VerStetinova
komentáře u knih
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
(SPOILER) Hájíček umí krásně vykreslit takový to všednodenní pinožení. To se mi moc líbí a s tím se i dost dobře dovedu ztotožnit.
Bavilo mě to moc, ale víte, co si říkám? Zda ten happyend byl ve skutečnosti tak happy... na mě to působilo spíš jak návrat do starých kolejí, o kterých si nejsem úplně jistá, jestli nejsou pro hlavního hrdinu spíš slepá kolej.
Obětiny
Robert Marasco
Atmosféra byla hutná, ale nebála jsem se tak moc, jak jsem očekávala.
Ale také mi to přišlo trochu nedotažené (některé linky), konec byl bomba, i když se dal lehce předvídat.
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Málokdo píše takový knihy.
Z Dobývání nebe kape smutek, beznaděj, snaha se něčeho chytit. Já musím říct, že mě fascinuje, jak Giordanovy postavy jednají - vždycky bych jima nejradši zatřásla, ať se proberou.
Ale i přesto ve mně tahle knížka zůstává. Je mi všelijak. Byl to opravdu zážitek.
Svatá hlava
Hana Lehečková
Za mě to byla úžasná knížka.
Forma je divoká, stejně jako to má divoké ve své svaté hlavě vypravěč. Některý obraty byly kouzelný.
Myslím, že se autorce podařilo zajímavě a nepateticky (díky!) vykreslit život zatíženej chudobou a sociálním vyloučením.
Je skvělý narazit na knihu, která je úplně, ale úplně jiná.
Ve jménu Metody
Juli Zeh
Já se musím připojit ke kritickým komentářům.
Anotace slibovala mnohé, ale nedostali jsme z toho skoro nic. Pár momentů a myšlenek velmi silných, ale bohužel to bylo málo propracovaný.
Pilíře země
Ken Follett
Vzhledem k tloušťce knihy jsem si řekla, že ji zkusím a případně odložím. K tomu nedošlo, protože zhruba od páté strany jsem byla totálně chycená.
Moc jsem si čtení užila.
Propast
Jozef Karika
(SPOILER) Námět mi přišel skvělej, ale to nic nemění na tom, že to celý mohla být povídka.
Nicméně mě to vlastně bavilo, autorovi se povedlo vytvořit hodně psycho atmosféru a místy to bylo hodně nepříjemný číst.
A určitě bych nerada radila vyšetřovatelům, ale řekla bych, že když měli takovej případ, tak mohli mrknout do kamery, která se našla na místě činu?
Možná v jiném životě
Taylor Jenkins Reid
Po dvou přečtených knihách můžu prohlásit, že tato autorka není pro mě.
Na mě je to moc cukrkandlový a dost plytký.
Ten nápad s dvěma osudy - já nevím, ani jeden ten osud nebyl dobře prokreslený, tak k čemu to je?
Pro co si jdeš, vlku?
Eva Vežnavec (p)
Velmi zvláštní kniha, v tom dobrém slova smyslu.
Hodně mi to formou připomínalo Evropanku od A. Sevruka.
Hledání Phoebe
Gavin Extence
Já nadšení bohužel nesdílím. Téma je mi blízké, začátek se mi líbil moc, potom už to sklouzlo někam, kde se mi to tolik nelíbilo a moc jsem nevěřila tomu, jak najednou všechno šlo a nebyl to problém...
Ale beru, že je to pro jinou cílovku než jsem já.
Ostrov chlapectví
Karl Ove Knausgård
Všechno, co bylo drásavý, trapný, nepříjemný a tak dále, nám Karl Ove servíruje s takovou upřímností, že mi to bralo dech.
Dobře, něco bych asi vědět nepotřebovala, ale to k téhle sérii prostě patří.
Ale zcela upřímně - první dva díly mě vzaly trochu víc.
Znič to jméno
Jana Jašová
Nemohla jsem se od toho vůbec odtrhnout, takovýhle detektivky jsou radost.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Jsem ráda, že jsem po této knize sáhla, ač jsem váhala (sci-fi nečtu moc často).
Je to hodně mrazivý, když si uvědomíme, kdy kniha vznikala a kde jsme teď...
Některý povídky totálně excelentní, některý samozřejmě slabší.
Ale můžu jen doporučit.
Accabadora
Michela Murgia
Moc krásná a dojemná kniha s ohromným přesahem. Jedna z těch, na které hned tak nezapomenete.
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
Florentino Ariza je bezesporu jedna z nejodpudivějších literárních postav.
Ale jinak to byl skvost. Já toho Márqueze prostě miluju.
Sestry
Bernard Minier
Já mám pro Minierovy knihy takovou slabost, že mu odpouštím i ty naprosto šílené zápletky a rozuzlení. A že to tentokrát bylo fakt moc... Ale prostě mě to bavilo, beru to jako takovou příjemnou oddychovku.
Odvaha
Markéta Lukášková
Po přečtení této knihy se mi honí hlavou tolik věcí, že vůbec nevím, kde začít.
Děj knihy se odehrává v 50. letech, což se projevuje tak, že autorka hází pojmy a jmény s touto dobou spjatými, ale dělá to bez nějaké větší hloubky.
Postavy se baví tak, jako se my bavíme dneska atd.
Dále: hlavní postava je Židovka, což autorka neváhá zdůraznit na každé druhé straně. Až je to směšné - Ada si dá gulášovku, což je problém, protože je Židovka. A kdyby vám to nedošlo, tak se o dva odstavce dál dozvíte, že je to problém, protože Židé nejí vepřové, což předpokládám, že všichni víme?
A v neposlední řadě nesmí chybět toto: všichni komunisti jsou svině, mají nadváhu, jsou oškliví a žerou párky. Všichni antikomunisté jsou naopak ušlechtilí, krásní a bezvadní lidé. To je tak strašně plochý, to mě prostě nebaví číst...
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Moc se mi líbí ten nápad s 50 slovy na každou kapitolu. Četlo se mi to dobře, u některých kapitolek až mrazilo, nicméně mám podezření, že ve mně tato kniha dlouho nezůstane.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Já mám takový detektivky ráda. Sice je možné, že někdy okolo poloviny člověk začne tušit, ale vzhledem k tomu, že autorka vrší další a další střípky a obraz se dál skládá, tak to nevadí.
Je osvěžující číst detektivku, kde je nějaká skutečná motivace, ne to, že "vrah byl magor", jak to bývá v mnohých populárních kouscích.
Díky a ráda si přečtu další od autorky.
Smutek Belgie
Hugo Claus
A já tuhle knihu doporučuju všem. Zkuste a uvidíte - tak, či onak :)
