veriszv komentáře u knih

Měla jsem strach se pustit do Velkého léta, aby mě po Starých odrůdách nezklamalo?
Měla.
Bylo to úplně zbytečný?
Bylo.

Při čtení Arenzových knih mám pocit, jako když se dívám na opravdu krásnej východ slunce nebo jako když si lehnu do čerstvě povlečené postele. Taky jsou trochu jako vzpomínka na spaní u babi a dědy, kdy mě budilo kakao a čerstvý rohlíky, pro který děda skočil ještě ráno.
A taky mám pocit, jako kdyby ty knihy psal přesně pro mě.

Velký léto má nádech nostalgie.
Přenese člověka do toho jednoho velkého léta, kdy se věci změnily a už nikdy nebyly stejné. Na první pohled se nic nedělo a na ten druhý se dělo úplně všechno. Možná, že každý nějaké takové léto máme, i když žádné není úplně stejné.

Autor má tak nádherný jazyk, že jsem měla nutkání si podtrhávat každou druhou větu. Postavy jsem si zamilovala a nechtěla se s nimi na konci léta loučit.
Zkrátka, ta kniha měla všechno. Přátelství, lásku, první velké průsery, začínající dospělost i poslední záchvěvy dětství.

Krása! Ještě krásnější je, že se můžeme všichni rovnou vrhnout do podzimních Starých odrůd. A pak, jak už jsem říkala, by to chtělo, aby autor napsal zimní a jarní knihu, ať ho můžu číst ve smyčce celý rok!

13 14.09.2023

Některé knihy mají spousty stran a stejně vám nepředají tolik emocí, jako to některé jiné zvládnou na pár stránkách…
Autorka umí jít rovnou k věci a v pár větách vystihnout to podstatné. Kniha je psaná velice jednoduše a přístupně, a i přesto vás zasáhne. Autorce se do ní zkrátka podařilo dostat maximum.

13 23.02.2023

Michaela Klevisová je sázka na jistotu, ještě mě nezklamala.
Její série s Josefem Bergmanem je zkrátka záruka dobrého čtení, od kterého se jen tak neodtrhnu. (I když ji teda nečtu tak jak díly popořadě vyšly.)

Zlodějka příběhů čtenářům dává nahlédnout do zákulisí jednoho z nekonečných televizních seriálů (Ulice, která se zde jmenuje Pavlač). Psychologická sonda mezi kolegy, kamarádky z dětství, rodiče a dítě a do toho samozřejmě vražda a spousta tajemství…
No ani tentokrát to neměl Josef Bergman jednoduché.
Pokud máte rádi psychologické příběhy s detektivní zápletkou, s touto sérií nemůžete sáhnout vedle!

13 07.07.2022

Nespravedlnost. Křivda. Vztek.
Komunismus je zlo!
A pak kontrast.
Odvaha. Víra. Naděje. Láska. Odpuštění.

Novinářka Lena se do kláštera v Bílé Vodě přijela schovat před světem, ze kterého si nese hluboké šrámy.
V klášteře nachází pár řádových sester a jako úkol pro pomocnou ruku je jí zadáno probrat se nekonečným množstvím lejster v pracovně.
A tak se Lena probírá a my společně s ní. Zároveň tak odkrýváme osudy kláštera i jeho obyvatel během komunistické vlády.
A o tom, že to není veselý čtení asi moc říkat nemusím.

Vyprávění Leny je proloženo různými fragmenty, ze kterých jsou před čtenáře skládány jako mozaika osudy sester i celého kláštera. Nachází se tu tak dopisy, přepisy odposlechů a výslechů, deníky a další. Obdivuju, že se autorce opravdu všechny texty povedly napsat jiným tónem a působí velmi věrohodně.

Ač se jedná o román, je to román inspirovaný skutečnými událostmi. A ty vždycky bolí víc.
A tohle čtení ve mně opravdu umělo vzbudit emoce!

Kateřina Tučková je královna a její knihy jsou z těch, za které dám ruku do ohně.
Co ruku, klidně obě!
Ač jsem tedy měla očekávání vysoká, podobně asi jako většina z vás, tak musím říct, že Bílá Voda nezklamala.

Pokud vás nezaujme téma, může to být těžší čtení, protože je obsáhle nejen svým rozsahem, ale i hloubkou do které sahá.
Pokud vás ale téma osloví, stejně jako mě, tak slibuju, že tohle je zážitek.

13 21.04.2022

Zajimavé téma - vysídlení a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna. Zároveň sledujeme rozsypání jedné rodiny, boj lidí za své domovy, a taky to, že síla odpuštění je mocná!
Všechno je podané svěže, autenticky, uvěřitelně, úžasným jazykem. Navíc hlavní hrdinka žena, je napsána autorem mužem taky velice uvěřitelně!
Těším se na další setkání s panem Hájíčkem, pořád mám co dohánět.

13 22.12.2020

Tahle kniha je jedním slovem úžasná! Dá se toho o ní říct strašně moc, ale myslím, že čím míň o ní před čtením víte, tím líp. Nicméně pár věcí bych přeci jen ráda zmínila. Za prvé nenechte se odradit tou příšernou obálkou. Za druhé v anotaci se píše, že je to bláznivá komedie, tím se taky nenechte odradit. Bláznivé to sice je, ale tak krásně bláznivé, párkrát se asi usmějete, ale není to nic trapně, rádoby vtipného. Za třetí, asi nesedne každému. Ať už stylem vyprávění na přeskáčku, i když to má svůj důvod a podle mě je to geniálně poskládané, a nebo i typickým Backmanovským neustálým odkazováním na lidskost, což třeba mě ale naopak přijde úžasný. Nicméně, i když každému pravděpodobně nesedne, je to škoda, protože tohle je zrovna jedna z těch, kterou by si podle mě měli přečíst úplně všichni! Tato kniha je totiž zase jednou ta, ke které se ještě několikrát vrátím.

13 01.07.2020

Jak laskavost, která někomu připadá samozřejmá, může být pro jiného v jeho osamoceném životě naprostým zázrakem.
I když se děj rozvíjel celkem pozvolna, styl autorky mi sedl, takže jsem četla a četla. Ona ta ve vzduchu visící pachuť minulosti hlavní hrdinky, mi nějak nedala knihu odložit. Eleanor je skvělá, i když z ní její osamělost přímo čiší, tak ji dává jakousi svobodu v tom, být naprosto svá. Postupně sledujeme její cestu z temnoty která je sice smutná, ale vyrovnávají ji vtipné chvilky, způsobené převážně její sociální neohrabaností. Celkově je to moc milý a vlastně dojemný příběh.

13 01.05.2020

Thriller, který by mě před deseti lety opravdu hodně bavil, dneska už po všech těch přečtených thrillerech je to absolutní průměr.
Spořádaná rodina, kde to už na druhý pohled úplně nehraje. A vy jen čekáte odkud ten kostlivec nakonec vypadne, i když pokud máte přečteno hodně thrillerů, dojde vám to poměrně rychle…
Nenáročný jazyk, svižný děj, mix všech možných klišé,…
Nicméně jako podzimní, nenáročné, spotřební čtení proč ne.

12 29.10.2024

Pokud hledáte kvalitní a poctivý román, tak tohle je on!
Geniálně vystavěné a poskládané, takže vám 600 stran uteče jako voda. I když tomu možná musíte chvilku dát, než se skutečně začtete. Ale až to přijde, bude to stát za to, slibuju.
Příběh o přátelství, vnitřní rozpolcenosti a o tom, zda je možné někoho skutečně znát
Spousta těžkých a důležitých témat. A zároveň až trochu detektivní linka.
Detailní psychologie postav, koneckonců je sledujeme opravdu dlouho, takže na to je prostor a autorka ho plně využila.
Příběh často skáče v čase, takže je nutné být opravdu ve střehu, nicméně o to víc vás to pohltí.

12 11.04.2023

Vadí mi, že od první kapitoly vím jak to dopadne?
Ne.
Vadí mi, že jsou všechny knihy jak přes kopírák?
Ne.
Miluju tu atmosféru pohody, klidu, dobrýho jídla a milejch lidí, díky kterým se v cizím městě vždy hlavní hrdinka cítí jako doma?
No to víte, že jo.
Čím víc knih jsem od Julie Caplin přečetla, tím víc si uvědomuju, že moje nejoblíbenější postavy jsou vždycky ty, co dělají to milé a laskavé pozadí všech ztracených, čerstvě rozejitých a ve městě i v životě ztracených hrdinek.
A proto mám ty knihy ráda. Nejen, že to na mě dýchne atmosféru místa, ale především mi ty knihy připomenou, že i když to tak někdy nevypadá, laskaví lidé jsou všude na světě.

12 27.01.2023

Do Dámského gambitu jsem se pustila až potom, co trochu opadlo všeobecné nadšení.
Dělám to tak skoro vždycky, ale tady jsem zároveň pořád trochu nemohla uvěřit, že mě to fakt bude bavit.
A bavilo.
Moc.
Poslouchala jsem jako audio, které načetla Jana Plodková a její hlas mi do příběhu skvěle seděl. Tentokrát jsem opravdu ocenila i hudební podkres a předěly a zkrátka celé audio zpracování bylo na jedničku.
Seděly mi postavy, tempo příběhu i jazyk. A pořád nechápu, jak to Walter Tevis udělal, ale bavilo mě číst o tazích v šachové partii!

12 27.01.2023

Pokud máte rádi Ladislavův humor, čeká vás zábavné vyprávění, které na vás přenese dobrou náladu.
Kromě zábavných částí je tu ale i spousta zajímavostí o evropských zemích, ale třeba i o stopování.
A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit povedené ilustrace!
Obecně mě baví Ladislavův přístup k cestování, jako třeba když se jede podívat tam, kde nic není.
Kdysi dávno jsem byla i na přednášce, a naživo je to asi ještě lepší než v knize.

12 20.08.2022

Do tmy je příběh osamocené, nemocné ženy, která se živí sběrem bylin. Je to zvláštní kniha, jejíž hlavní postava je ponořená do sebe, a všechno nahlížíme skrze její pokroucené vnímání světa. A do toho je přimícháno mnoho zajímavostí o sběru.
Autorka má opravdu osobitý styl psaní, je hodně niterný a hodně intenzivní a čtenáře tak naprosto vtáhne.
Nicméně celé je to vlastně těžko uchopitelné, a uděláte dobře, když si knihu sami přečtete, rozhodně je to zajímavé čtení obsahově i jazykově.

12 07.07.2022

Nejsem odborník, ale knihy Michaely Klevisové na mě působí spíš trochu jako psychologické romány s detektivní linkou než čistě detektivky. A asi i proto mě tolik baví, ale pro ty, kteří chtějí jednu akci za druhou to asi úplně nebude. Mě baví, to pozvolné odhalování všech skutečností a vykreslení atmosféry a prostředí. A taky mě baví, že se nejedná o žádné krváky, protože ty já fakt nemám ráda.

Takže pokud máte u detektivních příběhů stejné preference jako já, tak Michaela Klevisová je to pravé!

12 09.01.2022

Šikmý kostel je bezesporu výjimečná kniha. Jak autorčiným spisovatelským umem, tak tématem, které se v literatuře ani hodinách dějepisu moc nevidí. Já se přiznávám na rovinu, že historické romány moc nevyhledávám a tady jsem podlehla všeobecnému nátlaku. Rozhodně toho ale nelituju, protože jsem se dozvěděla zase něco o kusu naší historie, o kterém jsem mnoho nevěděla.
Navíc popis charakterů postav, vykreslení atmosféry, propracovanost všech drobných detailů, zkrátka čtenářský zážitek.

12 04.02.2021

Na první pohled příběh o hokejovém městě, kde nikoho nic jiného nezajímá, na druhý pohled příběh o lidech, přímo ze života tak, jak ho umí vyprávět jen Backman.
Pod povrchem hokejového snu jednoho města se odehrává několik příběhů, které jsou plné důležitých témat, jsou krásně napsané, dramatické, plné lásky i osobních tragédií.
Přiznám se, že i když mám tak moc ráda autorův styl, tady mě občas zarazil možná až příliš velký sklon k jakémusi patosu. Ale to nevadí, já mu to odpustím, jen pokud jste na tohle třeba fakt vysazení, tak ať s tím počítáte.
Navíc Backman je podle mě jeden z nejlepších tvůrců ikonickych vět, takže pokud rádi podtrhujete nebo vypisujete citáty, tady se pomějete.
PS: Ove pořád vede...

12 04.02.2021

Tohle mi tak sedlo do nálady, jak už dlouho nic. Tahle kniha se vám bude líbit pokud vás zajímá Japonsko, pokud máte rádi snové příběhy na hraně mezi realitou a nerealitou, pokud máte rádi příběhy, ve kterých se ukrývají další příběhy, pokud máte náladu na něco, co je psané s neuvěřitelnou lehkostí, ale přitom to vůbec není povrchní a banální příběh.
Magnesia Litera za objev roku 2019 nebyla téhle knize udělena pro nic za nic. Přijde mi, že je to opravdu svěží vítr i téma mezi české autory.

12 01.12.2020

Pokud čekáte na nějakou dokonalou audioknihu, je to tahle.
Soumrak dne je famózním koncertem Jana Vlasáka, který celou knihu posunul o několik příček výše.

Pan Stevens byl celý život majordomem na Darlingtonském panství. Službě zasvětil svůj život, a ač se jeho práci nedá nic vytknout, dá se položit otázka, co to měl vlastně za život?
Jen povinnost a ani kousek prostoru pro jakýkoliv cit…

Ač to může znít trochu nezáživně, celá kniha je opravdu bravurně zpracovaná a vystavěná. Není tu moc prostoru pro akci. Vyprávění je pomalé a celé ho víceméně trávíme ve vzpomínkách starého muže, ale to rozpracování psychologie postavy je dokonalé.
Sama nevím, jak by se mi to četlo v papíru, protože některé pasáže byly opravdu dlouhé, ale v audiu jsem si dokázala užít i ty pomalejší chvilky.

Samotnou mě to překvapuje, protože kdyby mi někdo řekl, jak moc se mi to bude líbit, nevěřila bych, ale tohle je opravdu velké doporučení!

11 13.06.2024

Hájíčkovy knihy si šetřím, takže jsem se k završení volné “venkovské trilogie morálního neklidu” dostala teprve teď.
A opět jsem nebyla zklamaná!
Hrdinou románu je Zbyněk, který je správcem pozemků, trpí nespavostí, krizí středního věku a se svou partnerkou řeší neplodnost.
Celá kniha je hodně melancholická a hlavní roli tu hraje jihočeský venkov - lyrické popisy přírody a reálné popisy vztahů na vesnici. Dějově je to poklidnější, ale místo toho je tu nadhozeno spoustu zajímavých témat. Třeba ukotvenost člověka, právo vlastnit půdu,…
V Hájíčkovi se nezapře básník a jeho jazyk a obraty mě nesmírně baví.
Kniha má navíc úžasnou audioverzi, kterou má na svědomí Martin Pechlát a Onehotbook, kteří ten text neskutečně pozvedli.

11 27.01.2023

Matčin hrob je třetí díl série a za mě zatím nejlepší. Myslím, že je to tím, že tu je Josie v hlavní roli. Za ty dva předchozí díly si získala všechny moje sympatie, takže jsem jí tento díl fakt hodně fandila.
Přiznám se, že mě odrazoval název, ale nakonec jsem to překousla.

11 27.01.2023