veronika4001 komentáře u knih
Dokonce bez ohledu na anotaci se vždy na živé mrtvé, neživé či zombie moc těším.
Dnes jsou zombie nedílnou součástí popkultury. Netušila jsem, že otcem zakladatelem zombie žánru, spíše podžánru, byl George A. Romero.
Kvůli čemu se mrtví vrací? Co v nich vyvolává oživení?
V krátkých povídkách nejsem na živé mrtvé zvyklá, námětu zombie dávám přednost v románech, přesto je jako celek krátkých novel hodnotím kladně. Trochu mi tam zaznívá, že povídky byly sesbírány kvůli autorům, nikoliv pro příbuznost zombie témat.
Škrcení na ně nefunguje. Asi proto, že nedýchají... (?).
Tato kniha mě zaujala dřív, než jsem si přečetla předehru. Anotace nabízí něco jiného než obálka. O to zvědavější jsem byla, a modlila se, aby příběh byl alespoň trochu o tom, co vidím na obálce.
Musela jsem si vygooglit Jeremyho Ironse (viz str. 37 knihy), abych měla představu pro dr. Corvuse.
Duch La Llorony, Naříkající ženy. Příběh odkazuje k filmu, který miluju a je vidět, že La Llorona "je schopna" prostoupit i do zdánlivě jí se netýkajících částí. La Llorona tedy oslovuje; možná tím, že mohla být skutečná, anebo se jedná o oblíbenou duchařinu, která je výplodem fantazie, převzatou více částmi filmového a knižního světa. Příběh pokračuje dál.
Jeden z největších nálezů fosilie tyrannosaura (rexe) v dějinách?
Slavný tyrannosaurus ve Fieldově muzeu?
Tenhle musí mít desetinásobnou cenu.
Tyrannosauři byli opeření?!
Zatím šlo jen o teorii, se kterou přišla před pár lety skupina mladých paleontologů v muzeu.
Teď mají příležitost.
Fosilie. Nejdokonaleji zaznamenaná fosilie.
Araukárie, obří magnólie a sykomory, metasekvoje, obrovské palmy a obří kapradiny.
Kachnozobí dinosauři, edmontosauři, anatotitiani, triceratops, alamosaurus, deinosuchus, leptoceratops, ankylosaurus, nanotyronnosaurus, torosaurus, quetzalcoatlus, purgatorius, ornithomimus, troodon, struthiomimus, centrosaurus, oviraptus, coelophysis.
Názvy dinosaurů mě dostaly.
Mnoho pachatelů doufá, že najde jednu jedinou věc.
Za pachateli jsou ještě větší pachatelé a za každým zájmem jsou peníze. A život každého.
Možná, že nakonec nejde o fosilii tyrannosaura (rexe), za kterou se každý sápe a má být oním strhujícím nálezem. Možná jde o něco mnohem většího.
O Venušiny částice nákazy.
Román určitě není obdobou Cesty do pravěku. Doporučuji ho kvůli akčnosti, napětí, strhující poutavosti a hlavně kvůli tomu, že nepracuje pouze se vžitými názvy druhohorních (křída - jura) živočichů, proto můžete nalézat, objevovat, zjišťovat. Tohle byl pro mě potenciál knihy, byť beletristické.
Diablo Mesa.
Na jeho okraji by se mělo vyskytovat přechodné tábořiště Pueblanů staré tisíc let. Zároveň tu stála i španělská strážní věž, takže by zde mohla být historická pohřebiště. Podle zákona je nutné určit, jestli se jedná o hrob...
Douglas Preston, Lincoln Child, James Rollins, Dan Brown, i náš Alec Palmer se čtou lehce a snadno se do nich pohroužíte, proto četba s nimi rychle ubíhá a kromě toho neztrácíte tempo.
Pembridge Barrow - pohřební jáma ve Walesu s ostatky Boadicey, anglické královny z 1. století.
Ale tady jde o něco většího.
Jde o skutečnou hrobku prvního faraona, krále Narmera, který sjednotil Horní a Dolní Egypt. A s hrobkami, jak známo, je vždy spojena kletba.
Zaujalo mě prostředí Suddu s dlouhými šlahouny hutných a těžkých rostlin, bahnem, zemitým, vodnatým a syrovým vzduchem, které poskytuje ne zcela bezpečné zázemí pro nalezení samotné hrobky.
Ostrakon je klíčem k největšímu archeologickému tajemství v dějinách, který spočívá v nálezu hrobky, kde je ukryta koruna sjednoceného Egypta.
Nejprve nevábný Scudd s perspektivou nalezení hrobky a potom nalezení hrobky a kletba provázaná s Jennifer.
Náměty, které Lincoln Child uchopuje jsou mi cizí, ale zároveň velmi přitažlivé a autor zřejmě musel prokázat jistý přehled, protože co kniha, to tenhle polytematický skvost, který autor dokáže uchopit způsobem, jímž vytvoří zajímavý příběh. Lincoln Child, Douglas Preston, James Rollins, Dan Brown, možná Wilbur Smith. Doufám, že k nim patří další, kteří mají stejný repertoár a já je budu už jen nacházet a jejich tvorbu si užívat.
Rukopis vázaný v kůži černého kozla, původně svázaný v lidské kůži.
Znamení satanistů.
Z obálky rukopisu vystupuje červený vodotisk, spleť krvavě rudého žilkování poskládaná do světélkujících písmen.
Latinský nápis.
Evangelium podle Satana.
Sériový vrah, křižující vrah.
Líbí se mi myšlenka se vstupováním zvláštní agentky Marie Parksové do lidí a vracením se zpět do svého těla. Čtenář se dozvídá, jak se cítí oběť, v jakém je pnutí a strachu.
Křížový vrah se pohybuje nepřiměřenou rychlostí, nejsou ale slyšet jeho kroky. Nepohybuje se po zemi.
Kožený plášť, rukavice, široká mnišská kápě.
Káleb.
Nápis INRI s pentagramem kozohlavého démona uprostřed. Je to znamení Bafometa, nejmocnějšího rytíře zla, Satanova archanděla.
Zohavená těla jeptišek ocejchovaná tímto způsobem.
Vraždy pokračují.
Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum - Ježíš Nazaretský, král židovský.
Ianus Nazarenus Rex Infernorum - Janus, král pekel.
V žaludku Kábela se nachází "tuberculis perenis, lesní kořenová zelenina, která se nepěstuje už od 15. století a jediné usušené exempláře jsou v muzeích a botanických laboratořích. Tenhle kousek je ale skoro zelený...".
"Potvrzena přítomnost dalšího typu bacilu, je to odlišný druh bacilu, kontinentální bacil typu Medievalis." ... Černý mor...
Začínají se množit případy posedlosti ďáblem, sochy Panny Marie v kostelích různých částí světa roní krvavé slzy, při bohoslužbách se vzněcují krucifixy. Opojná a nasládlá vůně fialek.
Pach ďábla.
Příběh je putovním výkladem od kláštera, kostely, přes vatikánské sídlo papeže, amazonský prales, aztécké sídlo, kostel, kde "zemřela" matka představená Izolda Trentská, apod.
Příběh není lehké číst, snadno se zamotáte a ztratíte se v ději a částečně i v čase. Knihu je asi dobré číst na jeden zátah. Příznivci hororu si přijdou na kvalitní čtení; mě kniha přitáhla satanskými znameními, bezmocí, strachem, nevyjasněnou temnotou a postižitelností celého světa.
Je v rodině nějaká nemoc?
Potřebovala bych vědět rodinnou anamnézu.
"Podle Starých Keltů existují místa, ve kterých je vzdálenost mezi naším světem a záhrobím kratší než jinde. Propustná místa."
Overtoun a starý most za ním; most, který se tyčí nad roklí zámečku Overtoun House je místem psích sebevražd.
Příběhu hodně pomohlo, že vycházel z pravdivých skutečností; jedná se o tři dějové linie, ke konci na sebe navazující a propojené v jedno dějství.
Za námět hororového žánru a vcelku dobře pojatý scénář, který mísí keltskou mytologii navázanou na historické místo tragických událostí s profesí a problémy současného života novinářky Avy a její rodiny, hodnotím knihu velice kladně.
Příběh se zakládá na afrických legendách, magii a umění santerie.
Africká magie a náboženské praktiky, které v Novém světě přežívají - vúdú, candomblé, santerie.
Text je napsán velice hutně a máte pocit informací. Příběh má tři dějové linie, jednou z nich jsou dopisy ve smyslu vzpomínek Jane Doe a tato linie je linií poddějovou, protože doplňuje příběh o celkový ráz, vyplňuje ho a zároveň zaceluje.
Opele je jedním z prostředků, metod, které babalamo, věštec, používá, aby se radil s bohem.
Opravdová magie je záležitostí techniky vědomí, ne kouře a zrcadel. ...?
Kubánská santería, haitské vúdú, orišové.
Slovníček pojmů neobsahuje všechny pojmy použité v příběhu, přesto k výrazům dokážete přiřadit význam a neubírá to na čtivosti.
Kniha není jednoduchou četbou. Čeká mě pokračování v knize Údolí kostí, Evangelium podle Satana a možná do toho ještě zahrnu Noc jaguára.
Michael Gruber píše velice zajímavě. Škoda, že tyto knihy nejsou vidět (v nejmenovaných knihkupectvích je mají nedostupné), a vzhledem k roku vydání, se mi zdá, že u čtenářů více méně zanikly, ačkoliv Obratník noci je zrovna kniha, kterou považuji za velice působivou až podmanivou.
"Obratník noci to je ta kalná zóna, kam bílí lidé vykazují všechny nepříjemné stíny, zóna určená Jiným."
Pasáže s Jimmy Parezem byly čtivější, o to rychleji plynuly. S Jane Doe jsem se zasekávala, ale byla zajímavější, temnější, nápadnější a tím zaujatější, více informovanější a znalejší věci, vzhledem k tomu, že kult praktikovala. Přitom přes něj se nedostávalo snadno.
Pro absolutní originalitu a zaujetí hodnotím plným počtem.
Kniha, o níž bych spíše řekla, že se jedná o skicu neboli "náčrt" či osnovu, je souhrnem života T. G. Masaryka; lehce čtivá, zaměřená na důležitá a poměrně známá fakta a fotografické ukázky.
Velice přehledná stručná biografie.
Hovory (Karla Čapka) s T. G. M. jsem před mnoha lety četla, a teď si nějakou chvíli počkám na Novou Evropu, která mě snad přivede na Masarykovy myšlenky o jednotném státě - Československé (demokratické) republice.
Knihu TGM od Fr. Emmerta doporučuji už kvůli fotografii dopisu, který v plynulé češtině napsala Charlotte Garrigue.
Šero před svítáním.
Vždycky je co opravovat.
Povídky obsahově mají hloubku.
Vejít do něčí mysli, když se podvědomí dotyčného něčím zabývá.
Tam to začíná - se svítáním je očištění spojnicí všech tří povídek.
Doporučuji jako ozvláštnění k životu.
Vysoká hra. Promyšlené. Distingované. Dynamické.
"Jak si myslíte, že to proběhlo?"
Hledá se jehla v kupce sena.
Stále více se mi příběh líbil.
Páni, to byl prožitek! To byl přímo trhák!
Malý ostrov Isla Desolación mě hned upoutal pro vzdálenost k jižnímu pólu. V červnu se tam teplota pohybuje od nuly do minus dvaceti stupňů a během tohoto měsíce se dá očekávat pět hodin denního světla.
O to víc je to napínavější, dynamičtější a umocněno dobrodružstvím.
Je to tak opravdové... Úplně mě to vtáhlo do děje. Glinnova zásadovost, houževnatost, neotřesitelná sebedůvěra, do jisté míry pragmatičnost a hlavně psychická síla a vytrvalost mě překvapila.
Za velkého napětí, na které reagovalo moje zpomalené, někdy hlubší a někdy mělčí dýchání, jsem, s okousanou kůžičkou u nehtového lůžka, tuhle neuvěřitelně schopně napsanou věc dočetla.
Pro podzimní a zimní dny je to beletristický skvost, který vás opravdu navnadí.
Za mě jednoznačně ano!
"Onen jiný řád leží hlouběji, je původnější a bezprostřednější, a proto pro něj neplatí ony první a nejobecnější, protože čistě formální zákony přírody. ..."
Kniha je vybavena konkrétními praktickými ukázkami a případy působení mocných sil. Kniha není naučná, neuvádí ani příklady, řeší se v ní konkrétní individuální případy, které se staly (výňatky z novin, knih, spisů), přesto nedosahuje takové úrovně jako kniha Okultismus, čarodějnictví a magie od Christophera Della.
(SPOILER) Šamanistické jeskynní umění ve Francii jako nejstarší záznam magického myšlení následované démony Lamaštu a Pazúzu.
Mezopotámské umění ovládané protičarodějnickými procesy. Zaznamenány v jeskynních obrazcích, v textech, objevují se mágové, bůh Thovt.
Dobytí Egypta Alexandrem Velikým znamenalo počátek nového synkratického myšlení a náboženství.
Upadal polyteismus, vznikl judaismus, který znamenal vzestup monoteistického myšlení. Vzniká nekromancie. Měla magie fungovat vlastní silou, nebo prostřednictvím zásahů bohů?
Vznikají magické postavy jako stvoření navazující kontakt s nadpřirozeným světem. Rytiny a tabulky popisující rituály proti čarodějné síle. Hledají se významy na nebi. Vzniká astrologie.
Lidé používají pomůcky jako obranu proti zlu a ochranu v posmrtném životě (horovo oko, figurky faraona a vůdce válek, které ničí a zapalují, amulety, talismany, magické formule a zaklínadla na papyrusu, knihy mrtvých, používají kouzla jako součást léčby pacienta, deskové hry k věštění budoucnosti, hole a hůlky k rituální magii apod.).
Setkáváme se s okultismem, čarodějnictvím a magií ve výčtu starověkých, středověkých a novověkých zemí, kde byla magie nejstálejší, nejtradičnější a nejsilnější.
Zarathuštra, Šalomoun, Kirké, Hekaté apod.
Mýty, čáry, kouzla, zaklínání, zaříkávání.
Lidé si odjakživa pomáhali různými formami magie, mytologie, náboženství, okultismu, které znamenaly použití sil mimo hmotný svět. Je to zvláštní, jak lidé potřebovali oporu, v čem ji viděli a věřili jí. Některé existují a využívají se dodnes. Každá země má svou vlastní odnož magie a rituálů. Rituální magie, magie pracující s runami, magie nejblíže čarodějnictví.
Démonologie: Lucifer, Belzébut, Astarot, Lucifugé, Satanachia, Agaliarept, Fleurety, Sargatanas, Nebiros.
Chammurapiho zákoník z 2. tisíciletí př. Kr. je jedním z prvních zákonů proti magii,
Lex duodecim tabularum z 5. století př. Kr.,
Lex Cornelia z roku 82 př. Kr.,
O věštění démonů ze 4. století,
Summa theologica z roku 1265 - 1274,
Malleus maleficarum z roku 1486,
Vznikají grimoáry:
Honoriova přísežná kniha,
Mnichova příručka démonické magie,
Velký grimoár,
Klíčky Šalomounovy,
Menší klíčky Šalomounovy,
Kniha posvátné magie mága Abramelina.
Vznikají další spisy, přípisy a knihy k urychlování studia, k novým náhledům a přístupům, k upevňování tradic.
Bílá magie, černá magie, exorcismus.
Kniha se člení do jednotlivých časových období, ty do různých zemí částí světa, kam okultismus, čarodějnictví a magie pronikaly nejsilněji a následují články a obrazová dokumentace se způsoby a členěním okultismu, čarodějnictvím, magií, jejich pronášením, účinky, srovnáváním s vědou, s jejich pomocnou funkcí, jejich hranicemi, propojení, nástroji, představiteli apod.
V knize je mnohem víc, co by stálo za zmínku, ale není nad to si to otevřít a podívat se. Obrazová dokumentace ve formě kreseb, maleb, fotografií a schémat, představuje ukázky, kterými doplňuje text. Tím se podání zaceluje. Bez obrazové dokumentace by kniha nebyla tím, čím je. A hlavně, nebyla by tak zajímavá a pro čtenáře přínosná.
Za mě velké doporučení pro náhled na téma okultismus, čarodějnictví a magie.
Po pár stránkách jsem si řekla "tak to bude dobré." Hned na mě dýchla Kalkata a pak částečně Aramša. V mysli se mi zjevily typické indické vzory na látkách kaftanu, který Indové nosívají. Kniha obsahuje několik výrazů, pro Indii typických, které neznám nebo se mi připomněly (sárí, kolam, kasty, šúdra, mahanti apod.). Ano, a monzuny, typické pro jižní, jihovýchodní a východní Asii, výrazněji se projevující právě např. v Indii. Cizinci nejsou v malém městě Aranša, semknutém místní komunitou, vítáni. A o to důležitější je zde jejich přítomnost. Mangrovník a zdejší tygr jsou symboly hodné úcty. Jeví se mi to jako primitivní kultura, ačkoliv si nemyslím, že je natolik zaostalá, bez předsudků a zkoordinovaně jednoduchá, a že jí chybí (právní) řád. V příběhu sálá zamezení přístupu svobodného lidského života, podřadnost žen a cítím převládající právo silnějšího. Přečteno za jeden večer a následující dopoledne. Doporučuji pro nástin v poznání indické kultury.
Kniha je dobře napsaná a hned uvrhne do děje, ale...
Podle mého názoru to není horor!
Myslela jsem si, že k něčemu takovému se po pár stránkách (alespoň po padesáti!) dopracuju, ale nebyla to pravda. Začátek se zvrhl tak, že jsem se klátila přes vztahy. Trpělivě jsem se prodírala v očekávání, kdy už konečně začnu cítit alespoň v náznacích stísněný pocit po celém těle, mrazení, šimrání nad hrudní kostí a vstávání chloupků na rukách.
Nadšeným zastáncům knižního hororu nedoporučuji, protože by to mohlo být pro ně zklamání, přestože styl psaní je skvělý a na horory dokonce i dobře nastavený. Kdyby autorka přitvrdila a dala tam třeba duchařinu nebo něco záletného směrem k přízrakům (na obálce knihy vidím lebku, tak třeba živé mrtvé), bylo by to zajímavější a čtenář by se metaforicky přenesl do jiného světa, kde to nezná a který si určuje vlastní pravidla.
Tento příběh se ale s hororem nepotkal.
Po padesáti stranách ničeho mi tam chyběla ta typická hororová odvázanost, ta fantazie, děsivost, strach, hororová plíživost na teď, která postupně nabírá na síle a stoupá a která je ukončena lekací scénou. Tohle by mě ke knize více přimknulo, ačkoliv příběh sám jistě má své opodstatnění.
Kniha je starší, což mě nikdy nevadí, pokud splní moje očekávání, tzn. pokud je hororem důkladně proklepaná a promazaná tak, že se sama začne v čtenářových rukách rozpadat pod tím hororově neúnosným tlakem. ;-)
Přikláním se spíše k tomu, že jde o detektivku, ale mě moc nenadchla (možná v očekávání, že v příběhu půjde o něco jiného).
Čtivá útlá kniha, kterou pokrývá několik krátkých povídek o nemnoha lidech, kteří se navzájem neznají a které spojuje jediné - ostrov Tchaj-wan. Možná to není jediný ostrov, kde jsou duchové pravidelným jevem. Ze začátku povídky vůbec nenavazují a nemají žádnou souvislost, ale potom se vám vše v průběhu četby spojí; je to vše tematicky a časově zkoordinované. Jeden příběh vyplňuje druhý. Kniha se četla sama. Výjimkami z duchařského "pořádku" jsou povídky Su-wei a William. Za nejlepší považuji poslední povídku pod názvem Shade. Za tématičnost souboru povídek, jejich poznenáhlou provázanost jako celku, námět každé z nich a takovou tu neotřelost dávám pět hvězd.
NEPRÁVEM POZAPOMENUTÁ KNIHA! Ze začátku mi to připomnělo filmový horor Sestra. Zajímalo by mě, zda Hnízdo ďábla bylo také zfilmováno.
Zabíjení pro zabíjení. Vlci v rouše beránčím. Jen největší zabijáci jsou ďáblové a vy je nepoznáte. Vy vidíte a určujete zabijáka a zabiják vidí a určuje si vás. A likviduje. Intuice je stále něco jiného, než schopnost umět poznat, kdo je vrah. Jestli vidíte zlo, zlo vidí vás. Zpřeházené fotografie na lednici, některé magnetky popadané, z jiných sestaven nápis. Příběh má velký spád a je plný turbulencí. Dle hodnocení vidím, že čtenáři nevěnovali knize velkou pozornost, zřejmě na ni nebyl v prodejnách knih dostatečný marketing, aby se o ní začali zajímat a kniha se stačila v čtenářském kruhu uchytit. Je to škoda. Od autora jsem žádnou jinou knihu nečetla, a tato je opravdu luxusní. Je to vítr a rozhodně ji doporučuji!
Nevěra na nevěru. Vzrušení je to divoké a animální. Pro někoho koníček, pro jiného životní styl, pro dalšího útěk z reality, nebo třeba dočasné řešení problémů. Lechtivé telefonáty, e-maily, sms. Po nějaké době nastává zlom a rozčarování. Facebook a Instagram - vše povrchní, pomíjivé a falešné. Celé je to o tom být viděn tak, jak chceme, abychom byli ostatními viděni. Předvést se. A hlavně udržet si standard. Flirtování, zpočátku nezávazný sex a teď je nutné se dotyčné osoby zbavit... Problém. Jak si s nevěrným manželem a jeho milenkou poradit? A kdo je vhodný partner? S manželem/manželkou sex a mimomanželský sex. Příběh je dobře beletristicky zpracován.
Je zvláštní, že Floyd oslovil Laurel jménem. Vždyť se nikdy neviděli! Přitom tohle Laurel nezarazilo a nezabývala se tím. Namísto toho ji zaujal jeho přízvuk. Proč? Až potom se mimo jiné dovtípila, že ji zná z internetu kvůli její nezvěstné dceři. Tímto způsobem je to nedotažené, protože každý by se přece zajímal, odkud ho/ji ten dotyčný zná. Na druhou stranu se jedná o hezký příběh, který má mnoho otazníků čekajících na odpověď. Co je lákavé, je ono zrcadlo minulosti a současnosti, jež se naskýtá u obou dcer - Ellie a Poppy. Rozplétání je podivuhodné a ještě podivuhodnější je zadostiučinění Laurel, která se dozvídá fakta skrze jinou "rodinu".
Jak to ti pánové dělají, že mě vždycky zaženou do pomyslného kouta, kde se odevzdávám jejich příběhu? Od prvních stránek se pomalu přenáším jinam. Přírodopisné muzeum v New Yorku je plné záhad se svými halami, sklepními prostory, úkryty a nevyužívanými sbírkami. Veškerá zákoutí mají tendenci růst se "zbytkovými", ale o to cennějšími sbírkovými předměty zvyšujícími napětí a zvědavost. Autoři umí získat z historie to, co nikdo nezná a málokdy si dá do souvislostí, totiž tajemství, záhady, nebezpečenství. "Jejich" historie je opředena něčím, co není náhodné, ale dělají z toho situaci a operační akce. Historie díky nim ožívá a získává dramatické kontury. Autoři píší ve stylu odpovědí k jejich popisu/vyprávění na otázku "Proč se to děje?" Zvraty do dětství v příběhu krásně zapadají. Od autorské dvojice opět další skvělá kniha, i když konec je trochu předvídatelný.