vercas945 komentáře u knih
Poezii nemusím, s výjimkou dětských říkadel jsem přečetla asi 5 knih, které bych do této kategorie zařadila, ale pro Villona mám slabost od té doby, kdy jsem na gymplu přečetla Navzdory básník zpívá od Loukotkové. Na jeho básně jsem zvyklá spíš v jejím překladu, jak už se tady někdo zmiňuje, ale kouzlo neztrácí ani v překladu G. Francla.
Výborně napsané, zajímavé. I když jsem seriál viděla dřív než jsem knížku přečetla, bavila mě stejně. Pokud můžu srovnat, tak vykreslení a charaktery postav se mi víc líbily v knize (chápu, že v seriálu se některé věci zkrátka přizpůsobili hercům, kteří byli do rolí vybraní, ale něco bylo vážně zbytečné), ale zase víc rozvedený konec ze seriálu mi v knize trošičku chyběl. Těším se, až si od autorky přečtu něco dalšího, snad stejně dobrého.
Pro mě příjemné překvapení, nebýt nového filmového zpracování, asi bych o této knize stále nevěděla, a byla by to škoda. Vážně se divím, že na střední škole o ní není v literatuře ani zmínka. Myslím, že jako doporučenou četbu bych si ji přečetla s nadšením. Nebyla to tedy knížka, kterou bych zhltla za pár dnů, někdy jsem se nemohla dočkat, až budu pokračovat se čtením a v některých fázích mě to až tak nelákalo, ale i tak se četla dobře. První část byla o trochu lepší, v druhé části jsem občas měla trochu problém s časovou orientací, kolik je zrovna komu let a podobně a konec byl takový hodně zidealizovaný, ale i tak rozhodně doporučuji.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec jsem zvolila tři, protože.. Knížka se čte hezky, člověk má u ní chuť příjemně si sednout, uvařit si čaj, dát něco dobrého na zub, zapálit svíčku, vzpomíná na příjemné akce s přáteli a rodinou, ale tento druh literatury by měl člověka o něco obohatit a s výjimkou toho, že jsem se něco dozvěděla o životě Dánů, nemám dojem, že by tam až na pár drobností bylo něco, co bych nevěděla nebo dosud nedělala. No jo, nejsem moc na sladké, tak třeba i to je ten důvod, proč nakonec tři hvězdy.
Knihu čtu něco přes měsíc, dočetla jsem až na konec, ale rozhodně neodkládám. Mně kniha hodně pomohla si dost věcí uvědomit, cítím se už teď taková srovnanější a spokojenější. A navedla mě směrem na další knihy, přednášky atd., které jsou pro mě hodně zajímavé.
Moc zajímavá kniha.. není to knížka, kterou by člověk přečetl rychle, spíš jsem si ji pročetla proto, abych se v ní orientovala a budu se k jednotlivým částem vracet, pokud budu mít dojem, že je zrovna potřebuju. Vzhledem k tomu, že jsem těsně před tím, než jsem se ke knize dostala, přečetla Alchymistu, teď čtu Cyklickou ženu a ještě jsem se přes výzvu dostala náhodným výběrem k Hygge, tak vážně uvažuju nad tím, jak funguje "náhoda" :-) Ale chápu, že mně tyto knihy daly hodně, ale někomu tento typ literatury nemusí říct vůbec nic.
Od knihy jsem nic nečekala, od autora jsem zatím nic nečetla a jsem příjemně překvapená. Historická zápletka zajímavá a nějak výrazně mě při čtení nevadily ani autorovy vsuvky o tom, jak kniha vznikala, i když to většinou moc nemusím.
Dobrá knížka, ale ve srovnání s prvním dílem už tomu chybí to něco trochu navíc, co by ji odlišovalo od dalších dobře napsaných (spíš ženských) oddechovek typu knih např. od S. Kinselly.
Upřímně - myslela jsem si skoro 20 let, že kniha je úplně jiná a z velké části o něčem jiném než ve skutečnosti. Kdyby šlo jen o příběh Sophie, bylo by moje hodnocení rozhodně vyšší, ale pasáže ze Stingova osobního života a jeho myšlenkové pochody byly pro mě někdy tak otravné, že být jich ještě o trošku víc, asi bych někde kolem strany 200 se čtením skončila.Styronovi už se do budoucna nejspíš vyhnu.
Jako vždy u Petry Dvořákové úžasně napsáno, postavy působí tak pravdivě, že to můžou být třeba sousedé od vedle..Kniha se čte jedním dechem, ale zároveň už jsem dlouho neměla pocit jako tady, že snad ani nechci číst dál. Trpěla jsem za Báru i jako matka dvou dcer..
Po prvních dvou povídkách jsem neměla moc chuť číst dál, nakonec jsem to ještě zkusila s tím, že nejdelší povídku už mám za sebou. Rozhodnutí nelituji, další povídky mě zaujaly víc, hlavně Vesnice 113, Řeka Nemunas a Život po životě. Ale celkově tomu k opravdu hezkému čtení něco chybí..
Pro mě je kniha i filmové zpracování taková klasika, částečně se blížící Jihu proti severu apod. Knihu bych dějově rozdělila na dvě části, po ostrov Matlock je úžasná a těžko se od ní můžu odtrhnout, po té už zkrátka tolik netáhne. Ale kromě děje je výborně popsáno i prostředí, ve kterém se odehrává, především Nový Zéland a Austrálie, což, alespoň pro mě, některé dějové nedostatky dostatečně vynahrazuje.
Dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu s "aneb" v názvu do výzvy zvolit a nakonec jsem neodolala a po pár letech se vrátila k vodákům. A myslím, že ne naposled. Pěkné čtení s milým humorem a trochou krásně smutné nostalgie. Moc ráda mám i ostatní knihy ze série a i tv seriál se povedl.
Na to, že jsem knihu četla hlavně kvůli výzvě moc příjemné překvapení. Myslím, že si od Roalda Dahla v budoucnu ještě něco přečtu. Nejvíc mě zaujaly povídky Poklad z Mildenhall, Podivuhodný příběh H.S. a Šťastná náhoda. Ale za přečtení stály rozhodně všechny.
Moc příjemné čtení, ne vždycky veselé, ale hodně inspirující, povzbuzující.. Po přečtení se mi zdá i Bolek Polívka nějak bližší, za což si zaslouží Chantal Poullain velkou poklonu.
Postupně jsem se začetla, ke konci jsem se nemohla odtrhnout. Trošku smutné, ale stojí za přečtení. Hodně se mi líbil konec, to že se Rostislav na konci aspoň jednou důrazněji projevil, knize vyneslo hvězdičku navíc ;-)
Jsem "dvojmáma", naše holky mají podobný věkový rozestup a zrovna jsou ve věku, který se dost protíná s věkem dětí pana Bernatského v knize. Zkrátka - dost často jsem si připadala jako u nás doma :-) Navíc jsem se dozvěděla něco z klučičího světa. Moc milé počtení a stejně jako ve většině komentářů i já musím ocenit pěkný obal knihy i celou grafickou úpravu knihy, přímo láká k přečtení.
Pěkné čtení, ale raději mám od autorky knihy z období vrcholného a pozdního středověku, přece jen se opírají o víc faktů, což mně vyhovuje víc.
Pro mě trošku zklamání, kniha mě oproti jiným s podobným tématem úplně nevtáhla do děje, trošku jsem se do čtení musela nutit. Znala jsem dopředu zhruba obsah, což možná byl zčásti ten důvod. Ale Lustigův styl psaní se mi líbí.
Dobrá oddechovka, rychle se čte, v podstatě šťastný konec... Ale obávám se podle reakcí ostatních čtenářů, že pokud od Patrika Hartla budu číst něco dalšího, už to nebude ono.