VerStetinova komentáře u knih

(SPOILER) Pokazil mi to příliš šokující konec. To bylo podle mě velmi na sílu.
Ale do té doby mě knížka moc bavila, chápala jsem, co její protagonistky řeší, přišlo mi to hodně aktuální.

1 13.07.2023

Tahle knížka je postavená na atmosféře - melancholie, letargie hlavního hrdiny...
A já jsem nadšená, takovýhle knížky chci číst!
Plný počet bodů ovšem nedávám, protože v textu je několik nepravděpodobných okolností.

3 04.07.2023

Já vůbec nechápu, co tohle mělo znamenat a co mi to mělo přinést.
Levičák = komunista, kterej pije jen sójový mlíko.
Ženy jenom nakupujou a zajímá je manikúra.
Hlavní hrdina se vypracoval a když to dokázal on, tak to dokáže přeci každý. A zas tu máme ty zlé levičáky, kteří by mu to teď chtěli vzít.
Ve vlacích už nemůžeme kouřit, což je zákaz nejhoršího kalibru a směřujeme k dalšímu stalinismu. A cikánky neumí stárnout a vypadaj jak ježibaby.
Tohle všechno tam je.
Nemám tu hlášku ráda, ale tady nemohu jinak: OK, boomer.

3 24.07.2022

Poslední roky Karla Hirsche (tedy Poláčka) v nádherně melancholické knize.
Konec prázdnin, potom začne atmosféra houstnout, Karel už neutíká před bývalou manželkou, teď je to mnohem horší.
Ale utíká s Dorou.
Občas chce od něj někdo rozveselit, to je absurdní, proč? Jsou chvíle, kdy ani autor humoristických románů už prostě nemůže.
Martinu Danešovi se podařilo napsat mimořádnou knihu, kdybych musela doporučit jen jednu knihu, kterou jsem za tenhle rok zatím přečetla, tak by to určitě byla tato.

3 23.05.2021

Záhada Henriho Picka je oddychovka. Ale je strašně čtivá a není hloupá.
Celý příběh se točí okolo nikdy nevydaného geniálního rukopisu, který se ocitl v knihovně odmítnutých knih. Tam ho objeví literární agentka, která zavětří velký trhák.
Ale opravdu tak důmyslnou knihu napsal Henri Pick, který za svého života vlastnil pizzerii a psal maximálně nákupní seznamy?
Nechte se překvapit.

2 23.05.2021

Vždycky jsem měla ráda brak. Takovej ten poctivej, kde jenom prýští nápady a je vidět, že autor byl prostě nadšenec.
Kdo jinej než nadšenec by napsal horor o chlípném faráři, upírce a Létajícím gaučovi? Nebo o prokletém zámku, který si pro svoje rejdy koupí gang Fialových ďáblů, ale převezou je mnohem temnější síly?
A takhle bych mohla pokračovat.
Fialoví ďábli jsou mimořádnej počin. Výběr z českých meziválečných hororů, které spojuje Ostrava.
Editor Martin Jiroušek je taky nadšenec, to je cítit z každé předmluvy, z mravenčí práce, kterou vykonal.
A sakra se mu to povedlo!

2 23.05.2021

Ano, takhle to je; všechno se odehrává kdesi za našimi slovy a větami."

Nechala jsem se pozvat do domu opředeného tajemstvím.
Dům obývá devadesátiletá Fatma, která je pohřbená ve vzpomínkách na svého manžela - satana.
Spolu s ní zde bydlí trpaslík Recep, který jí slouží, ale je otázka kdo komu co dluží.
Jako každé léto přijíždí na týden vnoučata. Alkoholik Faruk, který přemýšlí nad smyslem dějin. Metin, který chce jet do Ameriky. A Nilgün.
Hasan v domě sice nebydlí, ale do příběhu zasáhne až moc...

Nádhernej román od jednoho z mých nejmilejších autorů, samozřejmě doporučuju.

1 23.05.2021

Zmar, zmar, ani jedna sympatická postava.
A přesto je to jedna z nejlepších ruských klasik, kterou jsem za dlouhou dobu četla.
Golovlevské panstvo je zahálčivé, lakomé a nesmlouvavé. Ani se neptejte na kolik by ocenili život váš, ba dokonce život vlastních dětí!
Pořád hromadí majetek (pro koho?). Opíjejí se. Někdo alkoholem, někdo vlastními monology. Venku je věčně podzim nebo zima. A všechno se řítí do záhuby.

1 23.05.2021

Agnessa vypráví s klidem, moc se neprožívá. Mluví o tom, jak se strojila na různé recepce, jak byla za hvězdu.
Agnessa byla ženou vysoce postaveného čekisty a smyčka se okolo nich pochopitelně začala stahovat.
Agnessa skončí v gulagu a i zde se dozvídáme... co si tam oblékala. Je ignorantská a sobecká, ale něčím si čtenáře přeci jen přitáhne. Možná právě tím, že se ničím netají.
Největší síla jsou poznámky pod čarou, které člověka suše a jako mimoděk konfrontují s tím, že málokdo, o kom se mluví, přežil rok 1937, respektive 1938. To je působivější než sebedelší popisy krutostí.

3 23.05.2021

10 minut a 38 vteřin. Přesně tak dlouho je Leilina mysl po posledním výdechu ještě schopná vzpomínat. Vybavovat si nejdůležitější vůně, momenty, lidi. Pětici věrných kamarádů, kteří se nesmíří s tím, že by Leila měla skončit takhle. Pětici kamarádů, kterým život taky slušně naložil, ale i přes to vědí, co je důležité.
Originální, perfektně vystavený příběh, který nesklouzne ke kýči.
Krásný až do konce.
Jedinečný.

2 23.05.2021

Niccolò Ammaniti prý napsal svou první knihu Žábry v rámci prokrastinace, když psal diplomku o neuroblastomech. Mrzí mě, že takhle krásně prokrastinovat neumím taky.
Já se nebojím je třetí kniha, kterou jsem od něj četla. A znovu si ho nemůžu vynachválit.
Malý Michele objeví v polorozpadlém domě něco velmi znepokojivého. Jak se zachová a co všechno mu to vezme/dá?
To vám neřeknu, protože byste si to měli vychutnat sami.

2 09.11.2020

Co se stane, když osud svede dohromady dva produkty zrůdný ideologie? A co když je jeden z nich liška proměněná ve svůdnou dámu?
Kratochvíl tento materiál proměnil na báječnej román. Moc se mi líbilo střídání perspektiv a jakýsi cit pro popsání mrazivejch věcí strohým způsobem. Jen takový zákmity, který mě dostaly mnohem víc než naturalistický popisy.
Řekla bych, že ta Magnesia Litera byla zasloužená.

3 15.09.2020

Jakuba Katalpa patří k mým nejmilejším autorům.
To, co předvedla ve svém novém románu je dechberoucí.
Zuzanin dech je strohý, nápaditý a jedinečný. V tom, jak mluví o válce (konečně žádná limonádka!). Jak pracuje s temnými zákoutími lidské duše.
A ten konec? WOW!!!

14 05.09.2020

Téma knihy je nesmírně zajímavé, ale.. zabít to takhle lacinou romantikou s minimálním vykreslením psychologie postav... to holt taky chce talent.

2 30.08.2020

Zdánlivě se jedná o "turecký vékávéčka", ale ve skutečnosti je to jeden z nejkrásnějších románů o lásce.
Tohle je kniha pro lidi, kteří nepotřebujou na každý straně mega zvrat. Plyne pomalu, láskyplně, prostě musíte mít trpělivost, stejně jako ji měla hlavní postava. A stejně jako on mám i já teď zlomené srdce.

3 24.08.2020

Nerada trhám partu, ale za mě ne.
Bezkrevná klasika, cukrkandl.
Neustálé všudypřítomné mravoučné poučování mě fakt vytáčelo.

4 05.08.2020

Příběh vyhořelého Hynka, který bojuje na všech frontách. Doma, v práci, s chtíčem.
Příběh se četl dobře, hezky plynul, ale obávám se, že si na něj za týden ani nevzpomenu.

1 26.07.2020

Kdo byla Grace Marksová? Naivní mladá posluhovačka? Samotný ďábel?
Opravdu si nepamatuje, jak došlo k vraždě jejího zaměstnavatele a jeho hospodyně, nebo v tom má prsty?
Tuhle knihu nebudete chtít odložit. A možná vám v některých momentech nedá spát (mně nedala).

9 26.07.2020

Děkuju, děkuju, děkuju! Tohle bylo absolutně skvělý.
Nejsme v tom sami! Každý si občas říká: "Ježíši, co mám teď udělat??? Co by na mém místě udělal příčetný člověk?"
Jo, jsme střeva. Všichni. Ale zasloužíme si pochopení.

11 01.07.2020

Bůh ví, že mám ráda klasiku. Ruskou. A asi u ní zůstanu.
Tohle na mě bylo moc, nechápu, kde se ve mně vzala ta vůle to dočíst.
Hans Castorp mě štval. A bylo mi jedno, co s ním bude. Vleklo se to! Jasně, mělo to světlý momenty, ale prostě mě to nevzalo.

4 19.06.2020