veronika4001 komentáře u knih
Pěkná česká detektivka, kterou vnímám jako oťukávání neorané oblasti. Detektivky českých autorů nečtu, mohu srovnávat pouze se zahraničními. Překladatelský aspekt u zahraničních je znám a z tohoto pohledu je detektivka českého autora vytříbenější, protože ona krásná čeština tady opravdu sehrává velkou roli. Na druhou stranu ať vezmu do rukou jakoukoliv do češtiny přeloženou detektivku zahraničního autora, vidím u té zahraniční větší šmrnc, spád, akčnost, takovou tu samozřejmost, větší sehranost a sebejistotu. Z této české detektivky zase cítím malebný půvab naší krajiny a vybraný námět považuji za originální, v dnešní době poměrně chytlavý. Této detektivce nelze upřít českou krásu a právě tu onu jinakost.
Kniha kapesního formátu. :-) Ze začátku jsem měla smíšené pocity, protože jsem zvyklá na jinou verzi hororů. Ale asi ano, je to dobré. Ostatně námět je originální a je to poprvé, co mi něco takového přišlo do ruky. Lepší by to bylo propracovanější, hlubší, temnější, dramatičtější. Připadá mi to jako jedna ze zfilmovaných horror stories, taková ta jednohubka, co se spolu s dalšími v 90. letech prodávala na videokazetách. Doporučuji pro onu nevšednost jako osvěžení.
Jak to ti pánové dělají, že mě vždycky zaženou do pomyslného kouta, kde se odevzdávám jejich příběhu? Od prvních stránek se pomalu přenáším jinam. Přírodopisné muzeum v New Yorku je plné záhad se svými halami, sklepními prostory, úkryty a nevyužívanými sbírkami. Veškerá zákoutí mají tendenci růst se "zbytkovými", ale o to cennějšími sbírkovými předměty zvyšujícími napětí a zvědavost. Autoři umí získat z historie to, co nikdo nezná a málokdy si dá do souvislostí, totiž tajemství, záhady, nebezpečenství. "Jejich" historie je opředena něčím, co není náhodné, ale dělají z toho situaci a operační akce. Historie díky nim ožívá a získává dramatické kontury. Autoři píší ve stylu odpovědí k jejich popisu/vyprávění na otázku "Proč se to děje?" Zvraty do dětství v příběhu krásně zapadají. Od autorské dvojice opět další skvělá kniha, i když konec je trochu předvídatelný.
Po Loutkovém divadlu jsem sáhla do Černého léta. V zimě. Pořadí, které jsem zvolila je neuspořádané, ale spořádaný sled není jedinou cestou, jak číst Cravena. A to je přesně ono. Pozdější díly doplňujete o ty předchozí a díky uchopení těch pozdějších víte, co se dělo předtím a snadno si to srovnáte četbou oněch starších dílů. Pozdější díla se tak někdy stávají tahákem pro ta dřívější. Craven umí psát přehledně a zaujatě tak, že nezaškobrtáváte stránku o stránku a nelistujete knihou dopředu. Jedete, jak jede kniha, žádné vyšetřování není u konce. Doporučuji, ostatně tak, jako v předchozím případě.
(SPOILER) Začátek je pomalejším seznamováním s tématikou, možná je to tak lepší, protože pro rozjezd je třeba prostor, aby děj mohl vyplynout, rozvíjet se a na stejné "anabázi" se rozšiřovat. Výborná myšlenka s otcem synů, i když začátek mohl být důslednější. Trochu více to rozvinout, atmosféru lépe vsadit do záběru života bratrů, vykrystalizovat jejich vlastnosti a projevy, a k tomu vybarvit prostředí a celkovou atmosféru. Nevíme, odkud bratři přicházejí, a to je ono, možná to bylo právě na čtenáři, který si je sám vsadil do situačnosti, do děje, v jakém se postavy samy projeví. Jednou započaté dobrodružství už nelze zbrzdit, a to platí i o téhle knize. Jede to. Uf! Po straně 100 se příběh rozbíhá na plné obrátky. Jít vpřed je nebezpečné, ale na cestě zpátky čeká smrt. Nejvíce se mi líbila pasáž o březí samici jaguára a ještě předtím o anakondě. Fauna je dokonale popsána a vy se za všech jejích zvuků nacházíte v divočině se všemi pátracími skupinami. Počátek je nic oproti spádu, který přichází. Zážitek z četby je všeobjímající a já jsem ráda, že se nachází autoři, kteří dokáží beletristickým zpracováním nebezpečenství deštného pralesa rozproudit krev. Adrenalin stoupal, srdce bušilo o sto šest a já myšlenkami plula s příběhem.
(SPOILER) Knihu jsem už dříve četla a opět jsem po ní sáhla. Intenzitu napětí jsem chtěla prožít znovu a vůbec není od věci sem tam sáhnout po klasikách dobrodružné literatury. Líbí se mi, jak blízko je zde znát muzejní prostředí ne kvůli němu samému, ale kvůli podtextu, bez kterého by příběh byl amorfní, prožitkově neúplný až skicovitý. Příznivě podtextově autoři popisují, jak se v Muzeu dějin přírody v New Yorku tvoří sbírky, jak se k nim přistupuje, jak se s nimi zachází, jak se ze zemřelých zvířat dělají muzejní exponáty, že zde jsou ukryty cizorodé artefakty a kousky pojímané za jedinečné. Příběh je zajímavý činností Muzea dějin přírody v New Yorku, tím, jak uhynulá zvířata mění v kosti a kůži určené ke studiu a naopak jak z kůže a kostí je možné vytvořit exempláře hodné životního srovnání a v pohybovém provedení. Atmosféra sama je krásná a za této atmosféry je příběh o to víc zajímavý se svým "full noirovým" zpracováním na dosud neprobádaný, zřejmě vymřelý domorodý kmen Kothogů, usídlený v nepříliš známých a pravěk připomínajících končinách deštného pralesa. Z neúspěšné vědecké expedice se do muzea dostala figurka boha jako jeden z několika pozůstatků onoho kmene vyznávajícího své bohy, provázející rituály a kletbami. A za této atmosféry, kdy jste informováni, že se před více než pěti lety do muzea dostaly z nezdařené expedice olistěné bedny se záhadnými semeníky pravěkých přesliček a kapradin, s dokumenty, s deníkem vedoucího výpravy a vzácnou figurkou boha, čtěte o vraždách, ke kterým došlo v průběhu bádání v oblasti deštného pralesa a ke kterým dochází i v muzeu. Vraždy jsou opředené o legendu boha Mbwuna, bytost ovládanou kmenem Kothogů. Knihu doporučuji. Je jednou z těch, ke kterým se ráda vracím.
Doporučuji. Ne vždy to na začátku přímo sděluji. Tato kniha má to správné nasazení - chcete stále víc a víc a nikdy nemáte dost. Jste příběhem opojeni a táhne vás to dál a dál. Mladá žena, která uniká psychicky narušenému muži, který "NE" nepovažuje za odpověď a k sobě milosrdně si ho interpretuje přesně naopak, aby nakonec vyšlo to, co chce on. Její záporné odpovědi ho dráždí k akcím. Otřepané téma, ale ne pro tuto knihu. Chytlavé je, jakými způsoby a prostředky se obtěžující obdivovatel (viník) přibližuje k oné mladé ženě - k Ashley. Viník obviňuje ze svých neúspěchů okolí, pronásleduje ho hořká ironie, úzkost, neklid, nekontrolovaný vztek a zuřivost. Obsedantní, manipulátorský, skutečnost si zkresluje a zdůvodňuje podle svého narušeného vědomí a fantazie tak, aby se mu to hodilo a bylo to pro něj přívětivé. Tento výsledek chce zachovat, vše mu je promíjeno. Autor pracuje s omezeným okruhem postav, proto je jeho vyprávění pružné a hladce reagující na situace. A hlavně je čtivé, protože v okruhu několika málo osob se příběh snadno přelévá a vy ho žijete. Jedná se o nový typ vraha, který se "k tomu dopracoval". Tuší nežádoucí obdivovatel vůbec, jak velké "nadání" má k tomu, aby dělal lidem ze života peklo? Naštěstí u nás je v právním řádu nebezpečné pronásledování upraveno v par. 354 trestního zákoníku. Až navýsost je podivuhodné, jak si poradila oběť a její rodina, jaké způsoby a metody v průběhu přípravy používali. Knihu jsem přečetla s vypětím sil a příjemně unavená. V průběhu četby se mi v hlavě mihla vzpomínka na chlapce z Nekonečného příběhu, čtoucího knihu o Átrejovi ve dne, v noci. Úsměvné. Nicméně AŽ ZA HROB je skvělá kniha, kterou fanouškům noir literatury mohu doporučit.
Po přečtení Prologu jsem byla natěšená. Tento styl psaní miluju. Během četby první kapitoly jsem postřehla, jak zhluboka dýchám. Tak propracované vyprávění! Jeskyně, za ní protáhlá zužující se chodba, těžký vzduch připomínající jako když někdo něco nebo někoho vleče, pak dveře s pečetí, ozývající se syčení. Příběh je prokreslený, autoři ho prokládají oporami pro děj, které jej činí lákavějším s lehce stupňujícím napětím. Přípravy na ono napětí se prodlužují, vše plyne ustáleně a za polovinou knihy zjišťuji, že se nebojím. Nicméně jsem prosycena z vyprávění. To tajemné je jen příkrasem onoho vyprávění, ne naopak. Namísto hororových scén jsem se měla těšit na ustálený, téměř ničím nevybočující děj. Samé přípravy, zkoušení, rozehřívání před akcí, čehož je plná kniha. Ten široký rozsah vytěžených vědomostí je zpracován dobře, ale směr a hloubka tohoto rozsahu měly být využity a rozprostřeny do temné atmosféry příběhu, tam, kam je zapotřebí nalákat čtenáře. Autorům možná nešlo o to zaujmout čtenáře po hororové stránce - ochomýtání kolem tajemna jsou jen malé záchvěvy. To, co by mě táhlo, tady chybí. Přesto dávám plný počet, protože kniha je skvěle napsaná, autoři umí vyprávět, i když sílu vyprávění měli vložit jinam.
Samotný děj mi tak napínavý nepřišel, ale anotace ano, ta mě držela u knihy. Záhadný muž, záhadná úmrtí, záhadné zranění. Záhadná autorka. Může být něco tak velká lež a ani částečka pravdy? Sex byl neustále, autorka ho postavila do hlavní role. To v prvé řadě. Během četby mi ubíhaly myšlenky na to, že se jedná o manželský pár, který chce zbohatnout a žena už nechce psát, proto zosnují ženinu plegii a najmou autorku. Ale co jejich dcery? Ne, musela jsem to dočíst do konce, abych se dozvěděla celou pravdu, i když jsem si myslela, že jsou v tom společné úklady obou manželů. Ačkoliv ve vědomí jsem stále měla to, co bylo od začátku naoko jasné, a to, že je to Jeremyho hra. Je pravda to, co píše Verity ve své biografii? Stále jsem měla před sebou vyznění anotace, která pocitově míří proti Verity. Zacuchaný, neustávající, dynamický děj, do jisté míry předvídatelný.
(SPOILER) Kniha, která přináší náhled na smrt, posmrtné změny, určování doby smrti, na poškození těla (fyzické), či organismu (psychické) fyzickou a psychickou silou/mocí. Kniha se zabývá závažností a účinky poškození (poranění, úrazy, rány), povahou a vlastnostmi těchto poškození, léčbou (jakou metodou, jakým způsobem a čím) a efektivitou léčby. Kniha nahlíží na druhy a typy zbraní (nástrojů), jejich ovládání, úchop, proč a aby způsobila očekávané a očekávatelné poškození/zranění/poranění/úraz/ránu, nebo aby je nezpůsobila. Jaký nástroj, jaká zbraň, jaká střela způsobuje to které poškození? Kniha popisuje způsoby a metody jak usmrtit, druhy a typy smrtí, druhy, typy a účinky pitev. Pracuje s toxickými látkami, teplotami, zářením apod. Kniha je na jejích 80 stranách hutná a zájemcům/praktikům/teoretikům nabízí přehledné penzum informací z věcného hlediska, které je zamýšleno jako pomoc právnímu řešení věci a dalším, nebo jiným právním úvahám. Bylo to pro mě jiné a jistým způsobem přitahující povyražení, protože hned mám pořádek v rozlišování toho, co je co, co a jak vzniká a proč to tak je a hlavně, že to není stejné. Pro zajímavost a zpestření chvíle.
Některé thrillery jsou preciznější v popisech událostí, policejních instinktech, postupech, metodách zkoumání, šetřeních a průzkumech. Přesto se mi tento thriller zdál zajímavý z důvodu neotřelého námětu - kořeny stromu, kde příběh začíná a končí. Co je důležité a co vadilo, byl poměr hlavního vyšetřovatele k účastníkům.
Pokračování Výkřiků v temnotě s Clare, Dorranem a Beth s Vyzáblými. Světová válka Z nebo Červený vrch ve více individualizovaném a akčním podání. Nebezpečné a dobrodružné, více napínavé a naléhavé. I tento díl stejně jako předchozí zůstává napolo uzavřený, což zřejmě vytváří mantinel pro další pokračování. Kéž by. Za tuto parádní jízdu plnou zvratů, odhodlání, akčnosti a bojovnosti dávám 5*.
Když jsem si knihu, jako fanynka hororu, vybírala, netušila jsem, s čím se setkám. A je to dobře, že anotace knihy je obecnější. Autorka používá mnoho přirovnání, které nesou jemné rysy přirovnávaného významu. Styl vyjadřování je vykreslený, nutno si přiznat, že čeština je krásná a originální na rozdíl od překladů z cizích jazyků. Tady je to zvláštně jemný vycizelovaný jazyk, kterým je zachyceno prostředí a popisována atmosféra venkova. Nejprve mi skupinka těch tří (Petr, Vojta, Helena) vzdáleně připomínala Temné léto od Dana Simmonse. Nad tím jsem ale začala postupně kroutit hlavou, že tak to není, že je to tady jiné a bude to jiné. Jsem zvyklá na zahraniční autory, proto obraz českého folklóru, kterého je tato kniha plná, mě absolutně dostává. Člověk zde začíná chápat význam maškar, že to není jen o načervenění tváří a o převlecích. Proč vznikly, proč a co oslavují, a že důvodem mohly být přírodní úkazy. Z příběhu vyvěrá, že tradice měly ve 40. a 50. letech jinou úroveň a hlubší význam a veselí kolem nich nebylo. Všichni obyvatelé v příběhu byli bodří, přátelští, ale některým jsem nevěřila, zvláště těm, kteří byli až moc příchylní k Petrovi. Nevěřila jsem ani oživenému kultu, ani podsvětí, ani duchům. V návalu myšlenek jsem si říkala, že je to humorná past, kterou místní obyvatelé na Petra nachystali. Možná to bylo ode všeho trochu. I když jsem si začala střípky poznatků skládat dohromady, nechtěla jsem o mytologii nic slyšet a naopak jsem přikládala důležitost tvrzení o sektě, v níž je alespoň jedním členem někdo z Petrova okolí. Za kultem jsem viděla reálné lidi. Za maškarami opět vystupovali reální lidé. A že bylo čeho se bát! Vesnické maškary jsou zde zaobalené v jemném nádechu hororu, thrilleru, mírněji detektivky. Kniha se vnořuje do vztahů mezi lidmi. Z tohoto beletristického pojednání je krásně vidět, jak jsou neudržitelné a proměnlivé jakoby přátelské vztahy. Jak tvrdá slupka to je. Malichernost, povrchnost a zároveň neústupnost. A jak skálopevné(?) slovo je důvěra. Popis a povídání převyšuje akci, ale kniha se mi líbila. Doporučuji.
Nové dítě. Jiné dítě. Zajímalo mě, jak se proplete osud Sharon a Nikity s osudem Mii. Můžeme Nikitě/Niki věřit? Je první dojem u Niki a pak u Mii správný? Obě mají něco společného - životní zkušenosti, pěstouny, nespravedlnost a příkoří, obdivuhodné osobnosti dívek. Při čtení jsem oba životní příběhy viděla jako krásný propletenec. Jsou zde celkem tři životní etapy - ještě Morgan. Tato etapa je začátkem a koncem dějiště a slouží k rozuzlení. Niki mě překvapila, jak se děj odehrával, stala se velmi odvážnou a schopnou, žádná sebelítost. V příběhu také vystupuje mnoho hodných lidí, skoro jako protějškové postavy ztělesňující "dobro x zlo", žádný střed. Knihu doporučuji, četla se jako s větrem o závod.
Příspěvky napsala celá plejáda autorů. Ze začátku zde stojí působení práva ve společnosti, stavovská šlechta a její moc vůči panovníkovi, panovník, který omezuje moc šlechty, vliv společnosti na právo a schopnost práva reagovat na potřeby společnosti. Panstvo, šlechta, města, poddaní. Knihu jsem nečetla celou, prošla jsem si jen ty kapitoly, které mě zajímaly. A to je přesně ono - kniha není učební text, jde o to vybrat si něco zajímavého a dozvědět se. Líbilo se mi pojetí Obecné dobré, které znamená různá hlediska dobré věci, tzn. veřejného blaha z mnoha pohledů (věcných, nárokových, osobních) a skupin lidí (stavů nejen šlechtických) ve společnosti. Významnou část tvořilo obsahově velmi široké zemské právo. Kniha přináší vhled na právo ve středověku doby 1500 - 1619, na to, jak bylo veřejností viděno skrze obecné praktické instituty, jež se vyskytovaly v jejím životě (spravedlnost x spravedlivost), jak působilo pro její život, zda a nakolik bylo používáno, kde se nejčastěji vyskytovalo, jeho funkce, literární zastoupení práva atd. Knihu jsem si půjčila v knihovně, ale patří mezi ty knihy, které by stálo za to vlastnit, protože ve svém základu pojednává o tom, jak bylo právo usazeno ve společnosti, jak na něj bylo nahlíženo, pojednává o bojích o něj (obsahově a z hlediska právo utvářejících a rozhodujících pravomocí), nebo o jeho rekonvalescencích. Knihu doporučuji.
Po Anonymitě, Slepých ptácích, Hlasech a knize Pět nastupuje Stín. Kniha se rychle četla, napětí se zhušťovalo a byla jsem napjatá až do poslední chvíle, ačkoliv jsem pachatele odhadla asi v polovině knihy. Čekala jsem na potvrzení, že to bude on. Příběh mi připadá temnější a vygraduovanější, než jiné knihy od Poznanski. Její styl je pro ni hodně nápadný. Hlavní hrdinku vždy vrací do minulosti, zde do případu své nejlepší kamarádky, kterou poznává skrze její deník. Původní již vyšetřovaný případ považuje za podpůrčí základ pro řešení dalších vražd. Neustále se k němu vrací, neustále ho obrušuje, rozebírá pohledy na vraždu, které při vyšetřování nebyly vzaty v potaz. Na rozdíl od jiných má kniha odlišný námět - pachatele, který chce vyklidit pole nepřátel své oběti a působit tak jako její zachránce. V textech si všímám, že autorka se sem tam dotýká českého prostředí, když např. píše, že "porodní asistentka mluvila se silným českým přízvukem". Za mě jednoznačně ano; to jak je příběh uchopen a jak je svižný a celkově dynamický, když čtenáře nenechává vydechnout.
Opuštěná tovární budova. Před ní mrtvola. Líbí se mi kontrasty mezi policejními inspektory, kteří mají na případu spolupracovat. Jejich individuality nejsou slučitelné a stejně si myslím, že si každý pojede po své vyšetřovací ose. Nechávám se překvapit. Děj se rozbíhá od prvních stránek. Nejedná se jen o vraždu, ale snad o zákulisní vraždu řízenou z prostředí internetu. Darknet. Kdo by podle tebe měl umřít jako první? Probíhá diskuzní fórum v prostředí webové stránky nazvané Morituri. Vítězem je oběť. Kdo bude další vítěz? Hlasuje se. Kdo je administrátor webové stránky, na níž se volí smrt? Kandidát na smrt se volí v celém světě. (Možná by stálo za úvahu převzít darknet do světa hororu - duchařiny, zombie, haunting houses, temných nocí apod. a napsat horor provázející temným internetem, který jako temná síla prostoupí do skutečného života lidí). Příběh tady jede na plné obrátky a já se nestačím divit, čeho všeho je člověk schopen. Závěr jsem si absolutně užívala. Ačkoliv má kniha plno překlepů, nepůsobí tyto nijak rušivě a knihu rozhodně doporučuji.
Knihu jsem už jednou četla. Příběh je poutavý, s troškou tajemna, zvláště je akční. Jedná se o vyšší cíl - vědu, nebo i jiný cíl, a to komplotem bojovníků získat výhradní cennost? Obojí spojuje text, který má být mapou, a tuto mapu chce více sil a chtějí ji celou. Má dvě strany. Ta první byla ukradena. Ta druhá je v držení Emily, která je vědkyní a mapu má prozkoumat. Podle ní je dokument spíše padělkem; mapa je psána hustým černým inkoustem a jsou v ní chyby. Vypadá bezvýznamně, přesto se o ní bojuje na život a na smrt. Je to dokument popisující, jak oddělit tělo a duši?
Jediný cíl - být co nejdál. Do toho je zde zvláštní Oren, který ví věci dřív, než přijdou. Zpočátku se neztotožňuji s chováním hlavní hrdinky. Možná je to způsob její sebeobrany. Na druhou stranu Mattie také není přesvědčivá. Něco tají. Tuto knihu ovlivnily Star Wars, Oren je jimi snad posedlý. Také jsem si říkala, jestli ty figurky ožijí, protože s nimi hraje imaginární hru, do které se neochotně zapojuje jeho matka a Mattie. Že by dvě vražedkyně? Možná. Je zvláštní, že se Oren někdy chová jako Caleb, má zvyky a zájmy jako Caleb, dokáže předvídat a v agresivních reakcích je podobný Aliciinu příteli Davisovi. Příběh je podnícen záhadami a tajemstvím. Ale ano, ty postavičky ze Star Wars se snad opravdu pohybují, a ty hlasy... Na závěr pěkný zvrat. Pro milovníky přicházejícího tajemna a napětí doporučuji.
Od začátku skvělé - napínavé v očekávání, že se bude něco dít. Stěhování do nového nájmu tohle všechno doprovází a neobejde se bez nových pocitů - vedle některých nutkavých a vtíravých přicházejících z minulosti, jsou tu nečekaná setkání a situační okamžiky. Zpočátku zvláštní pocit z domu a ten pocit nahání strach a jakousi odtažitost. Rok 1990 není uzavřen nebo jak jinak si vysvětlit prolínání časových os a tendenci na události navázat. Časové osy jsou blízké, události začínají splývat a víc zapadat do sebe. Lidé si pamatují a většina těch, kteří žili v roce 1990, žije i teď. Promlčený trestný čin se stává pojítkem pro vlastní vyšetřování aktuálního trestného činu. Přibývá dramatu. Příběh hned na začátku osloví, protože už tehdy má děj a začátek je spouštěčem pro nadcházející události. Je to kniha, která na dlouho udržela moji pozornost. Autor ví, co píše a jak to psát. Ta kniha má u mě jednoznačné "ano".