Verrrunka komentáře u knih
Cormorana musíte buď milovat nebo... Nebo vás nechápu :D
Fakt, tohle jsou tak vymakaný detektivky, což si každej fanoušek J.K.Rowling dokáže představit, protože její druhý autorský počin ani v nejmenším nezaostává.
970 stránek uteklo jako voda, takových detailů a skvěle promyšlených situací a vraha jsem až do konce fakt neodhalila, to se už povede málokterému autorovi, aby mě držel v šachu až téměř do poslední strany.
Už aby vyšel další díl, protože chci ještě!!
Jsem docela rozložená.... Nenápadně začínající příběh o neštěstí jedné rodiny se postupně rozvine ve vyprávění, které vám bude postupně trhat srdce na kousky. U čtení jsem si uvědomila, že mi vlastně skoro nevadí číst detektivky s brutálními vraždami, ale číst o zvěrstvech, která byla páchána na židech, mi teda slušně hejbe žaludkem. Dojemný příběh, naprosto skvěle napsáno. Netvrdím, že nejsou lepší knihy s tímto tématem, ale Hana je napsána tak lidsky, že vás to dojme k slzám.
Další z knížek, kterou by měl mít každý doma a před volbama by si ji měl povinně přečíst.
Hlavně ti tupohlavci, co se tady za covidu oháněli omezováním svobody...
Při čtení jsem vlastně nepřestávala kroutit hlavou, člověk si KLDR nějak představuje, ale u mě to bylo na hony vzdálené tomu, co se tam opravdu děje.
Pro ty, kteří o knize nikdy neslyšeli, tak se jedná o rozhovory s lidmi, kterým se z KLDR podařilo utéct.
Neskutečná kniha, kterou z hlavy jen tak nedostanu!
Ach jo, člověku by se snad i chtělo napsat, že těch 700 stránek bylo málo!
Já si nemůžu pomoct, ale takhle dvojice mě neskutečně baví... Zápletka jako vždy promyšlená do posledního detailu, malé tušení jsem sice měla, že v tom bude ten "někdo" zapletený, ale jinak jsem do posledních stran netušila vůbec nic. Navíc dobře zakomponovaná linka osobního života hlavních detektivů. Nemůžu se prostě přestat rozplývat a chci urychleně přeložený další díl!
Ooo, tak tohle bylo něco!
Já jsem velký fanda všech kriminálek, detektivek a spol a od tý doby, co to má pod palcem tady pan Mareš, tak jsem nadmíru spokojená.
A tenhle rozhovor!! Martin Moravec se umí skvěle ptát, držet linku, nenechá pana Mareše utéct daleko. Je to nabitý vtipnýma historkama, faktickýma informacema a zážitkama z devadesátek i současnosti.
Velký dobrý prostě :)
Teď musím někde splašit další rozhovory Martina Moravce a přečíst si nějakou dobrou detektivku, abych zkontrolovala, jak se autoři drží vyšetřovatelských postupů :)
Trochu mi uniklo, že tahle knížka není klasická detektivka, jaké Klevisová píše.
No ale i tak to bylo fajn, čtivé jako vždy, trochu náročnější na orientaci ve jménech a vztazích, ale autorka opět zvolila zajímavé prostředí a pomalé rozklíčování minulosti si pořád drželo napínavou linku.
Znovu bych ji už asi číst nemusela, to fakt raději sáhnu po její detektivce, ale bavilo mě to.
Možná lehce nadhonocuji, ale četlo se to tak dobře a muselo to dát autorce tolik práce! Krásný příběh, až poetické popisy přírody. Příběh o tom, že když se chce, všechno jde :-)
Na konci jsem musela obětovat hodinu spánku a prostě to dočíst, protože to byla pěkná smršť! Možná je to spíš čtení pro holky, ale asi ne nutně, protože to není žádná červený knihovna.
Nechápu, proč jsem se čtením tak dlouho váhala, protože tohle je prostě pecka. Knížka, která vám nedá spát, dokud ji prostě nedočtete. Celou dobu jsem si vůbec nebyla jistá, kdo za tím vším stojí, rozuzlení se člověk dočká až opravdu na posledních stránkách. Mistrně vystavěný příběh, gradované napětí, prostě jedna velká paráda.
Neuvěřitelná kniha! Troufám si říct, že je to pro mě překvapení roku... Čekala jsem jen takovou lehkou zábavu a oddech, ale Ove mě dokázal rozesmát, naštvat a rozbrečet na jediné stránce. Trochu jsem se v tom starém mrzoutovi našla, vždycky když šlo o princip, jako by to bylo trochu o mně :)
Zamilovala jsem si snad každou postavu včerně kocoura.
Opravdu smekám nad autorovou "zručností", tolik krásných slovních obratů a přirovnání jsem dlouho na jednom místě nepotkala.
Na závěr bych si dovolila jen citát z knihy, který mi naprosto učaroval..
"Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let se ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, kdy se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemstív totiž dělají domov."
Když jsem tuhle knížku začínala číst, říkala jsem si, jestli mě Backman nezklame, že to vypadá trochu jako blbost. Ale to by prostě nebyl Backman, aby si se mnou jen tak nepohrával a nakonec mě zase totálně nerozsekal. Neuvěřitelné, jak si tenhle autor umí hrát se slovy a vyždímat z příběhu maximum. I když jsou vlastně všechny postavy v knize více či méně vyšinuté, vlastně tam nebyl nikdo, koho bych neměla ráda. A ty Backmanovy životní moudra! Z toho si vždycky sednu na zadek...
Musím říct, že tématem se mi to hodně trefilo do noty, neboť já jsem takovej ornitolog amatér. :D
Nejvíc sympatické mi na knížkách Klevisové je, že si uvědomuje, že se její příběhy odehrávají v Čechách, nejde po žádné krvavé senzaci, umí perfektně vytěžit prostředí a českou krajinu.
Tentokrát mi to ale přišlo trochu míň napínavé, některé dějové linky mi přišly trochu zbytečné a prostě jen do počtu stránek. :)
Určitě ale jde opět o čtivou detektivku, včera jsem ji dočítala do čtvrt na 12 v noci.
Musím říct, že jsem fakt ráda, že jsem dala Klevisové nedávno znovu šanci, protože fakt umí psát. Neskutečně čtivá detektivka, prostředí českého venkova, propracované postavy. Je super, že v našich českých reáliích nejde po nějakých senzacích a psycho vraždách, ale jede na vlně takových těch rodinných a spíš vztahových vraždách, to mě ba.
Takže rozhodně příště v knihovně beru další.
Nejdřív jsem byla hodně překvapená, že knihu mají v naší knihovně v oddělení pro mládež, ale po přečtení to chápu, protože tohle by mohlo tolika dívkám pomoct.
Dvořákovou mám hodně ráda, píše tak spoře, ale čtivě, vždycky nakousne nějaké bolavé téma. A tady po tomhle se mi nespalo moc dobře. Knižku jsem zhltla za jeden večer, ale přemýšlet o ní budu asi dlouhou dobu.
Opět neuvěřitelně čtivá kniha! Dědina mě svým prostředím a nářečím bavila o trochu víc, ale možná není až tak na místě tyhle knihy srovnávat. Každopádně bych čekala, že hlavní hrdina mi bude nesympatický, že ho budu dokonce nesnášet, ale překvapivě jsem celou dobu doufala, že to s ním dopadne dobře.
Opět skvělá Soukupová!
Nedávno jsem slyšela v jednom podcastu, že se tomuhle typu literatury, kterou teď píše většina českých autorek, říká "populární realismus". A mně to přijde absolutně výstižné.
Na Soukupové mě nejvíc baví, jak dokáže vystihnout myšlení a mluvu různých generací, od dětí přes puberťáky až po důchodce. Je to tak reálné, až je neskutečné, že to píše jedna ženská. :)
Jediné mínus téhle knihy je podle mě to, že tam chyběl pohled Veroniky manžela, to by mě totiž docela zajímalo. A Veronika ta mě teda srala od začátku do konce, ale to nic nemění na tom, že je tahle knížka opět skvělá.
Na tuhle knížku jsem se tak těšila! A naprostým právem. Backman je prostě neuvěřitelný autor, na jedné straně dokáže vystřídat tolik emocí, že někdy až těžké se s tím poprat. Jsem teď lehce hormonálně nevyrovnaná, ale musím se fakt přiznat, že jsem většinu knížky četla se slzami v očích. Silný příběh, neuvěřitelná nálož emocí... Ani nemám chuť teď číst něco dalšího, protože jsem otřesená, dojatá a nadšená zároveň a zase mám pocit, že už nic nebude tak dobrého. Nedávno jsem četla citát, že než člověk čte některé knihy, měl by si předtím něco odžít, protože jinak ten dojem nebude úplný. V tomhle případě si myslím, že je dost důležitým faktorem být rodič, protože jinak asi člověk nebude schopný ty pocity z knihy naplno prožít. Několikrát mi během čtení došlo, jak složitý je to cit. A jak psal Backman v Medvědíně, když se člověk stane rodičem, už navždycky si připadá jako příliš malá peřina. Ať se snaží sebevíc, vždycky je někomu zima...
Na dovolený jsem dočetla tuhle fajnovou detektivku.
Anderse de la Motte jsem četla už kdysi, když vyšla jeho série Game a to mě hodně bavilo. Tohle je úplně z jiného soudku, právem srovnáváno s detektivkami A. Christie, ale není to tak dotažené, to si zas nemusíme namlouvat.
Já, jakožto v podstatě detektiv amatér, jsem pachatele prokoukla o pár stránek dřív, ale musím říct, že zamotané to bylo slušně.
Takže pokud si chcete na dovolené trochu zapátrat po vrahovi, ale nechcete si představovat žádný zvěrstva jako v jiný severský krimi, tak tohle bude ideální volba.
Pro mě je hlavní hrdina ještě trochu nevymazlený, když už to má být ten podivín, ale už mám připravený další díl, takže třeba se to ještě vytříbí. :-)
Jako netřeba si honit svoje intelektuální ego, chceš romantiku, dostaneš romantiku. Narozdíl od jiných různých autorek, které jsem četla, mi přijde, že Julie Caplin píše úplně normálně, příjemně, nesahá do zbytečných extrémů v zápletkách. Člověk prostě dostane, co chce na pár stránkách, čte se to dobře, svižně a vždy je to zasazeno do prostředí, které je skvěle vykresleno a dokáže mě přenést na místo.
Kdyby bylo víc takových pánbíčkářů, kostely by asi byly plnější. Možná trochu kontroverzní osobnost, ale jak sám říká, i církev musí jít prostě trochu s dobou, aby byla atraktivní. Milé čtení, chce to si rozhovory trochu dávkovat, aby člověk nebyl přesycen. Jsem sice zarytý ateista, ale to mi nebrání poznávat i druhou stranu. Moudrý člověk.
Wow, wow a ještě jednou wow. Čekala jsem, že si prostě přečtu takovou veselou knížku o hokeji a obyvatelích jednoho městečka. Ale že se mi dostane do ruky příběh, který mi nejednou vžene slzy do očí, to bylo teda sakra překvapení. Vím, že Backman píše skvěle, ale tohle byla jiná liga prostě. Na jedné stránce mě dokázal rozesmát, rozbrečet, naštvat a zase uklidnit. Kniha plná hlubokých myšlenek a těžkých lidských osudů. Dokonce bych řekla, že by se to klidně mohlo zařadit k YA literatuře a s přehledem by ji to převálcovalo. Prosím, ať už vyjde něco dalšího, PROSÍM!!