam někdo přišel na hřbitov. Opravdu to mělo velmi zvláštní atmosféru, pro mne doposud u knihy nepoznanou a nezažitou.
Jestli bych vám (audio) knihu doporučila? Ano! Občas v ní totiž můžete najít zajímavé citáty, které ve mne hezky zarezonovaly. Je to zkrátka něco neobvyklého. Pěkného, líného, ale přitom velmi silného a podmanivého.
Bestie v uniformě
Lukáš Křišťan
Máte-li rádi příběhy podle skutečné události, pak si můžete přečíst Bestii v uniformně, která popisuje největší masovou vraždu první republiky. Nečekejte však standardní příběh, kterých je všude hodně! Kdepak – autor Lukáš Křišťan pojal příběh jinak. Netradičně.
Pokud rádi tipujete vraha, tak tahle knížka vám k tomu dá skvělou příležitost. Můžete se stát sami vyšetřovatelem. Autor nám totiž tuto nešťastnou událost předkládá jako spisy z vyšetřování. Budete tak moci číst řadu výpovědí a postupně si domýšlet, kdo za vraždami stojí.
Kniha je také doplněná o několik kreseb, které podněcují naši fantazii.
Proč si zvolil autor právě tuto formu psaní pro svůj příběh – to netuším, avšak jednoznačně musím napsat, že se z této knihy stalo něco originálního, na co si budu pamatovat dlouho, i když obsahově mi to přišlo spíše průměrnější.
Někteří čtenáři píšou, že kniha postrádala napětí. Ano, může se to tak jevit, avšak když vezmeme v potaz fakt, že je to podle skutečné události, tak v knize najdeme skutečně hodně mrazivý příběh. Být malým chlapcem, který vidí, jak mu někdo vyvraždí sekyrou celou rodinu? Z toho vás nemrazí?! Mě tedy ano!
Běžně v recenzi hodnotím postavy, tempo, kapitoly atp., ale tato kniha byla natolik odlišná, že to hodnotit nelze. Mohu ji hodnotit snad jen jako celek.
Jsem velmi ráda, že autor poukázal na tento případ, o kterém jsem neměla doposud žádné povědomí. I originalitu pojetí hodnotím celkem pozitivně. Autor nám tak předložil tehdejší dobu, tehdejší metody vyšetřování a soudní praktiky, které byly někdy vskutku překvapivé. Celkem mě bavil také ten prvorepublikový jazyk, který byl v knize použitý.
Jak řekla má knižní kamarádka Jana: Jasně, nebylo to napínavé jako moderní thrillery. Ale mělo to kouzlo reálna – a to pro mě bylo důležité. A já s tímto názorem souhlasím.
Bylo to zkrátka netradiční, ale ne špatné.
A jestli bych vám knihu doporučila? Ano, pokud máte chuť na něco jiného, než na co jste zvyklí.
Na viděnou v Havaně
Chanel Cleeton
Na viděnou v Havaně je velmi povedená kniha s krásným příběhem, který je zasazen jak do historické Kuby, tak i do současné, což nám umožňuje nahlédnout do života v Kubě, který se vlastně od roku 1958 skoro nezměnil. Ani tehdy, ani nyní se tam lidé nemají příliš dobře a já jsem velmi potěšená, že autorka Chanel Cleeton dokázala tak krásně poukázat na tento krutý fakt. My, běžní Evropané, na Kubu tu a tam jezdíme na dovolenou a užíváme si sluníčka, palem, krásného moře a dobrot v místních restauracích. Jaká je ale každodenní realita místních? To právě poodkrývá tento precizně promyšlený příběh s jemnou a ne příliš přeslazenou romantickou zápletkou, která se snaží zvládnout nebezpečný politický režim.
Autorce musím velmi pochválit, jak krásně dokázala popsat atmosféru Kuby nejen současné, ale také minulé. Úplně jsem na vlastní kůži cítila, jak se tam těžce dýchá, přestože je to přírodní ráj na zemi, který hřeje na duši. Z hlavních postav bylo jasně patrné, jak Kubu milují.
Oceňuji promyšlenost děje, protože i když se jedná o fiktivní příběh, je zasazen do skutečných událostí a osudy hlavních hrdinů jsou ovlivněny skutečným fungováním režimu. Autorce se právě toto povedlo velmi bravurně vykreslit.
Kapitoly v knize nebyly nikterak dlouhé a přestože se dějové linky střídaly, vše do sebe zapadalo. Číst tento příběh byla jedna velká radost, i když z děje občas čišel smutek.
Hlavní hrdinky jsem si zamilovala. Obě ženy byly silné, statečné a věřily na lásku. Odvaha jim nechyběla. Ani jedna to neměla snadné.
Zápory jsem na této knize neshledala žádné, takže ji mohu doporučit i velmi náročným čtenářům, kteří se jen tak s něčím nespokojí. Příběh je to moc hezký, styl psaného slova byl povedený, příběh byl pohlcující a místy zůstával rozum stát nad režimem a jeho dopadem na život hlavních hrdinek.
Tohle byla opravdu dobrá volba a knihu mohu jednoznačně doporučit.
Divoká Afrika
M. K. Hardy
Tak já jsem tuhle knihu po několika málo kapitolách odložila. Něco tak slabého jsem dlouho nečetla a při tom ohromném seznamu knih, které bych si ráda přečetla, jsme se rozhodla s touto neztrácet čas.
Ale přesto před autorkou smekám - i tak to muselo dát práci napsat. :)
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
S Čajovnou v Tokiu se budete mít možnost se přenést do této zajímavé, okouzlující části Země a okusit nejen nějaké ty asijské dobroty, ale poznat také trošičku z místní mentality a kultury.
Za sebe mohu říci, že se mi Čajovna v Tokiu zatím líbila asi nejvíce ze všech dílů Romantických útěků. To prostředí mi přišlo kouzelné a také vřelost japonské rodiny mne tak nějak hřála příjemně u srdce. Hlavního hrdinu jsem někdy měla sto chutí zadupat do země, ale nakonec si mě i přesto získal. A Fiona byla taky fajn.
Na této audioknize se mi velmi líbil popis prostředí a právě japonské vřelosti. Jakmile Fionu přijali mezi sebe, udělali by pro ní všechno na světě – samozřejmě v japonském duchu.
Tempo mi přišlo trošku línější, ale jelikož jsem tento příběh poslouchala a na hlas Veroniky Lazorčákové jsem si už zvykla z předchozích dílů, tak musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Zkrátka mě to bavilo!
Horké vafle a ledové koupele
Karin Härjegárd
Horké vafle a ledové koupele - nádherná obálka, která láká k přečtení. Úplně z ní sálá pohoda a příjemná atmosféra s příslibem moc hezkého příběhu. Velká očekávání však, bohužel, nebyla naplněná.
Ano, kniha ukazovala, jak jedna zhrzená žena nalézá zpět sebe samu a pro některé čtenáře může mít kniha hluboký přesah, ale na můj vkus se děj vlastně stále točil pořád dokola a i to nalézání jejího já mi přišlo ne příliš dobře zpracované. Kniha podle mě měla ohromný potenciál, který však nevyužila.
Prakticky se v knize nic moc nedělo a nebýt velmi milého horského prostředí, tak bych na knize neshledala nic zajímavého.
Je mi to líto, ale tuhle knihu hodnotím opravdu průměrně. Nenabízí příběh, ze kterého bych byla nadšená, ale ani příběh, který by byl nečitelný. Prostě průměr. Nenadchne, neurazí.
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Milovníci Darcy Coates mne teď nebudou mít rádi, protože tohle se, dle mého názoru, opravdu nepovedlo. A přitom to má tak úžasný potenciál!
Darcy Coates je pro mnohé „mistryní“ hororů a jelikož jsem nečetla ani zdaleka všechny její knihy, neodvažuji se snad napřímo napsat, že do mistryně hororů má velmi, velmi daleko. Ovšem to, co jsem od ní zatím četla, mi hororové nepřišlo ani náznakem. Tedy až na poslech audioknihy Kořist, která byla opravdu velmi, velmi povedená.
Ovšem tento její duchařský příběh byl spíše …. humorný, trapný, neuvěřitelný a hlavně, hlavně mi to přišlo, jako by to psala nějaká šestnáctiletá slečna kdesi na koleni v rychlosti před školou, než ji zazvoní zvonek a ona bude muset spěchat na hodinu třeba biologie.
V každé recenzi by měly zaznít nějaké kladné stránky knihy. No, tak já jsem tentokrát opravdu nic kladného na knize nenašla. Možná má zajímavou obálku?
Promyšlenost děje mi přišla ještě možná celkem ucházející, ale PROČ to autorka nepropracovala do mnohem větší hloubky, aby se celý příběh odehrával jako z rychlíku? Proč si nedala více záležet? Proč to zpracování bylo natolik povrchní?! Proč?! Taková škoda! Takový nevyužitý potenciál!
Vztah k hrdinům jsem neměla žádný. Popis osob a prostředí byl velmi chudý.
Nebudu tuto negativní recenzi protahovat – zkrátka se mi to nelíbilo. Myslím, že kdyby autorka dala knize a příběhu více péče, mohlo z toho vzejít něco moc hezkého. Ale tohle se prostě nepovedlo.
Knihkupec v Kábulu
Åsne Seierstad
Všichni víme, že islámský svět je oproti tomu křesťanskému zcela jiný. Diametrálně odlišný. Víme, že mají Korán, že se modlí několikrát za den, že ženy tam mají zcela jiná práva a postavení než ženy v Evropě. Všichni tak nějak tušíme, že život tam je pro nás, Evropany (a Evropanky obzvlášť) snad až nepředstavitelný. O to více obdivuji autorku Åsne Seierstad, že opustila svou komfortní zónu, oblékla se do burky a žila po nějaký čas v jedné afghánské rodině, aby nám mohla předat své zkušenosti, které tam získala. Věřím, že i pro ni to mnohdy muselo být náročné a nejspíše i nebezpečné.
Ale nyní k audioknize Knihkupec z Kábulu. Jak jsem napsala výše, autorka se seznámila při svém pracovním pobytu v Afghánistánu s knihkupcem a po krátké době, když se začali přátelit, jej poprosila, zda by mohla o jeho rodině napsat pravdivou knihu. Knihkupec souhlasil a tak dostala Åsne příležitost bydlet s knihkupcem a jeho rodinou pod jednou střechou a být svědkem jejich společného soužití. Je to audiokniha, která nám ukáže, jak se v Afghánistánu běžně žije. Poukazuje na každodenní problémy v jedné rodině i na způsoby, jak je rodina řeší. Kniha nabízí naprosto geniální vhled do jejich mentality a kultury, který nám, křesťanům, bývá většinou neznámý. Zcela nezaujatě a bez jakéhokoliv hodnocení nám autorka předává to, čím tam byla svědkem. Tuto nestrannost velmi obdivuji.
Autorka brilantně popisovala nejen osoby samotné, se kterými se setkala, ale také prostředí, ve kterém žila. Při poslechu se tak ocitnete v rodině knihkupce vy a budou se právě vás dotýkat jejich životní starosti i radosti. Život tam není ani zdaleka tak snadný, jako je u nás a ještě více smutné je, když si uvědomíme, že dříve tam byly jejich „zvyky“ velmi uvolněné a velmi podobné těm našim. Ale o tom se blíže dozvíte při poslechu, kde autorka vysvětluje také politickou minulost Afghánistánu.
Při poslechu jsem velmi vnímala, že autorka je novinářkou se vším všudy. Její příběh byl zcela věcný, bez jakýchkoliv příkras. Zkrátka reportážní kniha, která nás zavede do cizího prostředí. Na jednu stranu to bylo o to více zajímavé, surové, na druhou stranu mi v poslechu něco chybělo. Ale to chybějící „něco“ mi nijak nenarušilo konečný dojem z poslechu, který je velmi, velmi dobrý.
Celým příběhem nás provází skvělá Barbora Goldmannová, kterou již znám z poslechu audioknihy Jeden z nás: Příběh o Norsku. Její hlas mám moc ráda. Audiokniha není příliš dlouhá – má pouhých 8 hodin a 55 minut a když se zaposloucháte, uteče to jako voda!
Zlověstné jaro
Agatha Christie
Povídky v knize byly poměrně krátké a já si je dopřávala každý večer před usnutím. Některé mne bavily samozřejmě více, jiné méně, u některých jsem vraha odhalila, u některých ne.
Způsob, jakým byly napsány naprosto jednoznačně odpovídá stylu Agathy Christie. Jsou to takové ty poklidné povídky, které hřejí po duši, kde vraždy nejsou příliš krvavé, ale za to krásně promyšlené. Motivy jsou lidské a hlavní hrdinové jsou neskutečně chytří, že nám nezbývá, než před nimi smeknout klobouk. Vůbec nechápu dedukce slečny Marplové. Já si můžu lámat hlavu sebevíc a její vysvětlení mě zkrátka nikdy nenapadne!
Osobně nejsem zrovna povídkový typ. Mám ráda, když je detektivka skutečně dobře propracovaná, promyšlená, když se s hrdiny sžiji. U těch povídek, které jsou kratší, nemám tak úplně čas a prostor si vytvořit k hrdinům vztah. Než se nadáte, je konec. To mi tak úplně na knize nesedlo. Bylo to jako z rychlíku. Děj se rychle rozvinul a ještě rychleji vysvětlil. Kolikrát mi to ani mozek nebyl schopen pobrat.
Ocenila bych, kdyby povídky byly trošku delší. Takhle jsem měla spíše dojem, že si autorka psala náměty na své další knihy a někdo jí je vydal jako povídky. Kdyby je autorka rozvinula, asi bych si čtení užila trošku více. Ale tohle je čistě subjektivní názor někoho, kdo povídkám neholduje. Přesto však knihu hodnotím dobře. Mám ráda tu dobu, ve které příběhy vznikly. Je to takové milé, nenásilné – i když se tam samozřejmě nelítostně vraždí, tráví a krade.
Jestli máte rádi Agathu Christie, určitě vás kniha nezklame. Každá povídka je originální a byla radost je číst, i když bych ocenila jejich detailnější zpracování. Tempo povídek bylo skutečně rychlé, ale jinak to prostě nešlo.
Chata v horách
Ruth Ware (p)
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Chata v horách od autorky Ruth Ware nabízí příjemnou, velmi dobře propracovanou detektivku, která vás krásně vtáhne ať už si ji budete číst nebo jako já poslouchat.
Zpočátku jsem se trošku ztrácela v postavách, ale po čase si to sedlo a pak už jsem si poslech jen a jen užívala.
Interpretky Tereza Císařová a Zuzana Ščerbová podaly skvělý výkon, ale musím se přiznat, že občas se mi jejich hlasy zdály tak podobné, že jsem ani rozdíl nepoznala. Přesto se obě poslouchaly velmi, velmi dobře. V audioknize jsme mohly slyšet ještě hlas Jakuba Koudely, ale ten se v příběhu vyskytnul jen krátce. Přesto však nezapomenutelně.
Autorka svůj příběh velmi dobře promyslela. To mne opravdu velmi potěšilo. Všechno do sebe tak krásně zapadalo! I vraha jsem si tipla dobře. Ten mi přišel trošku do oka bijící, ale ostatní, kteří se mnou knihu četli/poslouchali si tipovali někoho jiného. Hádání vraha bylo zábavné!
Tento detektivní thriller měl zkrátka skvělou atmosféru! A byl opravdu velmi dobře ukončen – tím mám na mysli, že po dočtení nevisely žádné otázky. Autorka si dala opravdu tu práci, aby vše dotáhla.
Celý poslech trval 11 hodin a 38 minut. Nakladatelství OneHotBook zkrátka umí!
Chatu v horách vám za sebe mohu jednoznačně doporučit!
Šach a mat
Ali Hazelwood
Ali Hazelwood nás obdařila velmi milou teenage romantikou, která vás zahřeje na srdci a pohladí po duši. Čte se to jedna báseň! A že nerozumíte šachům? A ani vás to prostředí neláká?! To vůbec nevadí! I když šachy hrají v příběhu hlavní roli, nemusíte je vůbec znát! Ali nám totiž svět šachů představila velmi příjemně a vplujete do něj raz dva.
Jak to dopadne asi všichni tušíme, ale přesto tento příběh mohu doporučit. Co na knize hodnotím velmi pozitivně – vedle krásného obalu a barevné ořízky (to se fakt moc povedlo), je čtivost. Byla jsem velmi překvapená, jak si mne autorka svým stylem po pár stránkách omotala kolem prstu.
Kapitoly byly příjemně dlouhé a hezky na sebe navazovaly.
Osobnosti hlavních postav (i těch vedlejších) autorka popsala velmi dobře. K hlavní hrdince jsem si vytvořila vztah celkem snadno. Rozuměla jsem jejímu prožívání, ale přesto bych ocenila, kdyby dialogy, které hlavní hrdinka vedla se svými sestrami, byly trošku „laskavější“. Obecně bych ocenila, kdyby snad všechny dialogy byly trošku milejší. Každá postava měla svůj charakter a žádná se mi nezdála tak nějak od přírody vlídná. Nolan se mi snad jako jediný jevil celkem normálně, i když i ten si řešil pár bubáků ze své minulosti. Hodně se mi líbil popis šachového světa. Byl to pro mne zcela nový svět, do kterého jsem mohla alespoň takto nakouknout a poznat, jak to v něm chodí.
Knize prakticky nemám moc co vytknout. Trošku bych snad zmírnila ony „ostré“ dialogy, ale zase chápu, že ty dialogy byly produktem osobností postav. A pokud by se změnily dialogy, musely by se změnit i osobnosti.
Přestože je kniha romantickým příběhem, vězte, že nebyla přeslazená příliš. Romantiky se tak zlehka dotýkala (ale tak příjemně) a erotiky se nedotkla snad vůbec. Takže pokud máte rádi romantické příběhy, ze kterých však nebudete mít cukrovku – pak neváhejte.
Knihu však i přesto mohu vřele doporučit. Bylo to opravdu velmi příjemné čtení, které jsem si užila plnými doušky.
Škola pro německé nevěsty
Aimie K. Runyan
Kniha má kouzelnou obálku, která mne hned nalákala.
Kapitoly v knize jsou poměrně krátké a každá kapitola je z pohledu jiné dívky. Vše se hezky střídá a dějově jejich osudy do sebe krásně zapadají.
Kniha nabízí nevšední válečný příběh se špetkou romantiky a také fanatismu tehdejší doby, nad kterým mnohdy zůstává rozum stát. Knih z doby 2. světové války již bylo napsáno mnoho, ale tento se dotýká problematiky zase z trošku jiného úhlu, což může být „osvěžující“. Přesto však musím napsat, že se mi nezdá, že by příběh něčím vybočoval oproti jiným knihám s touto tématikou.
Tempo knihy bylo velmi příjemné. Nebylo ani pomalé, ani uspěchané. Snad jen ke konci jsem měla dojem, že to bylo trošku moc rychlé a snad i „useknuté“. Po dočtení jsem měla pár otázek a klidně mohla autorka následující osudy hlavních postav více rozebrat. Například linka o Samuelovi (manžel Tilde) mohla být propracovaná o kus lépe.
Vztah k hrdinkám byl veskrze kladný. Tildu i Hannu jsem si zamilovala ihned. Přišly mi velmi lidské, laskavé a milé. Ke Klaře jsem si musela cestičku chvíli hledat, ale nakonec jsem si zamilovala i ji. K vedlejším postavám jsem si také vytvořila vztah – mnohdy velmi, velmi negativní. Tetě a strýčkovi od Hanny jsem nevěřila ani nos mezi očima, jejímu snoubenci bych nejraději vrazila kudlu do zad, Samuel – ten se taky nezachoval zrovna moc hezky a otec od Hanny – ten tomu všemu nasadil korunu. Zkrátka to byla pokřivená doba a charaktery lidí byly mnohdy také pokřivené.
Dlouho jsem přemýšlela, jak mám knihu hodnotit. Nebylo to vůbec špatné, ale …. ten zrychlený konec mne trošku zklamal. Domnívám se, že ten si zasloužil trošku více péče. Ale pokud máte rádi příběhy z 2. světové války, pak neváhejte a knihu si přečtěte. Myslím, že budete spokojení.
Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
33 hodin a 50 minut – tak dlouho bude trvat vaše návštěva Francie a Skotska spolu s Claire a Jamesem. Zamilovali jste si první díl Cizinky? Pak Vážka v jantaru je skvělým pokračováním, který vám mohu jednoznačně doporučit.
Příběh opět nabízí skvělý požitek. Autorka Diana Gabaldon potvrdila, že její spisovatelský um bude těžko překonatelný a nabídla nám nádherný a barvitý příběh, který se poslouchá jedna báseň. Skvěle propracované detaily dodávají příběhu na uvěřitelnosti a věřte, že jim budete držet palce po celou dobu poslechu.
Korunu tomu nasadí hlas Jitky Ježkové, která je zkrátka naprosto nepřekonatelná! Během 33 hodin by člověk čekal, že při poslechu narazí na nějaké to „hluché místo“, ale ne – tady žádné hluché místo nebylo! Ani jedno jediné. Je to opravdu obsáhlý poslech, kde se mísí fantazie, lidská síla, odhodlání, houževnatost, láska a historie. Z toho zkrátka nemohlo vzejít nic jiného, než kouzelné a velkolepé dílo, které si získá všechny.
Brzy již vyjde v audiopodobě také Mořeplavec – další díl série Cizinka. Už si na něj brousím uši
Audioknize nemůžu vytknout vůbec nic. Vůbec nic! Je to zkrátka geniální, zábavné, milé a napínavé. A pokud milujete historii, tak i poučné.
Pán hory
Anders de la Motte
Nebylo to vůbec špatné, ačkoliv musím přiznat, že série Roční období od autora se mi líbila asi o chlup více. Ale i tak to bylo příjemné čtení :)
Světlo nad oceánem
Mary Ellen Taylor
S politováním musím napsat, že mě tato kniha přišla průměrná. Nebyla špatná, to vůbec ne, ale pomalé tempo mne nutilo často přeskakovat řádky.
Dvě dějové linie nebyly špatné. Četla jsem ji před týdnem a věřte nebo ne, už si ani nepamatuji přesně, o čem to bylo. A to se mi u opravdu dobrých knih, které mi sednou, nestává. Proto hodnotím průměrně.
